kračovácí vyučuje 34 odborně kvalifikoných učitelů a mezi nimi 5 inženýrů; zajisté, že škola tato jest vedena pravými odborníky, a Škola ta velice prospívá, pakli se podaří získati kvalifikované učitele.

Doporučuji výboru zemskému tuto školu v laskavou benevolenci a jsem přesvědčen, že podle zprávy rozpočtové komise samotné bude se k tomu přihlížeti, aby subvence ta byla přiměřeně zvýšena.

Zajisté na takovouto ohromnou školu jest peníz příliš nepatrný a kdyby tento peníz opravdu nebyl subvencí zvýšen, byla by tato škola citelně poškozena. To není jistě v našich intencích.

Velectění pánové! Ještě k otázce učednické bych si dovolil upozorniti na následující. Zde v Praze zavedli jsme t. zv. "besídku učednickou", totiž besídku, která má účel ten, aby učedník v prázdné době byl nějakým přiměřeným způsobem, ovšem vzdělávacím, zaopatřen, aby byl odvrácen od ošklivé společnosti, bychom si vychovali dorost, co se týká mravů, silný. Tyto besídky dáváme též na uváženou příštímu slavnému zemskému výboru, aby to vzal v patřičnou evidenci, aby tyto besídky došly svého povšimnutí a aby byly subvencovány.

Pánové, snaha po vzdělání, po utužení a posilnění stavu řemeslnického a živnostenského musí začíti - a opakuji to opět - u našich učňů, musí počti u našich jinochů, kteří vstupují do dílen, aby se řemeslu učili. Já jsem přesvědčen o tom, pakli slavný sněm a náš zemský výbor pochopí toto své poslání, které mu tlumočíme jménem našeho stavu živnostenského a řemeslnického, že si postaví pomník nehynoucí.

Panové, můj vážený soused, poslanec Staněk jménem svého sdružení promluvil slova, která nás jednak jakožto zástupce tohoto stavu velice potěšila. On pravil, že na venkově malorolník je současně také řemeslníkem a, jestliže chceme pěstovati blahobyt malorolníků, že se musí pěstovati současně blahobyt řemeslníka. My vždycky všady říkáme, že řemeslník v městech a rolník na venkově jsou dva silné elementy v národě, které mají vždycky spolu pracovati, které vždycky máji jíti solidárně. Zvláště poukázal na to, - s čímž my souhlasíme úplně, - že venkovský řemeslník není jen pouze řemeslníkem, poněvadž kdyby byl jen řemeslníkem, nemohl by se tam uživiti, že jest současně také malorolníkem. Tento poměr jest tak příbuzný a jednotný, že myslím, že není možno, aby tyto stavy byly proti sobě.

Proto já s díky vítám prohlášení váženého zástupce strany a sdružení agrárního. On prohlásil, že chtějí pracovati se stavem řemeslnickým solidárně a společně. Já nemám k tomu mandátu, abych tak prohlásil jménem řemeslníků, ale slibuji pro svoji osobu a zajisté za souhlasu mnohých vážených kolegů, že chceme a slibujeme, že budeme pracovati pro tu velikou věc, která nám leží na starosti, pro tu velikou věc, která se zračí v pomoci malému.

Malí lidé jsou v našich řadách řemeslnických a živnostenských, malí lidé jsou také ve stavu rolnickém a proto nejen nás ale i všech činitelů, kteří jsou povoláni řešiti otázku sociální jest povinnosti těchto lidí se ujati a je podporovati v jejich snaze. (Výborně !)

