die Regierungsvorlage, betreffend die Begünstigung von Gebäuden mit billigen und gesunden Arbeiterwohnungen der Gemeindecommission zugewiesen und diese beauftragt werde, dem hohen Hause binnen vier Tagen ihren Bericht zu erstatten.

Ich ersuche die Herren, welche diesen Antrag unterstützen, die Hand zu erheben.

Der Antrag ist hinreichend unterstützt.

Žádá ješte někdo za slovo ve formálním ohledu?

Verlangt noch jemand in formaler Beziehung das Wort ?

Přejdeme k hlasování.

Wir übergehen zur Abstimmung.

Pan posl. Stein navrhuje, aby vládní předloha, týkající se zdravých a levných bytů dělnických, byla přikázána komisi pro záležitosti obecní a aby této bylo uloženo, aby slavnému sněmu do 4 dnů podala zprávu.

Ich ersuche die Herren, welche diesem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Žádám pány, kteří souhlasí s tímto návrhem, by vyzdvihli ruku.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist angenommen.

Druhým předmětem denního pořádku jest pokračování v rokování o rozpočtu.

Nächster Gegenftand der Tagesordnung ist die Fortsetzung der Budgetdebatte.

Wir Sind in der Verhandlung des Gegenstandes gestern bis dahin gekommen, daß die Generaldebatte geschlossen worden ist, und daß die beiden Generalredner bestimmt wurden.

Včerejšího dne jsme v jenerální debatě dospěli k tomu, že byla jenerální debata uzavřena a že byli stanoveni jenerální řečníci. Ježto posledně řečnil jeden z pánů řečníků, kteří jsou zapsáni pro návrh, přijde nyní k slovu jenerální řečník, který jest zapsán proti návrhu,

Nachdem gestern zuletzt ein Redner gesprochen, welcher für die Anträge eingetragen war, so gelangt zum Worte der Generalredner gegen die Anträge.

Dávám slovo panu posl. dru. Heroldovi.

Poslanec dr. Herold: Slavný sněme! Především musím prositi za odpuštění, že divným řízením osudu jsem řečníkem proti rozpočtu zemského výboru a tedy také sněmovní komise, ale vše se vyrovná, poněvadž p. dr. Eppinger jest pro rozpočet a myslím, že to není žádné neštěstí. Velectění pánové, jest to zcela přirozeno, že na začátku zasedání nového sněmu, když přikročeno k jenerální rozpočtové debatě, strany politické, které zasedají v parlamentě, použijí této příležitosti, aby vyložili svůj program.

Tím méně to může kdokoliv zazlívati mladým stranám, poněvadž každá mladá strana má přirozeně v sobě jakýsi eruptivní pud horečné činnosti, která ovšem snad časem trochu se zmírní. Já se totiž také nedivím a nikomu nezazlívám a zejména ne zástupcům mladé strany, když použijí této debaty rozpočtové ke kritice té strany v národě, která snad nemá vedení v národě, neosvojuje si vedení, ale která má tolik upřímnosti a přímosti, že béře na sebe za veškeré politické události plnou zodpovědnost.

Proto se také nedivím p. kolegovi Kalinovi, že včera své řeči, která měla býti k rozpočtu a která obsahovala anebo obsahovati měla stesky a snad také program jeho strany, k tomu, aby učinil útok na tu stranu, které mám čest náležeti.

Pánové! Mladé strany jsou jednak agitační a jednak ideové.

K agitacím patří útok na strany starší. Nemůže to ale pro mladou stranu stačiti, musí míti také nějakou ideu, silnou, mocnou idey, která nahradí nepatrný slabý počet té které strany, a která je s to, aby vzbudila pozornost a aby postupem času z pouhé ideje stala se motorem celého veřejného mínění v národě. Pan posl. Kalina mně odpustí, že já u našich mladých stran vzdor tomu, že to o sobě stále tvrdí, těchto nových, abych tak řekl, eruptivních, silných idejí nevidím, a lituji, že musím říci: Nevidím pražádné ideje, jen tu jednu: poraziti stranu starou. Neboť, když pan posl. Kaina, jednaje o financích zemských na vrub naší strany, vlastně přičítal berní reformu, myslím, že je to poněkud víc než pouhá agitace, poněvadž je známo, velect. pánové, že jsme proti předloze o berní reformě piva na říšské radě nejen kladli oposici, ale my tenkrát dělali obstrukci, ovšem ne tak zvanou mechanickou nebo brachiální, nýbrž technickou, ale činili jsme takovou obstrukci, jaká byla možnou a s jistými výsledky, tak že se autor berní reformy, ministr Plener, aspoň za svého ministrování odhlasování reformy té se nedočkal, ale vzdor tomu se ten způsob, jakým jsme se zachovali při berní reformě, pan posl. Kalinovi nelíbil a proto jsem se ho ptal, co jsme měli ještě více dělat. My měli prý mezi touto berní reformou a sanováním zemských financí učiniti jakési junctim.

