pitole o zdravotních a humanitních ústavech zemských mluvilo 8 řečníků a nedá se upříti, že vyslovili zajímavé myšlenky a učinili pozoruhodné návrhy a resoluce, a to v takovém množství a takové důle žitosti, že, kdybych měl na všechno odpovídati a na všecko reagovati, by moje řeč musila trvati několik hodin.

Tu jsem přesvědčen, že bych se tím velectěným pánům velic špatně zavděčil v době, kdy lak spěcháme již ke konci a kdy jest nám každá minuta drahá, a kde jest dáno heslo, abychom co možná nejméně a nejkratčeji mluvili Chci se podle toho také říditi a chci jen na některé věci reagovati. Ani bych vůbec nemluvil, kdybych neměl čest býti členem zemského výboru, ovšem členem jaksi odstupujícím; vždyť víte, že mandát zemského výboru vypršel a jest možné, že jest to naposledy, že budu míti čest v tomto sl. sněmu jménem zemského výboru mluviti. Dokud jsem v zemském výboru, mám povinnost reagovati a odpovídati na některé věci, které od řečníků včerejších byly proneseny a které se více méně týkají činnosti zemského výboru. Chci to učiniti způsobem co možná nejkratším a nejjednodušším.

První řečník, který mluvil při této kapitole, byl velectěný pan dr. Zintl, náš starý vážený kolega, který nám zahrál zase onu známou, starou, poněkud již ošuntělou a nechutnou píseň o strašném utiskování našich Němců zde v Čechách a odůvodňoval to tím, že prý v zemském ústavu pro choromyslné v Dobřanech jsou skoro samí češi lékaři, úředníci a zřízenci a že jest tam velice málo Němců.

Na tuto výtku jest mi velice těžko dáti nějakou odpověď. Přiznávám se zcela otevřeně, že nevím, kolik je tam Němců a Čechů, poněvadž jsem nikdy nepokládal za svou povinnost, abych se některého lékaře, úředníka neb zřízence tázal, k jaké národnosti se hlásí, je-li Čech nebo Němec. Vím sice, že jim byli Němci a snad tam jsou posud ještě. Především poukazuji na bývalého správce ústavu Antonia, jenž tam byl několik let a který byl předsedou německého Schulvereinu, velice činným a agilním předsedou.

To věděl zemský výbor také, ale nikomu v zemském výboru ani nenapadlo, aby pro tuto jeho národní činnost činil mu nějaké výčitky.

Nyní již tam Antonia není, poněvadž na vlastní žádost, na vlastní naléhání byl přeložen k zdejší účtárně. Vím, že před nedávném tam byl rozhodný Němec, ryt. Hübner, jako kontrolor Ten tam už však není z té příčiny, poněvadž se dopustil takového činu, že musil býti propuštěn.

To byl také rozhodný Němec. Vím, že tam jsou někteří Němci. Před krátkou dobou dostal místo strojníka Němec, a sice proto, poněvadž, jak jsem se osobně přesvědčil, zná velice správně oba jazyky jak český tak německý a poněvadž měl ostatně také nejlepší kvalifikaci. To jest hned jeden příklad, že zemský výbor v této věci nehledí nikterak na žádnou národnost, a že se řídí dle zásady spravedlnosti.

Jak pravím, nevím kolik je tam Němců mezi lékaři a úředníky, poněvadž v té věci se řídí zemský výbor dle jedné zásady, aby každý úředník, který je v službách zemských, a zvláště úředník ústavů, byl obou zemských jazyků úplně mocen.

A proč se podle toho řídí zemský výbor?

Z jednoduché příčiny, kterou uvedl zvláště, co se lékařů týče, před několika dny jeden ctěný řečník ze strany německé, který pravil, že je to pravá surovost a barbarství, když lékař nebo opatrovník v některém ústavě nemocenském neumí mluviti s nemocným v jeho jazyku.

