Není to ani možno, aby chtěl jeden druhého znásilňovati v ohledu národním. Já myslím, že by to také u nás v Čechách nedalo příčinu k nějakým národním svárům. Podívejte se, když některý stav jedná o své vlastní hospodářské zájmy a když se tu sejdou Češi s Němci. Řekněme, že se koná schůze advokátů, nebo, jak nedávno jsme měli, schůze lékařů, nebo schůze německých a českých učitelů. Slyšeli jste, že se v takové schůzi členové Češi s Němci poprali? Ani jim to nenapadne. Nebo když se konají velké ankety, kde se sejdou národy mezi sebou - jako na př. byly ankety velké ve Vídni, kde se jednalo o záležitosti čistě hospodářské - tam přece není ani muk o nějaké národní třenici.

Aspoň páni účastníci, když se vrátili z takové schůze domů a vyprávějí nám o tom, divíme se, jak velmi přátelsky se tam snesli při otázkách hospodářských.

A z toho dá se souditi, že, čím více ovládne v našem sněmu politika hospodářská, stavovská, tím více pokoje a míru zde bude. A když jednou se dorozumíme, a přestanou národní třenice, pak přestane u Němců strach, že chceme je nějakým způsobem v ohledu národním znásilniti. A kdyby ti páni myslili dále než p. Dr. Eppinger, kdyby u nás neviděli jenom tu "Rechtshaberei", že stojíme na tom právu, které máme, proto že ho máme, nýbrž že my praktikové hledíme jen ke skutečně praktickým výsledkům, že chceme jen, aby naše země nebyla vydírána ve prospěch ostatních zemí, pak by tak nebyl mluvil a byla by s ním řeč.

Na tuto stránku aspoň ten pán, který nás snad bude nově zastupovati v zemském výboru a jest tak praktický, ani nevzpoměl a já očekával, že i na to poukáže.

Podívejte se, pánové, na naše sousedy zde, pány velkostatkáře. Mezi těmito pány hraje otázka národní podřízenou úlohu, poněvadž se jejich stavovské zájmy spojují, a oni se mezi sebou nebudou práti, ač se snad bude vytýkati, že naši historičtí velkostatkáři nemají tak vřelý národní cit, jako my.

To je však teprve otázka.

Ale i z toho ostatního spojování přece jen vidíme, kde převládají otázky hospodářské, tam že spory národní musí utuchnouti a že konečně také utuchnou. A kdyby tak se stalo, že by zde ovládaly stavové, že by zde dělaly hospodářskou politiku, jsem jist, že by konečně také naši Němci přistoupili na náš program státoprávní. Ovšem je otázka, zda do té doby něco z venku celou státoprávní otázku neodstraní.

Chtěl jsem těmi několika slovy jen upozorniti na to, že bychom měli míti hlavní zřetel k tomu - a proto jsme tady, proto nás naši voličové sem také poslali, ne abychom se tady hádali a přeli - kolikráte, abych tak řekl - o floskule, které tu a tam si jeden vybere z řeči druhých, nýbrž abychom pracovali skutečně o hospodářském rozkvětu naší celé vlasti.

Ta cesta, která se naznačuje, když se myslí, že pouhými nějakými etapamy, nějakou autonomií se dostanem k cíli, jest naprosto vyloučena. My potřebujeme státoprávní samostatnost, a velmi dobře podotknul pan Dr. Eppinger, že my něco takového nemůžeme očekávati na říšské radě od ostatních zemí. To jest pravda! Na říšské radě nemůžeme očekávati, že by nám samostatnost povolili. Ale vždyť my nepotřebujeme žádného povolení našeho státního práva říšskou radou.

Vždyť jest to pouze věcí českého státu se svým mocnářem.

To jest pravda, že Poláci by nesvolili k naší samostatnosti. Proč? Protože oni to jsou, kteří potřebují náš sáček, oni to jsou, kteří v první řadě v Cislajtanii nás pořade vyssávají. Jak nám mají povoliti samostatnost? Vždyť jsou od nás živi. Slovinci nám samostatnost také nepovolí, protože my jsme nejlepšími národními jejich obhájci. Kdyby se nemohli opírati o nás co Slované, bylo by s nimi hůře, a dnes by v radě říšské byli hrozně malí, kdyby tam nebylo Čechů. Takové elementy tedy nám k tomu nebudou pomáhati. Ale to nás nemůže odstrašiti. Tolik jsem přesvědčen, že, kdyby dnes Němci s Čechy ve všech třech zemích koruny české se shodli v té snaze, abychom byli samostatní, abychom byli neodvislí od ostatní Cislajtanie, bude to dosaženo.

