samosprávné, takže ustanovováním jich ke službě zemské poslouženo bude rozhodování samosprávnému v další instanci zemské způsobem znamenitým.

Nechci proto podávati zvláštní resoluce ale prosím za to dotyčné pány, kteří budou zastávati místa přísedících zemského výboru.

Druhá záležitost, o které chci se zmíniti, jež záležitost stabilisování právních poměrů zemského úřednictva a služebnictva. Podle § 25. platného zemského zřízení náleží sněmu ustanovovati, jakým způsobem se má toto úřednictvo a služebnictvo jmenovati a disciplinárně k němu přikročovati i jaké má míti platy na odpočinutí a platy zaopatřování, kromě toho mu náleží, sděláváti základy k instrukcím, ježto se dají úřednictvu v příčině vykonávání služby.

Pokud jsem se informoval, služební řád řádný pro úřednictvo a služebnictvo zemské, který by v sobě zahrnul právní upravení poměrů jeho, zejména také na moderních základech založený disciplinární řád nebyl dosud vydán. Sněmu nebyla osnova taková předložena. K vůli urychlení věci, myslím, že stačí zde prosté vyslovení přání, aby zemský výbor uvažoval o té otázce, aby přikročil ke stabilsování právních poměrů zemského úřednictva a služebnictva a tím způsobem přispěl vůbec ku stabilisování správného a neodvislého vykonávání služby. Úředník, který nemůže opříti se o služební řád, jenž zahrnuje v sobě veškerou služební pragmatiku, není si jist svou existencí, zejména u takových instancí, které, abych mluvil srozumitelně, vždycky po šesti letech se mohou měniti za měnících se poměru politických i národnostních. Existence na moderních základech spočívajícího služebního řádu, zaručila by nám naprosto nestranné vykonáváni služby zemské.

Vyslovuji tuto věc jako přání k zemskému výboru a doufám, že toto přání bez podání a přijetí zvláštní resoluce může uvážiti a sněmu v nejbližším zasedání o věci zprávu podati.

Ale jest jiná ještě věc, která vzrušila naši veřejnost roku 1899 a na začátku roku 1902. Budete se pamatovati, jaké obrovské vzrušení způsobilo v roce 1895. vydání výnosů Kielmanseggových pro státní úřednictvo a výnosů Thunových, jež se týkaly učitelstva. Výnosy těmi bylo spoutáno úřednictvo a učitelstvo vůbec, zejména však praktikují se na úřednictvu národnosti české a rovněž na učitelstvu národnosti české. Tyto výnosy vyvolaly oprávněné stesky a rozhorčení. R. 1899 a sice dne 10. ledna byl vydán zemským výborem výnos č. 5 a dne 30. ledna 1902 výnos č. 1955. kteréžto oba výnosy přibližovaly se velmi značně k těm výnosům Kielmanseggovým a Thunovým. Vy Jste se, velectění pánové, dočetli o tom ve veřejných listech, zejména v listu denním, který jest považován za orgán národní strany svobodomyslné, kde výnosy ty byly právem odsouzeny a po zrušení jich voláno.

Myslím, že nepřispějí k docílení toho, co zemskému výboru tenkráte na mysli tanulo Myslím, že by bylo na čase, aby při sestavování nového, na moderních základech se zakládajícího služebního řádu vzal zemský výbor v úvahu také odvolání těch výnosu, které pry byly namířeny proti jednotlivým určitým osobám, všechno úřednictvo však postihují, nevinného s vinníkem, a tím způsobem omezují skutečnou občanskou politickou volnost úřednictva, které definitivně ve službách zemských jest ustanoveno.

Já zemskému výboru dávám na uváženou, aby do příštího zasedání vzal v ůvahu vypracování toho služebního řádu ve shodě s úřednictvem a aby nám příslušnou osnovu předložil. Po vypracování služebního řádu odpadnou výnosy, kterými se nahrazují vlastně základy instrukcí, k jichž vydání jest oprávněn podle zřízení zemského jedině sněm zemský.

