Stimmungen, welche bestehen, daraus dringen, daß die Viehmärkte außerhalb der geschlossenen Orte verlegt werden, so führt uns eben dahin die Ansicht, daß der weitere Bestand der Viehmärkte in den Städten gerade den Landwirten abträglich und schädlich ist, weil wir wissen, daß es kaum gelingen wird, der Tierseuchen Herr zu werden, wenn wir die Abhaltung von Viehmärkten in geschlossenen Ortschaften zulassen.
Nun hat einer der Herren Vorredner gefragt: Ja warum?
Meine Herren! Die Staatliche Verwaltung muß sich aus das Urteil der Fachmänner verlassen. Die Fachmänner sind die tierärztlichen Organe und diese bestehen daraus und erklären immer wieder, daß es innerhalb der Ortschaften nicht möglich ist, diejenige Ordnung aufrecht zu erhalten, welche notwendig ist, um in entschiedener Weise den Tierseuchen entgegentreten zu können.
Sie führen Gründe dagegen an und ich würde sehr gerne in der Lage gewesen sein, hierauf weiter einzugehen, aber ich kann mich nicht so sehr auf mein Gedächtnis verlassen, um ohne Weiteres auf dieses fachliche Gebiet einzugehen.
Ich erkläre aber hier, daß die größten Autoritäten auf diesem Gebiete als feststehend betrachten, daß es aus vielen Gründen nicht möglich ist, eine derartige genaue Beschau, eine solche Reinigung aus einem Ortsplatze vorzunehmen, wie dies zu diesem Zwecke nötig ist.
Wenn wir infolge dessen Auftrag geben, daß die Viehmärkte außerhalb der Orte zu verlegen sind, so geschieht dies keineswegs in der Weise, wie dies hier geschildert wurde, daß ohne irgend welche Rücksicht daraus gedrungen werde, daß die Durchführung sofort erfolgen müsse.
Ich möchte die Herren bitten, mir in einer Reihe von Fällen genau anzuführen, wann und wo derlei geschehen wäre, von Fällen, daß Seitens der Verwaltung nicht auf die Verhältnisse der Gemeinde Rücksicht genommen wurde.
Wir wissen und würdigen die Schwierigkeiten, die für die Gemeinden Vorliegen. Wir wissen, daß neben der Gemeinde auch Gewerbetreibende im Orte geschädigt werden und wir gehen gewiß nicht leichtfertig oder ohne Berücksichtigung dieser Interessen vor, sondern nur gezwungen und nur im Interesse der Landwirtschaft, welche schwer geschädigt wird, wenn von seiten des Auslandes immer wieder darauf hingewiesen wird, daß bei uns die Ordnung noch nicht so durchgeführt ist, wie es sein soll, wodurch die Viehausfuhr beeinträchtigt wird.
Ich weise darauf bin, daß die Verordnung, es feien die Viehmärkte außerhalb der Orte zu verlegen, seit dem Jahre 1892 besteht, jetzt haben wir das Jahr 1903. Also 11 Jahre hindurch hatte die Verwaltung immer wieder Frist gegeben und der Verschiebung der Durchführungsmaßregeln zugestimmt und ich erkläre hier gerne, daß, wenn sich derartige Fälle, wie sie die Herren gemeint haben, neuerdings vorfinden, und wenn die Möglichkeit da ist, auch in Zukunft zugewartet werden wird, wie ich es in einer ganzen Reihe von Fällen immer getan habe. Dagegen muß ich aber darauf hinweisen und dem entgegentreten, was hier auch vorgebracht worden ist, daß man bei einer Reihe von Gemeinden nur sprechen kann von einer geringeren Bedeutung der Sache und darum diesen gegenüber aus der Durchführung der Marktplatz-Verordnung nicht bestehen solle.
