smyslu tomto dále prováděl co možná nejvíce v zájmu řemeslníctva a živnostníctva a rozšířil tak, aby všichni, kdož se hlásí k tomuto stava bez ohledu na svou národnost, mohli býti s touto činností úplně uspokojeni. (Výborně! Potlesk. )

Oberstlandmarschall: Es hat sich der Herr Abg. Baron Aehrenthal das Wort Zur Stellung eines formalen Antrages erbeten.

Abg. Baron Aehrenthal: Ich erlaube mir, Schluß der Debatte zu beantragen.

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. baron Aehrenthal navrhuje konec debaty.

Ich ersuche die Herren, welche den Schluß der Debatte annehmen, die Hand zu erheben.

Žádám pány, kteří přijímají návrh na konec debaty, by vyzdvihli ruku.

Konec debaty jest přijat.

Schluß der Debatte ist angenommen.

Infolgedessen ersuche ich die Herren Contra-Redner Posselt und Nitsche sich über den Generalredner zu einigen.

Žádám pány, kteří jsou zapsáni pro návrh, totiž pana poslance Jirouska, Kratochvíla a Macháčka, by se usjednotili na jenerálním řečníku.

(Zvoní): Páni poslanci, kteří jsou zapsáni proti návrhu, usjednotili se na tom, že má býti pan poslanec Posselt jenerálním řečníkem, a páni poslanci, kteří jsou zapsáni pro návrh, dohodli se, by byl pan Jirousek jenerálním řečníkem.

Nyní přijde k slovu pan posl. Posselt. Než však mu udělím slovo, dovoluji sobě sděliti, že pan posl. Nitsche, který byl taktéž k slovu přihlášen, podal mi návrh na resoluci - k čemuž byl úplně oprávněn - a že učiním dotaz na podporu

Ich erlaube mir, dem hohen Hause mitzuteilen, daß sich die Herren ContraRedner geeinigt haben, den Herrn Abg. Posselt als Generalredner zu bestimmen daß, und die Herren Proredner den Herrn Abg. Jirousek zum Generalredner bestimmt haben.

Nachdem jetzt ein Redner gesprochen, welcher für die Anträge eingetragen war, so wird der Herr Generalrebner contra zum Worte gelangen.

Vorher werde ich noch die Unterstützungsfrage stellen bezüglich eines Resolutionsantrages, welchen der Herr Abg. Dr. Nitsche mir überreicht hat, wozu er berechtigt war, nachdem er noch zum Worte gemeldet war, und erlaube ich mir, den Resolutionsantrag dem hohen Hause mitzuteilen. Ich werde dann fragen, ob derselbe hinreichend unterstützt wird.

Der Herr Abg. Dr. Nitsche beantragt folgende Resolution:

"Der Landesausschuß wird aufgefordert, die im Antrage des Abg. loses Krejčík vom 7. Juli 1902, Druck-Nro. CXCI in Aussicht genommene Fachmännerenquete in Sachen der Altersversicherung der selbständigen Gewerbetreibenden im Königreiche Böhmen ehetunlichst einzuberufen. "

Ich ersuche jene Herren, welche die Resolution unterstützen, die Hand zu erheben.

Die Resolution ist hinreichend unterstützt.

Ich erteile das Wort dem Herrn Abg. Posselt.

Abg. Posselt: Hoher Landtag! Zunächst gestatte ich mir aus die von Kollegen Nitsche überreichte Resolution zurückzukommen und einige Worte dazu zu Sprechen. Ich glaube hiebei gewiß im Namen aller Freunde der Altersversicherung der selbständigen Gewerbetreibenden, insbesondere aber im Sinne des Kollegen Nitsche zu sprechen, wenn ich den hohen Landesausschuß bitte, diese Resolution die derselbe überreicht, ernst zu nehmen und in der Zwischenzeit die Enquete auch wirklich einzuberufen, damit in der nächsten Landtagsession diese Frage beraten und insofern sie den Landtag betrifft, auch durchgeführt werden kann. Es ist überdies diese Angelegenheit der Altersversorgung der selbständigen Gewerbetreibenden eine sehr dankbare Ausgabe und der Landesausschuß wird, wenn er diese Aufgabe in der Zwischenzeit durchführt, sich gewiß den Dank aller Gewerbetreibenden erwerben.