Ve zprávě rozpočtové komise na str. 88. pod č. 4. uděluje se dále zemskému výboru plná moc, aby mohl upraviti poměry výpomocných sil kancelářských. Budu hlasovati pro znění, které je navrženo. Mám však přání, jež opět k vůli urychlení věci beze všech resolucí adressuji k humanitě členů zemského výboru, aby nepraktikoval se dotyčný návrh komise tak přísně, jak bude přijat, nýbrž aby pokud možno praktikoval se humanněji. Myslím, aby vypuštěno bylo slovo

"podle kterých má se přihlížeti k výpomocným silám kancelářským aspoň po 5 letech". To slovo "aspoň" myslím, že jest zbytečné, a mohlo by se to provésti takovým způsobem, že ten, kdo je 5 let jako diurnisia u zemského výboru zaměstnán, měl by nárok na úpravu, kterou navrhuje rozpočtová komise. Myslím, aby odpadlo omezení "příbytečné nejvýš do 300 K", tak aby se řeklo "příbytečné 300 K ročně se platí od 1. července 1902 Jsem sice přesvědčen, že titul bez požitků mnoho není, navrhuji však přece znění určitého titulu pro diurnisty dosavadní. U zemského výboru jest zaměstnáno diurnistů v zemských službách 33, kteří ve skutečnosti mnozí obstarávají účetnické manipulační práce ano i assistenční práce. Doporučovalo by se, aby zemský výbor, jenž zmocněn bude přijetím návrhu komise k udělování titulu výpomocným silám kancelářským, udělil jim po úpravě, kterou navrhuje rozpočtová komise, titul "manipulančních assistentů". Přimlouvám se a prosím přísedící zemského výboru, kteří budou zvoleni, aby toto přání loyálně pronešené vzali benevolentně na vědomí, a aby hleděli jim zejména lidoví přísedící zemského výboru se strany české i německé přáním těm zjednati platnost. Buďte ujištěni, že vyhověním přáním těm posloužíte všem úředníkům i zřízencům zemským a zajistiti pro vždy neodvislé, svědomité a nestranné úřednictvo zemské. Domluvil jsem. (Výborně! Souhlas!)

Oberstlandmarschall: Es gelangt nunmehr zum Worte der Herr Abgeordnete Dr. Schreiner.

Ich erteile ihm dasselbe.

Abgeordneter Dr. Schreiner: Hoher Landtag! Wir werden, was ich voraussetzen möchte, selbstverständlich für das Minoritätsvotum des Herrn Dr. Brehm stimmen.

Zur Sache selbst möchte ich vor allem reagieren auf den unmittelbaren Herrn Vorredner, Herrn Abgeordneten Kalina und auf seine Beschwerden, die er gegen den Landesausschuß vorgebracht hat bezüglich der Nachahmung des sogenannten Kielmannseggsschen Erlasses, die gerichtet war, wie er in Seiner Rede durchschimmern ließ, gegen einen bestimmten Beamten des Landesausschusses.

Nun muß ich selbstverständlich mich auf den Standpunkt stellen, daß dieser Erlaß vollkommen berechtigt war und daß ich nur wünschen möchte, daß Seine Durchlaucht der Herr Oberstlandmarschall und der ganze Landesausschuß diesen Erlaß in noch verschärfterer Weise an seine Beamten herausgeben würde. Denn, geehrte Herren, es kann nicht Aufgabe eines aus Steuergeldern beider Volksstämme gezahlten Beamten sein, daß er z. B. alle Daten, die er im Landesausschusse zur Verfügung hat, in Broschüren und sonstigen Publikationen veröffentlicht und dabei sich Waffen schmiedet, um gegen uns, gegen die Deutschen, aufzutreten.

Es kann nicht die Ausgabe eines solchen Beamten sein, daß er den Urlaub dazu benützt, um an der Sprachengrenze herumzureisen und dort für die čechischen Minoritätsschulen zu agitieren, wie dies seitens des bestimmten Herrn - ich will ihn hier nicht nennen, weil ihn der Herr Abgeordnete Kalina auch nicht genannt hat - im Bezirke Schüttenhosen geschehen ist, wo dies, meine Herren, geschehen ist unter erschwerenden Umständen, indem er in den bezüglichen Gemeinden gesagt hat, er sei Beamter des Landesausschusses und er werde schon dafür sorgen, daß die Gemeinde, wenn eine Matice-Schulehineinkomme, auch eine ordentliche Straße bekommt.

