Resoluce ta zní:

Zemskému výboru se ukládá, by vzal v úvahu, jestli by nebylo prospěšno, zříditi na místo dosavadního zemského ústavu pro oční nemoce, jenž koncem tohoto roku bude zrušen, oční oddělení při některé moderně zařízené nemocnici ve východní nebo západní části král. českého.

Zpráva o tom budiž sněmu do příštího zasedání podána. Nebylo-li by do té doby jednání skoncováno, budiž obnos 8000 K opětně do rozpočtu na r. 1903 položen k tomu účelu, aby z něho stipendia byla poskytnuta MUDrům, kteří se chtí co specialisté v očních nemocech vzdělati a v král. českém aspoň 10 let svou oční praxi vykonávati. Tím končím. (Výborně! Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. Dr. Šamánek navrhuje následující resoluci:

"Zemskému výboru se ukládá, by vzal v úvahu, jestli by nebylo prospěšno zříditi na místě dosavadního zemského ústavu pro oční nemoci, jenž koncem tohoto roku bude zrušen, oční oddělení při některé moderně zařízené nemocnici ve východní neb západní části království Českého.

Zpráva o tom budiž sněmu do příštího zasedání podána. Nebylo-li by do té doby jednáni skoncováno, budiž obnos 8000 K opětně do rozpočtu na r. 1903 položen k tomu účelu, aby z něho stipendia byla poskytnuta MUDrům, kteří se chtí co specialisté v očních nemocech vzdělati a v král. Českém aspoň 10 let svou oční praxi vykonávati.

Žádám pány, kteří tento návrh podporují, by vyzvedli ruku.

Návrh jest dostatečně podporován a odevzdá se rozpočtové komisi.

Nyní přichází k řeči pan poslanec Dr. Ulrich.

Poslanec Dr. Ulrich: Slavný sněme! Hájím jakožto spolureferent kapitoly VI. usneseni většiny rozpočtové komise proti minoritnímu votu p. Dra Zintla a soudr. s pocitem jisté trpkosti. Neboť mám za to, že, jestli kde vůbec, tož aspoň pod okny ústavů humanitních hlučný shon národnostních zápasů měl by jiti tichým krokem, neboť v síních těch sídlí nejsmutnější utrpení a na prahu jejich ostříhá je humanita.

Snaha, ze které vyplývá návrh posl. dra Zintla a soudr. je táž a ostří, ve které zakončuje, je totéž, jaké jsme shledali při návrhu poslance dra Brehma ve včerejším zasedání při kapitole: " Zpráva zemská. "

Je to zakrytá snaha docíliti, aby do služeb zemských přijímáni byli příslušníci druhé národnosti i tehda, nejsou-li schopni jazyka českého.

Velevážení pánové, jestli jsme ve všech oborech správy zemské bojovali proti této snaze nejen se stanoviska politicko-národního, nýbrž i se stanoviska věcné potřeby, máme při ústavech humanitních o jeden důvod více a to jest důvod prostého lidského soucitu.

Rayony našich ústavú humanitních určeny jsou nařízením místodržitelským ze dne 16. června 1896 čís. 37. z. z. smíšeně. Jak v obvodu ústavů choromyslných v Praze, tak i humanitních ústavů v Dobřanech a Kosmonosích, zahrnuty jsou politické okresy české i německé národnosti.

Já nepopírám, že v rayonu ústavu choromyslných v Dobřanech je značná část politických okresů čistě německých, je ale také pravda, že se v tomto rayonu nalézá celá řada politických okresů čistě českých jako na př.: Blatenský, Klatovský, Královický, Pisecký, částečně Plzeňský, Rokycanský, Třeboňský atd., a že v jeho rayonu nalézá se ještě více okresů smíšených.

