závazků, které převzala ve příčině rovnoprávnosti, neplní.

Musím do jisté míry potvrditi to, co pan dr. Šamánek pověděl, ale otázka tato nemůže býti dříve platně rozřešena, dokud nebudou vyřízena pravidla o podporováni průmyslových museí, která se předkládají každoročně sněmu a která se vracejí zemskému výboru, aniž by byla vyřízena Dokud nebudou tato pravidla vyřízena, nemůže se stanoviti něco pro jeden ústav, nýbrž musí platiti všude stejná pravidla Tento odklad jest příčinou, že nemohl zemský výbor zjednati při libereckém museu nápravy.

Živnostenská akce byla také v této debatě dosti ostře kritisována. Ve veřejnosti kritisuje se ještě ostřeji a bylo by jen s potěšením, aby ti, kteří chtějí kritisovati, se alespoň náležitě informovali o tom, co se stalo a co se státi mohlo. Jednostranná kritika, která se pouze proto koná, aby se kritisovalo, není na prospěch této akce; opačně roznáší předsudky, které samy o sobě jsou dosti nebezpečny pro vývoj tohoto podnikání.

Nebezpečno jest dále vzbuzovati naděje, které nejsou splnitelný, poněvadž pak nastává reakce, odpor proti akci samotné. Hlavní překážkou vývoje živnostenské akce - a musí to býti bez obalu pověděno - jest namnoze nepřekonatelná lhostejnost interesentů samotných, jest to lhostejnost vlády při podporování této akce a konečně nedostatek prostředků. Výsledky dosažené, jakkoliv nejsou takové, jaké bychom si přáli, jsou přec takové, že není radno, jak pan kolega Němec ukázal, vzdávati se vůbec naděje v zdárný obrat a postup.

Zemskému výboru se výtýká, že se nestará dosti o to, aby tyto podniky byly uvedeny ve znalost širších kruhů. Výtka tato jest zcela nesprávná. Očekával jsem spíše, že nám bude vytýkáno, že zemský výbor vydal příliš mnoho peněz na publikace, jež v tisících a tisících exemplá řů rozšířil. Činiti jsme tak proto, aby tato akce pronikla do nejširších kruhů. Po té stránce nebylo ničeho zanedbáno. Výsledky jsou potěšitelné, což vidíme při mistrovských bězích a při výstavách prací učednických, o čemž pan kolega Němec promluvil

Pan posl. dr. Šamánek si přál, abychom zřídili zvláštní mistrovský kurs pro obuvníky v Liberci. Úplně uznávám oprávnění jeho přání, ale prosím jen, aby spů sobil, aby se místní činitelé ujali iniciativy; jak se to stane, že není pochybnosti, že takový kurs tam také bude pořádán.

Pan kol. Jiroušek upozorňoval nás na útulky učňů v Praze. S potěšením mohu odpověděti, že věc ta byla na základě usnesení živnostenské komise plně uvažována a že návrh, aby maloživnostenská akce se rozšířila také na podporování lakových útulků, byl přijat. Útulky tyto mají velký význam pro mravní výchovu učednictva, mohou zajisté i bez souvislosti a součinnosti se živnostenskými společenstvy blahodárně působiti a jsem přesvědčen, že subvence, které k účelu tomu budou povoleny, zajisté se neminou se svým účelem a budou působiti zdárně.

I při této debatě opět ventilovala se otázka, aby se dávaly podpory na opatřování strojů jednotlivcům. Velectění pánové, zásadně nelze přistoupiti k tomuto návrhu. Důslednost tohoto návrhu byla by právě po stránce finanční nezměrného dosahu a také menšímu řemeslnictvu záhubna. Jak byla založena maloživnostnická akce strojová? Oč šlo? Měly se opatřiti stroje společenstvům a sice stroje takové, které by vykonávaly hrubou práci, jež Živnostníka připravuje o zdraví.

Nešlo o zakládání společenstev továrních V takovém společenstvu měl řemeslník, který byl Členem, zůstati samostatným řemeslníkem a neměl nikdy splynouti do takového podniku, jakým by byla akciová společnost.

