jmeme osnovu zákona, o které jsem byl již mluvil, a které, velectění pánové, takové důležitosti přikládáme. Kdybychom přijali tento zákon a kdyby tento zákon měl býti - a já také očekávám, že bude, v nejkratší době prováděn, potom Vám řeknu, že budeme překvapeni a sice tím, že nebudeme míti potom sil a sice sil takových, kterých nejvíce potřebí je u meliorací, zejména u těch velikých meliorací, totiž sil lacinějších lukařů. kteří by práce tyto potom prováděli. Byla by to veliká chyba, abychom se nechali překvapiti, abychom potom, až budeme míti otázku úpravy řek pod střechou, musili žalovati na to, že nemáme lukařů. A proto, velectění pánové, nemohu učiniti jinak, než klásti Vám na srdce, a zejména členům zemědělské komise, abyste této otázce věnovali tu největší pozornost, abyste se nehádali o to, zdali mají býti v království Českém školy lukařské dvě, a sice česká a německá a má-li býti jedna utrakvistická, abyste se přestali hádati o to, zdali taková škola má býti ve Vysokém Mýtě aneb u nějaké hospodářské školy jiné, ale abyste měli na zřeteli jedno, totiž, zřízení této školy jako nezbytnou nutnost v okamžiku, kdy takové důležité úkoly máme před sebou.

Tedy já v tomto ohledu shrnuji své vývody do tří požadavků a sice požadavek první, který činím na tento slavný sněm jest, aby byla zvýšena dotace na meliorace v království Českém; za druhé, aby byla na zkoušku v krajinách, kde otázka tato není ještě dostatečně pochopena, zřízena malá meliorace nákladem země a státu; a za třetí, aby byla urychlena otázka zřízení lukařských škol v tomto království. Tím, velectění pánové, myslím, že jsem kratinkými slovy otázku tuto odbyl a přikročím k souvisící téměř otázce s touto a sice k zalesňování půdy.

Nelze upříti, že otázka tato přičiněním zemědělské rady v posledních letech měla blahodárné výsledky, a můžeme, velectění pánové, s hrdostí dnes pohlížeti na práci, která na tomto poli byla vykonána, a zejména již proto, že v krátké nepoměrně době bylo zalesněno v království Českém 2. 000 jiter holých pustých strání, které byly dříve úplně neplodné.

A tam, kde dříve takovéto vrchy neposkytovaly snad ani oku žádného příjemného pohledu, dnes rozprostírají se krásné, bujné lesy, které nejen že budou míti velký vliv na povětrnost, ale hlavně velikého přinesou i prospěchu těmto krajinám a zejména obcím. Pokud jsem byl informován, velectění pánové, obce, které tímto způsobem zalesnily svoje obecní pozemky, nebudou snad platiti, až ty lesy dorostou, žádného obecního břemena, ale budou míti ještě snad s dostatek svého vlastního topiva.

Otázka tato, pánové, jest tedy nesmírně důležitá, a důležitou je již také proto, když pohledneme na statistická data a vidíme, že přes to, že zemědělská rada mnoho na poli tom vykonala, ještě ji čeká práce veliká, jelikož ještě 29. 000 jiter pozemků ve král. českém je nezalesněné, a bude tedy, velectění pánové zajisté zapotřebí, aby této otázky bylo od tohoto sl. sněmu povšimnuto. Nemýlím-li se, mám za to, že již v českém odboru zemědělské rady konají se přípravy ke zkracování zákona zemského týkajícího se právě tohoto důležitého odvětví a já, velectění pánové, chovám jen přání, aby i tato osnova octla se co nejdříve na stolcích našich v tomto slavném sněmu a byla co nejdříve vyřízena.

Dalším úkolem, který tento sl. sněm ve prospěch zemědělství by měl vykonati, jest otázka scelování pozemků, totiž projednání zákona komasačního.

Velectění pánové, bylo již mnoho v tomto slavném domě o teto otázce mluveno a já myslím, že nikdy nebyla otázka tato tak aktuální, jako právě nyní při regulaci řek, které v nejbližší budoucnosti mají býti provedeny, a se kteroužto regulací jest spojena i meliorace na ně přilehajících luk.

