psal slovutný pan Adámek, že národ český bude platit tolik, kolik bude míti v kapsách a kolik bude míti v hlavě. Proto pracujme, abychom dočkali se doby, kdy pluh rolníků se zaleskne kdy meče budou zrezavělé, kdy cesty ke školám a chrámu budou vyšlapány, a kdy cesty ke káznicím a kriminálům budou travou porostlé.

Hospodářská krise nerozřeší se shora, nýbrž musíme se starati, aby vzdělání bylo lepší i účelnější.

Pracovati musí vůdcové i jednotlivec a práce, byť i tichá, nehlučná, směřující ku povznesení vzdělání rolnictva, dokáže pravé divy.

Hospodářská krise nerozhřeší se shora, nýbrž vzděláním a pravou organisací může stav rolnický nabyti platností, které mu jmenovitě v národě našem náleží.

Pronáším tedy vroucí přání a připojuji se k návrhu pana kol. Šťastného a soudruhů, aby sněmovna tomuto návrhu věnovala všemožnou péči, aby se každý řídil slovy básníka našeho Vocela: "Pro kříž, jazyk, lva velebného, obětujme ducha, sílu a krev. " (Výborně!)

Náměstek nejvyššího maršálka zemského dr. Werunsky: K slovu se přihlásil proti návrhu komise pan posl. Hovorka.

Zum Worte gelangt nunmehr der nächste Redner gegen die Anträge der Budgetkommission, der Herr Abg. Hovorka,

Ich erteile ihm das Wort.

Dávám mu slovo.

Poslanec Hovorka: Dovolte mi, abych já také několika slovy se stanoviska malého rolníka, zde v tomto slavném shromáždění promluvil.

Nebudu dlouho slavný sněm unavovati a chci jen pronésti myšlenku, která na základě mé dlouholeté prakse nabývá již jakž takž platnosti. Doufám, že tato myšlenka, která je dnes zajisté aktuelní, dojde u valné části úplného porozuměni.

Jedná se tu hlavně, velectění pánové, o malé meliorace. Malé meliorace nemohou se ještě tak vykonávati, jak by se vykonávati měly, a to z té příčiny, že jednak nestačí malý meliorační fond, aby se mohly vykonávati hlavně v našich horských krajinách, a za druhé, že ještě nemáme dosti způsobilého lidu, aby tyto meliorace prováděny býti mohly způsobem co možná nejlevnějším.

Velectění pánové, o meliorace velké je zajisté dosti slušně postaráno a přece vidíme tu a tam, že vypracovaný projekt nemohl býti proveden a to vzhledem k tomu, že tyto projekty jsou tak drahé, že ani družstvo meliorační nemohlo přistoupiti k provedení meliorací.

Mým účelem, velectění pánové, je říci, jakým způsobem by se mohly tyto malé meliorace prováděti. Myslím, že se to může zříditi při zřízení lukařských škol, a řečník přede mnou, pan kolega Jaroš, se již zmínil o lukařských školách. Já, pánové, pokládám to za velmi důležité, aby tyto lukařské školy byly co nejdříve zřízeny a to tak, aby na základě praktickém nám vychovávaly co nejvíce dělníků a lukařských mistrů, kteří by mohli meliorace malé co nejlacinějším způsobem vykonávati.

To je velmi snadno možné. Při stávajícich lukařských kursech mohou se prakticky lidé vyučiti velmi snadně a levně. U nás, v Německé Rybné, v mém bydlišti, byl pořádán lukařský kurs pod řízením velice dovedného profesora pana Bolecha z akademie táborské s přispěním pana ředitele Bauera z Kostelce n. O. a pana učitele Špičky z Vysokého Mýta, a kurs odbýván byl jen 20 dní a to tak, že dopoledne bylo určeno učení theoretickému a odpoledne k výkonům praktickým. Velectění pánové, za těch 20 dní, jaký měl ten kurs výsledek, ponechávám libosti pánů, aby navštívili onu louku a podívali se na ty výkony, co je možno provésti za ten krátký čas, jaké provedl, vážení pánové, profesor Bolech.

