svobodomyslné, kteří ukázali na ty zlořády při sčítání lidu, a nyní při první příležitosti, když se jedná o dosažení smíru v tak důležité věci, se na to zapomíná, jak se co nejrozhodněji protestovalo proti švindlu, který se děl při sčítání lidu, proti švindlu, kterým jest výsledek sčítání lidu samotný.

O armádní řeči jsem již promluvil, že jest to průlom rovnoprávnosti jazykové to jest naprosté popření každé zásady jazykové rovnoprávnosti. Mám za to, že mladočeská strana si skutečně tuto ostudu, pokud se týče passu o armádní řeči, mohla ušetřiti. Nikdo se jí na to neptal: Ona mohla tudíž chytře mlčeti, jsou-li tam již někteří státníci, kteří mají plné srdce lásky ku armádní řeči. Mohli si to nechati pro sebe, když se jednalo o odpověď Němcům, a když Němci dovedou všeho využíti, co jest proti nám.

V tom elaborátu se vůbec nemluví, pokud se týče krajského zřízení, pokud se týče ohraničení a vnitřní věci úřední pranic o tom, že kdyby se mělo skutečně již po stránce pouhé rovnoprávnosti ani nemluvě o zásadách státoprávních vyrovnání státi na základě rovnoprávnosti, musili by Mladočeši stavěti požadavek zřízení nejvyšších úřadů soudních, finančních a politických pro království České resp. pro země koruny české. Dokaváde jsou tyto úřady ve Vídni, jakým způsobem chceme, jednotlivci, kteří žádáme od těchto soudů, od těchto finančních a politických úřadů, rozhodnutí, provésti tu rovnoprávnosť až do nejvyšší stolice.

Ohromnou vadu, přímo neodpustitelnou vadu při elaborátu mladočeském vidím v tom, že dovede citovati státní základní zákony, ale nevzpomněl si na státní zákony království Českého, že opomněl citovati obnovené zřízení zemské z r. 1627, že opomenul také citovati a odvolávati se na kabinetní list ze dne 8. dubna 1848.

Pánové, to jest skutečně ohromné opomenutí. Když se takové opomenutí učiní v čase obyčejném, když se to stane při nějaké schůzi, nebo někde při obyčejné příležitosti, pak, pánové, se z toho nemusí vyvozovati důsledky.

Ale když se to opomenutí stane při tak vážném aktu, jakým má býti odpověď mladočeská, pak musím říci, že toto opomenutí bylo zúmyslné a musí se přičísti k velké vině vedoucí strany mladočeské. Neboť jestliže strana česká nezná - jest to smutné - státní základní zákony, které mluví o rovnoprávnosti jazykové pro král. České, je to tím smutnější, poněvadž víme, že to byli sami úřadové, a sice sám nejvyšší soudní dvůr, který přiznal platnost kabinetnímu listu z 8. dubna 1848.

Ale přímo popřením a negaci celé státoprávní zásady jest onen passus v mladočeské odpovědi, kde se mluví o krajském zřízení, že by se muselo za určitých podmínek přijíti také k přiměřenému rozšíření kompetence sněmovní.

Mohu upřímně říci: "Jestliže tam jsme to dopracovali se svými požadavky politickými, že již našim požadavkem jespouze rozšířeni kompetence, pak tu vit díme přece celou tu slabost a ohromný úpadek celé politiky české, zejména když to srovnáme s výbojnou politikou německou, s těmi jejich požadavky, které - a to neupře žádný z Vás - rok od roku rostou.

