jak se to dálo již po několik roků, tak, že se rozdělí dle rozvrhu látky, jehožto schema se nachází tištěné v rukou pánů poslanců.

Dle tohoto rozvrhu látky rozpadají se návrhy komise rozpočtové na 15 částí, dle kterých tedy se rozpadává podrobná debata na 15 různých debat. V každé z těchto částí se vyřídí dotyčné položky, potřeby a úhrady, pak vyřízení, které k dotyčným položkám náleží, a petice, které náležejí k dotyčným položkám. Zároveň dovoluji si na to upozorniti, že současně s dotyčnými položkami se vyřídí 3 zprávy, které souvisí těsně s rozpočtem. Jest to zpráva č. tisku CLXXXI., zpráva komise pro záležitosti zemědělské o zprávě zemského výboru v příčině provedení usnesení slav. sněmu ze dne 3. prosince 1901, pak zpráva komise zemědělské, č. t. ČLXXXII. o zprávě zem. výboru ze dne 30. října minulého roku, týkající se spořitelních a záložních spolků Raiffeisenových, obě tyto zprávy se vyřídí zároveň s položkami, které jsou pod č. 5; uvedeny totiž v zemědělství -a pak zpráva komise živnostenské o zemské akci na povznesení malých živnosti, která má číslo tisku CLXXIX. a která se vyřídí zároveň při 8. debatě, která se týká záležitostí živnostenských.

Pan zpravodaj zamýšlí ještě učiniti poznámku stran několika dodatků, které se strany komise ještě přijdou ke sdělení.

Der Herr Berichterstatter beabsichtigt dem hohen Hause noch einige Zusätze mitzuteilen, welche infolge Beschlusses der Budgetkommission zur Verhandlung gelangen.

Zpravodaj posl. dr. Fořt: Slavný sněme! Následkem velice rychlého provádění tisku letošní zprávy rozpočtové se stalo, že několik maličkostí zůstalo během tisku zpátky. Prosil bych, aby sl. sněm vzal laskavě na vědomí, že rozpočtová komise k tištěné zprávě navrhuje ještě tyto dodatky a sice na str. 85. řádek 12:

2. Zemskému výboru se ukládá, aby připravil a v příštím zasedání předložil osnovu zákona na změnu volebního řádu pro král. České, ve kterém by obdobně

jako na říšské radě bylo rozšířeno právo volební do sněmu na ty třídy občanstva, jimž se dosud práva toho nedostává, a aby při tom též k jiným nesrovnalostem dosavadního volebního řádu přiměřeným způsobem, svůj zřetel obrátil a příslušné změny do osnovy zákona pojal. "

Potom přijde několik tiskových chyb, které snad nemusím zvláště vytýkati a ke stránce 101 následující dodatek: "K udělení přiměřených podpor okresům a obcím postiženým živelními katastrofami v roce 1901 a na znovuzřízení zničených silnic, cest a mostů, povoluje se mimořádný úvěr v částce 100. 000 K. a vkládá se příslušný obnos dodatečně do zemského rozpočtu na rok 1902;

dále na str. 111. odst. Ia "Zemský výbor se vyzývá, aby vstoupil ve vyjednávání s vládou, aby se učinilo zákonné opatření, aby v tom případě, když náklad na obecné školství překročí určité procento celkových zemských vydání, stát přispěl přiměřeně k uhájeni oněch vydání.

Ostatní jsou tiskové chyby, ale z dodatku II. resultuje změna konečné cifry rozpočtové o 100. 000 K - tak že celková cifra rozpočtu bude obnášeti 52, 427. 703 K.

Prosím, aby slavný sněm tyto dodatky projednal s vyřízením ostatních kapitol.

Ich erlaube mir namens der Budgetkommission zu bitten, der hohe Landtag möge gleichzeitig mit der Erledigung der von der Kommission gedruckt vorliegenden Anträge auch nebstdem folgende Nachträge genehmigen.

