Sunda-Inseln zur Aufhellung ihrer botanischen Verhältnisse zu bereisen und reiche Ausbeute ist dabei gewonnen und jetzt wieder kehrt eine wissenschaftliche Expedition Zurück, welche erfolgreich in Kleinasien für archäologische Zwecke tätig war.

Damit, glaube ich, zur Genüge erwiesen zu haben, daß die Tätigkeit der Gesellschaft eine sehr ersprießliche war.

Meine Herren, wenn ich sage, das Arbeitsfeld war anfänglich weniger bekannt und wir vermochten uns mit wenigen Mitteln zu behelfen, so ist dies richtig, aber ich muß hinzufügen, daß es sich im Laufe der Jahre gezeigt hat, daß der Boden fruchtbar, die Zahl derjenigen sich mehrt, welche Förderung und Unterstützung begehren und verdienen. Und so werden Sie sich nicht wundern, daß wir allmälich mit unseren Mitteln zu Rande kommen, daß die Beiträge, die vom Staate und vom Lande einfließen, nicht mehr reichen und damit erscheint, meine Herren, auch von dieser Seite unsere Bitte an den hohen Landtag und mein spezielles Ansuchen an den Landesausschuß gerechtfertigt.

Meine Herren! Uralt ist die Kulturverbindung zwischen Deutschen und Čechen in diesem Lande. So reichen, oft übermäßigen Einfluß hier die deutsche Kultur geübt hat und noch besitzt, so ist es ihnen anderseits, meine čechischen Herren, doch gelungen, ihre Eigenart in gewisser Hinsicht zu behaupten. Aber eine gemeinsame Kultur besteht, und wenn ich dies erwähne, so geschieht dies, um zu zeigen, daß neben dem gemeinsamen Sitze in diesem Lande und unserer gemeinsamen Zugehörigkeit zu unserem großen Österreich, auch noch ein zweites Band besteht, das Band der gemeinsamen geistigen Kultur; mögen wir uns auch davon nicht so sehr Rechenschaft geben, es ist ebenso sicher vorhanden.

Die Gemeinsamkeit bewirkt aber, daß jede Schädigung, die dein geistigen Schatze eines Bolkes zugefügt wird, abgesehen von dem Rückschlag auf die gesamte Kultur, von dem andern besonders empfunden wird.

Und noch Eines lassen Sie mich zum Schlüsse sagen. Alle die hochgetragene und mit Recht hochgepriesene Kultur unserer Tage ist im Grunde ethisch wertlos, wenn sie das eine nicht bringt, die Betätigung echter Humanität und Toleranz.

Nur dadurch werden wir die richtigen Söhne unserer Zeit, wenn wir uns aneignen, was die Geschichte der Neuzeit "als ihre höchste Errungenschaft bezeichnet. Üben wir, meine Herren, diese Humanität vor Altem gegen einander selbst!

(Beifall, Redner wird beglückwünscht. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k řeči příští řečník, který jest zapsán proti návrhu, pan posl. dr. Šamánek.

Dříve, než dám slovo panu posl. dru Šamánkovi, dovolím si ještě podotknouti, že se pan posl. Schreiter dal vyškrtnouti.

Ich erlaube mir mitzuteilen, daß sich der Herr Abg. Schreiter aus der Rednerliste hat streichen lassen.

Dávám slovo p. posl. dr. Šamánkovi.

Posl. dr. Šamánek: Velectění pánové! Velmi bych byl spokojen s výsledkem dosavadní debaty, kdyby slova posledního řečníka, že humanita nás dva národy víže dohromady, že máme pěstovati humanitu zakládala se na pravdě.

Avšak fakta, která dovolím si později uvésti a slova předešlých řečníků z německé strany ukazují, že tomu není tak, že by Němci pěstovali humanitu vzájemnou, že by tu humanitu nám popřáli.

Žádají vždycky pro sebe humanitu, pro sebe vzdělání, pro sebe ten lepší podíl na každém majetku, ať jest to hmotný neb duševní, ale nám popřáti nechtějí ničeho.

