Der erste Gegenstand der Tagesordnung ist die zweite Lesung des Berichtes der Steuerkommission, betreffend das Biersteuergesetz.

Prvním předmětem denního pořádku jest druhé čtení zprávy berní komise ohledně zákona o pivní dani

Zpravodajem jest pan poslanec Dr. Formánek.

Dávám slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj posl. dr. Formánek: Slavný sněme! Pravil-li jsem v měsíci červenci tohoto roku, když jsem byl referentem o zákoně stanovícím novou dávku z piva, že nepokládám své postavení právě za sympatické, musím dnes říci, že postavení svoje dnešní pokládám ještě za méně vděčné.

Tehdá měl jsem jen tu pochybnost, že mám přimluviti se za to, aby na veškery vrstvy lidu uvaleno bylo nové břemeno, které se značně zatíží, a dnes mám navrhovati tomuto slavnému sněmu, aby bez důvodu, který bychom mohli uznat za nedostatečně závažný, sami upustili od jednohlasného usnesení svého a učinili usnesení nové.

Tehdy jsem mohl míti alespoň to vědomí, že na zásadě, které hájím, stojí veškeré strany tohoto slavného sněmu, dnes to vědomí nemám, a míti nemohu neboť jsou vážné strany zde v domě, které jsou náhledu jiného, a neváhám přiznati, že stanovisko jejich z velké míry uznávám.

My jsme se před 6 měsíci usnesli a sice usnesli se tak poslanci veškerých stran bez rozdílu, že z dobré vůle, abychom je nak vyhověli oprávněným požadavkům učitelstva, jednak, abychom pomohli alespoň poněkud těm ubohým zemským financím, uvalíme na poplatnictvo své ve příčině piva vyšší dávku, než nám vláda povolila.

Byl to tehdá skutečně zjev tak vzácný, jaký se zřídka zjeví v tomto slavném domě, a dojem jeho byl povznášející.

My jsme také tehdáž se vší jistotou očekávali, ač jsme znali, že vláda není přízniva našemu stanovisku, že se zákonu ode všech stran sněmovních přijetím dostane také žádoucího schválení. My jsme to mohli, velectění pánové očekávati již z toho důvodu, že, když vláda, pokud se týče našeho školství, žárlivě chrání a přisvojuje si veškerá práva a zemi ponechává jen krytí veškerých nákladů na školy ty, nebude aspoň proti tomu ničeho namítati, když my sami z dobré vůle tento náklad zvyšujeme tak, jak toho uznáváme za potřebné.

My jsme mohli, velectění pánové, také očekávati s důvěrou, že, i kdyby země, jak to bylo zamýšleno po úhradě platů učitelských z nové pivní dávky, upotřebila alespoň ku částečnému krytí chronického schodku v našem rozpočtu, nebude vláda činiti tomuto usnesení žádných překážek vůči zemi, která přece tak velkou hřivnou přispívá na potřeby společné. (Tak jest!)

My konečně, velectění pánové, jsme mohli s tím větším právem a důvěrou očekávati schválení usneseného zákona, poněvadž jsme nežádali zákonem tím na říši žádných obětí, nezkracovali jsme jejich práv, nýbrž pouze to, co jsme chtěli vniknouti sami. Ale přes to přese všechno, přes jednomyslnost usnesení, přes vážnosť důvodů, které nás k tomu vedly, dožili jsme se v tomto směru sklamání. Jednomyslné usnesení sněmu nebylo podle všeho vládě přece ještě dosti vážným projevem, který by ji pohnul, aby opustila svoje stanovisko, které bylo jak se každý pamatujete, čistě fiskální.

Čekali jsme týden od týdne, od měsíce ku měsíci, - ale zákon nedocházel schválení. Toto věčné prodlužování budilo stále větší nespokojenost v řadách učitelstva obou národností a, když konečně došlo k tomu, že sankce zákonu tomu byla odepřena, ozval se v prsou každého z nás, aspoň každého z těch, komu ještě záleží na vážnosti a váze českého sněmu, pocit spravedlivé trpkosti.

Nechci se pouštěti do kritisování jednání vlády zde. V té příčině bylo včera velectěným p. Drem Pacákem pronešeno vážné slovo, a my, aspoň čestí členové komise berní, musíme prohlásiti, že s vývody jeho v tomto směru úplně souhlasíme.