Nämlich auf Seite 85, Zeile 12:

1. Dem Landesausschusse wird aufgetragen, er möge einen Gesetzentwurf auf Änderung der Wahlordnung für das Königreich Böhmen verbreiten und in der künstigen Session vorlegen, in welchem Gesetzesentwurfe analog wie für den Reichsrat, das Wahlrecht auf jene Bevölkerungsschichten ausgedehnt werde, welche bis jetzt dasselbe nicht besitzen, und er möge dabei auch andere Unzukömmlichkeiten der bisherigen Wahlordnung in angemessener Weise durch entsprechende Änderungen in diesem Gesetzentwurfe berücksichtigen.

Ferner als Nachtrag zur Seite 101 als

49 a) gehört eigentlich auf Seite 124 als Absatz 7:

,, Zur Gewährung von angemessenen Unterstützungen für die Elementarereignisse im Jahre 1901 betroffenen Bezirke und Gemeinden behufs Wiederherstellung der zerstörten Straßen, Wege und Brücken wird ein außerordentlicher Kredit von 100. 000 K bewilligt und der diesbezügliche Betrag in den Landesvoranschlag für das Jahr 1902 sub Kap. XII, Titel 1, nachträglich eingestellt (Ldtg. -Z. 415, Druck LXXVIII).

Ferner als Nachtrag aus Seite 111 als 1 a):

Der Landesausschuß wird aufgefordert sich mit der Regierung ins Einvernehmen zu setzen, daß im Gesetzgebungswege Vorsorge getroffen werde, daß sobald der Auswand für das Volksschulwesen einen bestimmten Perzentsatz der gesamten Landesausgaben übersteigt, der Staat zur Bestreitung desselben einen entsprechenden Beitrag zu leisten hat.

Zufolge des Anhanges, bezw. des Nachtrages wird die Endziffer des Präliminares um 100 000 k erhöht, so daß sich das Gesamterfordernis pro 1902 mit dem Betrage von 52, 427. 708 K darstellt.

Nejvyšší maršálek zemský: Žádám, by pan zpravodaj ráčil uváděti po sobě jednotlivé předměty dle rozvrhu látky.

Zpravodaj posl. dr. Fořt: Komise činí následující návrh ve "Vyřízení":

Zemskému výboru se ukládá, aby se postaral o nový tisk stenografických protokolů sněmovních z r. 1863, 1870, 1871.

2. Zemskému výboru se ukládá, aby připravil a v příštím zasedání předložil osnovu zákona na změnu volebního řádu pro král. České, ve kterém by obdobně jako na říšské radě bylo rozšířeno právo volební do sněmu na ty třídy občanstva, jimž se dosud práva toho nedostává, a aby při tom též k jiným nesrovnalostem dosavadního volebního řádu přiměřeným způsobem svůj zřetel obrátil a příslušné změny do osnovy zákona pojal. Potřeba je na straně 142, úhrada na str. 150. K tomu patří vyřízení I.

Landtags-Sekretär Höhm (liest): Landtag.

1.   Der Landesausschuß wird beauftragt für neue Drucklegung der stenographischen Protokolle über die Landtagssitzungen vom Jahre 1863, 1870 und 1871 Sorge zu tragen.

2.   Der Landesausschuß wird beauftragt, noch dem sub 2 der "Erledigung" gedruckten Texte...

Erfordernis: Kap. I. Landtag 376. 772 K. Bedeckung: 20 K.

Hiezu gehört Art. I. der Erledigung.

Nejvyšší maršálek zemský: K slovu se přihlásili k tomuto předmětu páni poslanci:

Zu diesem Absatze sind Redner zum Worte gemeldet:

contra pan poslanec Šťastný,

pro pan poslanec Houra.

Dávám slovu panu poslanci Šťastnému.