Po čem voláme? Dříve se volalo po zákonech. Vším právem se však řeklo: " Zákony vám nepomohou, když si nepomůžete sami. " My souhlasili jsme s touto odpovědí, poněvadž jsme věděli, že pomoc spočívá pouze ve svépomoci, ve vlastní činnosti a ve vlastní práci. Dnešního dne řemeslnictvo a živnostníctvo nevolá již po zákonech, ono volá na svých shromážděních a dovolává se podpory, dovolává se pomoci, aby mu byla poskytnuta možnost, aby se mohlo vzdělávati, aby mohlo čeliti proti konkurenci, proti době pokroku, která tu dnes stoji. Já jsem přesvědčen, slavný sněme, že nebude žádného stavu zde přítomného, který by neznal prospěšnosti nejen toho stavu, kterého se to týče, nýbrž prospěšnosti celého národa. My vznášíme k Vám ten apel, tu žádosť, abyste v tomto směru českého řemeslníka a živnostníka podporovali.

Akce, kterou náš sl. zemský výbor po schválení sl. sněmu na zvelebeni malého řemeslníctva a malých živnosti započal, jak bylo již řečeno a jak také zpráva rozpočtové komise vykazuje, nezdařila se tak, jak se dalo očekávati Prosím jen, aby sl. sněm tím nijak nebyl zarážen, je pravda, bylo to něco novéno a bylo třeba, aby toto novum během času, kde se poznají chyby a nedostatky a kdy také dá se nalézti náprava, bylo vykonáno. Pánové, mezera tu jistá je, čehož důkazem jest okolnost, že peníze, které byly určeny k akci maloživnostenské nebyly vyčerpány. Větší obnos zůstal nepovšimnut. V čem spočívá ta příčina? Vážený kolega Staněk pravil:

Peníze pře byly, činím návrh: "Slavný sněme, račiž zemskému výboru uložiti, aby jednotlivý čilejší řemeslník a živnostník měl právo na této akci bráti podílu a měl na ni také své právo. Již se vyslovil o tom pan kolega Němec a já úplně s nim souhlasím. Pan kolega Staněk mne odpustí, jestliže řeknu, že jsme zrazovali od této akce, která by znamenala pravý převrat v kruzích řemeslnických a živnostenských poněvadž by to byla akce, kterou by podporovala sama země naproti málo činným a méně vzdělaným řemeslníkům a tím by podporoval sl. sněm konkurrenci ještě mnohem horší.

My, jako živnostníci a zástupcové tohoto stavu, nesouhlasíme s takovouto politickou akcí hospodářskou a zrazujeme od ní.

Jedno je však pravda, velectění pánové, že by se mohlo v této věci mnoho učiniti, a že by nebylo třeba více peněz a že by se přece mnoho dokázalo, totiž tím způsobem, kdyby se nám podařilo dosíci takové instituce, jakou mají - a my jim toho upřímně přejeme ve své zemědělské radě, kdybychom měli výkonný orgán, který by mohl svá usnesení prováděti a k uplatnění přiváděti; kdybychom takový orgán měli, že by naše akce maloživnostenská dále pokročila, než dnes stojí. Vidíme nejlépe výsledky toho u pánů zemědělců. Jsem přesvědčen, kdyby rada zemědělská nebyla spravována odborníky a muži tak na slovo vzatými, že by jejich práce tak daleko nestála, jako stoji dnes.

Proto také budeme se vším právem domáhati a domáháme se toho, aby i stav řemeslnický a živnostenský po způsobu rady zemědělské měl svůj orgán, jímž by svá přání a tužby mohl přiváděti k platnosti. Můžete namítnouti, vždyť vstoupila v poslední době v život tak zvaná zemská komise živnostenská, ale její kompetence a její právo je tak omezeno, že je jako velké nic. Jednak ani za rok se jednou nesejde, a potom, jsouc jen sborem poradním, nemá žádné výkonné moci. Tam se jen radíme o svých zkušenostech, jsme sborem poradním a jedeme domů, nevědouce ani, co se s našimi návrhy či názory stane. Přece vždy se osvědčuje staré heslo české, které praví: Když se něco dělá pro nás bez nás, nebývá to nikdy dobré.

