několika tisíc lidi, kteří svůj život obětovali k tomu, aby vychovávali nás, kteří vychovávají naše děti a mají je vychovávati, a my máme nyní viděti v této otázce humanity, jak provádí se politický čachr. My jsme vzati na skřipec, abychom všichni bez ohledu prošli tím kaudinským jhem, které nám Dr. Körber staví. Když uvážíme situaci, která jest těžká, - a telegramy a psaní, které nás, pánové, docházejí, nové podávají důkazy o ni, - když si vzpomeneme, mnoho-li lidí dnes prožilo neklidnou noc a den, a když ve druhé straně vidíme, že jest jeden člověk ve Vídní, který se škodolibou radostí pohlíží na dnešní jednání slavného sněmu, který bičuje přímo nás a používá té učitelské bídy k tomu, aby mohl nad námi slaviti veliký politický triumf, pak nemůžeme ani nalézti vhodných slov k odsouzení toho.
Jaké právo má k tomu ten člověk, kterému zvýšeny byly takořka o jednou tolik jeho vlastní platy na útraty kapes poplatníků, jaké právo má k tomu ten člověk, který není žádným parlamentárním ministrem, nýbrž úředníkem, jaké právo má ten člověk, který nemá srdce oproti bídě lidské, aby, velectění pánové, vháněl nás do této situace?
Jaké právo má tento člověk, který nemá ani odvahy, aby stál za to, co jednou řekl? Kolikrát již zlomil Dr. Körber své slovo, kolikrát již stala se nám tato vláda věrolomnou.
A když se dnes podíváme na to, jak tento Körber praví, že svádíme my učitele k politickým projevům, že vlastně politické poměry jsou toho vinny a že vina padá na všechny nás, a když na druhé straně vidíme, jak potom stydí se za vlastni své projevy, když vidíme, jakým způsobem je zapírá a nemá odvahy, aby k nim se přihlásil, věřte mi, že bouří se ve mně krev, jako ve Vás, když pomyslíte, že máme všichni do jednoho poskytnouti mu radostné vítězství nad celou budoucí zemskou finanční politikou. Historie úpravy platů učitelských a jednotlivých stadií této otázky bylo zde již několikrát dotčeno.
Stačí připomenouti jen to, že nejprve vláda stavěla se proti zvýšení z 1 K 40 h na 2 K. Zde ústy místodržitele dávala slib, že, bude-li přijat zákon ve výši 1 K 40 h, zákon bude sankcionován. - Vláda potom prováděla také skutečně, abych tak řekl - čachr - tanec s celou touto daní.
Včera již p. Dr. Pacák ukázal zde k tomu, jak se měnila jednotlivá stadia prohlášeni ministerstva a jeho stanovisek, až konečně došlo k tomu, co hned na začátku mělo v úmyslu a nechtělo prohlásiti, že totiž chce bezvýnimečné snížení daně ze 2 K proto, aby mohlo zbytek ještě ve zvýšené potom formě do kapes státních přivésti, a na druhé straně, aby dohnala nás vláda k tomu. že resignujeme na všechna budoucí úpravu zemské daně z piva jako samostatné zemské dávky, požadavkem § 12. alinea 2. předlohy.
A v tom viděti právě ono nebezpečí. Vzpomeňme si jen, jak byly nám zde podávány plány na úpravu financí zemských, a nyní uvažme, že této daně, která nám měla poskytnouti největší výnosy - a všechny ostatní projekty, které zde byly i se strany vedoucí uvedeny, nemohou se v příčině výnosu rovnati této dani máme se jako samostatné daně pro budoucnosti zříci a smířiti se s budoucími nějakými úděly - my máme nyní hlasovat i proto, abychom řekli, že dáváme právo vládě kdykoliv tuto daň paušalovat, vzíti nám ji a učiniti nás znovu odvislými od údělu státního.