Für mich steht die Sache so: Wenn wir eine Reihe von Gemeinden durch behördliche Verfügungen verhalten haben, diesen behördlichen Anford rungen betreffs der Viehmärkte zu entsprechen, dann haben wir die Pflicht darauf zu dringen, daß dies überall geschehe, denn sonst sind wir gegenüber jenen G. meinden, gegenüber welchen wir aus öffentlichen Rücksichten ausgetreten sind, ungerecht, indem wir ihnen Lasten auferlegen und auf der einen Seite die Vorteile dieser Aktion benehmen dadurch, daß in anderen Orten der Zustand bleibt, welcher der Gesamtheit nicht förderlich ist.
Ich kann nur wiederholen: Meine Herren, gar keine Mißachtung der Interessen, welche Sie hier vertreten, sondern derselbe Wunsch, der Sie dahin geführt hat, diese Beschwerden zu führen, liegt bei der staatlichen Verwaltung vor und ich werde auch in künftigen Fällen dafür Vorsorge treffen, daß unter steter Bedachtnahme auf die öffentlichen Interessen doch den Interessen der Gemeinden, welche beteiligt sind, soweit als nur irgendwie tunlich, entgegengekommen werde.
Nejvyšší maršálek zemský: Pan poslanec Dr. Čelakovský se přihlásil podruhé k řeči.
Dávám slovo panu posl. Dru Čelakovskému.
Posl. Dr. Čelakovský: Slavný sněme! Račte, pánové, býti ubezpečeni, že nebyl bych se pustil do této debaty, která přece jest dosti vzdálena mému celému ostatnímu konání, kdybych nebyl nabyl přesvědčení z akt, která mi byla předložena, o tom, že skutečně v této záležitosti se přestřeluje, že se jde daleko, že k vůli šabloně a umíněnosti trvá správa státní na svých opatřeních, a to dnes proto, jak se nám také zde potvrdilo, poněvadž se donutila jedna neb druhá obec, ještě 500 obcí se donutilo, poněvadž by autorita úřední tím byla dotknuta.
Ale, velectění pánové, což pak není autorita úřední dotknuta, když těch zbývajících 500 obcí pořád proti tomu remonstruje a nemůže se dovolati žádného zastání a ani rozumné důvody se neudávají, proč se na takovém příkrém opatřeni stojí ?
Jeho Excellence vyslovil pochybnosti o správnosti mých tvrzení a vyzval mne vlastně, abych jmenoval jména, odkud takovéto stížnosti pocházejí.
Ale já, velectění pánové, jsem hned z předu říkal, že z kruhu mých pánů voličů na mne byla vznesena žádost, abych se věci zde ujal.
Jsou to města Skuteč a Hlinsko, kterým, velectění pánové, již v tržních řádech př. r. 1900 úřadně schválených se dalo povolení odbývati trhy na náměstí a na která novými a novými nařízeními se naléhá, aby tržiště přeložila na nová místa.
A to neděje se jen tak dobromyslně, že by se řeklo: "To jest z ohledů zdravotních a ve vlastným zájmu, abyste tak učinili, nýbrž se strany politických úřadů se praví: Geehst du nicht willig, so brauch' ich Gewalt.
Jestliže své trhy nepřeložíte, pozbudou vaše výsady, které byly potvrzeny všemi panovníky, své platnosti, my je odvoláme.
Ale, velectění pánové! Má okresní
hejtmanství, má politický úřad právo hroziti odejmutím privilegií, která naprosto mají povahu zvláštních zákonů ve smyslu práva staršího, která vydána byla z moci panovnické a jež mohou toliko panovníkem neb mocí zákonodárnou býti odvolána?
Naše obce musily tato privilegia draze zaplatiti. Mluvím o Skutči, která má všechna stará tržní privilegia potvrzena až od posledního krále českého Ferdinanda V. a jest známo, že náš Nejvyšší pán r. 1849. prohlásil, že všecka privilegia zůstávají v platnosti potud, pokud neodporují zákonům, tedy zákonodárství jich nezměnilo.
Také obec skutečská musila svá privilegia velice draze zaplatiti.
Myslíte, pánové, že se dostal ve středověku takový kus pergamenu jen tak lacino? To stálo velice mnoho peněz a mnoho cest do Vídně a na všecky jiné strany, než-li se takové privilegium, které se jako důležitá vymoženost chovalo, nabylo.