Nechci se dále šířiti uváděním nových příkladů, chci se obmeziti na případ blízko mě ležící a sice na případ českého školství v Liberci. Prosil bych pana prof. Bachmanna, aby šel jednou do Liberce a dal si od pana dr. Mayera a magistrátního rady pana Ringelhahna vypravovati, jak humánně Liberec zachází s českou školou obecnou a pak vůbec s českými živnostníky a dělníky. Tam by mohl se naučiti, jak že Čechům se vede a jak na špatném místě jest zde appel na humanitu vzájemnou. Již dříve také pan Markert si dovolil nám - bych tak řekl do tváře vrhnout tu nepravdu, že prý Němci nám přejí ten vývin přirozený a kulturní atd. a že nám nepřekážejí v nijakém ohledu, abychom se jako národ vyvinuli a ku platnosti se přivedli. To, pánové, tak jako slova pana dr. Funke, který nám totéž pravil, jsou samá licoměrná slova, která by skutečně již neměla býti mluvena. 'Neboť jest to urážka pro náš národ, kterému přece také i naši protivníci 'jistý vývin morální a kulturní neupírají, když němečtí řečníci nám s takovými licoměrnými tvrzeními přicházejí.

Chci vylíčiti poněkud krátce poměry na veřejné české škole v Liberci, abych podal aspoň malinký obraz její zbědovanosti. Jsme unaveni již, dopodrobna přednášeti Vám všechny své stížnosti, které se pášou na českých menšinách se strany Němců. Jsme unaveni, proto chci jen některé nejkřiklavější uvésti, Česká škola v Liberci jest předem špatně umístěna; stojí až na konci obce v budově, ve které jsou umístěny také školy německé, tak že žáci obou těchto škol se stýkají a již často došlo ke srážkám mezi nimi.

Budova ta nemá ani dostatečných místností, takže je jedna třída, obyčejně druhá třída, velice přeplněna a ve které dosud nebyla povolena paralelka, protože město nechce to říditi dle zákona, nýbrž jen dle své libovůle. Vyšší úřady dosud nepřinutily město Liberec, co vydržovatele této školy, aby zřídilo paralelku, a tím se stává, že již po dlouhá léta druhá třída veřejné české školy jest přeplněna; neboť jest obyčejně navštěvována počtem přes 100 žáky, takže jest tato třída v každém ohledu nezákonitá a jak zdraví tak i výchově škodlivá.

I působení c. k. okresní školní rady stran naší školy neodpovídá humanitě, neodpovídá ani zákonům. Okresní školní rada totiž nám nedopřeje dostatečnou knihovnu, ona nebéře žádný ohled na osvobozování českých rodičů, do této školy své dítky posílajících od školného, ona nebéře ohled na to, aby se omezila agitace hlavně při zápisu v německém obyvatelstvu, hlavně v dajčnacionálním spolku. Naopak ona i členové její i celý apparát úředníků na magistráte, většinou pro agitaci proti Čechům placených, se vrhá na každého Čecha, který chce své dítky do české veřejné školy posýlati.

Magistrát, resp. c. k. okresní školní rada liberecká, si dovolily právě v této době, když je před zápisem, vyhrůžky o exekuci stran neplaceného školného českým rodičům dodati, jen aby těmito překážkami je opět zastrašili, by své dítky do české školy neposýlali.

To jsou také křiklavé věci, které vyžadují jisté odpomoci, a proto jsem si dovolil slavnému sněmu předložiti tuto resoluci ke schválení, ve které se zemskému výboru ukládá, by působil prostřednictvím c. k. zemské školní rady na c. k. okresní školní radu města Liberce v ten smysl, aby rodičům dítek na veřejné škole české bylo osvobozováni od školného udíleno blahovolněji než dosud, by přeplnění tříd - přes 80 žáků - bylo zamezeno a by školní budova byla na místě uprostřed školního okrsku vystavěna. Prosím o přijetí této resoluce. (Výborně! Potlesk).