Was nun Punkt 8, Artikel 8 des vorliegenden Budgets anbelangt, so möchte ich Zunächst, nachdem in der Schulkommission über den Gegenstand der Fortbildungsschulen nicht bloß bezüglich der Art der Vorlage, sondern auch bezüglich der Sache selbst eingehend gesprochen wurde, nur bemerken, daß die vorliegende Resolution sehr zu begrüßen ist, wie sie die Budgetkommission beantragt hat; denn es ist notwendig, soll der gewerbliche Fortbildungsunterricht überhaupt gedeihlich wirken, überhaupt dem Gewerbe wirklich nützen, denselben in einer Weise durchzuführen, welche sich wesentlich von der jetzigen unterscheidet, nämlich dahin unterscheidet, daß ein intensiver Unterricht für Fachgruppen von Gewerben möglich ist. Es ist hier gar nicht daran zu denken, daß eine Fortbildungsschule, die keinerlei Abteilung für gewisse Gruppen von Fortbildungsschulen trifft, segensreich wirken kann, und es wird zur Förderung der Sympathe für diese Gattung von Schulen, wesentlich beitragen, wenn sie für einzelne Gewerbe und Gewerbegruppen verständlich wird.

Ich möchte es sehr empfehlen, daß auch die Resolution 2 verwirklicht werde, insbesondere in Hinsicht des Mädchenfortbildungsunterrichtes empfehle ich dem hohen Landesausschusse die ernste Beachtung derselben. Die Mädchenfortbilbung ist in Gegenden, wie Sie namentlich in Nordböhmen ich ausbreiten, sehr wichtig, der. Mädchenfortbildungsunterricht ist in allen industrielen Gegenden nicht mehr zu entbehren.

Ich habe nun die Absicht bezüglich der Handelsschulen einige Worte zu Sprechen, nachdem wir Schon feit längerer Zeit in der Ausbildung dieser Kategorie von Schulen begriffen sind. Die 2 klassigen Schulen, die Sogenannten "Niederen Handelsschulen" erfüllen ihren Zweck vollkommen. Sie bilden junge Leute fürs Komptoir und fürs selbstständige Handelsmittelgewerbe ganz gut aus und ihre Existenz ist so zu sagen gar nicht strittig.

Der Stritt geht nur um die 3- und 4klassigen Handelsschulen, beziehungsweise höheren Handelsschulen und Handelsakademien.

Es ist ganz merkwürdig, daß aus dem Kreise der unmittelbaren Interessenten, der Handelstreibenden selbst, eine gewisse Opposition gegen die Bestrebungen der Regierung

hervorgetreten ist, nämlich gegen das Bestreben, die Handelsschulen zu 4 klassigen Akademien zu erweitern.

Es ist von den Opponenten vollständig übersehen worden, daß es sich hier nicht um eine wesentliche Vermehrung des Unterrichtsstoffes handelt, sondern um die Möglichkeit der Vertiefung des bestehenden Unterrichtsstoffes durch die Verteilung desselben auf längere Zeit und es ist dies gewiß eine Wohltat für die jungen Leute, die Schüler, welche zum Handelsstande und insbesondere zum höheren Handelsstande, erzogen werden.

Es ist eine Unterstützung für sie dafür gewährt, daß sie in diesem Unterricht sich gedeihlich entwickeln können, beziehungsweise, daß die Mehrzahl dieser Schüler zu dem Ziele, welches diese höhere Schule steckt, in Wirklichkeit kommen.