Avšak, velectění pánové, to stálé naléhání zástupců obou národů a všech stran v této sněmovně na předsedu ministerstva a vlády vůbec, ten velkolepý a svorný projev středních jednot učitelských, české i německé, stálé a usilovné voláni veškerého učitelstva mělo přece jen alespoň ten následek, že zlomilo odpor vlády proti jakémukoliv zvyšování zemské dávky nad obnos 1 K 40 h.. že docílen byl kompromis, kde vláda přistoupila na dávku v obnosu 1 K 70 h. A tento kompromis jest dnes podkladem osnovy zákona, jaká se nám předkládá ku schválení.

Velectění pánové, situace, ve které jsme se octli, nesankcionováním zákona v červenci tohoto roku usneseného je zcela jiná, než v jaké jsme se nalézali tehdáž.

Jest to situace, o které včera p. Dr. Pacák taktéž zcela trefně pravil, že jest to situace, do které jsme beze své vůle vehnáni, která do jisté míry omezuje volnosť našeho rozhodnutí, a která jest tím těžší pro nás, poněvadž, jak to bohužel již častěji se stává, k rokování svému v otázce tak důležité a vedle toho ještě ku projednání prozatímního rozpočtu povoleny byly sněmu celé dva dny, kde naprosto jest nemožno pustiti se s vysokou vládou do debaty. Dnes jest po mém názoru a po názoru většiny komise situace tato:

My se musíme rozhodnouti pro jednu ze dvou věcí. Buď dáme přednost tomu, aby sněm i vůči odmítavému stanovisku vlády setrval na dřívějším svém názoru, a aby usnesl se opět na pivní dávce 2 K,, i přes to, že, jak dnes, zejména po určitém prohlášení J. E. pana místodržitele ve včerejším sezeni berní komise jisto - nebude nový zákon zase sankcionován a otázka úpravy učitelský h platů a jejich skutečného vyplácení posune se snad do doby dosti daleké. Nebo druhé stanovisko naše může býti to, uznáme-li za nejhlavnější, abychom provedli v první řadě to, k čemu zákon o pivní dávce původně směřoval, co se docíliti dá, co vláda sama slibuje a nač učitelé naši s toužebností čekají; - totiž chceme-li umožniti takovou výhradu učitelských platů, jakou vláda k sankci předloží.

V komisi berní oba tyto názory byly zastoupeny a došly zdatných obhájců. Budiž mi ale dovoleno při této příležitosti učiniti osobní poznámku, poněvadž by se moulo zdáti, že jsem člověk nanejvýš nedůsledný K svému největšímu překvapení četl jsem v listech německých a také v německé "Politik", že prý jsem se včera v komisi se vším důrazem zasazoval o to, že jest čestnou povinností sněmu, aby setrval na svém dřívějším usnesení, kdežto dle pravdy zasazoval jsem se o to, že za stávajících okolností máme hlasovati pro 1 K 70 h. Tolik na vysvětlenou a k své vlastní obraně.

Ti pánové, kteří se zasazovali o to, aby sněm setrval při dávce 2 K, uváděli pro svůj náhled následující důvody:

Prvním důvodem bylo, že dle jejich názoru ani dávka 1 K 70 h, zejména v pozdějších letech nestačí úplně k úhradě zvýšených platů učitelských; druhý důvod byl také dosti závažný, totiž že i tato nová dávka 1 K 70 h je po stránce finanční techniky tak nevhodně stanovena, že se nedá výslovně přesunout na konsumenty, a že, i když tedy cena piva se se zvýší nejméně o 2 koruny, zbývati bude do té doby, než si je vláda vezme, 30 haléřů, které nedostane ani země ani stát, a které zůstanou v rukou hostinských. Třetí důvod byl, že se řeklo, že již sama důstojnost korporace, jakou je sněm království Českého, toho vyžaduje, aby, uzná-li potřebu nějakého usnesení, na něm nezlomně a za všech okolností setrval, a byla vyslovena naděje, že snad při tomto druhém usnesení vláda by se již neodhodlala odepříti zase doporučení k sankci.

Pravím zde otevřeně, že tyto důvody u většiny komise došly náležitého ocenění a uvážení - ale, jestliže většina komise přes to se usnesla doporučiti slavnému sněmu, aby přijal zákon tak, jak se mu předkládá, aby spokojil se s dávkou 1 K 70 h, pak mohu slavný sněm ujistiti, že při tomto rozhodnutí vedla většinu komise jedině upřímná a poctivá snaha, aby tato palčivá otázka, která již téměř po dva roky se vleče, došla konečně svého rozřešení, - aby ten osudný gordický uzel, na jehož klidném rozvíjení bylo tak dlouho marně pracováno, konečně nějakým odhodlaným rozhodnutím byl rozťat a učitelstvu se stalo po právu.