Pan prof. Bolech nedělá plán dřívě, podívá se na objekt, vidí, jak to vypadá, a počne hned pracovati. Pracuje rychle, tak že každého člověka to překvapí a když jest s prací hotov, pak teprv udělá plán.

To jest zajímavé, že prof. Bolech pracuje, jak věc shlédne. Jest viděti, že není projektu potřebí, že se to dá zaříditi způsobem levným a úspěch jest veliký. Pan prof. Bolech má na mysli hlavně odvodňovati mokré pozemky a tyto zase zavodňovati. Tomu účelu jest vyhověno a lehounkým způsobem, že oboje se setkává s nejlepšími výsledky. Následkem toho, myslím, že lukařské školy, které nám mají vychovati mistry, mohou to prováděti tak, jak v těchto kursech bylo učeno, ač ještě z daleka větší technickou znalostí, než se žák za dvacet dní může naučiti. Za dvacet dní se mnoho naučiti nemůže. Následkem toho, když budou tyto lukařské školy, kde se žáci mají učiti a kde mají pracovati na lukách v různých okresích, když budou jak vzorné meliorace tak pořádané kursy lukařské, může se to potkati s úspěchem nejlepším.

Dále bych se, velectění pánové, u hospodářského školství zmínil o tom, že nejen u lukařských škol, ale všude jest potřebí, abychom co možná nejvíce dbali toho, aby, ať to jest to neb ono, bylo vyučováno prakticky, aby u každé školy bylo zařízeno co nejvíce pokusných polí, aby žáci, kteří budou účastněni, tam mohli pracovati také prakticky. Neboť theorie samotná nepomůže tomu, který má skutečně působiti na rolnickém statku, když nemá dostatečné prakse.

Dále bych se přimlouval za to, aby cestování do ciziny bylo podporováno se strany země i státu. Neboť máme Dánsko a jiné pokročilé země, kde jest třeba, aby rolnictvo naše samo, ne učitel, shlédlo tyto kraje pokročilé a naučilo se dle příkladu oněch vzorně uvedených hospodářství pracovati, jak to tam mají zařízené.

Pan posl. Jaroš se zmiňoval již o různých potřebách našeho rolnictva, hlavně o pojišťování a melioracích. Dále se ještě zmínil o otázce dělnické, a já, velectění pánové, se zmíním jen několika slovy o otázce lnářské.

V našich okresích, kde byl blahobyt potud, pokud se mohl pěstovati len, zajisté ten lid lnul k té horské pudě, která nijak není výnosná a nemůže býti jinak výnosnou, než při pěstování lnu a chovu dobytka. Chov dobytka by se dal zlepšiti, že by se co možná malé meliorace zavedly, aby malému člověku bylo umožněno, by tímto způsobem se mohl živiti.

Co se týče lnářství, jest opuštěno proto, žel jednak není odbytu lnu, jednak není zaručeno, aby vypěstovaný len měl trvalého odbytu za ceny přiměřené. Bylo namítáno, že len měl jakousi slušnou cenu a že ho nebylo lze dostati. To jest jasné. Jak jest možno len pěstovati, když cena jeden rok jest přiměřena ale druhý rok a léta následující příliš levná, tedy, když cena není trvalá. Následkem toho, musí býti organisace zřízena, aby horský lid len odbyl.                  

Nepochopuji, že není porozumění ani., se strany státu ani se strany země, aby ústavy státní a zemské kupovaly pro své potřeby len tuzemský. Jest to první povinností sátu a země a nekupovati zboží bavlněné a jutové dovážené z ciziny, aby podpory dávané tím způsobem lidu nouzí postiženému, braly se k tomu, aby bylo umožněno pěstovati rostliny, které se u nás daří.