Poslanec Šťastný: Slavný sněme! Přihlásil jsem se k první kapitole rozpočtu a sice ke kapitole "sněm". té příčiny, abych mluvil o tom, je-li sněm tak složen jak má býti a jestli také v tomhle složení svému úkolu dostojí. Já myslím, že sněm dosud jest - žel - rejdištěm politických stran, já pojímám to slovo politická strana v tom smyslu, že politická strana je ta strana, která se domáhá práv občanských tedy v užším slova smyslu, a není to každá strana politická v širším slova smyslu, která se vůbec stará o záležitosti veřejné. Mám za to, že politické strany v užším smyslu, tedy strany, starající se o práva občanská, mají svou úlohu dohránu. Pánové, před sto lety to byla revoluce francouzská, která první v Evropě tehdaž domáhála se práv občanských pro své občany. Od té doby po celé století bojovalo se za práva občanská, a také v našem státě byl boj o tato práva, jež nám pak byla zajištěna pro celý stát základními zákony státními.

Tím okamžikem, kdy tato občanská práva a svobody byly zajištěny základními zákony státními přestala vlastní působnost politických stran, poněvadž bylo dosaženo toho, čeho se domáhaly. Jestliže práva ta dnešního dne nejsou prováděna jak by mela, jest věci administrace, a nikoli zákonodárství.

Ovšem politické strany se neukládají za živa do hrobu jako dosud žádná strana, dokud žije, dobrovolně do hrobu se neklade.

To nikdo však nepopře že politické strany odumírají, a nové strany, které zde již mají zastoupeni, jsou důkazem, svého odumírání. Bylo nám vytýkáno, že prý vlastně mladé strany, jež se objevily, nemají žádné ideje. Já nechci popírati, že jiné strany politické, které v novější době povstaly, nemají takové ideje, aby mohly k sobě strhnouti národ. Já jen chci připomenouti, že v novější době povstala strana radikální, strana pokroková a strana realistická, a já tvrdím, že ani jedna ani druhá ani třetí nebude schopna většího vývinu. A proč? Protože program jejich pokud je politický, nemá žádného významu a má význam pouze pokud v sobě obsahuje myšlenky sociální. Kdyby jmenované strany odhodily své ideje sociální, pak by z nich nebylo nic. Tu také vidíme, že trvají už několik let, snad 3-4, ale dosud ani jediná z nich to daleko nedovedla. Že tady mají své zástupce, to ještě neznamená, že by idea jejich pronikla v lidu. To jsou nahodilé okolnosti, ktoré těm pánům pomohli k mandátu. Ale, pánové, jiné strany, které tu vznikly, strany stavové, mají úplně jiný význam než ty strany, které jsem jmenoval; jsou to ovšem také nové strany. Strana, jako jest česká strana agrární a jako jsou naši agrárníci němečtí, kteří ovšem neseskupily se v jedinou stranu, kteří však, myslím, dosud, žel, se svými stranami politickými ovšem pouze nitkou souvisí, která dnes neb zítra se přetrhne, následkem čehož budeme míti také německou stranu agrární. Tyto strany stojí na úplně jiném stanovisku a ten, kdo chce jim upříti jejich budoucnost, jest politování hodný, že jest tak krátkozraký a nevidí, co se dnes děje.

Velectění pánové, po těch 40 let, co u nás panuje konstituční život, pohybovali jsme se pod vládou našich politických stran, a porovnejte to postavení těch tři stavů hlavních, rolnictva, živnostnictva a dělnictva jestli jsme dosáhli toho, co jsme očekávali, a jestli naše poměry ať stavové ať národní ať státoprávní nejsou mnohem horši než-li před 40 lety.

Každý musí uznati, že v ohledu státoprávním jsme udělali ohromný krok na zpět. Dnes již ve Vídni se to slovo státní právo" nesmí mezi našimi poslanci českými ani ozvati a nikdo se tam ani neopovažuje to slovo vyřknouti a sice od té doby, co pan ministrpresident Baden to zakázal. Tehdáž našim poslancům řekl: Vše můžete žádati, jen mne nepřicházejte se státním právem.

Slíbil jim tehdy, že jim v ohledu národním vyhoví, ale o státním právu nesmí býti ani muk. A, velectění pánové, od té doby pozorujete dobře, že skutečně naši poslanci na říšské radě se dle toho také zachovali a že tam to slovíčko "státní právo, ani nepromluviti. To jest v ohledu státoprávním.