Nun, meine Herren, ich glaube, der dringende Wunsch und das Verlangen der Deutschen in diesem Falle ist vollkommen berechtigt, daß zum Mindesten Beamte, wenn Sie schon Čechen sind, nicht agitatorisch und provokatorisch auftreten, daß sie sich nicht gerade an den Čechisierungsvereinen in erster Reihe beteiligen, sondern daß sie sich in dieser Richtung vollständig neutral verhalten.

Der sehr geehrte Abgeordnete Dr. Fiedler hat darauf hingewiesen, daß merkwürdiger Weise sich so unendlich wenig Deutsche um Beamtenstellen beim Landesausschusse bewerben.

Meine Herren, es ist gar kein Geheimnis, warum dies der Fall ist. Dies geschieht aus dem einfachen Grunde, weil die deutschen Bewerber sehr gut wissen, daß sie hier nicht ankommen würden, nachdem man von ihnen eine so qualifizierte Kenntnis der čechischen Sprache verlangt, wie man sie bezüglich der deutschen Sprache im čechischen Sprachgebiete nicht verlangt.

Es ist ein merkwürdiger Zufall, daß mir gerade heute der Druck Nro. CCLVIII. in die Hand gekommen ist.

Meine Herren! Ich bitte diesen Druck zur Hand zu nehmen. Sie werden aus Seite 9 einen solchen Stilistischen und sprachlichen Unsinn finden, der einfach zeigt, daß diejenigen, welche angeblich die zweite Sprache so vollkommen beherrschen, der deutschen Sprache nicht mächtig sind. Es heißt dort bei dem Antrage des Abg. Šťastný, betreffend die Errichtung und Erhaltung der Fortbildungsschulen im § 17: "Keine Schule, welche aus Grund dieses Gesetzes errichtet wird, darf mehr als 8 Stunden in der Woche enthalten. "

Meine Herren! Wenn das ein Probierstein für die Kenntnis der deutschen Sprache ist, dann muß ich sagen, in einer solchen Weise werden die deutschen Kompetenten das Čechische auch beherrschen.

Und was die Ausführungen des Abg. Dr. Fiedler anbelangt, daß in der Buchhaltung unter den Beamten noch einige deutsche "Reste" vorhanden sind, so mögen sich die Herren darüber beruhigen, die sind auf den Aussterbeetat gesetzt, ihnen wird kein deutscher Beamter mehr nachfolgen, das sind meist ältere Beamte, die jedenfalls bald durch čechische werden ersetzt werden.

Nun, meine sehr geehrten Herren, der Herr Abg. Prof. Dr. Fiedler hat auch auf etwas anderes hingewiesen, indem er sagte, daß die Verhältnisse der Landesbeamten, welche exponiert werden, derartige sind, daß sie auch die vollständige Kenntnis der čechischen Sprache nachweisen müssen und zwar aus dem Grunde, weil sie wieder zum Gremium nach Prag zurückberufen werden können. Allerdings, das scheint wohl der Grund zu sein, warum man z. B. an der im geschlossenen deutschen Sprachgebiete gelegenen Korrektionsanstalt zu Grulich unter zehn Beamten einen einzigen Deutschen findet und unter 18 Dienern 16 Čechen und 2 Deutsche.

So hat der Herr Abg. Dr. Fiedler geglaubt, daß die Diener deswegen čechisch lernen müssen in Grulich, weil sie zur Dienstleistung beim Landesausschusse einberufen werden können, das wage ich zu bezweifeln. (Heiterkeit. )

Ebenso wie in Grulich liegen die Verhältnisse auch in Dobrzan, in Kostenblatt, überhaupt an allen denjenigen Anstalten, welche das Land im deutschen Sprachgebiete errichtet hat.

