sämtlichen beteiligten Faktoren und zur Berichterstattung, ev. Antragstellung in der nächsten Landtagssession zuzuweisen.

Hiebei hätte der Landesausschuß auf den vorliegenden Protest der Stadtgemeinde Petschau, Z. 896 vom 21. Juni 1902, entsprechend Rücksicht zu nehmen.

Sněm: aktuar dr. Klášterský (čte): Komise činí návrh: Slavný sněme račiž se usnésti, že petice městské rady v Toužími, týkající se zřízeni okresního soudu a okresního zastupitelstva tamže, přikazuje se zemskému výboru, aby dohodnuv se se všemi činiteli konal šetření a podal zprávu, po případě návrh v příštím zasedání sněmovním. Při tom mel by zemský výbor vzíti příslušný zřetel na podaný protest městské obce Bečova čís. 896 pet. ze dne 21. července 1902.

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá někdo za slovo?

Bedangt jemand das Wort?

Prohlašuji, že jest tištěný návrh komise přijat.

Ich erkläre den gedruckten KommissionsAntrag für angenommen.

Žádám pana poslance Dostála, aby zaujal místo zpravodaje.

Zpravodaj posl. Dostál: Slavný sněme Třicet devět petic došlo z okresu N. Bystřického toho smyslu, aby tamnější hospodářská záložna byla rozpuštěna a peníze, které získány, v tamnějších Raiffaisenových pokladnách uloženy.

Žádost tato se odůvodňuje tím směrem, že kapitál ten jest poměrně malý a že by tím způsobem daleko lépe mohl býti zužitkován, a tudíž účelněji s ním se nakládalo.

Komise ovšem na tento požadavek nikterak nemohla přistoupiti, avšak uznala, že vzhledem k tomu, že kapitál skutečně jest minimální, trpí záložna tato předpisy formálními, totiž tím, že správa poměrně ku výši kapitálu jest drahá.

Vzhledem k tomu činí komise následující návrh:

Slavný sněme, račiž se usnésti:

Petice podílníků okresní hospodářské záložny v Nové Bystřici číslo 741 až 770 podané ze 30 obcí tohoto okresu a o rozdělení kmenového jmění a fondu rezervního na obce žádající, postupují se výboru zemskému za tím účelem, aby vzal na poměry v okresu Novobystřickém panující zřetel, ty samé vyšetřil a jako úřad dohlédací ve vlastní působnosti potřebné úlevy, týkající se správy jmění této záložny, pokud možno v úvahu vzal a povolil, potahmo na provádění formálních ustanovení zákona ve směru uvedeném netrval a podobné jednání výboru okresnímu v Nové Bystřici odporučil.

Landtagssekretär Höhm (liest):

Der hohe Landtag wolle beschließen:

Die Von 30 Gemeinden des Bezirkes Neubistritz eingebrachten und die Verteilung des Stammvermögens und des Reservefondes unter die Gemeinden anstrebenden Petitionen der Teilhaber der landwirtschaftlichen Bezirksvorschuskassa in Neubistritz Z. 741-770 werden dem Landesausschusse zur Berücksichtigung der im Bezirke Neubistritz herrschenden Verhältnisse, Erhebung derselben, sowie auch zu dem Behufe abgetreten, damit derselbe im eigenen Wirkungskreise als Aufsichtsbehörde die erforderlichen Erleichterungen hinsichtlich der Vermögensverwaltung dieser Borschußkassa nach Möglichkeit in Erwägung ziehe und bewillige, beziehungsweise von der Durchführung der formalen Bestimmungen des Gesetzes in angedeuteter Richtung Umgang nehme und die Beobachtung eines ähnlichen Borganges auch beim Bezirksausschusse Neubistritz befürworte.

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá někdo za slovo?

Verlangt jemand das Wort?

Prohlašuji tištěný návrh komise za přijatý.

Ich erkläre den gedruckten KommissionsAntrag für angenommen.

Žádám p. posl. Hyrše, by zaujal místo zpravodaje.