Mimo to je do rayonu Dobřanského zabrán i veškerý počet choromyslných z přislušníků českých, mimo království České bydlících, jichž je asi 300. 000. Z toho jde, že při nazírání na otázku jazykovou, má-li se již zavléci též do ústavů humanitních, je zapotřebí zaujmouti stanovisko naprosto objektivní a setrvati na požadavku, aby, jak lékaři tak i ošetřovatelé nemocných, které přece dlužno tříditi dle povahy nemoci a nikoliv dle národnosti, ve všech ústavech pro choromyslné byli mocni obou jazyků..

Velectění pánové, jestliže v rezoluci posl. dra Zintla nalézá se ostří, že tomu v Dobřanech tak není, mohu na základě autoritativních informací prohlásiti, že není znám případ, že by některý z lékařů ústava pro choromyslne v Dobřanech neznal jazyka německého vůbec a tak zvláště, aby s nemocnými nemohl se dorozuměti.

Je pravda, Že mezi lékaři ústavu Dobřanského nenalézají se příslušníci národnosti německé, avšak prostě proto, že se o tuto službu žádný příslušník národnosti německé nehlásí.

Konstatuji, že poslední konkurs na místo sekundárního lékaře pro ústav Dobřanský vypsán byl r. 1901 a že se tohoto konkursu příslušník německé národnosti, ač byl hledán a k tomu vyzýván, přece nezúčastnil.

Je také pochopitelno, že nespěchají v tato místa osoby graduované po dlouhém mnohaletém a lopotném studiu lékařském, po několikaletém putování po klinikách, nemocnicích a při kvalifikaci, která zemským výborem se žádá, totiž při kvalifikaci psychiatrické, aby za pouhý plat 1800 K byli upoutáni po celá léta v opuštěných ústavech v prostředí největší lidské bídy, bez naděje na postup a aby tam hledali cíl svého povoláni.

Jest tedy zcela pochopitelno, že lékař německý dává přednost soukromému povolání v bohatých průmyslových krajinách německých.

Co se týče ošetřovatelů, dovoluji si poukázati k tomu, že zemský výbor v ústavu Dobřanském ustanovuje definitivně pouze dva vrchní ošetřovatele a dvě vrchní ošetřovatelky.

To jest jediná ingerence, kterou zemský výbor na ošetřovatelské síly ústavů pro choromyslne má; ostatní ošetřovatelé a ošetřovatelky, kterých jest v blázinci Dobřanském 112 mužských a 93 ženských jmenuje ředitel ústavu.

Tito jsou pouze v čeledním závazku ke správě ústavu, a jsou ustanoveni na výpověď čtrnáctidenní.

Nepravím to proto, že bych nepokládal za povinnost zemského výboru, aby kontroloval, jestli ředitel i v tomto směru svou povinnost plní čili nic, nýbrž proto, že náhodou jest ředitelem ústavu pro choromyslne v Dobřanech muž, který pro objektivitu ve věcech národnostních má smysl tak citlivě vyvinutý, a který vůči příslušníkům národnosti německé, jest tak na nejvýše tolerantním, a to je pánům z druhého tábora nade vše dobře známo, že jeho osoba jest a může jim býti úplnou a pevnou garancií, že v Dobřanech národnosti německé ani vlasu skřiveno nebude.

Velectění pánové, že ani do těchto kategorii služeb není veliký nával sil služebních, jest pochopitelno, poněvadž platy opatrovníků osob choromyslných, kteří se věnují této úmorné, zodpovědné a nebezpečné službě, vyžadující nejen jisté předchozí vzdělání, nýbrž i jazykovou a odbornou kvalifikaci, jsou sporé, obnášejíce nejméně 20 korun a nejvýše něco málo přes 30 korun měsíčně. V tom tedy hledati dlužno důvod, proč příslušníci německé národnosti o tato místa horlivě se neucházejí.