Nejvyšší maršálek zemský: Dovoluji si oznámiti, že posl. dr. Pippich se dal ze seznánu řečníků vyškrtnouti.

Der Herr Abg. Dr. Pippich hat sich aus der Rednerliste streichen lassen.

Pan posl. dr. Šamánek navrhuje následující resoluci:

"Zemskému výboru se ukládá, by působil prostřednictvím c. k. zemské školní rady na c. k. okresní školní radu města Liberce v ten smysl, aby rodičům na veřejné škole české bylo osvobozování od školného udíleno blahodárněji než dosud, by přeplnění tříd přes 80 žáků bylo zamezeno a by školní budova byla na místě uprostřed školního okrsku vystavena. "

Žádám pány, kteří podporují tento návrh, by pozdvihli ruku.

Návrh je dostatečně podporován a bude odkázán komisi školské.

Ježto p. posl. dr. Pippich se dal vyškrtnouti, přijde nyní k slovu další řečník zapsaný pro návrh; dávám slovo p. posl. Bonzovi.

Posl. Ronz: Slavný sněme! Je víře nepodobno, že průmysl mlynářský, jeden z nejdůležitějších odvětví průmyslových vůbec postrádati musí dosud jakéhokoliv školství odborného.

Avšak nejen to, velectění pánové, dosud postrádá školství takového celá polovice říše předlitavské.

Průmysl mlynářský přes smutný fakt, že v posledních děsiti letech nepřízni doby musela zastaviti výrobu svou celá řada mlýnů, a nejen mlýnů malých, námezdních, nýbrž i mlýnů obchodních, velkých, opatřených všemi moderními vymoženostmi vládnoucích dostatečným kapitálem. Čítáme ještě do dnes jedině v království Českém 5000 mlýnů, zaměstnávajících daleko přes 30. 000 deníků a skýtajících značného výdělku a zaměstnání továrnám strojnickým.

Mlýny naše jsou mimo to jediným odběratelem zemědělských plodin chlebových. Mohlo by se, velectění pánové, souditi, že snad dosud nejevil se dostatečný zájem a pochopení pro užitek těchto odborných škol. Avšak tomu tak není. Již po dlouhá léta, a to jak na tomto slavném sněmu, tak na říšské radě, podávány četné petice za zřízení odborných škol pro mlynáře.

Již dříve, dokud nezasedal na tomto slavném sněmu zástupce průmyslu mlynářského, ujal se průmyslu toho s nevšední ochotou vážený pan posl. Janda, tlumočil stezky a přání z kruhů mlynářských po zřízení odborné školy mlynářské. V této věci pracují s námi i naši soudruzi německé národnosti paže k paži, a vždy, kde se jednalo o zřízení takové školy, postupováno bylo svorně z obou táborů národnostních.

Hlasy po zřízení Školy mlynářské ozývaly se však nejen z kruhů mlynářských, i také dělnictvo s vřelým zájmem sleduje tuto otázku.

I ono toužebně želí nedostatku dosavadního, snažíc se, pokud je mu to možné, svým hlasem přispěti k brzkému uskutečněni dávných tužeb svých po zřízeni takové školy.

Pánové, kdo zná z vlastních názorů úpadek, jakého doznal druhdy kvetoucí, vážený průmysl mlynářský, ten zajisté uzná oprávněným, když příslušníci tohoto stavu při všech příležitostech dle sil svých se starají, jak by trudný stav svůj zlepšili. Jedním zajisté neomylným prostředkem k zlepšení stavu některého průmyslového odvětví jest povznesení niveau vzdělání, jak majitelů dotyčných podniků průmyslových, tak i dělnictva v nich zaměstnaných.

My všichni vidíme, že v zdokonalení našeho dělnictva lze spatřiti jistou záruku, že budeme spíše moci čeliti mocné, každým rokem se vzmáhající soutěži velkomlýnů uherských, a že snad tak alespoň, nebudeme-li moci zameziti, oddálíme onen okamžik, kdy průmysl mlynářský bude toliko žíti v legendě, kdy bude museti kapitulovat před mocným soupeřem.

