Končím jen s tím: My z věcných důvodů, jak kollega Kubr uvedl, i z politických důvodů budeme trvati na minulém usnesení sněmu král. českého.

Věcný důvod je ten, že my opět 2 K potřebujeme. Zde nerozhoduje, jak se nám to vypočítává, jestli 1 K 70 h stačí na úhradu platů učitelských čili nic. My se ptáme, je-li celý schodek zemského rozpočtu kryt. Je to v zájmu nejen Vás, nejen této země a tohoto sněmu, ale i učitelstva samého, aby současně s jejich úpravou platů byl kryt úplně schodek zemský.

Pánové, snad již za rok, snad za 2 neb 3 léta přijdeme s novou, nepopulární přirážkou, tu snad ozvou se u těch nepřátel školství nebo učitelů neb u těch, kteří nejvíce strádají a trpí, hlasy: "Tenkrát to všechno spotřebovaly platy učitelské a my musíme následkem toho zase platiti, poněvadž ty platy stále stoupají atd.

Bylo by v zájmu učitelstva samého, kdyby jedním dnem vešla v platnost úprava platů učitelských a také dokonalé sanování financí zemských. Já tomu nevěřím, že, kdyby celý sněm na tom, jak se usnesl, trval, odpor vlády by nemohl býti zlomen.

Jak dlouho vydrží Dr. Körber odpor Českého národa, bude-li celá česká delegace houževnatě trvati na svém stanovisku, jak dlouho vydrží Dr. Körber i v jiných směrech ? Neschválí-li zákon ten on, schválí ho někdo jiný, kdo přijde po něm, neschválí-li ho druhý, schválí ho třetí. Sebevědomá česká delegace, bude-li za ni státi svorný a disciplinovaný národ, dovede přečkati dvě, tři vlády a dočkáme se muže, který vyhoví usnesení sněmu král. Českého a zjedná snad pořádek konečně v této říši.

Náš moment politický jde tak daleko, že my každé postavení financí zemských na samostatnou basi pokládáme za kus otázky státoprávní. Když stále budeme odvislými od Vídně a stále budeme bráti od říše jen úděly, nenajdeme si pramen příjmů, který je jaksi pružný, který během času bude také následkem vyšší spotřeby přibývati, poněvadž naše potřeby v rozpočtu zemském také stále stoupají.

Kdybychom měli stále býti odkázáni na přirážkový systém, nevím, jak dlouho bychom to vydrželi. Nejen my rolníci, ale i majitelé domů ve městech jak dlouho byli by spokojeni, aby se jim znehodnocoval jejich majetek, aby se zatížení jednostranné provádělo dál a dál. Mám za to, že, když postavíme finanční hospodářství zemského sněmu na basis skutečně samostatnou, nedvislou od nějakého cislajtanského ministra, neodvislou od Vídně, této říše a její milosti, pak máme rozřešen jaksi kus otázky státoprávní, kde by skutečně země z našich peněz něco mohla udělat, máme proražený princip, že sněm tohoto království má také právo, sáhnouti někam jinam než na přirážky.

Proto zlověstná ona klausule v návrhu vlády, že si eventuelně sněm dá říci.

Velectění pánové, to není nic jiného, nežli taková žárlivost, nežli taková, abych tak řekl, hamižnost, takový odpor cislajtanské vlády proti naším snahám, kterými se jen poněkud, jak se zdá, vyhovuje stanovisku autonomnímu nebo státoprávnímu, neboť vláda chce tím vzíti možnosti při tomto zákoně při výši 1.70 K, aby sněm ukázal a vykonal své právo, ona chce krýtí se jen do budoucnosti a stará se jen o sebe a o svou pokladnu a pečuje jen o výnosné prameny na čerpání nových zdrojů. My, velectění pánové, s klidným srdcem a s klidným svědomím beze všech zvláštních vytáček na nebezpečí vlastního risika přimlouváme se a přejeme si, aby zákon o platech učitelských došel sankce, my ale trváme na tom, aby usnesení sněmu království českého doznalo plného schválení se strany cislajtanské vlády (Výborně, výborně!), a my litujeme velice a hluboce toho, že, ačkoli náš kolega ni jediným slovem nezavadil o stranu, po jejíž boku bojujeme společně těžký boj, přece tak posměšným způsobem proti nám se vystoupilo, tak že vylákáni jsme byli, abychom na obranu naší strany vystoupili. (Výborně, výborně!)