Je to smutný úkaz, poněvadž takovéhoto elaborátu, takovéhoto aktu, kterým mluví strana vedoucí při tak vážné příležitosti, nutně se mohou Němci často a často dovolávati, až budete 3. ledna s nimi a ministrem Körbrem seděti u smiřovací tabule. Vždyť každý Němec zcela právem může Vám poukázati: »Vždyť nežádáte nic více než přiměřené rozšíření kompetence sněmovní. «

Ptejte se svého vlastního svědomí: »Nežádáte skutečně ničeho více, nežádá český národ ničeho více v ohledu státoprávním, než přiměřené rozšíření kompetence sněmovní ?«

Mám za to, že jediná tato věta mluví vlastně daleko křiklavějším způsobem, než celé řady různých protestů a proklamací mladočeských. Tato jediná věta mluví o tom, jak mladočeská politika vedoucí ocitla se v úpadku, když své státoprávní stanovisko dovede odhadovati již jen na přiměřené rozšíření kompetence sněmovní.

Pánové, je samosrozumitelno, když Němci a vláda vidí, jak Čechové sami od svých základních zásad ustupují, jak nedovedou hájiti toho, čeho před 10 a 5 lety hájili, když vidí takovou ochablost a úpadek, že podle toho s nimi také nakládají.

Vždyť všechny ty úkazy, na které si stěžujeme rok co rok, jak co do politické, tak i co do finanční situace království českého, jsou diktovány pouze tím, že česká politika nedovedla si získati respektu, jakého bylo zapotřebí, a nedovede si ho získati, jelikož od svých zásad ustupuje, upadá se stupně k stupni, kdežto Němci ve svých požadavcích jdou s dola nahoru.

Mám za to, že jediná ukázka stačí k naznačení respektu, jaký má před věcí českou a poslanci českými vláda a nynější ministrpresident. Nejlepší ukázkou je, že ke smiřovací konferenci je pozvání psáno sprostředkovací řečí německou. Myslím, že nemůže býti větší pohany pro české poslance, jako když ministrpresident může si dovoliti a neostýchá se poslati českým poslancům pozvánky německé, když se zve ku smiřování s národem druhým jazykem německým. To jest skutečně listina, kterou si člověk musí uschovati, bohužel jako památku naší české hanby, jako památník nevážnosti vůči naší české vedoucí politice.

Pokud se týče požadavků při vyrovnání s Němci, nesmí česká politika zapomenouti na vyšší zájmy, totiž že se nesmí nám jednati pouze o vyrovnání s Němci, nýbrž že musí nám jíti o vyrovnání státoprávní se státem a zejména o státoprávní vyrovnání s dynastií.

Velectění pánové, to jsou ty požadavky, které musíme klásti a nikoli omezovati se jen na nějaké ledabylé, nepropracované a dokonce proti zásadám rovnoprávnosti směřující požadavky. Kdykoli pak se jedná o vyrovnání s českým národem, kdykoli zástupcové českého národa, ať již od Němců, ať již od vlády aneb kohokoli jiného, to má býti na prvním místě, to má býti východištěm, ze kterého může jíti politika česká ke kterékoli konferenci a kterékoli poradě. Pravím: státoprávní vyrovnání se státem, se soustátím rakouským a s dynastií samotnou ! Velectění pánové, vždyť, jestli někdo má býti smiřován, jsme to vlastně my a, jestliže jedná se o křivdu aneb usmíření vůbec nějakých urážek, pak nemůže býti o tom u Němců řeči a pak možno mluviti o tom jediné u nás. My jsme to, pánové, kteří máme býti smiřováni, a sice snětím křivd po staletí na nás páchaných. Nechci myšlenku tuto rozšiřovati dále, ačkoli nedá se popříti, že myšlenka ta dala by se rozvésti do těch největších detailů, ale k jednomu musím poukázati, že státoprávní vyrovnání s dynastií jest přímo příkazem naším. Pánové, český národ to byl, který svobodnou volbou povolal rod habsburský, český národ to byl, který tomuto rodu svěřil správu svých záležitostí, a v té době, kdy správu svých záležitostí mu svěřoval, byly Čechy českými. A za těch 400 let, ejhle, v jakém stavu se dnes česká národnost nachází. Jestliže se dnes jedná o vyrovnání, pak máme my to největší právo volati, aby dynastie s námi se vyrovnala dříve, nežli k jakémukoli vyrovnání bude přistoupeno.