Snad ještě otázka sníženi ze 2 K na 1 K 70 h byla by s našeho stanoviska diskutabl a snad i my byli bychom mohli se odvolati k tomu, abychom v této otázce ustoupili, když bychom byli uznali skutečně, že nebylo potřebí na úhradu platů učitelských hned 2 K. Ale tento druhý dodatek, toto resignování, tato abdikace na naše právo vypisovati daně, tato formule, je pro nás nepřijatelnou a nemůžeme za žádných podmínek pro ni zvednouti ruky.
Velectění pánové! Bez ohledu na jakékoliv otázky prohlašuji zde, kdyby se jednalo o úpravu platů vlastních kollegů mých, za takových okolností věřte, že bych nepozvedl ruky své rovněž tak.
My jsme dnes tak daleko, že vláda, kdykoliv přistoupíme k úpravě hmotných poměrů kteréhokoliv stavu, ale třeba i při každé hospodářské otázce, může položiti nám nůž na hrdlo a říci: "Schválím teprv pak, až se vzdáš pro budoucnost svého práva. "
My tedy, velectění pánové, nemůžeme zvednouti ruce pro tuto předlohu, a všichni političtí lidé rozmyslní a rozvážní dají nám za pravdu, že bychom tím zapřeli celé své politické credo, že bychom tím zapřeli všechnu svou politickou seriosnost pro budoucnost mladých politických proudů, kdybychom dnes tím kaudinským jhem ministra Körbra prošli. My tedy z toho důvodu nebudeme hlasovati pro tuto předlohu, ale my nemáme také tu zodpovědnost, myslím zodpovědnost parlamentární, jaké máte Vy v této příčině, aby se dostalo skutečně dělníkovi jeho mzdy.
My nepracovali jsme k tomu, aby konečně byli učitelé postaveni na pevný základ hmotný, teprve tenkráte, když tloukly na dvéře sněmu král. Českého nové volby (Výborně! Výborně!), ale my jsme otázku tuto dávno a dávno považovali za otázku skutečné cti tohoto království, která měla býti dávno rozřešena v zájmu lidu českého i německého, neboť škola svobodná jest rovněž tak Čechům jako Němcům malou a oba hájiti ji mají proti nástrahám, které se na tuto svobodnou školu strojí a které mají své černé prsty ve stanovisku vlády, a které my dobře cítíme a o nichž Vy, pánové vídeňští, dobře víte. My žádáme školu svobodnou, školu právně i hmotně nezávislou (Výborně!). Ale my, velectění pánové, nemů žeme hlasovati proti celému svému politickému přesvědčení, ať jest to vykládáno nám tak či onak.
Ještě do posledních 14 dnů před zasedáním sněmovním byli jsme na tom, a Vy snad také, že doufali jsme, že oné velkolepé manifestaci českého lidu, kterou konečně byla dána nejvyšší mravní sankce všeho lidu požadavkům učitelským, jakožto kulturním požadavkům celého národa, doufali jsme, že se podaří tohoto Körbra donutiti, aby zákony předložil k sankci buď jím, anebo vládou jiného. Již tehdy, když jsme, velectění pánové, četli prohlášení Körbrovo, když jsme viděli, jak onen Körber infamním způsobem troufá si učiniti nejen k Vám, ale vůči celému českému národu ono prohlášení,ony pověstné zásady jazykové, tu jsme i proto doufali, že bude prvním Vaším činem, abyste vládu tu porazili a vynutili předloženi zákonů a sankci ministrem novým (Výborně! Výborně!)
Ale nejen pan Körber, nýbrž ještě jiný ministr jest, kterému nemůžeme dáti pardon zde v tomto sl. sněmu; kde byl ministr krajan v celé této otázce? (Výborně). Kde působil ministr krajan, tento muž, který přece ví, co jest kulturní poslání národa českého? Kde promluvil a kde vykonal povinnost svoji, kterou jako ministr krajan má? Já nevím, jestli Vám složil účty, a pochybuji o tom, ale nikdo o tom neví, jestli se to skutečně stalo. Z řečí, velectění pánové, které zde od Vašich stoupenců slýcháme, soudíme, že i Vy cítíte zodpovědnost tohoto ministra a že Vy sami cítíte onu nicotnost naší, pakli-že ani náš vlastní člověk nedovede se povznésti a odhodlati k tomu, aby promluvil s králem, když strana sama s tímto králem mluviti nechce, ač to slibovala. Velectění pánové, vynutilo se posýlání telegramů panovníkovi v den výročí jeho nastoupení na trůn, tedy zajisté v památný den jeho vlády, ale co si máme mysliti o konstitučních právech všeho obyvatelstva, o konstitučních právech tohoto sněmu, pakliže vzdor volání oněch tisíců chudých a nešťastných, nemožno jest informovati panovníka správně a upozorniti jej, že jest povinností jeho, aby splněno bylo slovo, které celému učitelstvu v této příčině byl sám dal?