Ich darf Wohl darauf hinweisen, daß Sich viele deutsche Gemeinden - so Dobrzan und andere - darum bewerben und dafür auch Opfer gebracht haben, eine derartige öffentliche Anstalt, die in wirtschaftlicher Beziehung von größerer Bedeutung ist, in die Gemarkung ihrer Städte zu bekommen. Aber alle diese Anstalten sind in nationaler Beziehung förmliche Danaergeschenke geworden, aus dem Grunde, weil eine geschlossene Kette von čechischen Beamten eingezogen ist. Aber, meine Herren, nicht etwa čechische Beamte, die sich dort richtig verhalten würden! Das erste, womit sie ansangen, ist die Gründung der Beseda, als zweites folgt die Gründung einer čechischen Schule, und so trägt gerade der Landesausschuß durch derartige Einrichtungen indirekt zur fortschreitenden Čechisierung des Deutschen Gebietes bei.

Wenn wir uns dagegen verwahren, so glaube ich, daß das unter allen Umständen unser gutes Recht ist.

Der Herr Abg. Dr. Brehm hat mit Recht daraus hingewiesen, daß es nicht notwendig ist, eine derartige Kenntnis von unseren deutschen Kompetenten zu verlangen, weil tatsächlich ein großer Teil der Agenda sich derart einteilen läßt, um auch in dieser Richtung eine Verteilung des Beamtenper-sonals eintreten zu lassen.

Wenn auch Herr Prof. Dr. Fiedler dem entgegen gefetzt hat, daß dies nicht möglich ist, so möchte ich darauf hinweisen, daß es sich dabei nur um den guten Willen des Landesausschußes handelt.

Wenn der Herr Abgeordnete Prof. Dr. Fiedler darauf hingewiesen hat, daß seitens des Landesausschußes eine Animosität nicht besteht, so wird es vielleicht die Zukunft Zeigen, ob bei Bewerbungen Deutsche nicht übergangen werden.

Ich möchte noch eine Frage an diejenigen Herren, welche in dieser Richtung das maßgebende Wort sprechen, richten und fragen: Auf welche Weise wird beim hohen Landesausschuße seitens derjenigen Bewerber, welche, sagen wir, von čechischen Gymnasien kommen, die ein čechisches Maturitätszeugnis

mitbringen, die Kenntnis der deutschen Sprache erwiesen?

Ich glaube, daß auch das nur aus Treu und Glauben hingenommen wird, daß die Kenntnis der deutschen Sprache erst erlangt wird dadurch, daß allerdings - und das haben die Herren zugestanden - ein großer Teil der Agenda im Landesausschuße deutsch ist.

Ich halte dafür, daß unsere Forderung eine vollkommen gerechte und billige ist, und ich möchte sehr wünschen, daß sich diese Forderung nicht bloß auf die Beamten, welche hier im Gremium des Landesausschußes sitzen, erstreckt, sondern insbesondere auch auf alle jene Anstalten, welche im deutschen Sprachgebiete exponiert werden.

Meine Herren, zu verlangen, daß in Pardubitz oder in čechischen Landesteilen und Landesanstalten auch eine vollständige Kenntnis der deutschen Sprache oder die Anstellung eines Deutschen gefordert werde, das fällt uns gar nicht ein.

Wir haben es gelernt in dieser Richtung im Laufe der Jahre und Jahrzente bescheiden zu sein.

Was wir aber verlangen können und verlangen werden und immer verlangen müssen, das ist, daß unseren Bewerbern auch ein gerechter Anspruch in Bezug auf die Anstellung bezüglich jener Posten zu Teil wird, welche aus Landesgeldern bezahlt werden, (Lebhafter Beifall. )

(Zuruf: U nás v Pardubicích máme německého ředitele!)

(Abg. Prade ruft: Schicken Sie den Deutschen nach Dobřan und tauschen Sie die beiden um!)

Oberstlandmarschall: Ich bitte, der Herr Abgeordnete Prade hat nicht das Wort.

Es ist niemand mehr zum Worte gemeldet.

Není nikdo více k slovu přihlášen.

