pojišťováni životního. Myslím, že nezavlékám tuto otázku sem zbytečně a to proto, že mám za to, že je to jeden z velkých sociálních úkolů dáti lidu dobré životní pojištění.

Dnes máme hospodářské poměry zcela jiné než před 50 nebo 100 lety, kdy lidé žili ze svého malého majetku, který se jim nemohl každý den ztratiti.

Dnes máme většinu lidí, kteří žijí ze své práce, jejichž kapitálem je jejich síla; zdraví a život. To jsou kapitály velice labilní a nejisté. Jak jinak lze tu zaručiti jistou rovnováhu příjmů, jistou bezpečnost existencí, jaký jiný moment máme pro zabezpečení statiky sociální, než pojištění na život, ať je to rentové nebo kapitálové.

Slavný sněm učinil v té věci již důležitý počátek tím, že zavedl tak zvaný fond císaře a krále Františka Josefa na život. Ale to jest jen úzký fond s úzkým oborem, který pojišťuje jen renty do jisté poměrně omezené výše, která se v poslední době zvýšila na 1000 K důchodů. Kapitálu nepojišťuje tento fond vůbec; tehdy se jednalo o to, aby tento obor země nepohltila, a aby tu zůstaly soukromé podniky. A proto máme zde čistě soukromé podniky, na které jest každý odkázán, kdo se chce pojistiti na kapitál. Máme zde pojišťovny solidní a nesolidní, máme domácí a cizí.

Podíváte-li se v Praze po různých domech, naleznete na každém domě vždy tabulku se štítkem cizí společnosti pojišťovací a pozorujeme, že se jich agentům dobře daří.

Jest to zajímavé - necituji pouhý klep - že ona známá společnost, tak zvaná pojišťovací, kterou zřídila pověstná rodina Humbertova "caisse generále", také zde v Rakousku po vydání známého pojišťovacího regulativu umístila asi 175. 000 franků, které jsou naprosto ztraceny, poněvadž zde žádná kauce od této společnosti nebyla. A pánové, takové případy jednou se uveřejňují a podruhé ne. Máme špatné zkušenosti z uvedených cizích společností a máme zde pokyn, že jest nejvyšší čas, aby se něco pro malý lid stalo.

Myslím, že naše pojišťovny životní dělají zde dosti dobrý obchod, jinak, pánové, by člověk si nevysvětlil celou spoustu agentů, kteří o každém, kdo zřídil si jakoukoliv existenci ihned se dozví a kteří se naň vrhají jako lovci.

Mně to připadá deprimujícím a zahanbujícím, když se člověk má postaviti vedle agenta a ví, že se agentovi jedná jen o to, aby dostal provisi a udělal trefnou ránu, za kterou dostane cenu, jako se dostává odměna za ránu na škodnou.

Pojišťovacím ústavům u nás velmi dobře se daří a uvidíte to hned, vezmete-li do ruky kursovní list. Uvidíte, jak vzrůstá pěkně kurs akcií pojišťovacích ústavů; na př. akcie ústavu Kotvy stouply z původní ceny 100 zl. dnešního dne na kurs 5500 korun. To jest kapitalisovaný zisk z úkolů, které jsou vlastně úkolem veřejným a sociálním, to jsou peníze, které se dostaly z malých lidí ven a dnes jsou v tomto kursu kapitalisovaný.

Kdyby dnes malý člověk chtěl se pojistiti u některé soukromé společnosti na kapitál, který jest splatný, dejme tomu za 10-20-30 let, pro kterou společnost by se vlastně a z jakých důvodů měl rozhodnouti? Jest to týž případ jako když se malému člověku dá do ruky ohromný kursovní lístek a řekne se mu: Vyber si za svých uspořených 200-300 zl. takový papír, který se bude nejlépe hoditi a který se zdá nejjistější.