Velectění pánové, dnes vláda páše svým jednáním a tím, že nás béře na onen skřipec a že používá bídy učitelské k terorisování našeho stanoviska, ústavní zločin a Körber je ústavním zločincem proto, že troufá si používati takových prostředků. (Výborně!) Pánové, učitelstvo to není, které terorisuje, ale lidé, kteří stojí na stupních trůnu, ti lidé svádějí a terorisují. (Výboně!)
Neboť, co pak může ten slabý učitel terorisovat někoho? Jeho drží tolik rukou sevřeného v kleštích byrokratické zvůle, tomu se terorisováni nemůže vytýkati; ale ten ministrpresident, který řídí celý státní aparát, je to, jenž troufá si přicházeti a dávati tato podmínku, kterou my ustupujeme vlastně se svého autonomního a národohospodářského stanoviska a zříkáme se samostatně daně - ten pánové terorisuje a na tuto adresu musí býti zpátky vrženy výtky, jež vrhány byly učitelstvu a všem těm, když učitelstvu staví se po bok (Výborně! Hlučný souhlas!)
Velectění pánové, my prohlašujeme, že se nezúčastníme hlasování o této otázce.
(Posl. Dr. Kramář volá: "No, to se ví, to je to nejradikálnější!)
Posl Kalina:
Pane doktore, my nechceme hlasovati k této otázce proti a, pane doktore, ještě dnes nemáme záruku, že Vy dovedete vynutiti i dnes sankci. A poněvadž, pane doktore, nemůžete dáti záruky, že budete pevni a neústupní jak jste hlásal, nic ale nedodržel, pak se nedivte, že nebudeme hlasovati pro předlohu Necháme vám zodpovědnost za toto opuštění státoprávního stanoviska. Vy nám každou chvíli říkáte: "Tyto zlomky stran, frakcí nejsou zodpovědnými za politiku, nýbrž my, kteří vedeme ji, " tedy budete zodpovědní bez nás.
My dovedeme své hlasování odůvodnit a své stanovisko objasnit a, kdyby se to mělo státi, i za cenu ztráty mandátu.
To nás neleká, ani mne, který jsem poslancem venkovským, který jest ohrožen na jedné straně agrárníky a na druhé straně bude Vaší stranou vysazen výtkám učitelstva. Ani za tu cenu nemohu ustoupiti, aby se jednou nemohlo říci, že politický dorost neměl zde odvahy, aby vytkl, že tím pášeme hřích na celém budoucím postavení a státoprávním stanovisku království Českého a vážnosti sněmu. (Výborně!)
Já nemohu ani dnes zvednouti ruku pro tuto předlohu také proto, že nechci býti viněn také za to, že se jednou bude vytýkati našemu učitelstvu, že právě k vůli němu bylo opuštěno státoprávní stanovisko, a, nedej Bůh, aby k tomu došlo, ale dojde k tomu že právě Vy budete říkati učitelstvu: "My jsme k vůli vám ustoupili neústupné vládě Körbrově. "
Velectění pánové, mlaví se stále o té upřímné vůli naproti školství a učitelstvu. 30 let, pánové, platí školské zákony, ve kterých stojí ten § 55. podle kterého mají býti hmotné poměry učitelstva upraveny tak, aby mohlo důstojně a dle cti svého stavu býti živo, aby se mohlo svému povolání plně věnovati. Za 30 let, při veškeré lásce k školství, nedošli jste však k spravedlivému upravení učitelských poměrů, za 30 let jste se nepostarali o to, aby učitelé byli svobodni ve svém přesvědčení, aby byli neodvislí od živlů byrokratických rakouských úřadů.