Hlavní důvody, které vedly většinu komise, pokud jsem mohl sledovati vývody jednotlivých řečníků, byly asi tyto:

Nesmíme zapomenouti, že původním účelem zákona o zavedeni pivní dávky měla býti výhradně jen úhrada nákladů spojených se zvýšením platů učitelských. Dřívější dávka, jak bylo navrženo, v obnose 1 K 40 h tomuto účelu v žádném směru nevyhovovala. Dnešní dávka však v obnose 1 K 70 h i podle zprávy předložené nám zemským výborem alespoň pro první dobu postačí. Tato osnova zákona alespoň pro první dobu tedy vyhovuje svému účelu. Ovšem slavný sněm měl při svém rozhodnutí v měsíci červenci t. r. tu šlechetnou snahu, aby, když se již uvaluje dávka na pivo, zbylo z toho něco ke krytí našich financí zemských.

Když však v tomto směru mezi parlamentem naším a mezi exekutivou, která jedině rozhoduje (Hlasy: Bohužel!) o sankci zákonů, - vzešel rozpor a když vláda doporučení zákona k sankci odepřela, tu, chceme-li dojíti k onomu cíli, k jakému byl tento zákon přijat, nezbývá, než vrátiti se k původnímu účeli jeho a učiniti usnesení takové, které by sankci zákona o úpravě platů učitelských co nejdříve a možno-li bez odkladu umožnilo.

Velectění pánové, zde padal na váhu však ještě důvod jiný. Usnesením zákona o úpravě platů učitelských vzal na sebe slavný sněm vůči učitelstvu obou národů, abych tak řekl, čestný závazek, a tu musí býti také naší povinností, abychom starali se o to, aby slib námi tak slavnostně daný došel co nejdříve svého splnění, neboť zde platí také ono staré přísloví, bis dat, qui cito dat.

My jsme ovšem, dokud mohli jsme se nadíti, že vyšší dávka bude schválena, mohli trvati beze všeho na svém dřívějším usnesení. Ale dnes, velectění pánové, má-li zákon ten vejíti v platnost, jest naší povinností, abychom ve příčině úhrady nákladů učinili usneseni takové, které má samo o sobě možnost skutečného provedení.

My jsme, tuto možnost dříve viděli a to s plným přesvědčením také v zákoně v červenci t. r, odhlasovaném při tehdy přijaté výšce 2 K, dnes však bychom ji v trváni na dávce 2 K více nenalezli.

J. E. pan místodržitel, jak jsem již podotkl, prohlásil nám včera v berní komisi že, když by sl. sněm usnesl se opět a třeba jednohlasně na dávce 2 K, zákon ten pod žádnou podmínkou k sankci předložen nebude. Jest to smutné, ale jest to faktický stav, s kterým musíme počítati, chceme-li, aby učitelstvu dostalo se splněni jejich přání.

Co by mělo za následek, kdybyohom se usnesli na 2 K? Znamenalo by to: opětné odepření sankce a tím zároveň opětný a dlouhý průtah provedení úpravy platů učitelských.

A tu se ptám, na koho by potom byla svalována vina nového průtahu? (Posl. Dr. Grégr volá: Na vládu by měla býti svalována.) Ano my svalovali a svalujeme ji na vládu, ale mám tu odůvodněnou obavu, že by za dnešních poměrů byla svalována na nás. Nezapomínejme pánové, že při předešlém zákoně, jaký jsme přijali, sám zemský výbor, ovšem na nátlak vlády spokoj oval se s 1-40 K a že již tehdy, když jsme odhlasovali 2 K, proskakovalo mínění, že snad to s úpravou učitelských platů nemyslíme do opravdy a že jedná se nám toliko o pouhý průtah.

Tehdy nikdo z nás na nějaký průtah ani nepomyslil, ale, jak byste mohli brániti se tomu, by nevzniklo podezřeni také dnes, kdy se nám konečně přece jen podařilo, získati dávku takovou, která alespoň pro první dobu ke krytí nákladů s úpravou učitelských platů spojených postačí. Také se pravilo s některých stran, že prý, když nesetrváme na svém usnesení ve příčině 2 K, a přistoupíme na dávku 1-70 K, že to znamená rozhodnou porážku českého sněmu vůči vládě.

Pánové, já se přiznám a toho náhledu byla také většina komise, že takové nazírání na věc pokládám za příliš pesimistické a nemoha názor ten také uznati za správný.

Dávka 1 K 70 h jest výsledkem vyjednávání stran s vládou a tato dávka jest smírným dohodnutím, tedy smírem. Každý smír, ale ať týká se čehokoli, předpokládá - a v tom leží jeho podstata že každá strana musí něco sleviti se svých požadavků. To se stalo i zde. Vizme, kterak se děl celý průběh.