Es ist aber seitens der Opponenten auch der eine Satz vergessen worden, den wir bei Goethe lesen und der da lautet: "Ich wüßte nicht, wessen Geist ausgebreiteter wäre und ausgebreiteter sein müßte als der eines echten Handelsmannes!" Damit hat Goethe gewiß schon die höhere Ausbildung des Handelsmannes gemeint, der sich die große Welt zum Zielpunkt Seiner Tätigkeit erwählt hat.

Es handelt sich also um die 4 klassigen Handelsakademien d. t. um Obermittelschulen, die nicht zum einfachen Vorbereitungskurse für den Einjährig-FreiwilligenDienst herabgesetzt werden dürfen.

Es muß beachtet werden, daß gerade diese Kategorie Von Handelsschulen eine Schule für das Leben im höheren Sinne und für die höhere Ausgabe des Lebens ist.

Alle Stände trachten heute auf ein höheres Niveau zu kommen. Der Arbeiter, der Gewerbetreibende, der Industrielle, der Landwirtschaftler u. s. w. trachten das Niveau ihrer Stellung zu heben und soll deshalb der Handelsstand ebenfalls sich diesem Bestreben anschließen. Der Handelsstand ist ein wichtiger Staatsfaktor, er vermittelt den Verkehr der Völker, den Verkehr der Staaten und der Länder und nicht selten ist bei Seinen Unternehmungen die Ehre und das höchste Interesse mitverbunden. Ich erinnere nur daran, daß das ganze wichtige Gebiet der Handelsverträge und Zolltarife, welche sogar auf unsere politische Beziehungen und auf unser internes Staatsleben von bedeutendem Einflusse sind, nur ein Gebiet des Handelsstandes ist. Deshalb muß der Handelsstand diese wichtige Frage als die Seine und als von seinem Standpunkte ausgehend betrachten.

Ich will gar nicht davon sprechen, wie Sich Handelsgesellschaften bilden, wie aus Handelsgesellschaften Kolonien und aus Kolonien Staatswesen entwickelt werden.

Der Staat muß die Höherstellung des Handelsstandes fördern und muß fordern, daß mit speziellem Wissen auch ein allgemeines Wissen im höheren Sinne verbunden werde.

Allerdings das bloße Buchführen und das bloße Lernen des Gelderwerbes kann man sich auch wo anders erwerben, das kann man z. B. auch in Privatkursen, die 6-8 Monate dauern und gegen die im Prinzipe nichts einzuwenden wäre, erreichen; nur darf der Staat nicht dulden, daß dort Zeugnisse in solcher Form ausgestellt werden, als ob es sich um die Abiturienten oder Maturanten von OberMittelschulen handeln würde.

Die Censurierung des Ergebnisses solcher Privatkurse muß in gesetzlicher Form beschränkt werden, so daß sie nur in einem vom Gesetz geduldeten Umfang erfolgen kann, soll das Handelsschulwesen überhaupt sich gedeihlich entwickeln.

Der ganze Begriff des Handelswesens muß höher geleitet werden, so wie draußen auch bei uns in Oesterreich.

Der Begriff der Kaufherrenschaft, des kaufmännischen Berufes muß in die Sphären der allgemeinen Achtung, der allgemeinen Wertschätzung seitens aller Klassen der Gesellschaft gerückt werden.

Es ist unbegreiflich, daß man gegen die vierklassigen Handelsschulen das Argument anfuhrt, daß der junge Mann bei den dreiklassigen um ein Jahr früher fertig wird.

Was bedeutet dieses eine Jahr für die ganze Zukunft des Lebens?

Mit den vier Jahren, die er an der Handelsakademie absolviert, ist er vollständig ausgerüstet für alle Phasen des höheren kaufmännischen Wirkens,

Der Bürgerschüler, der nach einer gewissen Aufnahmsprüfung einzutreten berechtigt ist, absolviert seine ganze Schule bis zu Ende der Schulzeit in sieben Jahren, gerade so wie der Oberrealschüler, demnach um ein Jahr früher, als der Oberymnasiast zur Matura kommt. Es liegt also gewiß in dieser Forderung der vierklassigen Handelsschule feine Unbilligkeit und keine Erschwerung für die Ausbildung des Kaufmannes.

