Co se týče základního služného sek. lékařů, dokazuje sama předloha zemského výboru a k ni se pojící zpráva komise rozpočtové, naprostou nedostatečnost služného dosavadního i nutnost jeho zvýšení. Pro zvýšení toto mluví netoliko zdražení veškerých potřeb životních, jež i stát pohnulo zřízencům svým platy upraviti, nýbrž i slušný ohled na to, aby nebylo v příčině jednotlivých kategorií zemské služby diferencí křiklavých a ničím neodůvodněných.
Nutno zajisté lékaře sekundární stejně honorovati, jak honorováni jsou konceptní úředníci zemského výboru nebo jiných kategorií zemské služby. Vždyť předběžné vzdělání jejich jest netoliko stejné jako u právníků, ba i vzhledem k tomu, že universitní jejich studium o 1 rok jest delší, ještě nákladnější. Služba jejich mezi nemocnými, různými nemocemi stíženými, a často i okolí všemu nebezpečnými je při nejmenším stejně obtížná a namáhavá, jako služba úředníků konceptních. Přihlédne-li se i k tomu, že sekundární lékaři musí konati službu svoji i v noci, že zodpovědnost jejich je veliká, je zajisté spravedlivo a slušno žádati, aby i materielní postavení jejich nebylo horší než právníků, do konceptních služeb zemských vstoupivších.
Návrhem komise rozpočtové, která se v té příčině připojila k návrhům zemského výboru, má býti základní služné sice z části zvýšeno, však tím rovnost s postavením úředníků právníků nikterak nebude ještě sjednána.
Rovnost ta předpokládá netoliko stejný plat, nýbrž i stejné poměry postupní, stejnou naději na povýšeni do vyšších tříd a tím i do vyššího platu.
Této naděje však naprosto nemají lékaři sekundární, neboť v celé zemské službě jest na 3 ředitele ústavů pro choromyslné toliko 9 lékařů primárních. Proti 16 systemisovaným lékařům sekundárním je tudíž pouze 13 míst vyšších, jichž kariéra je vzhledem k nynějším poměrům personálním posunuta do nedozírné budoucnosti.
Sekundární lékaři nemají tudíž nižádné vyhlídky postoupiti do třídy vyšší a dosici tak vyššího platu, a jsou v příčině té- daleko postaveni za konceptem zemského výboru, který jest rozdělen na 10 koncipistů, 10 vicesekretářů, 10 sekretářů a 10 radů a v každé kategorii ještě přiměřené stupňování služného vykazuje.
Má-li v příčině té nastati nějaké vyrovnání, třeba i pro lékaře ústavu pro choromyslné zříditi obdobnou stupnici třídy platů a ubezpečiti jejich postup do těchto tříd platových.
Nejlépe a nejspravedlivější by ovšem bylo podrobiti celou organizaci služby zdravotní náležité revisi a systemisovati zejména více lékařů primárních. Nutnost rozmnožení těchto lékařů jest založena netoliko v potřebě, utvořiti pro lékaře sekundární možnost postupu, nýbrž i ve službě samé, jak to ode všech soudných a nepředpojatých lidí, kteří o poměrech těch jsou poučeni, se uznává.
Nápadno jest, že proti této organizaci se vzpírají sami někteří ředitelé ústavů. Nechci uvažovati a uváděti důvody i pohnůtky, které je k tomuto odporu vedou, však mohu snad za jisté prohlásiti, že odpor jejich není ani ve služebních poměrech ani v ohledech na finance zemské založen, nýbrž že původ i příčiny jeho jinde hledati dlužno.
Kdo však nazírá na věc okem nezkaleným, kdo chce posuzovati objektivně, ten uzná, že tu nápravy nutno, i uvítá netoliko s radostí návrh rozpočtové komise, navrhující zvýšeni platů sek. lékařů, jako prvý krok k této nápravě, nýbrž bude hlasovati i pro navrženou rezoluci, kterou se revise dosavadních poměrů lékařů ústavu choromyslných ukládá.