Pochopujeme při čtení dějin, ačkoli nemůžeme nikterak omlouvati, určité německé stanovisko rodiny habsburské, ježto tato byla první rodinou knížecí v Němcích, a že tedy podporovala němectví v zemích neněmeckých.

Pravím, pochopujeme to, ačkoli omluviti se to nedá a vysvětliti vůbec ne, ale to bylo v době, kdy dynastie habsburská byla první dynastií německou, kdež se chtěla udržeti jako první dynastie německá; ale, velectění pánové, přece to si nebudeme zapírati, že doba ta již dávno minula, že dnes habsburská dynastie není více již první rodinou knížecí německou, nýbrž, že nabyla přednosti té dávno a dávno dynastie jiná. Také nebudeme zakrývati před dějinami, že ten, kdo nejvíce přispěl k rozkvětu a rozvoji této druhé dynastie Hohenzollernské, byla právě dynastie habsburská svojí špatnou politikou, jakou prováděla vůči sobě připouštím snad nevědomě - a na úkor národů, kteří svěřili své osudy do její rukou. O té věci když uvažujeme, zajisté nemůžeme ubrániti se pocitům, kterými jsme naplněni, že právě ta rodina, kteráž byla na trůn povolána, bohužel, českým národem, jest dnes jedním z největších odpůrců všeho slovanského a přirozeně i českého.

Velectění pánové, byly okamžiky, kdy rodina habsburská neviděla ještě to nebezpečí, ač byla v čas upozorněna. Tou svou nešťastnou politikou náboženskou dovedla, že proti ní povstala druhá rodina stejné ceny a byli to Hohenzollerové, a poměry vynesly tuto rodinu jako rodinu protestantskou. Když potom došlo k tomu závažnému aktu, kdy se jednalo rodině Hohenzollernské, aby Prusko bylo prohlášeno za království, tenkrát nescházelo rádců císaři německému, králi českému a uherskému, kteří dávali v čas výstrahu, aby se k tomuto aktu nesvolovalo. Bylo to v březnu 1700 a byli to zejména hrabata Harrach a Kaunic, kteří upozorňovali Leopolda, že v době příští, jestli přivolí k tomu, aby Hohenzollerové stali se králi a Prusko královstvím, se vydává slavný rod Habsburků v nebezpečí, že bude jednou zbaven své důstojnosti a mocí císařské. Ejhle, toto proroctví vyplnilo se v době poměrně krátké. Mohli bychom mluviti o těch nešťastných pokusech politických, o nešťastné politice rodiny Habsburské vůči rodině Hohenzollerů, kdy tak často rodina Habsburků měla příležitost, aby svého soupeře ne snad se zbavila, ale pokořila. Habsburkové toho nebezpečí neviděli. Když byl učiněn první útok se strany pruské na soustátí rakouské, zejména na království České, v té době po smrti Karla VI., byl to Friedrich II., který připravil království České respektive rodinu Habsburskou o krásnou zemi Slezskou.

A tu při prvním setkání, které měl císař Josef s Fridrichem II. v r. 1769, kdy zdálo se, že rodina Habsburská nebude moci zapomenouti na takové příkoří, jaké se stalo, že v této rodině, která si o sobě myslí, že je tak slavná, nebude možno oželeti takové porážky, tehdy pravil císař Josef Fridrichovi II.: "Für Oesterreich gibt es kein Schlesien mehr. " To byla jedna z prvních vět, kterou promluvil Habsburský panovník k Fridrichovi, tomu muži, který připravil Habsburky a bohužel také království České o krásné Slezsko.

A když v roce 1813 nabízel Napoleon Františku I. spojenectví za cenu vrácení oné krásné země, jak Marie Teresie vždycky nazývala tuto "provincii", co mu odpověděl císař František I. ? - Bylo to dne 26. července 1813 -: "Osud Pruska leží mi na srdci přede vším. Nebezpečí pro Prusko je mým vlastním nebezpečím a vidím v jeho znovuzřízení zavedení pořádku v Evropě. "

Ukázalo se to a neminulo 60 let a pomstilo se této rodině, co znamená znovuzřízení Pruska. Proč to uvádím ?

