Nevíme prý, co chceme Na to jest odpověď velice jednoduchá. Rozhlédněte se po historii tohoto státu.

Před třemi stoletími byl národ náš představitelem vlastního státu. Pan dr. Eppinger uvedl podobenství stran osob, jeden a týž dům obývajících a pravil: Když běží o to, abychom přetvořili k vůli jednomu obyvateli konstrukci svého domu, nemusíme se říditi stavitelem, který radí: strhněte to!

Konstatuji, Že my jsme před stoletími byli v dotyčné budově vlastními hospodáři. Piůbéhem politických dějů stali jsme se paroby, kteří nebydlí již jako dříve v prvním poschodí; nýbrž kteří jsou odkázáni na bídný čelednik.

Vůči tomu jest pochopitelno, že ve vědomí toho, čím jsme byli v této zemi, neustaneme se dovolávati, aby poměry společného nyní domu byly tak upraveny, bychom nemuseli trvat v čeledníku a Vy v salonech, nýbrž abychom se o všechny místnosti dělili způsobem spravedlivým. Cože chceme? My chceme, abychom byli národem politicky svéprávným. Veškeré lidstvo žije ve formách národních skupin a skupiny tyto žijí jen tehda život celý, když jsou s to, všem potřebám života tohoto učiniti za dost K tomu potřebí mají politické svéprávnosti.

Politická svéprávnost je soubor praerogativ, které poskytují možnost, aby národ prostředkem svých vlastních sil staral se nejen o zlepšení a rozhojnění hospodářského blahobytu, nejen o rozhojnění kulturních požitků, ale aby si též zabezpečil trvale svoji existenci. Politická svéprávnost toť tedy cíl, jehož se domáháme k tomu konci, abychom své potřeby existenční, rozvojové a mravní mohli plně uspokojiti.

Národ porobený činiti tak nemůže a proto jest nezbytnou nutností pro každý národ vlastní samostatnosti pozbyvší, aby napjal všechny síly ku svrhnutí jha, jej tísnícího, a domáhal se dosažení aspoň takové míry vlastního státního života, která jeví se být v daných poměrech uskutečnitelnou. Tedy politická svéprávnost jest jádrem snah, spočívajícím v státoprávním programu. To chceme, pane dre Eppingře; však my víme též zcela jasně, proč to chceme!

My to chceme proto, poněvadž máme na politickou svéprávnost právní nárok. Dovolte, abych odvětil p. drovi Eppingerovi, který se odvolával na spis dra Kalouska. (Dr. Hackel: Der Berichterstatter referiert doch nur über das Budget? Beifall. Hlasy na lavicích českých: To je drzost! Bouřlivý, dlouho trvající odpor mezi českými poslanci - Ven s ním, to je drzost! Jenom maršálek má právo napomínat. Posl. Anýž: To je policajtská povaha. Posl. Brzorád: Takové smělosti zde ještě nebylo! Posl. Dr. Pippich: Toho my nesnesem! Hluk, nejv. maršálek zvoní. )

Zpravodaj poslanec dr. Fořt: Pánové, konstatuji, že nepřestal jsem býti poslancem, i když nalézám se na tomto místě zpravodajském. (Hlučná pochvala!) Mám nejen právo, nýbrž i povinnost, abych vůči výtkám tak frivolním co nejrozhodněji se ohradil. (Opětná hlučná pochvala).

(Posl. dr. Pippich. - Tady roste ta německá zpupnost).

Zpravodaj poslanec dr. Fořt Pan dr. Eppinger nám vytýkal, že prý mezi námi panuje spor v tom, do jaké míry Ferdinandea je platným zákonem, a dovozoval, že Kalousek ve svém známém výborném spise popírá platnost Ferdinandey jakožto zákona, který nastoupil způsobem dle tehdejších poměrů ústavních v život, nýbrž že to byl akt čirého násilí.

