sitzen; besonders unsere Gerste, Hopfen und Zucker.

Demgegenüber sollte man erwarten, daß in landwirtschaftlicher Beziehung auch Anstalten bereits bestehen sollten, die den Versuchen dienen sollten; insbesondere verweise ich hier aus einzelne Produkte, bezüglich deren, wie sozusagen vom Auslande abhängig gemacht werden, welches gewiß ein Interesse hat, den guten Ruf unserer Ware in irgendeiner Weise zu schädigen aus Konkurrenzrücksichten; das finde ich begreiflich, wie zum Beispiel unlängst ein Techniker nachgewiesen, daß der elsassische Hopsen viel mehr Lubulin enthält, als der böhmische Hopfen.

Das ist für uns gewiß ein Hohn, und wir Landwirte als einfache Bauer sind nicht in der Lage, einem Solchen Gelehrten entgegenzutreten und wäre es gewiß die schönste Gelegenheit, wenn unsere Versuchsantalten durch chemische Analyse den Gegenbeweis erbringen könnten.

Ein weiterer Anlaß hier zu sprechen, ist die in unserer Gegend aufgetretene Kalamität mit der Hopfenwanze, die besonders im Kaadener Bezirke gehaust hat.

Ich muß auch hier gestehen, daß es für uns sehr beschämend war, das Bewußtsein überhaupt, keinen Rat zu finden. Wir sind an allen Schulen und Anstalten Österreichs herangetreten, und zum Schlüsse haben diese Herren nur den Namen von diesen Schädinge der Hopfenpflanze gemußt, viel weniger von der Lebensweise, noch viel weniger von den Mitteln, aus welche Art und Weife man diese Tiere, die als Schädling in ungeheueren Massen aufgetreten sind, bekämpfen könnte. Es wären auch in dieser Beziehung gerade diese Versuchsstationen für den Pflanzen-s chutz usw. geeignet, Abhilfe zu Schaffen, die ich Speziell mit diesen Fragen zu beschäftigen hätten.

Etwas erübrigt in diesem hohen Hause Erwähnung zu tun, was mein Herr Vorredner bereits gestreift hat und zwar: das Assekuranzwesen.

Er hat in ausführlicher Weise darauf hingewiesen, daß in Deutschböhmen das Asseturanzwesen und zwar das landwirtschaftliche, möchte ich betonen, sozusagen in den Händen der einzelnen Gemeinden und der Bezirksvertretungen gelegen ist.

Diese Institution hat sich in ausgezeichneter Weise bewährt. Ich verweise in dieser Beziehung auf die Bezirksversicherung in Friedland, im Brüxer Bezirke und viele andere, wo die Bezirksvertretung diese Versicherung in die Hand genommen hat zum Wohle der Landwirtschaft, zum Wohle des Volkes.

Unsere Landwirtschaft erträgt es gewiß nicht, daß wir heute Solchen Aktiengesellschaften ungeheuere Prämien zahlen, und wenn wir einmal geschädigt werden. So müssen wir es an uns selbst erfahren, daß wir in einer äußerst uncoulanten Weise behandelt werden, trotz der ungeheueren Prämien, die wir zahlen.

Nicht so liegen die Verhältnisse bei den sogenannten Bauernversicherungen, und es ist sogar der Fall eingetreten, daß sogar die Staatsregierung dieser unseren Institution, die wir aus Eigenem ausgebaut haben, feindfelig entgegentritt und sogar dem Statthalter verbietet, zu dieser Bewilligung einer Bauernaffekuranz seine Zustimmung zu geben, sondern das Ministerium des Innern hat sich die Zustimmung selbst vorbehalten.

Es ist dies gewiß ein Zug, der uns deutlich erkennen läßt, wie wenig Sympathien die österreichische Regierung der Landwirtschaft entgegenbringt.

Ich muß einen Punkt noch erwähnen, das ist der Blanko-Terminhandel.