Končím přáním, aby sl. zemský výbor plně úkol, rezoluci touto na něho vznesený, k vývodům mým, jež jsem si zde stručně uvésti dovolil, blahovolně přihlížel. (Výborně! Výborně! Potlesk. )
Nejvyšší maršálek zemský: Přijde nyní k řeči p. posl. dr. Mašek.
Dávám jemu slovo.
Posl. MUDr. Alois Mašek: Slavný sněme! Neujímám se slova, abych probíral více položek kapitoly rozpočtu, kterou právě projednáváme, a nehodlám také pustiti do souboru otázek, týkajících se poměrů stavu lékařského, poměrů to neudržitelných, poměrů, na jichž řešení konečně nejen vážně pomýšleti, ale také se vší energii bude dlužno nastoupiti.
Nebudu sl. sněmu zevrubně líčiti zbědovanost stavu druhdy tak váženého a blahobytného. Nebudu líčiti klesání stavu toho, které nabývá rozměrů povážlivých. Nejpádnějším důkazem toho jest, že v posledních letech vytryskují ze všech stran lékařských i nelékařských, nejen u nás ale i v státech cizích, návrhy opravdu míněné řešiti otázku, vlastně tu celou spleť otázek zdravotnických a zejména otázku úpravy poměrů stavu lékařského způsobem vše nivelisujícím, methodou komuny, při které společné užívání a dělení práce i majetku jsou nejvýznačnějšími body.
Nikdo nebude tvrditi o obvodních lékařích, že jsou to lidé hromadící kapitály, a jest-li se činí návrhy, o nichž jsem se zmínil, jest zřejmo, že se přiblížili postaveni oněch druhdy trpných nyní velice agilních tříd lidových, které při takové methodě mohou sice něčeho nabýti, ale zajisté ničeho ztratiti.
A to je povážlivý zjev, neboť" v něm vězí nebezpečí zproletarisování stavu tak důležitého!
A dobře pronesl příležitostně debaty o dani příjmové p. dr. Herrmann, cituje odborného spisovatele, že společnost lidská není k tomu způsobilá a tak utvářená všemi svými zvyky, tužbami a instinkty, aby mohla býti založena na zásadách komunardistických.
Hluboko poklesl stav, který má za účel pomáhati a sloužiti každému, kdykoli kde kdo zavolá, pomáhati stejně milosrdně a se stejnou ochotou chudému jako bohatému.
Hluboko poklesl stav. tento, neboť veliká část příslušníků povolání tak těžkého, zodpovědného a nebezpečného zápasí dnes o nejjednušší podmínky své existence a majíc na všechny strany prokazovati milosrdí, sama nikde ho nenalézá a bídně živoří.
To se děje v povolání humánním, pro jehož oprávněné výkony předpisuje stát nákladné, namáhavé a nejdelší přípravné studium, to děje se u humánního posláni, které vyžaduje vedle inteligence a všech ostatních attributů dobrého člověka, také ještě zvláštní výzbroje: železného zdraví, pevného charakteru a osobní odhodlanosti, ráznosti, obezřetnosti a svědomitosti.
Došlo to pak tak daleko, že o místa 200zlatová děje se pravá štvanice, rvou se o ně doktoři veškerého lékařství a ucházejí o protekci, račte prominouti, tovaryšů ševcovských - neříkám to, že bych si snad nevážil počestného toho stavu, ale říkám to, jako každou běžnou lidovou frási že lékaři licitujíce minuendo toto dvoustové místo berou za 100 zlatých a jsou rádi, že toto skvostné místo dostali.
Jest třeba již jednou svinouti hrdou vlajku a odhalili závoj studu, který zakrývá se ještě neustále facies namnoze již hypokratica, stavu lékařského, jest zapotřebí odložiti všechnu reservu, aby stydlivá chudoba našeho stavu, který jest zasvěcen humanitě, objevila se před veřejností a jmenovité ve sborech zákonodárných v celé své anatomické nahotě Stav náš klesá pod zevními vlivy nedostatečného opatření a zabezpečeni. Stav lékařský jest ohrožen bídou sociální; a - paupertas je meretrix klesá úroveň mravní.