Považe ty obrovské nesnáze, se kterými se setká každá taková říční úprava, když tam budete míti rozkouskovaný majetek na tisíce parcel a bude se musit vyjednávat o každé parcele zvlášť.

Ale nejen to: až se přikročí k úpravě samotné a budou se míti zavodňovati tyto pozemky, s jakými obtížemi bychom se setkali, kdyby se pak měly dělat na každou tu parcelku zvláštní zákony, co by tu bylo sporů mezi jednotlivými sousedy mezi sebou atd.

Já myslím, že nedá se ani mysliti provedení takovéto velké regulace bez předcházejícího scelování dotyčných pozemků a proto mám otázku tuto za velmi důležitou a myslím, že slavný sněm ji nesmí pustiti se zřetele a že musíme hleděti, aby došla brzkého uzákonění. Další důležitou otázkou našeho zemědělství je, velectění pánové, otázka dělnická. Otázka tato netýká se sice veškerého zemědělství, poněvadž menší rolníci a malí domkáři nejsou jí, jak se samo sebou rozumí, postiženi, ale týká se tak zvaných středních rolníků, totiž nás sedláků.

Poměry hospodářského dělnictva, velectění pánové, nejsou stejné v našem království, naopak různí se do té míry, že takřka zdá se býti neuvěřitelným rolníkům žijícím v krajinách na Českém západě, když vypráví se o poměrech, jaké vládnou na českém jihu neb na českém východě.

Tedy, velectění pánové, otázka tato není ve všech krajinách stejná, jest snad někde méně důležitou, ale jsou, velectění pánové, krajiny v království českém, kde otázka tato dostoupila snad již svého kulminačního bodu.

Kdyby, pánové, poměry tyto neměly býti upraveny cestou zákonodárnou, stane se sedlák na svém statku úplně nemožným, poněvadž potom zůstane tam sám se svou rodinou.

lituji, že o otázce této bylo tak málo dosud ve sborech zákonodárných promluveno a myslím, a řeknu to přímo, že příčinu toho snad dlužno hledati v tom, že každý poslanec, který o otázku tuto zavadí, obyčejně bývá potom smýkán v novinách a zejména v listech strany sociálně demokratické, takže každý z nás, aby měl pokoj, otázce této se vyhýbá Ale, velectění pánové, při věcech takové důležitosti musí všecko na stranu a jest naší povinností, abychom o této otázce zde šíře promluvili. Učiním tak, pánové, promluvím otevřeně a přímo, jak se říká od plic Prohlašuji však předem, že nebudu zde mluviti jako příslušník strany, nýbrž za svoji osobu.

Povážlivým zjevem zajisté sluší nazvati okolnost, že v poslední době obyvatelstva na českém venkově značně ubývá, kdežto na druhé straně příliv do velkých měst je takový, že zde každou chvilku máme příležitost míti nějakou deputaci nezaměstnaných, a tuším, že zde byla také tento týden, tedy v době, kdy sedlák nemá člověka, který by vzal kosu a šel mu pokosit jeho žito, kdy sedlák nemá člověka, který by mu pomohl skliditi jeho obilí, z něhož vyrábí se to nejdůležitější, co dnes člověčenstvo, potřebuje, jeho vezdejší chleba. A za takových poměrů, pánové, přicházejí deputace, abychom zaopatřili nějakým způsobem nezaměstnaným král. hlavn. města Prahy práci. Pokud jsem informován, byla tato deputace u Jeho Exc. pana místodržitele. Já myslím, že bude míti J. E. snad v nejbližších dnech potěšení přijmouti zase jinou deputaci a to deputaci sedláků z těch krajin, kde nouze o dělníky je taková, že se stává jejich životní otázkou, a já myslím, že J. E. bude míti velmi příjemné postavení, když těm nezaměstnaným řekne, aby naše kraje navštívili, že tam dostanou práce dosti.