Kdyby ještě dnes v parlamentech rozhodovalo a rozhodovati mělo, že nějaká strana, byť se nalézala v nepatrné menšině, tak jako se to děje v novinách, si poručí, takhle to musí být, a kdyby ji ty druhé strany podle toho také poslouchaly, á la bonheur my bychom to byli provedli.

Ale bohužel se pan posl. Kalina přesvědčil, kdykoliv mluvil, že tomu není tak. On si poručil několikráte nový sněmovní jednací řád, ale nesvedl ho, poněvadž vláda řekla, že takový jednací řád nemůže schváliti, který předpokládá změnu zemského zřízení. Co je to tedy platno? (Souhlas. )

Pan posl. Kalina řekl také, že jsme dosud neměli ohledně uzdravení zemských financí určitého programu. Pánové, takové programy finanční do budoucnosti dle mého názoru jsou věci pro nějakého theoretika velice pěkné, když něco vynajde. Finanční programy pro politické a parlamentní zastoupení ovšem se řídí jinak, ty obyčejně nesledují jistý systém, ty jsou výplodem poměrů, jaké jsou v parlamentě, a poměrů, jaké jsou ve veřejném míněni atd. Ale jednu výčitku nám učinil těžkou a skoro bych řekl neomluvitelnou: že jsme sami se zemskými financemi nikam nemohli, proč jsme prý nezavolali odborníky? Já konstatuji, že existovala svého času v tomto sněmu komise, v níž zasedali finanční odborníci, ve finančnictví na slovu vzatí, jako prof. Bráf, prof. Talíř,

Dr. Plener atd. a že později v těchto záležitostech také pracoval odborník Dr. Kaizl a všichni ti odborníci nevymyslili bohužel nic lepšího, poněvadž všechny jejich spekulace na sanování zemských financi nerozbíjely se o nedostatek označení těch prostředků, nýbrž o poměry ústavní a politické, které již kolega dr. Fořt tak výmluvným způsobem vylíčil. Když nám pan posl. Kalina vyčítá nedostatek na základě vota odborníků vypracovaného finančního programu, odpustí mně otázku, snad poněkud ne zcela přístojnou: Mají-liž pak oni ve své straně ty odborníky, kteří by nám to poradili. (Veselost, Pan posl. Kalina volá: Z celého národa!) Jak pravím, tyto odborníky z celého národa musíme míti. Odbornici pro finančnictví mohou býti theoretikové jako na příklad profesoři universitní, jednak však také praktičtí lidé, poněvadž bernictví a finančnictví se vždy neřídí dle theoretických zásad, tedy lidé zkušení, znalí poměrů mezi obyvateli, a za takové skutečně pokládáme zástupce lidu na tomto slavném sněmu, ani pana posl. Kalinu nevyjímajíc, poněvadž oni opravdu poměry znají.

Pan posl. Kalina nám také řekl, že prý nemáme žádný program, že prý propaseme vždy nejpříhodnější dobu, na místě, abychom jí řádně využitkovali. Já četl jsem v dnešních novinách, že nám roku 1866 se strany německé nebo od německé vlády dle tvrzení pana poslance Kaliny bylo nabízeno státní právo. Nevíra bylo-li to správně v novinách podáno, ale tolik myslím, že tomu tak nebylo a že pan posl. Kalina asi řekl, že roku 1866 pruská vláda, vlastně ne vláda, - prosím za odpuštění, - pruský generál dal v Praze vyvěsiti jakýsi plakát, kterým uznával do jisté míry státní právo.

Jestli jsme my měli tenkráte toho použíti, o tom pochybuji, ale, pánové, kdybychom toho skutečně použili, pak zajisté Vřesno a Marienburg již dnes bychom měli na zádech.

Takovou radu nemohu pokládati za seriosní.