Jak takový člověk z celé směsice ústavů může si vybrati ten, o kterém myslí, že mu za 20 neb 30 let může spolehlivě vyplatiti pro jeho vdovu neb pro jeho děti pojištěný obnos? Nedovedu pochopiti a nevím jaké elementy to jsou, které nutí někoho pro tu neb onu společnost a myslím, že jest to náhoda, kterému agentovi do rukou upadne

Jestli máme hleděti k tomu, aby ze sociálních důvodů se rozšířil obor pojišťování životního, můžeme to učiniti jen tím, že poskytneme malému lidu důvěru ve veřejnost a sílu ústavu, kterému může zcela spolehlivě důvěřovati, že se peněz jemu dostane, kde může dále důvěřovati, že dotyčné pojistné není nějakým způsobem fingováno, že není jen uměle nastrojeno, aby se chytil ten malý lid.

Mluvil jsem o tom, že náš pojišťovací fond císaře a krále Františka Josefa nepojišťuje kapitál. Jak často volají se rolníci k tomu, aby se přihlásili za členy u pojišťovacího fondu cís. král. Františka Josefa a vyslovuje se často podiv, proč rolníci nejsou tak účastni v tomto fondu.

Velectění pánové, to jest zcela zřejmo, poněvadž fond ten nepojišťuje kapitál.

V Německu se konají v té příčině studia a theoretikové vyvozují zásadu, že kapitálové pojištění jest příznivější pro rolníka než rentové, poněvadž rolník ho lépe zužitkuje tenkrát, když ku př. vyplácí věno své dceři, že nemusí sahati na statek, nebo když odevzdává statek jednomu ze svých synů, obdrží kapitál, aby mohl poděliti ostatní své děti.

To chybí právě ve fondu císaře Františka Josefa a proto nemůže přinášeti požehnání pro rolnický lid jako by bylo záhodno. V zemských pojišťovacích ústavech v Dolních Rakousích, na Moravě, v Tyrolích mají své pojišťování životní zavedeno. Jest zajímavo, když chodíme po Praze, vidět zde veliké tabule: "Zemská pojišťovna životní na Moravě", Zemská pojišťovna v Dolních Rakousích. " Ty pracují v Čechách, a my u nás máme tento obor docela zanedbaný.

Při jednání a při zprávě, kterou podal vážený pan navrhovatel, mluvilo se zde o některých speciálních otázkách úpravy pojišťování, kterých se chci letmo dotknouti.

Jest to předně otázka, zdali pojišťování zemské má býti monopolisováno čili nic. Jsou theoretikové, kteří doporoučeli přímo, aby se zavedl zemský monopol na pojišťování. Pánové, ta věc vybíhá z naší kompetence zemského zákonodárství, ale prakticky mám za to, že jest nejen nesnadná, nýbrž i náramně drahá a nepraktická. Pánové, co stálo by to peněz, jaký účel by měla ta věc, vykupovati práva nynějšího pojišťováni.

Já, pánové, myslím, že bude zcela správné, jestliže zemská pojišťovna kteréhokoliv oboru bude míti vedle sebe soukromé pojišťovny, které sní budou soutěžiti a které budou ji nutiti, aby vedle obstála a poskytovala něco lepšího, než tyto pojišťovny. Kdybychom měli docíliti jen tolik, abychom měli jen zemskou pojišťovnu, která by je nepředstihla, můžeme se za tento titul zemské pojišťovny poděkovati, ale nebudeme z toho míti nic. Myslím, že otázka monopolisace pojišťování a priori padá.

Bylo zde se dotčeno také myšlenky, která velmi často byla vynášena, a sice, co prý milionů utíká do ciziny neb soukromých pojišťoven, které by se daly zachytiti pro pojišťovny zemské, pro finance zemské ! Souhlasím se stanoviskem, které zaujal pan navrhovatel, a sice v tom smyslu, že zemská pojišťovna nemá za účel, doplniti zemské finance, nýbrž že musí býti postavena v tom ohledu zcela samostatně, že jejím účelem musí býti co možná nejlacinější pojistné a neodváděti pojistné do cizích kapes.

Mluvilo se zde o stanovisku našich pánů krajanů vůči zemskému pojišťování. Myslím, pánové, že tentokráte mohou i němečtí krajané naši vítati ten počin, protože tím co činí, se nemění nic na národní državě, nýbrž jest počinem, který jest stejně ve prospěch českého i německého lidu, a který má přinésti osvobození od nynějších opravdu zubožených poměrů pojišťovacích každému, ať jest národnosti té či oné.