Slavný sněme! V poslední době na shromážděních živnostníků a řemeslníků a na všech veřejných sjezdech dovoláváno se starobního pojišťováni, a jsem tomu povděčen, že v tomto zasedání slavného sněmu byl podán návrh panem poslancem Krejčíkem, Němcem a soudr., aby zemský sněm vzal v úvahu starobní pojišťováni.

Pánové, je to opětně otázka sociální, která nutí malého člověka, aby nějakým způsobem měl alespoň vědomí, že, až sestárne, nebude nucen, - nechci říci odkázán na žebráckou hůl, - ale alespoň žíti v nedostatku a bez klidu, starati se o sebe a svou rodinu.

Slavný sněme, o otázce starobního pojišťování nebudu dlouho mluviti, poněvadž by to bylo bezúčelné, ale prosím slavný sněm, až přijde dotyčný návrh k projednání, ráčil dobře prostudovati otázku tuto a rozvážil si dříve odpověď, nežli ji vynese.

Co se týče zemské komise živnostenské, dovoluji si navrhnouti resoluci, a prosím již předně slavný sněm, aby ji podporovati ráčil.

Resoluce tato zní:

"Slavný sněme, račiž se usnésti: Zemskému výboru se ukládá, by zahájil s c. k. vládou jednáni, by působnost zemské komise živnostenské byla rozšířena po způsobu zemské komise živnostenské v Haliči, a aby výsledek jednáni slavnému sněmu oznámil".

Prosím o podporu této resoluce.

Velectění pánové, končím o této akci maloživnostenské, která snad některým pánům není příliš chutnou. Ale odpusťte, že my se také hlásíme; my jsme taktéž členy lidské společnosti, my jsme též členy českého národa a musíme hájiti svá práva tak, jako každý jiný stav; kdybychom tak nečinili, pak byste před námi nesměli míti žádné úcty, poněvadž bychom jí nezasloužili. My však jsouce z povolání řemeslníky a živnostníky, používáme tohoto místa a vznášíme appel, vznášíme žádost k celému sl. sněmu, jakož i k zemskému výboru, aby akci maloživnostníků podporovali se všech svých snah, neboť práce taková ponese jistě zdárné ovoce. Skončil jsem. (Výborně! Hlučný potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Jirousek navrhuje následující resoluci:

"Slavný sněme, račiž se usnésti: Zemskému výboru se ukládá, by zahájil s c. k. vládou jednání, by působnost zemské komise živnostenské byla rozšířena po způsobu zemské komise živnostenské v Haliči, aby výsledek jednání slavnému sněmu oznámil".

Žádám pány, kteří tuto resoluci podporují, by vyzdvihli ruku.

Jest dostatečně podporována a odevzdá se rozpočtové komisi.

Dovoluji si sl. sněmu sděliti, že pan přísedící zemského výboru posl. Adámek si vyžádal slovo po ukončení debaty.

Der Herr Landesausschußbeisitzer Abg. Adámek hat nach Schluß der Debatte um das Wort ersucht.

Ich erteile ihm dasselbe.

Dávám mu slovo.

Přísedící zemského výboru poslanec Adámek: Slavný sněme! Musím upustiti od svého úmyslu, abych v době tak pokročilé promluvil o celém programu zemské živnostenské politiky a musím se omeziti na některé poznámky k vývodům a podnětům, jež byly některými pány řečníky přede mnou dány.

Dnešní debata živnostenská vymknula se úplně z mezi podobných debat v letech minulých. Pohybuje se od žádosti za ochranu suverena sousedního státu proti pražské policii až po vybíjení židů. Do těchto kolejí arci nemohu zabočiti z příčin patrných.

Byla však také projevena celá řada přání a tužeb, tuším, že ani jedna důležitější otázka živnostensko-politická nezůstala nedotknuta.