Der Staat muß diese Erweiterung fordern und hat das Recht, aber auch die Pflicht dazu und es wird unbedingt nötig sein, daß der Staat die Handelsschulen im Allgemeinen und zwar staffelweise und zunächst die vierklassigen Handelsschulen verstaatlicht, damit er seinem Einfluße entschiedene Geltung verschafft und sich seinen Einfluß auf die Ausgestaltung des Handelsschulwesens wahrt.

Ich gestatte mir hier darauf hinzuweisen, daß die k. k. kunstgewerbliche Fachschule in Gablonz, eine in ganz Oesterreich berühmte Schule, allerdings nur einen dreijährigen Kurs umfaßt - es handelt sich hier aber nur um Spezial-Kunstgewerbe.

Wir lesen hier im Jahresausweise für 1901/02:

"Die für alle Abteilungen festgesetzte Unterrichtsdauer umsaßt drei Jahreskurse. Es empfiehlt sich jedoch, daß die Schüler tunlichst ein viertes Jahr an der Anstalt verbleiben, um sich durch besonders vermehrte Pflege des Werkstättenunterrichtes die für ihr Gewerbe erforderlichen Fertigkeiten in großerem Maße anzueignen. "

Sie sehen, meine Herren, an dieser staatlichen gewerblichen Anstalt, die laut Organisationsstatus in drei Jahren abschließt, hält man es für das Kunstgewerbe, das nicht einem so weiten Begriffe, wie das Welthandelsgewerbe, dient, für notwendig, zur vollständigen Ausbildung vier Jahre Unterrichtszeit als erforderlich zu bezeichnen; dies ist wohl ein genügender Beweis, daß der Welt-Handelsstand die Verpflichtung hat, das vierte Jahr zur höheren Ausbildung einzuführen.

Es muß ausdrücklich hervorgehoben und anerkannt werden, daß die Regierung in der Frage der Ausgestaltung des Handelsschulwesens in Oesterreich ihre besten Intentionen mit allem Entgegenkommen, mit großen Opfern und weitgehender Förderung zu verwirklichen trachtet, daß sie der Ausgestaltung und Hebung des Handelsschulwesens Oesterreichs, und namentlich des höheren, volle und wohlwollende Aufmerksamkeit ununterbrochen widmet und kann ich nur wünschen, daß die Regierung bei diesem Standpunkte aushält, sich nicht beirren, von demselben sich nicht abbringen läßt.

Der Landesausschuß ist in der Sache der Ausbildung des Handelsschutwesens, der Schaffung höherer Handelsschulen und Handelsakademien an die Seite der Regierung getreten, indem er die aus Grund der Intention der Regierung gegründete vierklassige Handelsschule in höherem Maße subventioniert und auch sonst fördert. Die Bestrebungen des Landesausschusses lassen sich also als eine Mithilfe bei der Ausgestaltung der Handelsschulen bezeichnen.

Deshalb begrüße ich von ganzem Herzen die Resolution, die seitens der Budgetkommission hier unter 1, 2, 4 und 5 niedergeschrieben sind, und bemerke hiezu nur, daß für zweiklassige Handelsschulen die nötige Unterstützung seitens der Regierung tatsächlich insoferne ins Auge gefaßt ist, als Behandlungen darüber bestehen, daß für Absolventen zweiklassiger Handelsschulen auch eine geringere Militärpräsenzzeit festgesetzt werden soll.

Was das Einjährig-Freiwilligenrecht für vierklassige Handelsschulen anbelangt, bemerke ich, daß es sich bei der hier vorgelegten Resolution darum handelt, daß auch Schüler vierklassiger Handelsschulen in die Möglichkeit zur Wahrung des Einjährigenrechtes gegen Nachtrag des Absolventenzeugnisses versetzt werden, falls sie während der laufenden Schulzeit der Militärstellungspflicht genügen müssen.