Zpravodaj poslanec Hyrš: Slavný sněme! Vládním nařízením ze dne 19. ledna 1890 a 14. února 1890, jež mělo za účel přeložení tržišť za město, vyvolán byl a vyvolává se dosud ruch neobyčejný po celé vlasti naši, zvláště však v menších, chudých městech.

Nařízení vládní nelze odůvodniti ani po stránce hospodářské, ani policejní a zdravotní z toho důvodu sněm kr. Českého na podaný návrh i velké množství petic učinil po dvakráte usnesení, aby bylo odvoláno nařízení cís. kr. místodržitelství, kterým se městům nařizuje přeložení tržišť za města.

Vláda nerespektovala usnesení sněmu a političtí úřadové nařizovali a nařizují předkládání tržišť dále v předpokládání, že jest to naprosto nutností v ohledu zdravotním. Mnohá města na daný rozkaz přeložila skutečně svá tržiště za města, poněvadž jim bylo vyhrožováno zákazem odbývání trhů dobytčích, nebude-li tržiště přeloženo. Avšak v brzku nabyli všichni živnostnici i rolníci v takových místech přesvědčení, že zařízením tím jsou značně poškozováni.

Obec Kumžacká vyhověla danému rozkazu, vyhlédla vhodné místo za městem a přeložila své tržiště, avšak po krátké době se přesvědčila, jak velice znesnadňuje se tím prodej skotu i obchod mezi rolníkem a živnostníkem a jak těžko jest prováděti nařízení všeobecně vydané pro všechny případy stejně s ohledem na různé lokální poměry.

V   petici podobně jest uvedeno, že město Kumžak leží 800 m. nad hladinou mořskou, kde panuji veliké větry a v zimě vánice do té míry, že lidé i zvířectvo následkem toho velice trpí a že zejména živnostníci byli nezměrně poškozeni, když návštěva trhů nevhodným opatřením stále klesala a když rolníci pro odlehlost tržiště nemohli navázati se živnostníky obchodní styky.

V  petici poukazuje se dále na to, že krajina jest chudá, že obyvatelstvo dosti nuzně živí se tkalcovstvím a vyslovuje se obava, že při nynější stále klesající frekvenci trhů, mohly by i trhy úplně zaniknouti, což by pro obec samu i pro celou krajinu bylo velikým poškozením.

Konečně vysvětleno jest v petici, že náměstí městečka jest rozsáhlé, takže trhy nezaujímaly ani polovinu prostory náměstí, které jest kanalisováno, že na tržišti nově založeném nelze s ohledem na vysokou polohu učiniti nějaké ochranné opatření proti nepříznivé povětrnosti a tím zabraňovati, aby trhy úplně nezanikly a proto obrátila se obec Kumžacká ku sněmu se žádostí, aby vysoký sněm u c. k. vlády vymohl, aby z důvodů v petici uvedených povoleno bylo odbývání trhů na náměstí městečka Kumžaku.

K petici přiloženo jest zdáni okres. zvěrolékaře, jenž potvrzuje v petici uvedené skutečnosti a dokládá, že v zimě i z jara nové tržiště bývá sněhem zaváto, že není možno obci při slabé frekvenci trhů náklad na vyklízení sněhu nésti, že jest půda v tržišti mokrá, že tržiště není proti větrům chráněno a že rolnictvo přivádějící zvířectvo na trh, často raději odcházelo, a uvádí, že v tom jest příčina klesání návštěvy trhů.

Komise, zkoumající obsah předložené petice, uznala všechny uvedené důvody za správné a jelikož ve dvou zprávách sněmovních uvedla již podrobně podstatné důvody, jimiž dokázala, že by bylo sáhnuto tímto ustanovením na staletá práva našich měst, že by města měla velká vydání, že by živnostnici, řemeslníci i rolnici byli poškozeni a že vláda tímto nařízením zasahuje do samosprávy obecní, nemůže se po nabytých zkušenostech odhodlati k částečnému schváleni ministerského výnosu a to tím méně, poněvadž nemohou míti okresní hejtmanství a političtí úřadové vůbec to právo, aby bez návrhu o slyšení obcí a beze všeho předchozího úředního vyjednávání určovali již z předu a to bezvýminečně pro všechny případy, že dobytčí tržiště musí za každou cenu z města ven přeloženo býti, chtějíce všechna města v této příčině jednou a touže formulkou uniformovati.