A i tato otázka jest neméně důležitá, než otázka úpravy hmotných poměrův učitelských. Velectění pánové, není to nic plátno, jestliže budeme míti hmotně řádně zajištěné učitelstvo, pakliže učitelstvu nezajistíte možnost, aby mohlo býti občansky a politicky svobodným. A v této příčině čekají nás ještě ty úkoly, a uvidím, s jakou odvahou, s jakou další chutí budete uskutečňovati slib, že jste přátelé školství, že jste přátelé učitelstva, které žádá jako další postulát nový disciplinární řád, zřízení pevného státu učitelského a tím postavení právních poměrů učitelů na pevný, nezrušitelný a žádné osobní protekci, ani protekci politických stran, nepodléhající základ.
Velectění pánové, tyto právní poměry učitelstva jsou takového rázu, že jsme skutečně povinni, abychom při každé příležitosti zde na pranýř přibíjeli případy křivdy, které se učitelstvu dějí. V minulém zasedání při debatě o předloze ve příčině ustanovení inspektorů, jako definitivních úředníků poukázal jsem na křiklavé poměry, které v okrese Strakonickém jsou, jaké nezdravé poměry v okresu tom zavládly, a vzdor tomu, že úsměv pohrával rty mnoha pánův, porotní líčení ukázalo, co se dělá pod pláštíkem moci byrokratické, moci koncipisty okresního hejtmanství a okresního inspektora.
Vy víte, jak vláda pohlíží na tuto svobodu učitelstva. Mám v té příčině zde dopis od svého důvěrného přítele neučitele, člověka neodvislého, živnostníka, který mi píše, že dne 22. t. m. téhož inspektora, proti kterému učitelé svědčili, poslala opět okresní školní rada, aby byl vyšetřujícím soudcem ve vlastní věci. Takovým způsobem, velectění pánové, pohlíží se na vážnost a úkol okresního školního inspektora. Volám p. místodržitele a zástupce vlády k tomu, aby učinil konečně konec zmíněnému stava, za kterého člověk, který jest od veřejnosti odsouzen, poškozuje i samu autoritu vládní, a aby mu nebyla dána příležitost, aby mohl provésti mstu, kterou započal, až do konce.
Takových otázek bude nás čekati celá řada. My musíme je uváděti v řečich, poněvadž nemáme možnosti, abychom jiným způsobem přivedli k řeči všechny křivdy páchané na celém stavu i jednotlivcích.
Velectění pánové, jak z usnesení stran jest patrno, zákon projde v tomto sněmu, a my nebudeme míti žádné zásluhy a také nebudeme si žádné zásluhy v té příčině činiti. Ale, velectění pánové, také nemůžeme opomenouti, abychom nehájili zde svého politického nazírání a přesvědčeni a abychom také neprohlásili, že my nadále budeme z těch, které učitelstvo ve svých požadavcích vždy nalezne po svém boku. Celý život náš, každý den činnosti jednotlivého příslušníka strany radikálně pokrokové, ukazuje opravdovou lásku ke škole. A naše učitelstvo je tak prozíravé, že pp. zástupci svými na manifestačních schůzích prohlásilo, že se nedá upotřebiti za žádný nástroj, za žádnou kupní cenu, za kterou by byly zaplaceny jakékoliv ústupky politické. A ono musí věděti, že my do dneška nemáme záruky, že zákon bude k sankci předložen. Můžete kdokoli z Vás, nevyjímajíc ani předsedu našeho sněmu, říci, že zákon ten skutečně bude sankcionován s platností ode dne 1. ledna 1903 ? U nás v té příčině by mohla nastati další pochybnost. Dostal jsem dnešního dne výstřižek z "Podřipana", orgánu Vašeho stoupence, předsedy onoho sdružení na říšské radě zástupců všech klubů, který vedl celou školskou akci, posl. Špindlera. V tomto článku jsem upozorněn na to
- praví poslanec ten nad jiné povolaný
- že zdar nového vyjednávání českoněmeckého jest také podmínkou sankce zemských zákonů o úpravě platu učitelských a o dávce z piva.