Pan poslanec vyčítá nám sterilitu v otázce volebního řádu a tu dovolíte mi pánové, abychom několik slov o tom promluvil otevřeně, upřímně a tak, jak si to myslím. Já již několikrát v tomto slavném sněmu prohlásil pro svou osobu, že jsem pro všeobecné rovné volební právo, pro sbory parlamentární. Pan poslanec chce rovněž všeobecné rovné hlasovací právo a vyčítá, že se v té věci nečiní kroky a vyzývá, aby se ihned nějaké kroky podnikly.

Tu nesmíme, pánové, především zapomínati, že nynější volební řád trvá již 40 let a že, ačkoliv má patrné křivdy národní a, řekl bych, také geografické, se nám podnes nepodařilo při největším úsilí volební řád tento změniti, a že se nám podařilo změniti na něm jen to, s čím veškeré strany tohoto sl. sněmu souhlasily. A za takových poměrů, velectění pánové, každý musí přijíti k poznání, že volební reforma v tomto sl. sněmu může býti provedena jen a jedině cestou kompromisu, dohody a společného postupu. Jen stěží po dlouhé době podařilo se nám provésti reformu ohledně pětizlatových poplatníků za souhlasu veškerých stran a stejně i reformu ohledně přímých voleb ve venkovských obcích. Mám za to, pánové, že v otázce volebního práva nezbývá nám bohužel, pravím bohužel, vůči politické dynamice nic jiného, nežli postupně pokračovati. Ještě se dnes poukazuje k tomu, že na říšské radě zavedena byla tak zvaná 5. kurie a že i na některých sněmech jiných, jako na př. štýrském, má býti odhlasována - a vidíte, i tam se setkává s četnými obtížemi podotýkám k tomu, že jest ovšem veliký rozdíl mezi sněmem a vídeňským parlamentem a že sněm, alespoň dnes dle svého zřízení zemského, vedle svého významu jako parlament i politická representace, má jistou representaci samosprávně korporace a že s větší, abych tak řekl, úvahou musí býti zavedena tak zvaná 4 kurie, zvláště vzhledem k oněm interessům, které jsou zde zavedeny. Ale mám za to, že zde alespoň vytčena je cesta, po které by se mohlo kráčeti dále, zvláště vzhledem k tomu, co jsme slyšeli na štýrském sněme, kde vláda nynější jiné opravě, nežli která by se kryla s reformou volebního práva na říšské radě, svolení nedá, k tomu je potřebí, velectění pánové, souhlasu veškerých stran, avšak po těch zkušenostech, které bohužel svědčí na neprospěch všeobecného rovného hlasovacího práva, pravím já, jako jeho zastance, a které zažili jsme při volbách na základě tohoto všeobecného práva v Čechách, po těchto zkušenostech, že najde se taková kvalifikovaná většina pro takovou reformu, to pochybuji. Ovšem pan poslanec vynašel včera nový prostředek. To byl také jediný positivní návrh. Ty, co s tím nebudou souhlasiti, vyhodíme ven. (Veselost, odpor. )

Ale, velectění pánové, já upozorňuji, když nebude přítomna kvalifikovaná většina a když oni budou venku, pak teprve to nepůjde, poněvadž je zapotřebí, aby tu bylo 3/4 přítomných. Tedy, pánové, přece s tím vyhazováním to nepůjde. Bez kvalifikované většiny bychom tu reformu také neodhlasovali. (Posl. Kalina: Zodpovědnost by však měli jiní!)

Zodpovědnost a nezodpovědnost! Celý svět ví, že my stále pracujeme pro změnu a opravu volebního řádu a že není vina na nás, že reforma ve smyslu, v jakém si pan poslanec přeje v prospěchu českého národa, nejde k cíli. To není naše vina. Tuto zodpovědnost rádi na sebe vezmeme, že to neleží v moci veškerých zástupců českého národa, takovou reformu ve sněmu provésti. Pánové, jest-li bychom chtěli pro to důkaz, že chceme nějakou opravu, reformu volebního řádu a potřebovali jen to, abychom jen jiné strany nějakým způsobem k tomu přinutili, aby odtud odešly, to by byla, pánové, komedie, kterou bychom hráli před celým českým národem, poněvadž bychom tu reformu přece nepřivedli k platnosti. (Tak jest!)