Kdybychom dávali takové stroje jednotlivcům, co by z toho plynulo?

Jednotlivec nemůže stroje tak využitkovati, poněvadž nemá tolik práce, jako ji může míti společenstvo a proto bylo by plýtváním penězi a stalo by se, že by jednotlivci vrátili stoje, poněvadž by jich nemohli náležitě upotřebiti. Poměry se jinak vyvinují než jsme očekávali. My jsme mínili, že při této akci nejintelligentnější a nejzámožnější řemeslníci se postaví v čelo, a že budou působiti, aby taková strojová společenstva se zakládala. To se sice také stalo, ale jen výjimkou.

Při výrobě vůbec rozhoduje hospodářský interes. Jakmile řemeslnictvo nabude přesvědčení, že stroj je dobrý, a že je prospěšný, pak zámožný a intelligentní řemeslník si jej opatří sám, nechá společenstva a konkuruje sám. A tak se vyvinula v oboru živnostenském konkurrence zcela jiná, než bývala jindy.

Dříve se toužilo na to, že s maloživnostníkem konkuruje velký průmysl, dnes velký průmysl, co malovýrobě mohl vzíti, též vzal, ale v tom oboru, který zůstal maloprůmyslu, se vy vinula konkurrence intelligentního a solidního řemeslníka proti nesolidnímu, neuvědomělému a neintelligentnímu řemeslníku.

Ptám se, je možná, abychom dávali podpory na opatřování strojů a obráběcích přístrojů těmto pokročilým elementům a abychom jim přiostřili tento konkurenční zápas, a urychliti ještě úpadek v těchto širokých vrstvách řemeslníctva? Na útraty veřejné se to státi nemůže. (Výborně!)

Bohužel, že se tento rozkladný proces přiostřuje. Řemeslníka nesolidního, neumělého a nespořivého nezachrání žádné subvence a žádný zákon. (Souhlas. )

Při této příležitosti musím podotknouti, že jsem v debatě o návrhu poslance Krejčíka, tvrdil, že při zadávání veřejných prací souhlasím, aby byly zadávány též maloživnostníkům, ale zároveň jsem dodal, že jen tehdá, kdy bude dána záruka, že budou ty, práce řádně provedeny.

Může někdo tvrditi, že práce na veřejný účet podnikaná může se zadati řemeslníku, o němž není jisto, že ji solidně provede a že ji také řádně dodá?

Kdybychom se jinou zásadou spravovali, demoralisovali bychom řemeslníka a vznikl by z toho prospěch jen jednotlivci, ale o povznesení stavu nemůže býti při tom řeči.

Musím se však ještě vrátiti k otázce podporování stroji. Ve dvou případech měl bych za to, že by se mohli státi výjimky z pravidla o podporování společenstev a sice jednak, kdyby šlo o strojové zařízení mistrovské dílny, a kdyby šlo o zavedení nových způsobů výrobních. Ke konci své řeči zmínil se pan Jirousek o vývoji zemské komise živnostenské.

Vítám tento podnět, poněvadž to byl náš první plán, aby komise živnostenská byla položena s kompetencí a organisací, jakou má zemská komise živnostenská v Haliči. Známy jsou příčiny, proč plán u nás se (nezdařil; je to opět neblahý onen centralismus, který brání jakémukoli rozšiřování autonomie zemské. Mám za to, že po tak krátké době, co zemská komise živnostenská zasedá, s dostatek ukázala se již jako důležitý orgán živnostenské politiky zemské. Musím konstatovati, že v této komisi zástupcové obou národností, s věcností a jednomyslností úkoly své vykonávali a že všichni pracovali společně a ke zdaru a prospěchu řemeslníctva bez rozdílu národnosti.

Doufám, že tyto úspěchy živnostenské komise usnadní akci, která se zahájí, aby komise tato byla, zreorganisována po příkladě haličském. (Výborně !)