Původně nám vláda nabízela 1, 40 K, nabídnutí to jsme zamítli a usnesli jsme se na 2 K. To zase zamítla vláda. Tím na čas zastaven boj a začalo se jednati o smír. Při tom jednání vyšly si obě strany navzájem vstříc a sice každá strana na půl cesty a řekli si: Na tom stanovisku můžeme se dohodnouti. Tu pak nemůže se mluviti ani o vítězi ani o poraženém, na nejvýše o dvou vítězích a dvou poražených.

Konečně, co se týká námitky, že tato dávka 1, 70 K po stránce finanční techniky nedá se dobře přesunout na konsumenty, má sice mnoho pro sebe, ale většina komise uvažovala, že snad ještě nikdy nepovstal nový finanční zákon, který by nenesl sebou zejména pro počátek podobné menší nesrovnalosti. Dále se uvažovalo o tom, že máme také obecní dávky z piva, které se zrovna tak dají těžko přesunouti na konsumenty a zejména větší města mají obyčejně také dávky 1 K 70 h.

A konečně, jak dobře podotkl jeden člen komise, kdyby i, než vláda po přebytku mezi dávkou a zvýšenou cenu piva v obnose 30 h sáhne, těch 30 h zůstalo na čas v rukou hostinských, jichž valná většina nemá také právě na růžích ustláno, nebude to velké neštěstí, neboť oni budou míti se zavedením nové dávky jisté starosti a práce, a potom, také proto, že platí za to, co nemají, neboť nedostávají, jak si stále stěžují, z pivovaru v hektolitru plných sto litrů. I tento formální důvod neuznala proto komise za tak důležitý, aby změnila své stanovisko.

To byly asi, velectění pánové, důvody, jež přiměly většinu komise, že se rozhodla doporučiti Vám, abyste přijali dávku 1 K 70 h.

Ale vedle této výšky dávky bylo eště jedno ustanovení zákona, které se potkalo se značnými pochybnostmi, a to jest dodatek § 12., který vláda taktéž položila si výslovně za podmínku sankce.

Jest to dodatek, ve kterém vláda praví:

Když by jedenkráte stát sám zyýšil daň z piva a poskytl zemi tu kvotu, která dle čistého výsledku předchozího roku zemi by příslušela, má tento zákon pozbýti platnosti.

Proti tomuto ustanovení zdvihly se vážné pochybnosti, a já neváhám říci, že tento dodatek k § 12. mně osobně dělal mnohem větších starostí a pochybností, než snížení dávky na 1 K 70 h, a přiznám se, že ty starosti měl jsem zejména se svého stanoviska jako autonomisty (Výborně! Tak jest!)

Neboť se mně jednalo o to, aby tento dodatek neznamenal opět nové obmezení již tak dosti přistřižených práv našeho sněmu. Já této obavy do dnešního dne nejsem úplně zbaven a mohu říci, že nebyla vyvrácena moje obava v tomto směru ani tím, když se řeklo, že se podobné opatření již jednou stalo při dani z lihu.

Co jest samo o sobě neprávem, nestane se právem, ani kdyby se to opakovalo stokráte.

Jediná okolnost, jež dovolila mi přenésti se přes tyto pochybnosti, jest ta, že celý zákon o pivní dávce sám jest jen. provisorním opatřením, které má pozbýti platnosti rokem 1909, kdy má nastati definitivní úprava mezi financemi říšskými a zemskými.

Jediné z tohoto důvodu mám za to, že z dodatku k § 12. zákona navrženého nehrozí právům našeho sněmu na povolování berní žádné aspoň trvalé omezení.

Druhá námitka, která v té příčině byla pronesena v ohledu finančním, byla ta, že tím ustanovením může býti země i ve svých příjmech fakticky poškozena. Pravilo se totiž, že konsum rok od roku stoupá, že, když jednou vláda nám dá kvotu vypočítanou na základě čistého výnosu roku předcházejícího a konsum bude stoupati dále, země o tento přebytek přijde. Avšak, velectění pánové, zde padá zase na váha krátká doba platnosti tohoto zákona do roku 1909. To jest jeden moment.

Druhý moment jest ten, že známe dobře naše parlamentární poměry na říšské radě.

Kdo ví, zdali a kdy se vládě podaří nějakou vyšší daň z piva na parlamentě vymoci, a vedle § 14. ji přece vymoci nemůže.