Že otázka zemského pojišťování a tato soustava jest skutečně dobrá, jest viděti, pánové, nejlepší na tom, že také Němci v krajinách jiných, zejména v Dolním Rakousku, se pro zemské pojišťováni rozhodli.

Mluvilo se zde o otázce okresních pojišťoven. Pan navrhovatel a také pan předřečník poukázal na celou řadu výhod okresních pojišťoven, které již v mnohých okresech jsou z uvedeny a dobře působí. Pánové, mohu říci ze svého stanoviska, že přál bych více sloučení celé věci v ústav zemský, a myslím, Že právě ty zkušenosti, které jsme si přinesli z Bavorska a odjinud, mluví pro to, aby věc ta byla sloučena, pokud se týče království českého, v jeden ústav. Ale když již máme ten fakt, že v mnohých okresích okresní pojišťovny již jsou, tu zajisté bude musiti komise přihlížeti k tomuto faktu a bude museti své návrhy upraviti dle toho, aby sice využitkovala snad okresních pojišťoven pokud existují ve prospěch zemského pojišťování, ale aby to, co dnen již stává, také neničila.

Aby však také v jiných okresích, které nemají snad ani chuti zavésti okresní pojišťovny, přímo se nutilo zřizovati okresní pojišťovny, kde snad se to nehodí pro různé poměry, to za správné neuznávám a odporučoval bych, aby co možná všeho drobení v této otázce se vyvarovalo Nechci, pánové, zdržovati, a chci jenom dotknouti se poslední věci.

Máme celou řadu projektů na zemské pojišťování. Mluvíme o pojišťováni požárním, mluvíme o pojišťováni krupobitním, životním a proti pádu dobytka. Jest to hezké. Máme velké myšlenky před sebou, máme veliký program, ale musíme, pánové, také počítati s tím, co a jak uskutečniti se dá. Jsem toho názoru, že chtíti najednou všechno, znamenalo by možná také pohrbiti všechno, anebo odročiti na velmi drahnou dobu. Myslím, že by měla komise uvážiti to, co v nejkratší době skutečně dá se provésti, a navrhnouti jistý postup, od kterého druhu pojišťování ku kterému máme dále postupovati. Neboť podati návrh na veškeré druhy pojišťování, myslím, že by znamenalo kombinovati věc velmi nebezpečně a spíše ji poškoditi, nežli prospěti při nejlepší vůli.

Myslím, pánové, že tentokráte bohužel vyburcování jak jsem pravil, těmi krutými škodami, které se staly v našem království Českém, nacházíme se na lepší a snad i dokonce na dobré cestě. Pravím Vám, pánové, odstraňte konečně almužnu ze svého slovníku národohospodářského a sociálního a dejte místo těchto slov mzdu a pojistné.

Velevážení pánové, často naříkáme na to, že autonomie má příliš úzký obor působnosti vyměřený. A hle, pánové! Zde máte velice rozsáhlý a vděčný obor působení, a my klopýtáme přes něj takořka každý den a nezdviháme jej ze země.

Země jiné, to již bylo zde řečeno a nechci to opakovati, otázky této se již chopily. A přichází tu nyní království

České konečně také při řešení této záležitosti, aby učinilo svou povinnost. Hic Rhodus! Tím končím! (Výborně! Potlesk. )

Oberstlandmarschall. Ich erlaube mir dem hohen Hause mitzuteilen, daß sich Herr Abgeordneter Dr. Reiniger nachträglich als Kontraredner hat eintragen lassen.

Pan poslanec Dr. Eeiniger dal se zanésti dodatečně jakožto řečník proti návrhu.

Nachdem jetzt ein Redner für den Antrag gesprochen hat. So gelangt zum Worte der nächste Kontraredner. Ich erteile dem Herrn Abgeordneten Posselt das Wort.