Podobné věci musí se seriosně tradovati. Lid náš musí věděti, že ani není v moci strany svobodomyslné, ani v moci strany sociálně-demokratické, ani v moci strany radikálně-pokrokové, provésti všeobecné, přímé, rovné hlasovací právo v tomto sněmu, když se nedocílí s ostatními stranami na tomto sněmu dohody plné a úplné.

To musí jednou český národ věděti a nesmí se říkati, že si to nějakými vyhrůžkami snad vynutíme. Ty doby jsou pryč a, jako jsem v první řadě pro vše obecné, rovné volební právo, tak také bez ostychu prohlašuji, že jsem jeden z posledních, který by se hrozbou z ulice k nějakému zákonodárnému neb parlamentárnímu aktu dal donutiti. (Výborně!)

Pan poslanec Kalina nám také vyčetl, že nepoužíváme všech výhodných chvil k provádění státního práva a že v tom program svůj zapíráme. Já si tuto výtku nechám na konec své řeči a prozatím jen podotýkám, že mohu říci, že je mi to líto, že pan poslanec Kalina, jejž mám za tak temperamentního a inteligentního muže, jde na lep takovým věcem, které nám zde povídá s takovým zanícením a v přesvědčení, že my tomu uvěříme.

Měl by vzhledem na svou budoucnost politickou přece na jedno pamatovati, že zde v tomto sněmu království českého zasedají mužové s politickými poměry v této zemi seznámení, mužové různých politických názorů, ale mužové, kteří všichni dle své nejlepší vůle chtějí to nejlepší pro tuto zemi a svůj národ. (Tak jest!)

Velectění pánové! O programech se vůbec velmi mnoho mluví a každá strana vstupuje do zápasu volebního s programem buďto aktuálním nebo všeobecným, ale nicméně každá strana přec nemůže tento program provésti tak, jako nějaký paragrafovaný zákon, nýbrž musí se veškerým svým snažením a činěním snažiti, aby tomuto svému programu zjednala platnost.

Je-li kde, velectění pánové, vůbec obtížno kterékoliv politické straně -tedy také naší národní straně svobodomyslné prováděti svůj program, ať v říši, ať v zemi, je to v Rakousku, kde je tolik různých národů a vedle politických stran také zájmy národní a v Čechách, kde existuje dlouholetý, staletý zápas mezi národem českýma německým, zápas, který často i ve věcech docela nevinných budí v druhé straně nedůvěru a tím i odpor. A to je také ta velká obtíž pro veškeré naše zákonodárné práce, že především každá strana hledá v příští proposici, zda-li tam není čertovo kopýtko. Němci hledají, zda-li tam není kus státního práva a my, zda-li tam není kus trhání Čech. Tato nedůvěra mezi stranami jest velmi obtížná ku provedeni nějakého politického programu. Reální politik však podrží politický program před 'sebou a krok za krokem důsledně hledí využitkovati každého okamžiku, kdy se dá provésti část programu. S takovým přesvědčením vstoupili jsme do toho sněmu a, jestli se nám vyčítá, že jsme dosud o politických záležitostech méně mluvili, stalo se proto, poněvadž jsme se snažili, aby v tomto zasedání sněmu kus plodné práce byl vykonán, a k tomu náleží nejen pro formální, ale i pro věcný obsah rozpočet, - není to žádné zapírání ani politického ani národního programu, nýbrž jest to snaha, krok za krokem přiblížiti se k uskutečnění našeho programu.

Pravil jsem, že rozpočet zemský nemá význam jenom formálního práva. Rozpočet zemský v král. Českém představuje celé hospodářství zemské.

Bylo zde o rozpočtu mnoho mluveno, zejména pan zpravodaj budgetní komise slovy výmluvnými naznačil, jak v smutných a trudných poměrech se nalézají finance zemské, jak výdaje naše stoupají a jak příjmy naše jsou nedostatečné a jak jest nesnadno najíti novou úhradu.

Velectění pánové, odpusťte, obrátím-li jednou Vaši pozornost od teto smutné stránky našeho rozpočtu, Jako každá statistika obyčejně dvojí výklad připouští, obrátím pozornost Vaši právě k tomu rozpočtu a k výši výdajů zemských, abych dokázal, že to není pravda, co se neustále tvrdí, jako by tento sněm král. českého snad nic nedělal, jako by ztrácel aneb ztráceti měl veškerý význam.