V ohledu národním jsme udělali také hezký krok nazpět. Velectění pánové, dnes to přece nikdo nepopře, že Němci si dobyli mnohem více, než měli před 40 léty.

Ten kulturní vývoj obou národů, to se ovšem nedá zastírati, ale tu moc, kterou mají dnes Němci, nebudeme jim upíratí. Tedy v ohledu národním také jsme šli nazpět, a co se týče ohledu hmotného neb hospodářského neb stavového, nebudu se teprve tím obírati. To víme, kam jsme se dostali: My jsme se dostali zkrátka na pokraj záhuby.

A teď, velectění pánové, ať někdo řekne, jak může mít někdo důvěru v takové vedení národa, které se po 40 let osvědčilo za takové, které nás v ohledu státoprávním, národním a hmotném tako. řka zničilo! Kdo pak se bude diviti, že konečně jsme pomýšleli na to, když nám to nejde pod vedením stran politických, abychom si sami pomohli a sami to zkusili se svépomocí. Následkem toho konečně pronikne myšlenka, že to zkusíme. Ovšem jest poslední pokus, který činíme, ale učiněn býti musí.

Když již vidím, že můj poručník mě k ničemu nevede, než k mé vlastní záhubě, a cítím se býti zletilým, řeknu poručníkovi jednoho krásného jitra: "Poslouchej, poručníče, pod tvým vedením mně to valně nejde, já bych takhle zhynul. Nech mne státi na vlastních nohách, ať zkusím, zdali si pomohu. Děkuji ti za posavadní starost ale teď půjdu sám. "

Právě proto ale, co jsme podnikli v poslední době, má nám býti důvodem, že svému poručníku se pěkně děkujeme za posavadní jeho starost, která nás přivedla tam, kam nás přivedla, že prosíme, aby nás nechali na pokoji, že nebudeme jim dělat výčitku, když nás nepovedou, a třeba se nám špatně povede.

Nám nadávají, mají nám to za zlé a říkají, že jest to zráda národa. Já nevím, jestli nám mohou to nejmenší vyčísti, že jsme se proti národní povinnosti prohřešili od té doby, co jsme se stali stranou samostatnou. Na druhé straně říkají, že jest to rozštěpení národa. Dříve jim tutéž výčitku dělali Staročeši. Říkali jim: "Vy rozštěpujete národ!" Jestli pak na to dbali? Na to nedbali nic a roztrhali a rozštěpili národ a přivedli nás v mnohém horši poměry než sami Staročeši.

Na tuto předhůzku sami nedbali ale sami nám ji nyní činí.

Myslím, že ze všeho toho jest viděti, že když jsme se konstituovali v novou stranu, učinili jsme to z nutnosti, kterou by nám nikdo nemohl zazlívati. Kdyby naši dosavadní poručníci byli moudři a pochopili dobu, ve které žijeme, spíše by nás podporovali, než aby nám odporovali.

To přece dnes každý nahlédne, že nám nastává boj stavů, a sice tak dalece, aby mezi sebou uspořádali své záležitosti stavové tak, aby vedle sebe mohli dobře žíti. Než naši odpůrci hlavně se strany politické nás straší, že prý nastane boj stavu proti stavu. Boj stavů proti sobě může jíti do jisté meze, avšak nikdy nemůže jíti tak daleko, aby jeden stav druhý poškozoval citelně, neb aby ho ničil.

Oni soudí podle sebe; myslí, že jako strany politické vedou mezi sebou boje politické až na nůž až do posledního, že i my povedeme boj, abychom zničili stav jiný až do posledního muže. Není to pouhý nesmysl? Na něco takového nikdo nemyslí.

Jeden stav jest přece konsumentem stavu druhého, jako my jsme konsumenty stavu dělnického a živnostenského, tak jsou oba tyto stavy našimi konsumenty. Že by někdo chtěl svého vlastního konsumenta, odběratele, ničiti a seslabiti, to přece není ani myslitelno, poněvadž je to nesmysl a poškozoval by tím sebe sama.