Vidím ty posměšné tváře Němců, našich to nepřátel, jak oni z našich potýček kořistí - a proč, pánové, ačkoli ni jediné slovo nebylo proti oné straně se strany našeho řečníka proneseno, nýbrž řeklo se toliko, že se zdá, že jest povinností každého příslušníka tohoto království a každého poslance, aby hájil autoritu sněmu království Českého až do krajnosti, přece proti nám takovým způsobem vystoupeno. Jestliže však, pánové, nám závidí, že prý se my okazujeme státoprávnějšími a radikálnějšími nežli oni, nuže, nechť oni to dokážou.

Ale jinak se má věc tato:

Vy chcete zakrýti svoje politické neúspěchy a své postaveni (Výborně, výborně !) a mýlíte se, když myslíte si, že získáte tím pro sebe kádr našeho učitelstva, aby ono proradu, která učiněna na naši státoprávní posici, Vám krylo svojí agitací. (Výborně! Dlouhotrvající potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Není více nikdo přihlášen ke slovu proti návrhu. Pro návrh přihlášen jest poslanec Dr. Kramář.

Gegen die Anträge ist niemand mehr zum Worte gemeldet, für die Anträge der Herr Abg. Dr. Kramář.

Dávám mu slovo.

Poslanec Dr. Kramář. Slavný sněme! Nesmí mi býti ve zlé vykládáno, jestliže po posledních tak bouřlivých řečech vynasnažím se, abych klidným způsobem odpověděl na všechno to, co nám zde bylo vykládáno. A snad neminu se úplně s pravdou, řeknu-li, že se mi zdá, že síla tonu a výrazu měla také tentokráte trochu pomoci ke povznesení obsahu.

Jestliže pan řečník přede mnou právě končil pathetickými slovy, že chceme zachrániti svoji posici, svou politickou prohru a své neúspěchy tím, že získáváme si kádr agitátorů pro sebe, tož musí odpustiti, že takové výčitky nemohu bráti vážně.

Z jedné strany nám říká, že si právě utržujeme největší politickou porážku, že opouštíme státoprávní své stanovisko, a já nevím, co ještě říká, a na druhé straně, že právě toho zase chceme porušiti, abychom svou porážku zakryli. To jest logika, které nerozumím a musím ji přenechati jemu i jeho přátelům. (Výborně!) A podobně jest i s tím druhým, co nám vyčítá, jak my prý můžeme jíti do Vídně ke konferencím tak poraženi a poníženi oproti vítězným Němcům! Ale pánové mají trochu krátkou paměť, ale přece všechno zapomenouti se nedá, ale mně se zdá, že, jestli možno mluviti vůbec o poražených, poraženi jsme stejně my, jako Němci, poněvadž Němci hlasovali pro dvě koruny jako my a dnes hlasují pro 1. 70 K zase jako my. Také dnes je naše posice stejná. Já skutečně tedy nevím, kde bychom se měli cítiti před pány Němci tak poníženými, že bychom nemohli s nimi mluviti ve smiřovacích konferencích.

Oba pánové, kteří mluvili přede mnou mají velmi pohodlné stanovisko. Pan posl. Prášek pravil, že je v tom větší kuráž, plavati proti proudu, a že tuto kuráž chce jeho strana osvědčiti. Ale, velectění pánové, tuto velikou kuráž osvědčil včera v komisi berní také velectěný pan zástupce velkostatku, přís. zemského výboru hrabě Schönborn a musím upřímně říci, že jest to poněkud pozoruhodné viděti, že zrovna dvě nejkonservativnější strany v této věci ukazují pevnější páteř nežli my. To nemůže míti jen ty obyčejné příčiny pevnosti či nepevnosti v politickém boji. Odpusťte, že příčinu naznačím docela otevřeně. Mluví se velmi mnoho o učitelích, proti učitelům, ale hlavně že učitelé a všichni jsou pro dobro učitelstva, ale kdo opravdu zastává zájmy učitelské, je přece tak očividné a jasné, že se nedá proti tomu ničeho nejmenšího namítati. Kdo chce úpravu platů učitelských bez zničení zemských financi učiniti skutkem, musí hlasovati pro 1. 70 K. Kdo chce něco jiného, na př. jak to chce p. kol. Prášek, že se smí čekati, ať padne první vláda, ať padne druhá vláda, ať padne třetí vláda, a chce čekati, až bude zákon konečně sankcionován, má ovšem pohodlné stanovisko, poněvadž ví, že se to nestane, jak on chce, poněvadž ví, že zůstane v menšině.