Dle posledního rozpočtu činí úhrn veškerých výdajů 53 mil. K. Porovnáme-li s tím rok 1862., kdy byl první rozpočet zemský konán, tehdy vydání zemské obnášelo 3, 200. 000 K. Za 40 let tedy náš rozpočet stoupl o 50, 000. 000 K. Ale tak se to nesmí říci, nýbrž, že v porovnání k té nízké sumě stoupl ze 3 mil. na 50 mil. K.

Velectění pánové! Toto stoupání rozpočtu, byť i bylo se stanoviska vývoje finančního velmi těžkou otázkou pro úhradu toto stoupání rozpočtu dokazuje, že tento sněm království Českého i v mezích té obmezené, jej zkracující a jej takřka dusící ústavy únorové vykonal pro toto království veliké dílo ve veškerých oborech veřejné zprávy, a právě tato sama a tato výše výdajů našich zemských dokazuje, že přirozená potence sněmu král. Českého, přirozená potence parlamentárního zastoupení království lak vynikajícího a kulturně vysoko stojícího, abych tak řekl, převádí tento sněm přes ty úzké hráze, které mu vytknuty byly ústavou únorovou.

Včera jeden řečník z německé strany, pan dr. Schůcker, pravil, že by se mělo spořiti alespoň tam, kde jaksi se to neděje k vůli principu autonomie a k vůli rozšíření autonomie. Velectění pánové, to jest jenom takový výrok, o kterém není třeba příliš mnoho mluviti. Byly zde většiny ústavověrné na tomto sněmu, tento sněm byl úplně německým za nepřítomnosti poslanců českých. A právě tento sněm zvýšil náklady a výdaje zemské, na př. ku provedení školského zákona. A, velectění pánové, že tím do jisté míry autonomii zemskou, abych tak řekl, výše postavil, že tím význam sněmu království českého povznesl, to činil nevědomky, ale také snad to činil z přirozené nutnoti.

Domníváte se, že nějaký parlamentní sbor král. Českého, tohoto království, ať již soudíte o státním právu tak neb onak, které státní individualitou jest a zůstane přes všechny možné ústavy, sněm král. českého nechal by si nějakou ústavou vytknouti úzké meze nějakého okresu, okresního nebo obecního zastupitelstva neb nějakého silnějšího spolku? Sněm král. Českého tou svou vnitřní silou a těmi požadavky svého obyvatelstva sám dobývá si svou autonomii a ustroji si ji; ať již zde jsou zastoupeni ve většině Češi nebo Němci. Autonomie nebude nikdy drahá, poněvadž, jste-li opravdu, jak jiný řekl, autonomisté v obcích, uznáváte-li právo sebeurčovací za jednu z největších ctností občanských, za výkvět politického přesvědčení, pak nemůžete zůstati v úzkém kruhu obecního zastupitelstva, pak musíte býti autonomisty i tam, kam národ vysílá v celku své zástupce. Z toho vidíte, že není možno, aby existoval parlamentní sbor schopný života, plný lidí činorodých, aby nebyl ničím jiným, než starým postulátním sněmem, kterým byl na konci minulého století.

Já úplně souhlasím na př. s těmi názory, které p. posl. Funke uvedl ohledně autonomie obecní. Ano, samospráva našich obcí - my můžeme říci, že náš zákonník obecní poskytuje obcím široké pole činnosti, samospráva našich obcí jest klenot, který oba národové budou zachovávati a chovati, poněvadž ona je základem zdravého rozvoje veškerých veřejných poměrů.

Ale samospráva obecní, má-li míti význam a váhu jako samosprávná instituce, musí býti korunována vyššími orgány samosprávnými.

Samospráva obecní, nad kterou rozhoduje veřejná správa státní - ať jest jakákoliv ať zemská ať státní, - jest již ohrožena.

Když stojíte na stanovisku samosprávy obecní, pak nepochopuji, proč samospráva sama o sobě již u některých pánů vzbuzuje zlou krev. Viděli jsme to při zákonu ve příčině okresních úředníků.

Já se divím německým kolegům, že tomuto zákonu tak málo přejí, když i také okresy a okresní zastupitelstva jsou - abych tak řekl - vyššími autonomními sbory, ano ze strany německé totiž chtějí si vybudovati i krajská zastupitelstva atd.

Velect. pánové, tato samospráva okresní vyžaduje, má-li býti opravdovou samosprávou a nemá li býti prostým silničním výborem, má-li toto okresní zastupitelstvo míti nějakou autoritu nad obcemi, má-li býti rádcem, pomocníkem a skutečným podporovatelem, vyšší pojem této samosprávy a toho docílíme jen vyšší inteligencí.