Tyto věcné příčiny a principielní stanovisko, které zaujímáme z důvodu potřeby a čisté humanity, vede nás k tomu, setrvati na stanovisku, že v našich humanitních ústavech jest nezbytně potřebí, aby lékaři a ošetřovatelé byli mocni obou zemských jazyků. Poněvadž pak resoluce pana poslance dra Zintla a soudruhů, jakkoliv obaleně a formou mírnou, přece jen míří svým ostřím proti této zásadě, musíme prohlásiti bez jakékoliv animosity, že jsme nuceni hlasovati proti rezoluci minority. (Výborně! Výborně! Potlesk. )

Oberstlandmarschall-Stellvertreter L. -A. -B. Dr. Werunsky: Zum Worte gelangt nunmehr der nächste Redner contra, der Herr Abgeordnete Dr. Kindermann.

K slovu přichází nyní příští řečník proti, pan poslanec dr. Kindermann.

Ich erteile ihm das Wort.

Dávám jemu slovo.

Abgeordneter Dr. Kindermann: Hoher Landtag! Vor wenigen Tagen hat der verehrte Herr Kollege Professor Dr. R. v. Jaksch anläßlich der Beratung über die Naturalverpflegsstationen darauf hingewiesen, welche eminente Gefahr der Bevölkerung drohen kann durch diese Naturalverpslegsstationen, wenn Sie ärztlich nicht genau überwacht werden.

Ich glaube, an der Wahrheit dieser seinen Behauptung wird kein Mensch zweifeln.

Er hat im weiteren Verfolge, seiner Rede Verlangt, daß die Wunsche der Ärzte in entsprechender Weise berücksichtigt werden sollen, namentlich die Wünsche der Gemeinde- und Distriktsärzte, welche zu wiederholtenmalen angesucht haben um das Recht zur Pensionierung und um die Fürsorge für ihre Witwen und Waisen.

In diesem seinen Verlangen hat Prof. Dr. von Jaksch dem Arztestande mit Recht eine neue Last aufgebürdet, eine Last, welcher Sich die Arzte gewiß nicht entziehen werden, nachdem bekannt ist, das sie im Interesse der Humanität und eingedenk ihrer Pflicht jederzeit vollauf auf ihrem Platz sind.

Eine neue Arbeit sott den Aerzten wieder erwachsen durch jene Vorlage, welche auf den Tisch des hohen Hauses gelegt wurde in dem Berichte der Kommission für Bezirksund Gemeindeangelegenheiten wegen Bestellung von Aufsichtsorganen für den Verkehr mit Lebensmitteln und Verbrauchsgegenständen.                                                          

Nun, meine Herren, es ist notwendig auch einmal in dieser Frage Wandel zu schaffen.

Ich glaube darüber Worte zu Verlieren, ist überflüssig, denn trotzdem wir das Nahrungsmittelgesetz haben, gehen die Pantschereien und Fälschungen in unerhöhter Weise fort und gerade der arme Teil der Bevölkerung ist es, welcher darunter zu leiden hat.

Im Interesse der Gesamtheit des Staates ist es gelegen, in dieser Beziehung Wandel zu schaffen.

Denn wenn unsere Bevölkerung nur ungesunde, Verdorbene Nahrung bekömmt, dann kann sie auch nicht kräftig werden.

Also ist es auch wichtig, daß sich das Land endlich einmal mit dieser Frage befaßt.

Anläßlich der Beratung über das Margaringesetz habe ich im Hause des Reichsrates

beantragt, es möge die Regierung aufgefordert werden, alljährlich einen Bericht vorzulegen über die vorgenommenen Untersuchungen.

Bis jetzt ist ein Solcher Bericht nicht Vorgelegt worden, und ich werde nicht ermangeln, die Regierung an diese ihre Pflicht und Schuldigkeit wieder zu erinnern.

Wir werden daraus ersehen, ob  das auch nur ein solches Gesetz ist, welches    auf dem Papier bleibt, oder ob tatsächlich    Untersuchungen geführt werden.

Bei der Untersuchung der Nahrungsmittel, welche von der Kommission beantragt wird, werden den Aerzten neue Pflichten auferlegt werden.

Gut, ich bin Vollkommen einverstanden und überzeugt, daß die Aerzte, insoferne sie sich die notwendige Oualisikation erworben haben, entsprechend dieser Aufgabe vorgehen werden.