Dovoluji si sděliti, že pan přísedící zemského výboru mně požádal, abych jemu po ukončení debaty dal dle článku 59. jednacího řádu, jakožto přísedícímu zemského výboru, ještě závěrečné slovo před zpravodajem.

Ich erlaube mir mitzuteilen, daß der Herr Landesausschußbeisitzer Dr. Herold mich ersucht hat, auf Grund des § 59 der Geschäftsordnung nach Schluß der Debatte vor dem Berichterstatter ihm das Wort zu erteilen.

Nyní přijde k řeči pan poslanec Anýž.

Poslanec Anýž: Slavný sněme!

Já ovšem nejsem povolán k tomu, abych se stanoviska zemského výboru zmínil se o věci, která jest předmětem debaty, poněvadž k tomu jsou povoláni páni, kteří mají příležitost seznati celou, agenda a mohou věcně vyvrátiti to, co bylo pověděno od pana Dra. Schreinera.

Ale k jedné věci chci poukázati, která jest charakteristickou pro všecky naše poměry, na ten způsob, jakým pan Dr. Schreiner hájil stanovisko, že k zemskému výboru mají býti přijímáni úředníci, kteří nejsou znalí jazyka českého, což také obsaženo jest v resoluci, již navrhl pan Dr. Brehm.

Tím se representuje Vaše stanovisko, které vůbec Vy v otázkách jazykových považujete ze stanoviska rovnoprávnosti a stále je hlásáte.

To jest to, čeho se domáháte, abyste měli práva na místa zemská a my Češi bychom byli odkázáni na jistou a určitou oblast.

Jest věc přímo neslýchaná, kterou zde tlumočil p. Dr. Schreiner, že zabraňuje jako německý liberál i úřednictvu, které do jistého zemského ústavu bylo dosazeno, aby tam po svém způsobu mohlo žíti, aby tam smělo své spolky zakládati a snad i česky mluviti. Při tom p. Dr. Schreiner - to ovšem nenáleží do oboru jeho úředního působení - užívá toho dokonce jako argumentu nepravdy. Tvrdí zde, co prý bychom tomu řekli, kdyby v českém městě neb krajině byl úředníkem Němec ? Vždyť tomu tak jest! V Pardubicích, v zemské robotárně jest úředníkem Němec a chová se tam způsobem, proti kterému bylo nejednou, nýbrž stokráte stěžováno a přece zemský výbor nikdy na to nereagoval a ponechal jej tam, poněvadž posuzoval jeho činnost úřední a neposuzoval jeho činnost, kterou vyvíjí mimo svůj úřad.

Druhá věc jest - (Hlasy: Dobřany!) o Dobřanech ani nemluvím. To jsou poměry horrentní! Tam se žádá na úřednictvu, aby právě proto, že do Dobřan přišli, - toto město není německé - aby zapomněli tam na svou národnost a aby tam zapomněli, že jsou povinni hlásiti se k tomu, že jsou Češi. Co bylo uvedeno p. Drem. Schreinerem o jednom správci zemského ústavu v Králíkách, který prý jest Cech, a jest v německé krajině a není ho možno odtud dostati, to se vysvětluje tím, že ačkoliv tento úředník sám žádal za své přeložení, referent zemského výboru Dr. Urban, - a to je přece Němec - sám tomu odporoval, a vzhledem k mimořádné kvalifikaci tohoto úředníka navrhoval, aby úředník na svém místě tam zůstal. (Hlasitý smích u Čechů) Tak Vypadají vaše argumenty!