Velmi mne těší, že nejvíce takových programových podnětů dáno bylo z levice. Jedině měl bych přání, aby ti pánové, až půjde o rozšiřování zemské autonomie, nezůstali jen při této debatě, ale, až půjde o řešení jednotlivých otázek se stanoviska autonomie, nás podporovali také, aby konečně slovo tělem učiněno bylo a aby ukázali, že jim nešlo jen o mluveni velké své řeči, jež by se líbila voličům, ale že jim šlo také o to, aby právo tohoto slavného sněmu bylo rozšířeno na veškerá odvětví politiky živnostenské.

Na této půdě bychom se zajisté setkali, sjednocenou praci bychom se zajisté záhy domohli kýžených úspěchů. Bohužel zkušenosti, na tomto slavném sněmu učiněné, opak všeho toho ukazuji.

Musím s největším politováním ukázati, že v oboru živnostenské politiky, kdekoliv jsme zavadili o autonomii, udělali z toho pánové z druhé strany otázku politickou a postavili se na odmítavé stanovisko starého centralismu a tím zamezili mnohou důležitou reformu.

Pánové, pan poslanec Wüst zabýval se také celou řadou otázek, které zasluhuji pilného uvážení, tak ukázal, že jisté elementy zkazily náš vývoz nesolidností a pod.

Já bych panu Wüstovi a také jiným radil, abychom se neomezili pouze na takovéto více nebo méně vtipné kritisování tohoto živlu, ale což by bylo žádoucnější, abychom se od těchto našich soupeřů také naučili - ohromné energii, solidárnosti, vytrvalosti a spořivosti, se kterou živlové tito postupují v hospodářském zápasení. Pak by se tato otázka, jež se nedá řešiti na ulici, nýbrž na poli hospodářské a sociální politiky, řešila ještě rychleji a oněm elementům nepříjemněji než nyní.

Neznám další program pana poslance Wüsta, ale soudím-li dle toho, co zde pověděl, zdá se mi že není ani dosti prohlou bený, ani dosti jasný, aby bylo lze bráti k němu určitou posici.

Pan poslanec Hofer vytýkal, že zemský výbor nedal subvenci na adaptování odborné školy v Olovém.

Prosím, aby nebylo puštěno se zřetele, že zakládání a zřizování odborných škol průmyslových není věcí země, že je to dosud povinností centrální vlády, která si k těmto ústavům osobuje všecka práva, aby také náklady na takové stavby podnikala.

Péče o odborné školství průmyslové není věci země, a nebylo nikdy její popovinností, aby přispívala subvencí na adaptování odborné školy v Olovem. Což si opravdu myslí p. poslanec Hofer, kdybychom v jednom případě takovou subvenci povolili, že v případě jiném to můžeme odmítnouti? To není naprosto možno a jest s podivením, že z té strany, z níž slyšíme pořád tolik výtek, že máme spořiti, ozývají se přáni, abychom do rozpočtu vřadili nový titul, jehož finanční efekt by byl dalekosáhlým

A také tento návrh směřuje k tomu abychom s beder státu sejmuli opět břemeno, které on posud nesl, osobuje si neomezené právo při rozhodování o odborných školách průmyslových.

Velice důležité otázky dotkl se pan poslanec Wůst i p. posl. Staněk.

Oba ukázali, jak hluboko kleslo ruční tkalcovství - první, pokud se týče Doupovska, druhý, pokud se týče českomoravsko vysočiny.

Znám poměry českomoravské vysočiny, a jsou stejné poměry tkalcovství na celém Českomoravsku, kde malý člověk skutečně z ručního tkalcovství musí býti živ. Příčiny, proč ruční tkalcovství u nás kleslo, jsou známé a nepotřebuji se o tom šířiti. Dnes tento zubožený lid vykořisťuje velký kapitál způsobem bezohledným a musí za nepatrnou mzdu netoliko do únavy pracovati, ale také své zdraví obětovati. Ale, velectění pánové, jakkoliv se podnikalo vše, aby ten úpadek našich tkalců byl zastaven, přece jest mi velmi krušno, že musím své mínění vysloviti, že úpadek tkalcovství ručního se nedá zastaviti, v tom smyslu, že by tkalcovství to mohlo býti jako samostatné řemeslo provozováno.