To je úplně pravda, to je barbarství a surovost (Souhlas) a poněvadž jsou v ústavu Dobřanském, jak páni sami uznali, nejen Němci, nýbrž také Češi, proto také z toho vysvítá jasně, že je zapotřebí, aby lékař a každý zřízenec, který s Němcem musí obcovati, uměl s ním také mluviti v jeho mateřském jazyku. (Souhlas. )

A z toho vychází, že musíme žádati, aby každý zřízenec i lékař byl obou zemských. jazyků mocen.

Dle toho se také řídíme vždy konsekventně všude v našich ústavech; jestli se podle toho řídi páni v německých ústavech, o tom nechci mluviti.

Bylo-li praveno, že tam nejsou lékaři, kteří umí německy, bylo to jen ovšem zcela paušálně řečeno a takové všeobecné obvinění nemá žádné platnosti, dokud se nedokáže na konkrétním případě, že ten a ten lékař, který je tam a tam, na př. v ústavě Dobřanském, neumí německy; když se to dokáže, pak teprv se tomu může dáti víra, ale dokud tomu tak není, je to jen všeobecná fráze, která se nezakládá na skutečných poměrech. (Souhlas. )

Lituji, je-li tomu tak, že tam není žádných lékařů Němců, ale je to proto, poněvadž se tam nehlásí. Nedávno bylo vypsáno místo sekundárního lékaře v Dobřanech jeden pán z německé strany se na mne obrátil: "Prosím Vás, je vypsáno místo sekundárního lékaře, přec by to mohl dostati nějaký německý lékař?

Já mu odpověděl: "S největší radostí, nám to je velikým potěšením, když se nějaký německý lékař přihlásí, který bude míti potřebnou kvalifikaci, že bude znáti oba zemské jazyky a který, ostatně co se kvalifikace týče, bude lepši než jiní. " On za to děkoval a řekl: " Však my jej najdeme. "

Hledal jej snad po celém uzavřeném území německém, ale nenašli jediného kandidáta, který by se mohl tímto požadavkem vykázati. Tak se stalo, že skutečně opět dostal místo český lékař.

Tolik jen chtěl jsem pověděti a na pravou míru uvésti vůči tomu, co se nám se strany německé řeklo.

Ostatně pan dr. Zintl si, na nic jiného nestěžoval a nemám tedy příčiny déle s ním se zabývati.

Druhý řečník byl pan dvorní rada prof. Jaksch.

Pokud se tkne řečí pana prof. Jaksche, tedy se netýkala zemského výboru a zemské správy, poněvadž všeobecná nemocnice zdejší není ve správě zemské, nýbrž ve správě státní, a jest-li tedy vytkl veliké vady v těchto nemocnicích, nepadá to na vrub zemského výboru, nýbrž na vrub státní správy.

Vady ty, jak jsme slyšeli, jsou veliké, skutečně až úžasné, jak pan prof. sám to vylíčil, a jest k politováni, že právě na ústavech státních tyto vady se nalézají. Je mi také milé, že to bylo vytknuto právě u přítomnosti pana místodržitele a zástupců místodržitelství, poněvadž místodržitelství velmi bedlivě stopuje naše ústavy zemské a hledá tam, kde jen může, jakékoliv vady, a když tam nějaké nalezne, máme notu za notou, kde se naléhá na zemský výbor, aby tyto vady odstranil.

Velectění pánové, mohlo by se říci v tomto případě: zameťte napřed před vlastními dveřmi, nežli začnete vytýkat vady jiným, odstraňte ty vady, které máte ve svých ústavech, dříve, nežli chcete naléhati tak rozhodným způsobem na ústavy zemské. (Výborně!)