Hier hat es sich besonders gezeigt, welche Sympathie man uns entgegenbringt und selbst im Herrenhause hat man die Sache wiederum verzögert, trotzdem man nicht anders konnte.

Im Abgeordnetenhause mußte man das Verbot des Blankoterminhandels durchlassen, nun hat man endlich die Sache wieder im Herrenhause abgeändert und ich glaube überhaupt nicht daran, dass dieses Gesetz Allerhöchsten Sanktion vorgelegt werden dürste; trotzdem es eine so unmoralische Tat, wie der Blankoterminhandel ist, beseitigen soll.

Dies, meine Herren, ist für unsere Landwirte ein Fingerzeig, daß wir uns auf Niemanden verlassen können, daß wir uns nur einzig und allein auf unsere eigene Fuße stellen müßen, und alle kleinlichen Streitigkeiten, besonders alle politischen und nationa-

len Unterschiede in wirtschaftlichen Fragen bei Seite lassen sollen, wenn es gilt, das Interesse unseres Standes zu vertreten, daß wir uns da nicht in nationale Fragen einlassen sollen, und ich glaube, daher kommt vielleicht das Unglück, daß wir heute in der Landwirtschaft nicht weiter gekommen sind, als dies gegenwärtig der Fall ist.

Insbesondere möchte ich an die geehrten Herren Kollegen der anderen Nationalität die Bitte richten, daß wir uns in wirtschaftlichen Fragen gemeinsam verständigen möchten, und es wird gewiß der Segen auf beiden Seiten nicht ausbleiben, wenn wir dies erreichen könnten.

Nun, meine Herren, die Zeit ist derzeit Schon vorgerückt und nachdem, wie ich schon gesagt. die Herren Vorredner eigentlich den ganzen Stoff über Landeskultur bereits in eingehender und treffender Weise behandelt haben, wäre es wohl peinlich für das h. Haus, wieder dasselbe zu sagen, und ich schließe mit dem Wunsche daß es vielleicht der nächsten Landtagssession vorbehalten sein dürste, der Landwirtschast und den ladwirtschaftlichen Fragen mehr Interesse entgegen zu bringen, als dies in dieser Session der Fall war. (Beifall. )

Oberstlandmarschall: Der Herr Abg. Graf Meusdorff hat sich zur Stellung eines formalen Antrages das Wort erbeten.

Pan posl. hrabě Mensdorff vyžádal si si slovo ve formálním ohledu.

Posl hrabě Mensdorff: Slavný sněme! Navrhuji konec debaty.

Ich beantrage den Schluß der Debatte

Nejvyšší maršálek zemský: Dám hlasovati o návrhu na ukončení debaty a žádám pány, kteří tento návrh přijímají, by vyzvedli ruku.

Ich werde den Antrag auf Schluß der Debatte zur Abstimmung bringen und ersuche die Herren, welche den Antrag annehmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ift angenommen.

Dovoluji si sděliti dodatečně že ještě dříve, než návrh ten byl podán, přihlásil se pan posl. Adámek ke slovu contra; následkem toho jsou to řečníci páni posl.

Hyrš, Kalina, Šťastný a Adámek, kteří jsou zapsáni proti návrhu.

Žádám je, aby se sjednotili na jenerálním řečníku.

Ich erlaube mir zunächst mitzuteilen, daß sich noch vor dem Antrage auf Schluß der Debatte der Herr Abgeordnete Adámek zum Worte gemeldet hat und zwar gegen die Anträge der Kommission.

Ich ersuche nunmehr die Herren Abgeordneten Weiß, Dostal, Peschka, Ansorge und Stahl, welche für die Anträge eingetragen sind, sie mögen sich aus einen Generalredner einigen.

Ich erlaube mir nun mitzuteilen, daß der Herr Abgeordnete Adámek als Contraredner auf das Wort verzichtet hat, und daß er als Referent des Landesausschusses, als welcher er einen Teil des in Verhandlung stehenden Reserates im Landesausschusse innehat, nach dem Herrn Landesansschußbeisitzer Grasen Schönborn, welcher sich bereits als Referent des Landesausschusses zum Worte gemeldet hat und einen anderen Teil des Referates inne hat, auf Grund des § 59 der Geschäftsordnung vor dem Schlußworte des Referenten zum Worte gelangt.