O nějakém jiném boji, než oni bojovali, nemají ponětí. Oni bojovali skutečně - leží to v podstatě každé strany - že bojuje až do zničení svého odpůrce až do posledního muže. Já Vám připamatuji jen jeden eklatantní případ. Když již Mladočeši měli obsazena všechna místa na říšské radě, zbýval jenom dr. Dostál a potom Polák.

To byli dva velice neškodní lidé v politice, že se do jejich politiky ani nemíchali, zvláště Polák, ale páni neustále vyčítali, že nemohou nic dělat, dokud ti dva lidé ještě mají mandát a musili vší mocí usilovat o to, aby ještě těch dvou mandátů dosáhli, a když jich dosáhli a byli úplnými pány, šlo to s nimi z kopce.

To nemůže také jinak býti, poněkaždá strana, když dosáhne svého vrcholu a stane se úplným pánem situace, nezná kontroly ani odporu a stane se z ní lenoch. To je přirozená věc následkem toho, že potom již nikdo na ni nedoráží a že je sama pánem, musí upadat. To není nic zvláštního, to se stane každé straně a následkem toho všecky strany odumírají a místo nich vznikají jiné a a jiné strany.

To je přirozený běh života našeho. Ale zazlívat by to neměl nikdo jiné straně, jako nám se to děje, a dnes se to děje se všech stran politických, dnes na nás všecky strany politické útočí proto, že jsme tu, avšak já myslím, že v budoucnosti sestavení sněmu bude náležeti stranám socialním nebo-li stavům. V tomto sněmu království Českého mají oprávněnost dnes nikoliv strany politické, ty zde nemají co dělat, poněvadž úkol svůj vyplnily, dnes tu mají místa strany ne státoprávní, nýbrž socialní resp. stavy, a strany hospodářské. Na nich jedině bude záležeti budoucnost našeho sněmu.

My vidíme dnes úpadek financí zemských a bylo také přiznáno u všech stran, které mluvily včera a dnes, jejichž představitelé všichni doznali, že naše hospodářství zemské jest v úpadku, a jen jediný poslanec strany velkostatkářské kurie

Excellence pan posl. Baernreither mluvil o politice hospodářské, která, jak soudím, také zde bude hrát hlavní úlohu a povede konečně ke sblížení obou národů.

Pánové, příklad: Co způsobila hospodářská politika? Nechci chváliti politiku na říšské radě, kterou zahájil pan dr. Koerber, ale to nikdo přece neupře, že, jakmile byly položeny na denní pořádek sněmovny poslanecké, která tak byla rozrytá, že se očekávalo každodenně rozpadnutí její a která čítá 420 členů, potřeby hospodářské, tím okamžikem stal se parlament dělný.

Kdyby nebyl dr. Koerber položil na denní pořádek otázky hospodářské, myslím, že by dnes říšská rada vůbec pohromadě nebyla. To ji vysvobodilo.

Já jsem měl příležitost tvrditi své doby panu řečníku z velkostatkářské strany, že ten, kdo poradil dru Koerbrovi, aby dělal politiku hospodářskou, mu poradil dobře.

To se osvědčilo. Myslím, že také náš sněm se stane tenkráte náležitě dělným, až tady zavládne vpravdě hospodářská politika.

A pánové, ta hospodářská politika bude se bráti úplně jiným směrem, a strany, které tu budou, myslím, že budou také ještě jinak pracovat, než pracují dosud. Sněm hledí pomoci svému hospodářství předně novými daněmi, za druhé většími přirážkami, za třetí dluhy a po případě šetřením.

Velectění pánové, mluviti dnes o šetrnosti, jest skutečně házení hráchu na zeď.

Kde pak dnes v celém životě občanském, obecním, okresním, zemském, státním jest viděti nějakou náladu k šetrnosti? Nikde!