Vracím se ještě k počátku řeči pana posl. Staňka. Pan posl. Staněk začal svojí řeč velice pěknými akkordy o totožnosti zájmů malého živnostníctva a malého rolnictva. Jsou to potěšitelné zjevy na tomto slavném sněmu, že takové zvuky ozývají se ze všech stran. Jsou to zvuky krásnější minulosti, jsou to zvěsti lepší budoucnosti. Jsem přesvědčen, že toto poznání společných zájmů, Že v zájmech různých tříd nás všech synů českého národa není skutečně žádných protiv, musí vésti k tomu, čeho si všichni přejeme: ke sjednoceni práce, a pravím, upřímné a opravdové práce ke prospěchu a zdaru celého národa a všech jeho tříd. (Výborně!)

Jest žádoucí, aby takové jednotné a svorné jednání na tomto sl. sněmu neslo se dále a bylo by jedním z nejkrásnějších výsledků toho zasedání, kdybychom mohli odejíti odtud, s plným vědomím, že ostrosti a protivy, které mezi námi byly, se oslabily, a že všichni jsme pevně přesvědčeni, že nejsvětější naší povinností je, hájiti prospěch a zájem našeho drahého národa. (Výborně! Hlučný potlesk, řečníka se s četných stran gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Pan zpravodaj vzdává se slova.

Der Herr Berichterstatter verzichtet auf das Schlußwort.

Přejdeme k hlasování.

Wir übergehen zur Abstimmung.

Předmětem hlasování jsou položky potřeby a úhrady, pak vyřízení a petice, jež jsou zaujaty v odstavci 8., "k účelům živnostenským. "

Gegenstand der Abstimmung sind die Positionen des Erfordernisses, der Bedeckung und der Erledigung, dann die Petitionen, welche unter Nr. VIII. "Gewerbliche Zwecke" zusammengefaßt sind.

Žádám pány, kteří přijímají tyto položky, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diese Positionen annehmen, die Hand zu erheben.

Sie sind angenommen.

Jsou přijaty.

Zároveň dovoluji sobě poznamenati, že tím jsou i vyřízeny zprávy, na které jsem byl poukázal, totiž zpráva komise rozpočtové č. tisku CCVII. a zpráva komise živnostenské č. tisku CCLXXIX.

Ich erlaube mir zu bemerken, daß hiemit auch zur Erledigung gelangt sind der Bericht der Budgetkommission Druck Nr. CCVII. und der Bericht der Gewerbekommission Druck Nr. CCLXXIX.

Zpravodaj posl. dr. Fořt: Předmětem další debaty jest kapitola IX.,, K účelům uměleckým".

Kapitola ta vykazuje v Potřebě 581. 582 K. Úhrada není žádná.

Vyřízeni nalézá se v tištěné zprávě pod čl. IX, a na str. 117-121.

Petice k této kapitole se vztahující je pouze jedna a uvedena je na str. 138.

Landtags-Sekretär Höhm: Kapitel IX. Kunstzwecke.

Ersordernis im Ganzen 581. 582 K. Bedeckung nichts.

Hiezu Artikel IX. der Erledigung. Petition Nr. 26, Seite 138.

Oberstlandmarschall: Zu diesen Posttionen sind zum Worte gemeldet:

K těmto položkám jsou přihlášeni ke slovu:

Contra:

Die Herren Abgeordneten:

Páni poslanci:

Pacher, Nowak. Pro:

Páni poslanci:

Die Herren Abgeordneten:

Krejčík a dr. Pippich.

Ich erteile das Wort dem Herrn Abg. Pacher.

Abg. Pacher: Hoher Landtag! Ich habe mich zu diesem Hauptstücke des Voranschlages Zum Worte gemeldet, weil ich die Befürchtung hegen muß, daß die dem Landesausschuße anempfohlene Sparsamkeit im nächsten Voranschläge am Ende gerade bei dieser Abteilung beobachtet werden könnte, und zwar nicht etwa in Bezug aus solche Gegenstände und Pläne, bei denen ein Abstrich möglich, ja erwünscht wäre - ein anderer Redner wird über diesen Punkt sprechen sondern daß vielleicht diese Sparsamkeit am unrichtigsten Orte beginnen könnte, nämlich da, wo sie der Landesausschuß schon bei dem henrigen Voranschläge zu üben versuchte, nämlich bei der Subvention für die Musikschule in Preßnitz.