Ale, velectění pánové, velmi dobře tady povídá pan kol. Srdínko, a já také asi myslím, že se nemýlím, když řeknu, že mezi těmito nezaměstnanými bude aspoň 90 procent těch, kteří si pro tu práci mnoho hlavu nelámou.

Ale zjev ten je zde a musí se s ním počítati, a my, jako zástupcové lidu v tomto zákonodárném sboru, máme, myslím, první povinnost, abychom s těmi poměry počítali, abychom se jich všímali.

Jest také zvláštností, že právě v době, kdy prodělává rolnictvo tu největší nouzi o pracovní lid, řemeslo a obchody mají lidu nadbytek. A jest to zase zvláštní úkaz, který zasluhuje povšimnutí. Když vezmeme do rukou statistiku našich stravoven, shledáváme, že návštěva těchto ústavů stále roste, že jsou rok od roku více a více frekventovány, a když zabereme se hlouběji do těchto poměrů, shledáme, že právě je to dorost řemeslnický, který nejvíce navštěvuje tyto ústavy.

Když potom srovnáme tyto věci s poměry našich obcí, vidíme, že tyto poměry vzrostly samy sebou a vzaly svůj původ tam, že náš menší lid vidí v tom, když syn jeho stane se řemeslníkem, lepší zaopatření, než kdyby zůstal při hospodářství polním. A, pánové, poněvadž se živnostenskému stavu nevede také dobře, ani konkurence velkých závodů se vší silou doléhá na živnostníky, že si nemůže ani tovaryše vydržovati a musí pomocí učedníků ve své dílně pracovati jest zcela přirozeno, že se mnoho lidu řemeslu vyučí, ale pak, když se vyučí, nemají zaměstnáni, poněvadž mistři jich mají nadbytek a v továrnách je také nemohou všechny upotřebiti. A to je také jeden úkaz, který nesmí zůstat nepovšimnut. Bylo mi několikráte říkáno: Což, ty poslanče, si toho nevšimneš, když my tady nemáme nikoho na práci a přece vidíme, že se tam v příkopě povaluje tolik chasníků s ranci (Veselost. )

Nuže, velectění panové, tyto úkazy považoval jsem za svoji povinnost zde přednésti a Vás na ně upozorniti. A nyní se jedná o to, jak to jest v budoucnosti zaříditi, aby aspoň do jisté míry tomuto zlu, které nám rolníkům středním do budoucnosti tak velice hrozí, se odpomohlo.

A tu myslím, že otázka tato by se dala nejlépe rozřešiti, kdybychom započali už přímo dole a sice, ve škole. Já, velectění pánové, - aby mi pak nebylo snad špatně rozuměno, - prohlašuji, že jsem největším přítelem naše o národního školství, - ale páni se budou pamatovati, že přece po vstoupení svém na tomto sl. sněm jsme předložili návrh, který zněl v ten smysl, aby učebná osnova na školách obecných byla pozměněna a sice v tom smyslu, aby nauka zemědělská v ni byla obsažena, a sice aspoň v těch dvou posledních ročnících, a dále, by se vzbuzovala učitelstvem v dětech našich úcta a láska ku stava rolnickému.

Myslím, že by tak mnohému se předešlo, a že by snad tak mnozí i z těch dětí, které, když jsou na rozcestí, nevědí, který stav by si měli voliti, zůstali příslušníky stavu našeho a neodcizovali se nám v stavu jiném.

Dále myslím, že by mělo velikou působnost ku napravení těchto poměrů zřízení pokračovacích škol rolnických, poněvadž tyto školy by nám vychovávaly dorost a zajisté by i to nemálo přispělo k upravení této palčivé otázky.

Ale hlavní jest také to, - a zejména my, kteří žijeme v krajinách průmyslových, to pociťujeme, - že mladé, někdy škole příslušné děti bývají přijímány do závodů průmyslových, a bylo by na čase, aby se proti tomu zákonným způsobem zakročilo. Otázka tato jest se stanoviska sanitetního nesmírně důležitá.