Diese beiden Herren gelangen demnach noch vor Schluß der Debatte zum Worte.

Als Generalrebner contra ist mir der Herr Abgeordnete Hyrš bezeichnet worden; als Generalredner pro der Herr Abgeordnete Weiß

Dovoluji si sděliti, že pan posl. Adámek, který byl zapsán proti návrhu, se vzdal slova jako řečník a nežádal mne, jakožto referent, který má jistou část záležitostí zemědělských, by mu bylo dáno slovo dle § 59 jednacího řádu.

Ještě dříve byl zapsán přísedící zemského výboru pan hrabě Schönborn, který má jinou část zemědělských předmětů ve svém referátě a přijdou oba tito páni po ukončení debaty ještě k slovu před závěrečnou řečí pana zpravodaje.

Pan posl. Hyrš byl zvolen za generálního řečníka proti návrhu a pan posl. Weiss za jeneralního řečníka pro návrh.

Nyní přijde k řeči jenerální řečník proti návrhu a dávám slovo panu posl. Hyršovi.

Posl. Hyrš: Přihlásil jsem se ke slovu, abych při kap. V. s druhými kolegy přivedl na denní pořádek sněmu král. Českého otázky, které hýbají srdcem i myslí každého upřímného zemědělce.

Zrovna při této příležitosti nahazuje se mi zase dosti nemilá příležitost, že musím ve srozumění všech pánů kollegů stěžovati si do toho, že opět otázky zemědělské nenašly takové pozornosti v tomto sl. sněmu, a že opět našli se v řadách poslanců páni, kteří nechtěli již vyslechnouti všechny ty stesky, kteréž v první řadě my na tomto místě máme tlumočiti.

Lituji toho velice, že obyčejně při otázkách zemědělských všichni pp. posl. se téměř krčí a hned pracují k tomu, aby otázce zemědělské byla nejkratší doba vyměřena.

Jest to smutné právě s toho stanoviska, že my všichni zajisté jsme přesvědčeni. Že stav zemědělský činí podstatu jak v zemi české tak i ve státě samém, a že jest největší potřeba, aby každý z nás pracoval, pokud možnost dovolí, ku povznesení našeho zuboženého zemědělství. Než přikročím k věci samé, abych osvětlil jednotlivé otázky, mám za svou povinnost poděkovati oběma pp. kolegům za laskavou pozornost, že mně zvolili za jenerálního řečníka. Přejav jisté povinnosti musím předem obrátiti se ku přání p. kol. Šťastného, abych vyvrátil slova, která zde v tomto sl. sněmu pronesl p. kol. Hovorka.

P. kol. Hovorka obíraje se záležitostmi hospodářskými, přišel ke konci své řeči k názoru, že snad stavovská naše snaha není snahou národní a že se žene za tím směrem, aby opatřila jednotlivým lidem aneb členům toho stavu vůbec kus chleba a jisté zabezpečení.

Na přání p. kol. Šťastného musím prohlásiti, že snaha naše sice nese se za cílem napomáhati našemu zuboženému zemědělství, ale kdykoliv jednáme o nějakých otázkách zemědělských a národních, vždycky v první řadě dáváme na první místo otázku národní. Kdykoliv měl sem příležitost obcovati v klubu české strany agrární a kdykoliv i v soukromém jednání měl jsem příležitost obcovati s kol. Šťastným, věřte mně, že častokráte se zalíbením díval jsem se na toho stařečka, který s takovou pietou mluvil o našich národních a vlasteneckých povinnostech.

S toho stanoviska mám za svou povinnost na přání jeho říci, že žádný z nás, z celé české strany agrární, nedovolí, aby někdo prstem dotknul se vůbec našich národních a politických práv.