Proto nám na tom záleží, aby v jejich kruzích zavládlo přesvědčení, že nechceme samostatnost zemí českých z jiných ohledů, než z ohledů čistě hospodářských, hmotných.

Konečně jsem se velmi podivil tomu, jak se dnes tady pan zpravodaj dr. Fořt choval oproti tomu, jak se choval na říšské radě. Musím se o tom zde zmíniti. Pan dr. Fořt podal na říšské radě návrh na sděláni ústavy rakouské. To přece žádný Čech nemůže udělati, aby na říšské radě se staral o ústavu rakouskou.

Takový Cech, který se chce starati o ústavu rakouskou, jest z postavení státoprávního venku. Snad by myslil, že by nám pomohl nějakou širokou autonomií, a to jest to jediné, co by ho snad omlouvalo, že snad myslil, že by v nějakém rámci široké automiie mohl pro nás něčeho dosáhnouti. Ale, velectění pánové, můžete dělati autonomii jakou chcete, cislajtanskou totiž, přece nemůžete si dělati nejmenší naději, že k jakékoliv autonomii by svolilo všech těch 14 zemí pasivních, že by tyto země svolily k takové autonomii, kde by naše kapsy byly šetřeny.

To jest nemožné z hmotných ohledů, ony nikdy k tomu nesvolí a proto mám za zbytečné dělati všelijaké takové pokusy autonomistické. V té věci pomůže jedině samostatné postavení všech zemí českých.

Upozorňuji na to, že na sněmu král. Českého v takovém složení, v jakém se nelézá dosud, kde ještě provádějí politické strany své rejdy, nebude nám tak snadno pomoženo. Nám pomůže politika stavovská, čistě hospodářská, která ovšem nezanedbává nikterak ohledů národních a státoprávních, jak se rozumí samo sebou.

My nebudeme žádati na Němcích, aby ochladli ve svém národním zápalu, ale my také neochladneme. Avšak to ostří národní, které proti sobě mají neustále oba národové namířeno, může se následkem politiky hospodářské otupiti, a národové se mohou sblížiti. K tomu nepovede politika ne nových stran politických, nýbrž k tomu povede politika stavovská. Tím končím. (Výborně !)

Náměstek nejv. maršálka zemského dr. Werunsky: Ke slovu přihlášen jest pan posl. Houra.

Zum Worte gelangt nunmehr der Herr Abg. Houra.

Dávám mu slovo.

Ich erteile ihm das Wort.

Posl. Houra: Slavný sněme! Při projednávání rozpočtu zemského na r. 1902, jak navrhován je rozpočtovou komisí, připojuji ve čl. I. titul "zemský sněm" ještě tyto požadavky, které pokládám ve prospěchu správy zemské za důležité a nutné. Důstojnost sněmu král. Českého, jehož slavné minulosti jest si národ vědom, a jehož velká budoucnost po vytrvalém zápasu konečně se ještě domůže účinku, jak nám toto prognostikon vyložil dnes generální řečník v generální debatě, slov. p. posl. dr. Herold, tato důstojnost sněmu vyžaduje naléhavě, aby také zasedal v budově důstojné. Samo úspěšné jednání sněmu, byť dočasně systémem vlády centralistické stísněného a omezeného, vyhledává nezbytně, aby měl sněm místnosti účelné a prostorné, které by mohly pojmouti všechny vedlejší místnosti úřední, které mají sloužiti k činnosti sněmu. Budova sněmu má již svým architektonickým výrazem odpovídati důstojnosti, které byla posvěcena, a svým vnitřním technickým uspořádáním vyhovovati účelu, kterému slouží sněm, jakožto dějiště zákonodárné činnosti zastupitelstva národa.

My přispívali štědře penězi svými na nádhernou sněmovnu říšské rady ve Vídni a na sebe jsme posud nepamatovali, zůstavujíce sebe jako skrovnou popelku.