A nyní přichází politický úředník a řekne: "Jestliže neuposlechnete a nepřeložíte trhy za město, zrušíme privilegia. "
Tu jest právní otázka, zda-li politický orgán může privilegium o své újmě prohlásiti za neplatné.
Mám za to pánové, že nikoli, že mínění politických úřadů je nesprávné. Politické- úřady nemají práva rušiti těchto privilegií, a tedy také ne rušením hroziti.
Takové rušení není hájením autority úřední. A když jsem tedy, velectění pánové, jmenoval případy a když také se strany některých pánů poslanců se mi potvrzuje, že se staly podobné hrozby, v Opočně, Trhové Kamenici a jinde, že se hrozí odejmutím práva výsadního ostatně přijde asi dosti petic v této věci, tak velectění pánové, když jmenuji jména a fakta, tedy z toho ráčíte seznat, že bez příčiny jsem se v této věci neujal slova. A jest-li pan kol. Nitsche si stěžuje, že prý na jednu německou obec bylo dokročeno -jest to pořáde jenom jediná německá obec někde na Šumavě - o které slyšíme, ta, že povolila a zřídila nové tržiště za městem, tak k tomu nemám jiné od- povědi, než toto; kdyby byla ona obec počkala, možná, že by dnes p. dr. Nitsche mohl se k našemu přání rozhodně připojiti, vždyť on v zásadě, jak v předchozí řeči ukázal, s našimi náhledy souhlasí a p. dr. Schreiner též a tak věru nevím, proč bychom si měli v té věci překážeti. Jest-li některá obec byla donucena, aby zakoupila louku k tomu cíli, nechť ji prodá, a jestliže naše stanovisko zvítězí, může trh na staré místo opět přeložiti. Tak prosím p. kol. Nitscheho, aby se na nás nehněval. My za to nemůžeme.
Vláda nynější pana barona Körbra jest to, která svými orgány to nařizuje. Nechť pánové z levice, kteří jsou předce vládní stranou, se na ní obrátí, znají k ní zajisté všecky cesty a mají tedy možnost, aby se toho domohli. My, pánové, ovšem nevidíme jinou možnost, než se ujmouti slova v sl. sněmu, což jsme dříve v takovýchto otázkách nečinívalí. My jsme hleděli dříve raději osobní intervencí, mírnou a klidnou cestou dojiti k cíli, ale dnes jsme se přesvědčili, že tato cesta je marná a také že se má nám za zlé v našem občanstvu, a i nahoře, že vzniká mínění, jako bychom si vedli obojatě a proto volíme přímou cestu, mluvíce ve sl. sněmu, kde máme volné slovo. (Výborně!)
Oberstlandmarschall: Ich erteile das Wort dem Herrn Abgeordneten Dr. Nitsche.
Abgeordneter Dr. Nitsche: Den hochverehrten Herrn Statthalter trifft der allgemeine Borwurf, der in dieser Debatte erhoben wurde, keineswegs. Denn das, was geschehen ist, ist unter einem ganz anderen Landeschef geschehen. Der Herr Vorredner aber hat uns, die Vorsprecher aufgefordert - und ich muß mich trotz der weinigen Worte, die ich verloren habe, auch unter die Vorsprecher rechnen - wir sollen Namen nennen. Erlauben Sie mir, als dem langjährigen Abgeordneten aus dem Städtebezirke Krummau, nur einen Namen zu nennen, das ist der Namen der deutschen Stadt Kaplitz. Dieser Stadt gegenüber wurde mit einer so prompten Energie vorgegangen, daß ich nur wünschen möchte, dass sie nach anderen Seiten hin immer entwickelt werden möchte. Die vorliegenden Akten werden meine Behauptung wahrlich nicht wiederlegen. Viele Depu- tationen, die da waren, die oftmalig Vorsprachen bei mir und anderen Kollegen, all' das hat nicht den geringsten Aufschub erwirkt, es mußten die Märkte verlegt werden, es sind große Kosten und eine Menge von Berdriesslichkeiten in der Gemeinde entstanden, die heute noch nicht vollständig behoben sind, kurz und gut, es wurde so vorgegangen, wie auf der russischen Seite, aber nicht so, wie man eigentlich einer jeden anständigen Gemeinde gegenüber vorgehen Soll. Oder war es nur, daß die deutsche Stadt Kaplitz sich immer so deutsch bewährt hat. Ich will das nicht entscheiden.