Toť pravda a každý z nás ví, že Ferdinandea z r. 1826 jest dílem násilí. Kdo by o tom pochyboval, nechť si přečte její první odstavec, kde Ferdinand II. sám, resp. redaktoři. Obnoveného zřízení z r. 1627 výslovně praví: Poněvadž se nám podařilo pomocí Boží a panenky Marie toto král. České opětně mocí brannou podmaniti" atd., načež vyhrazuje si známé jus legis fereudae, ruší tím co neb křiklavěji ústavní právo země do té doby platné. V tom souhlasíme všichni a dr. Kramář také. Jestliže však dr. Kramář ve brožuře citované drem Eppingrem vychází při posuzování státoprávních snah našich z druhé polovice století 18., má patrně následující na zřeteli: V druhé polovici století toho, r. 1749, jak Vám známo, vedena nejbezohlednější rána sekerou proti poslednímu zbytku materielní a státoprávní samostatnosti našeho království. Stalo se tak zrušením dvorské kanceláře, následovala pak centralisace Terezianská a za ní doba Josefínská. Z této doby vycházel dr. Kramář, aniž tvrdil, že Ferdinandea byla aktem zákonným. Vzdor tomu, že Ferdinandea nám hluboce ublížila, a že vlastně je zabijákem českého státu, přece jen uznávala aspoň jeho formální jsoucnost. Však v době Terezianské a Josefinské byl i ten zbytek, který nám Ferdinandea ponechala z kořene vyvrácen a proto má p. dr. Kramář docela pravdu, když líče dílo centralisace století osmnáctého, poukazuje na první stav, panovavší až do r. 1749. Myslím proto, že p. dr. Eppinger nemá při porovnání dotyčného odstavce ze spisu Kalouskova se spisem dra. Kramáře práva k výroku, že nevíme, jest-li Ferdinandea platí nebo neplatí a na jakých základech náš státoprávní program vlastně spočívá. Jsem sice přívrženec právní theorie, která vychází z přesvědčení, že v právu rozhoduje realita a nikoli abstraktní pomysl, ale nicméně tak daleko žádný odpůrce přirozenoprávní theorie jíti nemůže, aby tvrdil, že mravnost pro obor práva vůbec nemá žádného významu. (Slyšte! Slyšte!) A jestliže se z toho vyvozuje theorie, která vychází se stanoviska, když někoho přepadna, zardousím a on vypustí ducha, nabyl jsem všeho práva vůči němu. - (Hlučný souhlas! a hlasy: To je německé právo, to je Mommsenova theorie!) - pak staví se tím veškerý právní život pod zorný úhel naprostého, surového násilí.

Pan dr. Eppinger řekl dále, že prý nevíme ani, jak to chceme. Již jsem pravil, že naším státoprávním cílem je politická svéprávnost a dodávám ihned, politická svéprávnost upravená v mezích státu rakouského, a to proto, poněvadž myslím, že naše státní právo není naprosto žádnou protivou účelu a blaha státu rakouského, nýbrž že je jeho podmínkou. (Výborně! Tak jest!)

Dr. Brzorád: To jest jeho záchranou.

Dr. Fořt: A teprve, pánové, až našemu nároku státoprávnímu bude učiněno zadost, teprve potom státníkové rakouští budou moci klidně spáti, a Rakousko nebude se moci obávati nebezpečí, které hrozí od hlasatelů theorie, jíž dávají výraz kollegové paua dra. Eppingra. Pan dr. Eppinger tedy řekl, že nevíme vlastně jak to chceme.

Což pak pan dr. Eppinger, který se osvědčil býti tak znamenitým znalcem historie, přehlédl celé uplynulé 50tiletí? Což pak pan dr. Eppinger nezná naše snahy, jimž dán výraz r. 1848? Což pak neví - notabene byli to tehdy částečně i političtí jeho přátelé, kteří s námi šli za jedno - a nezná ony 2 petice svatováclavské, ve kterých byl program státoprávní v moderní úpravě ostře vyjádřen několika body; nový, moderním požadavkům odpovídající sněm, zodpovědnost zástupce státu tomuto sněmu, nejvyšší instance v zemi a správní spojení zemi koruny české?

Taková byla naše první formulace. K provedení věci ovšem nedošlo; proč jest známo, a nehodlám šířiti o tom slov.