Hoher Landtag! Im vorigen Jahre habe ich aus Grund einer Petition, welche die Stadtgemeinde Preßnitz an den Landesausschuß und den Landtag gerichtet hat, den Antrag gestellt, daß diese Anstalt in Bezug aus die Landesunterstützung der gleichartigen Anstalt in Petschau gleichgestellt werde.

Diese letztere bezieht schon seit Jahren 4000 Kronen, während für Preßnitz nur 2000 Kronen gewidmet wurden.

Die Budgetkommission hat im vorigen Jahre den erwähnten Antrag genehmigt und im Voranschlage erschien die Subvention der Musikschule in Preßnitz mit einem Betrag von 4000 Kronen angesetzt und wurde auch in dieser Höhe vom Landtage beschlossen.

Da ich ausdrücklich in meiner Rede zum Voranschlage beantragt hatte, daß "vom Jahre 1901 ab" die Subvention auf 4000 Kronen erhöht werde, da auch in der Petition der Gemeinde Preßnitz ausdrücklich die Bitte gestellt war, die Subvention in der gleichen Höhe wie für Petschau zu bemessen, so müßte angenommen werden, baß dieser Beschluß als ein endgiltiger zu betrachten sei, und daß in dem heurigen Voranschlage der Betrag gleich hoch eingestellt werde.

Es ist allerdings im Kommissionsbeschluß nicht ausdrücklich das Wort "endgiltig" oder "vom Jahre 1901 ab" enthalten, sondern der Beschluß lautet einfach: "für das Jahr 1901".

So kam es, daß Vom Landesausschusse für das Jahr 1902 die Subvention nur mit dem Betrage von 2000 Kronen eingesetzt wurde.

In der Budgetkommission wurde dieser Beschluss zwar einigermaßen Verbessert; es ist aber nicht wie im Vorjahre beschlossen worden, 4000 Kronen zu bewilligen, sondern es wurde Vorsichtig der Unterschied gemacht zwischen der laufenden, endgiltigen Subvention von 2000 Kronen und einer außerordentlichen Subvention von 2000 Kronen, so daß zwar die Gemeinde heuer denselben Betrag bekommt, wie im vorigen Jahre, aber gezwungen ist, für das nächste Jahr neuerdings einzuschreiten und neuerlichen Widerstand zu gewärtigen.

Ich glaube, hoher Landtag, wenn man irgendwo im Landeshaushalte sparen will, so darf man gewiß nicht beim Erzgebirge anfangen. Man darf mit dieser Engherzigkeit nicht ansangen bei Gegenden, welche von Natur aus karg bedacht sind, und auch nicht mit jenen Hilfsmitteln ausgestattet sind, welche Staat und Land zur Hebung der Arbeitsmöglichkeit anderwärts in reichem Maße gewähren, mit welchen jedoch jene Gegenden Sehr Spärlich bedacht worden Sind.

Wenn Sie sich z. B. in meinem Wahlbezirke umsehen, so werden Sie weder in Weipert noch in Preßnitz irgend eine Staatsoder Landesanstalt finden, welche etwa der Hebung der Erwerbsmöglichkeit gewidmet wäre. Die Musikschule hat die Stadtgemeinde Preßnitz Selbst errichten müssen und sie konnte höchstens daraus rechnen, daß ihr dann, wenn sie einmal da ist, seitens des Staates und des Landes eine Unterstützung zu Teil werde.

Die am Fuße des Erzgebirges gelegene Stadt Komotau besitzt ein Kommunal-Gymnasium, welches schon sein 300 jähriges Jubiläum gefeiert hat, und es ist bisher nicht gelungen zu erreichen, daß die Anstalt in die Staatsverwaltung übernommen werde.