Podívejte se na náš život domácí, podívejte se na našeho čeledína, jest-li najdete při něm nejmenší zrnko šetrnosti. Podívejte re do domácnosti, do obecního hospodářství, všude vidíte jen nešetrnost, rozhazování peněz, řízení se podle módy, zkrátka marnivost, a marnivost ta zasahuje až do parlamentů. I zde se dějí marnivosti, že se vyhazují peníze na zbytečné věci; to nemůžete popříti, vždyť řečníci všech stran to doznávali a nabádali k šetrnosti.

Ale ten člověk se ještě nenarodil, který by přivedl obrat v té věci, to nejspíše bude museti předcházeti nějaká sociální revoluce, nežli zase nastane obrat, aby nejenom jednotlivci, ale i korporace se řídily ve svém hospodářství podle toho, jak kapsa jejich stačí, a to platí i o našem sněmu.

My bychom, jak někteří řečníci dobře o tom mluvili, měli jíti podle kapsy, dávati na to, na co máme peníze a ne rozdávati je na to, na co se nám jich nedostává. (Posl. Dr. z Mettalů: To by nebyl pokrok možný!)

Pokrok leží dnes v tom, aby se přivedlo veškeré hospodářství, jak soukromé tak veřejné, k bankrotu. Myslím, že spočívá pokrok v tom, aby co možná největší počet lidí učiněn byl spokojeným a šťastným (Hlas: Jest třeba investici!)

A k tomu by měly býti použity všecky vymoženosti technické i jiné. Ale já se ptám, je-li v tom pokrok, když se den co den dělá více a více lidí nespokojenými?

Porovnejte jenom dnešní stav lidské společnosti a stav za doby roboty. Kdybyste tenkráte se byli ptali sta lidí a dnes se ptali téhož počtu, jsou-li spokojeni, myslím, že tenkráte v těch stísněných poměrech byli byste našli větší percento těch, kteří by řekli, že jsou spokojeni, nežli jich najdete dnes.

Jmenujte mi jeden stav v celé společnosti lidské, který řekne dnes, že jest spokojen? Ani ty stavy to neřeknou, které se těší, když objektivně se na ně podíváme, blahobytu.

Ty teprve říkají, že jsou nespokojeni. Velectění pánové, myslíte, že tím zlepšením platů úřednických, učitelů a jiných veřejně postavených osob stanou se osoby ty spokojenější?

Ani jim to nenapadne; naopak oni přivyknou pořád větším a větším, uměle jim vštípeným potřebám a tím budou ještě nespokojenějšími, poněvadž budou míti teprve více potřeb, než jejich prostředky dovolují. To není žádný pokrok a nemůže v tom býti žádný pokrok, když já více utratím, nežli mám skutečně příjmů, a proto také nelze v tom viděti žádný pokrok, když ku příkladu sněm náš vydává peníze na to, na co je nemá. Ale pánové my v našem hospodářství zemském zajisté nepřivedeme žádnou rovnováhu v našich financích. Nové daně, ať jsou jakékoliv, neuspokojí. Dělání dluhů také ne a dělání přirážek teprve ne, ale tomu se divím, že z těch pánů, kteří mluvili o tom zemském hospodářství, se nikdo nezmínil o té pravé příčině našeho smutného stavu naších zemských financí. Tento smutný stav zemských financi pozůstává podle mého skromného náhledu v tom, že naše země jest stále ochuzována říší a státem. Nejprvé nás ochuzuje společný rozpočet s říší uherskou.

Říše uherská, jak známo, uvaluje ve Cislajtanii břemena, která ovšem my nejvíce platíme, totiž 2/3 celého nákladu na společné záležitosti, kdežto by bylo spravedlivým, když se s námi Uhersko dělí o politickou moc, ačkoliv má Uhersko větší politickou moc nežli Cislastanie aby klíč byl 50: 50, ale nikoli 36 proc.: 60. To je nespravedlivý klíč. Tam jsme ochuzováni nejprve. K té Cislajtanii ale přicházejí zase země haličské, které nás ochuzují po druhé.