Z prohlášení, které učinil ministerský předseda po Kramářově odvolání pilného návrhu, vysvítá zcela jasně, že vláda jen čeká, zdali českoněmecké konference budou míti příznivý výsledek a zdali sněmovna poslanecká dostane se k pravidelné činnosti; nestane-li se tak, že schválení zákonů odepře a že si vláda ponechá zavedení vyšší dávky z piva pro státní pokladnu, aby v nutném případě, kdyby došlo k absolutismu, měla velice vydatný pramen příjmů,
Do dnešního dne nikdo nevyvrátil to, co bylo napsáno.
V té okolnosti, že jste dali z ruky poslední zbraň k vynucení zemské dávky z piva a že jste ani neučinili v pravé chvíli účasť na nešťastných a zavržení hodných konferencích českoněmeckých odvislým od toho, zdali vláda tuto úpravu platů učitelských provede a že nemáte žádnou záruku, že prvním lednem se tak stane, vidíme, že se hra dosavadní může opakovati dále.
Myslím, že se jedná dnes právě tak lehkomyslně, jako se jednalo tenkrát, kdy se přijímala předloha první.
Z těchto důvodů nemůžeme se odhodlati k tomu, abychom pro předlohu hlasovali a aby měl Körber radost, že bez výminky také všichni pokrokoví členové tohoto sněmu vešli v léčku nastrojenou.
Jiná otázka jest ve příčině termínu platnosti úpravy platů učitelských. Mohli jsme býti ušetřeni již této otázky, kdyby býval zemský výbor předložil nám osnovu v takovém znění, jak byla navržena, aby nedošlo k tomu nešťastnému pasu, že dle jeho názoru mění se předpoklad zákona o úpravě platů učitelských.
Jak máme věřiti v upřímnost Vaši, když bylo umožněno hraběti Schönbornoví a posl. Žďárskému, aby prošel ten pasus o předpokladu, když dva Vaši poslanci nebyli přítomni dotyčnému zasedání?
Kde jest ta vážnost ujišťování o poctivosti a upřímnosti, když v daném okamžiku pro přetížení veřejnými funkcemi nesúčastňujete se prací a jednání zemského výboru?
V tom ohledu nemáme pevné záruky toho, že dnes jest sankce zákona toho naprosto jista, a proto nechceme vzíti na sebe zodpovědnost za to, že při této nejistotě stavu podrobujeme se diktátu tomu a zadáváme pro budoucnost celému svému politickému stanovisku.
Bylo zde na začátku řečeno, že podle toho nemohli bychom se vůbec súčastniti ani sněmovního zasedání ani říšské rady a že bychom musili resignovat na celou řadu institucí.
Proč pak se takové politické formule nehlásaly tenkrát, když Vy jste seděli na těchto lavicích jako oposice a mluvili tak, jako my dnes mluvíme, proč dnes to máte za zlé nám, že stojíme na témž poctivém důsledném stanovisku, které jste hájili Vy před léty. My za všech okolností tomuto stanovisku věrni zůstaneme, aby se nemohlo říci, že i my jsme svolili k tomu, abychom byli podřízeni a skloněni pod diktát Körbrův.
Velectění pánové, voláme, aniž bychom chtěli kohokoliv ku své straně lákati, zůstaňme my všichni, kteří nazíráme s tohoto stanoviska na politické poměry, zůstaňme chladnými pozorovateli a střízlivými posuzovateli!
Doufám, že i to učitelstvo, které ukázalo takový obraz své vzorné disciplinovanosti, které nenechalo se těmi největšími vládními provokacemi strhnouti k jakémukoliv nezákonnému jednání, které ukázalo tolik politické prozíravosti, nezapomene, co předcházelo dnešnímu jednání, a nebude chtíti z toho činiti výtky komukoliv, kdo dnes z poctivého přesvědčení stojí na tom, jak jsem byl zde naznačil.