Um die höher im Gebirge gelegenen Gemeinden kümmert sich aber schon gar niemand!

Die Musikschule in Preßnitz ist nicht etwa eine zufällig in diesem Orte bestehende Anstalt, die denjenigen, welche sich in der Musik ausbilden wollen, die Gelegenheit dazu bieten soll - sie ist keine Anstalt, die auch ebenso gut irgend wo anders sich befinden könnte. Nein, meine Herren, sie ist dort am richtigsten Platze, denn im Erzgebirge gibt es äußernden kargen Lebensmöglichkeiten, welche die Gegend selbst bietet, nur noch die zweite Erwerbsgelegenheit, daß die Einwohner auswandern. Wenigstens für einen Teil des Jahres, und durch Hausierhandel oder durch Betreibung des Musikgewerbes ihren Lebensunterhalt sich verdienen.

Der Hausierhandel wird, wie sie alle wissen, immer mehr und mehr eingeschränkt, und obzwar sich die Erzgebirgsbezirke einer gesetzlichen Ausnahmsstellung erfreuen, leiden doch auch die Erzgebirgler unter dem allgemeinen Uebelwollen, das dem Hausierer entgegengebracht wird.

Die Abneigung gegen die Hausierer ist dort ganz berechtigt, wo sie den Gewerbestand schädigen. Aber den Erzgebirgshausierern gegenüber ist dieses Verhalten nicht gerechtfertigt, denn erstens üben sie dieses Gewerbe nur aus Mangel an anderer Erwerbsgelegenheit und dann vertreiben sie auch nicht solche Waren, wodurch sie dem Handwerksmann schädlichen Wettbewerb bereiten, sondern sie vertreiben nur Erzeugnisse ihrer eigenen Hansindustrie.

Was nun das Musikgewerbe anbelangt, so ist die Preßnitzer Schule ja zu dem Zwecke errichtet worden, um dieses Musikgewerbe im künstlerischen Sinne und auch im moralischen Sinne zu heben und Seit Bestand dieser Schule, die mit dem Vorigen Schuljahre ihre Ausgestaltung erhielt, indem Sie ihre Sechste Klasse eröffnet hat, läßt sich ihre gute Wirkung in jeder Beziehung erkennen. Es wird anerkannt, daß die Anstalt ihre Zöglinge nicht bloß theoretisch und praktisch zu tüchtigen Musikern ausbildet, sondern daß sie auch auf die Hebung des sittlichen Bewußtseins, des Selbstgefühls hinarbeitet, damit diese Musiker in der Ferne ihrer Heimat und ihrem Berufe Ehre machen. Und diese Musiker tragen den Ruf von der Kunstbegabung Böhmens hinaus in alle Welt, bis nach Afrika und Asien, wo überall die Preßnitzer Musikgesellschaften zu finden sind.

Die Budgetkommission hat also 4000 K in der von mir bereits gekennzeichneten Form bewilligt und Schlägt sie zur Bewilligung vor. Es enthält der Kommissionsbericht aber auch die Forderung:

"Der Landesausschuß wird beauftragt' den Stand und die Verhältnisse der städtischen Musikschule in Preßnitz und der Beträge der lokalen Faktoren zu erheben, mit der k. k. Regierung Behandlungen, betreffend die wünschenswerte Unterstützung dieser Schule auch Seitens des Staates einzuleiten und hierüber Bericht zu erstatten. "

Dieser Beschluß erscheint mir als ganz überflüssig, denn das, was hier erst als der Erhebungen bedürftig hingestellt erscheint, muß dem Landesausschuß schon längst bekannt Sein, umsomehr als nicht allein mehrere den ganzen Sachverhalt erschöpfend darlegende Petitionen an den Landtag und an den Landesausschuß ergangen Sind, Sondern auch in dem vorliegenden Kommissionsberichte selbst sich Nachweise darüber befinden - in dem statistischen Verzeichnisse rückwärts - wieviel diese Anstalt vom Staate beispielsweise vor 2 Jahren bezogen hat. Auch was die lokalen Faktoren beitragen, ist längst ersichtlich und bekannt.