Vy víte, že celá politika polských zemí pozůstává v tom, kde mohou z Cislaitanie nějaký groš utrhnouti. Po nich přicházejí alpské země, které nás ochuzují a konečně přichází ta matička Cislajtanie, Vídeň, která to dotáhne. A teprve, když nás všichni tito činitelové pořádně ochudili a vyssáli, a naše kapsy pořádně vyprázdnili, teprve pak nám řeknou: S těmi zbytky, jestli vám vůbec něco zbylo, opatřte si Vaše záležitosti zemské. Takováhle jest vídeňská politika, která nás nejprve do krve vymačká, a potom nám říká, abychom se živili sami. To nemůže vésti k ničemu dobrému; divím se tomu, že naši krajané němečtí, tohle nepoznávají.

Pan poslanec Dr. Eppinger nám dnes vyčítal, že my chceme prý samostatnost zemí českých proto, že jsme ji někdy mívali, tedy z důvodu právního. Nikoliv pánové, my chceme samostatnost zemí českých z důvodu hospodářského a nikoliv právního.

Kdyby někdo českým zemím mohl zachovati ty miliony, které dávají všechny tři země české na společné záležitosti - více, než patří - jinak ani bychom o celé české státní právo z ohledů finančních nestáli.

Ale považte si, když z těch 3 zemí českých plyne každý rok nejméně 120 až 150 milionů na ostatní země cislajtanské resp. na společné záležitosti říšské a státní, jak můžeme s takovým stavem býti spokojeni?

To dá zdravý smysl, že to nelze, a já nepochopuji, že naši Němci tuhle prajednoduchou záležitost vůbec nepoznávají. Ovšem, když nejsou přístupni jinému názoru, než že samostatnost chceme pouze proto, že jsme to měli, pak se ovšem nedivím, ale ten argument to není. Pánové, ze všech 17 zemí Cislajtanie jsou jedině tři země koruny české aktivními z ostatních všech 14 zemí, mimo Dolní Rakousy následkem Vídně, na kterou všichni přispíváme, jsou passivní.

Jak můžeme my snést takový nešťasný osud, abychom my sloužili neustále a neustále co otroci k vyživení všech ostatních zemí v Cislajtanii, vždyť je to osud, který nás konečně musí přivésti k zoufalství, že se konečně přece jen vzchopíme k tomu, abychom si hleděli z tohoto otroctví pomoci. Nás praktické lidi vůbec nemůže vésti jen to, že jsme měli k věcem právo, nýbrž zase jen to, abychom z toho práva nabyli prospěchu.

Kdybychom z toho dobytí práva měli škodu, ledy bychom se toho práva, i kdybychom mohli, nedomáhali. Ale poněvadž samostatnost království Českého přivádí to s sebou, že bychom my, co jediná aktivní země v Cislajtanii si zachovali mnoho a mnoho peněz pro sebe, takže bychom mohli žíti v blahobytu u porovnáni s ostatními zeměmi, nutí nás to k dobývání samostatnosti zemí českých. Já myslím, že konečně ta doba i u Němců nadejde, že pochopí, že z příčin hospodářských je třeba dobývati samostatnosti zemí českých. A k tomu poznání nevede politika politických stran, k tomu vede jedině politika stavovská, politika sociální. A když pozorujeme, jaký obrat se již stal v náhledech rozličných jednotlivců, můžeme se tomu těšiti, že se tam stane obrat i ve větším. Vychází to z projevu jednotlivců, že také Němci mají toho posavadního stavu dost.