Pánové, neuvádím to zde, abych citoval dějiny a historická data, nýbrž proto, že tutéž neznalost věcí, tutéž neopatrnost a liknavost vidíme u dnešních rádců koruny v stejné míře jako tenkrát.

Dnes to nebezpečí je ještě větší pro nás a celé soustátí než dříve, dnes je Německo daleko mocnější a organisovanější, dnes myšlenka německá je na výbojném postupu mnohem více než dříve. A co naproti tomu děje se se strany Rakouska?

Kdyby se ovšem jednalo jen o rodinu Habsburskou, pak můžeme směle prohlásiti, že by nás věru její hlava nebolela. Ale bohužel, kdykoli se máme setkati s Němci a německou myšlenkou, jsme to my, kteří jsme na první ráně. To nebezpečí je dnes větší, než si můžeme představiti.

Proto, jestliže poukazujeme na naše státoprávní požadavky, nečiníme to jen k vůli heslům, nýbrž z pevného přesvědčení, že to jest v zájmu říše, když se chce mluviti tak, jako mluví mladočeští poslanci, mlnví-li v zájmu Rakouska. Když se chce o zájmu jeho mluviti, není smír národnostní na základě pochybného jazykového zákona a jazykových ustanovení, nýbrž právě na základě státoprávního ujednání, aby proti tomu velikému komplexu německému byl ústavně zřízen takový státní celek, který by byl neněmecký. V rodině Habsburské musí přijíti ku přesvědčení, že přestala býti vedoucí knížecí rodinou v Německu a že, chce-li zůstávati vůbec velmocenskou rodinou panovnickou, musí zakládati své postaveni velmocenské jinde a ne v německém státě.

Nejvyšší maršálek zemský: (Zvoní. ) Jsem nucen požádati p. řečníka, aby se zdržoval posuzování panovnické rodiny, poněvadž tomu nemohu připustiti, aby se proti ní takovým způsobem mluvilo.

Posl. Dr. Baxa (pokračuje): Pochopuji to napomenutí, ale mohu říci, že věc jest pro nás příliš vážná. Prosím, o těchto věcech se píše a mluví veřejně v Německu, o těchto věcech se píší knihy a brožury na Rusi, ve Francii, o těchto věcech koluje ne na sta, nýbrž na statisíce brožur německých v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, vůbec v Rakousku, i zde ve sněmu samém byla celá řada výňatků z nich čtena. Nechci se omlouvati, ale nemám v úmyslu útok, nýbrž mám na mysli pouze to, že jest starostí sněmu království Českého, aby si těchto věcí všímá, aby nás události nepřekvapily, aby se neřeklo, že jsme byli všichni slepí, jak jsou dnes slepí nahoře. A tu opět vzpomínám dobrého příkladu slepoty vídeňské, který si dovolím uvésti. Když Fridrich II. po smrti Karla VI. se připravoval k vojně, trvalo to 4 neděle. Když to zbrojení bylo všem zřejmo, přicházeli také z rakouských zemí, z českých zemí a hlavně ze Slezska do určitých měst Pruska a viděli to zbrojení, a Prusové se nikterak netajili, že se jedná o to, aby Prusko učinilo útok na království České, respektive na soustátí rakouské a že vtrhne do Slezska.