Abg. Posselt: Meine Herren 1 Ich werde mich im Gegensatze zu den übrigen Rednern kurz fassen, ich werde lediglich die Erklärung der Grundsätze, aus denen wir bestehen müssen, abgeben, nachdem wir ja nicht allein Bertreter des Landes, Sondern auch Bertreter der Bezirke und Gemeinden im Landtage Sind.

Die Frage der Reichs- oder Landesversicherung läßt mich vorläufig ganz kalt, wie ja auch vieles andere, das in der Kommission zu beraten Sein wird.

Selbstverständlich müssen wir aber doch ertlären, daß vom Stande der Durchführbarkeit, meiner Überzeugung nach, die Landesversicherung, wenigstens gewisser Bersicherungsarten vorzuziehen ist, weil sie einen Keinen Komplex umfaßt und weil sie eben dadurch die Möglichkeit bietet, tatsächlich in einem durchgeführt zu Werden. Allerdings müssen wir überlegen, daß in der Borlage ein Komplex von Bersicherungen zusammengefaßt ist, die ich nach meiner Überzeugung nicht zusammengefaßt sehen möchte.

Beim Feuer wird das Land - ich komme noch darauf zu sprechen, wie ich mir die Landessicherung denke - wahrscheinlich etwas verdienen, weil da ungemein viele Faktoren vorhanden sind, welche es verhindern, daß allzuviel wegbrennt, weil es ja auch verhindert werden kann, daß das eine oder das andere Objekt freiwillig dem Unglücke preisgegeben wird.

Aber bezüglich des Hagels, meine Herren, möchte ich bemerken - wir vertreten meiner Ansicht nach auch die Landessinanzen -, daß da das Land ein ungeheures Risiko übernehmen würde.

Soviel ich weiß, ist die Hagelversicherung bei allen Versicherungsanstalten nicht das Schoßkind. Bei dem wird, soviel ich weiß, mehr verloren als gewonnen und bezüglich der Biehversicherung möchte ich bemerken, daß, soviel ich mich um diese Frage je bekümmert habe, eine ganze Reihe von kleineren Anstalten, welche Vieh versichert haben, eingegangen sind, weil Sie ihr Geld eingebüßt haben.

Ich glaube, daß vorsichtshalber zunächst das Gesunde ausgesucht werden sollte, wenn man an eine Landesversicherung geht. Auch bei jenen Bescherungen, die in Bezirken und Gemeinden gegründet werden, auch bei denen muß kleiner angefangen, nicht alles aus einmal gemacht werden, sonst geht das Unternehmen zugrunde.

Das Risiko ist bei den Versicherungen ein viel zu großes und muß man daher von vornherein abwägen, wie weit man mit den Mitteln, die man zur Berfügung hat gehen kann.

Man muß wohl berücksichtigen, daß, wenn der Landtag eine Solche Versicherung beschließt, das Land auch die Garantie für die Versicherung bezw. für die Durchführbarkeit übernimmt und welches Opfer damit auf das Land da fällt, das muß ich nicht erst ausführen.

Die Länder, welche der Antragsteller gemeint hat, Bayern, Sachsen usw. haben Versicherungen aus einer lange vorhergegangenen Zeit, in welcher noch keine Solche Konkurrenz vorhanden war, noch keine so große Versicherungsunternehmungen mit Millionen von Reserven bestanden; es konnten diese Länder daher in der bisherigen Zeit sehr große Reserven ansammeln, sodaß sie heute tatsächlich genau dieselben Mittel hatten.

An die Reserve muß das Land zunächst denken. Es ist dies das allerwichtigste. Es wird vielleich nicht notwendig sein, daß das Land die Millionen hergibt, aber dann muß es diesen Betrag eben garantieren und sich somit verbindlich hoch belasten.