Pánové, námět myšlenky, co znamená lékař neprodchnutý silou ethiky domyslíte si sami.
Je to hanba, je to skvrna společnosti lidské i správy veřejné, i sborů zákonodárných, že nastaly poměry takové. Či není to zastrašujícim zjevem, že lékař mladý, který rodinu svou nákladnými studiemi takřka vyssál, když nemoha uchytiti se v praxi, sahá konečně ke prostředku, který je jemu snadno po ruce a sprovozuje se ze světa buď způsobem náhlým rázem, neb vleklým: - alkoholem.
Není to zahanbujícím a zdrcujícím zjevem sociálním, když lékař, plahoče se po dobu let v útrapách svého povolání, zmírá pak jako voják, zasažený kulí, nakaziv se v povolání svém, zanechává v chudobě vdovu a děti bídě a nouzi na pospas. Je to zjevem skutečně zdrcujícím, a přece je materiálem lékařského tvořeni ten najdražší statek, podmínka žití a bytí - lidské zdraví!
Nechci in extenso mluviti o prosředcích a nápravách, rozkládati příliš o povinnostech správy veřejné oproti lékařům, o opatřeních nových, jichž nutnost vyplynula z utváření sociálních poměrů vůbec a lékařského stavu zvlášť!
Jsem si příliš dobře vědom, že je řešení těchto otázek velice obtížné, tak jako jsem přesvědčen, že při speciální debatě o zdravotnictví a ústavech humanitních v tomto slavném sněmu nemohu nalézti hned remedury.
Pomíjím tedy prozatím tužby a přání, o kterých by se dalo mnoho mluviti, a shrnu zřetel svůj pouze na moment jeden, kterému dala relief manifestační schůze lékařů nedávno odbývaná, o které se zmínil již způsobem velmi milým pan kol, JUDr, Brzorád.
Je známo, že veliká část příslušníků vřaděna byla asi před 10 až 12 lety do úřední přihrádky, která má nadpis, "Lékařové obecní a obvodní".
Tím byla vtisknuta této kategorii signatura úředních orgánů veřejné správy. Stalo se to podle zákona ze dne 23. února 1888, na jehož základě byla roku 1889 vydána instrukce, která taksativně vypočítává všecky povinnosti lékařů obvodních.
Společný znak tohoto zákona a této instrukce je stigma nových zákonů našich: Mnoho slov! Jsou mnohomluvné, a samá kasuistika. Je to pochopitelné, neboť zá kony jsou jen věrným odleskem parlamentu a také v zákonodárných sborech shledáváme často mnoho křiku a málo vlny.
Tím ovšem nechci býti ani na právo ani na levo osobním. Práce parlamentu zrcadlí se v zákonech; všude vane vítr prospěchu, plynou a plavou slova: není žádné soustřednosti, souladu celku; pro samé stromy není viděti lesa. Promyšlená celistvost přesného vymezování pojmů, ulitá do určité formy úsečné a jasné dikce, kterou se starší zákony vyznamenávaly, - schází.
O nedostatcích formálních a věcných zákona z r. 1888 a instrukce z r. 1889 zmínil se již poslanec pan kol. dr. Brzorád. Já bych k tomu měl dodati jen tolik, že mluveno bylo již nesčíslněkráte lidmi dobré vůle naléhavě ve prospěch úpravy tohoto zákona a této instrukce, jakož i o lékařích obvodních vůbec, jmenovitě byli to velectění páni kolegové ve sněmu zdravotní rada dr. Jar. Dvořák a přísedící zemského výboru dr. Eduard Grégr, kteří, jak jsem se přesvědčil v protokolech sněmovních hned po vydání zákona, tedy již v letech 1889, 1890, 1892 a horlivě ujímali se myšlenky opravy zákona toho.