Bon den lokalen Faktoren trägt der Bezirk 600 K, die Sparkassa 600 K bei und das, was nicht vom Lande und nicht vom Staate an Subvention geleistet wird, muß die Gemeinde bezahlen.

Meine Herren! Wenn sie noch soviel Erhebungen pflegen und ganz Preßnitz umdrehen, bekommen Sie nicht mehr heraus, als die Gemeinde bisher geleistet hat.

Die Musikschule kostet etwa 13. 000 K. Die direkte Steuerleistung der Gemeinde aber beträgt im ganzen etwa 15. 000 K; Sie können daraus ersehen, welche Leistung an Umlagen dort möglich ist, und was aus diesen Umlagen für die Schulanstalt gezahlt werden kann.

Das Land hat also bisher 2000 K, seit vorigem Jahre 4000 K gezahlt; der Staat zahlte voriges Jahr 2500 K, in diesem Jahre ist der Betrag auf 3500 K erhöht worden, und weil ich eben darauf hinwies, daß das Land sich - und nicht mit Unrecht - weigere, mehr zu zahlen als der Staat und das Land bereits im vorigen Jahr 4000 K bewilligt habe, wurde mir die bestimmte Zusicherung zu Teil, daß der Staat die Subvention für 1903 auf 4000 K erhöhen werde.

Jetzt, nachdem das für die bedrängte Gemeinde erreicht ist, sollte nun das Land kommen und sagen: Wir ziehen unsere 4000 K zurück und bewilligen bloß 2000 Kronen, und die anderen 2000 K nur ausnahmsweise ? Nein, meine Herren, das ist nicht möglich.

Wenn es eine Anstalt wäre, die bereits alles das besitzt, was sie braucht, so würde die Sparsamkeit und Zugeknöpstheit der Budgetkommission und des Landesausschusses vielleicht noch begriffen werden können. Aber, meine Herren, es ist eine Anstalt, welche noch nicht einmal alle jene Lehrkräfte anzustellen vermochte, die ihr zur Erteilung des planmäßigen Unterrichtes nötig wären.

Diese Anstalt bedarf noch dreier Lehrkräfte mehr, als sie besitzt, um den Unterricht dem vollen Ausmaße, wie er dem Organisationsplane gemäß an ihr erteilt werden soll, erteilen zu können.

Die Stadtgemeinde hat sich für das vergangene Jahr mit der weiteren Anstellung einer einzigen weiteren Lehrkraft begnügt; zwei Lehrkräfte fehlen noch immer.

Trotzdem soll dieser Anstalt gegenüber gespart werden, während das Land der gleichartigen älteren Anstalt, der Musikschule in Petschau, seit Jahren 4000 K anstandslos bewilligt.

Es ist auch Niemandem eingefallen, Zu sagen, es könnte deswegen die Subvention verringert werden, weil der Staat für Petschau mehr leistet als für Preßnitz und Zum Beispiele in diesem Jahre 7. 000 Kronen gegen 3. 500 Kronen für Preßnitz in den Staatsvoranschlag eingestellt hat.

Es kann mir gar nicht einfallen, im Hinblicke auf die geschilderten Verhältnisse der Preßnitzer Anstalt etwa Gefühlen des Neides über die Förderung, welche die Musikschule in Petschau seitens des Landes und Staates erfährt, Ausdruck zu geben. Nein! Die eine Anstalt ist so wichtig, wie die andere.

Aber, man möge die eine nicht schlechter behandeln als die andere, und es möge daher dem gerechtfertigten Begehren der Stadtgemeinde Preßnitz Rechnung getragen und die Subvention, wie bereits im vorigen Jahre mit 4. 000 Kronen bewilligt wurde, auch fürderhin in dieser Höhe belassen und nicht unterschieden werden zwischen einer ständigen und einer solchen Subvention, welche Jahr für Jahr neu erbeten werden muß.

