uměleckou výzdobu po stránce malířské i sochařské; ten musí skutečně uznati, že národ uherský a město Pešť vykonalo mnoho!

Ale zároveň musí si říci: Ejhle, ono to vypadá tak u národa samostatného!

Jakoby národ uherský právě tím, že uvádí cizincům na oči všechen svůj pokrok, pohádal jiné národy k tomu, aby též oni se staraly o svoji národní samostatnost.

Nelze zajisté upříti, že přijde-li cizinec do Pešti, a vidí-li krásnou nádhernou a monumentální budovu tamnějšího parlamentu, která tone ve zlatě a která v každém případě je krásně provedena a s nákladem ohromným, musí si, je-li z Čech, říci: Tak daleko jsme ještě pozadu za král. uherským a jak skutečně po této stránce se křivdí naší vlastí, jak jiní národové, kteří nemají žádných větších podmínek nebo oprávněnějších k nějakému žití významějšímu než my, dovedli si i po této stránce umělecké své potřeby opatřiti.

Ale co je zlváště pozoruhodno, jest ona okolnost, že v Uhrách i v Pešti jsou také obyvatele jazyka německého - a není jich tam, velectění pánové, málo! neboť návštěvník Pešti vidí, že veškeré kavárny a boulevardy tamější se jenom hemží Němci a že obyvatelstvo toto mluví německy, ale ještě jsme nikdy neslyšeli, že by nějaký uherský Němec se odvážil protestovati nebo tak úporně jednati proti snahám národa uherského, jako se děje u nás.

Naopak, velectění pánové, uherští Němci jsou zhusta vlastenci, to mohu tvrdit a jakožto tací, přejí rozkvětu hlav. města Pešti i po stránce umělecké a starají se rovněž, by také jiná odvětví umění v Uhrách prospívala. Já jsem přesvědčen, že, kdyby některý tamnějši obyvatel německý měl odvahu snad vystoupiti veřejně proti kulturním snahám uherského národa, že by veřejné míněni proti němu tak povstalo, že by musel snad z veřejné činnosti ustoupíti, že by byl smeten z veřejnosti a že by nikdy cos podobného si v Pešti nikdo dovoliti nesměl, jako si u nás v Čechách s jisté strany bohužel mnohý často dovoluje.

Ale, jak smutně na druhé straně to vypadá, když podíváte se, kterak naše královská Praha oproti příkladu uherskému, chudě je opatřena po stránce umělecké. Budiž mně dovoleno poukázati aspoň na dva příklady z nejnovější doby.

Je Vám všem známo, pánové, že zrovna nyní dostavuje se ve Spálené ulici státní budova zemského trestního soudu t. zvaný justiční palác.

Kdo viděl Pešt a kdo Vídeň a kdo jde touto ulicí a podívá se na tento nový palác, jak bývá nazýván, musí skutečně doznati, ať nechť jest odborníkem stavitelským nebo zabývá se jen z diletantismu otázkami uměleckými, že tato budova skutečně neodpovídá ani významu král. Českého, ani významu král. naší Prahy. Prosím, aby mně nebylo špatně rozuměno. Netvrdím, že snad průčelí této budovy po stránce umělecké je špatné, poněvač nechci ublížiti architektu, který je komponoval, ono není špatné, nýbrž ono je chudé, na něm se spořilo a to nemístně a musím konstatovati, že kdyby nebylo včasného zakročení rady král. města Prahy, která byvši na to upozorněna z kruhů odbornických, o to se postarala, aby plány této budovy byly z Vídně předloženy do Prahy a aby skuteční odborníci, umělci a architekti tyto plány po stránce umělecké upravili, nevím věru jak by budova tato byla vypadala! Ale tolik jest jisto, že budova vypadá tak, že by snad v Norimberce, nebo v Řezně, nebo snad v Liberci, či v Budějovicích, byla na mí tě, ale městu Praze přiměřena není. (Odpor na německé straně).