V tomto oboru velkoprůmysl vykonal své dílo, statisíce existencí zničil a bude i nadále ničiti; vývoj velkých továren v tomto odvětví průmyslu žádná zákonodárná moc, žádné subvence, nezastaví.

Jest možno, že jednotlivec v tomto průmyslu v uměleckém směru vynikne, ale takové vynikání jednotlivců nespasí masy lidu, o jichž existenci tu jde. (Souhlas. )

Páni posl. Staněk a "Wůst ukládají zemskému výboru, aby konal šetření v příčině té. Velectění pánové, jsem přesvědčen, že by zemský výbor takové šetření rád konal, ale neračte zapomenouti, že zemský výbor k pracím takovým nemá orgánů a kdyby je měl a kdyby měl něco podniknout na dočasné zachování toho odvětví lidového průmyslu, že nemá k tomu prostředků.

Řešení těchto úkolů jest především povinností vlády. Sděluji, že rada pro povznesení živnosti, která byla zřízena při obchodním ministerstvu, v některých případech šetření taková konala. Šlo na př. o zachování soukenictví na Rychnovsku. Odborníci, kteří vykonali na místě šetření, podali zprávu, některá pomocná opatření se stala, působilo se ku založení společenstev, dala se podpora peněžitá na obráběcí stroje, bylo postaráno o novou úpravu výrobků a j. Takovým způsobem bylo by možné podniknouti šetření. Obchodní komora pražská podobná šetření konala, na př. u nás v okresu hlineckém a sousedních okresích. Tento podnět po této stránce jest velmi vážný, jest důležito, abychom tyto poměry podrobně a zevrubně seznali, a na základě tom mohla by, byt ne všeobecně, tedy aspoň částečně tu a tam pomoc býti zjednána. (Souhlas. )

Mám za to, že vláda tomuto podniku nemůže odepříti své pomoci, a jsem přesvědčen, kdyby se ukázalo, že země svými protředky může zjednati pomoc, též zajisté nikoho nebude, kdo by s největší radostí nepůsobil k tomu, aby žalostný osud obyvatelstva těchto krajů byl napraven. (Výborně!)

Poslední pan řečník a i páni řečníci před ním kladli veliký důraz na zvelebení výchovy dorostu řemeslnického Náležitá výchova dorostu řemeslnického je životní otázkou řemeslnictva. Čiňte co čiňte, nebude-li postaráno o to, aby náš řemeslnický dorost - a tu míním dorost, který by měl nejen potřebám doby odpovídající obecné a dokonalé odborné vzdělání pak se to řemeslnictvo zlatého dne nedodělá. (Výborně!) Proto vítám projev posledního pana řečníka, který má v kruzích řemeslnictva veliký vliv, že na tuto otázku kladl veliký důraz. Tato otázka jest v první podstatě své otázkou kulturní, otázka ta jest také velkého dosahu sociálně politického. Nepodaří-li se, aby se skutečně vychoval řemeslnictvu statečný dorost, vystačující potřebám řemeslnictva, pak jest nezbytné proletarisování řemeslnictva a pak živnostnictvo a řemeslnictvo žádnými umělými prostředky nedá se zachrániti před úpadkem. Tvrdil jsem vždy a trvám na tom i dnes, že první podmínkou rozkvětu řemeslnictva jest všeobecné a odborné vzdělání, poněvadž jen všeobecně a odborně vzdělané řemeslnictvo pozná také důležitost spolčování.