(Bravo! Bravo Nitsche !)
Nejvyšší maršálek zemský: Žádá ještě někdo za slovo?
Verlangt noch jemand das Wort?
Ich erkläre die Debatte für geschlossen.
Prohlašuji, že jest rokování skončeno a dávám závěrečné slovo p. zpravodaji.
Zpravodaj poslanec Hyrš. Sl. sněme! Po řečech, které v záležitosti vládního nařízení byly v tomto sl. domě proneseny, nemusí bych zajisté ujímati se slova v zastoupení komise pro záležitosti zemědělské, poněvadž již všichni pp. řečníci trefnými slovy poukázali na důležitost jednak tohoto konečného návrhu, který činí zemědělská komise a zároveň ukazují k tomu, že vláda neoprávněným způsobem zasáhla do autonomie.
Vítám velmi radostně, že vysoký sněm král. Českého podjal se toho, řešiti tuto otázku poněkud ze zásadního stanoviska a mám přání, aby sněm král. Českého, potahmo některý jeho člen ujal se ještě iniciativní myšlenky podati určitý návrh, který by směřoval k tomu, aby sněm král. Českého ještě jednou vyslovil se o této věci, která nám, jak zemědělcům tak živnostníkům, jest velice na škodu.
Sněm král. Českého na přímý návrh obíral se touto otázkou již v létech 1897 a 1898 a učinil přesná usnesení, která jsou také v tomto odůvodnění uvedena, že zemědělská komise podle práva ukazuje na to, že měla vysoká vláda nařízení svá jak ministerská tak místodržitelská odvolati. V tomto směru jest zajisté nutností, abychom při této příležitosti se stanoviska zemědělského pronesli vůbec své mínění, že překládáni tržišť za města škodí našemu venkovskému lidu, a není pravda, jak tvrdil pan místodržitel, že by snad překládáni tržišť bylo našemu venkovskému lidu na prospěch. Dále škodí to našim živnostníkům, poněvadž živnostníci přece ztrácejí příležitosti stýkati se s venkovským lidem, a vyslovují všichni živnostníci naprosto přání a žádají obecní zastupitelstva, aby na ten nátlak vlády nepřistupovala. A my v zájmu věci a pravdy budeme státi na tom stanovisku, aby toto drakonické jednání vysoké vlády bylo nějakým způsobem odčiněno. Jest to velmi bolestné, když takový zeměpanský zvěrolékař má více práva než sněm král. Českého, který se dvakrát usnesl na rozhodném stanovisku, ku kterému vláda má zaujmouti blahovolné postavení. (Souhlas. )
Stalo se na několika místech, právě jak pan prof. dr. Čelakovský na to okázal, že zeměpanský zvěrolékař nařídil městům, aby přeložila tržiště, sice, že budou zbavena trhu; mnohé město podlehlo tomuto nátlaku. Mimo to jest třeba, abychom v zastoupení těchto měst ujali se měst chudších, která mají při překládání tržišť veliké výlohy.
Když se díváme na postup celé práce našich měst, tu všichni zajisté uznáme, že města mají veliká vydání a že není potřeby, aby se jím tímto způsobem zvláštní vydání přiváděla.