Tenkráte Vratislavští poslali zvláštního kurýra a upozornili, že Prusko zbrojí. A co mu ve Vídni odpověděli? Předně dostal správce země hrabě Schaafgotsch důtku, že mrhá peníze na zbytečné posílání kurýra, že styky vídeňského dvora s Pruskem jsou nejpřátelštější. A neuplynulo od té důtky celých 6 dní: dne 16. prosince nastoupil svůj vítězný pochod a dne 1. ledna 1741 byl ve Vratislavi. Ale ve Vídni se ovšem odvolali na přátelské styky vídeňského dvora s Pruskem. Takovým přátelským stykům my ovšem věřiti nesmíme, poněvadž se vždy dokumentují až do posledního okamžiku, ale víme, že pak to dopadá docela jinak, jakmile se jedná o konflikt, že se ty přátelské styky promění v nepřátelství, které bohužel neodnese nikdo jiný, než národové. A poněvadž se jedná o nás zvláště a poněvadž víme, že nebezpečenství německé jest zde - vždyť Němci se tím netají - k čemu my na sněmu království Českého máme si snad zavazovati jazyk, k čemu bychom státnicky nebo s vážnou loyální tváří mlčeli, kdyžto nebezpečenství jest zde. Promiňte ale, když pomyslím na příštího vladaře, mám za to, že o těchto věcech se zde v tomto směru bude musiti mluviti mnohem častěji, než-li se o nich mluví.

Je to otázka existence národní, jest to otázka existence království Českého, o jehož budoucnost se jedná, nemělo by se o této věci mluviti?

Jestliže jsem pravil, že naléháme na státoprávní vyrovnání s dynastií rakouskou, učinil jsem to - řekl bych - v nejhlubším přesvědčení vlasteneckém, ovšem v českém vlastenectví, poněvadž vím, že je třeba, aby konečně se seznalo nahoře, že se nám křivdilo, a nemá-li v šanc dána býti celistvost král. Českého, nemá-li v šanc dána býti celistvost soustátí rakouského, nemá-li býti ohroženo velmocenské postavení rodiny habsburské, musí se státi nahoře a v politice docela jiný obrat a že nesmí se státi na stanovisku, že rodina ta stále bude panující rodinou německého státu, jako myslí, že je dnes, nýbrž to je mé přesvědčení, že se tak bude muset státi i když ne pro Rakousko a pro rakouskou dynastii, i když ne z lásky k našemu král. Českému, že se to bude muset státi k vůli rovnováze v Evropě, že zde musí býti takový útvar státní, který již je zde, útvar český státoprávní, že bude muset býti vynesen na povrch, a že bude muset býti postaven a zřízen k vůli velkým požadavkům německým, které jsou nepopiratelné a které ohrožují nejen nás a Rakousko, nýbrž pořádek a mír v celé Evropě.

Velectění pánové, to mám na mysli, a jestliže jsem se o těchto věcech zmínil, učinil jsem tak proto, poněvadž delegáti čeští za několik dní vstoupí do vyjednávání nejen s německými poslanci, nýbrž i s vládou ! Takové věci kardinální a výsadní je třeba postaviti jako základní požadavek tím spíše, poněvadž to není požadavek ledabylý, nýbrž je to požadavek životní. Jsem o tom přesvědčen, že, pokud se týká našich hospodářských a kulturních potřeb ve svazku tom, jaký nyní jest, ve svazku s Cislajtanii marně a marně budeme se domáhati splnění jejich, jako se budeme muset domáhat splnění politických a národních požadavků. Můžeme se domoci jich jen tenkráte, budeme-li míti moc ve svých rukou. Nebudeme je míti však nikdy, budeme-li v područí Cislajtanie a nebudeme-li ve svém vlastním českém státě.

Němci o tom se přesvědčí sami, poněvadž se nám nejedná o potlačení jejich. Prohlašuji to upřímně, že tak ohromný počet Němců, který je v zemích koruny české,vylidniti a odnárodniti nelze, a oni přijdou k tomu přesvědčení, že je možno, aby vládli spolu s námi v Čechách.

My nežádáme nic jiného nežli spoluvládu Čechů a Němců v zemích koruny České a nikdo nemůže od nás žádati, abychom se zavázali jednou pro vždy, že budeme stále a na věky otroky Gislajtanie, která nás hubí politicky, národně, kulturně i hospodářsky. (Výborně! Potlesk. )

Oberstlandmarschall: Es gelangt nunmehr noch zum Worte der Herr Abgeordnete Zuleger, welcher sich gegen die Anträge eintragen ließ.