Kdybychom však my měli uvésti zemské finance v takové nebezpečí, jako si to myslí p. kol. Prášek, to nebyla by politika bankrotářská se stálými svými deficity, to by bylo již něco tak nepochopitelného ve finančním hospodářství, že bychom zasloužili - odpusťte, že se tak vyslovuji - abychom my všichni, celý sněm, byli dáni pod kuratelu. Chce-li opravdu p. kolega Prášek, aby zákon o platech učitelských byl sice sankcionován, ale nebyly tu žádné prostředky ku kryti, pak ať nám také laskavě řekne, kde to tedy máme vzíti, máme se stále jen dlužiti? Přirážky zvýšiti nesmíme, proti tomu se on sám rozhodně vyslovil. Co tedy musíme dělati? (Posl. Prášek: Přinutiti vládu! Hluk, různé hlasy. Nejvyšší maršálek zvoní. )

Když tedy srovnáváme postavení pana zástupce velkostatku ve včerejší berní komisi a p. kol. Práška, pak ovšem musím říci, že se mně zdá - prosím pány za odpuštění, že to řeknu - že snad přece ta jejich láska k učitelstvu není přece tak vřelá a teplá, jak o tom mluví, a myslím si, že alespoň my v té věci s nimi srovnání sneseme. My se snažíme, aby se učitelstvu konečně dostalo spravedlivé úpravy platů, bez ohledu na to, co řekl p. kol. Prášek na jedné straně a p. kol. Kalina na druhé straně, a beřeme na sebe odium v této věci, kterou pánové vyvýšili a zvětšili na Bůh ví jakou státoprávní otázku.

My zajisté nemusíme znovu vykládati, že jsme v této věci ustoupili jen proto, abychom vyplnili slovo, které jsme učitelstvu rádi dali, že se budeme všemi silami starati o to, aby konečně jeho platy byly upraveny. Jen hlasováním pro zákon je to možné.

Pánové, kteří hlasují pro 2 K, aby ukázali, že jsou velice energičtí, na druhé straně p. posl. Kalina, který si to dělá pohodlnějším, a chce choditi na manifestační schůze mluviti pro učitele a upravení jejich hmotných poměrův, kdežto zde se zdržuje hlasování, (Veselost) ne valně pomohou učitelstvu.

Já opravdu myslím, že konečně i nejradikálnější učitel si musí představiti, že takový radikalismus snad v politice není vždycky nejlepší zbraní a že je pro ně pravým štěstím, že takových radikálních poslanců na zemském sněmu není více, než čtyři.

Já ovšem chápu, proč p. posl. Kalina dnes tak neobyčejně rozhodným způsobem mluvil, neboť jeho postavení jest opravdu těžké (Veselost).

Když někdo na schůzích učitelstva slíbil učitelům největší podporu, když dnes řekl, že vždy chce bojovati za práva učitelův, ovšem zase jen na manifestačních schůzích, a potom se nachází v situaci, že musí na svém radikalismu trochu sleviti, vzíti na sebe to odium, aby zachránil věc, pak ovšem musí toto své těžké stanovisko zakrýti silou aspoň svých výrazů, svého hlasu a vším nemožným podezříváním, kterým zahrnul naší stranu, aby každý hned na první pohled neviděl, že to s jeho podporou učitelstva není tak vážné. Především řekl p. kolega Kalina, a to také vyznívá z řeči p. posl. Práška, že za 30 h prodáváme státoprávní přesvědčení (Veselost). To jest ještě štěstí, že to nebylo za 30 stříbrných. Velectění pánové, snad smím si dovoliti také mluviti o státním právu. Ovšem myslím, že jest to mnohem lehčí mluviti o státním právu takovým způsobem, jak to učinili páni přede mnou, než mluviti o státním právu takovým způsobem, jak toho státní právo skutečně zasluhuje, totiž vážným způsobem. (Výborně!)