To by byla hlavní věc, kdyby podpora lidu státem a zemi dávala se tak, jak jest možno. Jestli někde vznikne velká nouze a, dá se lidu několik zlatek, co je to plátno ? Tyto zlatky se rozkoulejí, jsme hotovi zase. Podporu lidu našemu, nouzí stíženému, můžeme jen tak přivésti k platnosti, aby tento k půdě přilnul a aby mohl prací dokázati, že práce mu přináší prospěch.

Když nám lid opouští své obce - to jest skutečně zajímavé a politování hodné kdybyste nahlédli do obcí Sobkovie Jamné v okresu Žamberském, najdete rolnické usedlosti zatlučeny, a ti lidé jsou na práci, v hrabství Kladském, poněvadž nemohou existovati a nemohou dobýti tolik, aby uhájili živobytí. Bylo by to velice snadné, kdyby se zařídila věc tak, že by se ustanovilo, jak mnoho lnu by se mohlo v horských krajinách pěstovati a kolik by ústavy zemské, státní a pod. mohly ho potřebovati. U nás to bylo dříve zařízeno tak, že byl domácí průmysl. Nejdříve rolník len zasih. V zimě, když neměl

co dělati, utkal ho sám, plátno prodával pak obchodníku. Dnes by to ovšem nebylo možné tak, a myslím, co se týče státu a zemí, že by mohlo býti to zařízeno tak, aby se len mohl pěstovati, a v okresích těch aby zřízeny byly přádelny a tkalcovny, kteréžto okresy - horské - by dodávaly těmto ústavům potřebné množství lněného zboží.

Nechci se dále šířiti o tom, to jsem chtěl dnes přivésti k řeči a mám za to, že uznají všichni, že tyto myšlenky jsou na místě a že zasluhují uvážení.

Pan kol. Jaroš se o tom také zmínil a já tím končím.

Včera jaksi pohádalo nás k tomu, abychom upustili od bojů národních a shodli se s kolegy německými agrárníky a mezi sebou. Myšlenka ta by nebyla Špatná a nemám za zlé panu kol. Šťastnému, že tuto myšlenku přivedl na veřejnost. Ale myslím, že přece není u pana Šťastného náležité porozumění nynější situaci, aby rolník český mohl upustiti od bojů národních; dokud nám úplná rovnoprávnost a rovnocennost zaručena nebude, to není možné. Láska k národu našemu jest v srdci českého rolníka tak vryta, že není možno, aby upustil od bojů národních, které jsou aktuelní, dokud nebudeme uspokojeni.

Tak daleko rolník český neklesl, aby upustil od bojů národních, dokud to není prosazeno, co nám po právu patří. Máme to za nutné a chceme pracovati s německými kolegy v hospodářském oboru, ale žádáme, abychom v národních právech zkracováni nebyli a aby rovnoprávnost a rovnocennost byla úplně provedena.

Tím končím. (Výborně!)

Náměstek nejvyššího maršálka Dr. Werunsky: K slovu přijde nejbližší řečník, který jest zapsán pro návrhy komise, pan poslanec Kubr.

Zum Worte gelangt nunmehr der nächste Redner für die Kommissionsanträge, der Herr Abg. Kubr.

Ich erteile ihm das Wort.

Posl. Kubr: Slavný sněme! Především, než přijdu k thematu své řeči, budiž mně prominuto, že se budu zabývati kratičce vysvětlením k poznámkám pana P. Blahovce a p. Hovorky.

Pan P. Blahovec zmínil se ve své řeči, že prý dnešní směr stavovské politiky neuznává za správný. Každému jednotlivci jest možno souditi o směru politické organisace, jak chce, ale nemůže, který je volen z okresu namnoze a čistě skoro rolnického; divím se tomu velice, že právě tak on, abych tak řekl, přichází opětně oproti nám, leč o nás se nemůže říci, že bychom nějakým způsobem byli nějakou z politických stran poškozovali.