Pan posl. Prášek řekl, že proto agrárníci jsou autonomisty, že nechtějí okresům ukládat povinnost, jakého mají voliti úředníka.

To jest věc, která na první pohled zdá se býti správnou. Žádnému z nás nenapadne volnost nějakého okresního zastupitelstva omezovati, ale jako okresní zastupitelstvo může voliti okresního lékaře a přece jest omezeno tím, Že takový lékař musí míti při nejmenším doktorát, tak i ten, komu svěříte veřejnou správu, musí míti při nejmenším tu kvalifikaci, aby správu veřejnou mohl vésti. Není to jedno, když v některém okresu pensionovaný mistr pekařský stane se okresním tajemníkem. To není jedno pro samosprávu okresní, poněvadž tím se vyvíjí okresní proletariát, který pro samosprávu a veřejnou správu nemá žádného významu, který ale obstarává záležitosti zcela jiné. V takovém okresu samospráva hyne.

Nevzpírejte se myšlence samosprávy!

Ovšem jen mezi sebou, pravíte, my jsme pro samosprávu dělnou, samosprávu národní.

Pan posl. Prade nám na př. vyčítal, proč trváme při jednotě zemského výboru, vždyť prý je to centralismus. Když by se to rozdělilo, to by nebyl centralismus?

Nu, pánové, jestli ten společný zemský výbor, jako centrální orgán vůči jednotlivým obcím podřízeným, je úřadem centrálním, nebyl by ten rozdělený zemský výbor oproti jednotlivým národním členům v této zemi zrovna tak orgánem centrálním?

Měli bychom pak dva orgány centrální. Nechci se při té příležitosti dotýkati politické části ale řekněte mi na své svědomí - a já jako přísedící zemského výboru jsem to pozoroval - co je vlastně lepší pro objektivní rozhodování a pro veškery poměry zemské, když alespoň v tom centrálním rozhodujícím orgánu sejdou se zástupci obou národností a když již svou přítomností a eventuelně svými důvody pracují k tomu, by národní přemrštěnost v jednotlivých obvodech zemských nepřevládala tou měrou, že by ohrožovala každou menšinu národní.

Pan posl. dr. Schucker si na př. slibuje od rozdělení úspěchy finanční, on má za to, když jedno město české žádá o museum, že přijde hned město německé a povolí se oběma, a že kdyby se to rozdělilo, by si každá část sama hospodařila.

Není tomu tak a zvláště při zemědělské radě se můžete o tom přesvědčiti, a můžete se přesvědčiti při zemské školní radě, kde jednotlivá oddělení resp. jednotlivé odbory této rozdělené zemské školní rady ve zřizování škol nových závodí proto, poněvadž žádný se nechce vydati té výčitce, že druhý odbor je činnější.

Kdyby se takto rozdělila zemská správa na dvě oddělení, tu byste se neubránili Vy, ani bychom se neubránili my těm požadavkům, které by konnacionálové na nás kladli.

Z těchto pouze věcných důvodů nejsou argumenty, proti tomu uváděné, správnými a vůbec, pánové, odpusťte, že jako odstupující přísedící zemského výboru, přece mám za svou povinnost se v této debatě poněkud toho orgánu ujmouti.

Již pan posl. Prade pravil, že není žádné důvěry k zemskému výboru na straně německé, jiný pán pravil, že není dostatečné spravedlnosti.

Víte, velectění pánové, já mám za to, že podobné výtky, když se činí zemskému výboru, který je zodpověděn slavnému sněmu, měly by se činiti na základě fakt skutečných a musilo by se skutečně říci, v čem ten zemský výbor zejména v ohledu národním pochybil aneb zachoval se nespravedlivě.

Ale, když se to neučiní, pak taková výčitka není odůvodněnou. A já se pamatuji za těch šest let, co zasedám v zemském výboru, že bylo velmi málo otázek, a o těch jste se dočetli v novinách obyčejně, kde by se byli přísedící, nehledě k věcným otázkám čistě nenárodním, rozešli podle národností a byli jiného mínění; velice málo bylo takových otázek a z toho můžete jen velmi nespravedlivým způsobem vyčítati zemskému výboru v otázkách finančních snad naddržování české straně.