Abgeordneter Zuleger: Namens der alldeutschen Partei habe ich zu erklären, daß wir das Budgetprovisorium ablehnen werden Hiebei erheben wir gleichzeitig Einspruch gegen die geplanten Ausgleichsverhandlungen. von deren Aussichtslosigkeit wir völlig überzeugt sind.

Die alldeutsche Vereinigung, welche die größte Anzahl der deutschen Volksmandate innehat, hält es für ihre Pflicht zu erklären, daß sie jeden Ausgleich ablehnen muß, dem nicht die Sicherung der deutschen Staatssprache vorausgeht.

Übrigens erachten wir den Landtag nicht als kompetentes Forum zur Behandlung nationalpolitischer Fragen. (Beifall)

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá ještě někdo za slovo?

Verlangt noch jemand das Wort?

Nachdem niemand das Wort verlangt, erkläre ich die Debatte für geschlossen.

Prohlašuji rokování za skončené. Ich erteile dem Herrn Berichterstatter das Schlußwort.

Berichterstatter L. -A. -B -Stellv. Urban: Ich glaube, hohes Haus, daß der Verlauf der Debatte mir speziell keinen Anlaß geboten hat, auf irgendwelche Argumente einzugehen, welche die finanzielle Seite der Sache betreffen und glaube daher, daß ich lediglich darauf zurückzuverweisen brauche, was ich bereits zu Anfang gesagt habe, daß die finanzielle Situation des Landes eine derartige ist, daß wir momentan durch die Biersteuer keine Aushilfe finden werden.

Ich glaube ferner, der Landesausschuß werde es sich zur besonderen Pflicht machen müssen, an die Regierung noch weiter mit solchen Anträgen heranzutreten, daß irgend welche Hilfsmittel - welcher Artzimmer dein Lande zur Verfügung gestellt werden.

Ich möchte darauf aufmerksam machen, daß vielleicht eine gewisse Möglichkeit sich dem Landesausschusse dadurch bieten wird, weil in jener Zuschrift, welche der Finanzminister im Laufe des vergangenen Jahres an den Landesausschuß gerichtet hat, er unter anderem auch daraus hingewiesen hat, daß die Regierung sich mit der Reform der Erbschaftssteuer befaßt. Mit dieser Reform Zugleich soll der Gedanke verbunden werden, dem Lande gewisse Überweisungen zuteil werden zu lassen.

Nun ist es allerdings heute fraglich und man weiß es noch nicht, wie weit diese Angelegenheit gediehen ist, aber immerhin dürste sich vielleicht auf diese Weise die Möglichkeit bieten, daß den Landesfinanzen gewisse neue Steuerquellen erschlossen werden, und ich kann daher nur mit Dem Ausdrucke der Hoffnung schließen, daß diese Frage sobald als möglich finalisiert wird, damit wir im künstigen Jahre unser Defizit durch eine solche neuerliche Überweisung von Seite des Staates an das Land beseitigt erhalten. Damit schließe ich. (Lebhafter Beifall. )

Nejvyšší maršálek zemský (zvoní): Než přejdeme k hlasování, chci se vrátiti ještě k jedné věci, kterou pronesl Dr. Baxa ve své řeči, ve které totiž vyslovil, že rodina Habsburská, která bohužel byla českým sněmem na trůn povolána, jest jedním z největších škůdců všeho Slovanstva a všeho českého. Mám za to, že těmito slovy vyslovil větu, která musí býti pokárána a volám jej proto k pořádku (Bravo!)

Přejdeme k hlasování.

Wir übergehen zur Abstimmung.

Gegenstand der Abstimmung sind die gebruckten Anträge des Landesausschusses, welche ich wohl nicht neuerlich vorzulesen brauche.

Předmětem hlasování jsou tištěné nivrhy zemského výboru. Žádám pány, kteří přijímají tyto návrhy, by vyzvedli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche die Anträge annehmen, die Hand zu erheben.

Návrhy jsou přijaty.

