Handel und Gewerbe hat das Land kein Geld, für čechische Zwecke Hunderttausende, selbst Millionen, wenn es sein muß.

Für alles Mögliche wird von Seiten des Landes Geld geopfert, für Museum, wo oft die allerabenteuerlichsten Sachen für Schweres Geld gekauft, Wertloses für teueres Geld bezahlt wird.

Wäre es da nicht am Platze, wenn das Land auf die Erhaltung der Naturschönheiten etwas beisteuern würde? Gilt es von Seite des Staates neue Kanonen oder Schießprügel anzuschaffen, so hat der Staat Geld, gilt es beim Lande für čechische Zwecke etwas zu erreichen, hat das Land wieder Geld. Handelt es sich aber darum, eine Naturschönheit zu erhalten, so hat man für derartige Zwecke gar nichts.

Man sollte dort Sparen, wo es am Platze ist. Und das Land Böhmen hat jedenfalls alle Ursache, zu Sparen. Die Finanzen Sind durchaus nicht so rosig. Das Sparsystem dort anzuwenden, wo es nicht angezeigt ist, liegt jedenfalls nicht im Interesse des Landes. Ich weiß recht gut, an welchem Übel, das Land krankt. Dieses Übel ist der Stetige Überfluß an Geldmangel.

Es wurde von Seite des Landesausschußbeisitzerg Dr. Urban erwähnt, daß das Land Sich in einer budgetären Enge befindet, das heißt zu gut deutsch: daß die Einnahmen mit den Ausgaben nicht mehr im Einklange stehen.

Wenn dies so weiter gehen wird, wird es so weit kommen, daß das Land in finanzielle Schwierigkeiten gerät.

Das Land hat Schulden genug. Mehr Schulden wäre gleichbedeutend mit dem Ruine dieses von Natur aus gesegneten Landes. Man spricht immer von der Sanierung der Landesfinanzen. Ja, wenn dies mit den Schulbenmachen so weiter geht, werden wir jedenfalls die Landesfinanzen nicht regeln. Es wird sich da auch empfehlen, daß die Herren Čechen ihre Forderungen etwas zurückstellen. Dann wird es erst möglich Sein, dass das Land sich einigermaßen zurechtfindet. Ich habe also zur Finanzwirtschaft, zur Finanzpolitik kein Bertrauen. Damit schließe ich. (Beifall. )

Náměstek nejvyššího maršálka dr. Werunsky: Přichází nyní k řeči řečník,

který zapsán je pro návrh komise. Dávám slovo p. posl. Heřm. Jandovi.

Nunmehr gelangt zum Worte der nächste für die Anträge eingetragene Redner, der Herr Abg. Janda.

Dávám mu slovo.

Posl. H. Janda: Slavný sněme! Letošní debata rozpočtová provádí se za zvláštního znamení a jest skutečně s podivením, že při rozpočtové debatě letošního roku velice mnoho se mluví o financích zemských a rozpočtu samém. Obyčejně dříve když jednalo se o rozpočtu a o financích, každý řečník bál se takřka o nich mluviti a prosíval spíše za odpuštění, žádaje slavný sněm, aby mu dovolil, že také bude mluviti částečně o zemských financích, poněvadž se právě jedná o zemský rozpočet. Letošního roku, snad právě proto, že díky a zásluhou dosavadního systému, máme tu příležitost, po 3 letech k řádnému projednávání rozpočtu, stalo se, že také řečníci starají se o finance zemské, o to, jak vypadají, a že hlavně pohlíží se na smutný stav našich financí se skepsí, a že se mluví o pramenech, jež by zlepšily naše finance.

Já, velectění pánové, se chci také zmíniti o financích našich a o celém našem hospodářství finančním. Tu dovolte mi, abych především řekl, že žádné hospodářství veřejné, že žádné hospodářství finanční v žádné obci a okresu nesmí se vésti takovým způsobem, jako je vedeme my. My dnes již neděláme dluhy jen na produktivní účely, děláme dluhy na režii, na pravidelné výdaje, jež činíme rok co rok. Ani na ty nemáme peníze a nemáme potřeb krýti půjčku.