Ich möchte, meine Herren, auch eins hervorheben, daß mir, Vertreter der Gemeinden und Bezirke, es keinesfalls zugeben können, daß die Bezirke und Gemeinden mit Versicherungsunternehmungen in einer Art Zwangszusammenhang mit dieser Landesversicherung gebracht Werden, derart, daß die Bezirke und Gemeinden verpflichtet sind, bei der Landerversicherung ihre Versicherungen abzugeben. Ich kann der Sache nur dann sympatisch gegenüberstehen, wenn die Landesversicherung eine Art Rückversicherung für Bezirke und Gemeinden bildet und das war dasjenige, was mir der Herr Antragsteller wohl auch zugesichert hat; ich sage bieg, weil ich den Standpunkt der Stadtgemeinden vertreten und diese verwahren muß gegen weiter gehende Intentionen. Die Stadt Gablonz a. N. hat auch vor Kurzem eine städtische FeuerversicherungsUnternehmung beschlossen, auch das Einschreiten bereits dem Ministerium vorgelegt, und zweifellos bekommt dieselbe, nachdem die ersten Stadien der Vorkontrolle günstig durchgemacht sind, die Konzession.

Ich weiß aus meinen Beobachtungen und Betrachtungen, welche Beantwortung, Verpflichtung und Opfer eine Gemeinde in dem Augenblicke übernimmt, wo sie eine Versicherung gründet; dasselbe gilt von den Bezirken. Die Gemeinden und Bezirke gründen Bersicherungen keinesfalls aus Gewinnsucht, sondern sie wollen Versicherungen gründen im Interesse der Bewohnerschaft, sie wollen Versicherungen nicht überlassen Vereinen, nicht einzelnen Privaten oder vielleicht Kommanditgesellschaften usw.; sie wollen eben diese Versicherungen übernehmen, weil sie der Bewohnerschaft für den Unglücksfall schließlich doch größere Garantie bieten und weil sie gemäß ihrer gesetzlichen Stellung und Berechtigung, Umlagen anzuheben, stets aktiv sind. Daraus erklärt sich die Behauptung, daß derartige Versicherungen vorzuziehen sind. Deshalb muß ich es besonders betonen, daß wir den Gemeinden und Bezirken schon heute die volle Freiheit wahren müssen, auch fernerhin Versicherungsunternehmungen zu gründen. Also die Landesversicherung darf nicht so gedacht sein, daß vom Zeitpunkte ihrer Durchführung oder ihres Inkrafttretens die Gemeinden und Bezirke etwa verhindert sein sollen, Versicherungen weiterhin selbst zu ubernehmen. Dagegen werden ganz gewiß Gemeinden und Bezirke im Wesen damit einverstanden sein, wenn, was ja heute demselben fehlt, die Rückversicherung durch die Landesversicherung gewährleistet wird.

Gewiß werden alle Gemeinde- und Bezirks-Versicherungen bei dem Landesunternehmen als Rückversicherungsanstalt eintreten und so mit dem Lande in Verbindung zu treten. In diesem Sinne sind wir gerne bereit, für den Antrag des Herrn Maštálka zu stimmen. Ich möchte aber, meine Herren, doch auch noch betonen, daß die Sache mir doch sehr wichtig erscheint - ich bitte meine Worte nicht etwa als Berschleppungsversuch anzusehen - wenn ich von meinem Standpunkte und auch vom Standpunkte meiner Partei, von welcher ich allerdings hiezu nicht ausdrücklich legitimiert bin, noch etwas beifüge.

Ich glaube nämlich, daß eine so ungemein wichtige und in die Landesfinanzen tief einschneidende Sache der Kommission, die gleichzeitig eine ungemein große Verantwortung auferlegt bekommt, nicht mit dem Auftrage zuweisen dürfen, einem Forum, wie dem höhmischen Landtage, binnen drei Wochen ein fertiges überhastetes Elaborat vorzulegen. Dem könnte ich unter keiner Bedingung zustimmen.

Nach meiner Ansicht ist der Wert des böhmischen Landtages viel zu hoch, als daß binnen einer so kurzen Zeit eine so wichtige Frage erledigt und abschließend, etwa gar in der Form eines Gesetzesvorschlages vorgelegt werden soll.

Wir stimmen daher für den Antrag des Abgeordneten Maštálka aus voller Überzeugung und in voller Übereinstimmung mit ihm, daß diese Sache tatsächlich vom böhmischen Landtage endlich einmal der Erledigung, Klärung und Durchführung zugeführt werden müsse. (Abgeordneter Wüst ruft: Aber als Reichsgesetz!)