V tomto směru bych radil vysoké vládě, když má obavy o to naše zdraví, že by bylo lépe, kdyby jiným způsobem zasáhla do života obecného. Po mém názoru předem musí býti člověk živ a pak může býti zdráv. My sedláci se o zdraví své nebojíme a také v menších městech obavy o lidské zdraví není. Takový trh trvá tři hodiny, po takovém trhu obecní správa se postará, aby bylo tržiště hned na prospěch zdraví vyčištěno. Myslím, že všichni členové vysokého sněmu budou souhlasiti, když řeknu, že naprosto vláda nemá žádného práva, aby zasáhla v té příčině do kompetence obecní samosprávy.
Doporučuji tedy konečné návrhy komise zemědělské k laskavému přijetí.
Nejvyšší maršálek zemský: Přejdeme k hlasování.
Wir übergehen zur Abstimmung.
Předmětem hlasování jest návrh komise. Není snad třeba, abych jej opět přečetl.
Gegenstand der Abstimmung ist der gedruckte Kommissionsantrag.
Es ist vielleicht nicht notwendig, das, er nochmals verlesen wird.
Ich ersuche die Herren, welche den Kommissionsantrag annehmen, die Hand zu erheben.
Žádám pány, kteří přijímají návrh komise, by vyzdvihli ruku.
Der Antrag ist angenommen.
Návrh jest přijat.
Žádám pana poslance dra Jana Dvořáka, aby zaujal místo zpravodaje.
Zpravodaj posl. dr. Jan Dvořák: Slavný sněme! Mám čest přednésti Vám zprávu komise pro okresní a obecní záležitosti o hromadných peticích ředitelstev a správ všeobecných veřejných nemocnic, jichž jména nebudu uváděti, poněvadž jich je velká řada. Uvedu jen čísla 21, 22, 23, 24, 25, 26 až 33, 55, 90, 91, 92, 93, 94, 95 až 213 a 737 za úpravu časových reform všeobecných veřejných nemocnic v království českém slavným sněmem. Tato otázka přišla na program sněmovní v době pro vývoj našich nemocnic velice důležité.
Naše všeobecné veřejné nemocnice reprezentují pro království České velký kapitál, ze kterého může čerpati poplatnictvo tohoto království velice hojné hřivny, jen když ústavy tyto budou vyhovovati účelu svému a když budou postaveny na výši doby.
Vývoj našich nemocnic jest skutečně velice utěšený, zejména však utěšeným se stal vysokým stupněm vědy, hlavně v oboru chirurgie. Různými moderními obory mikroskopie, lučby, assepse a antisepse povznesly se nemocnice naše na takovou výši doby, že s hrdostí můžeme pohlížeti na výkony našich ústavů zemských a všeobecných veřejných nemocnic.
Stalo se však, že následkem těchto velkých výkonů, kterými se mohou vykázati nemocnice tyto, lékařští činitelé nemocnic jsou v docela jiném poměru k ústavům, než bývali jejich přndchůdcové. Neboť vzrůstem a vývojem vědy, vzešla velká řada nových nebývalých povinnosti lékařům, povinnosti, kterých minulost naprosto neznala. Tím změnily se docela poměry, tím změnily se nároky, které dělají ústavy na síly lékařské.
S vývojem vědy vzrostly povinnosti, avšak práva bohužel zůstala nezměněna. Nemocniční lékaři vším právem stěžuji si na neobyčejné přetížení fysické i duševní, aniž by se jim měřilo za tyto výkony takovým způsobem, aby mohli bez starosti o svou existenci konati humánní úkoly, které v zájmu člověčenstva na sebe vzali.
Nemocniční lékař může býti opravdu velkým dobrodincem, když se skutečně a s celou duší může věnovati krásnému úkolu, kterému zasvětil svůj život.
Neštěstím je však pro naše nemocnice, když mnozí lékaři nuceni jsou neupravením existenčních poměrů považovati své postavení za vedlejší, a když odkázáni jsou, co se týče krytí potřeb, na soukromou praksi.
Mezi soukromou praksi a výkony odbornými lékaře nemocničního je často velká kollise. V ohledu tomto musí dotyční kompetentní činitelé dospěti konečně k poznáni, že musí se státi vážná náprava.