Konečně, co se týká domnělého stálého a pravidelného stoupání konsumu piva, není přece věc tak jistou, jak se líčí. O nějakém stálém pravidelném stoupání rok od roku nemůže býti řeči, a právě zkušenosti posledních dvou let, jak nás včera pan přísedící zemského výboru dr. Urban poučil, ukázaly spíše klesání proti letům pře cházejicím a nemůžeme věděti v tomto směru, co budoucnost dá, bude-li konsum ten klesati či stoupati.

Proto pro lak poměrně malé pochybnosti, které nebudou míti velkého finančního výsledku, bylo by nebezpečno, celou sankci zákona vydávati v šanc.

A přece sama většina berní komise učinila na zákoně jednu změnu. Ta změna se týká §§ 7 a 12, pokud jde o ustanovení dne, kterým tento zákon má vejíti v platnost. Zemský výbor ustanovil ve své zprávě, že má zákon vstoupiti v platnost dnem 1. dubna 1903, a zástupce zemského výboru v komisi to odůvodňoval tím, že teprve v této době bude lze provésti všechny přípravy k řádnému prováděni zákona, a za hlavní důvod uvedl, že nejvíce času bude vyžadovati vyjednávání s vládou, pokud se týká opatření na hranicích země ve příčině piva, které se ze země vyváží. Avšak komise uvažovala o té věci bedlivě a rozhodla se přece pro to, aby zákon o měsíc dříve v platnost vešel, totiž dnem 1. března 1903, a to zejména z následujících na, váhu padajících důvodů. Zemská dávka z piva bude vynášeti zemi každodenně 27000 K, a právě vůči trudnému stavu zemských financí nemůže nám býti lhostejno, jestli o tento příjem za celých 30 dni přijdeme. Obava, pokud se týká hranic, nepadá tak příliš na váhu,a dobře odpověděl v tom směru jeden člen komise, když pravil: "Což na tom, když se to pivo, které se vyváží a kterého není tolik, bude celé 4 neděle pašovati bez poplatku, jen když dostaneme dávku aspoň z piva, které se v zemi spotřebuje.

Proto se komise skoro jednomyslně usnesla, aby platnost zákona byla stanovena dnem 1. března 1903. A právě proto, velectění pánové, poněvadž se nám jedná jenom poctivě o to, umožniti, aby zákon o upravení učitelských platů byl sankcionován co možná nejdřív, aby vešel v platnost od 1. ledna 1903, a aby všecky přípravy mohly býti řádně urychleny, berní komise se usnesla, že mými ústy vznese na veleslavný zemský výbor naléhavou žádost, aby, jestliže zákon dnes předložený bude odhlasován, tento zákon beze všeho prodlení ihned vládě byl předložen, aby co nejdříve byl sankcionován.

To jsou asi důvody, které přiměly většinu komise, aby z plného přesvědčení odporučila Vám, abyste přijali zákon tak, jak jest Vám předložen a jak z komise vyšel. Tím chci skončiti.

Z jedné strany stojí před námi vyhlídka, že, kdybychom setrvali na dřívějším stanovisku a odhlasovali dávku opět 2 korun nebude zákon aspoň v dozírné době sankcionován, a učitelé zase na dlouhou dobu vyjdou na prázdno. Na druhé straně slyšíme vždy usilovnější volání 20. 000 učitelů obou kmenů národních v Čechách po naléhavé odpomoci v trudném jejich postavení. Jsme si zajisté dobře vědomi, že spokojenost učitelova jest jednou z prvních podmínek zdaru školy. Je-li učitel ve svém nitru rozerván, nemá-li jistotu, abych tak populárně řekl "co zítra dá do úst" a musí-li pohlížeti na utrápené tváře rodiny, která strádá nedostatkem, - nemůžete žádati, aby tento učitel se věnoval svému povolání celou svou silou, a nemůžete žádati, aby vychovával, jak se na něm žáda, patrioty a charaktery.

Na Vás jest, abyste rozhodli, a, poněvadž dle náhledu většiny komise, zákon, jak jest navržen, jest způsobilý, aby tuto dlouho se vlekoucí otázku ke spokojenosti učitelstva rozřešil, proto odporučuji zákon ten co nejvřeleji Vašemu přijetí. Ve formálním ohledu činím návrh, aby zákon, jak z komise vyšel, byl dán za podklad specielní debatě. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Zahajuji generální debatu.

Ich eröffne die Generaldebatte.

In der Generaldebatte sind Redner zum Worte gemeldet:

V generální debatě jsou přihlášeni řečníci contra: hrabě Schönborn, der Herr Abgeordnete Pacher,pan posl. Kudr;pro: die Herren Abgeordneten:Dr. Eppinger,Hofmann,a pan posl. Anýž.