Komise pro záležitosti zemědělské v obou zprávách širším rozvedením dokázala, jakých obtíží i finančních výloh by nařízeni ministerské od našich měst vyžadovalo a jakou nespokojenost toto nařízení vyvolalo, na základě Čehož musí nezvratně trvati na svém usnesení, aby výnos ze dne 19. Jedna 1890 č. 24349 a ze dne 14. února 1890 č. 15607 změněn byl v ten smysl, aby trhy na dobytek mohly býti odbývány na místech dosavádních a s ohledem na podanou petici činí návrh:

Slavný sněme! račiž se usnésti:

1.   C. k. vláda se vyzývá, aby městečku Kumžaku povolila odbývání trhu na náměstí městečka Kumžaku.

2.   C. k. vláda se vyzývá, aby těm tržním místům, která až dosud ve smyslu zákona svá tržiště za svůj obvod nepřeložila a která tak z dokazatelných důvodných příčin učiniti nemohou, po vyšetření a uvážení těch kterých závažných okolností dovolila odbývání trhů na tržištích dosavadních.

Landtagssekretär Höhm (liest): Die Kommission stellt den Antrag:

Der hohe Landtag wolle beschließen:

1.   Die k. k. Regierung wird aufgefordert, dem StädtchenKönigseck die Abhaltung Von Viehmärkten an dem Ortsplatze in Königseck zu gestatten.

2.   Die k. k. Regierung wird aufgefordert, denjenigen Marktorten, die bis zu dieser Zeit ihre Marktplätze im Sinne des Gesetzes nicht außerhalb ihres Gebietes verlegt haben und die es aus erweisbaren, begründeten Ursachen nicht durchfuhren können, zu gestatten, die Märkte an den bisherigen Marktplätzen abzuhalten.

Nejvyšší maršálek zemský: K tomuto předmětu se přihlásil ku slovu, a sice pro návrh komise, pan posl. Dr. Čelakovský. Dávám jemu slovo.

Posl. Dr. Čelakovský. Slavný sněme! Chtěje vyhověti přání mně z kruhů voličských, zejména mých pánů voličů, pronesených, vidím se nucena, ku předmětu, o kterém se jedná, uchopiti se slova.

Jsem přesvědčen, že záležitost ta není posledně na denním pořádku sl. sněmu. Ze 600 míst, ve kterých se odbývají dobytčí trhy, posaváde jenom asi 80 míst vyhovělo rozkazům, které byly dány, aby se dobytčí trhy přeložily z posavad nich tržišť za město. Jest z toho viděti, že se strany měst jest značná oposice a že se velmi nerada města tomuto nařízení podvolují.

Když se uváží, že věc trvá od r. 1890 a že vycházejí rok od roku nová nařízení, zaslouží zajisté záležitost ta přece jen bedlivějšího uvážení, a sice z toho hlediska, jaké vlastně námitky se strany tak značného počtu městských obcí se proti tomuto opatření se strany zdravotních úřadů činí.

Není asi zajisté žádné pochybnosti, že všichni si přejeme, aby u nás v Cechách bylo zdraví co možná u všech lidí nejznamenitější a aby se všechna možná opatření stala, která by k tomu směřovala. Žádný rozumný a vzdělaný člověk nebude proti tomu, a pokud opatření ta mají za účel zdravotní poměry zlepšiti, zajisté každý je schvaluje. Jenom "est modus in rebus. " Lecos by bylo možno si přáti, bylo by si přáti uskutečnění všech možných ideálů, a přece jenom, když tu není nervus rerum gerendarum, nezbývá společnosti, než aby se uskrovnila se svými přáními a čekala na poměry příznivější, ve kterých bude možno spíše ty ideály uskutečniti.

Tak to dělá každý rozumný hospodář, a stát konečně, který není ničím jiným, než velikým hospodářstvím, nemá postupovati jináče, nýbrž má také k hospodářským zájmům svého obyvatelstva přihlížeti.