Po mém soudu není větším zlehčením státoprávního stanoviska a našeho státoprávního přesvědčení, než když při každé nepohodlné věci páni se skrývají za státní právo, aby mohli na nás činiti útoky a ukázati svůj radikalismus. Kde jest v otázce zemské pivní dávky v obnosu 2 K, 1 K 40 h nebo 1 K 70 h státní právo ? To bych skutečně rád věděl a věc jest přece docela jasná.

Není to ani ponejprv ani naposled, co mezi zákonodárným sborem a administrativou byl finanční rozpor. Ovšem tak zvláštní rozpor, jako tentokráte, že legislativní sbor chce platiti větší daň a vláda chce povoliti menší, často nebývá, to jest čistě rakouskou specialitou. (Veselost. )

Ale na konec není pochyby, že bývá rozpor mezi zákonodárnými sbory a vládou o finanční věci. Neviděli jste ještě nikdy, že parlament se nechtěl poddati vůči vládě v jistých finančních věcech, ale že vláda stála na svém a že konečně parlament povolil?

Vždyť jest to zjev obyčejný v životě konstitučním. Na rovnováze exekutivy a legislativy spočívá celý konstituční systém,

který jsme převzali podle francouzského vzoru.

Kde má zde býti nějaká otázka specielně státoprávní? Mně se zdá, kdybychom měli skutečně svůj samostatný český sněm, kterému by odpovídala samostatná správa státu zodpovědná českému sněmu, že by se tento konflikt mohl též státi. Mohl by se tím spíše státi, poněvadž tyto finanční spory jsou zcela přirozeným zjevem. Kdyby vláda v takovém finančním rozporu neustoupila a učinila z toho důsledek, rozpustila parlament, aneb jiný konstituční důsledek, tedy byste ani tehda v tom nemohli hledati tak důležitou věc, že se jedná o nejsvětější boj, o státoprávní požadavky, nýbrž řekli byste klidně, že jest to obyčejný rozpor mezi vládou a parlamentem, který končí vítězstvím jedné neb druhé strany, neb kompromisem.

V této věci nestalo se nic jiného, než že věc končila kompromisem; kompromis, který obnáší 50 procent, není ponižující, nýbrž velmi slušný.

Vy říkáte, že jsme musili jít pod kaudinského.

My jsme slyšeli ve Vídni totéž. P. min. předseda a ministr financí nevyjadřují se tak silně jako p. posl. Kalina. (Veselost). Ale ve věci řekli totéž, totiž, že je to nepřípustná, jak ve Vídni je oblíbené slovo - odpusťte že nemám pro to vhodný běžný český výraz - Zwangslage, kde vláda musí povoliti českému sněmu. Na tom stanovisku stoji vláda a má k tomu příčinu, neboť musím v této věci poukázati na první předlohu. Prvotní předloha zemského výboru byla 1 K 40 h a to jste nemluvili o státním právu. To byla předloha, která se sjednala mezi zemským výborem a vládou, a pak teprve jsme se postavili na odpor z důvodů finančních a nikoli státoprávních a to proto, že jsme řekli, že 1 K 40 h nestačí ke krytí nákladu školských, které v budoucnosti musíme očekávati, a za druhé, poněvadž jsme si myslili, že by bylo úplně nespravedlivé, abychom 60 h nechali plynouti do zcela jiných kapes, než kam byly určeny. Proto jsme se proti prodloužení postavili a celý sněm jednomyslně to schválil. Myslím, že jest to, ne státoprávní, nýbrž berní otázka, když jsme chtěli, aby pivní přirážka vyměřena byla obnosem 2 K. To stalo se beze všech dnešních opentlených, okrášlených státoprávních frází. To bylo pouze stanovisko věcné. Jednalo se jen o to, jestli máme právo my, když chceme 2 K, nebo vláda, když chce 1 K 40 h.