Dávám slovo prvnímu řečníku, který je zanesen proti, p. hraběti Schönbornovi.

Přís. zem. výboru poslanec hrabě Vojtěch Schönborn: Slavný sněme: Jménem strany, ku které mám čest přináležeti, dovoluji sobě sděliti slavnému sněmu, že tato strana usnesla se na tom, aby vzhledem ku stanovisku, které zaujaly strany většiny v této věci, nepodávala se ohlášená minoritní vota k § 1. a v příčině resoluce, jež vztahuje se k působení jednak zákona předloženého jednak zákona o učitelských platech.

Strana naše též v této debatě nepodá žádných změňovacích návrhů, jak ohledně § 1., tak i ohledně této resoluce a usnesla se, kdyby podán byl návrh z jiné strany zvláště pokud se týká změny sazby dávky z piva v § 1., že ponechává svým stoupencům volnost hlasování v tomto směru-

Zur Begründung unseres Vorgehens erlaube ich mir einen kurzen Rückblick auf das Zustandekommen der beiden Gesetze, welche in einem, wenn auch nicht sachlichen, so doch ursächlichen Zusammenhange stehen, zu werfen.

Die Bestrebungen nach einer Verbesserung der materiellen Stellung der Lehrerschaft, hat unsere Partei mit Interesse verfolgt, sie hat sich denselben von Ansang an nicht hindernd in den Weg gestellt.

Hiebei war allerdings unsere Partei bestrebt, die notwendige Rücksicht auf die Landesfinanzen zu nehmen, und es gingen deshalb aus ihrem Schoße bei der Beratung des Lehrergehaltsgesetzes Anträge hervor, die deren Annahme eine wesentliche und, wie wir geglaubt haben, ausreichende Verbesserung der materiellen Stillung der Lehrer bewirkt haben würde, ohne hiebei die mißliche finanzielle Lage des Landes noch mehr zu gefährden.

Die Parteien des hohen Hauses, welche in dieser Angelegenheit die Majorität bilden, haben jedoch ein Gesetz geschaffen, das nach unserer Ansicht geeignet erscheint, ernste Besorgnisse bezüglich der Landesfinanzen hervorzurufen, weil es dem schon überlasteten Landesbudget noch weitere sehr empfindliche Lasten aufbürdet. Für die Bedeckung dieser Lasten Sollte nach den Absichten der betreffenden Parteien und des ganzen Landtages abgesondert vorgesorgt werden, u. zw. war hiefür die Bierauflage projektiert. Als das Gesetz über die Bierauflage dann in Verhandlung stand, versuchte unsere Partei gemeinschaftlich mit allen anderen Parteien des hohen Hauses dasselbe so zu gestalten, daß es eine ausreichende Bedeckung für die Lasten des Lehrergehaltes und ebenso auch eine ausreichende Bedeckung für das chronische Defizit im Landeshaushalte gebildet haben Würde.

Es wurde deshalb bei der Beratung des Biersteuergesetzes ein Umlagesatz von 2 K per Hektoliter in Aussicht genommen. und, wenn mir recht erinnerlich ist, mit einer an Einstimmigkeit grenzenden Majorität des hohen Hauses angenommen.

Der weitere Hergang in dieser Sache ist zu bekannt und hat sich in einer zu kurzen Vergangenheit abgespielt, als daß es notwendig sein würde, denselben hier noch zu schildern. Wir haben bis zum letzten Momente versucht, die Vorteile, die wir durch das einmütige Vorgehen des hohen Landtages errungen glaubten, festzuhalten und haben gehofft, daß die Majorität in diesem Bestreben mit uns sein werde, und daß wir, wie ja schon eine wesentliche Besserung des Umlagesatzes eben durch das Ausharren der Majorität bewirkt worden war, auch durch weiteres Ausharren eine weitere Erhöhung bis zum notwendigen Betrage zustande bringen würden.

Die Haltung jedoch, welche die Vertreter jener Parteien, die die Majorität des hohen Hauses in dieser Sache bilden, in der Kommission eingenommen haben, hat uns davon überzeugt, daß diese unsere Bestrebungen nicht von Erfolg begleitet sein werden.

Es erübrigt uns somit nur die Verantwortung für die Folgen beider Gesetze auf die Landesfinanzen den Majoritätsparteien zu überlassen.

Der Folgen für die Lehrerschaft freuen wir uns von ganzem Herzen ohne Rücksicht darauf, daß ein Teil dieser Lehrerschaft in manchen wichtigen Fragen, die uns nahe am Herzen liegen und für uns von hohem Interesse sind, eine Haltung einnimmt, die geeignet erscheint, uns mit großen Besorgnissen zu erfüllen. Ohne Rücksicht hieraus gönnen wir diesem wichtigen und verantwortungsvollen Stande aus ganzem Herzen die Vorteile, die ihm nun werden sollen.