Proto jest třeba, aby opětně bylo poukázáno k tomu, jaké námitky proti těmto opatřením a nařízením ve věcech přeložení tržišť se strany obyvatelstva se činí, a musím říci, že vyslyšev tyto námitky, jak jsem je zejména slyšel před několika lety při jednání ve sl. sněmu, nemohu neuznati, že se strany zdravotních orgánů se nešetří, nýbrž překročuje míra danými poměry daná.

činí se námitky nejprv proti tomu, že se nařízeními těmi ruší autonomie obecní. Dle našeho zřízení obecního není pochybnosti, že tržní a zdravotní policie náležejí do kompetence obcí našich, a že takovými nařízeními, která se vydávají v tak obsáhlé míře o tom, na kterém místě má býti tržiště, se do této autonomní působnosti zasahuje. O tom z právního hlediska nezdá se mi býti pochybnosti.

Arci orgány veřejné politické správy mají proti tomu jiné námitky a dovolávají se zákona o zamezeni moru a zákonů zdravotních. Nechci unavovati sl. sněm čtením článků, ke kterým se při tom děje odvolávání, ale když se řádným způsobem znění těchto zákonů projde, zajisté se shledá, že výklad, který se dává těmto zákonům, s intencí zákonodárců se nesrovnává. Neboť, když v zákoně stojí, že má se dohled vésti na zdravotnictví, že tržní řády mají býti politickými úřady schváleny, nenásleduje ještě z toho, že již tím se dává politickým úřadům možnost a právo beze všeho obcím našim nařizovati, by své trhy od starodávna odbývané proti své vůli na jiná místa musily překládati.

Co se týče právní otázky, nejsem v pochybnosti, že stanovisko našich obcí je oprávněné, a jsem přesvědčen, že naše obce, kdyby v tom viděly prospěch obyvatelstva - vždyť konečně obec není nic jiného než veliký svazek obyvatelstva bez velkého nutkání a pobízení samy by učinily rozumná opatření v těchto věcech.

Také mnohé obce městské zajisté z vlastního popudu podobné zařízeni již učinily. Velectění pánové, když se podíváme do Prahy, vidíme, že měli jsme zde veliká tržiště a to již od časů Karla IV. při samém založení Nového města zřízená; dobytčí trh, nynější Karlovo náměstí, koňský trh, nynější Václavské náměstí a veliké tržiště senovážné. Účel těchto tržišť byl samozřejmý, opatřiti obyvatelstvu podporou obchodu výživu.

Postupem času následkem vývoje měst věc stala se samozřejmá, že dobytčí a koňské trhy musí býti z tržišť posavadních odstraněny, že se zřídily jatky za městem a že k těmto jatkám se prodej masa přeložil.

Následkem toho se stalo z dobytčího trhu Karlovo náměstí. Obec při tom nenutil nikdo, nýbrž přirozený prospěch jí k tomu vedl, úvahy, že se to nesrovnává s esthetickými a komunikačními ohledy, aby přívoz dobytka dál se na hlavní náměstí. To učinila obec sama z vlastního interesu, majíc zření ku prospěchu obyvatelstva.

Také v mnohých jiných městech se věc ta podobným způsobem vyvíjela, aniž by třeba bylo nějakého zakročování. V Plzni a jinde z vlastního popudu založili jatky a při nich zřídili trh na dobytek. Stalo se tak jednoduše proto, že tam nežijí již lidé z trhu; tam se vyvinuly poměry od prvotního stavu, ve kterém města byla založena, docela jinak. Dnes řemesla a mnohé jiné živnosti jsou v takových městech tak rozšířena, že lidé nejsou více odkázáni na příjem z trhů, nýbrž že žijí z mnoha jiných zdrojů průmyslu, velkého obchodu, školství atd. Naproti tomu ale ještě dnes je velké množství měst, ve kterých lidé žijí ještě na jakémsi prvotném stavu, ze kterého se zakládala města; v tom stavu, že žijí vlastně z těch malých trhů, a kdo jim tyto malé trhy bere aneb nařizuje opatření, která tyto trhy činí nemožnými, žádaje, aby se tyto trhy odbývaly za městem, ten prostě podkopává existenci obyvatelstva těchto malých měst. Nelze se tudíž diviti, že v takových malých městech, kde jde o existenci sta a tisíce malých lidí, že v těchto městech, kde je zajisté dosti inteligence, která má porozumění pro opatření zdravotnická, i sami lékaři uznávají, že se jde tuze daleko, když se kořen této existence podtíná, a že by správa státní neměla na obce takovým způsobem naléhati, jak se to děje.