Ovšem jedna věc je v tom zase zvláštní a to je pravda a to řekl koll. Pacák zcela správně, že vláda vždycky si přeje jednomyslnosti českého sněmu a v tom momentu, když zde je taková jednomyslnost, postaví se co nejrozhodněji proti tomu. Ale jinak jsou zde velmi mnohá sněmovní usnesení jednomyslná, které vláda nesankcionovala. Konečně, ať je to příjemné, nebo není, vláda má právo zákon námi usnesený předložiti anebo nepředložiti k sankci.

Vláda mohla udělati ještě hůře. Mohla říci, nepovolíme ani 1 K 70 h a státi na 1 K 40 h. To jest jasné. Vláda není bohužel zodpovědná tomuto sněmu, - to je také zvláštnost našeho konstitučního zřízení; a ve Vídni, víte sami, jak to vypadá.

A tak přicházím k tomu druhému: Vy jste říkali: Vy jste měli dělati proti vládě takovou opozici a užíti takových prostředků, aby vláda povoliti musila.

Velectění pánové, skutečně musím říci, že jsem dobře poslouchal, myslím také, že rozumím česky, ale tomu, co se mluvilo, naprosto nerozumím. Mně jest nepochopitelno, jak jest možno v tak vážném sboru zákonodárném, jako jest sněm království Českého, mluviti takové pusté fráze. (Výborně!) My stojíme v nejprudším boji, nepoddajné obstrukci, dovedli jsme toho, že vláda byla nucena užiti § 14. na rozpočet, a nyní se nám říká, že jsme měli bojovati rozhodněji. Co jsme měli dělati?

Mám opravdu říci, že proti svému úmyslu v tomto okamžiku dal jsem se unésti temperamentem - ale věřte, že tato nepoctivost v našem veřejném životě, toto ustavičné nepravdivé podezřívání ze slabosti a nespravedlivé očerňování nejlepších snah dovede znechutiti politický život každému. (Výborně! Souhlas. )

Nyní přicházím, pánové, k tomu, co se zde mluvilo o tom, že se udělal z otázky 2 korun politický čachr; to byla také jedna z velkých frásí p. posl. Kaliny.

Ano vláda z toho chtěla udělati politický čachr, ale, kdo z toho nechtěl udělati politický čachr, to jsme byli my, pánové, a my řekli docela určitě, že za takovou cenu s nikým nemluvíme, a že vládě ničeho k jednání nepropustíme. Z toho jsme neslevili pranic, ačkoliv se nám hrozilo se všech stran, ač se nám slibovala sankce tohoto zákona, ač nescházelo na velmi vážných pokusech, aby celé učitelstvo bylo poštváno proti nám a aby v naší nejtěžší politické situaci střílelo se nám do zad.

My zůstali věrni svému stanovisku, my stáli pevně a neustoupili ani na krok. A nyní přichází posl. Kalina a vyčítá ním politický čachr. To mohu nazvati jen neoprávněným podezříváním. (Výborně). Pan posl. Kalina ve své řeči se zmínil také o ministru krajanu a sice tonem, který snad není docela obvyklým.

Nemám zde oficielní povinnosti hájiti ministra krajana. Ale, velectění pánové, já bych přímo považoval za nespravedlnost, kdybych v tomto momentu neřekl, že zejména v otázce učitelské náš ministr krajan vykonal zajisté daleko více, než může i p. posl. Kalina tušiti, že učinil celou svou povinnost a všechno to, co bylo v jeho moci. (Hlas: "Nedal to na buben!")