Já se věru divím panu kol. Peschkovi, že se přes to rozčiluje, poněvadž jsem přesvědčen, že kdyby byl spoluobčanem našeho král. města, sám by se o to staral, aby Praha i po stránce umělecké byla náležitě vyzdobena.

Posl. Březnovský volá: Na rohu je rakouský orel, který má ostříhaná křidla! (Veselost. )

Posl. Krejčík (pokračuje): Dovoluji si vás ještě, velectění pánové, na jinou věc upozorniti. Na Letné dostavuje se právě budova umělecké akademie pro malíře a sochaře, ústav tedy zajisté důležitý. Musíme býti povdečni, že konečně dostane se této akademii stálého trvalého vlastního stánku. Neboť tato stavba po dlouhá léta byla vydržována soukromým spolkem a teprve před něklika lety převzata byla do státní správy. A totéž, pánové, co jsem si dovolil při prvé budově vytknouti, platí i v příčině této budovy. Nechci také zde tvrditi snad, že by průčelí této budovy nebylo slušné, že by snad nebylo umělecké a nechci rovněž podceňovati onoho architekta, který stavbu navrhoval, ale budova celá je vypravena architekto nicky chudě, a po stránce umělecké naprosto nedostatečně, tak že nerepresentuje dostatečně ani význam král. hlav. města Prahy, ani umělecký účel, kterému je věnována. Dovolte mi, pánové, abych s Vámi sdělil příhodu, která se mi nedávno stala. Dostal jsem návštěvu jednoho velice vzdělaného Francouze, odborníka v architektuře. Šli jsme procházkou po Letné a než jsem stačil jej upozorniti, že je to budova umělecké akademi, ptal se mne tento Francouz: "Cest un hôpital"? N est ce pas?

Byl jsem touto otázkou překvapen a ptal jsem se, jak to přijde, že zrovna takové přirovnání jej napadá, proč se táže, zda-li je to nemocnice? On mi odpověděl: Mně to napadlo proto, poněvadž budova jednak umístěna je u velkého sadu a pak proto, že u nás tak asi stavíme nemocnice. (Veselost. )

Jak pravím, pánové, tím nechci dovoliti si poškozovati práce súčastněných umělců, naopak musím zde je vzíti v ochranu, poněvadž vím, že podobný umělec, architekt nebo sochař, nemůže pracovali než jen dle rozpočtu a dle rozkazu, že na tu neb onu práci je povoleno tolik a tolik a že více vydati se nesmí. Ale o jinou věc se jedná, totiž zdali, úprava takovéto representační budovy je skutečně důstojná národa českého a jeho významu?

Nuže, velectění pánové, budiž mne dovoleno říci i o národní galerii umění, která následkem vysokomyslného daru Jeho Veličenstva má býti v nejbližší době v král. Českém, v Praze, zřízena. Všichni se zajisté pamatujete, že z počátku mluvilo se a věc byla pojímána tak, že se jedná o vysokomyslný dar pro uměni české. Ale netrvalo to dlouho, vyskytly se různé hlasy, mluvilo se a jednalo se sem a tam, až konečně z toho vypadla galerie společná! - pro obě národnosti.

Nu, buď si s Pánem Bohem, my nejsme tací egoisté, abychom našim spolubratrům německého jazyka snad něco vytýkali. Ale právě toto porovnávání a tyto výtky, jaké nám z této německé strany se činí vždy, kdykoli se jedná o naše požadavky, nutí k tomu, abychom také my v této věci k jakési ochraně se pozvedli. Byl to vážený člen sl. sněmu pan dr. Eppinger, který při jenerální debatě rozpočtové ve své řeči pravil, že my Čechové za všecko chceme hned náhradu.

Pravil - jestliže prý se staví v německém kraji severních Cech malé železnice - tak to řekl do slova - chceme prý ihned dvě české železnice bez ohledu na to, budou-li se vypláceti, anebo jestliže je jich tam potřebí. Velectění pánové, já myslím, že těch lokálních železnic v severních Čechách je až dost, které nevykazují Čistý výnos a které musí býti podporovány všelijak.