A jest to tím více vytknouti, poněvadž poměry, co se týče ústavů státních a zemských, jsou přece jen poněkud jiné Stát má zajisté jiné prostředky, aby své ústavy udržoval v takovém pořádku, jak to vyžaduje nynější doba, stát má více peněz nežli země a když na nás pořád naléhá, abychom ústavy své rozšiřovali, a zvelebovali, jest to také povinnosti státu, aby neodbíral nám více a více těch prostředků, kterých k tomu potřebujeme (Tak jest! Souhlas. )

Vůli k tomu máme zajisté a kdybychom i prostředky peněžité měli, může býti místodržitelství ubezpečeno, že by ústavy naše byly v takovém pořádku, že by daleko předčily veškeré ústavy státní. (Výborně!)

Pan dvorní rada kolega prof. Jaksch ujímal se ve své řeči také oddělení českých profesorů, poukázal na vady, které na odděleních českých, chirurgickém a gynekologickém se nalézají a velmi vřele se přimlouval za to aby vady které na českých odděleních v nemocnici se nacházejí, byly odstraněny.

Jsem přesvědčen, že patří to hlavně českým profesorům, aby se toho ujímali, jsem přesvědčen, že to také činí, jak možno, a že se jim to nedaří, to zaviňují ty poměry, ve kterých žijeme, neboť co německý profesor snadno dokáže, a co u vlády dosáhne, k tomu jest potřeba se strany české velmi dlouhého žebráni a naléhání, že se toho ani kolikráte dočkat nemůžeme. Avšak jsem mu povděčen, že se ujímal též české kliniky a s-ce proto, poněvadž tím, ačkoliv jest rozhodný Němec, v této otázce svlékl se sebe ten nepěkný plášť národní nesmířlivosti a že nechal propuknouti tomu pravému citu, který má pronikati každého lékaře, jakožto člověka, jehož hlavním základem činnosti má býti čistá humannita. Lékař, jak vstoupí před lůžko nemocného, nemá v tom nemocném viděti nikoho jiného, než trpícího člověk. i, (Výborně!) nemá se ptáti nemocného na to: Jaké pak jsi národnosti, plemene, jaké máš náboženství? má viděti jenom trpícího člověka, a co v jeho silách a moci jest, má se přičiniti, aby ubohému trpiteli pomohl bez ohledu na všecko jiné.

Že v našich českých nemocnicích se tak děje, o tom jsem úplně přesvědčen, a já chci věřiti, že se to děje také v nemocnicích německých a u německých lékařů.

Třetí řečník, který mluvil při této kapitole, byl náš velectěný kolega pan dr. Pantůček. Pan dr. Pantůček ujímal se velice vřele v řeči skutečně velice promyšlené a důkladné a se znalostí poměrů postavení sekundárních lékařů a potom playdoval proto, aby postavení sekundárních lékařů bylo zlepšeno a aby jejich postavení konečně se rovnalo postavení úředníků konceptních u zemského výboru.

Já mu děkuji za toto vřelé ujímání se návrhu, který právě byl od zemského výboru předložen a o kterém se právě jedná a který obsahuje veliké polepšení, co se týče postavení sekundárních lékařů našich v ústavech pro choromyslné, zvláště v ohledu materielním. Budu velice šťasten, když slavný sněm tyto návrhy přijme.

Pan dr. Pantůček šel ovšem ještě mnohem dále, než jdou návrhy zemského výboru a připojil celou řadu oprav, které by ještě bylo potřebí provésti, aby postavení sekundárních lékařů dle jeho názoru bylo spravedlivé. Já nechci se o těchto návrzích zde šířiti. Vedlo by to k delší rozmluvě v té věci. Není toho zapotřebí. Zemský výbor to vezme zajisté ve zralou úvahu a mé stanovisko v té věci jest jenom to, že se budu velice těšiti z toho, když postavení primárních lékařů v zemských ústavech bude ještě lepší, nežli má býti následkem návrhu výboru zemského, který zemský výbor slavnému sněmu předložil.