Die Anträge sind angenommen.

Tím jest denní pořádek vyčerpán.

Damit ist die Tagesordnung erschöpft.

Páni posl. Vojta a soudruzi podali mi návrh.

Die Herren Abg. Vojta und Genossen haben mir einen Antrag überreicht.

Sněm sekretář Höhm (čte): Návrh posl. Miloše Vojty a soudruhů na udělení podpory zemské a státní živelní pohromou postižených rolníků okresu bechyňského. Slavný sněme, račiž se usnésti:

1.   C. k. vláda se vyzývá, aby rolníkům v obci Březnici a Čenkově, okresu bechyňského dne 27. července a dne 2. srpna 1902 krupobitím postiženým vy datná podpora státní poskytnuta byla.

2.   Témuž rolnictvu budiž udělena subvence z prostředků zemských.

V Praze, dne 30. prosince 1902.

Miloš Vojta a soudruhové.

Oberstlandmarschall: Die Herren Abgeordneten Stahl und Genossen haben mir einen Antrag überreicht.

Landtagssekretär Höhm (liest): Antrag des Abgeordneten Stahl und Genossen, betreffend die Begünstigung von Landwirten durch Getreidelieferung an das k. k. Militär.

Bekanntlich wird von Militär-Verpflegsverwaltungen die Kundmachung erlassen, daß Landwirte Offerte zur Lieferung an die k. k. Militär-Verpflegsverwaltungen stellen sollen, um eine Lieferung zu erreichen. Dies ist dadurch erschwert, daß ein einzelner Landwirt nicht soviel Getreide abzugeben hat, daß er vielleicht einen Waggon mit 10. 000 kg liefern kann u. s. w.

Die Gefertigten stellen daher den Antrag:

Die k. k. Regierung wird aufgefordert die Militär-Verpflegsverwaltungen anzuweisen, daß von dort ein fester Preis für je 1 Quartal bestimmt wird, und daß um diesen Preis alle Landwirte an ihre nächste Bahnstation liefern können, wo dann das zu liefernde Getreide von einem Beamten der k. k. Verpflegsverwaltung übernommen wird, wie es in Bayern und überhaupt in ganz Deutschland schon durch mehrere Jahre hindurch zum Vorteil der Landwirte geübt wird Es wäre somit der Zwischenhandel ausgeschlossen und der Landwirt könnte sein Getreide früher und zu annehmbarem Preise absetzen, die k. k. Militärverwaltung andererseits würde auch ebenfalls billiger einaufen.

Es wird gebeten, diesen Antrag der Landeskulturkommission zuzuweisen.

Prag, am 30. Dezember 1902.

Abg. Wenzel Stahl und Genossen.

Oberstlandmarschall: Die Herren Abgeordneten Wilhelm Müller und Genossen haben mir einen Antrag überreicht.

Páni poslanci Vilém Müller a soudr. podali mně návrh.

Landtagssekretär Höhm (liest): Antrag des Abg. Wilhelm Müller und Genossen in Angelegenheit der Aufhebung der Landesmauten.

Der hohe Landtag wolle beschließen:

Der hohe Landesausschuß wird aufgefordert, alle nötigen Schritte einzuleiten, daß die Landesmauten so rasch als möglich, spätestens mit 31. Dezember 1903 aufgehoben werden.

Prag, 30. Dezember 1902.

Wilh. Müller und Genossen.

Nejvyšší maršálek zemský: Páni posl. Jindřich Doležal a soudr mně podali návrh.

Die Herren Abgeordneten Doležal und Genossen haben mir einen Antrag überreicht.

Sněmovní tajemník Höhm (čte: ) Návrh poslance Jindřicha Doležala a soudruhů na udělení podpory z prostředků zemských a státních obcím okresu novobydžovského krupobitím stíženým.

Slavný sněme! Rozsáhlé krupobití, které dne 31. července t. r. v severovýchodní části království českého se rozpoutalo, stihlo všecky obce severní části okresu Novobydžovského.