Ale jestli vážený pan dr. Eppinger nám to zde na jedné straně vytkl, zapomněl podotknouti, že Němci při každé příležitosti a také i u příležitosti "Národní galerie" bez ohledu se dožadují té "rovnoprávnosti.

Zde ovšem nepřivádějí naši krajané k platnosti ani své výkony umělecké ani velkost snaženi uměleckého, ani svou uměleckou dospělost, ale reklamují celou polovici této podpory, jež se má umění v Cechách dostati, pro sebe! A, velectění pánové, my jsme daleci toho, abychom v této věci chtěli někomu upírati oprávnění nějaké, když by to bylo na místě. Avšak zajisté, kdo se těmito otázkami zabývá, musí doznati, že po stránce umělecké náleží - a to je naše chlouba a naše radost - primát umělcům národa českého. Máme primát v tomto oboru.

Stačí, pánové, když někdo se jde podívati do obrazárny vlasteneckých přátel umění, do Rudolfina. Tam nalezne pánové, drahocenné ukázky z drahocenné školy vlašské a ze školy francouzské, nalezne tam Školu nizozemskou, znamenité Van Dycky, Van Eyky, Van Ostady, nalezne tam znamenitou školu staroněmeckou, Holbemy a Albrechty, Dürery ale najde tam velmi málo uměleckých prací německých, pocházejících z německých uměleckých kruhů v království Českem.

A totéž, velectění pánové, platí o umělecké produkci nové v Čechách. Právě v nynější umělecké produkci nové je to nepopíratelno a nade vší pochybnost zjištěno, že palma a primat ve směru uměleckého působeni náleží národu našemu. Myslím, že následkem toho jsou naše požadavky a naše snažení, aby kulturní naše vyspělost na poli uměleckém byla náležitě oceněna, odměněna a podporována, úplně spravedlivými.

Mohl bych ještě - poukázav dříve na Pešť - učiniti také paralelu, pokud se týče Vídně. Avšak pro krátkost času neučiním toho, poněvadž se obávám, že by se sezení přes míra protáhlo. Ale tolik je jisto, že zrovna tak jako Pešť, ještě u větší míře Vídeň honosí se velkolepými stavbami. Celá Ringstrasse je zastavena podobnými paláci a mezi nimi vyniká zejména budova parlamentu, který je po stránce umělecké tak vyzdoben, ale podotýkám, že jen dvěma nebo třem českým umělcům byla poskytnuta příležitost, aby při této výzdobě spolupůsobili. A veškeré tyto budovy jsou tak nádherně vyzdobeny, že so ptám: Na či náklad? Na náklad a z příspěvků celé říše, a zejména z příspěvků našich. Ale Čech, který prochází Vídní a vidí toto bohatství, musí ovšem opět si říci: Zde na všecky tyto paláce musíme z naší vlasti přispívati českou rukou a českou hřivnou - ale naše královská Praha, ta je v tom ohledu pravou pastorkyní. A zajisté, pánové, že bychom to neuvažovali z nějakého nepřátelství vůči Vídni. Vždyť národ český platí a přispívá na všecky jiné účele státní, na úřady, na armádu a t d., ale nepřeji si, aby naše vlasť byla po této stránce tak příliš zanedbávána. My jsme přesvědčeni, že stát v té věci neplní své poslání, že po stránce umělecké a kulturní nevykonává ještě daleko všecko, čím národu našemu jest dlužen a že nesmí přenechávati všecky tyto úkoly naší zemi, která zde stojí ochuzena a bez prostředků. My musíme žádati, aby stát plnil po této stránce vůči národa našemu plnou svou povinnost!

Následkem těchto úvah, velectění pánové, přicházím ovšem k tomu pevnému přesvědčení, že co po této stránce stát na nás zanedbává, jest pak ovšem svatou povinností země aspoň částečně napraviti, a že zajisté není žádný takový náklad na zmar přiveden, který se ku povznesení a zvelebení českého umění neděje. A z toho důvodu jest naší povinností, abychom uznali, že snaha zemského výboru čelící k tomu, aby české a domácí umění bylo alespoň poněkud podporováno, jest snaha záslužná a jest naší povinností, abychom pro takové položky hlasovali (Výborně! Výborně!)