(Posl. Karel Prášek: Je to smutné, že se to musí pořád říkat, to se rozumí samo sebou u každého českého sedláka. )

O mnohé otázce zde bylo mluveno, která těsně spojuje se s naší snahou zemědělskou a zemědělstvím vůbec.

Vzhledem k tomu, že každého z nás jest povinnosti aby dle stálých sil přičinil k rozčeření toho temna, které častokráte nám v rozvoji našem překáží, měl jsem za svou povinnost - a promiňte mi neskromnost - připraviti se k tomu, abych před forum slavného domu předvedl ještě některé otázky a tím doplnil a naznačil celkový hospodářský program, který před sebou máme.

Při jenerální debatě bylo právě předsedou, representantem českého odboru rak. zemědělství promluveno jen tak letmo, o  rakousko-uherském vyrovnání a také kol. Kubr zmínil se o rakousko-uherském vyrovnání jako o veliké důležitosti, kterou vždy se stanoviska zemědělského i  národního všichni bez rozdílu přesvědčení politického i národního na zřeteli míti máme.

Ale pokud jsem sledoval vývody obou pánů, mám přece za to, že nevyzněla slova jejich v ten rozum, aby opravdu sněm království Českého zaujal nějaké rozhodné stanovisko v době, kdy jednati se má o rakousko-uherské vyrovnání.

Já vím, že oba páni jen chtěli osvětliti význam této otázky, že nechtěli se pouštěti vůbec do merita, aby jaksi uvedli veškeré Škody tohoto rakousko-uherského vyrovnání a hlavně z toho manželství nešťastného pocházející.

Proto měl jsem za nutné ujati se otázky této z toho důvodu, abych na tomto místě vznesl k representaci vídeňské vlády nejvřelejší žádost, aby on hleděl v tomto ohledu pracovati k tomu cíli, by vídeňská vláda v této pro ni těžké chvíli nestala se naproti uherské vládě slabou.

Já mám za to, Že Jeho Excelence pan místodržitel bude tlumočiti naše tužby a připraví vídeňskou vládu k tomu, by stala se na prospěch zachováni zemědělského lidu a zachování průmyslu opravdu pevnou.

Vedle tohoto přání, mám nejvroucnější přání, které také veřejně pronáším ke všem pánům poslancům, dlícím na říšské radě bez ohledu politického přesvědčení, a prosím je všecky, by se vší vehemencí pracovali k tomu, by již jednou tomu znásilňování byl učiněn konec.

Neboť, potrvá-li dále a stále to spojení, pak není možno myslit si, že by snaha zemědělců, byť i byla nejvíce rozvětvena, mohla se potkati se zdarem. (Výborně!)

Víte, že toto spojenství nám a naší práci nejvíce škodí, a pak-li že chce cislajtánská vláda opravdu podstatu státu tohoto zachovati, musí na kořen tohoto zla sáhnouti, a musí, jak je povinna v zájmu zemědělském a v zájmu samého státu tuto překážku anebo toto zlo odstraniti.

Manželství s Uherskem škodí nám jednak, jak víte při pěstování našeho obilí stálým dovážením obilí, různými machinacemi (jak to bylo dříve s mlecím řízením, ) dovážením laciné mouky, tarifním řízením, refakčním řízením a tím arci práce každého zemědělce v samém zárodku se ničí.

Mimo to jsme tím manželstvím poškozeni, že z Uher nejvíce skotu do naších zemí a do Cislajtanie vůbec se dováží a tím ztrácíme poslední prostředek, který zachováváme ve svých rukou a, bohužel, máme opravdu onen prostředek na tom bodu, že se obáváme, že i ten poslední prostředek bude nám z rukou vyražen.

Mnoho skotu se dováži k nám a v poslední době počalo se dovážeti i mnoho bravu.