Stavovská politika je, stavovská politika byla a stavovská politika bude, poněvadž je pravým základem politiky národohospodářské. (Tak jest!) Otázky politiky, jestli je na jedné straně politika konservativní, nebo je na druhé straně svobodomyslná, nebo radikální neb opačně politika spátečnická, jsou jen vždy okamžité rozmary času, kdežto politika stavovská, národohospodářská, zůstává; ona si musí jenom opravovat své poměry podle toho, v čem žije, podle poměrů toho národa, který je buď ve vývoji anebo na druhé straně v odboji, jako my; podle toho musí upravovati své směry, ale zůstává a nikdy z světa nezmizí.

Kolega Hovorka sice jemným způsobem dotkl se toho, že by někdo z nás chtěl opouštět tuto myšlenku, nebo že bychom snad kladli za první požadavek, co nám často v dřívějších dobách bylo imputováno, požadavek chleba, a zapomínáme na otázku národní, naši nejdražší otázku státoprávní, tomu tak není. Zmínil se o tom kolega Jaroš, který neučinil té výtky, jak si to představoval kolega Hovorka.

Zmínil se o tom on sám a i konec řeči Hovorky, je toho svědectvím, že spoře snad, abych tak řekl, pronikla u něho příslušnost k jisté straně politické než srdce, ježto on zcela dobře je přesvědčen, že český sedlák, když by přišlo k otázce národnostní, k boji o vlast a právo její, vlasti své nezradil nikdy a tím méně ji zradí rolnictvo, sražené v tábor strany naši, která na svůj první program napsalo boj za požadavky českého národa a státního práva. (Výborně!) To na vysvětlení věci samé.

Přecházím k otázce specielní, o které se v položce 5. jedná, k zemědělství, a tu úplně souhlasím s kol. Jarošem, že první a hlavni stesk musí se ozvat ve sněmu království Českého, v tomto jediném pokladu a zbytku staré naší slávy a samostatnosti, že on jako paria od vídeňské vlády odstrkovaný, svolán bývá v nečas, v dobu tu, kdy naši zemědělci o svůj chléb se přirozeně starati musí, neboť u nás, pánové, to nejde jako u stavu druhého, abychom mohli po případě své žně upraviti tím způsobem, abychom mohli jako jiní regulovat svou výrobu aneb požadavky na dobu, která se nám nejlépe hodí; sklízeti musíme ve žních a proto tedy sněm království Českého je svolán v nečas.

Než v tom myslím, že kolega Jaroš bude se mnou souhlasiti, když prohlásím, že jsme byli jedni z prvních, když jsme viděli, že by byl po případě ohrožen tento staroslavný sněm království českého, kdyby mu nebyla ponechána dostatečná vůle a čas k projednávání, že jsme my byli první, kteří jsme řekli: Nedbejte na nás, že nám polní práce zabraňují jednati, neb jednáme v tom místě, které jediné pro nás je svaté, námi uznávané a také oprávněné, abychom stesky své zde pronášeli. (Výborně!)

Černé chmury na obzoru našem zemědělském vyvstávají a již, abych tak řekl, připravuje se k bouři. V době krátké, několika snad neděl a nikoliv měsíců, dostaneme se před postaveni, kde v zemědělství se bude hráti hra, a já nevím, jestli hra ta bude dobře prováděna, že by mohla ve prospěch zemědělství našeho dopadnouti.

Jest to jednání, kdy bude jedna polovice říše naší s druhou polovicí říše, na jedné straně rakouské vyrovnání a na druhé straně mocnářství rakousko-uherské co celek s ostatními zeměmi o celní a obchodní smlouvy.

A tu, velectění pánové, jest povinností sněmu staroslavného království Českého, aby také on svůj hlas zde nechal slyšeti, specielně musí to zníti z lavic zástupců venkovských obci, aby při celé otázce, nejenom při celé otázce této poloviny říše co nejvíce bylo dbáno, ale též otázky toho těžce ohroženého zemědělství pamatováno bylo ne na místě posledním.