Oberstlandmarschall: Es gelangt nunmehr zum Worte der Herr Abg. Nowak.

Ich erteile ihm das Wort.

Abg. Nowak: Hoher Landtag!

Gestatten Sie mir nur wenige Worte zum Art. IX, Punkt 5 zu sprechen gegen die Post, betreffend die Errichtung einer Statuengruppe des hl. Wenzel in Prag.

Mein sehr geehrter Herr Vorredner hat, wenn ich ihn recht verstanden habe, gesagt, wenn es in Budapest einem Deutschen einfallen würde, gegen nationale Bestrebungen einzutreten, so würde es ihm schlecht gehen. Er würde von der Volksmenge weggefegt werden.

(Abg. Dr. Schreiner ruft: Das kann uns hier auch geschehen!)

Ich versichere den Herrn Vorredner, ich fürchte seine Drohungen nicht und ich glaube, es ist uns Deutschen in Böhmen gestattet, Opposition zu matten gegen eine Post, die wir nicht billigen, und aufzutreten gegen die Bewilligung dieses Aufwandes.

Es ist wohl auch ein großer Unterschied zwischen dem Deutschtum in Budapest und dem in Böhmen. (Rufe: Sehr richtig!)

Wir in Böhmen sind Ihrer Ansicht nach nur zum Zahlen gut, aber ins Bewilligen, da haben wir nichts hineinzureden.

Wenn ich gegen die 2 t. Wenzels-Statuengruppe spreche, so fällt es mir nicht ein, Ihr religiöses Gefühl zu verletzen oder ihm nahezutreten, sei es im Landtage oder außerhalb desselben.

Wie ich aus den Worten des Herrn Vorredners entnommen habe, handelt es sich den Herren Čechen nicht darum, religiöse Gefühle zum Ausdruck zu bringen. Sie wollen in der Statue des hl Wenzels rein nur ihren Nationalheiligen feiern und die nationale Kunst unterstützen! (Abg. Peschka Tust: So ist es!)

Es ist dies sehr schon und sehr lobenswert, es darf aber nicht auf anderer Leute Kosten geschehen! (Rufe: So ist es!)

Meine Herren! Es klingt paradox, wenn der Berichterstatter und wir alle über die schlechten Landesfinanzen klagen, über die Misere im Landesbudget jammern und wenn wir die große Post bewilligen sollten für eine Sache, die füglich ganz gut noch weiter warten konnte. Es handelt sich doch um über 400. 000 Kronen, also nahezu um eine halbe Million, und Sie "können versichert sein - ich habe die feste Überzeugung davon - daß dieser Betrag nicht langen wird.

Denn es wurde uns mitgeteilt, daß diese Statuengruppe in Böhmen gegossen werden soll.

Derartige Standbilde hat man bis jetzt nur in der k. k. Erzgießerei in Wien oder in München gegossen; nun soll diese Statuengruppe zum Ruhme des Landes hier gegossen werden.

Da muß doch erst eine Erzgießerei errichtet werden, (Heiterkeit links) und das werden Sie mit 400. 000 Kronen nicht zu Wege bringen!

Es ist ja ganz richtig, wenn Sie einem Nationalhelden ein Standbild setzen. Aber mit Standbildern von Nationalhelden, mit der Errichtung derselben geht man anders um, da appelliert man an das Volk! (Rufe: So ist es!)

Ich bin vollkommen überzeugt, daß, wenn Sie an das böhmische Volk appellieren würden, an Ihren Hochadel, an die reichen Klöster und Stifte, so würden Sie diesen Betrag leicht ausbringen, (Abg. Stein tust: Wir brauchen zu einer Bismarkstatue kein Geld vom böhmischen Landtag!) denn das Standbild soll zur Zierde und zum Stolze Ihrer Nation und Ihrer Stadt errichtet werden.