Ale z toho jest také viděti, jak jest to velice lehké a velice laciné vyslovovati taková podezřívání, které se nedá ničím kontrolovati, vyslovovati je jen proto, poněvadž v naší veřejnosti jest možno vlastně říkati všechno ("Bohužel !") Já tedy velectění pánové, myslím, že všechny ty veliké výčitky, kterými jsme zde byli zahrnuti, nejsou tak úplně oprávněny. Nechci zapírati, že naše situace, ve které zde jsme, a to, velectění pánové, ne snad jen naše strana, nýbrž všechny strany této sněmovny, není zvláště příjemnou. Ustupovati, velectění pánové, není nikdy příjemno; daleko lepší jest býti neoblomným, zejména když člověk není zodpovědným za to, co se stane (posl. Dr. Herold: "Když to jde na cizí útraty !")

My nejen že máme nepříjemné vědomí, že musíme ustupovati, ale víme, že forma, jakou vláda v této příčině volila pro přirážku z daně pivní, jest naprosto neracionelní. Víme, že těch 30 h, které vláda reservuje pro své budoucí potřeby, musí konsument nyní zaplatiti. Ale, že to nedostane na potřeby země, nýbrž pouze na podporu hostinských, kteří v této věci o to nežádali.

Hlasujeme pro zákon s vědomím, že není finančně-politicky oprávněn, a že neni věcně opravný.

Ale za to, že plýtváno veřejným jměním, za těchto 30 hal. musíme činiti jedině zodpovědnou vláda a ne sněm království Českého.

Kdyby nebyl zde zákon učitelský, který má od 1. ledna přijíti k platnosti, kdybychom necítili tu svou hlubokou povinnost ku svému učitelstvu, abychom konečně vyplnili to, co se tomuto učitelstvu tak slavnostním způsobem nejen slíbilo, nýbrž i v tomto sněmu odhlasovalo, kdybychom neměli této těžké zodpovědnosti, - a to není strannická zodpovědnost, ta je daleko vyšší a hlubší, než zájem strany, poněvadž strany zacházejí, ale od učitelstva a ducha, ve kterém učitelstvo vychovává mládež, závisí celá budoucí generace národa, - pak bychom zákon tento nikdy neschválili. (Výborně!)

Nás nevede žádný strannický zájem, nýbrž hluboký zájem o budoucnost našeho národa, který nás k tomu vede, abychom umožnili, aby naše učitelstvo mohlo slušně žíti a aby ve vědomí tom, že celý národ se o své učitelstvo stará, také konalo podle toho rádo, plně a cele své povinnosti k národu.

To jsou ty příčiny, které nás vedou k tomu, abychom hlasovali pro tento zákon. (Výborně, výborně!)

Vy říkáte ovšem, že máte kuráž, že se nedáte a že budete bojovat dále - ale hlasovat nechcete, to je velmi laciné. Ovšem, Vy víte, že Váš radikalism jsou pouhá slova, a jste sami rádi, že nemůže uškoditi. Ale kdybychom i my tak činili, jako Vy, uvalili bychom na sebe těžkou zodpovědnost, že jsme v této chvíli poškodili zájmy učitelstva takovým způsobem, za který těžko bychom zodpovídali v budoucnosti.

My docela klidně bereme na sebe toto odium. Ostatně není ani tak veliké, jak si pánové myslí.

Nemůžeme věřit tomu, co nám namlouváte, že zrazujeme státní právo a, Bůh ví co. Díváme se na věci, jak opravdu jsou, a ne, jak je přibarvujete. Víme, že jsme v boji za úpravu daně z piva, že jsme proti předloze, která zněla na 1 kor. 40 h, přece svým odporem vyzískali 30 haléřů z hektolitru, tedy 2-1/2 mil. korun pro zemské finance. A jestli se nepodařilo všecko, alespoň toto. My máme vědomí do jisté míry uspokojující, že náklady na platy učitelské, jak si přejeme, budou kryty. (Hlas: Nebudou kryty!)

Dovolte, abych něco řekl; bude to snad trochu nepříjemné, ale nemohu si pomoci. My v berní komisi jsme se velmi mnoho zabývali zákonem o pivu a velmi mnoho jsme se zabývali tím, co bude učitelská úprava státi a jaké náklady, ale upřímně řeknu, a myslím, že není ani jeden člověk v komisi, který by to určitě věděl, poněvadž naše zemská účtárna má tu vlastnost, že počítá vždy jinak a slavná vláda také počítá jinak; následkem toho musíme říci, že na nějaký milion nesmíme hleděti. (Veselost. ) Není to dosti příjemné, co povídám, ale zdá se, že jisté korektury, které vláda činila při výpočtu zemského výboru, zejména pokud se týkaly příspěvků pensijnimu fondu - a o to se hlavně jedná - jsou správný a že následkem toho náklady na zvýšení platů učitelských budou skutečně daní 1 kor. 70 hal. kryty.