Ich habe diesen Punkt deshalb erwähnt, um darauf hinzuweisen, daß den Ärzten fortwährend neue Lasten aufgebürdet weiden und will damit sagen, daß auch die hiezu berufenen Körperschaften die Pflicht und Schuldigkeit haben, für das Wohl der Ärzte entsprechend zu sorgen.

Ich weise darauf hin, meine hochverehrten Herren, daß vor wenigen Tagen eine Zusammenkunft von mehreren Hundert Gemeinde- und Distriktsärzten beider Nationalitäten in Prag stattfand.

Gemeinsam haben sie ihre Forderungen aufgestellt und ich hätte es nur gewünscht, es wäre diese Versammlung auch von den geehrten Herren aus dem Landtage besucht gewesen, damit sie gesehen hätten, mit welcher Sehnsucht sie die endliche Verbesserung ihrer Lage erwarten. Man könnte sich der Hoffnung hingeben, daß auch von Seite des hohen Landtages endlich etwas geschehen werde.

Es ist hier aufgelegt das dritte Verzeichnis von Kommissionsberichten über Petitionen. Da finden Sie auf Seite 2 Den Antrag der Kommission, nach welchem die Lage der Arzte aufgebessert werden, respektive die Pensionsberechtigung der Gemeindeärzte eingeführt werden soll, sowie die Zuerkennung von Witwen- und Waisengehalten.

Meine Herren! "Säumen wir nicht länger! Wir haben in Österreich zu allem Geld. Wir haben 38 Millionen für Haubitzen bewilligt, wir werden nächstes Jahr ungezählte Millionen für Kanonen bewilligen müssen.

Aber wenn es sich darum handelt, sanitäre Angelegenheiten und die Interessen der Gemeinden, welche sanitäre Angelegenheiten in erster Linie zu besorgen haben, zu bessern, dann, meine Herreu, hat man immer kein Geld.

Soviel über die materielle Lage der Ärzte, und nun komme ich zu einem zweiten Punkt, der mich, meine Herren, schon sehr oft empört hat.

Wir haben gehört vorhin aus den Ausführungen des Herrn Professors Jaksch, was alles geschieht, um eine ordentliche Ausbildung der Arzte herbeizuführen. Nachdem die Ărzte 13 Jahre studiert haben und in die Praxis hinauskommen und alle Verpflichtungen, von denen hier heute gesprochen wurde, übernommen haben, wird ihnen nicht einmal das passive Wahlrecht in die Geineindevertretung zuerkannt.

Meine Herren, ich erkläre, daß das ein Skandal ist und ein Unrecht, welches dem ärztlichen Stande zugefügt wird. Im Namen dieser betroffenen Arzte weise ich die Beleidigung des ärztlichen Standes aus das Entschiedenste zurück.

Sehen Sie denn nicht ein, meine Herren, welcher Unsinn darin liegt?

Ich kann in den Reichsrat gewählt werden, ich kann in den Landtag gewählt werden, aber in die Gemeindevertretung kann ich als Gemeindearzt nicht gewählt werden.

Meine Herren! Schämen wir uns doch endlich einmal dieses Zustandes. Die Gemeinden werden froh sein, wenn Ärzte in die Gemeindevertretung hereinkommen und ihr vielfaches Wissen und ihre Erfahrungen, sowie ihre höhere Bildung zum Nutz und Frommen der Gemeinden verwerten.

Meine Herren! Ich erwarte, daß diese Schmach, die eigentlich auf uns ruht, weil wir ein solches Gesetz erlassen haben, dem- nächst wird abgeschafft merden, und ich erkläre, daß ich in jeder Landtagsperiode entschieden und ganz energisch, und wenn es notwendig wäre, etwas unhöflicher darüber sprechen werde.

Es muß endlich etwas geschehen, und wird man deutsch und deutlich reden müssen, damit diese Schmach endlich Verschwinde.