Wenn Sie sagen, Prag sei an Kunstdenkmälern arm, Sie wollen ein großes Kunstdenkmal schaffen, dann, meine Heeren, kommen auch wir wieder mit Kompensationen; auch wir können hier ein Werk verlangen Prag hat eine Dankesschuld zu entrichten eine Mozartstatue wäre hier zu errichten; die Kompensation könnte auch hier Platz greisen, und wir würden für diese Statue auch miteintreten.

Aber ich will nicht diesen Lizitationsweg betreten.

Im Budgetausschusse hat eine große Minorität die in Berhandlung stehende Post abgelehnt und ich glaube, auch hier im Landtage wird, wenn nicht die Majorität, so doch eine große Minorität erzielt werden, welche diese Post ablehnt, und deshalb erlaube ich mir den Antrag zu stellen, daß bei Punkt 5, Absätze I., II. und III, auf pag. 118 des Berichtes die getrennte Abstimmung vorzunehmen sei und ich bitte Seine Durchlaucht in diesem Sinne verfügen zu wollen. (Lebhafter Beifall. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k řeči p. posl. dr. Pippich.

Dávám jemu slovo.

Posl. dr. Pippich: Slavný sněme! Pan poslanec Nowak, který promluvil za pány s německé strany, dožadoval se toho, aby položka ve příčině pomníku sv. Václava přijata nebyla, a pravil, navazuje na vývody p. posl. Krejčíka, že zde byla pronešena nějaká vyhrůžka vůči německým poslancům. Naprosto nic takového nebylo se strany p. kol. Krejčíka řečeno, nýbrž v paralele, kterou učinil mezi Prahou a Peští, pravil, že tam Němci, kteří žijou mezi Maďary, by se neopřeli takovému oprávněnému požadavku národní cti. takovému odůvodněnému požadavku na uplatnění národního umění, a že by jim to bylo ve zlé vykládáno, že tak úzkoprse a malicherně posuzují věc uměleckou. Vyhrůžka v tom nebyla, nýbrž jen úsudek, že oposice proti této položce, která je vlastně i podle svého zařadění v kapitole o věcech uměleckých ryze uměleckého rázu, že tato oposice není věcná, že jest úzkoprsá, že nepřihlíží k vlastni podstatě celé věci, nýbrž k ohledům vedlejším, že vnáší do toho svár národnostní, který nenáleží do této otázky rázu uměleckého.

Jak již bylo řečeno, stalo se to po šesté zde při jednáni sněmovním, že se nám vytkl ten náklad na pomník sv. Václava a je zřejmo, že se tím má demonstrovati předně, že my jsme v této otázce umělecké marnotratníky, že vzdor těm zuboženým financím zemským plýtváme penězi zemskými a za druhé, že jsme sobíky, že celou věc jen pořizujeme pro sebe, že je výlučně naší, ale že ji nechceme poříditi jen na konto své, nýbrž spolu též na konto německé.

V  obojím tomto směru mám za to, že výtky, které se nám činí, nejsou důvodny. Nejsou důvodný proto, poněvadž o marnotratnictví při pomníku takového velikého uměleckého významu, jako je pomník sv. Václava, naprosto nemůže býti řeči, když se uváží, že se věc ta týká celého království, tedy země jako celku a to bylo i se strany německé vytknuto, že nejen společný jsou nám zájmy hospodářské, nýbrž že společnou je nám také naše kultura, že mezi námi je jistá jednotnost a spojitost kultury, kde jsme navzájem na sebe odkázáni.

V  tomto kulturním poslání budujeme veliké dílo umělecké, které má býti uměleckým dědictvím pro veškerou budoucnost pro naše potomky.