Ale, velectění pánové, pro nás je ještě jedno omluvou. My nespokojili se tím, co nám navrhl slavný zemský výbor a co nám navrhovala vláda, my řekli, že 1 K 40 h nestačí pro krytí tohoto nákladu, a proto jsme rozhodně byli proti tomu, poněvadž bychom byli vědomě uvalili na zemi pro příští dobu stálý schodek. Toho nebezpečí zde nyní není. My ovšem jsme si myslili, že by bylo racionelní a rozumné, abychom při této nové dani také pomohli zuboženým zemským financím. Bohužel tato naše snaha se nezdařila a náš plán v této věci se zmařil.

Jak pravím, my jsme činili, co jsme mohli. Byla to konečně vláda která nám v této věci přišla vstříc. Nejenom my sami jsme ustoupili, nýbrž také druhá strana ustoupila, ustoupila vláda, a my tedy, velectění pánové, třeba bychom nedosáhli všeho, můžeme s klidným svědomím hlasovati pro tento návrh. I když činíme tak s pocitem, že jsme musili ustoupiti, cítíme přece svou velikou zodpovědnost a rozhodným je pro nás přesvědčení, že strana, která vede národ, nikdy nesmí utíkati a skrývati se před zodpovědností. Tím končím. (Výborně ! Potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Anýž si vyžádal slovo. Dávám jemu slovo.

Posl. Anýž: Prosím slavný sněm za prominutí, že několika slovy chci reagovati a sice ve formě věcné poznámky na to, co pravil pan kolega Prášek. Mohlo by se zdáti z těch dvou výtek, které učinil, že bylo mou snahou, abych nějaké záležitosti osobní vnášel do sněmovny a, Bůh ví, jaké afféry.

Velectění pánové! Tak tomu není. Nemám cti s panem poslancem kolegou Ratajem býti v důvěrných stycích a resignuji na ně od té doby, co, jak povědomo, veřejně a nikoliv tajně obvinil celý český tisk z úplatnosti a nedokázal toho. (Posl. Rataj: Těší mně, těší!) To Vás těší, že jste pomlouval? (Posl. Rataj: Že jste styky se mnou přerušil!)

To jest to, že, co bylo předmětem mé úvahy, velectění pánové, se stalo zde ve sněmovně veřejně, nikoliv v soukromé rozmluvě. Pan Rataj zřejmě to prohlásil před ostatními kolegy, že půjde po schůzích a že bude harangovati voličstvo, aby podávalo petice, aby zákon o platech učitelských přijatý zemským sněmem nebyl schválen. (Posl. Rataj volá: Dokud nebude postaráno o úhradu!) Já jsem Vás nepřerušoval, mějte také ke mně tolik slušnosti. A, velectění pánové, co jsem shledal vedle toho? Asi před týdnem jsem četl, že pan kolega Rataj, který to prohlásil, byl na písecké schůzi, kde se pro učitelské platy prohlásil, a zde zase ve sněmu zaujímá novou posici a hlasuje nikoliv pro návrh komise, ale zase pro zvláštní stanovisko, které Vaše strana zde zaujala.