Hoher Landtag! Ich schließe mit dem Ausdruck der sicheren Erwartung, daß im Hinweis auf die Umstände, welche ich hier auseinandergesetzt habe, der Landesausschuß bei Zusammenstellung des nächstjährigen Landesvoranschlages für die Stadtgemeinde Preßnitz für die Musikschule eine jährliche Subvention im Betrage von 4. 000 Kronen ohne jegliche Einschränkung beantragen werde.

Ich erwarte das als eine Tat der Gerechtigkeit Seitens der höchsten autonomen Verwaltungsbehörde eines Landes, welches Das Königreich der Musik mit Recht genannt werden kann, ich erwarte es als eine Handlung der Gerechtigkeit gegenüber einem Teil dieses Landes, welcher es wahrlich verdient, daß man ihm zu der Arbeits- und Erwerbsmöglichkeit verhelfe, die wenigstens ihm von der Natur verweigert worden ist. (Lebhafter Beifall. )

Nejvyšší maršálek zemský: Dávám slovo panu poslanci Krejčíkovi.

Poslanec Krejčík: Slavný sněme! Jestliže jsem se odhodlal ujati se slova k 8. kapitole rozpočtu zemského, učinil jsem tak následkem smutného dojmu, který ve mně byl vzbuzen generální debatou, která odehrála se v tomto slavném sněmu předešlé středy, a kde s oné strany německé neméně než 5 pánů mluvilo proti rozpočtu. A se zvláštním souhlasem doporučovali nám oni pánové, aby se zejména v kapitole IX., kde se jedná o uměleckých úkolech našeho království, zavedlo velké šetření.

Já však prosím, by mně bylo dovoleno, bych směl poukázati na to, že, jestliže kde se u nás může šetřiti, právě v této kapitole, v tomto oddělení zemského rozpočtu, šetření by na místě nebylo.

Dovoluji si na to poukázati, že, jestliže jsou dvě pastorkyně v hospodářství zemském království českého, jsou to zajisté otázky živnostenská a za druhé hlavně záležitosti umělecké.

Slova tato dovolím si, pánové, několika málo číslicemi dosvědčiti.

Náš zemský rozpočet, jak slyšeli jsme v generální debatě, stoupá rok od roku a letošního roku pohybuje se v okrouhlé sumě 52-53 milionů korun.

Z toho musíme věnovati 26 milionů na národní Školství, 8 a půl milionu na zdravotnictví, zemědělství vyžaduje okrouhle 3 a půl milionu a potřebám živnostnictva jest věnováno pouze 625. 000 K, na umělecké účele celé naší vlasti jak české tak i pro německé ne více nežli 748. 000 korun. Velectění pánové, myslím, že tato částka není tak velikou, aby bylo potřeba nás napomínati, abychom po této stránce zavedli spořivost v našem zemském rozpočtu.

Račte dovoliti, abych poukázal na to, jak se tato částka 748. 000 korun pro účele umělecké rozděluje.

Z této částky poskytuje se českému a německému divadlu ročně podpory úhrnem 488. 000 korun a zbude tudíž z této částky pro všecky ostatní účele umělecké pouze 260. 000 korun. Velectění pánové, kdyby nebylo jistých dodatků, které rozpočtová komise byla učinila ve svém sezení, snad by ani tato částka nebyla vydána. Z této částky, která následkem Dodatků rozpočtové komise stoupla asi na 300. 000 korun, podporuje se stavba velechrámu svatovítského, stavba historického památného Karlova Týna, dostavba, renovace královského Vyšehradu, renovace chrámu v Chomutově, na kterouž věnováno 10. 000 korun, z toho mají se zakoupiti umělecká díla, z toho opravují se pamatné stavby, jako: Vlaský dvůr v Hoře Kutné, z toho podporují se spolky i jednoty, které si vytkly úkol pěstovati účele umělecké a sice jak české tak německé i požívají subvence všechny dohromady 64000 korun.