Ale hned potom, pánové, přišli jsme do Vidně a do Kroměříže, kde jsme opětně - ovšem s jistými slevami, což je ostatně přirozeno - těmto svým požadavkům aspoň částečný dali výraz v elaboratu Palackého při úradách o kroměřižské ústavě.

Kdyby ústava tato, tvořící jakýs kompromis mezi federalismem a centralismem byla přišla k místu, dnes by význam Rakouska byl zajisté jiný jak v mezinárodním koncertě, tak i se stanoviska finančního a hospodářského. Ale věc jest již odbyta. Prosím tedy, abyste nám nevytýkali, že jsme dosud neřekli, kterak provedení snah svých si představujeme. Vždyť, pánové, i při fundamentálkách r. 1871 dali jsme výraz všemu tomu, co v ohledu politické svéprávnosti jest naší touhou.

Což může býti, pánové, něco určitěji konstruováno, než byly fundamentálky? Připouštím, že fundamentálky měly snad organické vady, však vzhledem k jejich obsahu po stránce formální jistě nám nikdo nemůže vytýkati, že vlastně nevíme, co chceme.

Posl. Dr. Brzorád: Proč šli s námi do Vídně, prositi císaře, aby se dal korunovati (Hlučný souhlas).

Posl. Dr. Fořt: Ano, pánové, hned na počátku našeho novověkého sněmování, hned v jedné z prvních schůzí sněmu r. 1861 povstal kardinál a učinil návrh: Slavný sněme, račiž se usnésti, aby vyslána byla deputace k Jeho Veličenstvu císaři a králi se žádostí, aby položil korunu svatou na svoji skráň (Výborně, Hlučný souhlas. )

A pánové, návrh tento přijat byl nejen na české a velkostatkářské straně, nýbrž také na straně německé, a deputace účastnil se tehdy i sám purkmistr liberecký.

Posl. Dr. Ed. Grégr: Také zdejší Haasz tam byl!

Posl. Dr. Fořt (pokračuje): Tedy pánové, co chceme, a kterak to chceme, je jasno. A vůči tomu dr. Eppinger nám, pánové, vrhl ve tvář výtku, že naše státoprávní pachtění, jak on to nazývá, jest prý "Frevel". Tedy "neřest". Výtka tato má bezpochyby ten smysl, že my český lid uvádíme v omyl, že veškeré naše snažení, které po stránce státoprávní rozvinujeme, nemá reálního podkladu žádného v přirozenosti lidské spočívajícího kořene, a že jest pouze fantomem a balamucením davu. - Toť výčitka, kterou musíme všichni s největším rozhorčením odmítnouti. (Výborně, hlučný souhlas). A proč ? Pánové, podívejte se na rakouský stát a podívejte se, jakou posici zaujímá v tomto státě šestimilionový český národ, proberte jen všechny sociální vrstvy a všechny stránky života veřejného.

Uvádím důstojníky vojenské, uvádím úředníky, všude vidíte, že Čech je z pravidla helotou, že nemůže to přivésti zvláště na vyšších místech úřednických a vojenských dále, jestliže svoji národnost nezapírá.

Náš český člověk je nucen se krčiti, svoji národnost zapírati, neboť z pravidla jenom důstojník a úředník, který se stane národně bezbarvým neb dokonce renegátem, má zajištěnou vyšší kariéru. (Výborně!) Toť stav, který si žádný sebevědomý národ nemůže dáti líbiti. (Výborně!) Hleďte dále k poměrům kulturním a hospodářským, kterak centralistický stát o naše potřeby pečoval a pečuje.

Bylo zde se strany několika řečníků vytýkáno, že prý příliš mnoho vydáváme na kulturní potřeby. Proč tak činíme ? Poněvadž stát rakouský, řídě se zásadou dvojího lokte, systematicky naše potřeby zanedbává a my musíme vlastními penězi, vlastními svými mozoly nahrazovati, co nedbalosti státu bylo na nás proviněno. (Hlas: Naše města se zakrvácela!) To je pokud se týče potřeb kulturních.