čtvrtý řečník v této debatě, byl pan kolega dr. Mašek. Dr. Mašek, tak jako kolega dr. Brzorád před tím, dotkl se velice bolestné a žalostné stránky, co se týče postavení hlavně lékařů obvodních, a poukázal ve své řeči na bídné postavení mnohých a to většiny obvodních lékařů a hlavně také poukázal na to, že zákon, dle kterého se obvodní lékaři ustanovili, jest chatrný a že jest potřebí důkladných změn. Co se tohoto zákona týče, mohu se vykázati stenografickými protokoly, že hned po vyjití toho zákona r. 1888 jsem zde na tomto slavném sněmu zřejmě a určitě prohlásil, že ten zákon pokládám za jeden z nejšpatnějších zákonů, který nevyhovuje účelu svému, to jest povznesení zdravotních poměrů a pěstování hygieny v národě, a který hlavně dává obvodním lékařům takové postavení, že materielně sotva mohou existovati. Avšak kdo jest vinen, že jest zákon takový?

Tím není vinen ani zemský sněm, ani naši, kteří na tom zákoně pracovali, - to jsou viny poměry politické, ve kterých se zákon pracuje a kde takový zákon nemůže býti zhotoven bez souhlasu a schválení vlády.

Poněvadž podle rámcového zákona zdravotního říšského má vláda v této otázce tu největší ingerenci, bylo to velmi těžké v tom rámci centralistickém zbudovati zákon, který by měl více autonomistického rázu, než jak nyní vidíme při nynějším zákoně o obvodních lékařích.

To byly, pánové, tahanice po léta a pan kolega Schwarz mně to dosvědčí, a byl to tenkráte nebožtík dr. Škarda, který si v té věci takovou práci dal, aby co možná nejvíce autonomie přivedl do toho zákona, ale konečně jsme byli rádi, že aspoň tolik od vlády jsme mohli dostat autonomie, mnoho-li v tom zákoně je obsaženo, což je ovšem velice málo.

Byl bych šťasten, kdyby naše poměry se změnily tak, že bychom onen zákon mohli změniti v tom smyslu, jak by si zajisté každý z nás přál, aby obce, okresy a země nejenom platily na obvodní lékaře a aby obvodní lékaři nestali se následkem této instituce pouhými zřízenci politických úřadů, nýbrž aby byli skutečné orgány, kteři své povinnosti jako služebníci autonomní v našich korporacích mohli neodvisle, od státu a vládních orgánů vykonávati. Co se týče toho, o čem se hlavně zmínil kolega dr. Mašek, a co je dnes vlastně nejbolavějším bodem postavení obvodních lékařů, že totiž nemají pojištění ve stáří nebo v případě nemoci, že nemají pojištěnou svou existenci pensí, uznávám, že je to snad nejtrapnější pocit, který může ovládati onoho obvodního lékaře, když musí vstávaje lehaje míti myšlenku: "Kdybych dnes stal se ke práci a výdělku neschopným, co si zítra počne moje rodina".

Pánové, staly se případy nesmírně smutné, že po smrti takového obvodního lékaře vdova a sirotci přišli do takové bídy a takového postavení, že dcery obvodních lékařů samy šly do ústavu sv. Anny, aby se tam vycvičily co služky atd. Nechci o této bolavé stránce dále mluviti a není spravedlivého člověka zajisté a také v zemském výboru není odporu proti tomu, aby se pracovalo k tomu, aby konečně pro případ stáří byla jim pense pojištěnu.

Že se to dosud nestalo, má celou řadu příčin, které hlavně padly do zřetele, poněvadž bylo zapotřebí zejména v oboru humanitním a zdravotním mnoho naléhavých věcí opatřit, a také byly to ještě jiné úpravy platů úřednictva, platy učitelské, stavby a rozšíření našich humanitních ústavů, které miliony stálo, a konečně měl zemský výbor za to, když není možno, aby hned v nynějších poměrech byla naděje, že se prosadí zákon o pensionování lékařů, že bude zapotřebí, aby aspoň to nejnaléhavější bylo vyřízeno, a aby se zjednalo vdovám a sirotkům aspoň jakési opatření. A to se také stalo. Benevolencí slavného sněmu je vloženo do zemského rozpočtu 10. 000 K pro vdovy po obvodních lékařích. Není to mnoho, sále stačí to úplně v nynějších poměrech a podle nynějšího počtu vdov a sirotků po obvodních lékařích.