Ve většině obcí byla veškerá úroda úplně zničena, v ostatních valnou většinou poškozena, a dílo zkázy krupobitím dovršeno. Škoda na polních plodinách a i domácích zvířatech způsobená, obnáší miliony korun a způsobila v celých obcích nenadálou krutou bídu a nouzi, a jeví se pomoc ze strany státu a země nezbytnou.

Z těchto důvodů navrhujeme: Slavný sněme, račiž se usnésti:

1.    Obcím okresu Novobydžovského krupobitím v létě r. 1902 stíženým poskytnuta buď na základě vyšetřených škod přiměřená podpora z prostředků zemských.

2.   C. k. vláda se vyzývá, aby k témuž účeli vydatnou podporu z prostředků státních poskytla, po případě podporu již povolenou v brzku rozdělila.

3.   Návrh tento přikázán buď bez prvního čtení výboru rozpočtovému.

V Praze, dne 30. prosince 1902.

Jindřich Doležal a soudruzi.

Oberstlandmarschall: Die Herren Abgeordneten Wüst, Kliemann, Zuleger und Genossen haben mir einen Antrag überreicht.

Páni poslanci Wüst, Kliemann, Zuleger a soudruzi mně podali návrh.

Landtagssekretär Höhm (liest): Antrag der Abgeordneten Wüst Kliemann, Zuleger und Genossen wegen Bewilligung einer Notstandssubvention für Herrn Anton Wahrlich in Dehlau, Bezirk Kaaden.

Insolge des plötzlichen Eisstoßes in der Eger, der Samstag den 29. Dezember 1902 stattfand, wurde das Mühlwehr des Anton Wahrlich, Mühlenbesitzers in -Dehlau, Gemeinde Pohlig, Bezirk Kaaden, vollständig zerstört und steht der Besitzer vor seinein Ruin, wenn ihm nicht eine ausgiebige Landes- und Staatsunterstútzung zu Teil wird.

Der Schaden wird aus 50. 000 Kronen berechnet.

Die Gefertigten Stellen deshalb den Antrag:

Der hohe Landtag wolle beschließen: Herrn Anton Wahrlich eine Landessubvention Zu bewilligen.

Formell wird dieser Antrag dem Budgetausschusse zugewiesen.

Prag, am 30. Dezember 1902.

Abg. Wüst und Genossen

Oberstlandmarschall: Die Herren Abgeordneten Sandner und Genossen haben mir Zwei Anträge überreicht, welche ich zu verlesen bitte.

Páni poslanci Sandner a soudr. mně podali návrh.

Landtagssekretär Höhm (liest): Antrag des Landtagsabgeordneten Ignaz Sandner und Genossen um Erwirkung und Zuweisung einer entsprechenden Subvention aus Landesmitteln zur Linderung der Notlage der durch Hagelschlag am 19. August 1902 geschädigten Landgemeinden im Bezirke

Den Landgemeinden Kirchberg, Schwarzenbach, Frankenhammer, Heinrichsgrün, Silbersgrün, Weitzengrün, Altengrün, Schest, Alt-Mühlberg, Thierbach, Woigtsgrün, Giebacht und Hohenstalen im Bezirke Graslitz wurden durch ein furchtbares Hagelwetter am 19. August 1902 die ganzen Feldfrüchte von 25-75%, in einzelnen Gemeinden sogar bis zu 100%, daher ganz vernichtet, wodurch ein Notstand unter der bäuerlichen Bevölkerung ausgebrochen ist und sehr viele Existenzen in Frage stehen. Rasche und ausgiebige Hilfe tut daher not.

Es wird daher der Antrag gestellt:

Der hohe Landtag wolle beschließen den vorbezeichneten Gemeinden fei zur Linderung ihrer Notlage nebst der Grundsteuerabschreibung eine ausgiebige Subvention nach der Höhe des erlittenen Schadens aus Landesmitteln zuzuweisen.

Hierzu werden überreicht:

Die selbständigen Petitionen der Ge-