Račte sami zajisté uznati, že záležitost tato jest dosti velikého sociálního významu, že zasluhuje, abychom se jí zabývali, třeba by se nám namítalo se stanoviska čistě byrokratického, že věc ta nemá velké důležitosti. My již dnes máme jakési zkušenosti o následcích těchto opatření. Když městům bylo v letech 1890-1892 nařízeno, že musí trhy přeložiti, některá města se podrobila, obětujíce na nová tržiště za městem velké sumy peněz. A co vidíme dnes? V mnohých městech, když se trhy přeložily někam do předměstí, často na dráhy, jež obci patřily, lidé se stěhují z města k novým tržištím, tam se osazují, a opatření, které směřovalo k tomu, aby se trhy neodbývaly v městech uprostřed obyvatelstva, byla přivedena tím způsobem ad absurdum. A tímto zajímavým způsobem - kdyby to znamenitý právní historik Sohm věděl, jak se jeho tržní theorie o zakládání měst kolem trhů potvrzuje- se stává, že lidé se stěhují následkem překládání tržišť na předměstí, kde jim trhy poskytují živobytí a tam zakládají nové trhové osady.

Když před několika lety o tom ve slavném sněmu bylo jednáno, bylo poukázáno z mnoha stran k důležitosti této otázky a k upřílišněnosti, se kterou orgány veřejné proti obcím vystupují. Zejména p. kolega Nitsche a z naší strany p. dr. Klouček a Teklý zde tak pádné důvody pronesli, že se mohlo vším právem očekávati, že aspoň se strany státní správy budou uvedeny důvody, proč tak naléhavým způsobem se proti celé řadě našich obcí městských postupuje, neboť to nikde v ústavním státě se neděje, aby správa státní řekla: Tento pán X-Y v reíerátě zdravotním si to přeje, on se na tom ustanovil, že se to a to musí provésti (Výborně!) a proto v celých Čechách to musí choditi tak, jak si to ten pán přeje, ať to stojí statisíce zlatých aneb ještě více. (Hlučný souhlas. )

Jestli v roce 1898 se usnesl slavný sněm, aby vláda byla vyzvána odstraniti nařízení z roku 1890-1892, stalo se to z vážných důvodů skoro jednohlasně, a my jsme neslyšeli ani jediného slova, kterým by opatření, které poškozuje nezámožné lidi, nějakým způsobem bylo objasněno.

My jsme přístupni každému důvodu.

Když se řekne, že to vyžaduje zdravotní ohled, tedy každý rád to uváží. Naši občané jsou těm důvodům přístupni. Avšak když se nám řekne, že by mor mohl býti na trzích zavlečen, co si máme mysliti?

Co pak na těch tržištích, jež budou na předměstích, bude jedna kráva od druhé na míli cesty, co pak nepřijde dobytek zrovna tak do styku, aby se nemohl nakaziti? Tam jest nákaza zrovna tak možná, jako uprostřed měst. Co se týče nákazy lidí, o té zákon o dobytčím moru nejedná a tedy tento argument by se vlastně neměl uváděti. Ale dejme tomu, že by nákaza byla taková, že by mohla býti i nebezpečna lidem. Z toho jest jen konkluse ta, že když na trzích některého města, které má náležité tržiště, se trhy konají a nejvýše 2-3 hodiny trvají, má všechna možná péče se vynaložiti na to, aby se čistota po čas trhu a po něm náležitě zachovávala. Naše obce neřeknou ničeho, když se takto bude naléhati na ně. Ale říci obcím, že musí svá stará tržiště opustiti a nová zakupovatí, jest prostě expropiací obecního majetku a to bez náhrady, jak zákon žádá.