Na nás, o tom jsem přesvědčen, vrhne se jedna výtka, totiž že strana radikálních pokrokářů byla ve společném šiku s agrárníky.
Velectění pánové, nechci posuzovati důvody, které vedly k tomu stranu agrární, a nechci podezírati ji z nějakého úskočného a ošemetného jednání, ale tolik pravím: měla pravice pro to své důvody, levice má proto své důvody také. A tyto důvody založeny jsou na pokrokovosti, pevné politické stálosti a důslednosti, které zůstaneme za všech okolností naproti každému a vždy na dále věrnými! (Výborně 1 Výborně! Souhlas.)
Nejvyšší maršálek zemský: Dovoluji sobě sděliti, že se ještě přihlásil ke slovu pro návrhy pan posl. dr. Kramář.
Der Herr Abgeordnete Dr. Kramář hat sich noch für die Anträge zum Worte gemeldet.
Nyní přijde ke slovu pan poslanec Prášek.
Posl. Prášek: Slavný sněme! Přiznávám se, že nerad vstupuji dnes na své místo, abych s tohoto místa ještě něco promluvil, abych ještě něco přičinil k tomu, co řekl náš předseda klubovní kol. Kubr - však jsem určen klubem k tomu, kdyby bylo třeba a někdo polemicky vystoupil proti nám, abych v tom případě uvedl vývody takové na pravou míru.
Činím to, jak pravím ještě jednou, nerad, a to z důvodů věcných a politických, že musím chápati se slova k polemice s tím, co zde bylo předneseno se strany jednoho vynikajícího člena národní strany svobodomyslné.
Velectění pánové, jedno mne zarazilo, když pan kol. Anýž pravil ve své řeči: Fráse a fráse prý jsou to s naší strany, při tom však četl frásovité ohražení, jakých jsme slyšeli bezčetněkráte jakých jsme četli nesčetně v Národních Listech, jakých jsme slyšeli nesčetně z Vašich úst, jakých, pánové, jsme četli ve všech možných novinách, které Vám slouží - vždy papírová ohražení, ale naposledy ústup a skleslost před terrorismem vídeňským!
Na či straně jsou větší fráse, zdali na straně toho, kdo má kuráž dnes proti tomu proudu plavati a říci našim učitelům, že jsou to povinni národu, aby ještě okamžik sečkali a nepodráželi nám nohy v tomto boji s centralismem, jak větší jest to fráse. když se všech stran slyšíme lichocení učitelstvu; není taková fráze podezřelou? (Výborně!) Mně jest to vždy podezřelým, když purkmistr města Vídně říká, že Vídeň jest a musí zůstati německou. Vždy si myslím, tam to musí ošklivě vypadati s tou německostí Vídně!
Jak by to bylo k smíchu, kdyby purkmistr města Prahy při každé příležitosti a při každém zasedáni rady městské říkal: Praha jest a musí zůstati českou! Každý nezasvěcený by řekl: Ten pražský purkmistr má špatné svědomí, že říká, že Praha jest českou!
Právě tak má se to s politickými stranami, které dnes vyndávají si srdce z těla a kladou je na zlatém tácu učitelstvu.
S tou jejich láskou k učitelstvu to musí špatně vypadati, když to musí při každé řeči, na každé řádce svého listu, napsati. (Výborně! Potlesk. )
My, pánové, stojíme na stanovisku následujícím: My máme také své požadavky, své nutné požadavky: náš lid rolnický strádá takovou, ba snad ještě větší bídou než naše učitelstvo. My dovedeme držeti takovou disciplinu ve straně, že naše rolnictvo netroufá si ani vyrušovati nás z této discipliny, by řeklo: Odložte boj na okamžik s centralistickou vládou a vyřiďte nám naše naléhavé požadavky, jako jest konvence bruselská, vymáhejte ochranářskou politiku při celních a obchodních smlouvách, při rakousko-uherském vyrovnání s ohledem na veterinářské a jiné zájmy v náš prospěch a pak bojujte teprve za státoprávní požadavky národa. Nikdo nám nedokáže, že rolník český to byl, který by nás byl jen vyznal k tomu, abychom opustili posici, kterou hájí český národ, nikdo nedokáže, že naše řady byly nedisciplinované.