Velectění pánové, nechci zde rozbírati veškeré svízele a útrapy, které průmyslu tomuto bylo v posledních létech zakusiti, neb jsou to věci všem známé. Byl konečně již i na povolaných místech neutěšený stav ten uznán.

Jsem přesvědčen, že takovémuto průmyslu, který nezaviněnými toliko okolnostmi, na nichž žádného vlivu neměl, nalézá se v dekadenci, v úpadku, neodepřete podpory, kdykoliv a jakkoliv o ni požádá. Nehodláni činiti ve smyslu tom nějakého návrhu. Dovolím si vznésti jménem mlynářstva českého a dělnictva mlynářského snažnou prosbu k slavnému zemskému výboru, aby v době nejbližší laskavě se obíral žádostmi za zřízení odborné školy mlynářské a uvedl je co možná nejdříve ve skutečnost.

Skutkem tímto vykoná veleslavný zemský výbor záslužný čin a získá sobě vděk tisíců českých mlynářů, volajících ones o svou záchranu a o zlepšení své smutné nynější existence. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní ke slovu pan posl. Březnovský.

Dávám mu slovo.

Posl. Březnovský: Slavný sněme! Přehlížíme-li položku, již slavný sněm věnuje na školství v král. českém, vidíme, Že rok od roku tato položka stoupá. Porovnáváme-li ony položky - vzal jsem si tu práci a porovnal jsem to - shledáváme, že v 15 letech tato položka na školství král. Českého stoupla takto:

V  r. 1886 věnoval tento sněm na školství 3, 879. 000 zl., kdežto přihlédneme-li k letošnímu rozpočtu, vidíme, že vynakládá na školství 23, 646. 900 K.

S touto ohromnou sumou nehospodáří zemský výbor, tyto miliony odevzdává zemské školní radě. Tato s nimi hospodaří, aniž by zemský výbor měl kontrolu na tím, jak se s těm, penězi nakládá.

Mimo to musí ještě země připláceti režijní příspěvek účetnímu oddělení c. k. místodržitelství 27. 000 K příspěvku řádného a mimořádného příspěvku 14. 000 K a ostatním účetním, oddělením 42. 000 K, takže příspěvek účetnímu oddělení místodržitelství činí celkem 83. 512 K ročně. Již v r. 1887 byla předložena tomuto slavnému sněmu zpráva výboru zemského, že jest nutno, aby zemský výbor měl revisi a kontrolu nad těmito miliony a že by mohla země za tyto peníze, které se obětují na revisi státu, vlastně místodržitelství, tuto revisi vykonati sama.

V   této zprávě se praví: "Výbor zemský veden byl při tom úvahou, že je slušno a spravedlivo, aby bylo zemi, která poskytuje tak značný příspěvek na své školství, umožněno důkladné zkoumání a kontrolování, jak užito bylo peněz určených na školy ty národní. "

Věc ta padla v zapomenutí a prosím slavný zemský výbor, aby tento návrh byl obnoven a doufám, že úsilovnou prací domůžeme se konečně toho, že tyto miliony, které země vydává, budeme kontrolovati.

Velectění pánové! Praha, která sama své školství vydržuje a nedostává od nikoho, ani od státu ani od země žádného příspěvku, věnuje na školy české 2, 500. 000 korun a na německé 250. 000 kor. Sama nedostává žádné náhrady.

Bylo by spravedlivo, aby z této nové pivní daně, kterou Praha snad nejvíce ponese, též obec pražská na své školství jistou část dostala. Měl jsem čest svého času předložiti zde žádost učitelstva pražského, které vzhledem k tomu, že Praha bude přispívati velkou částí k tomuto obnosu, žádalo, aby též učitelstvu pražskému bylo služné upraveno.