Kdo zná, jak v takových závodech průmyslových mladistvé, sotva škole odrostlé děti zakrňují, jak vypadá potom dorost z takových tkalcoven a přádelen vyšlý, ten zajisté uzná, že povolání to pro mladistvý lid se nehodí, a že by dorostu tomu bylo ve prospěch jeho tělesného vývinu velice prospěšno, kdyby aspoň do 16. roku pracoval ve volné přírodě. Při odvodech ku vojsku jest nejlépe viděti, jaké percento se odvádí v obvodu, kde jsou průmyslové závody, a jaké procento se odvádí v krajinách čistě zemědělských.

Proto mám za to, že by bylo prospešno nejen našemu zemědělstvu ale i onomu dorostu továrnímu, kdyby stanovena byla zákonem doba, od které by mohl býti takový dělník do závodů průmyslových přijat. A myslím, že by byl snad 16. rok asi nejpřiměřenější, a, pokud se pamatuji, byl na říšské radě jedním kolegou s této strany podán v této příčně příslušný návrh. Dále se nebudu již o této otázce šířiti, a poukáži jen stručně k některým přáním, které má ještě naše zemědělství k tomuto sl. sněmu a na které klade velikou váhu, aby byly uskutečněny.

Jest to v prvé řadě také s tímto souvisící otázka opravy čeledního řádu. Dosavadní čelední řád daleko neodpovídá stávajícím poměrům a, pokud se pamatuji, vím, že tento sl. sněm se touto otázkou několikrát zabýval. Tuším, že zde jest již několik předloh zákona komisí vypracovaných a uplně připravených, které by sl. sněm mohl v jedné hodině projednati, by došly svého uskutečnění. Proto považuji za svou povinnost, abych i toto přání přednesl.

Já bych mohl vyjmenovati ještě několik důležitých otázek, týkajících se našeho zemědělství, ale čas již valně pokročil, a proto musím spěti k zakončení svých vývodů. Nežli tak učiním, budiž mi dovoleno poukázati k tomu, že jest nyní, kdy již máme úpravu zákona domovského, nutno, aby v nejkratší době byl tímto sl. sněmem projednán také zákon k zaopatření chudých.

Tento zákon jest velice nutný a provedení jeho jest takřka nezbytné, poněvadž, kdyby se mělo státi zákonné opatření naší chudiny, by tím některá místa průmyslová nesnesla břemen, která by jim opatřením chudých dle nového zákona o příslušnosti připadla.

Konečně musím vysloviti své politování nad tím, že nebude možno v tomto období sněmovním přivésti k platnosti zákon o nucených hospodářských společenstvech, ku kterým zajisté všichni chováme naději, že prospějí našemu zemědělství.

Lituji toho již také proto, poněvadž z mnoha stran se provádí, abych tak řekl, osobní agitace mezi lidem rolnickým proti tomuto zákonu, a čím více se bude tato doba provádění onoho zákona na zemském sněmu odkládati, tím spíše se to dílo jednotlivců, kteří venku agitují, bude dařiti, a tím větší odpor v kruzích rolnických povstane, a proto bych se přimlouval za to, kdyby to bylo možno, aby tato předloha přes to, že bude velice obsáhlá v nejkratší době na tomto slavném sněm byla přivedena k platnosti.

To jsou, velectění pánové, asi přání, která na začátku tohoto období slav. sněmu jsem jménem rolnictva českého přednesl, jako jeho požadavek, a bylo by přáním a zajisté zároveň přáním veškerého rolnictva, kdyby tyto předlohy, na které jsem zde poukázal, a které po většině jsou již takřka k provedení připraveny, byly uvedeny ve skutek.