V takovém velkém uměleckém díle jako jest toto slavné dílo mistra Myslbeka zajisté je pečeť celé doby, celý rozsah a význam naší kultury, jak vysoko jsme vyspěli ve svém umění. Pro příští věky má dílem velkého umělce, které odkazujeme potomkům jako slavné dědictví umělecké své doby, býti dotvrzeno, jaká byla kultura toho celku, království Českého, ve kterém jste také Vy súčastněni, poněvadž Vy říkáte a plným právem říkáte, že máte zde svůj důvodný, platný a právní byt, že Vám náleží podíl na národním celku našeho království.

My budujeme dílo to společně a my je budujeme v tom jako velké umělecké dílo do budoucnosti. A v tom směru se nám marnotratnictví vytýkati nedá.

Že jest to dílo důstojné, to víte každý, kdo se interesuje o věc a zná, že je to dlouholeté, vyzrálé dílo nejnadanějšího a největšího našeho sochaře Myslbeka. Kdo

se interesuje o tu věc, je mu volný přístup do atelieru velkého tohoto mistra a nechť se dá přesvědčiti a věřte, že bude uchvácen mohutností tohoto díla.

Je to dílo obrovitých rozměrů a geniálního ducha a celý způsob provedení bude, jak pravím, ku cti umění naší doby v království českém.

Jsem pevně přesvědčen, že dílo to přiřadí se k těm velikým dílům antiky a renesance, které dnes všichni bez rozdílu národnosti obdivujeme. S radostí pohlížíme na takové dílo a tuto radost a potěšení budou míti i naši potomci, nechť Češi neb Němci.

Takové dílo, které je věkovité, takového geniálního významu, ovládá celou dobu, ale září též stálou světlou stopou svou z naší doby do budoucnosti.

V tom ohledu není tedy zde marnotratníctví a také není zde marnotratnictví v obnosu, o který se jedná, když takové veledílo jako socha sv. Václava, na kterouž k opatření modelů bylo povoleno 68000 zlatých, má dále státi ještě 350. 000. Když srovnáte tento náklad s nákladem jiných velikých děl sochařských, jak je znáte v jiných městech, tedy není náklad ten značný, ba může se říci, že jeví se spíše spořivost v obnosu takovém.

Velectění pánové, také hned připojuji, že se to opravdu příčí logice, že se to příčí přímo zdravému rozumu, abychom dílo, které jsme započali, vzdor tomu, že jste byli Vy v oposici, které ale bylo započato na základě platných usneseni sněmovních z r. 1894, 1895, 1897, 1899, 1901, abychom započaté dílo takové pojednou opustili nebo je zastavili a neprováděli dále, kdyby se, jak řekl pan kollega Nowak, vůbec s tím počkalo.

To by zajisté nebylo důstojno nás, naší země, musilo by to působiti směšně a zajisté by to nebylo také nic platno, poněvadž takové dílo nemůže býti kusé ponecháno.

Práce na sousoší sv. Václava trvá již dlouhá léta a jen důkladné studium a neobyčejná, péče, s kterou se práci té věnuje sochař Myslbek, jsou příčinou, že teprve nyní dospívá k tomu, že se povoluje náklad na odliti celého pomníku v bronzu a pořízení podstavce, který má býti ze žuly zhotoven a má státi 246. 000 korun.

Jak víte, zařaďuje se letos do rozpočtu pouze 40. 000 korun na tyto práce, poněvadž v položce 57. 000 korun jest 17. 000 korun doplatek honoráře za model. Ale nemůže se nám také právem činiti výtka sobectví, že pomník ten budujeme jen pro sebe. Vyložil jsem již, že pomník bude majetkem zemským pro další věk a prosím, abyste rozvážili a rozpoměli se na to, co professor Bachmann, řekl o společnosti a spojistosti kultury naši v celém království.