Velectění pánové, kdo zná oceniti význam našeho království, kdo zná jeho historii, kdo zná s jakou obětavostí národ náš za každé doby přispíval k povznesení umění, bude souhlasiti, že částka 300. 000 korun k těmto účelům není důstojná a přiměřena království Českému a tím méně jest na místě, aby se v tom ohledu nám činily výtky nehospodárnosti.

Co však zvlášť mne pohnulo k uchopení se slova, byla, jak jsem pravil, jenerální debata rozpočtová, odbývaná minulou středu.

V této debatě neméně nežli pět řečníků se strany německé vytklo nám, že sněm království Českého pořizuje, vlastně dokončuje monumentální budovu musea království Českého prací, které rozhodně k jejímu ukončení jest zapotřebí, a to monumentálním uměleckým dílem, které není vlastně novým požadavkem, a sice monumentální sochou sv. Václava, knížete českého, na kteroužto sochu jest povolen letos jakožto první splátka obnos 57. 000 korun.

Já musím říci, ale nejenom já, ale i mnozí přátelé, že jsme velmi trapně byli dojati a že trapným dojmem to na nás působilo, když nejméně 5 řečníků proti položce této vystoupilo. Neméně než pět řečníků německých reitharů hnalo útokem na sochu našeho zemského knížete a mezi nimi i J. E. p. dr. Baernreither, který ovšem slovy uhlazenými, ale přece nicméně dosti naléhavými doporučoval sněmu aby v této věci se šetřilo.

Ostatní pp. řečníci neužívali slov tak uhlazených a byl to zejména p. poslanec Kasper, který v této věci neukládal si žádné reservy, a který skutečně s velkou bezohledností proti této položce řečnil a působil. Kdyby to byl někdo jiný, nedivil bych se snad tomu, ale to právě vzbuzovalo mé politování, že tak mluvil učitel, vychovatel mládeže, vychovatel příští naší generace a odnesl jsem si z této debaty dojem, že pan poslanec

Kasper mluvil tak, jak učitel a vychovatel mládeže mluviti nemá.

Každého skutečně dojala takováto krutá a abych tak řekl, téměř nenávistí kypící slova vůči našemu národu, tak že jsme si povzdechli a vzpomněli na náš chorál národní: "Svatý Václave, kníže náš, nedej zahynouti nám, ni budoucím!" Jest s politováním, že v tomto slavném sněmu a na tomto místě, kde se mají všecky kulturní odbory našeho národa povznášeti a nejenom českého, také německého obyvatelstva, proti takové kulturní událostí se může takto mluviti.

Když, velectění pánové, slyšíme podobné výtky, jaké byly s druhé strany proneseny, jest přirozeno, že rozvážný muž bude přemýšleti: snad přece na těch výčitkách jest něco pravdy, snad přece jsou odůvodněny! Avšak kdo jest k druhým nepředpojat a spravedliv, a kdo vzpomene si na význam království Českého a na význam našeho národa, na naši poplatní sílu, která tak často zde bývá podceňována, na povinnost naši ku povznesení naší kultury národní, našeho umění, ten musí souhlasiti s námi v tom, že se stala nám zde křivda a že všecky protesty nebyly oprávněny.

Na důkaz mého tvrzení budiž mi dovoleno, abych několika slovy předvedl zde malou paralelu, jak to vypadá v jiném podobném městě, jako jest naše kr. hlav. město Praha, - v Pešti, tedy v hlavě sousedního státu, zahrnutého v našem rakousko-uherském soustátí.

Město Pešť nikdy nevynikalo historicky ani umělecky nad král. hl. město Prahu.

Historie nás učí, že naše královská Praha vynikajícím způsobem vždycky hájila svůj význam v historii i umění. Ale račte se, velectění pánové, podívati dnes do Pešti, hlavního města Uher! Jak působí jiným dojmem, nejenom po své stránce politické a národohospodářské, ale kterak i po stránce umělecké toto město bylo zvelebeno!

Kdo dneska navštíví Pešť a vidí tam radiální třídu, vidí tam obnovený královský hrad i obnovený velechrám na hradě tom a vidí tamější museum a bohatou