Was die wissenschaftliche Ausbildung der Lehrer an höheren Handelsschulen anbelangt, so bemerke ich, daß die bezügliche Resolution sich hauptsächlich auf Lehrer in kommerziellen Fächern bezieht, und daß es seitens des k. k. Unterrichtsministeriums bereits ins Auge gefaßt wurde, so lange nicht ganz bestimmte Lehranstalten zur Ausbildung solcher Lehrer gestehen, entsprechende Kurse zu schaffen, um nach und nach die Ausbildung in der mit der Resolution geforderten Weise durchzuführen.

Was nun die Ermöglichung des Besuches vierklassiger Handelsschulen für die Kinder

weniger bemittelter oder unbemittelter Kreise anbelangt, so haben die Gemeinden heuer selbst - und ich nenne, weil ich es von anderen nicht weiß, Aussig, Reichenberg und Gablonz - bereits diese Ermäßigung des Schulgeldes dahin ins Auge gefaßt, daß es weniger bemittelten und unbemittelten Schülern möglich ist, eine höhere Ausbildung zu erreichen und die Wohltaten aus dieser höheren Ausbildung für ihr zukünftiges Leben zu genießen.

Der Kürze halber bemerke ich nur, daß die Handelsschulen in Reichenberg und Gablonz allerdings noch immer als höhere Handelsschulen im Budget angeführt sind, aber daß tatsächlich diese Handelsschulen bereits Akademien sind.

Ich empfehle die genannten Resolutionen zur Annahme und gestatte mir in Ausführung meiner Worte, die sich auf die Berstaatlichung beziehen, folgende Resolution zu beantragen:

Es wird der k. k. Regierung angelegentlichst empfohlen, die entsprechenden Beranlassungen behufs Berstaatlichung der kommerziellen Lehranstalten im Interesse der gedeihlichen und einheitlichen Entwicklung des kommerziellen Unterrichtes ohne Berzug einzuleiten. (Beifall. )

Oberstlandmarschall: Der Herr Abg. Posselt stellt folgenden Resolutionsantrag:

,, Es wird der k. k. Regierung angelegentlichst empfohlen, die entsprechenden Beranlassungen behufs Berstaatlichung der kommerziellen Lehranstalten im Interesse der gedeihlichen und einheitlichen Entwicklung des kommerziellen Unterrichtes ohne Berzug einzuleiten. "

Ich ersuche die Herren, welche diese Resolution unterstützen, die Hand zu erheben.

Die Resolution ist hinreichend unterstützt und wird dem Budgetausschusse zugewiesen.

Přijde nyní k řeči p. posl. Jirousek jakožto jenerální řečník.

Posl. Jirousek: Slavný sněme! Byl na mne vložen úkol, abych promluvil jako jenerálni řečník při ukončení debaty o akci maloživnostenské.

Slibuji, velectění pánové, že řeč má bude stručná a věcná a to tím spíše, poněvadž již můj vážený kolega, p. Němec, reagoval na řeči pánů řečníků, kteří mluvili před ním, an bych musil vše jen opakovati.

Přiznávám se, že zaujímám stanovisko, které snad nebývá při projednávání rozpočtovém. Totiž rozpočet mívá účel ten, že jest umnožněno každému, kdo se hlásí ke slovu, o všem možném a nemožném mluviti a stěžovati si na poměry trudné, ve kterých se nachází ten který stav. Já výlučně zaujímám stanovisko opačné a nebudu sobě stěžovati na poměry svého stavu, naopak chci, pokud to bude možno, i uznati správnost jednání té které korporace.

Slavný sněme! Otázka, nebo-li, jak říkáme akce maloživnostenská v poslední době vstoupila v život a čilejší ruch a já zcela loyálně přiznávám, že v první řadě zásluhu o to má sl. sněm tohoto království jakož i sl. zemský výbor, který benevolentním způsobem přičiňuje se, seč jest a pokud dobrá vůle sahá, aby byl nápomocen onomu stavu, který tak drahná léta postrádal vší možné ochrany a všeho možného zastání.