Řemeslnictvo neuvědomělé, řemeslnictvo propadající otravnému pesimismu ani si nepodá ruce k zápasu o svou existenci. Opětně pravím, že osvěta a spolčováni jest spásou řemeslnictva. (Výborně. ) proto jest stěžejným cílem zemské politiky živnostenské v úzkém rámci kompetence zemské všemožně přispívati ku povznešení pokračovacího a odborného vzdělání. Učinili jsme v tomto oboru veliký pokrok, a těší mne, že tento pokrok v pokračovacím školství byl dnes všestranně uznán. Máme 398 škol pokračovacích, které navštěvuje 45. 000 žáků. Náklad na ně vypočtěn byl obnosem 1, 300. 000 K. To za krušných poměrů zemských financí a za trudných poměrů našeho řemeslnictva jest úkaz vzácný a potěšující. A v tom kotví všech přátel řemeslnictva naděje v lepší jeho budoucnost.

Řemeslnictvo horoucně touží po odborném vzdělání. Důkazem toho jsou přeplněné nejen pokračovací Školy, nýbrž i odborné. To jest úkaz vzácný a potěšující, který dokazuje, že v řemeslnictvu jest dobré jádro a že jest potřeba vésti ho pravou cestou ke svépomoci a pak že bude budoucnost jeho. Pan posl. Hofmann mluvil velmi mnoho o pokračovacích školách. Celou řadu jeho podnětů podpíši, ale závěr jest velice smutný, odporuje nejdůležitější reformě pokračovacího školství, totiž, aby definitivně zorganizováno bylo zákonem, aby odstraněno bylo nebezpečí ústavům těmto z prozatímnosti hrozící.

Reforma tato byla zmařena stoupenci jeho vlastní strany. Co to znamená, když ve školské komisi zákon, který k rozkazu zemského sněmu předložil zemský výbor, jest napřed odkázán subkomitétu s několika §§ a později se všemi §§? To znamená, že se nejednalo o reformu, nýbrž o formu slušného parlamentárního pohřbu tohoto zákona, tedy nešlo o to, aby tento veliký úkol byl řešen. (Výborně !)

Zemský výbor prohlásil, že osnova ta není nezměnitelná a že si přeje, aby i věcně se změnila a že uvítá, když se změní. Ale když se z této velké reformy učiní politická otázka - a to bylo zřejmě prohlášeno - pak nemůže býti otázka ta věcně řešena. Lituji, že se nepodařilo po tolika odkladech provésti tuto reformu, ale nevzdávám se naděje, že musíme se železnou nutností přikročiti k řešení této otázky, a jsem přesvědčen, že se nám podaří ji definitivně rozřešiti.

Pan poslanec Hofmann se nepříznivě vyslovil o výstavách pokračovacích škol. Nesdílím jeho mínění. Kdo viděl letos výstavu pokračovacích Škol v Praze a měl příležitost viděti výstavy tyto ve spojeni s pracemi dílenskými na venkově, ten musí uznati, že tyto výstavy mají veliký význam nejen jako výstavy prací učednických, ale, že se na nich také ukazuje netoliko co umí učedník, ale tím, že se ukáže, co dovede mistr. (Tak jest!)

Neděste se toho, že jsou to v nové formě obnovené mistrovské zkoušky z dob cechovních.

Jest potřebí, aby se před veřejností ukázalo, jak tyto školy působí. Tyto výstavy prospívají nejvíce ku popularizování škol těchto, když řemeslnictvo vidí, jakého úspěchu jest možno na těchto školách dosíci, pak jest také návštěva těchto škol větši a pilnější.

Jsem velice povděčen, že v této době položen důkaz na odborové zorganisované pokračovací školství.

Tím více jsem tím potěšen, poněvadž myšlénka ta není novou, a zemský výbor uznal ji již tím, že usnesl se na tom, by zlatnická pokračovací škola pražská, která je pravým vzorem takových odborných škol pokračovacích, dostala zvláštní subvenci.

Panu kol. Macháčkovi, za něhož pan řečník poslední projevil přání ve příčině školy libeňské, zajisté přispěje k uspokojení, když s nim sdělím, že zemský výbor uznávaje velký úspěch libeňské pokračovací školy v ohledu strojovém, na tom se usnesl, že má býti škola tato příště subvencionována jako pražská a nikoliv jako venkovská.