Und was schließlich die Sorge um die Landesfinanzen betrifft, so gebe es Gott, daß unsere Befürchtungen nicht eintreffen werden.

Wir machen jedoch auch schon bei dieser Gelegenheit darauf aufmerksam, daß es mit Rücksicht aus die neuerliche, empsindliche und nicht ausreichend gedeckte Belastung des Landes durch das Lehrergehaltsgesetz unumgänglich notwendig sein wird, in nächster Zeit Schritte zu unternehmen. welche bisher auf den unüberwindlichen Widerstand der Majorität des Hauses gestoßen sind.

Wir halten es für unerläßlich, daß in verhältnismäßig naher Zeit eine ausgiebige Erhöhung der Umlage eintreten wird, (Abgeordneter Jaroš ruft: To se nesmí stát!) um das Land vor den verderblichsten Folgen und vor dem drohenden Ruine zu bewahren.

Wenn die Gelegenheit sich einstellen wird, so hoffen wir, daß diejenigen Parteien, welche heute die Majorität des Hauses bilden, sich mit uns ebenso zusammenfinden werden, wie sie es getan haben im Juni und Juli des heurigen Jahres und wie sie es getan haben im Juli des vorigen Jahres

Bei Philippi sehen wir uns wieder! (Lebhafter Beifall. )

Oberstlandmarschall: Es gelangt nunmehr zum Worte der Herr Abgeordnete Dr. Eppinger. Ich erteile ihm das Wort.

L. - A. -Beisitzer Dr. Eppinger: Hoher Landtag! Ich will mir erlauben, die Haltung der deutsch-fortschrittlichen Abgeordneten zu dem mündlich vorgetragenen Kommissionsberichte zu kennzeichnen, und zwar in jener Kürze, die durch die Knappheit der zur Verfügung stehenden Zeit von vornherein geboten scheint. Nach dem Kommissionsantrage soll der hohe Landtag seinen im Juli laufenden Jahres gefaßten Beschluß, betreffend die Einhebung der Landesbierauflage in dreifacher Richtung abändern und zwar einmal und hauptsächlich in dem Ausmaße der Abgabe, nämlich durch Bestimmung von 1 K 70 h an Stelle der ursprünglich gewollten 2 K, z. zweitens in der Festsetzung des Giltigkeitstermines für dieses Gesetz mit dem 1. März 1903 und drittens in der Anerkennung des in der Vorlage näher beschriebenen Einlösungsrechtes der Staatsverwaltung.

Schließlich Sollen wir noch Stellung nehmen zu einer Anregung, die im Berichte des Landesausschusses enthalten ist, und es der Erwägung anheimstellt, ob der Spätere Giltigkeitstermin des Biersteuerg-setzes nicht etwa Einfluß zu nehmen hat auf den Giltigkeitsbeginn desjenigen Gesetzes, welches die erhöhten Lehrerbezüge mit 1. Jänner 1903 ins Leben führen soll.

Ich erlaube mir zum ersten Punkte festzustellen, daß die Gründe, welche den hohen Landtag vor einem halben Jahre bestimmten, den Satz der Biersteuer mit 2 K festzusetzen, auch jetzt noch nach wie vor vollkommen ungeändert fortbestehen, und daß die Beweisgründe, welche die Staatsverwaltung für ihre ablehnende Haltung ins Treffen führt, an Beweis- und Ueberzeugungskrast nicht gewonnen, sondern im Gegenteile eingebüßt haben.

Denn die Tatsache ist nicht aus der Welt zu schaffen, daß bei einem Steuersatze von 2 K ein jährlicher Eingang von 13, 000. 000 K zu erzielen gewesen wäre, und daß ein solcher Betrag hinreicht, um einmal die erhöhten Lehrerbezüge für das Jahr 1903 von rund 7, 5 Millionen zu decken und außerdem unser noch überdies bestehendes Defizit von rund 6 Millionen nahezu ganz zu befettigen. Ebensowenig läßt sich an der Tats fache rütteln, daß der Steuersatz von bloß 1  K 70 h nur einen Eingang von 11 Millionen nach sich ziehen und daß die fehlenden 2  oder richtiger 2-5 Millionen einen ständigen Fehlbetrag im Haushaltungsplane des Landes bilden werden, für den keine anderweitige Deckung vorhanden ist.