Nebudu rozebírati věci, které všichni vidíme a uznáváme. Všichni jsme si vědomi, jak mnohé a značné nedostatky tato sněmovna vykazuje, tak že jsou samému náležitému konání prací sněmovních na závada.

Tyto nedostatky stanou se ještě závažnějšími pak, až do středu zastupitelstva zasednou noví zástupcové té třídy občanské, která zde posud zastoupena není, ale zvláště v té chvíli slavnostní, kdy by po uplynutí více než půlstoleté doby sněm chtěl zasednouti co sněm korunovační a konečně, kdyby se zde na stupních korunovačních shromáždil generální sněm zemí koruny České. Tyto všechny současné a dozírné zřetele připomínají důtklivě potřebu vystavení nové budovy.

Ale i královská Praha, ta ctihodná stará Praha, která musila tak mnoho zdob a svérázných budov, tak mnoho vzácných odkazů minulosti věnovati požadavkům nové doby, v plné míře toho zasluhuje, by se jí dostalo pro pokolení budoucí nových ozdobných památek umění stavitelského našeho věku a abychom my, jako jsme mnoho památek po praotcích zdědili, také pokolením budoucím památky své doby zůstavili.

Z toho všeho vyplývá odůvodněný požadavek, aby při položce I., jednající o sněmě zemském, v rozpočtu uloženo bylo výboru zemskému, aby stavbu nové budovy sněmovní vzal již v bedlivou úvahu a, co uzná za potřebné, by za tím účelem dále zařídil.

Za druhé přimlouvám se za to, co je obsaženo částečně v návrzích rozpočtové komise na místě sedmém, aby rozpočet zemský co finanční zákon státu českého byl vyhlašován zákonem zemským.

Majíť poplatníci tohoto království, ano všichni jeho zástupci právo žádat, aby věděli, jak je rozpočtem postaráno o hmotné a duševní potřeby lidu a země, jak je důchodů zemských používáno a nač občan svou hřivnou přispívá.

Právo to bude v budoucnosti tím silnější, když bude zavedena nová zemská dávka z piva, instituce, kterou přibudou tisíce nových poplatníků, přispívajících na potřeby zemské.

Rozpočet je hlavní tepnou veškeré činnosti sněmovní, rozpočet zobrazuje, z jakých pramenů bere správa zemská prostředky své životní a jak jich užívá a dávaje počet z hospodářství zemského, rozpočet nejjasněji ukazuje obraz hospodářství zemského v každém ohledu. Uveřejnění rozpočtu je pomůckou občanského osvícení, když bude poskytnuta možnost seznati a posouditi veškerou správu země.

Tak, jako uveřejnění zemského rozpočtu na jedné straně má býti právu občanstvu vyhověno, tak bude tím poslouženo také občanskému a vlasteneckému uvědomění v kruzích nejširších. Každý bude s to, když má vlastenecké srdce, kdo cítí pro veřejné zájmy a vlast svou, by seznal potřeby a úkoly státu českého. Proto je vyhlášení rozpočtu v zákonníku zemském požadavkem politického práva, jakož i požadavkem povznessní a osvícení myslí občanských a vlasteneckých veškerého lidu.

K téže rubrice "sněm zemský" táhne se další požadavek, aby zprávy o činnosti výboru zemského byly publikovány a shromážděnému sněmu předkládány uspořádané dle jednotlivých oborů činnosti.

O tom se zmínil mimochodem ctěný pan posl. Kalina v generální debatě včerejší.

Oprávněnost požadavku tohoto vysvítá z vážnosti všech úkolů výboru zemského, jako nejvyššího tribunálu výkonného v naší samosprávě, takže obšírnějšího odůvodnění pro tento požadavek ani není potřebí.

Pro vyřizování sněmovních prací jest však zpráva taková pomůckou přímo nezbytnou, mimo to rozšíří tato publikace znalost rozsáhlé působnosti výboru zemského v širších kruzích i důvěru k zemské samosprávě, a to jest zajisté snaha a vůle všech poslanců.

Vedle toho vykoná tím zemský výbor, co výkonný orgán sněmu úkol svůj, neboť tomuto přísluší právo žádati, aby výbor zemský dal jemu zprávu, zdaž a jak vyslovené úmysly sněmu zachovány byly a jak usneseni jeho vykonána jsou aneb zdaž a v čem se tak státi nemohlo.