Poukázal jsem na to, mnoho-li Praha, ta kaceřovaná Praha se stanoviska německého přispívá, a mnoho-li ji stojí vydržování školství německého. Ale vzdor tomu stále zde od pánů národnosti německé i na říšské radě i zde, slyšíme stesky, jak macešsky prý se Praha chová k německému školství. Kdyby Praha jednala tak, jako jednají města jiná, jako na př. jen Liberec, kdyby Praha jednala správně a vzala za měřítko statistiku, z těch 55 tříd německých škol by musilo se nejméně 45 zavřít, poněvadž zde není Němců. Dokážu to, pánové číslicemi úřední statistiky magistrátu pražského. 390 tříd českých škol navštěvuje okrouhle 20. 000 českých žáků a mezi těmi 20. 000 českými žáky nalézá se pouze 183 žáků židovské národnosti, kdežto v 55 třídách německých nalézá se 1600 žáků, kteří náležejí národnosti židovské, tedy 55 pro o. žáků německých škol náleží národnosti židovské.

Pánové, došlo to již tak daleko, poněvadž zákon nařizuje, že má býti ředitel toho náboženství, kterého je většina žáků, že již na 2 školách máme ředitele národnosti židovské, nebo náboženství židovského, neboť to se konečně kryje, (Veselost) ale co je nejsmutnější při tom, že mezi těmi 3000 žáky německými a budiž to Bohu žalováno - je 1067 žáků národnosti české.

Je to smutné, pánové, že ještě nalézá se v Praze tolik hloupých a pobloudilých lidí, že posýlají své dítky do německých škol. Spočítáme-li tedy žáky, kteří patří národnosti české (1067) se žáky národnosti židovské (1591, což by bylo dohromady 2665, a odpočítáme-li to od sumy 3000, zbide pražských Němců v těchto školách pouze 290. (Slyšte!) Kdyby české děti šly do českých škol a židovské do židovských, stačilo by tedy pro těchto 290 žáků 10 tříd dosti dobře. Tak to, pánové, vypadá s němectvím v Praze.

Že židé jsou všude počítáni k národnosti německé, je viděti z této ukázky. Nedávno Heřmanův Městec žádal, aby byla tamnější německá škola zavřena. Dokazováno, že v Heřman. Městě není Němců. Ale zemská Školní rada rozhodla "Tam se nalézají Němci, poněvadž jsou tam židé. (Veselost. )

Je vidět, že židé se všude hlásí k národnosti německé, vzdor tomu, že Němci kdekoli mohou, je kopají, že po nich plvají a od sebe je odhánějí. Naši spoluobčané židovské národnosti se k nám nechtějí arciť hlásiti, my si toho také nepřejem, neboť tam, kde jsou, velice dobře se hodí.

Neboť, že němčina má ve světě takovou rozšířenost, mají páni Němci jen co děkovati židům, poněvadž židé jsou v celém světě, v Evropě, Americe i Indii. Vždyť je to, pánové, jejich původní řeč, neboť kdo zná poměry židů ruských, jejich žargon, zajisté mi přizná, že řeč jejich se skládá z hebrejštiny a němčiny. Jest to internacionální hantirka. (Veselost. )

Jest-li se zde, pánové, páni Němci chlubí poplatností, - je-li ovšem to pravda, že oni jsou většími poplatníky než-li my - mají co děkovati jen svým bratránkům židovské národnosti, poněvadž tito platí více daní než-li oni; kdyby se odpočítala poplatnost židů od toho, co platí Němci, špatně by to s těmito dopadalo.

Za to jsou však tito židé všude hýčkáni na celém světě. Když se Šlápne v Evropě neb v Americe jednomu židovi jen na noha, jest celý svět vzhůru, a jsem pevně přesvědčen, kdyby se to dělo, co se děje dnes ve Francii katolickým společnostem jen proti jediné společnosti židovské, že celá Evropa by byla vzhůru a byla by z toho vojna. (Hlučná veselost. )

Víte dobře, pánové, kdo representuje německý živel v Praze. Jděte se jen podívat do německého divadla, podívejte se na německou žurnalistiku, podívejte se na naší promenádu, na Příkopě, podívejte se do parku a když uslyšíte tam německý hovor, jsem přesvědčen, že vedou jej z 90 proc. židé, že je to zkrátka židovský sermón. (Tak jest! Souhlas). Prováděl jsem kdysi jistého německého poslance říšského Prahou a ten se divil, že zde Němci tak divně německy mluví a pochopil teprve, když jsem mu řekl: Das sind die Juden, die mauscheln nur!