Ich habe zuwiederholtenmalen auch über die Trennung der Hebammenschule gesprochen. Man hat gelächelt, als ich wiederholt und immer wieder diese Sache zur Sprache brachte; ich bringe sie auch heute wieder vor, nur hoffe ich, daß Wir der Lösung dieser Frage heute etwas näher treten, indem der oberste Ganitätsrath sich mit dieser Frage befaßt hat, ich erkläre, es liegt im Interesse der Wissenschaft und Ausbildung der Hebammen, daß hier eine Änderung geschehe, daß wir eine deutsche Hebammenschule in Prag bekommen, und ich, der ich nicht verhehle, daß ich alle Fragen und nationalen Wünsche auch vom nationalen Standpunkte behandle, wünsche auch vom nationalen Standpunkte, daß diese Trennung oder Neuerrichtung der deutschen Hebammenschule durchgeführt werde.

Ich hätte noch zu diesem Kapitel zu erwähnen, daß es angezeigt wäre, wenn die Gelder etwas schneller angewiesen würden, welche für die Kosten von Krankenhäusern auflaufen. Es ist notorisch, daß es mitunter bis zu einem Jahr und darüber bis zu zwei Jahren dauert, bis die Krankenhaus--Verwaltung endlich ihren Ersatz der aufgelaufenen Kosten zurückbekommt. Dadurch wird Unordnung in der Verwaltung herbeigeführt, und kommt es vor, daß Gemeinden und Bezirke Gelder vorschießen müssen, damit die Verwaltung entsprechend fortgeführt werden kann. Ich mochte an die betreffenden Faktoren das Alnsuchen stellen, das dabei ein bischen schneller Vorgegangen werde.

Die Herren dürften nur eine Stunde länger sitzen, wenn dringende Angelegenheiten zu erledigen sind. Wir müssen auch länger sitzen, wenn es notwendig ist. Wir sitzen heute schon seit 11 Uhr und wenn dringende Sachen vorliegen, können auch die Beamten länger Sitzen. Das also wollte ich noch erwähnen.

Meine Herren! Ich gehöre zu denjenigen, die gegen das Budget Stimmen werden. Wir werden ja sehen, daß auch das Minoritätgvotum, welches vom Kollegen Zintl vertreten wird, wahrscheinlich eine Majorität nicht finden wird.

Wir werden sehen, daß 350. 000 K für die Wenzelsstatue bewilligt werden, dies in einer Zeit, wo wir 55°/0 Landesumlagen haben, wo wir eine ungezählte Menge Schulden haben, und die allgemeine Finanzlage des Sandes eine klägliche ist.

Meine Herren! Wir haben zu befürchten, daß auch die Handwerkerschulen u. s. w. aus die Tagesordnung kommt, und dies sind alles Gründe, die mich bestimmen, gegen das Budget zu stimmen.

Ich bin seit 20 Jahren im öffentlichen Leben und meine Abstimmungen habe ich jederzeit nach bestem Wissen und Gewissen vorgenommen. Ich habe niemals gefragt, ob es nach unten oder nach oben, nach rechts oder nach links angenehm ist.

Ich habe übrigens gegen das Budget auch in der Vereinigten Linken gestimmt und bei anderen Körperschaften. Und wenn ich nun gegen das Budget stimme, so verwahre ich mich aus das Entschiedenste dagegen, daß das ein Schlechter Witz sein Soll, oder daß ich Hintergedanken habe oder nur dagegen stimme, damit ich nicht in Verlegenheit komme.

Ich betrachte es nicht als ein großes Unglück, wenn das Budget mit wahrheitsgetreuen Gründen abgelehnt wird, und ich erachte die Verweigerung des Budgets als das Recht des Parlamentes und jedes einzelnen Abgeordneten. Sollen wir immer nur dasitzen und ja sagen, damit das Budget nicht in Gefahr komme?

Ich will mich heute milde ausdrücken, aber solche Vorwürse werden wir in Zufünft auf das Allerentschiedenste zurückweisen.