Velectění pánové! Těch stesků, které máme a které bychom si přáli, aby jako vředy s našeho těla byly odstraněny, máme tolik, že by nestačilo mnoho hodin, abychom je zde všecky měli vyžalovati.

Ale na několik musím ukázati.

Jeden z prvních v této síni staroslavného sněmu království Českého, ne poprvé opakovaný a slýchaný, jest stezk českého zemědělství na nešvar, který se vyvinul pod falešným liberalismem manchesterským na kartely a rayonování.

A stezk ten je zcela oprávněn, jsou toho stále důvody a důkazy, že u nás co nejvíce musí urážet, máme býti poddáni několika jednotlivcům, kteří ve své zpupnosti dovedou si s cenami aneb plodinami hráti, aneb - budiž to veřejně přibito, - jednotlivci způsobem nejvýše nemorálním chtějí podpláceti.

Velevážení pánové, rayonováni, nejhorší to výstřelek, který se zde může státi, že každý jednotlivec má býti přidělen pro továrnu, pro jednotlivý podnik takovým způsobem, by druhý od nich nekupoval ano i nesměl kupovati.

Velectění pánové, s moderním rozvojem robota vzala za své a musili jsme si to za drahé peníze vykoupiti, abychom svobodu a samostatnost měli nedotknutou; ale dnes přes to, že si dáme přezdívati stát konstituční, moderní, horši a hnusnější robota oním nešvarem se zavádí.

O bursách plodinových, o obchodech blankoterminových nechci se zmiňovati ale doufám, že to s vůlí, lidu v krátké době skutkem se stane, že výstřelky termínových a differenčních obchodů budou odstraněny. (Hlas: Jen, aby se tak stalo!)

Zde někdo zvolal, aby se tak stalo. Obavu tu mám též, ale mám za to, jak vždy se okázalo, že při dobré cestě budeme všichni na stráži, v této věci budeme hleděti do poslední chvíle konati svoji povinnost.

Jedna věc, když přicházím k požadavkům, které bychom míti měli, jest, na kterou musím trpce žalovati. 3 jakým spěchem byl žádán rámcový zákon na říšské radě nucených hospodářských společenstvech a nám bylo slíbeno, jakmile se sněm království Českého sejde v tomto období, že podána bude osnova tohoto zákona, aby se kýžený cíl zemědělstva, nucená hospodářská organisace, stal se skutkem.

A velectění pánové, zasedání sněmu království Českého chýlí se ku svému konci a na stole předloženo není nic, a tím opět, jako častokráte se stalo, nedůvěra v dobrou vůli v této otázce zdá se býti opodstatněnou.

Velectění pánové, organisační zákon o nucených našich společenstvech hospodářských má dnes na sněmu království českého mnoho nepřátel, ale jako vždycky každá věc musí projíti ohněm, taky tento zákon projíti musí kritikou než se usnese a ponese blahodárné výsledky.

Velevážení pánové! Za slova, zde v tomto sněmu král. českého pronesená panem kolegou Drem. Zimmrem, když jsme jednali o stravovnách a o sprostředkovacích ústavech, byli jsme od jisté části tisku surově napadeni.

Jest mně daleko, abych snad chtěl reagovati na tyto výtky, které nám onen tisk udělal. Ani mně nenapadne, abych chtěl skládati ze svého jednání tomu, kdo oproti nám nikdy důvěry neměl, svých účtů, jestliže podotýkám, že zde jest potřebi jedné z oněch velikých náprav, která bude musiti se u nás státi, pokud se týká našeho zemědělství celého a zemědělského dělnictva zvláště.

Velectění pánové, jak se to dnes opravdově ve skutečnosti má? Co se stále nám říká? A co stále vidíme?