Všimněte si věcí hospodářských. Jak nás centralistický stát zanedbává a vyssává! O berních poměrech nehodlám ani mluviti Podívejte se, kterak ony hospodářské úkoly, které všude jinde stát koná z vlastní iniciativy, musíme si sami opatřovati. A všimněte si-je to jen maličkost několika milionů - kterak po celá desítiletí ba staletí přírodní skvost, řeka protékající Prahou, ležela ladem a teprve, když po dlouhé a dlouhé agitaci a po dlouhých a dlouhých pracích se mělo přikročiti k provedení dotyčných úprav, musilo si toto zbědované království České polovici milionového nákladu zaplatiti samo.

Kdybych měl obraz tento dokresliti, pokud se týče komunikací železničních, tu bych Vám naznačil věci, nad kterými byste spínali ruce. Vezměte jen tu ubohou Prahu. Co má Vídeň naproti Praze v kulturním a hospodářském ohledu: musea, divadla, okružní dráhy atd. atd. ! Ale nechoďme tak daleko! Zůstaňme jen při našem nádraží císaře Františka Josefa. Kdyby nic nemluvilo o nedbalosti a nešetrnosti, s jakou se stát vůči tomuto království zachovává, tak tento zbědovaný obraz nádraží cís. Františka Josefa odpusťte mi toto argumentům - mluví celé knihy. (Výborně!)

Mám za to, kdybych byl dnes policejním ředitelem, - a já si toho z pochopitelných důvodů nepřeju - tož bych okamžitě veškeru vozbu na tomto nádraží zakázal. (Hlas: Vždyť tam jde o život!) Takové jsou poměry v tomto království. A věc je pochopitelná; jsme-li tu podruhy, musíme si dáti všecko líbiti. (Tak jest!)

To jsou ony křiklavé příčiny hospodářské, kulturní a mravní, které nás dohánějí silou elementární, abychom se domáhali politické svéprávnosti, aby o nás neplatilo Ovidovo: Sic vos non vobis. ) A kdyby snad státoprávní ruch u nás utuchl, kdybychom tak zmalátněli, žebychom se vzdali snah po politické svéprávnosti a nutnost vlastního státního života pustili se zřetele, vyřinula by se z lůna národa živelní silou nová vlna, která by celý národ povzbudila k opětnému zápasu za nejsvětejší jeho úkoly (Výborně! Hlučný souhlas. ), nejsvětejší proto, poněvadž odpovídají životním potřebám a diktátům nejvnitrnější přirozenosti. (Výborně !)

Ale oč Vám běží při centralismu? Vám neběží o formy, které jste způsobem tak výmluvným hájili, Vám běží o nadvládu, nám však běží o sebezachování ! (Tak jest!)

To je celý náš problém! Vy chcete nadvládu a tu Vám poskytl centralistický stát absolutistický, jemuž ovšem bohdá neběželo o to, aby Vám a nejméně stranám, jež hlásají heslo: Los von Rom! (znamenající vlastně: Los von Österreich!) udělal libost, ale který centralisoval a germanisoval pro své účely.

Centralismus absolutistický však dohospodařil a nezbývalo, než hledati formy ústavní. Ale stará myšlenka nevzala za své, myšlenka, udržeti tento stát v nadvládě němectva. Velectění pánové! Co znamená ten celý náš 40letý zápas ústavní? Znamená, že Rakousko, které nemohlo německou nadvládu ve formě absolutistické udržeti, snaží se tuto nadvládu udržeti ve formě konstituční! (Výborně!)

A my proti tomu zaujímáme stanovisko, že nadvláda Vaše jest nepřirozená v století 20tém, kdy národové mají právo spolupůsobiti při správě a řízení státním, poněvadž krví svou musí existenci toho státu chrániti. (Tak jest!) Neboť dnešní moderní stát není l´état c'est moi, jest organickou skupinou uvědomělého občanstva, následkem čehož my národové, kteří jsme ve většině, musíme trvati na tom, aby nepřirozená nadvláda menšiny vzala za své a aby ústava byla tak upravena, by všichni národové mohli bráti poměrný podíl na státním životě. (Výborně!)