Přiznávám zásluhu muži, který nejsa svým povoláním řemeslníkem ani živnostníkem, ale jako národohospodář uznal důležitost, nutnost, prospěch, ano uznal i za svou povinnost, aby stavu tak velkému, tak četnému, jako je stav živnostenský a řemeslnický nějakým způsobem pomocná ruka byla podána.

Jest to přísedící zemského výboru p. Karel Adámek.

Ten, velectění pánové, nejen brožurami, nejen tiskem a slovy, ale i skutky ukázal, jak se provádějí práce hospodářské, jak se provádějí reelním způsobem. Nejen tedy písmem a slovy, ale i skutky dokázal to, a to zasluhuje plné uznání v tomto sl. sněmu.

Sl. sněme! Jest mojí povinností také, bych uznal činnost pražské obchodní a živnostenské komory, která se podjala velkého úkolu a která pochopila, že mimo obchod a průmysl veliký jest její povinností chrániti všecky stavy, tedy stavy malé.

Důkazem toho nejlepším jest ona práce, kterou vykonala společně v poslední době, zřízení technologicko-průmyslového musea, ústavu to, který za krátký čas svého působení vykonal již tolik práce plodné, že české řemeslnictvo a živnostníctvo dovede pochopiti a uznává oceniti práci, která směřuje k zlepšení jeho postavení. Naše technologické průmyslové museum převzalo úkol, který dle mého náhledu a snad dle náhledů jiných velevážených kolegů by byl přináležel aneb přináleží spíše státu aneb, jak my si přejeme jako autonomisté, zemi.

Naše technologické průmyslové museum stará se nejen o své příslušníky v obvodu komory pražské, naopak, jak trefně se vyslovil pan kolega Němec, příslušníci celého království Českého, ať jsou to Češi neb Němci, mají stejný přístup a stejná práva v tomto ústavě.

Slavný sněme! Jakým způsobem začalo pracovati naše technologické průmyslové museum ? Pochopilo své poslání, které mu jest určeno, pořádáním tak zv. mistrovských kursů. Kdo trochu sledoval tu činnost, tu práci, to nadšení, které jevil stav živnostenský a řemeslnický při pořádání těchto kursů, musel seznati, že v tomto českém lidu řemeslnickém jest zdravé jádro síly, pachtění se po vzdělání a nabytí veškerých vědomosti.

V poslední době poukázal p. kol. Němec také na další pokrok a postup ve vývoji řemeslníctva a živnostníctva, totiž pořádáním učeduických výstav. Tu jste viděli, jak v krátké době práce tato se nám zdařila a jak se nám daří, a jaký očekáváme od toho velký prospěch pro náš dorost řemeslnický a živnostenský.

Chci poukázati a v plné míře uznávám, že akci, kterou zavádí neb provádí náš zemský výbor, provádí se vší svědomitostí a že ji provádí takovým způsobem, aby práce byla zdárná a úspěšná, by peníz, který se tomu věnuje, nám přinesl dobré ovoce.

Nicméně budiž mně prominuto, pakli si dovolím poukázati na jisté mezery, které se v dotyčné akci jeví a které by zasluhovaly nápravy.

Jako rolník neb zahradník, který

pěstuje stromeček od mládí, pakli chce, by mu hodně ovoce nesl, tak také jest tomu i u našeho stavu a u každého stavu vůbec. A proto jest snahou naší a všech činitelů - můj appeI také platí všem činitelům - abychom si vzali za povinnost vychovávati dorost řemeslnický ihned, jak vstupuje do dílny jako učedník, aby znal povinnosti a výchovu, jak si má dále počínati. Ale k tomu jest ovšem třeba ještě něčeho jiného než slov, která zde byla pronešena. Račte uvážiti a vpraviti se toho, jak se má celá otázka. Račte si představiti, jaký materiál přichází do řad stavu řemeslnického a živnostnického. Jest to dítě rodičů chudých, úplně nemajetných, jest to dítě snad i trošičku duševně slabší - poněvadž jest obecné přisloví: když špatně studuješ, tak půjdeš na řemeslo; jsou dva elementy opravdu těžké. Takový materiál přichází dnes do našich dílen a proto jest třeba, aby byl vychováván u dovedného a řádného řemeslníka, u řádného člověka. Prosil bych, aby náš zemský výbor obrátil v tom směru svou akci a aby se o to zasadil, a zajisté že my, jakožto praktičtí řemeslníci a živnostníci, když budeme povoláni, dáme k tomu materiál, aby se postaral o to, by náš dorost řemeslnický byl vychován tak, aby skutečně účelu tohoto velkého díla, které nyní nastalo, bylo dosaženo.