Roku 1896 a 1897 byly upraveny poměry nemocnic normaliemi, které byly k odstranění nedostatků vydány, avšak nestalo se tak na základě požadavků moderní vědy a tím se stal krok, který nevyhovuje nynějšímu stanovisku. Regulativem, který byl vydán, byly nemocnice roztříděny na 4 kategorie, které naprosto nevyhovují nynějším požadavkům časovým a to proto hlavně, že lékaři v nemocnicích, které vynikají obzvláštní výkonností v oboru chirurgie a léčení různých nemocí infekčních, jako tuberkulosy jakož i jiných chorob, že tito lékaři naprosto nemohou spokojiti se s vtěsnáním do obmezené formy první kategorie, poněvadž musí všechen svůj čas věnovati naprosto zájmům ústavu tak, aby týž zůstal na výši doby. Avšak jejich platy nezajišťují jim ani nejnutnější životní potřeby, poněvadž jinak 800 zl., 1000 nebo 1200-1600 zl. jsou platy, které nevyhovuji potřebám rodiny za nynějších drahotních poměrů, jednak nejsou v žádném poměru k jich výkonnosti a fysické práci, tím méně k jich veliké zodpovědnosti, jakou mají vůči nemocnici, která klinickým způsobem je vedena.
Proto především dlužno dospěti k přesvědčení, že především první kategorie nemocnic není na dále udržitelna, a že nemocnice musí býti roztříděny především ve dvě hlavní kategorie a sice nemocnice takové, které svoji výkonností se rovnají klinikám a kde lékař musí veškerý čas věnovati nemocným, ústavu k léčení svěřeným, a v nemocnice menšího druhu, kde jest možno lékaři mimo povolání nemocniční opatřiti si soukromou praksí některé existenční prostředky.
Tato první kategorie nemocnic musí býti především naprosto vymknuta z úzkého oboru regulativu, a v zájmu nemocných musí se státi opatření, aby v nemocnicích vynikajících se upravily poměry tak, jak to vyžadují potřeba vědy a poměry časové. Avšak úprava taková není jen v zájmu nemocných, kteří životy své svěřují ústavu, nýbrž i v zájmu našeho fondu zemského, jelikož taková úprava přivodí úspory v zájmu vynikajících všeob. nemocnic.
Neniť zajisté neznámo, že velký kontingent nemocných z venkova se hrne do hlavního města na přeplněnou pražskou a vídeňskou nemocnici všeobecnou, kde jest sazba nemocniční poměrně daleko vyšší, než-li sazba venkovských nemocnic. Patrno, že není úsporou pro náš fond zemský, když velký kontingent nemocných stále tihne na kliniky všeobecné c. k. nomocnice pražské a vídeňské a když tím náklady zemské následkem vysoké sazby nepoměrně vzrůstají.
A přece upříti nelze, že mnohé nemocnice na našem venkově jsou na takovém stupni, že vyhovují požadavkům času. Kdyby nemocnice venkovské ve větší míře a ve větším počtu postaveny byly na výši doby, odpadl by příliv do hlavního měst. My máme Mladou Boleslav, Německý Brod, máme i Benešov, máme kromě toho i celou řadu nemocnic i v území německém, jako v Liberci, Žatci atd., jichž celou řadu nemohu vyjmenovati, jež jsou na takové výši, že se rozhodně vyrovnají našim klinikám.
Sazba v nich není nepoměrně vysoká a následkem toho vzejdou úspory, když velký kontingent nemocných nepřijde z těchto krajin do nemocnic hlavních měst.
Kromě toho velká jest nesrovnalost § 17. zákona ze dne 5. března 1888 jakož i v § 2. normálních stanov nemocničních, kterýmižto předpisy uvalena byla veškerá břemena spojená se stavbou a rekonstrukcí ústavů výhradně na místní Činitele.
Okresy, které vystavěly nemocnice, jsou značně přetíženy velikými břemeny, poněvadž paragrafem řečeným veškeré opravy a úpravy musejí nésti z vlastních prostředků, leč výhody, které vycházejí z nemocnice, sdílejí okolní okresy sousední, aniž by přinášely přiměřený příspěvek na takové nemocnice.