Jest věru stydno, že musíme o takových věcech ve sněmu království Českého mluviti. Zásada jest přirozená, že chceme-li míti pořádnou správu, musíme žádati na svém úřednictvu nejen kvalifikaci věcnou, aby každý úředník vyznal se v tom, co pracuje, nýbrž musíme žádati, ježto země jest obývána oběma národnostmi, na každém také jazykovou kvalifikaci. Kdo ji má, ať Čech nebo Němec, kdo zná oba jazyky zemské, může se hlásiti do zemských služeb. Vy jste neuvedli ani jeden případ, že by zemský výbor k vůli národnosti byl nějakého petenta odmítl. My v této otázce jsme na stanovisku práva. Pokud se týče resoluce, již navrhl p. kolega Kalina, (Posl. Kalina volá: Já jsem ji nenavrhl, já jsem ji odporučil!) mohu prohlásiti pro svou osobu, že s tím souhlasím, a pochopuji zlost p. dra. Schreinera na onoho úředníka zemského výboru, s kterým se na svých agitačních cestách, jež koná ve prospěch německého šulvereinu a jiných spolků, asi setkal. Tento úředník je mu patrně nepříjemný, a on chce takovýmto opatřením jeho činnost zlomiti. Já myslím, že slavný sněm bude míti dosti rozvážnosti, aby této snaze přítrž učinil. Tolik jsem chtěl říci. (Výborně! Potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá ještě někdo za slovo?

Přihlásil se p. posl. Kalina.

Ježto debata nebyla ještě skončena, dávám jemu po druhé slovo.

Posl. Kalina: Jak jste viděli, vycházíme, pánové, se stanoviska naprosté rovnoprávnosti úředníka, ať Čech ať Němec. P. Dr. Schreiner myslí, že dotyčné oba výnosy mnou citované byly vydány naproti jednomu úředníku.

Ať byly vydány proti jednomu nebo dvěma, stihlo to přece celou kategorii úřednickou a ve službách zemských jsou též němečtí úředníci, kteří jsou právě tak agitátory jako úředník, - proč bych se bál jméno jeho vyslovit - Hubka, když takové bezejmenné denunciace dra Schreinera mohou jíti také dále. Ale tolik budiž konstatováno, že ten úředník má tu nejvýtečnější služební kvalifikaci, že všichni jeho bezprostřední představení dávají mu služební kvalifikaci co nejlepší. On pracuje jak v jazyku českém tak i v německém nejlépe, jeho referáty jsou nejzdařilejší, není správné, že by zasluhoval pokárání.

Co člověk ve volné chvíli, na dovolené neb v občanském životě dělá, aniž by porušil svou všední povinnost, to jest jeho občanské právo. My nemůžeme občanské právo žádného státního občana rušiti, lituji jen, že se strany německé t. z. liberální, může zde býti proti svobodám občanským mluveno, denuncováni ještě tito lidé a žádáno, aby ještě ostřeji, po kasárnicku bylo zde proti nim postupováno.

Pánové, jednání toto zasluhuje politování, jak se strany německé, tak se strany české, poněvadž co se dnes uplete na českého úředníka, může stihnouti zítra úředníka německého. (Souhlas. )

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá někdo za slovo?

Verlangt jemand das Wort?

Prohlašuji rokování za skončené.

Ich erkläre die Debatte für geschlossen, und erteile das Wort dem Berichterstatter des Minoritätsantrages, Herrn Abg. Dr. Brehm.

Abg. Dr. Brehm: Der Herr Abg. Anýž hat darauf hingewiesen, daß auch in den Anstalten in čechischen Gegenden, so in der Zwangsarbeitsanstalt in Pardubitz ein Deutscher oder mehrere Deutsche angestellt sind.

Meine Herren! Wir sind sehr gerne bereit zu tauschen. Nehmen Sie die čechischen Beamten aus den deutschen Gegenden und geben Sie uns die deutschen aus den čechischen wieder heraus.

Meine Herren! Es ist auch daraus hingewiesen worden, daß meine Behauptung, daß viele der Landesbeamten der deutschen Sprache gar nicht mehr mächtig Sind, eigentlich auf einer Unwahrheit beruht. Dem muß ich vollkommen widersprechen.

Es ist eine notorische Tatsache, daß ein gutes Drittel nicht mehr gut deutsch spricht. Ja, ich möchte sogar behaupten, daß ein Fünftel oder sogar ein Viertel der Kollegen čechischer Nationalität hier im Landtage die deutsche Sprache nicht mehr beherrscht. (Abg. Kalina: Tady přece nemusí umět německy! Abg. Kasper: Deutsch ist doch eine Weltsprache! Große Unruhe. )

Meine Herren! Ist denn das vielleicht ein unbilliges Verlangen, wenn wir fordern, daß in den Landesanstalten und in den Landeskrankenanstalten, ich weise auch auf die Irrenanstalten hin, die armen Kranken verlangen können, daß sie mit den Beamten, mit den Ärzten in ihrer Muttersprache verkehren können?