Jest to těžká práce, staršího muže teprve vychovávati a přizpůsobovati moderním povinnostem a modernímu vzdělání. Přiznávám se sám jako řemeslník a není to hanba pro stav řemeslnický, že postrádá snad všeobecného vyššího vzdělání nebo širšího rozhledu - on za to nemůže. Vždyť neměl nikoho, kdo by jej poučil, kdo by mu byl nápomocen, kdo by mu ukázal cestu, kterou se má bráti. Jest pravda, že poslední dobu několik mužů z řad řemeslníctva vzalo na se úkol chrániti a zastávati práva a interes jeho.

Přes to máme takový materiál, že ani naše slova, ani naše přesvědčení nic neplatí, poněvadž on má tu myšlenku, že musí zahynouti v té bídě, ve které se nachází, že mu není pomoci. Nechce se tomu přizpůsobiti, neboť nechce přiznati, že, pokud má ducha a zdravý rozum, má míti důvěru v lepši budoucnost. Přes

tyto trudné a neutěšené poměry, které byly a jsou v našich řadách řemeslnických a živnostenských, když se ukáže pomoc, když se ukáže cesta, kterou se má bráti, přece nám práce naše přinesla výsledek. Já vracím se zpět k našemu technologickému museu.

Velectění pánové, s jakým nadšením a s jakou láskou pracují a snaží se, aby to, čeho postrádali po celý vek, pokud možno dohonili, toho důkazem jest, že jádro českého řemeslníctva a živnostníctva je přístupno pokroku a vzdělanosti.

A tím spíše, velectění pánové, ježto český řemeslník a nejen český, - budu mluviti ze širšího stanoviska - i německý řemeslník má těžké postaveni.

Jednak proti němu stojí veliký kapitál, v druhé řadě stojí obchodně vzdělaní lidé a to jsou zajisté dvě veliké překážky, které staví se proti malému člověku, kterých on oproti jiným postrádá.

On nemá ani kapitálu, jemu nebylo dáno ani širší vzdělání obchodní a dnešní doby, nemůže se uplatniti, kdyby byl sebe více vyučeným řemeslníkem a kdyby byl dobrým pracovníkem - a důkaz toho, že tomu tak jest, máme, že český řemeslník a český dělník vzdor těm neutěšeným poměrům národním, zejména v sousední říši německé je tamtéž hledaným pracovníkem a bez ohledu, že je Čech, hledá se jako pilný dělník; toť je důkazem dovednosti, pracovitosti a pilnosti našeho českého řemeslníka, kterému nemůže se vytýkati, že v tom neb onom směru snad by byl liknavým nebo lenivým.

Tu je nutno hleděti zvláště k tomu, v Čem spočívá ta okolnosť, že zdatností a krásné vlastnosti, které přírodou jsou dány, spočívají v každém českém řemeslníku, že však nemůže svou sílu přivésti k platnosti, by si zajistil lepší budoucnost.

V čem to spočívá? Jednoduše v tom' poněvadž český řemeslník je dobrým pracovníkem, je pilným dělníkem, ale nemá těch vědomostí, aby svou práci prodal, by ji zpeněžil.

Pracuje pro jiného, pro veliký kapitál a pracuje stále jako námezdný dělník.

Tím ovšem nemůže se dodělati toho, by sobě zajistil existenci pro další svůj život.