V opatření takovém dobrým příkladem předcházejí nás obě druhé země koruny české, Morava a Slezsko i Dolní Rakousy, Štýrsko, kde všude předkládání zprávy zemského výboru ku sněmu jest zavedeno.

Jak se zřízení to blahodárně osvědčilo, seznáváme ze zpráv, ze sněmů těch uveřejněných, a zajisté týž blahodárný účinek objeví se i u nás na prospěch všech oborů samosprávy zemské, na prospěch, zdárné práce sněmovní a tudíž na prospěch, obecný národa a vlasti (Výborně! Souhlas. )

Nejvyšší maršálek zemský: Není nikdo již k těm položkám přihlášen ku slovu.

Prohlašuji rokování za zkončené.

Es ist niemand mehr zu diesen Positionen zum Worte vorgemerkt und ich erkläre daher die Debatte für geschlossen.

Pan zpravodaj se vzdává slova.

Der Herr Berichterstatter verzichtet aus das Schlußwort.

Wir schreiten zur Abstimmung.

Gegenstand der Abstimmung sind die Positionen: Nr. 1 des Erfordernisses, Nr. 1 der Bedeckung und in der Erledigung des Art. I.

Petitionen gehören hier keine dazu.

Předmětem hlasování jest k potřebě čís. 1., k úhradě č. 1,

ve vyřízení rozpočtu článek I. a dodatky, na které pan zpravodaj byl poukázal.

Selbstverständlich in der Erledigung mit den vom Herrn Berichterstatter bei der Einleitung des Gegenstandes erwähnten, von der Budgetkommission beantragten Zusätzen.

Žádám pány, kteří přijímají tyto položky, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche diejenigen Herren, welche diese Positionen annehmen, die Hand zu erheben.

Sie sind angenommen.

Jsou přijaty.

Zpravodaj posl. dr. Fořt: Potřeby zemské správy obsaženy jsou na stránce 142-143, úhrada na stránce 150-151.

Vyřízení rozpočtu v článku II. Potřeba činí 1, 399. 718 K,

Úhrada 846. 865 K.

Petice 1., 2. a 33. na stránce 134 a 139.

Kapitel II. Landesverwaltung. Erfordernis im Ganzen 1, 339. 718 K. Bedeckung 846. 865 K.

Petitionen 1, 2 und 33, Seite 134 und 139.

Oberstlandmarschall: Zu diesem Gegenstande ist ein Minoritätsvotum überreicht worden, welches der Herr Abgeordnete Dr. Brehm zu vertreten übernommen hat.

Ich erteile dem Vertreter des Minoritätsvotums Herrn Abgeordneten Dr. Brehm das Wort.

Abgeordneter Dr. Franz Brehm: Hoher Landtag! Das Minoritätsvotum, welches ich zu vertreten die Ehre habe, verlangt in Kürze, daß bei der Besetzung der Stellen von Landes-Beamten gebührende Rücksicht aus die Deutschen in Böhmen zu nehmen Sei.

Es ist unglaublich, daß ein derartiger Antrag in der Budgetkommission in der Minderheit blieb.

Wir hätten wenigstens erwartet, daß der feudale Großgrundbesitz, welcher so gerne einen ausgleichenden Standpunkt einnimmt, für einen solchen Antrag mit uns eingetreten wäre,

Nun, meine Herren! Es ist die alte Erfahrung, die wir wieder gemacht haben: in Worten Gerechtigkeitsgefühle für beide Nationalitäten dieses Landes, in der Tat aber der alte feindselige Standpunkt gegen das deutsche Volk in Böhmen. (Rufe: Sehr richtig)

Der einzige Grund, den die Herren von der Gegenseite gegen unseren Antrag in der Kommission einwenden konnten, war der, daß Zumeist den Deutschen in Böhmen die Kenntnis der zweiten Landessprache abgeht, daß aber von der Forderung der Kenntnis beider Landessprachen überhaupt nicht abgegangen werden kann.

Nun, meine Herren! Es gibt eine solche Unmasse von deutschen Agenden, daß eine hinreichende Anzahl von Beamten, die der čechischen Sprache nicht vollkommen mächtig sind, beschäftigt werden könnte.