Mezi oběma vládami jsou taková ustanovení, kteráž v ohledu veterinářském, zvěropolicejním překážejí, aby vláda uherská svobodně mohla do naši poloviny říše zasílati skot a hlavně brav, aniž by sama po příkladu cislajtanské vlády udělala pořádek, aby dobrým zákonem, jako to učinila cislajtanská vláda při úpravě zákona o plicní nákaze a o moru vepřového dobytka, posílila snahu rolnictva v Uhrách. Jak známo, v Uhrách mnohé krajiny jsou stiženy morem bravu, a právě s toho stanoviska, že vláda uherská nevykonává svou povinnost, aby ve spojenectví postupovala tak, aby obě vlády hleděly trhy naše, jak uherské, tak i rakouské, pro vývoz zabezpečiti.

V  minulé době se strany cislajtanské vlády bylo tak jednáno, že do Rakouska brav uherský dovážen býti nemohl. Jak to ovšem bývá. z Uherska se vždy vykonává nátlak, cislajtanská vláda obyčejně ustoupí a proto v poslední době dostalo se do naší krajiny, kterou mám čest zastupovati, mnoho bravu, stíženého morem, a přivedlo také toto dovážení takový rozruch a poškozeni mezi rolnictvem, vyvolalo toto přivážení bravu takovou nespokojenost že mnozí soudní cestou i jinými nehodami stiženi jsou.

V  tom ohledu jest zajisté nejvýše na čase, abychom vyzvali vládu, by ona v zájmu rolnictva našeho hleděla císařská nařízení i své ministeriální výnosy k platnosti přivésti, aby pracovala k tomu, by potud, pokud vláda uherská nápravu nezařídí, tak jak u nás, ani jediný kus do naší říše přivážen nebyl.

Druhá otázka jest rázu velice důležitého, jsou to celní a obchodní smlouvy. Tyto celní a obchodní smlouvy jsou takřka přede dveřmi a jest zajisté potřebí, abychom my všichni uvažovali o velikém významu těchto smluv a zároveň abychom se připravovali, pakli že se strany jiné budou tyto obchodní a celní smlouvy vypovězeny, abychom věděli, jakým způsobem si máme celní tarify upraviti, abychom ten náš stav zemědělský při těžké jeho práci mohli posilniti a od poškození odvrátiti.

V  tom ohledu zajisté, velectění pánové, mnozí z nás již ve sboru, hlavně v českém odboru, pojednali o důležitosti těchto celních a obchodních smluv, ale jest stále potřebí, aby ani jediný okamžik nepouštěl se zřetele, abychom byli připraveni do té míry, že bychom i v poslední hodině své požadavky na stůl tohoto vyjednání položiti mohli.

My nejvíce při vývozu obilí musíme hleděti zjednati nápravu v tom, aby vývoz ječmene, hlavně sladu, byl nám zajištěn.

Neboť dnes žírné kraje české jsou při nynější cukerní krisi tak ohroženy, že opravdu rolníci tamnější spoléhají jen na pěstováni ječmene.

A kdyby toto mělo padnouti, pak nevím, k čemu by se měli rozhodnout.

Však není to jen v krajinách žírných, tato obava šíří se po celém království českém, poněvadž my rolníci z vysokých poloh v případě, že by rolnici krajští začali pěstovati obiliny, chováme obavu, že by dělali soutěž nám, a my bychom nevěděli, čeho se máme chopiti.

Velectění pánové, otázka cukerní, otázka ječmene, jest otázkou všech zemědělcův vůbec a pravím proto, že jest společnou povinností naší, abychom se důkladně k těm celním a obchodním soustavám připravovali.

Máme ještě jiné plodiny, které zajisté potřebují také ochrany.

Kdybyste se podívali na trhy pražské, shledali byste, mnoho-li zeleniny cizí přijde na pražský trh, a říká a tvrdí se docela, že přijde cizí zeleniny 95 %. Jaké jest to poškozování pro naše zemědělce, když podíváme se, že mnozí zemědělci hleděli chopiti se té příležitosti, aby zeleninu pěstovali, a nemohou nyní zeleniny ani v hlavním městě Praze náležitě odbýti. V tom ohledu jest zajisté také potřebí, aby se pomýšlelo, jakým způsobem nechalo by se této rostlině, zeleninám, vůbec zjednati možnost, aby rolníci při té veliké soutěži, kterou dnes před sebou máme, mohli jiným způsobem hospodářství své zříditi, a tím zdroj příjmů hospodářských si opatřiti. Jedna otázka jest také nemalé důležitosti, a o té otázce zmínili se téměř všichni řečníci, kteří přede mnou již o jednotlivých otázkách hospodářských pohovořili.