Konečně není předepsáno, že se to nesmí dále rozšiřovati a bude se moci podle toho, jak bude stav vdov a sirotků přibývat, každý rok zvyšovat tato dotace na vdovy a sirotky po obvodních lékařích. Něco se tedy stalo v té příčině a je tedy nyní třeba, aby se přikročilo ke druhému kroku a opatřila se pense pro lékaře samy.

Kromě toho bylo zapotřebí napřed důležitých prací předběžných, sbírání statistického materiálu atd.

Kdo zná jen práci v pojišťovacích ústavech, ví, jak je to těžká práce, ustanoviti statut pro takovýto zvláštní stav, abych tak řekl, který je zcela nový, kdy ještě není podrobných žádných zkušeností a žádných podrobných dat statistických. Nyní je to již všechno sebráno, tak že bude možno v této věci co nejdříve pokročiti dále.

Pan posl. dr. Samánek, který mluvil jako 5. řečník, zmínil se o očním ústavě zemském, který má býti dle návrhu zemského výboru zrušen. Pravda, on s tím souhlasí, a já jenom na doložení toho, proč se tak stalo, několika slovy se o tom zmíním, neboť od některých lékařů považován byl tento čin zemského výboru za neomluvitelný, když ústav oční, který již tolik let existuje, má se najednou zrušiti. Já si dovoluji uvésti, že ústav ten zřízen byl v minulém století, tedy v době, kdy nebylo ještě žádné okulistiky, kdy oční lékaři byli lidé, kteří chodili po městě a po trzích a píchali zákal očí a po nějaké vědě nebylo ani potuchy.

Avšak dnes, pánové, je ústav takový naprosto zbytečný. Ustav onen stál ročně 8 tisíc korun a dotyčný lékař, zaměstnaný v ústavě, neměl jiné povinnosti, nežli na 28 nemocných provésti potřebné operace. Takových 28 nemocných, poněvadž náklad Činí 8 tisíc korun, každý jednotlivý stojí nás 300 K, kdežto na klinice pouze 24 K a nikdo a ani lékař zajisté nemůže tvrditi, že by takový nemocný v soukromém ústavě byl lépe opatřen, nežli na klinice. Z toho tedy stanoviska byl zemský oční ústav zrušen. S tím souhlasil také p. dr. Šamánek a jen mu na tom záleželo, aby pouze obnos, věnovaný dříve na udržování ústavu, nebyl odcizen tomuto účelu, nýbrž i na dále věnován na povznesení a podporování okulistiky a opatření jiných pro nemoci oční.

S tím souhlasím a v předloze, která byla zemským výborem schválena, je právě tato zásada vítána. Jakým způsobem se této částky využije, zdali snad v nemocnici zřídí se zvláštní oční oddělení, zda zřídí se stipendia nebo jiné, o tom nelze mi dnes rozhodovati, ale jsem přesvědčen, že zemský výbor při rozhodováni o tom jistě potáže se s kompetentními orgány na př. s lékařskou komorou a j.

Ještě o dvou pp. řečnících chci se krátce zmíniti. Pan posl. dr. Kindermann vyprávěl zde věci, s kterými vlastně souhlasím, totiž, že je zapotřebí lepšího dozoru nad potravinami, aby lékaři byli za to honorováni a j. To je věc úplně spravedlivá. Dále pravil, že je prý to skutečně skandál, že lékaři nemají volební právo passivní.