Pan posl. Hofmann vytýkal, že se nedává tolik subvencí německým školám pokračovacím jako českým. Pan kolega Němec již ho uvedl na pravou míru a já musím připomenouti k tomu, že nejde pouze o to, že mezi českými školami jsou školy pražské, ale že na těchto pražských školách a předměstských působí vysoce kvalifikované učitelské síly, a že proto, musí se povoliti poměrně větší odměna za vyučováni než na školách venkovských.

Je to zcela správné, že na pokračovacích školách, kde je možno, se vybírají učitelé co možná nejlépe kvalifikovaní, poněvadž učitel nejlépe kvalifikovaný rozhoduje o výsledku a úspěchu na těchto školách. (Výborně!)

Bylo zde také dotčeno, že jest potřeba, aby více péče bylo věnováno školám kupeckým a dívčím, a hlavně pan posl. Posselt mluvili o školách obchodních. Nosil bych dříví do lesa, kdybych chtěl vykládati, jak důležité je, aby obchodní vzdělání bylo intensivněji pěstováno než dosud. Není zajisté pochybnosti o tom, že jen proto nejsme obchodníky a kupci, jakým bychom měli býti; že dovedeme dokonale vyrobovati, ale výhodně prodávati, že neumíme.

V tom je jedna z hlavních příčin, že v konkurenci s obchodně vyškolenými židy a Němci podléháme.

Náprava musí býti zjednána dokonalým organisováním odborných škol vůbec.

Opět musím vysloviti politování nad tím, že naše kompetence, pokud se týká obchodních škol, jest nepatrná, a těším se, že ze strany tak vážené, jako od p. posl. Posselta, byla o věci té učiněna zmínka v očekáváni, že, až jednou přijdeme s návrhy, by se kompetence tohoto sněmu rozšířila, nám páni z jeho strany své podpory neodepřou. (Výborně!)

Pan dr. Šamánek promluvil o obchodní škole v Liberci a vytýkal, že se tam zanedbává vyučování češtině.

Úplně sdílím jeho věcné vývody o vyučování jazyku druhému. Jak zemský výbor na věc pohlíží, račte seznati z toho, že zemský výbor povoluje subvence na jazykové kursy, že povoluje subvence na vyučování anglickému a francouskému v Karlových Varech. Tím dokazuje, že uznává, jak je důležito, aby řemeslník německý pokud možno naučil se těmto řečem, by se mohl smluviti s tím, komu prodává.

Přicházím k řemeslnickým školám, o jichž pozemštění se jedná; jednání toto bude snad konečně letos příznivě vyřízeno.

Nebudu při této příležitosti šířiti se o významu této otázky a musím výstražně konstatovati již dnes, že, nepodaři-li se provésti přijetí těchto škol do správy zemské v tomto zasedání, jest jich osud zpečetěn.

Svého času, když zemský výbor vyjednával s vládou, nemohl přijíti ke konci, poněvadž vláda nové a nové překážky činila; vytýkalo se ze zemskému výboru a jeho referentovi způsobem ne příliš loyálnim, že jest to zpátečnictví, a že nám jde o to, aby tyto školy vzaly za své.

Konstatuji opět, nepodaří-li se, aby návrhy, které v příčině pozemštění ústavů těchto se činí v tomto zasedáni, provésti, příštím rokem těch škol nebudeme míti. Jest-li někdo za to chce převzíti zodpovědnost, budiž, já hned při této příležitosti zodpovědnost tu rozhodně odmítám.

Pan kolega posl. Bonz zmínil se také o mlynářské škole.

Připomínám, že první návrh na zřízení mlynářské školy učinil roku 1896 p. poslanec Karlík a později týž návrh obhajován byl panem posl. Jandou. Potřeba této školy se všeobecně uznává a uznávají jí i obchodní komory.