Největší, abych tak řekl, finanční hospodářství měl v rukou přísedící, náležející národnosti německé, - vodní stavby, regulace, záležitosti silniční atd. a vůbec všechno to, co vlastně nejvíce stojí peněz, měl přísedící národnosti německé, školství měl přísedící sice národnosti české, ale náležející ke kurii velkostatkářské, a pan prof. Pražák se na mne nebude hněvat, když řeknu a prozradím, že spíše zřídí dvě německé Školy, než se dá k jedné české donutiti, aby Němcům neučinil nějaké křivdy.

Ale, my Čechové v zemském výboru jsme měli iudikaturu, tedy otázky, které s finančním nákladem velmi málo aneb nic nemají co dělat.

Tedy, velectění pánové, takové výčitky jsou nespravedlivé a plynou jen z toho, že se postaví pouze ta zásada, že prý by se mělo učiniti opatření, aby německý národ si volil své zástupce do zemského výboru českého samostatně.

Tuto zásadu hájili včera pánové na straně německé, také Jeho Excelence pan dr. Baernreither.

Dovolte pánové, abych o této aktuelní otázce zcela otevřeně se vyslovil.

Zemské zřízení Schmerlingovo má mnoho vad a zajisté vad tak citelných a křiklavých, že odstranění jejich jest dávno přímo moderní nutností, zemské zřízení má tak mnohé vady, na které český národ již od roku 1862 po prvním sněmu si stěžuje a za jich, odstranění naléhavě žádá.

Toto zřízení zemské má takové vady, jichž odstranění oba národové, všichni poslanci, v příčině jednacího řádu si přejí, ale žádná vada nebyla do dnes odstraněna.

Nestěžujte si tedy pánové, na tu vadu, že v tomto sněmu království Českého zástupcové německé národnosti co příslušníci jisté národnosti, do zemského výboru, do určitého ústavu nemohou býti samostatně, bez kompromisu voleni.

Pánové, nevyčítejte nám v tom nespravedlivost, vždyť na tomto sněmu království Českého tak dlouho byla kvalifikovaná většina -německá v nepřítomnosti naší, že jste mohli zemské zřízení změniti a nezměnili jste je, ačkoliv tenkráte stáli v čele vlády mužové, kteří by byli najisto takovou změnu schválili. (Výborně !)

Ale víme to, že chcete změnu zřízení zemského, protože se stalo, že v kurii měst nyní poslanci národnosti české mají většinu, a to jest věc, která se na první pohled zdá býti spravedlivou, která ve skutečnosti založena jest na zcela jiném principu, než na kterém principu zemské zřízení je založeno, dle kterého skládá se ze zástupců velkostatku, měst a obcí venkovských.

Vy chcete, pánové, zavésti změnu zřízeni zemského, aby zástupcové měst a obcí vekovských neměli to právo zřízením zemským poskytnuté, nýbrž aby to byly jednotlivé národnosti, ale kurii velkostatkářské co kurii isolované ponecháváte to právo, aby jako dosud byla zastoupena, to jest kontradikce, která není možná.

Složení zemského výboru na základě národností a na základech zájmových, jedno i druhé, není možné, a v tom leží ta obtíž, k takové změně i kdybyste nás dostali k ní, nedostanete kurii velkostatkářskou a není vůbec možná.

Jestliže u Vás jest pevná vůle změniti zemské zřízení na základě poměrů, které se vyvinuly na základě zásad moderních a pokrokových, pak nesmíte žádati změnu pouze z tohoto titulu, že nemáte zastoupení v zemském výboru, pak nezapomeňte, že jsou tu ještě jiné vrstvy, které v zemském výboru zastoupení nemají.

Velectění pánové, v této věci jest dohoda možná, ale musíte přikročiti k tomu s jasným vědomím toho, že se nejedná jen o to, aby zastoupena byla národnost německá, s vědomím, že snad při volbě samosprávy zemské jest zkrácena. Vy nesmíte, velectění pánové, při tom zapomínat, že pak musíte připustiti zastoupení národnostní v každé zemské instituci jiné v království Českém, kde, podnes český národ má většinu.

Pánové, jakmile byste chtěli důsledky přivésti z této zásady, musíte učiniti další krok. Zajisté nebudete ochotni poskytnouti v obcích a okresích legální zastupitelstvo minoritě národní a nejméně byli byste k tomu ochotni přistoupiti k nějakému legálnímu zastoupení jednotlivých národů na př v centrálním ministerstvu ve Vídni anebo v delegacích atd. Tedy proč se neustále to obmezujete na ten úzký