Wir können heute keine Details bringen, wir müssen dies der Kommission überlassen, es werden ja verschiedene Herren darinsitzen die auch diese Fragen auswerfen.

Aber wir müssen entschieden dagegen Sein, daß diese Frage binnen drei Wochen durchgedrückt weide. Wir hoffen auch, daß der böhmische Landtag nach dem allgemeinen Wunsche die großen wirtschaftlichen Aufgaben, die demselben gestellt sind, endlich einmal in etwas höherem Maße vollziehen können wird, nachdem er ja wohl länger als drei Wochen tagen Soll, weshalb ja die vorgenannte Feststellung gar nicht nötig ist.

Wir Stimmen also für den Antrag des Abgeordneten Maštálka, für die Zuweisung an eine besondere Kommission, aber dagegen, daß diese Kommission binnen drei Wochen Bericht zu erstatten hat. Ich bitte daher den Herrn Oberstlandmarschall, die Fristfrage für alle Fälle getrennt zu behandeln. (Lebhafter Beifall. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní ke slova p. posl. Hyrš jako řečník pro návrh.

Posl. Hyrš: Sl. sněme! V době tak pozdní není zrovna dvakrát příjemno, když dostane se řečníku té příležitosti, aby mohl své city v tomto slavném domě pronésti. Přihlásil jsem se ke slovu o této tak důležité otázce z toho důvodu, že jsem chtěl jednak svému přesvědčení, jednak přesvědčení celé strany, ku kteréž mám čest náležeti, zjednati průchodu a dále také z toho důvodu, že nezamlouval se mi konečný návrh p. navrhovatele, kterýž přece po mém názoru není dosti přesný a určitý.

Z obavy, abychom nevyšli z této slavné sněmovny s tím dojmem, že jsme opět ve prospěch chudého a strádajícího lidu potřebné dílo nevykonali, měl jsem za povinnost k tomuto konečnému návrhu maličkost přičiniti. V mém zastoupení to učinil samostatným návrhem p. kol. Kubr, ale já jsem přece nucen se svého stanoviska o věci se zmíniti.

Otázka tato již jako červená nit stále a stále táhne se zákonodárnými sbory a byla probírána také na říšské radě a na sněmu zemském několikráte, ale Bohu žel, že do dnes nedošla vyřízení.

Díváme-li se na svou vlastní práci, za kterou jsme byli lidem naším sem vysláni, tu zajisté každý z nás potud, pokud cítíme s lidem, zardíti se musí studem, že jsme v tomto ohledu ve prospěch lidu obecného nic nevykonali. Neučinili jsme krok, který by lid v těžké práci nějak zabezpečil a nechali jsme ho vysazený zlému osudu a tím různé bídě a nouzi.

Po léta dovolává se tento lid ochrany právě od sl. sněmu, avšak hlas jeho nebyl bohužel slyšen a on na základě toho nemá náležité ochrany a nemůže se také klidně věnovati hospodářské práci.

Otázka zřízení pojišťování zemského má mnoho nepřátel a zajisté každý, kdo poněkud zadíval se do minulé práce sněmu zemského, pozná, že jsou zde mnozí a mnozí skrytí nepřátelé, kteří právě nechtějí zjednati možnosti ku provedení této myšlenky.

Letošního roku však, pánové, pod dojmem velikého neštěstí, které zajisté dotklo se každého srdce, věc se má zcela jinak a mám za to, že nenajde se zde poslanec, který opravdu snad s ledovým srdcem díval by se na toto velké neštěstí a nechtěl aspoň v tomto okamžiku přičiniti k tomu, aby takové zařízení stalo se již opravdu skutkem.

Vždyť jest pravda, že nemá-li rolník, nemá nikdo, nemá dělník, nemá řemeslník, nemá živnostník, a proto také všichni živnostníci a řemeslníci nesou s námi velmi těžce osud, který nás stihl. Živelní nehoda není jen právě neštěstím pro náš stav selský, ale jest neštěstím pro všechny stavy a hlavně také neštěstím celého našeho národa.