Jestliže my jsme následkem dějinných běhů, to co jsme měli svého, samorostlého a měli jsme svou velikou a slavnou kulturu, - jestli jsme my to ztratili, jestli nám to bylo urváno, jestliže v sutinách našeho velikého majetku národního, nakupivších se po bitvě bělohorské, bylo to rozvaleno a jestli my pak přijímali jsme od vás něco z veliké kultury německé, pak zajisté sami přiznáte, že dnes jsme dospěli svépomocí, vlastní prací a silou, životní silou svého národa, neobyčejnou pracovitostí a houževnatosti tak vysoko, že v kultuře, ve výsledcích kulturního snažení, co se tyče uměleckých děl, při nejmenším se Vám vyrovnáme nechci mluviti o nějakém primátu, postavme se jen na stanovisko jisté parity - avšak, když se Vám vyrovnáme, tedy musíte míti spravedlivé ocenění pro vše to, co u nás je vyzrálého, dobrého, uměleckého, jest zde možnost stejné vnímavosti, stejného uznávání toho, co my uznáváme. Dejme tomu, že jsme přijali od vás kulturní dary nějaké, dnes však nepřijímáme jen, my také dáváme, dáváme ze svého, dáváme si na vzájem, naše kultura se vyměňuje, jest to výměna kulturních statků a nemůže se říci, že byste Vy jako my vůči vašemu umění neměli vzájemných povinností.

Já se stavím takto na Vaše stanovisko, které zde bylo s Vaší strany proneseno o společnosti a slučitelnosti naší kultury, o jednotě celého našeho království v kulturní vzájemnosti.

Velectění pánové, já myslím, že to je zcela správné a pozoruhodné, když prof.

Bachmann pravil - ovšem platí to nejen pro Vás, nýbrž i pro nás - nepůsobiti ujmu druhému v jeho snaze kulturní, když jde o dílo kulturní, to jest spravedlivo a jest to příkazem ryzí humanity.

Professor Bachmann přímo na to poukázal, že jest to příkazem humanity, abychom si nepůsobili navzájem ujmy ve svém kulturním snažení. Když Vy zaujímáte takové stanovisko, právem se můžeme obrátiti na Vás a říci: Nečiňte nám ujmy v tom celku kulturních otázek, kde nemůžeme své finance odloučiti, a přejte nám v tomto případě, že můžeme poskytnouti tomu celku veliké, zralé dílo umělecké.

Tak, pánové, na této cestě světla a lidskosti, na této cestě humanity, jak to bylo s Vaší strany vytčeno, naleznete vždycky takové milníky a památníky velkého umění. Taková díla umělecká ukazují tuto cestu, směr té cesty světla a humanity.

Na této cestě se nemusíme rozcházeti. Já také pravím, že ten pomník je důstojný nejen co do tvůrčí velikosti koncepce a provedení se strany mistra Myslbeka, nýbrž i důstojný předmětně. Třebas to byl sv. Václav, tedy historický představitel jednoty a samostatnosti království Českého v jistém tom posvěcení náboženském jako světec a ochránce vlasti, to Vám neuškodí, poněvadž v představě sv. Václava není pro Vás ani podle Vašich tradic nic pohoršliho a urážlivého.

Naopak, poněvadž představa ta přioděna jest ve výtvor ryze umělecký, myslím, že jest to něco, co prakticky převádí onu theorii ve skutek, že se společná naše kultura něčím zevně vyznačuje, a sice uměleckým dílem, kterým my Češi k ní přispíváme.

Vším právem také posl. Krejčík poukázal na to, že nejste důslednými. Vždyť jest to nedůslednost, když zde stojíte proti pomníku sv. Václava, ale na druhé straně se hlásíte o svůj podíl na galerii zemské. Vidíte, v tom vyhledáváte tu spojitost, tady chcete, abychom vedle sebe stáli v soutěži duchů.

Doufejme, jak bylo zajisté také prvotní intencí, že statut, který bude pořízen pro

tu galerii zemskou, bude při vší šetrnosti k citům národním předem spravedlivý k uměleckým dílům samotným, že bude rozhodovati ryzí hodnota uměleckého díla a že spravedlivým zřetelem k faktické tvorbě umělecké nastane taková soutěž, která jenom nejlepší díla ať česká ať německá vedle sebe postaví a pro galerii získá.