Pan dr. Eppinger mimo jiné uvedl myšlenku, že prý jest nyní naprosto nemístné a nevčasné, abychom mluvili o vyplnění svých přání jazykových. Stojíme před vyrovnáním uherským a jinými důležitostmi hospodářskými a vliv těchto velikých otázek vrhá prý dnes svůj stín, tak že naprosto není místa, abychom jednali o otázkách jazykových, poněvadž bychom vývoj věcí uvedli na scestí a celý stát vydali všem zmatkům a útrapám. Nuž, vzpomeňme si, co stalo se před třemi roky.

Tehdáž jsme měli rovněž uherské vyrovnání na denním pořádku, tehdáž jsme měli také celní tarif (Výborně!) a kde pak byli onino pánové se svými námitkami, že před uherským vyrovnáním se nemá mluviti o otázkách jazykových, že se musí především hájiti zájmy hospodářské ? Kde jste byli tenkrát se svými obavami a se svou péčí o společné říšské zájmy? Byli jste v obstrukci a po celá tří léta Vaše láska a péče o hospodářský prospěch lidu nebyly tak mocné a nepohnuly Vás od konání politity pultů, pokliček, trubiček a píšťalek (Výborně).

Jestliže dnes nám kážete pouhou vodu a po celá tři léta jste pili sami víno a sice velmi ohnivé víno, děkujeme vám za Vaši radu a půjdeme svou cestou.

Dále řekl pan dr. Eppinger, že prý otázka jazyková konečně nemohla býti upravena jinak, než-li když se jednomu jazyku - náhodou jest to prý jazyk německý - poskytne přednost jazyka státního.

Velectění pánové, račte dovoliti, abych poukázal na starou pravdu, jež mezi lidmi, kteří se obírají historií Rakouska, není novinkou.

Již Palacký a mnoho jiných politiků na slovo vzatých velmi zřejmě poukázali na to, že, kdyby nebylo jiných důvodů pro decentralisaci Rakouska - a jest jich velmi mnoho - ten čistě formální důvod jest dostatečný, že totiž Rakousko záleží z národů různých jazyků a že pod centralistickým kloboukem rovnoprávnost mezi těmito národy jest nemožná. Rovnoprávnost jazyková a centralistický systém to jest contradictio in adiecto, to jsou věci, které se navzájem vylučují. A proto tvrdím, etnografické složení státu jest jeden z důvodů, který nás vede k tomu, abychom právě se zřetelem na nutnou a všeobecně žádano a rovnoprávnost všech rakouských národů domáhali se změny dosavadní skladby ústavní ve směru decentralisace, ve směru federace. I kdyby bylo pravda, co řekl pan dr. Eppinger, a kdyby i zůstalo při dosavadní struktuře státu, myslíte že by musela býti zrovna němčina, jako státní jazyk uzákoněna?

Vždyť víte, že se po léta užívalo latiny, víte, že ve státech složených z národů různých, jako jest Belgie, Švýcarsko, užívá se rovnoprávně všech dotyčných jazyků. Proč pak by to musela být u nás výhradně němčina, když tato ani v Prusku samém není státním jazykem, jak nedávno četli jsme v rozsudku soudu pruského.

Proč pak a z jakých příčin by mohla pro němčinu žádána býti v Rakousku zvláštní výhrada, když ani ve státě, který v první řadě representuje sílu a moc Němectva, nemá tento jazyk privilegií, kterých se u nás domáháte?

P. dr. Eppinger činil si úsměšky z toho, jakým způsobem prý bychom provedli renaissanci státu, když prý tak zvaná právní kontinuita jest nadobro přeměněna.

Stavovský sněm roku 1848 vzal prý za své vzavší oktrojírkou z r. 1849. Kdybychom chtěli, aby stavovský tento sněm znovu oživl, byl by to pravý "Raritätenkabinet" voskových figur, kabinet starých pánů ze stavu panského, rytířského a duchovního - tento po r. 1627 tvořil u nás zvláštní stav - konečně měst královských, kterých prý není.