An der praktischen Durchführbarkeit,

Landtagssekretär Höhm (liest):

glaube ich, werden auch die Herren von der Gegenseite nicht zweifeln. Ich will auf die Generaldebatte nicht zurückgreifen, muß aber hervorheben, daß über kurz oder lang der umgekehrte Fall eintreten kann, und wird und ich bin überzeugt, die Herren werden sich dann wieder zu helfen wissen. Sie werden den Beschluß fassen, daß die Kenntnis beider Landessprachen nur für gewisse Arten von Landesbeamten notwendig ist und die Sache ist gerettet.

Meine Herren! Wir erfüllen unsere Pflicht als Abgeordnete des deutschen Volkes, wenn wir an das hohe Haus das Ersuchen richten, für unsere Minoritätsanträge einzutreten, wenn wir auch längst verlernt haben, in nationalen Angelegenheiten an den Gerechtigkeitssinn der Mehrheit dieses Hauses zu glauben. (Beifall).

Nejvyšší maršálek zemský: Dovoluji sobě sděliti, že jsou přihlášeni k této položce řečníci.

Zu diesen Positionen sind Redner angemeldet.

a to contra: p. poslanec Šťastný, pro: pp. posl. Dr. Fiedler a Kalina.

Der Herr Abgeordnete Šťastný als contra-Redner;

die Herren Abgeordneten Dr. Fiedler und Kalina als pro-Redner.

Přichází nyní k řeči pan poslanec Šťastný.

Posl. Šťastný: Slavný sněme! Přihlásil jsem se k slovu při této kapitole proto, abych zde učinil našemu slavnému zemskému výboru jednu výčitku, která se nás rolníků velice týká. Slavný sněm se usnesl, že ukládá zemskému výboru, aby o užívacím právu statků obecných předložil sněmu osnovu zákona, dle něhož bude přípustno i nepřímé užívání statků oněch.

To myslím, že byla direktiva, která nemohla pro zemský výbor býti asi zřetelnější, jak na příště se má rozhodovat v rozepřích o užívání obecního statku. Co se ale děje?

Zemský výbor rozhoduje ve sporech o užívání práva obecního statku tak, jak rozhodoval dříve, přes to, že správní dvůr ve Vídni již se postavil na nám příznivější stanovisko. Správní soud ve Vídni rozhodl již ve mnoha a mnoha případech ve prospěch oprávněných, ale zemský výbor se pořád řídí dle staré šablony a rozhoduje v jejich neprospěch. Mne docházejí stížnosti z rozličných stran, kde to zřejmě dokázáno, že mají starousedlí právo užívací a přece jen se jim odpírá, protože ho užívají nepřímo, tedy kovářem, pastýřem atd.

Když se slavný sněm tenkrát na tom usnesl, myslím, že to bylo povinností zemského výboru, aby také tak rozhodoval. Já jsem o té věci mluvil s jedním z pp. doktorů v zemském výboru, a ten mi odpověděl: Copak je nám to platné, abychom rozhodovali ve prospěch starousedlých, když správní soud to zvrhne.

Prosím, tak má mluviti právník? To by mohl mluvit jen nějaký neprávník. Což zemský výbor má rozhodovati podle toho, jak se uzná ve Vídni? Myslím, že, když zemský výbor uzná, že je to pravé, že má na tomto právu stát, ci kdyby mu to desetkrát ve Vídni zvrhli.

Pánové, já tuto výčitku dělám zemskému výboru a žádám, aby, když je tam tolik právníků v zemském výboru, se rozhodovalo tak, jak je právem a bez ohledu na správní soud. Domluvil jsem. (Pochvala. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přijde nyní k řeči pan posl. dr. Fiedler.

Posl. dr. Fiedler: Přihlásil jsem se k slovu, bych odpověděl na výtky, které Činí menšina zemskému výboru, vzhledem ku přijímání úředníků do zemských služeb. Votum menšiny zní velice nevinně; žádá se toliko, by zemský výbor při obsazování míst zemských úředníků hleděl k úředníkům národnosti německé. Proti tomu ovšem spravedlivý člověk by ničeho nemohl namítati, nejméně pak my, kteří trváme v každém případě na tom, aby král. České bylo posuzováno jednotně a nebylo děleno na různá území podle národností; ale za návrhem tím skrývá se něco jiného.

V  debatě v rozpočtovém výboru bylo k tomu poukazováno, aby zemský výbor bral zřetel na příslušníky národnosti německé bez ohledu na to, znají-li jazyk český. Zkrátka zemský výbor má býti povinen přijímati do služeb zemských také Němce, kteří vůbec nijakým způsobem neovládají jazyka českého. Proti tomu musíme se ovšem my ohraditi.