Němečtí páni při předešlé položce, ve které jednalo se o ústavy humánní, stěžovali si na to, že do našich ústavů zemských hlásí se velice málo německých lékařů. Jest to přirozeno, a já se divím, že přísedící zemského výboru p. dr. Grégr, když položku tuto hájil, nepoukázal na to, co je toho příčinou. Příčinou toho jest, že německá universita pražská je z 80 proc. sežidovštělá; jest tam lékařská fakulta sežidovštělá, právnická fakulta sežidovštělá a jsem pevného míněni, že kdyby mohli na theologii, byli by tam také. (Hlučná veselost).

(Abg. Pacher: Was ist mit dem Kohn in Olmütz?)

Poukázal jsem na to, pánové, že Němci vyhazují židy ze spolků, ale přece páni Němci i vy Alldeutschové - a jsem tomu povděčen, že mne jeden poslouchá se jich bojíte. Já včera čekal, když zde se strany Alldeutschů pan Kasper mluvil o tom, jak těžké jsou finance zemské a když navrhoval různé daně, jako Luxussteuer, daň na staré mládence, že přijde také s návrhem, jak já ho znám, aby se zavedla daň ze Židů. (Hlučná veselost). Nesmějte se pánové, židé jsou také luxus. Vy se smějete a já vlastně tím končím. Ta nová daň ze židů by nebyla nic nového. Projděte historii král. českého a uvidíte, že Přemyslovci, zvláště Jan Lucemburský to praktikovali.

Když viděli, že zemské finance tohoto království jsou náramně Špatné, chytili zkrátka za hlavu v takovém případě židy, nechali je nejdříve se z křesťanského obyvatelstva nassát a pak, co z tohoto obyvatelstva nassáli, zase jim vzali. Ale dnes jim to necháváme.

Když tedy budete mluviti, pánové, o utlačování pražského němectva, je to vždycky židovstvo, a já Vám to zde přednáším proto, abyste nám to pořád neopakovali na říšské radě. Tím končím. (Výborně! Hlučný potlesk a souhlas. Veselost. )

Nejvyšší maršálek zemský: K slovu dále přijde p. posl. dr. Čelakovský.

Dávám jemu slovo.

Posl. dr. Čelakovský: Slavný sněme! Po zábavné řeči předešlého pana řečníka mám snad poněkud obtížné postavení Předmět sám, o kterém jednáme, nemůže býti učiněn tak zábavným, abych mohl v jeho způsobu pokračovati. Posavadní debata vedla se větším dílem klidným tónem, - já neříkám, že by poslední řeč z něho vybočovala - který bych nechtěl jakýmkoli způsobem rušiti.

Bylo zde věcně jednáno o mnohých otázkách našeho kulturního života, a mnohé, co zde bylo řečeno, my s radosti můžeme uvítati a přijmouti. Já mám za to, že při tom však nelze mi opomenouti mlčením, když chci věnovati též pozornost vlivu veřejného mínění na vývoj kulturní, který je tak úzce spjat se školstvím, že není mně možno docela s mysli pustiti jednu řeč, která zde byla v první den našeho rokování o rozpočtu pronešena, velevážení pánové, řečníkem z levé strany, která obsahovala velmi pozoruhodné momenty, a jež může, kdyby názory v ni obsažené byly šířeny, míti zajisté dalekosáhlé následky pro kulturní vývoj této země. Onen jenerální řečník ve své řeči sice připustil, že spor národnostní je pro nás neštěstím, připustil, že by se mnoho získalo odstraněním národnostních Lojů, avšak toto odstranění že náleží jen pozvolna připravovati, a sice jak pravil - šetřením vzájemných zájmů a zejména a hlavně také šetřením oboustranné citlivosti odpůrců. Avšak, velectění pánové, já nevím, kolik velevážených členů slavného sněmu, kteří byli řeči té přítomni, souhlasilo by s tím, že onen velectěný pan řečník touto zásadou sám se spravoval. (Tak jest!) Neboť, velectění pánové, když možno v tak důležité přímo pragmatické řeči v naší době tvrditi, že prý dějiny učí, že moc jde vždy před právem, a když je možno, aby naše nejdůležitější názory, které my máme o veřejném životě, a sice názory na základě hlubokého studia a znalosti poměrů čerpané tak neobvyklým způsobem uváděly se v posměch - tedy nelze říci a tvrditi, že by to bývalo šetřením naši národní citlivosti a nelze říci, že by tím boj, bohužel pořád ještě trvající, se umírnil.