Divím se skutečně, že muž tak bystrý, jako pan dr. Eppinger, na podobný řekl bych "Gemeinplatz" se odvážil (Hlasy: Hloupost!) Já nechci býti tak nezdvořilý, ale jest to "Gemeinplatz" prvního řádu. Víte, že ve veřejném právu pojem "kontinuity" velkou praktickou úlohu celkem nehraje.

Jeť namnoze vše to, co zove se platné právo státní, většinou dílo moci neb dokonce meče. Věc tu nezměníme, pokud se společnost lidská na celém světě nesbratří tak - já tomu nevěřím, poněvadž to neodpovídá lidské přirozenosti - aby si mohla zaříditi domácnost jaksi světovou, opírající se o zásady mravnosti, tak jak tomu jest v oboru práva soukromého v rámci státním.

Dokud se to nestane, obor veřejného, zvláště pak státního práva, zůstane oborem, v němž rozhoduje diktát moci.

Je-li tomu tak, lze pochopiti, že ten, kdo byl za jistých okolnosti rdousen a nedordousen, když se mu ulevilo, když jeho svaly opětně sesílily, když jeho žilami začla znovu kolovati živá krev a síla života, týmž diktátem moci použije své posice, aby uloupenou kořist dostal zpět.

Z těchto důvodů celá nauka o následcích přerušené právní kontuinity pro obor práva státního praktické ceny hrubě nemá. Však přes to vše, pokud se státoprávního postavení království Českého týče, ona v pochybnost braná kontinuita, hledíme-li k momentům formálním, nikterak přerušena nebyla.

R. 1848 byl stavovský sněm zrušen a vydán kabinetní list z 8. dubna. Na to následovala Pillersdorfova ústava, Kroměřížský sněm, pak absolutismus, ten trval 10 roků, načež přišel říjnový diplom a únorovka z r. 1861, a první čin, který v novém sněmu na základě únorovky svolaném nástupci bývalých stavů učinili, byl protest proti událostem posledního desítiletí a výhrada, že faktickým stavem dle únorovky vzniknuvším, nesmějí být stará ústavní práva této země považována za zrušená. Patrno, že všechny sofistické dedukce o přerušené právní kontuinitě jsou počínáním přímo bláhovým a věru se divím, že muž tak bystrý do podobných lichých kliček vůbec se poušti.

Dovolte, abych ke konci svých vývodů dotknul se ještě jednou letmo již uvedené myšlenky, které dal pan dr. Eppinger výraz.

Myšlenka tato byla odezvou celé řady řečí, jež včera byly proneseny, zejména řeči pana Baernreithera. Myšlenka tato vrcholí, jak uvedeno, v tom, že máme prozatím odstaviti svá jazyková desideria, že máme se sloučiti s pány kolegy německými do jednoho šiku, abychom hájili zájmu celostátního vůči velikým hospodářským úkolům, které na nás čekají, tedy, jedním slovem, byl to chvalozpěv na heslo, které tvoří podstatu politické moudrosti nynějšího ministrpresidenta p. dra Koerbra, odstaviti, co nás dělí, politiku, jazykové věci a sloučiti se v hájení potřeb hospodářských. Dovolte, abych se o této věci nepokrytě vyjádřil.

Mám dojem, že celá politická formule pana dra Koerbra není nic jiného, než španělskou stěnou. Dru Koerbrovi neběží o ty různé, lak mocně nadmuté hospodářské důležitosti, jemu běží o úkol daleko jednodušší, totiž o konsolidování apparátu, který byl obstrukcí těchto pánů rozvikán a na pokraj propasti přiveden. To je vlastně celá politika dra Koerbra a hospodářské důležitosti, na př. celní tarif, uherské vyrovnání, toť španělskou stěnou, to je pouhý pláštík, který má vlastní směr politického kursu zakrýti.