Ve městech slyšíme stále nezaměstnané dělnictvo přicházeti a tlačiti se na brány ať radnice ať sněmu, žalující, že nemají práce.

Přijďte opět na venkov k zemědělství a budete slyšeti stesky žalující, že nemáme dělnictva. (Hlučný potlesk. Výborně !)

Zde jest potřebí regulace a k tomu čelila také ta má řeč, aby nebylo stále odlidňování venkova a umělým způsobem přivádění jeho do města zase a přelidňování a přetížení měst samotných. Tam čelila ta má slova, aby tam se stala náprava. K této nápravě musí dojíti, nebo dočkáme se trpkých výsledků, že když ty plody nejpilnější práce na svých pozemcích budeme míti trvale připraveny pro ostatní lidstvo, aby mělo chléb, nebudeme míti ruky, která by nám je skliditi pomohla. Vytýká se nám častokráte strojní práce. Jak nemáme jí užívati, když ruční práci dostati nemůžeme.

Regulujme poptávku, k tomu nechť udělá se ono sprostředkování práce, jaké má býti, aby ono plus, které ve městech práce nemá, neštítilo se práce venkova. Vždyť, dle mého náhledu, ten peníz na blátě vydělaný, jest tak dobrý, jako na zlatě vydělaný. Nechť neštítí se rukou sáhnouti po té práci zemědělské.

Což jest tak, velevážení pánové, urážlivá, což je tak špatná, ta práce zemědělská? Nechci sáhnouti k frásím, velectění pánové, ale promiňte mi, že u vědomí toho, že na stolec staroslavného království českého od stavu zemědělského mohl býti jedenkráte povolán za vévodu Přemysl, myslím, že tak špatná není, aby nemohla býti podnikána.

Proto může se k ní každý člověk, každý dělník schýliti. Nepopírám, že o stav zemědělského dělnictva je špatně postaráno, a veřejně to přiznávám.

Nechci kritisovati staré jednání, ale dovolte, abych uvedl krátce, že zde by bylo potřebí, abychom již jednou přistoupili k tomu požadavku, který dělnictvo ať živnostenské ať rolnické, radostně uvítá, totiž k zavedení starobního a chorobního pojišťování. Já jsem pevně přesvědčen o tom, že kdyby k těmto postulátům přišlo, že by nejen dělnictvo, nýbrž i živnostníctvo a rolnictvo to vítalo, že ty řady, které nám tak často odbíhají, byly stabilisovány, a že bychom to stálé a stálé odlidňování venkova nezazlívali, a že bychom nebyli stále v nesnázích o lid pracovní.

Dobrou vůli mějme, a pak dle mého náhledu, myslím, že se to povede. O zemědělství samotném, velevážení pánové, měl bych stesků ohromných pokud se týká jednotlivých pěstění plodin.

Zdá se mi, ač přece vždy říkáme, že království České je většinou stát zemědělský, že nedbáme ho tak upřímně, jak by se dbáti mělo, vždyť jisté odbory leží úplně ladem. Tak poukazuji na odbor zkušebnický. U nás zkušebnictví je v plenkách, u nás jsme neměli příležitosti ještě s nějakým novým, určitým a definitivním systémem se zabývat. Máme sice na vysoké škole zavedenou zkušební stanici, ale to dle mého náhledu, myslím, nestačí. Není tak vedena, jak by vedena býti měla a je též na druhé straně také nedostatečně subvencována, tak že nemůže požadavkům, na ni kladeným, vyhověti. V této věci v zkušebnictví mělo by býti jedenkráte u nás pro zemědělství pracováno, neboť teprve tam, kde se pojí theorie s praksí, kde zkušenosti vědátora dají se pečlivé práci rolníkově do rukou, pak teprve může se dosáhnouti kýženého cíle.