Já jsem nechtěl slavný sněm obtěžovati opakovačkou, ale při této jediné otázce dovolím si zmíniti se o její důležitosti, poněvadž jsem právě v době, kdy jednalo se dost vážně o této otázce, byl referentem. S toho stanoviska dovolte mé neskromnosti, že přece několika slovy se zmíním o důležitosti pojišťování, kteráž otázka přešla opravdu do masa a krve našeho venkovského lidu, a my potud, pokud budeme míti čest zastupovati lid venkovský v tomto slavném domě, neustoupíme od snahy své, pokud otázku tuto pod střechu nepřivedeme. Kdykoliv se schází lid venkovský ke schůzím, ať politickým neb hospodářským, vždycky téměř vytryskne z tohoto shromáždění myšlenka neb přání, aby pojišťovna zemská v život uvedena byla. My přes to, že často a často tlumočíme přání tohoto zuboženého venkovského lidu, nepřivedli jsme tuto myšlenku k tomu, aby na povolaných místech tato myšlenka nalezla posily. Právě proto, že víme, že máme co dělati hlavně s nepřátelským nám kapitálem, že máme co dělati s lidem, který nemá té vroucí lásky k našemu zemědělství, budeme sami bez ohledu na nepřátele této myšlenky pracovati k tomu, aby opravdu jednou tato otázka k vyřízení svému došla.

Zmínil jsem se z toho důvodu o této otázce, poněvadž zemský výbor v této záležitosti vykonal jistý kousek povinnosti. Kdyby snad nebylo bývalo takového zákeřnického tahu, možná, že by byl zemský výbor vyšel našim přáním vstříc. Zemský výbor z povinnosti, kterou mu uložil sněm království Českého, odevzdává snad již podruhé komisi pro okresní a obecní záležitosti zprávu zemského výboru o zemském pojišťováni a o celém řízení, které se v té příčině stalo, a bohužel komise pro okresní a obecní záležitosti nepodává slavnému sněmu dosud zprávy.

Nevím, zda-li jest některý z pánů členů okresní komise zde, abych mohl projeviti v té příčině přání. (Poslanec Dr. Dvořák volá: Komise prodělala již všechny cesty !) Musím tedy sděliti, jak se věci mají.

Já se zajímal o věc a vyšetřil jsem, jak zemský výbor naložil s touto otázkou. Ve sněmovní kanceláři mi bylo sděleno, že ji má komise pro okresní a obecní záležitosti. Dovolil jsem si podívati se do protokolu a tam jsem skutečně také našel tu předlohu. Prosím tedy pány, jež mají čest býti členy komise pro okresní a obecní záležitosti, aby hleděli působiti na předsedu komise té, aby hleděl otázku tu na denní pořádek komise přivésti a zároveň aby hleděl zprávu ještě v této době pro sněm připraviti.

Před léty s ohledem na to, že stále a stále na základě neblahých hospodářských poměrů půda naše se zatěžuje, pronášeli jsme zde nejvroucnější přání, aby vysoká vláda v zájmu zachování zemědělského stavu hleděla nějakým vhodným a dobrým způsobem hypoteční dluhy, na usedlostech našich váznoucí, vymazati.

Ale bohužel, že vláda vídeňská neuznala snad ani za dobrá aneb vhodné, aby se touto otázkou zabývala a přece mám za to, že by to vládě docela šlo snadno vyříditi a že bychom my v těžkém postavení svém velice byli podepřeni, poněvadž při placení daní mohli bychom dobře levný úrok a částečné umořování kapitálu upláceti.