Nepotřebuji blíže dokládati, že Vy všickni, kteří obíráte se hospodářskými věcmi, velmi dobře víte, do jaké míry je státní zřízení vůbec s to, aby zasáhlo do žilobití hospodářského tělesa k tomu konci, by hospodářské síly jeho vzpružilo, blahobyt lidu zvýšilo. Působnost státu v té příčině je celkem poměrně velmi malá a záleží jen v úkonech, v kterých právě rakouský stát jest valně nečinný. Způsobilost státu - a nemluvím tu jen o rakouském, nýbrž o všech státech vůbec způsobilost státu na rozhojňování hmotného blahobytu může se pohybovati hlavně ve dvou směrech, předně v ohledu berním, to jest, stát musí dobře hospodařit, aby nekladl na bedra svých výrobců břemen přespřilišných, a za druhé stát musí míti vzornou správu upravenou tak, aby správní aparát nejen vývoji nepřekážel, nýbrž naopak ve všech stránkách rozvoje hospodářského vydatně spolupůsobil. Nuž podívejte se, kterak v těchto dvou směrech stát rakouský si počíná.

Co se týče břemen berních, srovnejte příkladně jen poplatnost akciových pod niků v Německu s poplatností podniků těch u nás a shledáte, že, platí-li podnik německý 10. 000 jednotek daně, platí podobný podnik naš 100. 000 jednotek; totéž máte asi u velkostatku, malostatku, v průmyslu a živnostech.

Ptejte se kteréhokoliv živnostníka, do jaké míry mu posloužila berní reforma z r. 1896, a každý Vám ukáže, že jeho berní povinnost značně stoupla, o nové dani, osobní dani příjmové, ani nemluvě.

Srovnejte všecky okolnosti, za kterých pracuje náš výrobce a uveďte je do parallely, jak pracuje živnostník nebo továrník německý, a uvidíte, že tito němečtí výrobci již vzhledem k bernímu břemenu daleko jsou schopnější konkurrence. K tomu se druží účinky naší nespořádané veřejné správy. Všimněte si našeho systému kommunikačního a srovnejte jej s německým. Obraťte zřetel k byrokratismu našich úřadů.

Tím nechci se představitelů správy této arci nikterak osobně dotýkati. Vina leží v nešťastném dualismu naši administrativy.

Máme vlastně dvě správy; jednu autonomní beze vší exekutivy, která stojí dosti peněz a má nevelkou působnost, a druhou správu zeměpanskou, která vlastně - prosím za odpuštění - není ničím jiným, nežli politickou správou policejní, neboť naši okresní hejtmani jsou vlastně jakýmisi vyššími orgány státní policie. Pohleďte jen - opětně se vracím ku vzorům německým - jak vzorně jest v Prusku veřejná správa na základě zákonů z r. 1892 jednotně zorganisována, jak pěkně a účelně se tam živel samosprávný se živlem zeměpanským doplňují! Tak má vypadati veřejná správa ve státu spořádaném a takováto dovede pak být i vydatnou podporovatelkou rozvoje hospodářského. Z uvedeného plyne, že v obou směrech, v kterých působení státu na povznesení hospodářské blahodárný vliv může konati, vykazuje Rakousko citelné nedostatky a mezery. Jak tedy chcete, aby stát hospodářské zájmy pěstoval ?

Stavbou alpských drah, na kterých poroste tráva, a stavbou lodních průplavů, při jichž stavbě vydělají sic podnikatelé, které však budou ležeti ladem, se hospodářský blahobyt nemůže pozvednouti.

Taktéž obnova uherského vyrovnání v ohledu tom nezpůsobí žádné divy, ani o tom nemluvě, že při celém tom povyku stran uherského vyrovnání neběží přec o dosažení nějakých nových výhod, nýbrž prostě o uzákonění toho, co dnes již na základě § 14. trvá.

Ze všeho toho jest viděti, že celý rozruch s hospodářskými důležitostmi spočívá veskrze na neupřímnosti.

Jest to holá tartyferie. Neběží tak o  uherské vyrovnání, o celní tarif a o ostatní důležitosti hospodářské, nýbrž dra Köerbrovi jedná se o to, aby parlament udržel pohromadě. Vám pak, pánové, neběží o nic jiného, než o další udržení nadvlády, Vám běží, jedním slovem o to, abyste bohatou kořist, kterou jste dne 17. října r. 1899 na státní autoritě urvali, i  nadále trvale si zabezpečili. (Souhlas. )

A z té příčiny dím, mám-li zakončiti tonem dra Eppingra, že na cestu, kterou před námi rozvinujete, nás nikdy nedostanete. (Tak jest !)