Co se týče toho, několikrát jsem o této věci ve slavném sněmu mluvil a myslím, že je to požadavek takový, který by v nejbližší době měl býti splněn. Ale nevím, pánové, jestliže nám bude možno otázku úpravy volebního řádu tak brzy dostati do sněmu. On si stěžoval dále na to, že likvidace v nemocnicích se příliš protahuje. To je pravda, ale k tomu je potřebí, aby naše úřednictvo zemské bylo rozmnoženo, o což se nyní skutečně jedná. Tedy požadavky pana posl. dra Kindermanna jsou spravedlivý.

Poslední pan řečník ctěný pan kol. Kalina, který je mi osobně velice sympatický, stěžoval si hlavně na naše ústavy.

Při této příležitosti vyslovil se docela rozhodně proti stavbě a zřizováni velkých ústavů pro choromyslné. Pan kolega Kalina mně odpustí, když nevím, v jaké době se zabýval psychiatrii a studoval poměry, ale zajisté podle stanoviska, které zaujímá, musí tomu býti velmi dávno. To jeho stanovisko je již velmi zastaralé. V nejnovější době, skoro ve všech civilisovaných zemích a hlavně ve Francii, v Anglii a také v Německu stojí na té zásadě, že jsou ústavy velké mnohem lepši než ústavy malé. Podívejte se do Anglie, podívejte se do Saska, tam jest nejlepší ústav v Německu a ten je větši než dobřanský. Přečtěte si, pánové, psychiatrická pojednání v poslední době a uznáte, že nejnovější proudy vědeckých zásad se řídi hlavně tím, že jsou velké ústavy lepší než malé, to je také se stanoviska finančního mnohem pochopitelnější - to mi dá každý za pravdu, - že je lacinější, když se spravuje jeden velký ústav jedinou správou, než když se to roztřídí na několik menších.

A když praví pan kolega, že to není možno, aby takový ústav jedním ředitelem mohl býti spravován a ovládán, jsou, pane kolego, jinší závody a věci, jež musí býti jedním ředitelem ovládány. Máme také velké továrny, jako na př. Ringhofferova, kde je 2000 a více lidí a máme velkostatky, kde je ještě více lidí, prosím, to není žádné porovnání a přece je tu vždy jedna hlava, která to řídí. Ovšem, musí to býti článkováno a organisace musí býti podle toho, aby to bylo možno To tady je.

Ostatně, co se týče nových ústavů, o tom nebudu mluviti, ale hlavním bodem řeči pana kolegy Kaliny byl nešťastný náš ředitel Hraše. Ten se mu naprosto nelíbí a proti tomu velmi ostře vystupoval, jmenoval ho despotou a že řídi věci, které mu nenáleží.

Jest-li se míchá do věcí, které mu nenáležejí, upozorňuji, že tento ředitel má psané instrukce a kdyby jednal proti těmto instrukcím, tedy je povinností těch, kteří to vědí a znají, aby o tom dali zprávu zemskému výboru, aby byl poukázán do mezí své kompetence. Ale to se ještě nestalo se žádné strany.

Pak vytýkal pan kolega Kalina celou řadu všelikých vad, nicméně ale určitá fakta nebyla uvedena. (Posl. Kalina odporuje). A potom neuvedl pan kolega, odkud to má. (Posl. Kalina: Od těch lidí samých !)

To je tak, pánové. Já to znám ze zkušenosti. V takovém ústavu, kde je mnoho zřízenců, je také mnoho nespokojenců; takový nespokojenec číhá jen na to, až přijde nějaký nově zvolený a zejména mladší poslanec do sněmu, aby se ho chytal a aby za zády ředitelstva a úřadu mu našeptával věci, které musí člověk teprve zkoumati, jsou-li pravdivé, poněvadž to bývají mnohdy pouhé klepy a pouhé nepravdy. Mně se to také stalo, pane kolego (obrácen k p. poslanci Kalinovi), pamatuji se, jako mladý poslanec ve vašich letech zde ve sněmu že mi přišli z Dobřan a nahučeli mi do uší toho, že to byl hotový Babylon.

Já jsem se na sněmu do toho dal a chtěl jsem ústav dobřanský na caparty roztrhat a rozsekati.