Ich gehe nach meiner Überzeugung vor, und weil es meinen Grundsätzen entspricht, werde ich gegen das Budget stimmen in der Hoffnung, daß derartige Angriffe von feiner Seite mehr erhoben werden. Damit schließe ich. (Lebhafter Beifall. )

Náměstek nejvyššího zemského maršálka dr. Werunsky: Ke slovu přijde nejbližší řečník pro návrhy komise pan posl. Kalina.

Es gelangt zum Worte der nächste Redner für die Kommissionsanträge, der Herr Abg. Kalina.

Dávám slovo panu posl. Kalinovi.

Ich erteile ihm das Wort.

Posl. Kalina: Slavný sněme! Ve zprávě komise rozpočtové na str. 55. tlumočí se stesky na nedostatečnost dosavadních místností zemského blázince v Praze a poukazuje se na přeplnění blázince. Velectění pánové, dle zásady všech psychiatrů všech národů a zejména také vážených a na slovo vzatých psychiatrů domácích, neodporučuje se zřizovati tak obrovské ústavy pro choromyslné, v jaké se vyvinuly naše ústavy domácí, ústav pražský se svými filiálkami a ústav dobřanský, nýbrž doporučeje se spíše zřizovati ústavy malé, ve kterých je daleko snadnější správa, zároveň však také se stanoviska lékařského možnější therapické léčení. Teprve potom blázince skutečně mohou býti opravdovými nemocnicemi, ústavy pro léčení a nikoli velkými ústavy jen pro hlídání nemocných.

Velectění pánové, dle vyvinuté vědy psychiatrické beře se za základ v Německu, že nemá počet nemocných obnášeti na jeden ústav více než 900, ve Francii 800, ale i tu po většině lékařské záležitosti oddělovány jsou od administrativy a záležitostí správních.

U nás ovšem vyvinuly se poměry zcela jiné. Kdežto ústavy naše byly původně zřízeny na 400 ošetřovanců, kteří jednomu řídicímu lékaři měli býti přikázáni, stoupl počet ošetřovanců pozvolna na 600-700 a nyní stoupl počet ošetřovanců dokonce na počet 15 set až 16 set. Loňského roku byly zřizovány obrovské nové investice v Dobřanech, takže dobřanský ústav je zřízen na 2000 choromyslných. Vystavěly se obrovské skupiny, takže celé město téměř tu povstalo.

Kdo viděl onu kolosálnost a velkolepost, která přímo zaráží, musí zajisté doznati, že ústav onen je velkolepý, ba pánové, kdo tam jednou přijde, je zevnějškem ústavu přímo omráčen.

Jest tedy snad oprávněno, řekne-li se, že ústav dobřanský je vzorným - co do zevnějšku - zřízením, takže, jak mi panem přísedícím bylo sděleno, pokládá se dobřanský ústav za jeden z nejvzornějších, v celé střední Evropě. Ale se stanoviska lékařského je jinak. Celá řada Českých lékařů postavila se proti tomuto systému hromadění tolika nemocných na jednom místě, neboť možno si představiti, jak obrovského napjetí sil, jak obrovského organisačního talentu a obrovské námahy je potřebí, aby aparát tento mohl býti jedním člověkem ovládán.

Dle zprávy komise rozpočtu jest v Dobřanech 1 ředitel, kterému podřízeni jsou: 1 primář, ti sekundářů, 9 účetních manipulačních úředníků, 66 jiných zřízenců 114 opatrovníků a 95 opatřovatelek, to znamená personál 290 osob s jejich rodinami. Tedy celou malou armádu těchto osob. A tato armáda je zde proto, aby spravovala 2000 nemocných a celý tento velký aparát má ovládati jeden člověk.

V Praze je ten poměř takový: že 208 osob je podřízeno řediteli. Jaký počet nemocných v ústavech těch v roce 1900 byl ošetřován, ukazuje zpráva rozpočtové komise. V Praze bylo ošetřováno celkem 3973 osob, v Dobřanech 1894.