Pan dr. Baernreither mluvil arci líbezněji než pan dr. Eppinger. Vzpomenul jsem si na hexameter: "Fistula dube canit... ", "píšťala sladce zní, když ptáčník ptáčata vábí. "

My po zkušenostech s Vámi nabytých jsme již dosti vybarvení a vypeření ptáci, než abychom Vám sedli na vějičku. Tím méně tak arci učiníme, přichází-li po včerejší vábné píšťale pana dra Baereithra dnes pan dr. Eppinger se svým basbombardonem!

My jsme ke každému smíru poctivému hotovi; my jsme hotovi ke každému smíru, který nám zabezpečí v této odvěké vlasti postavení rovného k rovným. Nechceme naprosto, co nám naprosto vytýkáte. Vás prostředkem své většiny jen utiskovati, jak Vy činíte dosud nám.

Máte-li však na zřeteli smír, jehož uzavření by pro nás znamenalo, že ve vlastním po otcích zděděném domě navždy zůstanem podruhy toliko čeledník obývajícími, pak jest již předem po myšlence smíru veta, pak nezbude než pokračovati v usilovném boji dál, poněvadž čestný boj, byt i namáhavý a s útrapami spojený, jest přece lepší než život otroka, za hrst bídné rýže svému pánu otročícího. (Výborně! Výborně! Hlučný potlesk! Řečníku se gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Na konci rokováni povšechného jest mi položiti otázku, zda-li slavný snem přijímá návrhy komise rozpočtové za základ rokování podrobného.

Am Schlüsse der Generaldebatte habe ich dem hohen Hause die Frage vorzulegen, ob dasselbe die Anträge der Kommission als Grundlage der Spezialbebatte annimmt.

Ich ersuche jene Herren, welche die Frage bejahen, die Hand zu erheben.

Žádám pány, kteří na tuto otázku kladně odpovídají, by vyzvihli ruku.

Jest přijata.

Es ist angenommen.

Bevor wir in die Spezialbebatte eingehen, halte ich mich verpflichtet darauf aufmerksam zu machen, daß die Spezialdebatte in gewohnter Weise nach der Einteilung des Stoffes des Landesvoranschlages, dessen Schema den Herren gedruckt vorliegt, stattfinden wird.

Die Spezialdebatte zerfällt demnach in 15 einzelne Debatten.

Ich bemerke weiter, daß in jedem einzelnen Punkte, sowie es im Schema angegeben ist, die betreffenden Posten des Erfordernisses, die betreffenden Posten der Bedeckung, sowie die Erledigung, weiche dazu gehört und die Behandlung der Petitionen, welche zu der betreffenden Post gehören, unter einem stattfinden.

Außerdem mache ich darauf aufmerksam, daß es noch drei gedruckte Vorlagen gibt, welche meiner Anficht nach, nachdem sie mit dem Budget im engsten Zusammenhange stehen, bei Gelegenheit des Budgets mit erledigt werden können.

Es ist das der Bericht der Landeskulturkommission über den Bericht des Landesausschusses, betreffend die Durchführung des Gesetzes vom 3. Dezember 1901, Druck-Nr. CLXXXI, welcher bei der fünften Debatte eingereiht wird, dann der Bericht der Landeskulturkommission über den Bericht des Landesausschusses, betreffend die Raiffeisenschen Spar- und Darlehenskassen, welcher bei demselben Absatze eingereiht wird, endlich der Bericht der Gewerbekommission, betreffend den Bericht des Landesausschusses über die Aktion Des Landes zur Hebung des Kleingewerbes, Druck-Nr. CLXXIX, welcher bei der achten Debatte mit in Erledigung kommen wird.

Dovoluji sobě na to upozorniti, že rokování podrobné se stane tím způsodem,