Že by vládě tento spůsob vyvážení hypotečních dluhů byl snadný, můžeme souditi dle toho, jak instituce poštovní spořitelny se osvědčila. Kdyby byl někdo jiný vzal tuto instituci do svých rukou, nebyl by to zajisté přivedl na tu míru, jako vláda a stát, tak že dnes tato spořitelna těší se opravdu veliké oblibě a vláda také již vládne značným kapitálem.

Já se tedy v této hodině přimlouvám a vznáším prosbu k Jeho Excelenci p. místodržiteli, aby v zájmu pravdy a spravedlnosti, v zájmu potřeby hleděl skutečně tlumočiti naše snahy a přání na kompetentních místech, aby přece jen vláda v zájmu zachování zemědělství hleděla se touto otázkou zabývati a výsledky práce té nám v říšské radě předložiti.

My také v zájmu hospodářského snažení, ale hlavně také v zájmu osvěty starali jsme se o to, aby zrušení školného se stalo skutkem, a zajisté všichni pánové přiznají, že vzděláváni lidu je přece otázkou všeobecnou, a my všichni potud, pokud jsme shromážděni v tomto slavném dome, zajisté bychom této otázce měli věnovati největší pozornost a měli bychom se postarati také jednou o rozřešení této otázky.

Pánové z velkostatku arciť nejsou velkými zrovna přáteli této myšlenky, ale mám za to, že dnes, kdy obce se povznesly již na tu výši, že zrušují školní plat, že by země, hlavně pak tento sněm tím spíše měl se povznésti na větši výši a měl by hleděti, aby v zájmu vzdělanosti a výchovy veškerého lidu k tomu pracoval, aby toto zlo, které obtěžuje jak úřady obecní tak i jiné a přivádí častokráte mnohé chudé lidi k dosti nemilému postaveni, bylo odstraněno.

Mimo to s ohledem na více pracovníků při našich zemědělských usedlostech žádali jsme, aby branný zákon přiměřeně byl upraven.

Práce tato zůstala dosud marnou. Byl zde již před léty přijat návrh resoluční, kterým se vyzývala cislajtanská vláda, aby v ohledu branné povinnosti učinila nějaký krok, a již již těšili jsme se, že snad v Rakousku uzná se pravda, že právě snížením branné povinnosti ze 3 let na 2 léta, nestalo by se stenčení kontingentu, a že by to opravdu vládě nemohlo nijakým způsobem škoditi; naopak na druhé straně naším zemědělcům by to musilo prospěti a to tím více, jak již pan kol. Jaroš si stěžoval, že my nemůžeme za dnešních poměrů dostati tolik sil, kolik jich máme zapotřebí ku hospodářským pracem.

Nehledě k tomu však, že vláda nechce nám toto povoliti, ona nechce ani absolventům hospodářských škol, totiž nižších, povoliti, aby jim byla snížena služební doba na 2 léta. A přece každý pozorovatel ví, že by tímto způsobem návštěva hospodářských Škol velice se povznesla a že by tím dostalo se absolventům těchto škol takového dobrodiní, kterého by potom na prospěch vlastní a hlavně na prospěch hospodářského dobra mohli využíti. (Výborně!)

Mimo to staráme se a starati se budeme stále, aby zrušena byla pozemková daň, která jest daní nejnespravedlivější pod sluncem. Daň pozemková vypočítána jest na základě čistého výnosu katastrálního, který dnes již skutečně nestává. Kdybychom se zeptali kteréhokoliv zemědělce, musí tento říci, že to není pravda, že by dnes rolník mohl docíliti čistý katastrální výnos, který jest podkladem při předepisování daně pozemkové. Proto, pánové, naše snaha nésti se musí stále touto cestou, aby pozemková daň byla zrušena a aby na její místo, - my máme to vědomi, že nějaká daň tu musí býti - byla zavedena vzestupná daň příjmová.