Während nach unserem ursprünglichen Beschlusse das Uebel hätte nahezu beseitigt werden können, soll nach dem neuen Beschlusse das Uebel nur halb beseitigt werden, es ist dies also eine halbe Maßregel, mit der wir darum nicht einverstanden sind.

Die Regierung führt allerbings auch Beweggründe für ihre ablehnende Haltung an und vor allem anderen, kurz gesagt, daß sie auch so wichtige Einnahmsquellen, wie die Bierverbrauchssteuer in Böhmen ist, aus Rücksicht auf die Selbsterhaltung nicht verzichten könne, daß Sie zulr künftig geplanten Sanierung der Reichs-Finanzen eine Erhöhung der Abgabe von Bier für Staatszwecke plane und daß daher diese Einnahmsquelle nicht anderweitig vollständig ausgenützt und für Landeszwecke über ein gewisses Maaß preisgegeben werden dürfe.

Wir können indessen diesen Argumenten das offenbar gewünschte Verständnis nicht entgegenbringen. Wir respektieren zwar vollkommen die finanzpolitische Erwägung, daß eine Verbrauchssteuer nicht über ein gewisses Maß hinausgeschraubt werden dürfe, weil darunter der Verbrauch selbst und der zu gewärtigende Eingang leiden würde.

Wir wissen aber sehr wohl, daß diese Grenze bei der geplanten Erhöhung der Abgäbe von Bier um 2 K nicht erreicht wird.

Die Regierung plant ja nach eigenem Zugeständnisse selbst eine Solche Erhöhung um mindestens 2 K und wird sich zu etwas von vornherein finanzpolitisch Verwerflichem nicht entschlossen haben; dagegen erinnern wir uns, daß Seine Exzellenz der Finanzminister im Juli heurigen Jahres mit denselben Gründen, mit denen es jetzt geschehen ist, und mit demselben Nachdruck, wie jetzt behauptet wird, den Satz verteidigte, 1 K 40 h seien das höchste Ausmaß, welches für eine Landesabgabe vom Bier überhaupt zulässig ist.

Wenn nun jetzt nach einem halben Jahre,nachdem die Frage in die verschlungenen Irrpfaden der Reichspolitik eine gewisse Bedeutung erlangt hat, - uns vorgehalten wird, daß die Maximalgrenze auf 1 K 70 h stehe, so liegt darin ein Entgegenkommen seitens der Staatsverwaltung, was ja immerhin anersannt sein soll.

Eine Beweiskraft hat es jedoch nicht für uns. Wenn nämlich die Summe, welche der Staat als eiserne Reserve für kritische Fälle festzuhalten entschlossen ist, - früher 4, 000. 000 K betrug, (das ist nämlich die Differenz im Jahres-Eingange zwischen dem Steuersatze von 1 K 40 h und 2 K), und uns schon mit dieser Ziffer nicht imponierte wegen ihrer verhältnißmäßigen Geringfähigkeit, so kann uns jetzt der halbe Betrag umsoweniger imponieren.

Wir können ferner dem theoretischen Gegensatze zwischen Reichs- und Landesfinanz-Sanierung, wegen welcher letztere gegenüber der ersteren zurückgesetzt werden soll, keinen Geschmack abgewinnen, denn es ist dies eine bloß künstlich ausgedachte Überund Unterordnung in der Theorie, während sich die Sache in der Praxis, nämlich vom Standpunkte des Steuerträgers, den wir in erster Linie wahren müssen, viel einfacher erledigt; da findet der Gegensatz zwischen Reichs- und Laudesfinanzen in der Tasche des Steuerträgers nämlich seinen äußerst einfachen zwar nicht harmonischen, aber disharmonischen Ausgleich, er muß nämlich ein Loch so gut stopfen, wie das andere und die Verdeckung das einen aus Kosten des anderen ist ihm kein Trost. Dem Steuerträger tut nämlich die Zahlung von Kronen und Hellern ebenso wehe, ob er sie schon für ein Reichsbebürfniß ober zur Deckung eines Landesbedürfnisses beisteuern muß.

Eine Sanierung der Reichsfinanzen, welche nur unter Schmälerung der Landeseinnahmen stattfinden kann, ist für uns gar kein Trost. Und wenn vollends die schon jetzt erzielbaren Landeseinnahmen geschmälert Werden sollen zu Gunsten einer erst künftig geplanten Sanierung der Neichsfinanzen, so kann dies Selbstverständlich bei uns kein Verständnis finden, und wir müssen mehr oder weniger den Standpunkt der Steuerträger zu unserem machen. Und Wenn wir nur dabei das Bewußtsein hätten, daß vielleicht die Steuerträger, das sind vorliegend die Bierkonsumenten, jetzt geschont werden, um deren