Se všech stran souhlasně již tehdá poukazováno bylo a jest doposud na dvojakost vrchní správy, která ovládá zdravotnictví naše, dvojakost in toto, která stěžuje provádění in concreto a je mu velice na závadu.
Náklady na zdravotnictví ponechal stát, tak jako všecky passivní etáty autonomii, avšak vrchní poručenství si vymínil. Rozkazovat ano, platit ne. Tím se stalo, že lékař obvodní octl se pod poručnictvím dvou pánů, kteří často mezi sebou se hašteří, tedy mezi kovadlinou a kladivem a zachytává všecky rány, poněvadž instrukce jest tak elastická a obratná, že každý paragraf této instrukce dá se vyložiti v neprospěch lékaře, ať od úřadu politického ať od autonomního. (Výborně!) Tato pružná instrukce jest seznamem mnohých přílišností, registrem až nemožností !
Viděli to zajisté i oni pánové, kteří postavili tyto dvojité stráže, že sepsali instrukci, pro kterou je zapotřebí ne dozor jeden, ale dvojí.
Já bych tuto instrukci nazval "magna charta offitiorum, " na jejíž úplné uspokojivé vykonávání myslím, že by nestačil sám nejvyšší medicinální tajný aneb veřejný consiliarius aulicus.
Jaká odměna, pánové, dostává se graduovanému lékaři, doktoru veškerého lékařství, -jak tento titul pyšně zní, - za nucený pobyt v zastrčené vesničce a věcnou permanentní pohotovost k službám?
Celých 400 zl. Obnos tento, pánové, jest příliš malý, aby s ním člověk lékař mohl býti živ a příliš veliký, aby mohl umříti.
Velectění, pánové, původní intence, základní vůdčí, idea těch malých fix, byla, umožniti, aby na venkove usazovali se lékaři scvrkla se z existenčního minima na přímé maximum a zrodila se bída.
Při tom nemá lékař obvodní žádné vyhlídky na nějaký postup, ani ad honores ani quoad pecuniam, zkrátka na nic.
Poukazuji, že není tomu tak v jiných zemích, na př. v Rakousích i jiných zemích soustátí našeho, kde jest vyměřeno základní služné na 500 až 600 zl. a stávají i kategorie obvodních lékařů dotované až s 900 zl.
Než o to se zde prozatím nejedná; dnes jde o to, aby ten jídelní lístek z obecní kuchyně, kterým nové moderní zákony obdařily lékaře, pro ten čas, dokud jsou v plné činnosti a při plném zdraví, nebyl jim odtržen od úst, když dále nemohou, když úrazem, nemocí neb stářím sešli, jakož i aby vdovy a sirotci z drobtů tohoto lahůdkami, zajisté neposetého stolu, mohli ukojiti aspoň hlad.
Za nic prozatím se nepřimlouvám, než za opatření tato, neboť chudák i s málem se spokojuje a oděv svůj záplatuje.
Velectění pánové! V době, kde se zvýšily platy důstojníkům - a již v 19. letech může býti jinoch poručíkem se služným tuším aspoň 800 zl. - kde se zvýšily platy všem úředníkům a penzistům, státním sluhům, diurnistům, zkrátka všem zřízencům veřejné správy, a kde vším právem se nerozpakují parlamenty miliony dáti pro zvýšení platů učitelských, kde vydány byly zákony zpětně platné na zvýšení pensí podle starého střihu vyměřených - má zůstati jediná kategorie lékařů nepovšimnuta a vyjíti na prázdno? Což není to instituce, která vešla také zákonem v platnost? Což není zdravotnictví a orgány její částí veřejné správy? Což není to veliký úkol, zachovati zdraví i životy nejenom jednotlivcům, nýbrž i celkům pohromadě žijících? To zajisté zodpověděti lze jen všecko kladně.