Je především nutno, aby zemský výbor byl vyzýván přijímati do služeb zemských příslušníky národnosti německé? Především to není prakticky nutno, vždyť zemský výbor nevylučuje žádného příslušníka německé národnosti.

Zemský výbor nedělá vypsání konkursů takovým způsobem, jako se to děje v německých městech, kde se připojuje požadavek, že petent musí býti národnosti německé.

Zemský výbor klade toliko důraz na odbornou kvalifikaci a ovšem žádá při tom znalost obou jazyků zemských. Že však ne vždy hlásí se dostatečný počet petentů z německé strany, aby mohli býti přijati do zemských služeb, toho vinu nelze přičítati přece zemskému výboru. Na př. v konceptním úřednictvu, jak pan zpravodaj na to poukázal, nacházejí se ve službách zemských toliko 3 síly. Já bych mohl jej však opraviti a říci, že chybil, že je tam totiž 5 sil. Ale proč? Nechť si pánové prohlédnou vypsání konkursu, tabulky kvalifikační, jména petentů a jich kvalifikaci a seznají, že během posledních let, mohl bych říci, že asi při 12 vypsání konkursu nehlásil se ani jediný Němec do zemských služeb. (Slyšte slyšte!) Teprv při posledním konkursu, který byl nedávno vypsán, hlásil se do zemských služeb jeden německý právník, a ten byl skutečně přijat. A že skutečně v té příčině nedělo se tak jedině k vůli kvalifikaci, to poznáte z toho, že s tím německým právníkem konkurovala řada českých právníků, kteří měli stejnou ne-li lepší kvalifikaci.

V    zemské účtárně jsou poměry zvláštní. Tu věru nechápu, jakým způsobem si mohou pánové z německé strany stěžovati na nedostatek německých úředníků. Účtárna čítá 9 oddělení, a z toho jenom ve třech odděleních jsou přednostové české národnosti: (Slyšte, slyšte!) V šesti odděleních a sice v departementu 1., 5., 6., 7., 8., 9., jsou přednosty němečtí, nikoli čeští úřednicí.

Zajímavo je ale porovnati české a německé úředníky dle jednotlivých kategorií. Tu, pánové, objevuje se nám tentýž stav, jaký je ve státních službách, totiž že lepší místa zaujímají Němci a my že spokojiti se musíme s místy podřízenými. Zkrátka, v zemské službě na nejvyšších místech, jako jsou místa extra statum, řiditelů různých ústavů atd. atd. jest celkem 10 úředníků, z kterých je Čechů 5 a celá tedy polovina Němců. Tedy nijak nemohou si stěžovati páni Němci na zkracování, vždyť sami žádají, by přijímáni byli do služeb zemských úředníci německé národnosti v poměra k německému obyvatelstvu, a zde je tedy více pro ně uděláno, nežli žádají. Mezi úředníky 1. a 2. kategorie, to jsou úředníci vyšších míst, tedy radové účtárny, správcové jednotlivých ústavů pokladníci, revidenti atd., jichž dohromady je 68, nalézá zase 44 Čechů a 24 Němců. Tedy zajisté je to poměr, který odpovídá poměru národnosti v této zemi.

Ovšem, pánové, nižší místa jsou většinou obsazena Čechy, to si řekněme upřímně. Jsou to místa 3. a 4. kategorie, officiálové, asistenti, praktikanti atd. Ale, pánové, jak to přijde? Můžete mi právem namítnouti, že snad zemský výbor v nynější době nechce přijímati do služeb v účtárně německé příslušníky, a že proto jsou místa tato obsazována jen Čechy. Příčinou, pánové, je, že Němci k těmto službám se nehlásí, že zemský výbor klade příliš přísné požadavky.