Bohužel, že musím ještě jednou konstatovati, že právě do dneška nepovznesli se nepřátelé této myšlenky na tu mravní výši, aby zájem vlastní podřídili zájmu obecnému a hleděli společně pracovati pro dosažení této dobré věci.

Nepřátelé této myšlenky popírají, že by pojišťování bylo dobrodiním a požehnáním, kdežto po názoru všeobecném, který již jinde byl náležitě uplatněn, má se za to, že by přestalo známé vydírání a může se právem tvrditi, že by takové zřízení bylo naprostým dobrodiním. Oni tvrdí, že by prý členstvo nemělo náležitého zastoupení.

Mám však za to, že budu mluviti v souhlase všech pánů, že by zastoupení bylo mnohem lepší, když by byli ze slavného sněmu zvoleni mužové, kteří by se starali netoliko o zájem pojišťovny, nýbrž i o zájem pojištěnců, kdežto dnes jest pojištěnec vysazen všeliké libovůli soukromných pojišťoven.

Mnozí zase tvrdí, že by takové pojišťování bylo dražší, a již také o tom byla učiněna zmínka se strany pana navrhovatele.

Mám za to, že se nemůže vůbec o té drahotě mluviti, poněvadž zde při takovém soukromém ústavu často a často mnoho peněz se vydává. Správní radové jsou velmi dobře placeni, ředitelé jsou tak vysoce placeni, že ředitel při žádném jiném ústavě není tak hmotně postaven, jako u těchto pojišťoven. Vedle toho inspektoři mají veliké služby, diety, vydání na agenty a různá jiná vydáni jsou tak veliká, že plným právem můžeme tvrditi, že by pojišťováni zemské v pojišťovně zemské nebylo dražší nýbrž lacinější.

Dále se také uvádí za důvod proti pojišťování zemskému, že by úředníci hleděli na pojištěnce ne jako na autoritu, nýbrž že by zacházeli s pojištěnci jako s poplatníky. To jest důvod přímo směšný, a bylo by záhodno, aby každému takovému nepříteli se řekla pravda přímo do oči.

Dále se uvádí, že by v zemské pojišťovně byl duch byrokratický. Já mám za to, že my všichni můžeme říci, že v bankách zemských, které k potěšení našemu byly založeny, není vůbec toho ducha byrokratického, že se tam vyřídí všechno řádně a také rychle.

Mimo to se uvádí, že by bylo jednání v takové pojišťovně zdlouhavé, což také nemůže býti pravda, poněvadž v zemských ústavech vyřizuji se všechny záležitosti velmi rychle.

Dále uvádí se také, že prý by se musily veškeré dosavadní ústavy pojišťovací vykupovati. O tom se zmínil pan Dr. Víškovský, že něco takového přec nikdo nemyslí zavésti.

Nucené pojišťování nebylo by takového rázu, aby se musely tyto dosavádní pojišťovny vyvlastniti, to nikomu nemá napadnouti. Nucené pojišťování, velectění pánové, má jak každý ví, kdo se tím obírá míti ten ráz, by dosavadní majitelé těch kterých usedlostí byli nuceni se pojistiti, poněvadž dnes jest právě tímto ne pojišťováním tolik národního majetku ohroženo, že jest potřebí, aby se v té věci učinil se strany země nějaký krok.

Mám staré výkazy, ve kterých se uvádí, že nepojištěných bylo v království Českém budov 147. 885 v ceně 88 mil. K. Nejisto, zdali byly pojištěny budovy v počtu 45. 616 v ceně 49 mil. K. To zazasluhuje uvážení, aby se ve prospěch národního majetku něco stalo. Když se mluvilo o zemském pojišťování, nikdo neměl na mysli, aby dosavadním pořádkem se hnulo tak, jak bychom si toho přáli; naopak nemůžeme tak hluboce do toho zásáhnouti, poněvadž by zde byl ještě jeden povolaný činitel, který by tomu zabránil, kdybychom chtěli dosavadní pojišťovny znásilniti. Proto to necháváme při stávajícím pořádku a chceme založiti pojišťovnu takovou, která by si s těmito pojišťovnami zahájila soutěž a při této soutěži museli by se všechny sazby snížiti a staly by se lacinějšími. Že by byly lacinější, dokázal jsem prve, když jsem uvedl, že mnohé a mnohé výtky, které nepřátelé naši proti pojištění uvádějí, jsou neodůvodněny.