Jest to zvláštní, že, čím větší vymoženosti ukazuje věda, tím hůře daří se její příslušníkům. Paradoxou toto vysvětluje se asi následovně: Bádavý duch moderní medicíny, opustiv konečně dráhu spekulativního domyslu a umělkování ve šroubovaných šablonách, octnul se na půdě reálního nazíráni na předmět svého studia. Cestou touto dospěl k výstihu a stanovení etiologických momentů chorob, to jest ku příčinosloví nemocí a, naleznuv zárodky choroboplodné, postaral se a udal nám také prostředky ku ničeni a potíráni jejich.
Dříve byla medicína pouze kurativní, nyní však máme také medicínu preventivní: hygienu. Jest to zvláštní úkaz, že pokrok vědy ubíjí její adepty a jest to přirozeno, neboť znalost příčin nemoci zamezuje vznik a vývin jejich. To jest první příčina úbytku práce a prakse lékařské.
Druhá příčina jsou, pánové, zlepšené methody a prostředky in arte. Výzkum fysikální, mocný rozmach nejen chirurgie, ale vůbec veškeré medicíny, ta nová pravidla, která, abych tak řekl, reálnému léčení slouží, vystihují, určují, rozlišují, differencují a distingrují jednotlivá onemocnění a nyní již velmi důkladně a dokonale. Tím zkracuje se sice průběh chorob, ale zároveň vysychají i zdroje práce a honoráře. Připočteme-li k tomu paušalování lékařských výkonů - a tu jest zajímavo, že paušalování žádají právě ty třídy, které jsou proti vší akordní práci, - připočteme-li zakládání úrazoven, nemocenských pokladen, ať jsou již dělnické, mistrovské, čeledinské, sborové, spolkové, atd., připočteme-li ještě do počtu toho oblíbené nyní přírodní léčení a celou starou i novou léčbu fušarskou, léčbu pověrovou, léčení mystické, sympathick, magnetické - můžeme přičísti i léčení vlněným prádlem a odeury (vůněmi) - uvidíme, že to všecko zbavuje anebo zužuje lékaři pole Činnosti a výdělku.
A uvážime-li ten hrozný příbytek mediků! Uvádím tu, že v zimním semestru r. 1881-82 bylo v celém Rakousku 2388 mediků a v roce 1897 4798, jest zřejmo, že podmínky existenční lékařů jsou velmi nepříznivé.
Bude nám zajisté na příště rozlišovati - a to v budoucnosti nedaleké a myslím, že se to již také částečně děje mezi lékaři, kteří nemoci léčí, tedy lékařové praktičtí, kteří budou sice nástupci medicinských těch starých tradici, ale sine praxi aurea "nikotianam, tantum habemus" a rozlišovati mezi lékaři praktickými, profilaktivními, to jest lékaři, kteří u jednotlivých úřadů jako úřednici budou postaveni a budou bdíti nad tím, aby zdravotnictví se vedlo správně, aby totiž nemoce co možná nevznikaly a kde vzniknou, aby se ex offo potíraly.
Ti první budou i na dále živností svobodnou, doposud vlastně nuceně svobodnou, máme Anzeigepflicht a různé jiné povinnosti jako Berufszw ang atd., kdežto druzí budou lékaři úřední, kteří budou placeni státem, obcemi, obvody, závody atd., jako jsou inženýři civilní, kteří mají svoji praxi a ingenieuři úředníci politických, zemských, železničních a jiných úřadů.
A tu nastává doba, kde bude nutno lékařům vyměřiti též existenční plat v té míře, jako jiným kategoriím intelligence; jako odchovancům jiných fakult, technikům, právníkům atd. Potom budou se moci tito lékařští orgánové oddati cele povolání svému úřadnímu, nebudou se musit pachtit za chlebíčkem, aby uhájili existenci a nenastane colisio officionum, které se nám vytýká, když, na příklad, zaměstnáni jsouce 24 hodin u porodu, nemohli jsme zároveň prohlédnout pro fysickou nemožnost mrtvolu 95leté babičky, pro kteroužto příčinu pak jsme politickým úřadem trestně vyšetřováni. Veřejná správa bude, poněvadž lékaři ve výkonné službě úřední jsou vysazeni něčemu, čemu žádný úředník jiné kategorie není na pospas vydán, to jest nebezpečí nákazy a zkázy svého zdraví, tím spíše povinna o lékaře své jako orgány úřední řádně se postarati. Vystrojiti vynikajícímu a zasloužilému lékaři po smrti pohřeb, je hezká věc, ale bohumilejší bylo by, kdyby se mu zaopatřila vdova a sirotci.