Tím tržiště pozbývá ceny a to odporuje minulosti našich měst, praktickým a přirozeným jich potřebám. Naši živnostníci právem si stěžují, že jsou tím ochuzováni a naši rolnici říkají, že za městy není jim možno trhů se súčastniti. A proč není možno se trhů súčastniti? Jednoduše bývají to malé louky, na kterých se ty trhy odbývají a na které se sežene jen trochu dobytka.

Tu trhy vůbec pozbývají významu dřívějšího, kdy se lidé sešli, těšili se celý rok na to, aby prodali dobytek, nové nákupy učinili, zastavili se v hostincích, kde své obchody prováděli a pořizovali při této příležitosti i své právní a jiné soukromé záležitosti. Ale kde na louce to budou moci prováděti ?

Politická správa má však pro své stanovisko prazvláštní vysoce prý národohospodářský důvod, přejíc si, aby všechny ty menši trhy zmizely a aby bylo jen několik velkých tržišť, kde jsou železnice, kde by několik nakupníků mohlo dobytek skoupiti a odvésti za hranice. Naši rolníci nemají míti žádné jiné povinnosti a radosti, nežli dělati daleké cesty k železnicím a prodávati tam svůj dobytek cizím lidem co možná lacino.

Jak k tomu přijdou naši lidé domácí? Je patrno, že tím naše rolnictvo a živnostníctvo je poškozováno. To není moudrá správa státní. Jest to sice malá otázka, ale na ni se vidí ta centralisace a šablonovitosť, s kterou se všechno u nás provádí a také ten plutokratický směr, který u nás rozhoduje.

Velectění pánové! Jsem přístupen, jakožto nejvroucnější přítel zdravotnictví a zejména našich lékařů, jakožto člověk, který jest nesmírně přesvědčen o jich důležitém poslání, každému rozumnému důvodu a jsem přesvědčen, že naše občanstvo všechny důvody, které by se mu správně uvedly, rádo uposlechne a učiní vše, co možného. Ale když se přichází jen s takovými důvody, které jsem si uvésti dovolil, - a jiných jsem neslyšel - aby starodávných tržišť dále se neužívalo, nelze se diviti, že tím způsobem také proti stavu lékařskému se bez jeho zaviněni oposice pozvedá a to jest také jedna stránka politováni hodná. V nynějších těžkých časech hospodářských zajisté je třeba lidu šetřiti a nikoli jej zbytečně drážditi a roztrpčovati. A v těchto věcech jest obava má zcela oprávněna a odůvodněna.

Proto si dovoluji na tyto následky upozorniti.

Konečně dnes máme v Cechách také předce nějaké veřejné mínění a toto veřejné mínění může zcela objektivně o věcech souditi, avšak musí se mu se strany úřadů dáti řádná odůvodnění. Ale mlčení k tak důležitým otázkám nemůže míti jiné následky, než že se pracuje do rukou radikálním směrům, které bouří lid a bez určitého cíle, abych řekl, vedou lid jen do protivy k státu, společnosti, - a to je nejlacinější - do protivy k nám, kteří jsme vždy hájili rozumné postupování ve věcech veřejných. To jest všechno, co mám v této věci pověděti. Mohu říci, že bych si byl přál, když jsme již jednou na sněmu přijali rezoluci, která vyzývá vládu, aby odstranila stará nařízení v této příčině a je odvolala, - a to se stalo roku 1898 aby i letos stejná resoluce byla se navrhla a přijala.

Ale když slavná komise zemědělská, která hlavně záležitosti rolnictva má míti na starosti, mírnější rezoluci navrhuje, aby vláda byla požádána, aby v některých městech tržiště ponechala a když jest to pánům agrárníkům vhod, já se konečně s touto mírnější rezolucí také spokojuji a budu pro ni hlasovati. (Výborně! Potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: K témuž předmětu přihlásil se ke slovu pan poslanec Dr. Schreiner.