Než ukončím, budiž mi dovoleno, abych ještě jedno přání projevil ke slav. sněmu a zejména k pánům přísedícím zemského výboru a k Jeho Jasnosti panu maršálkovi, totiž, aby v zemských ústavech, jako již několikrát bylo zde řečeno, bylo přihlíženo k tomu, by ústavy tyto své potřeby kryly jednak od domácího lidu a hlavně, aby bylo používáno plátěného prádla na místo bavlněného; dále, by nezůstalo nepovšimnuto u zem. ústavů, naše zelinářství, které v poslední době docílilo velikého rozkvětu, zejména v krajině králohradecké, aby tedy zemské ústavy neobjednávaly své potřeby, pokud se týče, i zeleninu odjinud, snad i z ciziny, aby nepomíjely domácích družstev, jakých máme v království Českém několik.

Já, velectění pánové, spěji ke konci a shrnuji všechny ty požadavky v jeden celek a mám jen přání, by v nejkratší době došly splnění.

Není, velectění pánové, v tom, co jsem řekl, snad nic přehnaného.

Jest sice pravda, že se považuje z mnoha stran za ošumělou frási, když se řekne, že našemu rolnictvu se vede zle, ale věřte, velectění pánové, že to fráse není a že jest velice zapotřebí, aby se strany zákonodárného sboru všemožné se učinilo na záchranu stavu rolnického.

A proto všichni, kteří přispějete k zachování toho stavu, získáte sobě zásluh neocenitelných a lid náš zajisté bude Vám za to žehnati

Staré přísloví praví: Když má sedlák, má každý, a věřte, že nic nemůže naši národní posici do takové míry sesíliti, jako silný, zdravý stav rolnický.

český sedlák zůstal i v těch nejtěžších dobách jazyku svému věren, svému národu, byl to on, který bojoval v prvních řadách proti našim nepřátelům a který krvácel na všech bojištích na obranu své drahé vlasti. Myslím, že i v budoucnosti to bude zas ten český sedlák, kterému nebude obtížno nic, ani když opustí svůj domácí krb a nasadí svůj život na záchranu této své drahé vlasti. Tím končím. (Výborně! Hlučný potlesk Řečníku se gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k řeči řečník, který jest zapsán pro návrh.

Dávám slovo panu poslanci Blahovcovi.

Poslanec Blahovec: Slavný sněme krá. lovství Českého !

Stav rolnický jest úhelným kamenem každého národa, tedy i národa našeho, stav rolnický jest nejsilnějším zdrojem blahobytu hmotného, stav rolnický jest takřka jedinou bankou, ze které čerpáme veškerou posilu k zvelebení, sesílení a zachování celého našeho národního tělesa. Rolník jest pilířem víry, jest pilířem státu a pořádku.

Jeden znamenitý muž vyslovil zásadu, s kterou) úplně souhlasím: Orná půda a pastviny jsou dva prsy, z nichž kojí se stát.

(Poslanec Kalina: To je pořádný kojenec, ten již by měl býti odstaven!)

Však, velectění pánové, význam našeho stavu rolnického nabývá mnohem větší ceny, uvážíme-li to, jak pravil pan poslanec Jaroš, že význam našeho rolnictva v životě národním jest též veliký.

Otevřte knihu našeho probuzení, knihu naší slávy i poroby, a hleďte, kdo to byl, kdo nám zachoval ten drahý jazyk svatováclavský, ten vzácný drahokam naší mateřské řeči, kdo nám dal naše spasitelé a buditele, Jungmanny, Čelakovské, Jirsíky.

Chaloupka rolnická to byla, ty chýše doskové, z nichž vyšli naši spasitelé, a tyto chaloupky selské jsou pomníkem zásluh rolnictva o národ český, z těch zazářilo slunko blaha, které svými paprsky netoliko zahřívá, nýbrž i osvětluje.

Rolník jest kořenem každého národa a tedy též národa našeho. Květy, ratolesti, kmen mohou churavěti, odemříti, ale je-li kořen zdráv, brzy vše se zas uzdraví.          

Ale ten kořen, stav rolnický stůně, orba málo vynáší, dluhů přibývá, a všude kapitalisté a židé stávají se pány na selských statcích. (Tak jest!), a my zápomínáme slov Dra. Riegra, že jen ten národ pevně stojí, který má půdu ve své, moci, a kde půdu drží, školou a chrámem, vládne, rozhoduje o budoucnosti národa.