Poměry tyto zdravé nejsou. Dle rozdělení geografického, máme u nás blázinec, velký ústav pražský, který má 2 filiálky v Dolních Beřkovicích a Opořanech, ústav do blanský, ústav kosmonoský.

Ústav opořanský, který je umístěn na českém jihu, nemůže nemocné samostatně přijímati, nýbrž nemocní, z českého jihu musí býti instradováni do blázince dobřanského, tak že nemocní na př. z Jindřichova Hradce musí 3krát přesedat, aby se dostali do Dobřan. V tom je nepopiratelný nedostatek. K nápravě směřuje zpráva komise, která doporučuje, aby zemský výbor při stále rostoucím počtu choromyslných vzal v úvahu přiměřené rozmnožení ústavů pro choromyslné a zvláště zřizování ústavů menších, aby nastala decentralisace, za kterou se přimlouvám. A tu je zapotřebí, aby zemský výbor vzal náležitý zřetel na český jih a český východ.

Skoro celá polovice Čech nemá takového ústavu a tu docela snadno několik takových ústavů zříditi se dá, když již potřeba rozmnožení ústavů se uznává. -

Ústav tak veliký, jako je ústav dobřanský nebo pražský, není možno naprosto ovládati a vidíme, že se přiházejí různé případy z pražského blázince, jež byly projednávány již na tomto sněme. I ovládaní ústavu dobřenského, bylo již předmětem stížnosti celé řady lékařů pomocných sil a také obci, jež tomuto ústavu jsou přiděleny. To jest následkem toho, poněvadž není možno, aby jediný úředník takové obrovské těleso ovládal.

Není možné, aby je správně ovládal. Je to, pánové, práce Herkulesa, ohlídati tento ustav. Račte si, pánové, představiti, že v Dobřanech, kde jest podle výkazu z loňského roku odpad 478 osob a přírůstek 453 osoby, to znamená celkový obrat 1000 osob, který musí v Dobřanech projíti rukama řídící osoby. Osoby ty mají býti přijaty či vypraveny.

Soustředí-li ředitel ve svých rukou také všechny ostatní personalie, cely správní aparát - počítáme-li jen 290 zřízenců s jejich rodinami, soustredi-li na sebe věci, týkající se stavby - a na tyto stavby bylo rozpočteno v minulem roce přes 280. 000 K a rozpočet dobřanský byl ještě o 28. 000 K překročen, a bylo by velice zajímavo zvěděti, jakým způsobem toto překročení bylo odůvodněno - sousoustredí-li ředitel ve své ruce veškery záležitosti rozmnožování a doplňováni inventáře, kuchyně, hospodářství, opatřování všeho jiného materiálu, a chce-li sám všecko říditi, rozhodovati, sám uklízeti všecky vady, dohlížeti, podávati zprávy, pečovati o nemocné, starati se o dopisovaní s úřady a pri tom pokračovati ve vědecké práci a zároveň starati se o to, aby podřízení byli po stránce psychiatrie lékařské stále léčění, mám za to, že naprosto není možno, aby jeden člověk takovou práci provedl. V takovém velkém ústavě není přidělení primářů - a v Dobřanech je jen jeden primář 2. tř. - za dnešního systému nic platno. Těm primářům a dále sekundářům se neposkytuje dostatečné volnosti organisační v příčině ovládání odděleni svých, samostatnosti, která se stanoviska výchovy lékařské jest nutná. Tam chce ředitel býti vrchní osobou sám a musí se mu všichni ostatní podvoliti.

Tento systém primárních a sekundárních lékařů neprospívá mnoho, neb lékaři ti vykonávají jen práce podřízeného druhu. Jsou to pouze práce vnější, které se nevykonávají lékařem vůdčím a vlastní organizačně lékařská iniciativa lékařů na odděleních míjí se cílem, zejména tenkráte, když vydává řídící lékař přes jejich hlavu rozkazy, jak to bylo v Dobřanech. A sám pan dr. Pantůček zde bez odvety prohlásil, že si ředitelové nepřeji rozmnožení primářů.