Es hat sich zu diesem Gegenstände und zwar für den Kommissionsantrag der Herr Abgeordnete Dr. Schreiner zum Worte gemeldet.

Ich erteile ihm das Wort:

Abg. Dr. Schreiner: Ich möchte vor Allem erklären, daß ich mit den Anschauungen des geehrten Herrn Vorredners insofern vollkommen übereinstimme, daß so unscheinbar der auf der Tagesordnung befindliche Gegenstand zu sein scheint, er doch für zahlreiche Stadtgemeinden auch unseres deutschen Sprachgebietes von einer sehr großen Bedeutung ist. Die Verfügungen, welche in Bezug auf die Verlegung von Viehmärkten aus dem Umkreise der Städte nach außen hin im Laufe der letzten Jahre mit einer geradezu drakonischen Strenge durchgeführt wurden, haben allenthalben, namentlich in den kleineren Städten lebhaften und berechtigten Unwillen erregt. Es ist außerordentlich bedauerlich, daß die Veterinärbehörde in dieser Richtung nicht in die Lage kommt, zu differenzieren.

ES ist ein sehr großer Unterschied, ob der Viehmarkt in einer altertümlichen, eng zusammengebauten Stadt, wo tatsächlich kein genügender Raum für das aufzustellende Vieh ist und wo auch sanitäre Gründe dafür sprechen, daß der Markt hinausverlegt wird, abgehalten werden soll, oder ob es sich um eine kleinere Stadt oder um einen Markt - im vorliegenden Falle Königseck im Bezirke Neuhaus - handelt. Dort ist das Bedürfnis für die Verlegung absolut nicht vorhanden, weil, soweit mir die Verhältnisse kleinerer deutscher Städte bekannt sind, diese sehr oft nur aus einer großen, breiten Gasse bestehen, auf der sich der Viehmarkt ganz gut durchführen läßt. Auf der anderen Seite möchte ich darauf hinweisen, daß gerade in vielen Fällen, die mir im Einzelnen bekannt geworden sind, wo ich mich für sie verwenden mußte, die lokalen ärztlichen Faktoren sich für die Belassung des Viehmarktes innerhalb des Burgfriedens der betreffenden Stadt ausgesprochen haben und daß trotzdem das Ministerium die Verlegung nach außen verfügt hat. Die Sache ist von sehr großer Wirtschaftlicher Bedeutung für kleinere Städte.

Viele derfelben haben jahraus jahrein keine Gelegenheit, etwas für ihre Gewerbeund Handeltreibenden zu tun, außer an den Märkten.

Wenn nun die Viehmärkte, wie dies mitunter der Fall ist, in einer größeren Entfernung von der ursprünglichen Stadt hinausverlegt werden, so ist damit ein großer wirtschaftlicher Nachteil für unsere Gewerbetreibenden verbunden.

Aber auch unsere Landwirte wissen den Wert dieser Maßregel gar nicht zu Schätzen; im Gegenteile, sie betrachten sich als benachteiligt, daß sie von den altgewohnten Stätten, wo sie die Geschäfte abgewickelt haben, hinausgedrängt werden, außerhalb der Städte und wo sie infolgedessen nicht in die Lagekommen, jenen innigen Verkehr in der Stadt zu betätigen, wie Sie es bisher gewohnt waren.

Ich glaube, daß an eine völlige Aufhebung der bezüglichen Verordnung kaum gedacht werden kann. Ich stimme vollständig da mit dem Verfahren der Regierung überein, wenn die entsprechenden Momente und Voraussetzungen vorhanden sind. ES wird sich dann diese Verfügung als notwendig darstellen. Ich möchte aber namens der deutschen Bevölkerung Böhmens daraus hinweisen, daß in den weitaus meisten Fällen, wo mit großer Strenge darauf gedrungen wird, die Städte zu veranlassen, die Märkte aus dem Weichbilde der Stadt hinaus zu verlegen, daß in den weitaus meisten Fällen die Notwendigkeit für derartige Maßregeln nicht vorhanden ist.