O rolnické otázce mluví mnoho povolaných i nepovolaných, všeho druhu prostředky a prostředečky se navrhují Dle mého míněni na základě dlouhého a svědomitého studia, myslím, že příčiny úpadku stavu rolnického jsou tři: předně hospodářské poměry, dále právní řád a rozumný stav selského lidu, nedostatek mravní síly, či nedostatek charakteru v našem lidu vůbec, dále nedostatek laciného úvěru.                      

Národohospodářské poměry svými dopravními prostředky postavily naše rolnictvo v situaci úplně novou.

S konkurencí zahraniční náš rolník musí počítati v přítomnosti i budoucnosti; náš rolník musí se říditi slovy jednoho znamenitého spisovatele německého, který praví: "Opatruj pole dobře a pole bude opatrovati tebe. "

Druhá příčina jsou právní řady, které splodil směr lžiliberálni.

Pánové, nenáležím k těm, kteří by význam liberalismu nedoceňovali, ale dovoluji si tvrditi, že svoboda jen tenkráte může vésti k blahu, dostane-li se jí lidu, který jest mravně zralý a dovede svobody užívati, dovede si klásti meze lásky k bližnímu.              

Chceme býti svobodnými a neumíme býti spravedlivými.

Panové, svoboda bez ctnosti jest nemožná! Co jest to svobodná země? Svobodná země jest ta, kde jest dovoleno to, co jinde není dovoleno: svobodně psáti, svobodně mluviti a se spolčovati. Dejte tuto svobodu v ruce národa nezkušeného, nevzdělaného a užije tuto svobodu špatně, a učiní svobodu navzájem jeden druhému nesnesitelnou. Podívejte se, co se děje pod rouškou svobody, liberalismu politického. Jménem svobody vyssévají se miliony rolnictva, řemeslníctva a dělnictva, jménem svobody tlačí se ke zdi celí národové, a jsou strany liberální, které mají ve svém programu ne svobodu, nýbrž "lieber alles". Jménem svobody, drazí přátelé, vystupují nepřátelé, kteří utlačují naše spravedlivé požadavky, požadavky humanity, požadavky spravedlnosti.

My nežádáme přece nic jiného, nežli každý tvor Boží. My chceme svobodně rozvinouti své síly, chceme svým duchem, svým českým srdcem přispívati k tomu, čehož jest lidstvu potřebí. My ze svého programu nemůžeme ničeho sleviti, my nemůžeme nic opravovati, nýbrž bohužel musíme čekati, až lepší myšlenka zasvitne v hlavách německých našich sousedův, kteří vidí dnes práci svou v dokončeni Lutherova a Bismarckova díla, germanisací Evropy.

Velectění pánové, mluvil jsem o liberalismu politickém, který vyssává stav rolnický, a že právě liberalismus na půdě hospodářské ožebračil stav rolnický, zadlužil rolnictvu, ožebračil dělnictvo a vyrazil řemeslu zlaté dno. Svoboda hospodářská obdařila nás velikou vymožeností: úplnou svobodou pozemkového majetku. Velectění pánové, čím jsme si zaplatili tuto svobodu ? Nesvobodou našeho selského lidu. Výsledek národohospodářské liberální politiky jest dnes svobodný statek a vázaný sedlák, ale naším programem, myslím, musí býti svobodný sedlák a vázaný statek, aby jmenovitě žádné křivonosky nemohly na něho přijíti a na něm žebrati, aby tento statek byl pevným sídlem ohraženým, abychom nepřišli v nivec, aby byla tato svoboda - totiž svévole - omezena ve prospěch jednotlivce, aby zbytek rodiny uživiti mohl. A proto plným právem tvrdím, že parcelářství demoralisuje stav rolnický, že jest nutno, aby záležitosti rolnické odevzdány byly sněmu a jediné autonomie přinese nám nápravu (Výborně!)