Jest známo, že vdovy po lékařích jsou rády, když dostanou na protekci místo industriálních učitelek, a jest známo, že jsou vdovy, které domáhají se neustále podpor nejen u odborných našich spolků, ale i almužny u obcí. Proto s potěšením shledali jsme letos zvýšený příspěvek pro vdovy a sirotky v rozpočtu zemském a je vidět, že zásada ta je již uznána a sice jak zemským výborem tak i komisí, která náš návrh odporučuje.
Nuže, pánové, kteří třímáte moc a právo, předložte v nejbližším zasedání sněmu zákon upravující tyto poměry, budete následovati jen příkladu oněch zemí, ve kterých to je již zavedeno a oněch pokročilých okresů v Čechách, které tak již z popudu vlastního učinily. I dovoluji si podati Vám následující resoluci:
Slavný sněme, račiž se usnésti:
Zemskému výboru se ukládá, by v nejbližším zasedání sněmu předložil osnovu zákona, kterým zabezpečuje se
1. obecním a obvodním lékařům výslužné a zaopatření pro případ neschopnosti ku výkonu povolání, jakož i
2. pense jejich vdovám a příspěvek na vychování sirotků po čas nezletilosti.
Slav. sněme! Budiž mi dovoleno, ještě několik minut vaši trpělivost zkoušet. Chci dotknouti se jen několika slovy věcí, které úzce souvisí s chystanou sociální reformou veřejného chudinství. Mám tu na mysli zakládání, rozšiřování a doplňováni ústavů pro sirotky, pro opuštěnou a nezhojitelnými neduhy stíženou mládež, jakož i opatření a výchovu této, siroty v ústavech a u rodin pěstounských.
Popudem zemského výboru byl v tomto zasedání slavným sněmem učiněn opravdový, blahodárný krok ku předu přijetím zákona o užití přebytků pokladen sirotčích. Lze se, myslím, zajisté nadíti, že zákon ten v brzku dojde sankce a bude na zemském výboru postarati za včas, aby řešení této otázky stalo se skutkem. Zdárné její řešení může se jen díti v souvislosti s reorganisací našeho nalezenství. Toto je velice zanedbáno! Dovoluji sobě uvésti, že dle úředních dat vyplácí se ročně z porodnice na pěstouny venkovské, které mají v ošetřování nalezence, kolem 600. 000 K (Posl. MUDr. Dvořák: Teď již 700. 000 K) a obnos tento zajisté bude ještě stoupati. Myslím, že je zde třeba řádného dozoru a to proto, abychom věděli, jak a zdali dobře jsou nalezenci opatřeni.
Z té příčiny rozhodl také zemský výbor na základě dvojího vyzváni rozpočtovou komisí, aby za účelem odstranění vada nedostatků, jevících se v opatřování nalezenou zejména na venkově a za účelem provedení reorganizace celého nalezenství bylo zřízeno ředitelství. Myslím, že by tomuto ředitelství pod vrchní správou zemskou měl býti svěřen ústřední dozor nad celým nalezenstvím, nad sirotky, nad opuštěnou a zanedbanou mládeží a nad mládeží stíženou nezhojitelnými neduhy, a zároveň pak nad ústavy a pěstouny, kteří těmto účelům slouží. Každý nepředpojatý, kdo touto otázkou jen poněkud se zabýval, dozná, že věc ta vyžaduje řízení jak centrálního a jednotného, tak i dozoru teritoriálního.