A to je odpověď posl. Anýžova, který pravil, že jsme nedokázali zvláštní iniciativu k boji proti dru Körbrovi!
Je dost vykonáno, když jsme dovedli udržeti disciplinu v našich řadách, když rolníci se dovedli zapříti a prohlásili, že budou bojovati za práva naší vlasti a že, ať se stane cokoliv, dovedou počkati na vyřízení takových svých naléhavých záležitostí. (Výborně!)
Co nejtrapněji se mě dotklo od kol. Anýže, byl osobní rozhovor, který vedl s kol. Ratajem. Věřte mi, že jsem byl rozčilen při těchto slovech. Nechci zodpovídati za kolega Rataje.
Byl to jeho osobní názor, řekl-li to. Nemám práva o tom pochybovati; byl to osobní názor a nebyl to názor strany a nevšiml jsem si, jak a kde to kol. Rataj řekl. (Posl. Anýž; Zde ve sněmovně. Posl. Rataj: O ne, soukromě!)
Kdybych měl přikročiti k soukromým rozhovorům, kdybych měl otevříti ledví Vašich pánů kolegů, pana Anýže, měli byste toho mnoho, věřte, v Národních listech a mělo by učitelstvo obrázek, že by to bylo hrozné.
Já Vám dám nějaký přiklad k lepšímu: Jeden vynikající předák mladočeský řekl: Sakramentští kantoři, 60 proc. všeho rozpočtu sežerou a děti neumějí ničeho. Druhý řekl: "My máme něco dělat? Ať si jdou na Masaryka, když mu dělali takový aplaus, ať jim to dá. Za chvíli to bude všecko v táboře realistickém. Ti by nám toho naporoučeli, hodně platit a nic dělat. " Já jsem k této polemice byl vylákán a pravím, že je mi líto, že se něco takového vůbec stalo.
V soukromých hovorech se všelicos řekne, je to žert, a neříkám, že se to tak snad také stalo, snad to byl rozhovor žertem, ale učinil jsem tak, abych odzbrojil pana posl. Anýže, když myslí, že vyrukoval proti agrární straně s úspěchem; dávám to za příklad a budu, když bude třeba, osoby jmenovati, abych odzbrojil ho, když myslil, že tady odkryl v nahotě agrární stranu, jak on soudí.
Pánové, řeknu Vám upřímně a opakuji, že máme kuráž nejen nahoru ale i dolu. (Souhlas. )
Já jsem zde stál jako poslanec s kol. Novotným, zástupcem agrární strany, my jsme již tehdá se vyslovili pro úpravu platů učitelských, když bude zjednána úhrada. Úhrada se zjednala a my na ní trváme.
My také trváme na právech politických, aby nezkráceně se dostalo lim jich.
My s rizikem nebezpečí jsme pro to a voláme se vší rozhodnosti k vládě a všem povolaným činitelům, aby, nikoliv od 1. dubna, nýbrž od 1. ledna se učitelstvu dalo, co mu patří, ale také vybízíme celý sněm království Českého, aby hájil svých usnesení, když zde není žádného zásadního rozporu mezi vládou a sněmem; když jedná se o pouhý čachr 30 halířů. Jest to, pánové, důstojné, aby, když vláda nemá nic proti 1 K 70 h, měla námitky proti 2 K? Jak můžeme očekávati od této vlády, že bude nápomocna při řešení tak palčivých otázek, jako jsou otázky jazykové a rázu politického, když neostýchá se roztrpčovati celý národ a oba jeho kmeny toto království obývající pro pouhých 15 kr. Jest to nějaký důvod, aby se mluvilo o ústavním konfliktu? Jest to justament vlády, jest to politický tah, který se Siní vůči učitelstvu. Körber se pokusí o takové věci i jinde. Když budete tak vychovávati národ Váš a připustíte, abyste vždycky, když Körber navlékne politickou akci, jej nedovedli zavčas zakřiknouti a vždy ustoupili, víte, co řeknou zítra disciplinované řady rolnictva? Podívejte se, když se jednalo o učitelstvo, národní strana svodomyslná couvla, couvl sněm království Českého před vládou. Řeklo se: To jest nutné a nutnější než státoprávní ohražení. Musíme to vyříditi a nemůžeme to odkládati. Nechte to státoprávnictví asi na čtvrt nebo půl roku, než se vyřídí celní konvence, celní smlouvy a vyrovnání s Uhry, udělejte potřeby, na které čekáme. Můžeme něco jiného očekávati od národa, od kterého chcete oběti, na který čekají oběti? Tak chystáte národ ku těžkým dobám? Či máte na mysli nějaký obrat, kde se bude klidně pracovati ? (Výborně!).