Já, slavný sněme, obracím se k činitelům povolaným, kteří mají rozhodovati v otázce akce maloživnostnické, se žádostí, by v tomto směru počali svou práci, která směřuje ke stavu učednickému.

Řemeslnictvo postrádá, jak jsem si dovolil naznačiti, širšího vzdělání a volá: - a myslím, že je to chvalitebným pro stav řemeslnický a živnostenský "dejte nám školy, podporujte školy pokračovací, podporujte školy odborné, aby se náš dorost mohl vychovati, by z něho byl řádný a dobrý občan a dobrý řemeslník. "

Takové volání, které se ozývá z řad českého řemeslnictva na všech jeho shromážděních, nesmí zůstati bez ohlasu a, kdyby i ten rozpočet o něco byl stížen, ten peníz, který zemský sněm povolí školám pokračovacím a odborným, bude dobře uložen a ponese dobrý úrok.

Nesmíme se uzavírat a myslit, že stačí řemeslníku, když se vyučil řemeslu, že nic nepotřebuje; to by byl špatný rádce a přítel národa českého, kdo by tím způsobem pohlížel na stav řemeslnický a živnostnický.

Český řemeslník dnešního dne, kdy je těžká konkurence, potřebuje širšího rozhledu a opakuji tedy opět: Slavný sněme, podporuj školství pokračovací a školství odborné a tak prospěješ svému národu nejlépe.

Ctění pánové, je tu stav řemeslnický a živnostnický na jedné straně a na druhé straně stav rolnický a já jsem tomu povděčen, že při jenerální debatě několika pány řečníky bylo také upozorněno na stav řemeslnický a živnostnický, že je nutná potřeba, by se nějaké nápravy staly, by tento stav byl ve své síle zachován.

Slavný sněme, bude-li zachován stav řemeslnický, živnostenský, bude-li zachován stav rolnický na druhé straně, račte býti přesvědčeni, že potom teprve budeme míti částečný blahobyt v řemeslnictvu, živnostníctvu a v malorolnictvu a tím také blahobyt v celém národě, v celé zemi.

V tom, když lid jest uspokojen, když má, čeho potřebuje pro svoji existenci, v tom spočívá spokojenost a blaženost národa samého.

Mluvě o školství pokračovacím, odborném, velectění pánové, odvolávám se na zprávu komise rozpočtové o školách průmyslových, kupeckých a jiných v království Českém, kde v konečném návrhu se praví:

Zemskému výboru se ukládá, aby působil k tomu, aby pokračovací školy průmyslové, na kterých převládá počet učňů téže neb příbuzné živnosti náležející, přeměňovány byly v pokračovací školy odborné, a aby tyto odborné školy pokračovací všemožně podporoval.

Při tom budiž mi dovoleno, velectění pánové, abych k něčemu ještě poukázal, a činím tak, ježto vážený pan kolega Macháček z osmé části Prahy nepřišel ku slovu, jménem jeho i nás všech, abych tlumočil slavnému sněmu přání následující, respektive také vysvětlení a upozornění připojil.

Škola pokračovací v Libni, pokud tato nebyla osmou částí Prahy, měla 19 tříd s počtem žáků 698.

10 tříd z těchto 19, v nichž bylo 386 žáků, patřilo odboru strojnickému.

Zde, pánové, jest důkaz, že právě v tomto školství pokračovacím návrh, který nám předkládá komise rozpočtová, úplně vyhovuje, a jest třeba, aby v školách takových odborné vyučování bylo zavedeno. Avšak, velectění pánové, tato škola má jiné nepříjemnosti.

Pokud to byla škola libeňská a Libeň nebyla osmou části Prahy, patřila pod okres karlínský a okres karlínský subvencoval tuto školu obnosem 3600 korun. Naproti tomu zemský výbor dává subvenci pouze 2400 korun. Vydržování této školy specielně stojí ročně 18. 000 korun.

Dále poukazuji, že na této škole po-