Pánové, mám ještě jiné stesky. Zdá se mi, že jakási šablonovitost zavedla se resp. vžila se při rozdělování fondu pro zemědělské podniky, a tu bych prosil, aby budoucně bylo více dbáno toho, aby nebylo tak úzkoprse hleděno k tomu, aby veškeré subvence 'tohoto fondu byly dávány jen skladištím.

Myslím, že by se mohly také jiným účelům, když by se ukázaly důvodnými a správnými, věnovati.

Velectění pánové, ještě jednu velikou žalobu mám a lituji, že Jeho Excelence pan místodržitel není právě přítomen. Musíme žalovat na berní správy, kterak způsobem ohromně přísným a drakonickým počínají sl naproti rolnictvu. Nemine snad týdne, neb často ani dne, abychom nedostali do rukou stížnost jednotlivých občanů, ano i obcí, kterak sobě při vymáhání a vyměřování daní, zejména osobní daně z příjmu berní zprávy na našem venkově počínají. Je to obrázek, který nesvědčí o dobré vůli, o dobrém pojímání tohoto tak často z úst jednotlivých vyšších úředníků samosprávy slynoucího a plynoucího úkolu, ač uznávají prý, že zemědělství se vede zle. Vede-li se zemědělství zle, pakli berní zpráva doznává, že se nám vede zle, proč způsodem tak drakonickým se vymáhají daně u rolníků, když je platiti nemohou ? Jako na příklad přede žněmi, když každý vidí, že takový zemědělec nemá ani krejcaru, a jen peníze potřebné na žně ze svých úspor si uschoval, ač je znám výnos ministra financí, že přísně se zakazuje, zvláště přede žněmi, takovýmto příkrým způsobem daně vymáhat.

A pokud se týče předpisování osobní daně z příjmu, slyšeti je největší stížnosti; když tento zákon na říšské radě byl stanoven, tu opětně medem plynula ústa ministra financí, který řekl: Vždyť dobře víra, že zemědělství až na nejnepatrnější výjimky tento zákon se týkati nebude, vždyť vím, že zemědělství se vede zle. Kde je tu od slov ke skutkům? Podívejte se dnes na chikany v jednotlivých obcích a okresích, kde bývají zemědělci i násilím dodržováni k tomu, že musí míti více příjmů než přiznává, a že musí víc platit, poněvadž si omnipotentní pan berní inspektor ve své všemohoucnosti poručí a rolník musí poslouchat, a jak si naproti tomu berní zprávy v této kulanci naproti tomu rolnictvu počínají?

Když přijde na berní úřad takový rolník daně platit, a nepřijde v čas, jak si byl pan berní laskavě usmyslil a předepsal, tu klidně se mu řekne, jděte za dvére, dnes není pro vás den, já od vás peníze nepřijmu. A jak, pánové, počínají si tito páni berní oproti jednotlivým obcím, když se jedná o repartice daní, které často nechtějí vydati a nedají se k tomu donutiti, ač obce k předpisům přirážek repartice nezbytně potřebují. To jsou těžké obžaloby, které proti berním úřadům vznášeti musíme, aby jedenkráte byly slyšeny, a aby jedenkráte byl na ně vzat patřičný zřetel.

Zmíním se ještě o jedné věci, která v zemském rozpočtu zdá se mi býti trochu maličkou. Bude vám to snad divné, že po řeči svého přítele Práška stěžuji si i nyní na položku, která je malá, když řekli jsme, že potřeba je šetřiti.

Ano, šetřime, pánové, tam, kde se dá, ale ne tam, kde je toho potřebí. Stěžuji si veřejně na položku, která určena je ze zemských peněz na pomoc zuboženému rolnictvu.

Pánové, jak může pomoci si zemědělec, jemuž voda neb krupobití celý majetek zničí, z takové maličkosti, jaká se objevuje v zemském rozpočtu. Není zde, pánové, když on po celá předešlá léta staral se o říši i o utěšený rozkvet své země, na prvním místě povinností těchto dvou instancí, aby, když neodstranily, aspoň umírnily jeho bídu. Troška ona. třicet tisíc korun, neznamená nic, než-li kapku na rozžhavené železo. Když, pánové, dovede se na jiná místa peníze dávati, a když najde se povždy způsob, jakým je získati, myslím, že šetřiti zrovna při této položce se nemělo.