Ale, velectění pánové, potom, když jsem se osobně přesvědčil, přišel jsem k jinému náhledu a sice tomu, že takové abych tak řekl - pokoutní donášení poslancům přes hlavy představených přece musí člověk bráti velice opatrně, a než se ve veřejnosti o té věci promluví, že musí býti úplně přesvědčen, že nebyl klamán a že to nebyl žádný podskok!

To jest ta věc! A nyní, prosím, jestli někdo má nějakou příčinu proti kterémukoli představenému, myslím, že jest jeho povinností, aby cestou úřední a loyální řekl: To se mi stalo! To se však neřeklo. (Posl. Kalina: To se řeklo!) Prosím, můžete nahlédnouti v fakta, dám vám třebas klíček do svého šuplete a prohlédněte si celou kancelář a jestliže nějaká tajná akta najdete, pak dám Vám za pravdu.

Jsem přesvědčen, až pan kolega Kalina bude míti více zkušeností jako poslanec, že také přijde k tomu náhledu, že velmi opatrně se musí jednati, než ve veřejnosti a ve sl. sněmu nějakého úředníka postaví na pranýř.

Jsem sice přesvědčen, že pan dr. Hraše těžkou a železnou rukou drží, abych tak řekl, nadvládu v tomto ústavu.

Ale, velectění pánové, kdo zná ty poměry v ústavě pro choromyslné, kdo zná personál ošetřovatelek a ošetřovatelů, které za 10 zl. měsíčně tam jsou postaveni, že jsou to lidé z ulice sebraní, že jsou tam na krátký čas než něco jiného najdou atd., ten mi dá za pravda, že k řízení takového ústavu jest třeba železné ruky a energie.

Tuto energii provádí pan dr. Hraše a následkem této energie a železné ruky jest, že nám povznesl ten ústav dobřanský k takové výši, že náleží mezi nejlepší v Evropě, že tam chodí cizinci, lékaři cizí, dívat se, aby se poučili, že podle jeho vzoru staví se u Vídně v Dolních Rakousích podobný ústav a že náš ústav dobřanský slouží ke cti království českého.

Tedy bagatelizovati a snižovati muže, který si ve službách země takových zásluh vydobil, to by si mohl každý poslanec napřed rozmysliti.

Pan kolega Kalina mluvil cosi o polním hospodářství a stěžoval si na to, že to nemá býti výdělkové hospodářství. To jest pravda! To nemá býti výdělkové hospodářství! Hospodářství polní a zahradnictví v tomto ústavě má ten účel, abych tak řekl, - soliterní, aby takový choromyslný, kterému to svědčí, pracoval pod zdravým nebem a měl nějaké zaměstnání, a ne, abychom vydělávali obilím. Že vedle toho jest také výtěžek, to jest pravda a jsme rádi, že máme výtěžek 12. 000 K. Proč bychom neměli takový výtěžek, když práce nic nestojí? Kdyby měl hospodář všechny pracovní síly na pozemku zdarma, bude míti větší výtěžek, než jinak vykazuje (Hlas: To není zásluhou choromyslných!)

P. kol. Kalina byl velice rozčilen tím, že slyšel, že se má koupiti mlátička, a to prý není zapotřebí Proč to není potřeba? P. posl. Kalina jest přesvědčen, že mlátičky není proto potřebí, že mlátička vymlátí obilí za pár hodin, kdežto nežli to nemocní vymlátí, trvalo by to několik neděl neb měsíců.

To jest pravda. Ale rád bych věděl, zdali myslí p. kolega, že zaměstnání bláznů tím způsobem, že vymlacují obilí jest zaměstnáním přiměřeným pro ně. Bojím se, že by ti nemocni zapomněli mlátiti snopy, a že by cepy dopadaly na hlavy jich spolubratrů. (Veselost. )

Nechci se déle šířiti ale prosil bych, aby dříve, než se takové rekriminace pronesou, byly se všech stran důkladně prozkoumány. (Výborně! Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Pan zpravodaj komise má právo na závěrečné slovo, ale vzdává se ho.