Ani mne nenapadá, dotýkati se politického přesvědčení kteréhokoliv člena politické strany v této slavné sněmovně, to by bylo, velectění pánové, skoro příliš malicherné. Ale, že pan kolega Prášek neměl příčinu mně vytýkati, že jsem něco povídal, co nebylo soukromě hovořeno, dokázal sám, poněvadž sám ze soukromého rozhovoru, dvě věci citoval bez příčiny. (Hlas: Žádného nejmenoval!) Ale, velectění pánové, já jenom na jednu věc dovolím si poukázati. Kolega Prášek řekl, že něco bylo mnou promluveno z příčiny agitační, strannické. Velectění pánové, to si můžete mysliti, ale dokázati toho nemůže nikdo. Nikdo v celém národě českém nemůže dokázati, že bychom byli učinili a zejména ja jediný krok podobný, není jediného učitele v Čechách, který by mohl dokázati, že jsem zařídil nějaký svůj krok dle toho, bude-li přízniv neb nepřízni v nějaké politické straně. To bych pokládal za čin nedůstojný poslance, za čin takový, který by zasluhoval, aby veřejně postaven byl na pranýř. Velmi dobře kolega Kramář řekl, že otázka učitelských platů není otázkou žádné politické strany, to jest, že jest otázkou celého českého národa.

Politická strana nějaká, stará-li se o věc více a intensivněji, než se Vám za dobré zdá, dělá to jen proto, poněvadž na ní vězí povinnost, aby o záležitost tu v interesu národa se starala.

Jest velmi pochybné, co pan posl. Prášek pravil: To je fráse. Ta se může klidně vrátiti, poněvadž každý mluví podle svého temperamentu a podle svého stanoviska a intellektu, jak na tu Či onu věc nazírá, ale druhý má právo to kritisovati. Ale ve veřejném shromáždění mívá každý aspoň tolik společenského taktu, že pro své stanovisko důvody uvede. (Výborně! - Posl. Prášek volá: Takt scházel Vám. To, co jsem řekl, všechno zdůvodním!)

Pokud se týká stanoviska, které máte, pánové, ve věci přirážky pivní, jest velmi snadné. Odpusťte mi, to je stanovisko toho generála, který nařídil svému sluhovi, "ty musíš vyprat ten kabát, ale nesmíš ho při tom smáčet. "

Vy byste rádi, aby se věc vyřídila ve Vašem smyslu, aby se učitelům platu nedostalo, a hledáte teď pro to pláštík. (Odpor a hlasy: Důkazy, důkazy!) Vždyť to někteří Vaši řečnici, jak je známo, sami výslovně řekli. (Odpor a hlasy: Nikdy. ) Na schůzích se to řeklo - (opětný odpor a hlasy: Nikdy! Posl. Kubr: Nestrkejte černého Petra na nás. ) Já nevrhám na nikoho podezření, ale uvádím fakta všeobecně známá.

To se dovede snadno říci: "My chceme úpravu platů učitelských, ale nikoli tak, jako ji navrhujete", ač velmi dobře víte, že když to nepůjde touto formou, že to nepůjde vůbec. Tedy ve všem jen hledí otevřené a upřímnost a žádné házeni frásí a bude vše v pořádku. (Pochvala. )

Nejvyšší maršálek zemský: Prohlašuji debatu za skončenou.

Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Pan posl. Rataj žádal mne, bych mu udělil slovo ku krátké věcné opravě.

Der, Herr Abgeordnete Rataj hat sich zu einer kurzen tatsächlichen Berichtigung das Wort erbeten.

Posl. Rataj: Posl. Anýž prohlásil po dvakráte ve své řeči, že užil jsem slov, pakli bude zákon předložen k sankci, že budu se svými přáteli hledět starati se o to, aby sankce nedostal a aby za příčinou tou byly učiněny, kroky se strany rolnictva a venkovských obcí.

Prohlašuji oproti tomu, že jsem tak učinil, avšak dodatek mého projevu zajisté pan posl. Anýž zúmyslně zamlčel.

Řekl jsem, že budeme proti sankcionování onoho zákona potud, pokud nebude postaráno o úhradu.

Toť něco zcela jiného, než mluvil p. posl. Anýž.

Posl. Anýž dále prohlásil, že se tomu diví, že prý četl před několika dny v časopisech, že v manifestační schůzi v Písku jsem se prohlásil pro úpravu a vyplnění všeho toho, co dnes navrhuje strana mladočeská.

Opravuji věcně, že manifestační schůze v Písku jsem se sice súčastnil, avšak jako klidný pozorovatel, ve schůzi té vůbec jsem nemluvil, a žádného hlasování nesúčastnil, což mně celá veřejnost přítomná na oné schůzi dosvědčiti musí,