Ich bemerke, daß einzelne Orte, die mitunter mit einem hohen Umlageperzent von 70% arbeiten, veranlaßt werden, derartig Plätze anzukaufen. Nun kommt noch eines dazu; wenn man weiß, daß irgendwo ein derartiger Viehplatz gekauft werden soll, zur Abhaltung eines Viehmarktes, so wird auch naturgemäß derjenige Besitzer, dessen Besitz gerade geeignet ist für diesen Zweck, ihn mit einer sehr maßlosen Forderung zu verkaufen suchen.

Mir ist der Umstand, daß aus öffentlichen Rücksichten Expropriationen zu Gunsten von Viehmärkten vorgenommen werden, nicht bekannt. ES sind damit auch ganz besonders sehr große Belastungen verbunden, sowohl mit dem Ankauf dieses Platzes, als auch mit den Anforderungen, welche an die Bewachung gestellt sind und kann ich daher aus vollster Ueberzeugung dem Antrage des geehrten Herrn Referenten auch im Interesse der deutschböhmischen Bevölkerung zustimmen. (Rufe: Sehr gut!)

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá někdo za slovo?

Verlangt jemand das Wort?

Ich erteile das Wort dem Herrn Abg. Nitsche.

Abg. Dr. Nitsche: Nachdem der geehrte Herr Abg. Dr. Čelakovský meinen Namen genannt hat, erlaube ich mir in Kürze zu bemerken, daß ich auf demselben Standpunkte stehe wie damals daß ich aber leider konstatieren muß, daß in unseren deutschen Bezirken Stadten und Orten unter der Statthalterschaft Thun diese Verordnung bisher mit aller Energie durchgeführt wurde, daß sie eminente Auslagen, Übersiedlung, Baulichkeiten etc. gehabt haben, während andere Gemeinden im čechischen Sprachgebiete etwas zurückhaltender und etwas energischer etwas reservirter waren und denen könnte heute vielleicht noch geholfen werden. Bei uns ist diese Verordnung infolge des überaus strengen gesetzlichen Sinnes der Bevölkerung glücklich mit größter Energie durchgeführt worden. Die Auslagen sind da, die Umlagen sind da. die Gewerbetreibenden aber entbehren alle jene Unterstützung, von denen H. Prof. Čelakovský und H. Abg. Schreiner gesprochen haben.

Ich kann daher nur damit schließen: "Es ist zu spät für uns Deutsche!"

Nejvyšší maršálek zemský: Jeho Excellence pan místodržitel vyžádal si slovo

Místodržitel hrabě Coudenhove: Velectění pánové! Já se musím omeziti jen na některé poznámky a nejdříve vysloviti upřímné politování nad tím, že při takovém předmětu do porady ve výboru nebyla pozvána vláda, poněvadž tam by byla bývala možnost vysvětliti a udati všechny důvody, ze kterých byly takové výnosy vydány. Teď jest mně těžko hned odpověděti na podrobnosti, které uvedl pan řečník přede mnou, p. Dr. Čelakovský. Pakli on poukazuje na to, že jest to porušení samosprávy, když se touto otázkou zabývá vláda, tu mohu jenom dáti na to odpověď, že naše kompetence jest stanovena v první řadě v živnostenském řádu a kromě toho v zákoně o nakažlivých nemocech zvířecích

Ich möchte aber glauben, meine verehrtesten Herren, daß die Schärfe, mit welcher die Bemerkungen seitens der vorhergehenden Redner vorgebracht wurden, vielleicht doch nicht so in vollem Maße berechtigt sind, da ich der festen Überzeugung bin, daß wir ja alle aus demselben Standpunkte stehen, und daß daher wohl ein Versehen in den Mitteln vorgekommen sein kann, keineswegs aber eine solche Divergenz vorliegt, welche rechtsertigen würde, der Regierung oder den Verwaltungsorganen solche Vorwürfe zu machen, wie wir soeben gehört haben, als ob die notwendige Rücksicht auf die Landwirtschaft und auf die bauerliche Bevölkerung von irgend jemand vernachlässigt worden wäre.

Das ist durchaus nicht der Fall, und wenn wir notgedrungen auf Grund der Be-