V tomto ohledu při každé změně naráží se tu a tam na stará zařízení. Když se postavily železnice, také mnoho a mnoho volalo se do světa, že celý pořádek bude vůbec posunut na jiná a jiná místa, že ti povozníci nebudou se míti čím uživiti. Nyní jsme si každý na to zvykl a dnes si nikdo na povozníka již nevzpomene. Takový člověk obral si jiný způsob Života, uživil se a nezemřel hlady. Mám za to, že při každém pokroku musí se něco starého odstraniti, když má něco dobrého nastoupiti. V tomto ohledu měli bychom míti všichni to vědomí, že je třeba, abychom ku prospěchu obecnému založili takovou zemskou pojišťovnu. Jest to také naší povinností, a to tím spíše, že v jiných státech a zemích mají již pojišťovny, které velmi blahodárně působí. Tak tomu je v Dolních Rakousích, vedle toho v Bavorsku, v Sasku-Würtembersku, ba mnohé malé okresy mají pojišťovny, které s velmi dobrým prospěchem pracují. Nestává žádných obav, abychom my jako povolaný činitel k tomuto zařízeni nesáhli.

Od lidu našeho nemůže nikdo žádati, aby se od dosavádních pojišťoven nechal pojišťovati. Nejsou to ústavy, které by v nějakém směru lid zachraňovaly, ba lidé nepojišťují se proto, poněvadž jsou dosavadními pojišťovnami zkracováni a to v takové míře, že každý poněkud rozumný člověk se musí nad tím zastaviti. Já jsem s ohledem na to, že jsem měl přesvědčení, že budu mluviti dříve, vzal s sebou knihu inženýra Kusína a chtěl jsem uvésti, co je v ní uvedeno na škodu pojištěnců. Dovoluji si pouze několik poznámek učiniti. Je zde mnoho případů uvedeno, a kdyby to některého z pánů zajímalo, jsem ochoten, dáti mu tuto knížku k disposici. Když jest budova kryta šindelem, je-li stará ku příkladu 70 roků, strhne se pojištěnci tomu z náhrady 80 prct.; kdyby byla stará 75 roků, strhne se mu 90 prcl; když je stará 80 roků, strhne se mu celých 100 prct. Je dobře, že nešel spisovatel dále: na příklad měl uvésti: Když je střecha stará 90 roků: neboť tu by pojištěnec musil dopláceti. Z toho je jasně viděti, do jaké míry dovolují si dosavadní pojišťovny lid zkracovati.

Jest to nemrav z toho důvodu, že pojišťovny dávají si platiti prémie stále stejně vysoké i přes 100 roků, a když přijde takový pád, že jest pojištěný stížen ohněm nebo krupobitím, dostává se mu tak malého odškodnění, že bývá na svém majetku ohrožen a někdy při uvedených způsobech odškodňování i na žebráckou hůl přiveden.

To se nesmí trpěti a my jsme povoláni k tomu, abychom znásilňování těchto pojišťoven nějakým způsobem odstranili.

Ohledně krupobití nemůže se každý rolník nechati pojistiti, poněvadž jednak jsou velmi vysoké sazby, anebo proto se nenechá pojistiti, poněvadž v některých krajinách jej nechtějí pojistiti.

Na jedné straně jsou vysoké sazby a na druhé straně jsou tak špatná odškodnění, že musí býti rolník umělcem, když od takové pojišťovny nějakou náhradu dostane.

Ta jsou všemožné vytáčky a každý likvidátor chce to na takovou míru stlačiti, aby se nemusel veliký obnos vyplatiti. Rolnictvo se nemůže pojišťovati z toho důvodu, poněvadž nemá lásku k pojišťovnám a poněvadž jsou tak nepříznivé poměry hospodářské, že si nemůže dovoliti, aby si zajistilo práci, kterou ukládá do hroudy. Pan dr. Víškovský dobře řekl, že když rolník na tuto vysokou sazbu