Meine Herren! Es ist eine Tatsache, und ich habe mich selbst davon überzeugt, - ich Verweise auf die Irrenanstalt in Dobrzan daß einige Ärzte und die meisten Beamten die deutsche Sprache nicht mehr beherrschen. (Abg. Kalina: To není pravda! Abg. Kasper: War denn der Kalina Schon in Dobrzan?)

Ich kann auch aus eigener Erfahrung sprechen; ob Sie das glauben oder nicht, ist nicht meine Sache.

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k řeči přísedící zemského výboru pan posl. Herold.

Posl. dr. Herold: Slavný sněme! Pan poslanec Šťastný vytýkal zemskému výboru, že se neřídil usnesením sl. sněmu v

příčině obecního statku a že rozhoduje proti zákonu a právu. Naproti tomu konstatuji, že se sl. sněm k návrhu komise pro okresní a obecní záležitosti v roku 1899 usnesl, že má zemský výbor bez ohledu na osudy komasačního zákona předložiti novou osnovu o obecním statku a že v této osnově má býti vyslovena zásada, že také nepřímé užívání obecního statku je přípustné. Z toho, velectění pánové, seznáte, že bylo zemskému výboru uloženo, připraviti novou osnovu zákona, ve které ještě zásady expressis verbis mají býti vysloveny.

Ale pan posl. Šťastný vytýkal zemskému výboru, že nerozhoduje již dle té zásady, která teprve zákonnou cestou má býti vyslovena. Tu dovoluji si na to upozorniti, že ovšem § 70. obecního zříčení o obecním statku je dosti nejasný. Byl to paragraf přechodní. Tehdy, při konstruování tohoto paragrafu, nevěděl si zákonodárce jak pomoci a jak má jaksi upraviti poměry obecního statku tak spletité, jichž povaha veřejnoprávní nebyla jasná, jde-li při něm o povahu veřejnoprávní, či soukromoprávní, tak že se jednoduše řeklo, že má se zachovati posavadní obyčej a že při tom užívání toto se má do té míry díti, pokud to je třeba pro statek a dům. Osudy a judikatura v příčině § 70. zř. ob. - a to již mi pan posl. Šťastný musí přiznati, že k něčemu jsou ti právníci dobři, ačkoliv je neuznává

-  byly velice různé. Jakkoliv by se mnoho dalo vytýkati správnímu soudu, musím přece říci, že ve prospěch starousedlíků vlastně teprve správní soud konstatoval povahu veřejnosti tohoto statku. Do té doby to bylo sporné, do té doby posuzovalo se užíváni toho jakožto užívání obecno-právní a poměry jsou různé, a kde zakládají se veřejné knihy, jest právo užívací k tomuto statku pro jisté oprávněnce zaneseno. Teprve správní soud

-  ovšem na základě rozhodnutí zemského výboru - postavil na jisto povahu veřej nosti tohoto statku.

V judikátech správního soudu, když to došlo k otázce, je-li tak zvaná pastuška a kovárna, které v mnohých obcích byly pokládány za obecní statek, k němuž jen starousedlíkům příslušelo právo, dlužno pokládati za statek obecní, anebo obecní jmění ve smyslu § 69., naklonil se správní soud od prvopočátku k tomu právnímu názoru, který také od té doby konsekventně zachovává, že toto užívání obecních pastušek a kováren jest užíváním nepřímým a že takové užívání nepřímé ve smyslu § 70. zřízeni obecního nebylo zachováno a že tudíž toto za obecní statek se pokládati nemá. A zemský výbor ne ode dneška, ne do včerejška, ne od pěti nebo od šesti let, ale od té doby, co tato judikatura správního soudu se stala, ve smyslu této judikatury rozhoduje. Pan posl. Šťastný ovšem praví: Vy jste pěkní, to si máte rozhodovati, jak vy chcete, a ne jak správní soud chce. Především pravím, to je ještě otázka.