Když jste se s plným vědomím takto přihlásili o svůj podíl na galerii zemské, pak jste tím nejen theoreticky, ale skutkem prohlásili společnost a spojitost naší kultury, prohlásili jse tím, že se musíme společně starati o umělecký majetek zemský z peněz zemských. A tím společným majetkem bude také socha sv. Václava.

Sochu sv. Václava nemůžete pro její obrovské rozměry postaviti v galerii zemské; ale to nic nevadí. Když ji postavíte na Václavském náměstí, bude přece součástí společného umění, bude součástí majetku země a součástí toho, čeho se Vy dovoláváte, že má býti společným mezi námi. Myslím tedy, že veškeré námitky, jak byly proneseny se strany poslance Nowaka, nejsou odůvodněny. Nejméně ovšem důvodná jest námitka, když praví, že máme za lubem ještě další náklady, že snad chceme -stavěti celou slévárnu z peněz zemských.

Že si pořídíme zvláštní slévárnu, věřte ani ve snu nám nenapadlo na to pomýšleti nebo na nějakou subvenci, jíž by se na takovou slévárnu přispělo. Neboť když si nebudeme moci pomoci, a všichni si zajisté přejí, abychom se předem drželi domácího průmyslu, když nebude možno v některé z našich velikých sléváren věc tu poříditi, musíme se obrátiti jinam.

Ostatně vidíte, že obnos 350. 000 K je minimální pro pořízení pomníku samého a je viděti, že na nějaké vydání vedlejší z něho pomýšleti se nemůže.

Pan kolega Nowak řekl, že bychom se měli obrátiti na náš lid s appelem a že bychom měli potřebný náklad tak si opatřiti sami. Kdybychom v také otázce, která je otázkou potřeby zemské v uměleckých věcech, kde země potřebuje se representovati velkými děly, která mají potrvati do nedohledné budoucnosti, měli býti odkazováni na dobrovolné příspěvky lidu, bylo by to pro Vás nebezpečné, pánové.

Nechci mluviti specielně o pomníku Mozarta, jak učinil posl. p. Nowak. já jako hudebník a my všichni, kteří máme hudební krev, zajisté s největší radostí uvítáme zřízení takového pomníku. Ale co se týče appellu na náš lid, bylo by to nebezpečno pro Vás, kdybychom my užili také Vašeho příkladu a řekli při podobné příležitosti: Obraťte se tedy na Váš německý lid. My se na náš lid obracíme velice často, náš lid je velice obětavý, naše národní daně, které se platí, dosahují obnosů obrovských, což také vy uznáváte, vždyť na valných hromadách Šulvereinu se stále říká: "Podívejte se na, Čechy, na jejich matiční školy, a na jejich ochranné jednoty atd., co oni peněz dají a mnoho-li obětuji na tyto účely, to jsou lidé, kteří mají pro to cit a obětavost ! Ale my v zásadě nemůžeme to v takové věci udělati, která je otázkou rozhodně zemského majetku. Lid, který musí tolik obětovati na vlastní své potřeby místní a také na veliké účely národní a všeobecně prospěšné, nemůže býti ještě v takových záležitostech bráno kontribuci, zde pak zvlášť ve věci, která je dle našeho přesvědčení čestnou a důstojnou povinností země. Jsem přesvědčen, že tato chvilková doba, která má v sobě svár a zlobu, se přenese, že se odplaví ta rmuť a zůstane zde zářivý, a skvělý pomník, kultury království našeho.

A když tento pomník zůstane a povznese se nad tu rmuť chvilkové doby, bude to čestný pomník nejen pro nás, ale i pro Vás, a Vy i všichni potomci Vaši budou jednou s radostí se dívati na toto skvostné dílo umělecké. (Výborně! Potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Není nikdo více k slovu přihlášen.

Es ist niemand mehr zum Worte gemeldet.

Pan zpravodaj vzdal se slova

Der Herr Berichterstatter Verzichtet auf das Wort.

Wir übergehen zur Abstimmung.