V ohledu tom jest patrná nesrovnalost a jest žádoucno, aby zemský výbor uvážil, jak by se čelilo této nesrovnalosti. Bylo by lze dosíci toho tím způsobem, aby se ustanovil průměrný percentuální příplatek dotyčných okresů na nemocnice, ostatní plus nákladu nesla by země aneb okolní konkurující okresy. To bylo by nepopiratelně spravedlivější.
Dovoluji si i tuto otázku slavnému sněmu v úvahu dáti. Mimo to ale jest mnoho ještě jednotlivých stezků, které jsou docela oprávněny. Jest to mimo jiné, že správa všeobecných okresních nemocnic jest příliš centralistická a že jest potřeba, aby byla decentralisována a zjednodušena a aspoň ve věcech podřízenějších vložena větši právomoc v ruce správy.
Kromě toho jest třeba, aby v ohledu vymáhání poplatků od nemocenských pokladen bylo jednáni co možno zjednodušeno a aby bylo odstraněno zdlouhavé vyřizování likvidací nemocničních. Dále je třeba, aby byl zemským výborem zaveden jednotný dozor nejen účetnický, nýbrž i zdravotnický a ekonomický na všeobecné veřejné nemocnice.
To jest velmi důležito, poněvadž nekoná zemský výbor dozor na všeobecné nemocnice v tom rozsahu a dosahu, jaký mu jest zaručen § 14. z. z. ze dne 5. března 1888.
Avšak my máme kromě toho jednu zvláště důležitou okolnost, kterou si dovoluji klásti na srdce přítomnému p. referentu zemského výboru, totiž že jest mnoho nemocnic, které živoří, které nejsou způsobilé k existenci, poněvadž dotyčné okresy nemohou nebo nechtějí náklad na ně nésti a následkem toho nevyhovuji svému účelu.
Tyto nemocnice daly by se snadno proměniti v chorobince. Dovoluji si klásti velkou váhu na hojnější zřízení chorobinců proto, poněvadž velký kontingent chronickými neduhy stížených nemocných se nachází dnes ve všeobecných nemocnicích, kde vyžadují nepoměrně vysokého nákladu, kdežto v chorobincích za nízkou sazbu as 26 krejcarů denně mohli by býti umístěni, čímž by bylo mnoho získáno ve prospěch příslušníků nemocnic.
Nebudu vnikati dnes dále do podrobností, ač lituji, že nebyla zpráva komise vydána tiskem aby se staly nástiny časové reformy přístupnými veškerým pánům členům zemské sněmovny. Poněvadž se v návrhu komise jedná pouze o formální stránku, a nemožno přistoupiti k meritornímu řešení otázky této, nebudu dalšími vývody zdržovati sl. sněmovnu.
Mám pevnou naději, že zemský výbor vezme v úvahu veškeré, ve zprávě komise obsažené motivy, které jsou i podkladem došlých petic, a že do příštího zasedání nám učiní zprávu, na základě které by bylo lze přistoupiti k meritornímu řešeni vážné této otázky. Jménem komise pro záležitosti okresní a obecní, dovoluji si navrhnouti: Slavný sněme, račiž se usnésti: Zemskému výboru se ukládá, aby svolav anketu odborníků a znalců konal o hromadných peticích ředitelstev a správ všeobecných veřejných nemocnic čís. pet.: 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 155, 190, 191, 192, 193, 194, 195, 196, 197, 198, 199, 205, 206, 207, 208, 209, 210, 211, 212, 213 a 707. za úpravu časových reform všeob. veř. nemocnic na základě podnětů komise co nejzevrubnější šetření a aby podal v příštím zasedání sněmovním zprávu s příslušnými návrhy.