Proto všemožně jest nám pracovati k tornu, aby zřízená hospodářská společenstva již jedenkráte přišla k místu. Neboť, kdyby někdejší obyvatelé slyšeli o té naší agrární bídě, zajisté musili by si pomysliti: zajisté všichni ti rolníci se spojili jako jeden muž k odvrácení zla. Jak by se však podivili, kdyby věděli, že se zde hospodaří tak, jako před 100 léty, že oni rozštěpenci jdou za svými zájmy, že své výrobky prodávají tak, jako před 100 léty. Proto jen ve sdružení a organisaci je spása stavu rolnického.

Hlavní příčinou bídy stavu rolnického jest, že naši rolníci, naši rolničtí lidé nemají onoho bystrého pochopení daných poměrů, zkrátka říkám upřímně: naši lidé nemají vzdělání - jak zvláště v Pošumaví náš lid znám - ani obecného, ani odborného ani politického. A proto musíme se zase říditi slovy našeho Riegra, který pravil na rolnickém sjezdu svatováclavském v roce 1888: Chcete-li zůstati, pánové, na své půdě hospodáři, kterou vám vaši předkové odkázali, musíte hospodařiti dobře, s rozumem a s pokrokem.

Velectění pánové, nedomnívejte se nikdo, že škola naše již ukončuje vzdělání. Škola základ vzdělání klade a ten, kdo školu opustil, musí na základě školou položeném stavěti dále.

Mají-li dobré účinky naší obecné školy prospěti stavu rolnickému, je žádoucno, aby ke každé venkovské škole byla připojena pokračovací škola rolnická, hospodářská, aby dorostu rolnickému byla poskytnuta možnost, vzbuzené cnosti cvičiti a ducha obohacovati potřebnými vědomostmi. To je osudná chyba našeho moderního školství že mládež, ze školy vyšlá, žije v bezuzdné svobodě, a že místo žádoucí úrody přináší jen bodláčí a bejlí.

Proto také tvrdím, že nemůže býti opovážlivější lži, než mluviti o pokročilosti našeho lidu. Náš lid k pravému poučení zády se obrací a o pravém pokroku nechce ani tušiti a, co se národohospodářské otázky týče, nejlépe ani nemluvit, neboť u nás, co se národohospodářské otázky týčeme každý tak vzdělán, že by mohl býti členem třeba dvou parlamentů. Je třeba jen při této vzdělanosti, abychom se řídili slovy básníka Kollára: "Z vrstvy na vrstvu ji klaď, vzdělanost, jíž národu dáváš, ať v běhu nikde není přeskočené mezery. "

Vědění a vzdělání se musí spojiti se šlechetností a moudrostí, jinak je bludem. Já vždy dávám přednost Komenského knize před vojem Žižkovým. Nyní nestačí dle mého náhledu rolníku, aby uměl sít, orat a mlátit, dnes nestačí rolníku několik parádních řečí, dnes, kdyby hospodář na statku úplně nezadluženém hospodařil tak, jako předkové jeho před 50 lety, při veškeré šetrnosti musel by se v 50 letech rozloučiti se statkem. Pánové, dnes nastaly jiné poměry. Obilí, hlavní podpora při dřívějším hospodaření, nemá žádné ceny a ruční práce je drahá. Daně, různé dávky a naše potřeby životní se víc než zdvojnásobily. Povstal průmysl chemický a strojnický, který náš rolník, má-li, dobře hospodařit na svém statku, musí dobře ovládati a znáti.

Proto dnes je potřebí, aby rolník pro svůj stav dokonaleji byl vzdělán, aby hospodářství mohlo býti povzneseno. Vzděláni dorostu rolnického na našich pokračovacích školách jest jedinou pravou cestou ku povznesení stavu rolnického. Vždyť škola jest vždy obrazem vzdělanosti a bohatství každého národa.