Já nemohu mluviti v této věci jménem nikoho, poněvadž rozhodování o právnických otázkách přísluší kolegiu zemského výboru a, třebas jsem byl referentem v těchto věcech, může rozhodnutí vypadnouti jinak proti mému návrhu, ale na každý pád rozhoduje zemský výbor vždy podle svého právnického přesvědčení a ne na základě toho, co si o § 70. pan posl. Šťastný anebo ti, kteří mu podávají stížnosti, myslí (Výborně! Veselost), poněvadž, pánové, kdyby se oním způsobem měl zemský výbor říditi, musil by v každém jednotlivém případě rozhodnouti jinak (Výborně!). A, velectění pánové, kdo zná spletitost těchto poměrů vidí, že největší odpůrci tohoto nepřímého užívacího práva na pastušku a kovárnu nejsou snad domkáři. ne snad doktoři a advokáti, ale rolníci, ti, kteří patří ke střednímu stavu rolnickému, kteří dle historického vývoje toto právo dle starého práva neměli.

Tedy v této věci, pánové, je asi otázka, zda-li má zemský výbor učiniti rozhodnutí taková, o kterých ví, - a dnes skoro proti každému rozhodnutí se stěžuje ke správnímu soudu - že by správní soud tato rozhodnutí zrušil, anebo zdali má učiniti rozhodnuti taková, o kterých ví, že by byla u správního soudu zachována, nehledě k tomu, že dnes okr. výbory téměř celého království Českého rovněž tak rozhodují a dělaly by hůře, kdyby se řídily podle posl. Šťastného (Výborně!) Tak já, pánové, myslím, že taková výčitka zde v tomto případě neplatí.

Pokud se činila výčitka při jednáni o návrhu minoritním p. posl. Brehma zemsk. výboru, nechci se pustiti do obsahu návrhu, poněvadž zde mluvím co přísedící zem. výboru. Ale konstatuji jen dvojí:

Zemský výbor při obsazování úřednictva nemůže přihlížeti k národnosti již proto, poněvadž žádatelé ve svých žádostech o národnosti vůbec ani nemluví, že dále kvalifikace každého žadatele bedlivě se zkoumá a že oproti těmto výtkám zde pronešeným mohu říci, že alespoň podnes všichni zemští úředníci vesměs mají tuto kvalifikaci, pokud se týče ovládání německého jazyka. Jestliže pan dr. Schreiner, jako notář, inteligent a právník překlad zde citoval a z toho, že tam vynechali slovíčko "Unterricht", což je očividně jen chyba tisku, dedikoval, že ten dotyčný úředník neumí německy, musím tu jen, vysloviti politování, poněvadž jsem přesvědčen, že, kdyby některému z nás, třeba tomu nejlepšímu znalci německého jazyka, uložena byla těžká práce translatury, jež je svěřena zem. úředníkům, by udělal ne jednu chybu, ale mnohem více.

A nad to třeba uvážiti, že tito úředníci musí zprávy přes noc přeložiti a do tisku upraviti.

Já myslím, že by těmto úředníkům neměla býti činěna výčitka, když učiní za takových poměrů nějakou chybu, ale kdybychom chtěli, mohli bychom shledati, že v českém textu je těch chyb ještě více,

To není nedostatek znalosti, nýbrž času.

Co se týče obsazování míst konceptních úředníků, tu za posledních 6 let přihlásili se ku konceptu 3 ucházeči, o nichž se mohlo předpokládati, že jsou německé národnosti. Jeden z nich byl přijat, druhý neměl kvalifikaci a třetí podal žádost již po uplynutí lhůty konkursní, takže k němu nemohlo býti přihlíženo.

Co se týče výtky, že byli dosazeni úředníci často do Králík, Kostomlat a pod., nepřísluší mi nikterak to hájiti. Mohl bych jen říci - poněvadž se jedná o někom, kdo již není mezi námi - že na př. onen správce ústavu v Králíkách,