Landtagssekretär Höhm (liest): Die Kommission stellt den Antrag:
Der hohe Landtag wolle beschließen:
Dem Landesausschuffe wird aufgetragen, eine Enquete von Fachmännern und Sachverständigen einzuberufen und über die Petitionen der Direktionen und Verwaltungen der allgemeinen öffentlichen Krankenanstalten Z. Pet. 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 30, 31, 32, 33, 155. 190, 191, 192, 193, 194, 195, 196, 197, 198, 199, 205, 206, 207, 208, 209, 210, 211, 212, 213 und 737 um Durchführung zeitgemäßer Reformen an den allgemeinen öffentlichen Krankenhäusern auf Grund der Anregungen der Kommission womöglich eingehende Erhebungen einzuleiten und in der nächsten Landtagssession Bericht zu erstatten und diesbezügliche Anträge vorzulegen.
Oberstlandmarschall: Verlangt jemand das Wort?
Žádá někdo za slovo?
Prohlašuji, že jest tištěný návrh komise přijat.
Ich erkläre den gedruckten Kommissionsantrag für angenommen.
Žádám pana poslance Mayera, aby zaujal místo zpravodaje.
Zpravodaj poslanec Mayer: Slavný sněme! Hospodářský spolek v Kasejovicích a obecní úřad v Cehnicích podali žádost, by slavný sněm se na tom usnesl, by byl počet technických sil v zemědělské radě rozmnožen, po případě učiněna byla nová filiálka technické kanceláře v Pošumaví na tak dlouhý čas, jak toho bude zapotřebí ku provedení většiny projektů.
Co se týče té žádosti bylo v zasedání komise pro zemědělství jednohlasně upozorněno na to, že rozhodně jest velmi nutno, by této žádosti bylo vyhověno a z příčiny té učinila komise následující návrh:
Slavný sněme, račiž se usnésti:
Zemskému výboru se ukládá, aby o peticích hospodářského spolku v Kasejovicích a obecního úřadu v Cehnicích čís. pet. 648 a 649 náležitě uvažoval a konal dotyčné šetření.
Landtagssekretär Höhm (liest): Der hohe Landtag wolle beschließen:
Dem Landesausschusse wird aufgetragen, die Petitionen des landw. Vereines in Kasejowitz und des Gemeindeamtes in Cehnitz Pet. Z- 648 und 649 gehörig in Erwägung zu ziehen und die diesbezüglichen Erhebungen zu pflegen.
Oberstlandmarschall: Verlangt jemand das Wort?
Žádá někdo za slovo?
Prohlašuji, že jest tištěný návrh komise přijat.
Ich erkläre den gedruckten Kommissionsantrag für angenommen.
Žádám pana poslance Dra Steidla, aby zaujal místo zpravodaje.
Zpravodaj posl. Dr. Steidl: Slavný sněme! Obec král. města Čáslávi obrátila se s peticí ku slavnému sněmu, aby k vůli potřebám nutným, naléhavým a nákladným stavbám jako jest přístavba gymnasijní budovy, vydláždění města, vodovod a jiné záležitosti, byl jí nápomocen tím, že se jí prodlouží povolení ku vybírání dávky z piva, vína, líhu a lihovin v Čáslavi spotřebovaných na dobu 12 roků.
Odůvodňuje žádost svou tím, že bez toho již přirážky obecní dosáhly výše 41%, veškeré pak dávky veřejné pro obec, okres a zemi obnášejí v obci té 1421/2 %
Komise pro okresní a obecní záležitosti jednajíc o této žádosti uznala oprávněnost její a činí následující návrh:
Slavný sněme, račiž se usnésti:
Zemskému výboru a pak slavnému sněmu podaná žádost král. města Čáslavi, jíž obec tato domáhá se toho, aby k nutným, nákladným potřebám obecním povoleno bylo vybírání dávky z piva, vína, líhu a lihovin v Čáslavi spotřebovaných na dobu 12 roků, předána budiž výboru zemskému s tím, aby o žádosti té podal zprávu a po případě předložil návrh dotyčného zákona do příštího zasedání sněmu.
Landtagssekretär Höhm (liest): Die Kommission stellt den Antrag:
Der hohe Landtag wolle beschließen: Das dem Landesausschusse und auch