Je známo, že ten, kdo dostati se chce do zemských služeb a to nejen jako úředník, nýbrž i jako písař, musí se vykázati maturitou s vyznamenáním, musí míti jiné různé výborné známky atd. Němečtí petenti, kteří se mohou vykázati takovou kvalifikací, však vůbec nepodávají ani žádostí o přijeti do zemských služeb, poněvadž nechtějí prodělávati tu trapnou kariéru u zemského výboru, která počíná písařením a teprve po delší době postupuje k praktikantství, assistentuře atd. (Posl. Kratochvíl: Oni na takové věci nejsou zvykli. )

Také z ohledů úředních nelze připustiti, aby do zemských služeb byly přijímány osoby, které neovládají dokonale oba jazyky. Což pak lze úřední agendu zemskou tak rozděliti, aby skutečně byl úředníkem zemským někdo, kdo neovládá český jazyk dostatečným způsobem? To nejde.

Každý jen tehda může býti spolehlivým orgánem, když ovládá celý materiál, když ovládá plně předmět své agendy. My jsme se již dávno, vyzuli z těch starých střevíců, že by snad měla býti agenda u centrálního úřadu vyřizována podle teritorií českého a německého, agenda musí býti dělena podle předmětu a podle oboru, na které jsou departementy zemského výboru rozčleněny.

Úředník musí ovládati celou agendu jak z českého tak i německého území a musí znáti oba jazyky.

Když pak ukazuje se na to, že úředníci exponovaní v ústavech zemských mohli by se spokojiti se znalostí jazyka jednoho, na př. úředník exponovaný v Králíkách, německém území, že by mohl býti mocen jen německého jazyka, tu zajisté sluší proti tomu namítnouti, že takový úředník není exponován věčně do venkovského ústavu, nýbrž že za jistých okolností vrátí se zase do centrálního úřadu, že konečně každý úředník může avancovati, že stane se chefem některého odboru, kde musí revidovati úředníky mladší.

Ostatně my se nestavíme nikterak proti tomu, aby přijímáni byli příslušnici německé národnosti do služeb zemských, jestliže ovšem ovládají oba zemské jazyky a já bych to přímo upřímně uvítal.

Vždyť je známo, že ten úředník, který nahlídne u centrálního úřadu do té celé samosprávní agendy, mimovolne stane se z nejzuřivějšího centralisty autonomistou. Právě to platí o jedné z našich nejlepších politických hlav, která byla zaměstnána v zemském výboru, a nazíral potom sic naše poměry jiným zrakem nežli ten, kdo tyto poměry nezná.

Byl to jeden z Vašich mužů, jichž si ceníme, který se k nám přiblížil a který zejména v jazykové otázce byl nám nejblíže, poněvadž měl příležitost u zemského výboru dopodrobna poznati, jak lze rovnoprávnost provésti až do krajnosti, aniž by tím byla některá národnost poškozena (Hlas: Byl za to ukamenován!)

Byl to Váš Lipert, jehož také Vy zajisté si vážíte. Proto nemám nic proti tomu, aby poznali agendu zemského výboru a její důležitost, a viděli, jak lze pracovati k jejímu povznesení.

To jsou příčiny, pro které nemůžeme hlasovati pro resoluci, jak zde předložena byla jako návrh minority s tou zjevnou tendencí, aby v jediné instanci, v které se zachovává rovnoprávnost, až do nejposlednějšího puntíku, najednou tato zásada měla býti porušena, a proto budeme hlasovati proti této resoluci. (Výborně! Hlučný souhlas. )

Nejvyšší maršálek zemský: Dovoluji si sděliti, že se dal zapsati pro návrh komise ještě pan posl. Dr. Schreiner.

Ich erlaube mir mitzuteilen, daß sich als pro Redner noch der Herr Abg. Dr. Schreiner hat eintragen lassen.

Gegenwärtig gelangt der Herr Abg. Kalina zum Worte.

K věcné poznámce přihlásil se ještě pan posl. Kalina.

Dávám nyní slovo panu poslanci Kalinovi.

Poslanec Kalina: Slavný sněme! Vývody mé týkati se budou stavu úřednického, který dnes je u zemského výboru částečně ustanoven, anebo částečně ustanoven býti má.

Vítám zprávu rozpočtové komise, jak jí jednotlivé poměry se upravují, vyslovuji však k zemskému výboru přání, aby při obsazování nových míst konceptních úředníků, kterých jest systemisována celá řada, byl pokud možno brán co největší zřetel k uchazečům, kteří mají plnou kvalifikaci právnickou i jazykovou, jež se u zemského výboru požaduje, kteří však před tím byli již zaměstnáni u obecních neb okresních úřadů samosprávných. Tací úředníci nabyli již značné praxe