Po zkušenostech, o kterých jsme zde slyšeli při stravovnách, zajisté sotva přikročíme k tomu, abychom zřizovali místa inspektorů s oficírskou kvalifikací a zajisté, Že svěříme dozor úřadům veřejným na venkově, za jichž pomoci, jakož i součinnosti obvodních lékařů - a to jsou ti povolaní orgánové, poněvadž mají s veškerým chudinstvím a naleznictvím stále co dělati - a zároveň v organickém spojení s ředitelstvím centrálním v Praze zajisté pro blaho těchto největších ubožáků působeno bude.
Dovoluji si v té příčině předložiti druhou rezoluci:
"Slavný sněme, račiž se usnésti:
Zemskému výboru se ukládá, aby uvažoval o zorganizování dokonalého dozoru na opatřování nalezenců, opuštěné a nezhojitelnými neduhy stížené mládeže a sirotků vůbec a na ústavy pro tyto účele zřízené zvláště, jakož i aby doplnil šetření své o zřízení samotného ředitele pro zemský nalezinec a porodinec instrukcí služební.
Tím končím. (Výborně! Hlučný souhlas a potlesk. Řečníku se gratuluje. )
Nejvyšší maršálek zemský: Pan poslanec dr. Mašek učinil následující rezoluční návrh:
"Slavný sněme, račiž se usnésti:
Zemskému výboru se ukládá, by v nejbližším zasedání svém předložil osnovu zákona, kterým zabezpečuje se:
1. Obecním a obvodním lékařům výslužné a zaopatřeni pro případ neschopnosti ku výkonu povolání, jakož i
2. penze jejich vdovám a příspěvek na vychování sirotků po čas nezletilosti. "
Žádám pány, kteří podporují rezoluci pana dra Maška, by vyzdvihli ruku.
Resoluce jest dostatečně podporována a bude odevzdána budgetnímu výboru.
Dále navrhuje pan posl. dr. Mašek následující rezoluci:
"Slavný sněme, račiž se usnésti:
Zemskému výboru se ukládá, aby uvažoval o organizování dokonalého dozoru na opatřováni nalezenců, opuštěné a nezhojitelnými neduhy stížené mládeže a sirotků vůbec, a na ústavy pro tyto účely zřízené zvláště, jakož i aby doplnil šetření své o zřízení samostatného ředitele pro zemský nalezinec a porodinec instrukcí služební. "
Žádám pány, kteří podporují tento návrh, by vyzdvihli ruku.
Návrh jest dostatečně podporován.
Die beiden Resolutionsanträge des Herrn Abg. Mašek sind hinreichend unterstützt und werden beide an die Budgetkommission gelangen.
Oba návrhy na resoluce, jež učinil pan poslanec dr. Mašek, odevzdají se komisi rozpočtové.
Nyní přijde k řeči pan poslanec dr. Šamánek.
Posl. dr. Šamánek: Velectění pánové, nechci pokračovati v tom smutném obrazu, který nám byl poslední řečník předvedl a který se týkal našich osob Arciť bych si jen dovolil upozorniti ty pány, kteří snad nechtějí věřiti těmto věrně líčeným poměrům, že chybují náramně, když nechtějí lékaři dáti to důstojné postavení, jaké vyžaduje jeho věda a jeho zodpovědnost. Lékař má vyšší význam, nežli si kdo pomýšlí, poněvadž je skutečně vedoucím duchem celé zdravovědy, o které se náš venkov a ti druzí nestarají. On jest důležitý, ne že si tím léčením získá vděk svého pacienta, nýbrž on je důležitým faktorem lidské společnosti proto, že může svými vědomostmi poukazovati na zlo, které by z toho neb onoho zjevu, nebo z toho neb onoho způsobu žití mohlo povstati.
Lékař bývá dále důležitý pro budou cnost, pro zachováni zdraví a ne jen pro to, aby na okamžik někoho vysvobodil z nebezpečí života.