A také při této příležitosti musím berní správě něco do ouška promluviti, že bych si přál, aby ony škody, které způsobeny jsou elementárními pohromami, nebyly takovým šablonovitým způsobem odpisovány, a aby nerozhodovala zvůle jediného úředníka, který přes hlavy komise provede si sám, co chce.

Přejdu, velectění pánové, k zemědělskému školství.

Nedá se upříti, a byl bych také špatným člověkem, abych nedoznal, že školství zemědělské v král. Českém zvláště v poslední době utěšeně rozkvétá. Ale jen několik maličkostí měl bych na upozorněnou slavnému výboru zemskému, by o nich uvažoval. Nejsou to žádné výtky, nýbrž jen jistá upozornění, o kterých prosím pana přísedícího, který školství zemědělské pod svojí mocí má, aby laskavě o nich uvažoval. Zdá se mi, že hospodářské školství je vedeno, nechci říci zbytečně, ale více theoreticky, nežli by mělo býti, a že by slušelo spíše věnovati větších úvah stránce praktické.

Neboť, pánové, kdyby se na této theoretické cestě setrvalo, možno pak, že bychom se dostali na scestí polemik, které pro věc neznamenají ničeho a bouří jen horkou krev a trochu žluče.

Pak ještě na jedno bych upozornil ale tato poznámka nemíří proti zemskému výboru a přísedícímu p. Adámkovi, který má na starosti toto školství, je to spíše prosba k panu přísedícímu, aby při své správě uvažoval o tom, aby bylo aspoň trochu pamatováno, aby naše školství bylo trochu upraveno, pokud se týče zkušebních poli a zahrad. Trpce se to dotýká člověka, když vidí takovou vzorně vedenou školu, která nemá ani kousku zkušební zahrady ani zkušebního pole. To myslím, že nejsou žádné výtky a prosím, aby se o nich uvažovalo.

Pánové, kolega Hovorka zmínil se o národním školství, že by mělo býti upraveno, aby bylo podkladem pro další učení.

V tom s ním úplně souhlasím a opětně poukazuji na to, že na osnovu učební v našich národních školách bylo si již tolikráte stěžováno, že není dobře vedeno a voleno a že by tu totiž měl býti podkladem život praktický.

Vezměte sobě učebnice jednotlivých národních škol a naleznete tam rozhovory a články o všem možném, jenom nenajdete tam dobrý článek o hospodářství a živnostech a o řemeslech a proto bych tedy dále prosil, velectění panové, aby národní školství bylo upraveno, pokud se týče osnovy tak, aby děti vedeny byly již v obecné škole k tomu, aby pro svoje další povolání měly již jakýsi podklad, aby i o to bylo pečováno.

Další věcí je pak pokračovací školství. Já se přiznám, že v pokračovacím školství vidím část v řetězu našeho školství, který nám naprosto chybí. Každému není možno, aby navštěvoval vyšší učiliště, každému není možno, aby se vzdělal theoreticky na vysokých školách a připravil si tak podklad, který k životu praktickému potřebuje.

Ale v levném, bezplatném a pohodlném školství pokračovacím, které by mohlo býti spojeno se školou národní, vidím možnost upraviti pro každého alespoň začátky, kterých nezbytně potřebuje k dalšímu životu, aby mohl býti řádným Členem společnosti lidské. Pak by nebylo tolik stesků, že dnes dívá se někdo na rolníka, živnostníka a řemeslníka jinými brejlemi než na ostatní lidi. Kdyby v obecné škole i později v těch pokračovacích školách bylo dítě vyučováno k tomu, aby jeden stav měl úctu k druhému stavu a kdyby toto poučeni