V předešlém období, co jsme zde zasedali, neslyšeli jsme takové nářky na vládu Vídeňskou, jako právě letos. Při každé příležitosti jste to pozorovali a já to pozoroval s potěšením, že též oni za čínají nadávat vládě jak my, ono jim leze také za nehty ta správa vídeňská. A já myslím, že až přijdou naši němečtí agrárníci k veslu mezi Němci, uvidíme, že budou takovou zpívat, jakou zpíváme my. Je to vidět z toho, když může poslanec německý z Čech na říšské radě říci: Víte co, my agrárníci se spojíme bez rozdílu národností a bez rozdílů politických, a budeme potom vidět, jestli v té říšské radě dosáhneme svého. To řekl, prosím, německý poslanec z Čech na říšské radě. To by, prosím před krátkou dobou ten člověk nebyl řekl. Jiný pak pravil: "Vom Nationalismus werden wir nicht fett. (Z národnostních sporů nestloustnem. ) A řekl to německý poslanec té strany, která stojí za hranicemi naší říše. Jsou to ovšem jen projevy jednotlivce, z tohoto můžeme ale usoudit, že už toho Němci mají také po krk, a hospodářský úpadek je povede k tomu, aby se s námi splichtili. A já mymyslím, že také národní ostři se politikou hospodářskou otupí.

Je tomu asi týden, co odbývána nějaká veliká schůze německých agrárníků v Praze. Druhý den četl jsem ve zprávě o této schůzi, že jistému německému poslanci z Čech vyčítáno po schůzi, že prý není dosti německý, že prý není dosti velikým Němcem. Co pak to znamená? To znamená, že již jim ten člověk nezdá se býti proti nám tak ostrý, jako dříve. To je náhodou agrárník.

Když zde všecky ty zjevy porovnáte mezi sebou, můžete pozorovat, pánové, že stavovská politika, hospodářská politika vede k otupení ostří národních a že povede také někdy k sblížení - bude to sice ještě delší čas trvat, avšak nouze nás i Němce jako Dalibora naučí housti - a Že konečně povede ke všemu tomu, Čeho jsme si přáli a čeho si přejeme, Čeho ale nebylo dosaženo, právě proto, poněvadž nám v tom překážely strany politické.

Pánové, já Vás chci upozorniti na jednu věc. Když pozorujete rokování doktorů práv o našich věcech, jako na př. právě dnes tak učinil pan Dr. Eppinger, seznáte, že oni mluví velice široce o theorii, ale do praktické otázky že Vám nikdo nezasáhne. Těch se vždy náramně bojí. A, pánové, já jsem přesvědčen, že do smíru národů nás nepovedou doktoři práv, nýbrž stavy samy. Měl jsem příležitost setkati se jednou s dvěma doktory práv. Bylo tehdy po nějaká národní affeře ve Vídni a jeden z nich pravil: "Ale s těmi národními třenicemi již by se mohlo jednou přestat. Já nevím k čemu to povede. " Já řekl: "Poslouchejte, pane doktore, kdybyste se vy doktoři do toho nemíchali a nechali, aby národové spolu sami se smířili, jestě oni by to dokázali bez vás lépe". Ten druhý doktor práv, který stál vedle, pravil k němu: "Poslouchejte, kolego, ten Šťastný má skoro pravdu; když ke mně na př. přijdou dvě strany, které chtějí vésti spor, vidím mnohdy, že by se snadno daly mezi sebou srovnati, ale má povinnost jako advokáta to káže, abych upozornil svého klienta na všechny možné následky, kdyby on ke smíru takovému, jaký by se snadno dal docíliti, přistoupil; a když to udělám, pak se strany nesmíří". (Veselost. )

Pánové, to je tedy z praktického života a jest tomu skutečně i jinde tak. Jakmile takový smír národní, ne snad všeobecný, nýbrž jen v jistých věcech, by byl uzavřen a v paragrafy pojat, tu, poněvadž naše lidská mluva není tak dokonalá, aby každé slovo se nedalo nějak jinak vyložiti, přirozený následek toho by byl, že každá strana vyloží si dotyčný zákon ve svůj vlastni prospěch, a z toho následují právě sváry a spory. Já si ale nedovedu ani pomysliti, že, když by zde seděly stavy, když by na jedné straně byli Čeští agrárníci a na druhé straně němečtí, kdyby na jedné straně byli živnostníci čeští, na druhé němečtí a konečně dělníci čeští a němečtí, že by tyto stavy mezi sebou se praly o zásadnost. Na to není ani pomyšlení. Já si to nedovedu ani představiti, aby se český rolník pral s rolníkem německým o národnost.