Není předně pravda, že dějiny učí, Že vždycky jde neb Šla moc před právem. Bylo by to smutno pro lidskou civilisaci, kdyby po 2000 letech, co trvá vzdělaná společnost, tato jediná zásada byla k platnosti přiváděna, bylo by to smutné, aby ve společnosti evropské, v které tak dalekosáhlý vliv měly ideje náboženské, ať ty neb ony, tato zásada byla pořáde pravidlem; bylo by to smutné, aby v nynější době, kde i spory velmi závazné mezi národy a státy se vyřizuji již mírným způsobem, úmluvami, kde se vyřizují - jak je známo - smírčími soudy atd., aby tu jedině tato zásada ve vzájemných stycích národův a států platila. Bylo by zajisté neméně smutné, kdyby v této době, kdy veřejné mínění nepopiratelně nabývá pořád větší a větší váhy, kde se rozšířilo na nejširší kruhy obyvatelstva, kde přestalo býti majetkem několika privilegovaných tříd a stalo se majetkem celého národa a celé společnosti, kdyby tato zásada měla i nadále platiti a veřejné mínění nemělo míti pražádné moci, tak aby vždy moc šla před právem. A bylo by smutné, pravím, při těchto úkazech, které vyvracejí toto tvrzení, aby i budoucí dějiny, ku kterým spějeme, se touto zásadou spravovaly. Já naopak jsem toho mínění a přesvědčení, že jak v minulosti velmi často, tak také v budoucnosti pořad více pokrok civilisace to sebou přinese, že bude rozhodovati moc ideí a že přijde k platnosti pravda, že tato moc ideí má také tu možnost, aby sobě i hmotnou moc opatřila a že bude právo tam zároveň čím dále tím více, kde bude moc a že bude moc tam, kde bude čím dále, tím více práva.

A toto rozdílné - řekl bych - zásadně rozdílné stanovisko, které v těchto důležitých otázkách míti musíme, a které já zde v stručnosti hledím aspoň vytknouti proti stanovisku, které s druhé strany bylo hájeno, to také ovšem při posuzování našich národnostních poměrů v zemi neobyčejnou měrou padá na váhu.

Ale, velectění pánové, mně se zdá, že pan velectěný řečník z levé strany sám se přesvědčil o té důraznosti dnešního veřejného mínění, neboť soudím, že mohu čerpati o tom přesvědčeni z toho klidného způsobu, jak se zde rokuje o tak palčivé otázce, která jindy tak mnohým bouřím dala podnět, o národním školství, o kterém jsou největší spory mezi námi.

Aspoň na druhého řečníka, který neměl tak tichým hlasem mluviti, že ho skoro nebylo slyšeti, ač náleží - jak známo - k nejradikálnějším členům sl. sněmu, i na něho veřejné mínění do takové míry působilo, že řeč svou tak tiše přednášel a i jakýsi článek konfiskovaný tak tiše četl, že ho nikdo neslyšel. Nejspíše bude onen konfiskovaný článek, týkající se Lovosic, znova vytištěn a tím dostane se do veřejnosti, aby svůj úkol vykonal.