Zemský výbor, ačkoliv nebylo žádného usnesení sněmu, kterým by byl k tomu zavázán, zavedl jednání s vládou v příčině zřízení této školy.

Slavný sněme, zajímavo jest, že po opětných urgencích jsme nedostali žádné odpovědi. (Slyšte!)

Z toho ráčíte, velectění pánové, vyrozuměti, s jakou rozhodností a opravdovostí se vysoká vláda stará o zájmy tak důležitého odvětví, jako jest mlynářství, které ve své existenci jest ohroženo.

Při uvažování o zřízení této školy sluší vzíti zřetel k akci, kterou zahajuje ministr vyučování.                              

Ministr vyučování pověděl, že jeho mínění jest, že všeobecné státní průmyslové školy, jak nyní jsou, nemohou dále trvati, že musí býti odborově zřízeny.

Tento směr po odborovém vytváření vyučování proniká ve všech odvětvích škol odborných elementární silou a pronikl také již ve státní průmyslové školy.

Byla by nejsnadněji akce tato provedena a tento cíl, ku kterému tu p. posl. Ronz čelil, kdyby státní průmyslová Škola pražská se rozdělila v odborná oddělení, kdyby bylo při ní zřízeno specielní oddělení mlynářské. Tímto směrem by bylo nejsnadněji docítiti toho, co si pan posl. Ronz přál.

Velectění pánové, jest zajisté oprávněno tvrzení, že se pouhými školami řemeslu nepomůže, že vedle odborných škol nepozbývá důležitosti mistrova dílna, v níž skutečný, mistr vyučuje. Kdo není mistrem, nemůže mistra vyučiti. Nemáme dostatek mistrovských dílen, proto musíme pečovati, aby po příkladu Wyrtemberska podporovány byly u nás mistrovské dílny, totiž dílny dokonale zřízené, všemi obráběcími nástroji a stroji opatřené, spravované vynikajícím mistrem, který by určitý počet učňů toho kterého řemesla vyučil za zvláštní subvenci.

Tím by se docílilo, že by se v každém řemesle vychoval kádr pokročilých řemeslníků, a to by byl velký pokrok k zachování řemesla, že by dobrý mistr vychovával mistry. (Výborně!)

Velectění pánové, veliké důležitosti pro vývoj středních stavů výrobních jest zajisté úleva branné povinnosti žákům odborných škol, o níž bylo opětně zde mluveno.

Naše rolnictvo, naše řemeslnictvo, všichni přátelé rolníků a řemeslníků po celá desítiletí se přimlouvají za to, aby odrostu řemeslnickému a rolnickému byla povolena úleva branné povinnosti.

Měl jsem příležitost se ptáti p. ministra zeměbrany, jak to přichází, že se slíbené úlevy branné povinnosti žákům rolnických a zimních hospodářských škol nepovolují ?

Na to mi odpověděl: "Zájmy branné moci tomu odporují: tito absolventi jsou nejlepším materiálem na poddůstojníky".

Mám za to, že náš rolník a řemeslník neposílá svého synka proto do hospodářské Školy, aby z něho udělali rakouského poddůstojníka, ale že chce, aby si ho mohl vychovati za svého pomocníka v řemesle neb živnosti, by mu pomohl při zápasu o existenci. (Výborně!)

Když tak rozumí ministr stavovské politice, když má za to, že jest člověk stvořen jen proto, aby byl vojákem, pak to ovšem vypadá, jak to nyní u nás jest!

Pan kolega Jirousek plným právem uznal horlivou činnost technologického musea pražského. Neúmorná iniciativa technologického musea a jeho výsledky zasluhují plného uznání.

Nemůže zůstati při této subvenční podpoře země a, jakmile to prostředky země dovolí, musí se země postarati o to, aby byly poměry tohoto ústavu jinak upraveny.

Pan kolega Dr. Šamánek dotknul se palčivé otázky, totiž nešetření rovnoprávnosti při libereckém museu a ukázal k tomu, že správa tohoto musea