Der Herr Kommissionsberichterstatter verzichtet auf das Wort.

Než přikročíme k hlasování, učiním ještě dotaz na podporu resoluce, kterou navrhuje p. Dr. Šamánek. Pak-li tato resoluce bude dostatečně podporována, tedy se odkáže zemskému výboru.

Bevor wir zur Abstimmung schreiten, werde ich noch eine vom Herrn Abgeordneten Dr. Šamánek gestern vorgeschlagene Resolution zur Unterstützungsfrage bringen.

Sollte dieselbe hinreichend unterstützt werden, so werde ich dieselbe an den Budgetausschuß verweisen.

Pan Dr. Šamánek navrhuje:

"Zemský výbor se vyzývá, by při svém dozoru nad obecním ústavem pro bezplatné zprostředkování práce v Liberci byl dbalým toho, by zmíněný ústav se choval stejně blahovolně vůči příslušníkům jak německé tak české národnosti. "

Žádám pány, kteří podporují tuto resoluci, by vyzvedli ruku.

Jest dostatečně podporována a odevzdá se budgetnímu výboru.

Nyní přistoupíme k hlasování.

Nun schreiten wir zur Abstimmung.

Prosím pány, by ráčili zaujati svá místa.

Ich ersuche die Herren, ihre Plätze einzunehmen.

Předmětem hlasovací jest odstavec VI. rozpočtu a síce jak v potřebě a v úhradě tak i ve vyřízení, pak petice, které náležejí k těmto položkám. K těmto položkám bylo podáno minoritní votum, které zastupoval p. dr. Zintl a které jest vytištěno ve zprávě komise. Mám úmysl provésti hlasování tímto způsobem: Napřed dám hlasovati o návrzích komise a pak o minoritním votu, ježto mám za to, že tento návrh menšiny, bude-li přijat, může býti připojen k ostatním návrhům komise ve vyřízení.

Gegenstand der Abstimmung sind die unter Punkt 6 von der Kommission beantragten Positionen des Erfordernisses, der Bedeckung und der Erledigung, sowie die zu diesen Positionen gehörenden Petitionen.

Es liegt außerdem ein Minoritätsvotum vor, welches der Herr Abg. Dr. Zintl vertreten hat

Ich beabsichtige demnach die Abstimmung in folgender Weife einzuleiten:

Zuerst wird über die von der Kommission beantragten Positionen abgestimmt werden, dann über das Minoritätsvotum, nachdem ich der Ansicht bin, daß die An-nähme des Minoritätsvotums die anderen Anträge der Kommission nicht ausschließt, sondern im Falle der Annahme des Minoritätsvotums der darin enthaltene Absatz an die von der Kommission vorgeschlagenen Positionen angereiht würde.

Wird gegen diese Art der Abstimmung eine Einwendung erhoben?

Činí se proti tomuto způsobu hlasování námitka?

Es ist keine Einwendung erhoben worden.

Nebyla činěna žádná námitka.

Dám především hlasovati o návrzích komise.

Ich bringe vor Allem die Kommissionsanträge zur Abstimmung.

Žádám pány, kteří je přijímají, aby vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche dieselben annehmen, die Hand zu erheben.

Sie sind angenommen.

Jsou přijaty.

Nunmehr bringe ich das Minoritätsvotum zur Abstimmung.

Nyní dám hlasovati o návrhu menšiny.

Ich ersuche die Herren, welche das Minoritätsvotum annehmen, die Hand zu erheben.

Žádám pány, kteří přijímají návrh menšiny, by vyzdvihli ruku.

Návrh jest zamítnut.

Der Antrag ist abgelehnt.

Zpravodaj posl. Dr. Fořt: Předmětem kapitoly sedmé jsou účely vyučovací a vzdělávací.