Ředitelové takových velkých ústavů si přejí rozšiřování ústavů. Nedovedeme si to vysvětliti jinak, než tím, že si přejí, aby mohli uplatniti svůj velký organizační talent, aby mohli ukázati, jaký obrovský ústav řídí, a jak jejich řízením vypadá. Ovládá se to ale po mnohých stránkách tím způsobem, že se vlastně ředitel takového ústavu fysicky a morálně stává despotou.

Despotismem se toho dociluje, despotismem hraničícím až na brutálnosti ve správě.

Některými případy, pokud se týče Dobřan, byla sama veřejnost zabývána. Aktů u zemského výboru uloženo jest dosti, z nichž patrnou by byla oprávněnost mých vývodů. Nemůžeme si tedy přáti, aby toto rozšíření ústavu dobřanského a zvětšováni moci jeho ředitele ještě šlo dále. Ústav dobřanský musí býti vnitřně decentralizován. A nové ústavy musí býti stavěny dle potřeby v ostatních krajích král. Českého. Teď se toho děje opak. Blázinec dobřanský byl loňského roku přestavbami, zřízením nových pavilonů rozšířen na větší počet nemocných tak, že tam bude 2000 nemocných a ředitel snad stane se vrchním ředitelem a dostane ještě větší personál a bude ještě pyšnější a bude ukazovati, jakým jest geniem a jak veliký ústav dovede spravovati.

A ředitel je despotou. To se mi přizná soukromně i se strany referenta zemského výboru; jest tu celá řada poslanců, kteří bydlí blízko ústavu, celá řada pánů, kteří velmi dobře poměry dobřanské znají a kteří měli příležitost do zákulisí dobřanského nahlédnouti a mne samotného také částečně informovali.

Ředitel ústavu dobřanského jest Cech a my musíme si zde stěžovati, a Žalujeme zde jménem celé řady existencí, které byly zničeny tajnou kvalifikací ředitele dobřanského.

Nestalo se jim po právu. Páni lékaři čeští, kteří v Dobřanech jsou, nemají na růžích ustláno. Historie dr. Hessa, dr. Hladíka, zvěčnělého dr. Mašíka, kterou všichni znáte, historie nepřímého vypuzení takových odborníků z ústavu dobřanského, jako byli dr. Šimsa, dr. Borek, přeložení dra. Brandejsa atd., všecko to dělo se na základě zpráv tamnějšího ředitele a neklamu se, mluvil jsem s jednotlivými velmi blízkými jejich přáteli a ti tvrdí, že tajná akta zemského výboru podávají o tom zprávy, jak bylo s těmi pány zacházeno. (Výkřik: Tak tomu není!)

Jsem zvyklý na to, že se vše popře, abych byl usvědčen. Musila by se podati všechna akta sněmu a ta by, tvrdím, dokázala pravdu mých slov.

I Němci si stěžují. Je tu historie správce Antonyho a zahradníka Zkoumala, kteří byli vypuzeni velikým despotismem dobřanského ředitele.

Jeho dosavadní vystupování nemůže nám býti zárukou, že bude lépe.

Takový humanitní ústav má býti veden se stanoviska nejvyšší humanity a nejvyšší snášenlivosti. Jen tím způsobem jest možno vychovávati takový personál, který má opatrovati nemocné a přivésti je ku zdraví a zjednávati čest a chválu ústavu. To všechno, co se na povrch skvělým zdá, mnohdy uvnitř nemá toho lesku.

Pan dr. Hraše po stránce národnostní neubližuje nijakým způsobem Němcům a všechny stížnosti na ústav dobřanský po té stránce jsou naprosto neoprávněny. Historie naopak nás učí, a přísedící zemského výboru, který jest přítomen, ví, že to byl ředitel, který německé úředníky chránil i když nekonali své povinnosti. (Hlas: Hübner. )

Při ústavu Dobřanském rozšiřuje se nevhodně - po soudu celé řady rozum-