Jak můžete dnes jíti na vídeňské smiřovací konference, předstoupiti před vládu jako poražení a snížení, jak můžete doufati od této vlády v eminentních našich českých otázkách, že by působila ve prospěch náš, jak můžete očekávati od této vlády, že by jakýmkoli způsobem přišla vstříc, když toho dovedl Körber u německých učitelů, kterým dal pokyn, aby nepodráželi vládě nohy, že pošle české učitelstvo na krk českým poslancům, proti české delegaci, aby ji seslabila, a když to disciplinované učitelstvo německé odřeklo pořádání manifestačních schůzí proti vládě?
Vy dnes půjdete s pány Němci k vládě a předstoupíte jako pokoření a ponížení,abyste se tam smlouvali o mír. Můžete míti naději v nějaký výsledek? Můžete předstoupiti tváří v tvář tomu presidentu, takovému centralistovi, který si dovolil českou delegaci ponížiti a takovým perfidním způsobem sněm království českého pohaněti. Jest to důstojné takového historického národa, abyste tam šli před takového centralistu, abyste ho nedovedli poraziti a říci mu: Ne, s touto vládou nechceme jednati, ale s jinou vládou budeme jednati, která přijde českému národu vstříc a nikoliv s člověkem, který takovým způsobem uráží city českého národa (Výborně!) "Učitelstvo a školství" - slyšeli jsme stále zde jenom: proto...
Pánové, vždyť přece my nebudeme dokazovati, - já jsem to řekl - jakou že máme lásku ku školství, jakou máme lásku k učitelstvu. Jestli někdo má lásku ku vzdělání, je to rolník Když, pánové, měšťák dá svého syna, kterého má doma, na vzdělání a posílá ho do školy, není to takový pokrok, jako když sedlák, který celou rodinu ošidí, všecky děti zkrátí, pošle dítě z domova do daleké ciziny, aby se vzdělalo a celé dny se dře a šetří a střádá, na vychování však svých dětí věnuje poslední krejcar. Kdo jest pokrokovější, kdo má větší lásku ke škole, jsou to sedláci anebo vrstvy vyšší, které žijí v blahobytu, anebo tam, kde jest práce a strádání? A když se nám zde vyčítaly fráse, řekl bych, že celá řeč p. redaktora Anýže byla fráse řízená pro galerii. My na ten efekt, jakého na galerii docílíme, nic nedáme.
My jsme přesvědčeni, že naše upřímné stanovisko, které jsme hájili a hájíme co se týče úpravy platů učitelských, bude pochopeno i u nich samých. Mám dnes zprávy písemní i ústní, že, kdyby byla strana svobodomyslná v čas upozorněna na nebezpečí, jaké zde je, jak je to politicky šikovně navlečeno, i učitelstvo, kdybychom i my prohlásili, jako všichni prohlašujeme, že jeden krejcar se mu nezkrátí na tom, co jsme odhlasovali, my víme, že zákon 1. ledna musí dojíti platnosti, kdyby i snad později se stala úhrada, že asi dostanou své platy od 1. ledna, - že učitelstvo by řeklo: "spokojujeme se s tím, a bojovali bychom s Vámi za věc národa a celé naší drahé vlasti. "