Ukazuji jen na ten dvojí způsob, jak se zde mluví a jedná, jak jsou mezi námi různá stanoviska v těchto věcech a pro mne jest potěšitelné a zajímavé jen to, že takový zjev i celek debaty ukazuje tento tlak veřejného mínění. Nemyslím, že jest to únava v tomto sl. sněmu, že přistupujeme k otázkám dosti palčivým a sporným tak klidným způsobem, že můžeme říci, že otázky ty věcným způsobem mezi sebou jako zástupcové obou vysoce vzdělaných národů hledíme rozřešiti.

Neváhám říci, že pan kolega dr. Funke pojednal zajisté o velmi sporných otázkách, které se týkají Třebenic, Lovosic a o otázce t. zv. minoritních škol způsobem, že jest možná klidně a věcně odpověděti, aniž by člověk nějakým slovem hranice, které Žádostí pro šetřeni citů oprávněnými se býti jeví, překročil.

Pan dr. Funke líčil nám poměry v Třebenicích. I mně jsou poměry ty jakožto členu zemské školní rady i jinak dobře známy. Třebenice již dávno dovolávaly se toho, aby obdržely měšťanskou školu. Tato škola měšťanská v Třebeni cích nemůže býti nucenou školou, poněvadž není nutná, neboť musí býti v každém okresu jen jediná měšťanská škola a jak jste slyšeli v Lovosicích jest již jedna měšťanská škola.

Při této škole Třebenické musili všichni interesenti dáti souhlas, a ovšem naskytla se otázka, jaká škola má býti zřízena, zdali česká neb německá.

Obecní zastupitelstvo Třebenické, která o to žádalo, žádalo za zřízení české školy a dalo svolení, že veškerý náklad povede i za jednu menší německou obec, která by na měšťanskou školu přispívala. Tento závazek obce byl přijat. Na základě toho cestou instanční bylo tam již zřízení měšťanské školy povoleno.

Vedle toho s německé strany se rovněž činily kroky, aby se zřídila německá měšťanská škola veřejná, když již tam je zřízena od dvou let soukromá taková škola. Nepustím se do toho, jak mnoho jest na té neb oné škole děti - nemám zde také čí-lice - ale jest pravda, že měšťanská škola německá, když se žádá, aby byla veřejnou, musí se považovati za školu minoritní, poněvadž se zřizuje pro minoritu v městě, a obec, která má nésti věcný náklad v takovém případě musí dáti svolení ke zřízení této školy. Není zajisté nic nepříjemného na 2 měšťanské školy v jediném městě nésti věcný náklad. To musí každý spravedlivý člověk uznati. Obec také nejspíše s toho stanoviska vyslovila se aneb vysloví se v budoucnosti proti zřízení měšťanské školy německé. Jest otázkou, zda-li úřadové školní mají možnost, když jest tu rozhodnutí správního soudu, že proti vůli obecního zastupitelstva té obce, kde má býti měšťanská škola zřízena, škola zřízena býti nemůže, aby proti tomuto rozhodnutí v Třebenicích měšťanskou školu německou zřídily, když obecní zastupitelstvo jest proti tomu.

Jak jest známo, na př. na Vinohradech měla býti také německá škola a česká v Budějovicích a Duchcově. Správní soud však rozhodnutí nižších školních úřadů z toho zrušil důvodu, že obecní zastupitelstvo musí dáti v takovém případě svolení.

Nyní p. kol. Funke pravil, že nastane případ, že jedna z přiškolených obcí převezme věcné potřeby školy dotyčné na sebe. To jest případ, který podle mých známostí skutečně již také několikrát byl brán v úvahu. Skutečně v podobném případě správní soud zrušil zejména co se týká Krumlova rozhodnutí nižších instancí, které přijaly nabídku přiškolené obce k vydržováni nových tříd na české škole tamějši.

Jest tu však také novější rozhodnutí v tom směru, aby se to připustilo. Jestliže cestou instanční školní úřady a správní soud této myšlence se nakloní, nebude příčiny, aby se proti tomu co namítalo jen pak