Já se chci k jinému předmětu obrátiti a sice nalézám zde v zemském rozpočtu usnesení, že kurie béře na vědomí zprávu o zrušení zemského ústavu pro oční choroby a schvaluje ji. To mne velice nepříjemně dojalo, protože vím, že těch ústavů českých a vůbec ústavů pro vzdělání lékařů je u nás dle mého mínění velmi málo. Slyšeli jste zajisté pana prof. Jaksche, jak naše universita je postavena, co se týče ústavů vědeckých - přesvědčil jsem se již před léty a ve Vídni jsem na to upozorňoval ministry a jiné faktory, takže ministr Gautsch sám řekl že je to hodný škandál, když se vrátil z prohlídky všeobecné nemocnice Pražské. Nyní, pánové, musím ještě říci. že náš sněm zrušuje ústav, který dosud blahodárně působil a který přišel ze staré doby do naší doby, aby ještě vyhověl těm požadavkům, které věda od lékaře to vůbec žádá. Říká se, že prý tento ústav již není na čase, že není moderní. To připouštím, že snad nebyl moderně veden a moderně zařízen, avšak myslím, že jeho zrušení jest rozhodně neblahé a že by jeho zrušení mohlo býti tenkráte odčiněno, kdyby se něco jiného za tento ústav dalo, aby mohla věda zase těchto peněz použíti, které byly pro tento ústav věnovány. V tom ohledu dovolím si dvojí cestou naznačiti sl. zemskému výboru. Tentýž měl tu šťastnou myšlenku, že navrhl, aby se tyto peníze, dokud tomu ústavu věnované, ponechaly k účelům vědeckým pro oční nemoci určeným.
V první řadě se mi jedná o to, aby ten kapitál, který byl dosud tomu očnímu ústavu dán, byl zase ve prospěch nemocnice věnován. Arci ne zde v Praze, poněvadž zde jest dostatečný počet očních oddělení, ale někam na venek, někam do krajiny, která jest ještě špatně opatřena lékařskými silami a vůbec nemocničným ústavem. Myslím na východní a na západní část Čech, kde není ještě dostatečných moderně zařízených nemocnic, zvláště v očním odboru.
Proto bych si dovolil to poněkud vyvésti, že takový ústav by nemusel býti jako samostatný, nýbrž jenom jako oddělení k lépe zřízeným, k moderně zřízeným nemocnicím přičleněn, že by tedy nestál snad mnohem více, než dosavadní ústav pražský, a že by pro tuto krajinu, ve které by byl umístěn, byl pravým dobrodiním, neboť jest známo, jak krásně na př. působí osoba dra. Hoffsteina v mladoboleslavské nemocnici, že právě svými neobyčejnými vědomostmi, kterých nabyl jako asistent chirurgické kliniky v Praze, jest tak dobrým rádcem veškerým lékařům a skutečným dobrodincem pro celou krajinu. Takovým lékařem by se mohl tento primář státi, kterému by bylo takové oční oddělení při větší moderně zřízené nemocnici přiděleno. To již Němci pochopili; poukazuji na Cheb, na "Warnsdorf, na Liberec, kde ve všech městech těch jsou vzorně vedená oddělení oční.
Druhý způsob by byl ještě ten:
Pokud vyjednávání o zřízení takového očního odděleni není u konce, což může léta trvati, dovolil bych si navrhnouti sl. výboru zemskému, aby se zabýval tou otázkou, zda-li by nebylo lépe těchto 8000 zl., které byly určeny pro dosavadní institut operační, věnovati na stipendia snaživým a kvalifikovaným doktorům na zdokonaleni se v očním odboru a to nejen v Rakousku, ale hlavně mimo Rakousko, zejména v Berlíně, v Paříži atd., arciť s tou podmínkou, že tito mladí doktoři, když se vrátí zpět a dovršili své odborné vzděláni oční, se zavážou zemskému výboru, že aspoň 6-8-10 roků budou působiti v království Českém jako primáři nemocnic a jako oční lékaři vůbec
Kromě toho myslím, že by mohl býti zbytek těch peněz, který by zůstal po udělení těchto stipendií, věnován nemocným, kteří po zrušení tohoto operačního ústavu musí býti operováni na klinice české.
Já si v tom směru dovoluji přečísti resoluci a o Vaše schváleni žádati.