My, pánové, máme na zřeteli opatřiti našemu zemědělství celkový pochod finanční, kterýžto pochod finanční by měl právě hospodáře naše v těžkém jeho boji posíliti a podepříti.

O jiných dvou otázkách promluvil již kol. Chaloupka a já mám za svou povinnost jen konstatovati, že z úst jeho vyšly velice pěkné úvahy a myšlenky, které zajisté my všichni jsme měli v srdci a přejeme si, aby právě tato otázka finanční propracovala se do té míry, by ty finance, které jsou dnes k disposici, nechaly se dobře využíti k prospěchu zemědělskému a ke prospěchu všeobecnému.

Přiznávám úplně, že hospodářské záložny mají pro zemědělce velký význam, a proto, až přijde na denní pořádek jednání o hospodářských záložnách, budu žádati pana přisedícíno, aby laskavě si hleděl poněkud uvolniti rozvoj a působnost zá1ožen úpravou nového zákona tak, aby skutečné záložny tyto ve svém rozvoji mohly dále postupovati ke blahu a zdaru veškerého zemědělského lidu.

Mám uloženo za povinnost p. kolegou Šťastným, abych tlumočil city jeho a zemědělské vůbec, aby hypoteční banka opět vydávala nízkopercentní zástavní listy, a sice listy 3procentní. Tyto listy sice již banka vydávala, ale na základě neblahého finančního tlaku musila tyto zástavní listy stáhnouti. A dnes poněkud ta finanční poloha již do jisté rovnováhy byla přivedena a snad mohl by se ještě učiniti pokus, aby při té velké zadluženosti a při tom malém a slabém výnosu hospodářském, selskému lidu byla podána ruka. My budeme se starati o to, aby stanovy hypoteční banky vyhověly v každém ohledu hospodářským stranám našim, aby každý zemědělec bez dlouhých, oklik mohl se dodělati od tohoto peněžního ústavu náležitého podepření a zabezpečení. My máme na mysli myšlenku, kterou také pan kolega Chaloupka a Dostál tlumočili, že budeme se starati o to, aby hospodářské záložny utvořily zemský svaz, kterýžto by byl střediskem pro dosaženi náležité rovnováhy, jako to činí středisko jednoty hospodářských společenstev.

Tím odpadly by veškeré ty stesky, na mnohé záložny na základě toho slabého uvolnění, nebo lépe řečeno spoutáni zemským výborem přikazovaného, že nemohou záložny se svými kapitály tak nakládati, jak by toho měly zapotřebí.

Když jsem nyní mluvil o hypoteční bance, dovoluji si na přání pana kolegy Šťastného podati vysokému sněmu tuto resoluci:

Zemskému výboru se ukládá, aby ve srozumění s řiditelstvím hypoteční banky král. Českého, postaral se o to, aby co nejdříve byly opět vydávány 3 1/4 procentní listy zástavní banky.

Pánové, já již mnohokráte měl příležitost tlumočiti naprosté přání naše, aby vysoká vláda již jednou měla ohled na to, aby od výrobců přímo opatřovala své erární potřeby, a tlumočil to také přísedící zemského výboru pan Adámek, žádaje, aby se od výrobců živnostenských odbíraly výrobky pro erár. Ale, bohužel, nedodělali jsme se toužebného cíle. Vídeňská vláda vždycky jen tak na oko něco oznámí široké veřejnosti a hlavně kruhům zemědělským, ale když to přijde k vykonáni, potká se ovšem rolnictvo s takovým nezdarem, že častokráte se musí roztrpčeně odvrátiti od každého takového řízení, poněvadž vláda obyčejně slovu svému nedostojí.

Loňského roku právě vydala vojenská správa oběžníky či vyhlášky a, aby si nedala na jednou, vyraziti spojenství s velkoobchodníky, pravila v nich, že se pokusí o to, aby hradila polovici všech vojenských potřeb pro erár z kruhů zemědělských.

Takové vyhlášky kolovaly po celém venkově a venkovský lid na schůzích s nadějemi nejlepšími vítal toto ustano-