V té příčine země koruny české, ač jsou pravou perlou říše rakouské, jsou ještě v mnohém velice pozadu proti cizině. Naše pokračovací školy jsou v naší organisaci školské učiněnou popelkou. V král. Českém je celkem na 70 pokračovacích hospodářských škol a z těch je sotva 41 českých. V sousedním Sasku je pokračovacích škol na 400. Přirovnáme-li život těchto saských škol k našemu, poznáme, že vlastně naše hospodářské školy pokračovací jen živoří. Tento stav je neudržitelný a reforma je vskutku nutná. Doufám, že provede ji zdárně nás vysoce zasloužilý přísedící zemského výboru pan Adámek. Nad jiné povolaný orgán, český odbor zěmědělské rady pro král. České navrhuje, aby návštěva školy byla o/1 rok snížena. Ja vás tímto návrhem s laskavým svolením Vaším nijak nesouhlasím a uznávám toto stanovisko za nemoderní, neboť dle mého náhledu po bedlivé úvaze bych veškeré úlevy zrušil, které jsou jen na překážku mravů discipliny a pořádku ve škole a to z důvodů úsporných, neboť počet tříd a náklad na vydržování škol zůstává nezměněn i za úlev a tudíž i nákklad na jedno dítě venkovské je mnohem větší, nežli náklad na dítě městské, a úspěch přece je zde menší.

Proto, panové, volám k slavnému sněmu: Zrušte všechny úlevy ve prospěch školy, zreformujte školy v duchu lidovém a časovém, odstraňte všechny zkostnatělé formy byrokratické, vraťte školu tam, kam patří, totiž lidu a postarejte se o řádné školy pokračovací, jmenovitě o školy hospodářské, které v organisaci našeho školství jsou velice důležity. Přimlouval bych se, velectění pánové, o návštěvu nucenou, jako na školách obecných a s nárokem na dvouletou službu vojenskou. Zřízením takovýchto hospodářských škol pokračovacích ušetřilo by se také nákladu na jiné hospodářské školy. A jiným neméně důležitým výsledkem by bylo, že naše kněžstvo a učitelstvo zde na poli hospodářském krásně by mohlo pracovati ku prospěchu stava rolnického, který je základem každého národa, tedy také našeho. Já souhlasím úplně s naším nesmrtelným Karlem Havlíčkem, který pravil: "Bylo by dobře vydati zákon, že žádný mladík nesmí se oženiti, nesmi převzíti hospodářství, dokud s dobrým prospěchem neodbyl školu hospodářskou. " A dodávám k tomu ještě další jeho slova velice krásná, bohužel, jistě dodnes platná, že vláda vídeňská starala se, když je dosti vinopalen, trafik a loterií, ale o školy pokračovací, že se nestarala.

Panové, my jsme národ malý, a čeho se nám nedostává na počtu, musíme nahraditi jakostí. Musíme říditi se slovy, má-li naše existence jedenkráte býti zabezpečena, otce vlasti Palackého: "Každý z nás, ať vzděláním, znamená tolik, jako 10 u národů jiných a budeme jim pak rovni. " A jak smýšlí Palacký, tak smýšlí každý rolník, tak smýšlí každý řemeslník a každý dělník a proto ke slavnému sněmu vznáším prosbu, abychom všemožnou péči věnovali Školám hospodářským, které jsou velice důležité.

Pánové, rolnictvo nespasí spousta petic, rolnictvo nespasí spousta interpelací, rolnictvo nespasí spousta radikálních řečí, rolnictvo nespasí ani stavovská politika v tom ohledu, v jakém se pěstuje nyní, neboť dlužno pamatovati slov, které pronesl velký státník uherský Tisza: "Kdyby se stavovská politika měla uskutečniti, pak bychom neměli ve sborech zákonodárných zástupců země, nýbrž jen. zástupce jednotlivých stavů, které by se mezi sebou potíraly. "

Náš národnostní program nesouhlasí se stavovskou politikou, neboť dnes, pokud národové rakouští musí se báti o svoji národnost, potud stavovská politika není na místě. Dnes jest našim programem národnost, svoboda a pak teprv státní právo. Co by to bylo všechno platno, kdybychom dosáhli státního práva a svobody, kdybychom ztratili svůj jazyk svatováclavský. Pracujme, velectění pánové, k tomu, aby se uskutečnila slova, která na-