Kdyby některý okres takové hospodářství podobným způsobem vedl, jsem přesvědčen, že by zemský výbor veškeré své moci použil a že by nařídil, že nesmí se takovým způsobem hospodařiti. Ale nad zemským výborem stojí někdo, kdo zemský výbor nutí, aby takovým způsobem hospodařil a z toho vyplývá, že zemský výbor musí prováděti takové věci, které v každé jiné samosprávné korporaci musí kárati respektive potrestati.

Stále se mluví o tom, že se musí nalézti nové prameny zemských financí. Já pamatuji se na velikou řeč, již před 15 lety promluvil v tomto sněmu senior náš dr. Edvard Grégr, zároveň s dr. Heroldem. Zmínili se při té příležitosti o dani z lidu, z piva, z cukru a o pramenech daní spotřebních tak, jak se totiž zmíniti bylo možno.

Všechny tyto a podobné daně z velocipedů, z ekvipáží, z luxusu nám nepomohou, poněvadž patří místním faktorům a nepomohou zemi. My musíme míti do rukou něco jiného, by nám bylo pomoženo.

Chopili jsme se dávky pivní, poněvadž vše, co jsme chtěli, sebral nám náš stát. Je to zvláštním úkazem, a je třeba, aby se to také veřejně konstatovalo, Že kdykoliv se jedná o autonomní zvýšení daní, aby se jednak pomohlo poplatníkům, jež platí z reálního majetku a těm poplatníkům, jež platí přímé daně, jednak aby se uspořilo zvýšení přirážek, obyčejně nastane velká agitace, pak rozhořčení v celém národě a v zemi, a sněm obyčejně tak pevně odhodlaný, že se neodhodlá nějakou takovou dávku zavésti Poukazuji na daň úřadnickou, poukazuji na daň z příjmů, na daň z vyššího služného, o které se jednalo, a to pravidelně se došlo k tomu výsledku, že sněm povolí nátlaku veřejného mínění.

Je to skutečně zvláštní úkaz, že my v poslední době, přes to, že máme velkou úctu před veřejným míněním a že vůle lidu má býti zákonem božím, příliš podporujeme ne vůli lidu a veřejné mínění, ale velmi často různá hesla, a že před těmito hesly ustupujeme a dobrou věc poškozujeme.

Já se nestydím říci, že právě ustupování různým heslům nás poškozuje, že následkem toho stojíme před nynějším smutným stavem našich zemských financí.

To jest jedna z příčin běžných. My můžeme dále poukázati k tomu, že neobyčejným způsobem vzrostl náklad na humanitní ústavy a vzrostl náklad k účelům živnostenským i zemědělským, k účelům uměleckým; ale vedle toho, přes to přese všechno, že nám velmi málo dostalo se za to náhrady, velmi málo vzrostly naše příjmy.

Druhá příčina byla také rázu vnitř ního. My, velectění pánové, vůči oněm heslům, o kterých jsem se zmínil, neměli jsme odvahu před 12 až 14 lety, když země neměla žádných dluhů, říci, že budeme platiti co nejdříve přirážku větší než 39 procentovou. Jsem o tom přesvědčen, že by to byl býval záslužný čin slav. sněmu, kdyby byl měl odvahu k tomu, aby byl před 13 nebo 14 lety zvýšil přirážku na ten stupeň, na který byl nucen ji zvýšiti před 4 lety. Kdyby se to bylo stalo, byli bychom dnes měli o hezkých pár milionů dluhů méně, mohli bychom dnes říci, že nemáme žádný dluh. Ale my jsme to neudělali, nevím, proč. Říkalo se pokaždé, že nesmíme přirážku zvýšiti přes 39 proc. a následkem toho došlo tak daleko, že jsme musili zvýšiti přirážku na 55 proc. a kromě toho máme ještě nekrytý deficit mnoha milionů K.

Velectění pánové, to byla věc, kterou bych nazval rázu vnitřního. My jsme zavedli různé novoty a bylo zde na ně dnes z mnohých stran poukázáno.

Bylo také poukázáno na naši železniční politiku. Železniční politika naše, která zde byla zavedena, byla prováděna často beze všeho programu; tím se stalo, že místních drah dosáhly okresy a korporace, které byly čilejší a které se dříve o to přičinily. Poukazuji na to, že tato železniční politika má nejen zhoubné následky pro zemské finance král. Českého, nýbrž tato železniční politika, jež byla vyvolána často činiteli, kteří neměli na zřeteli pouze poměry a zájmy toho kterého okresu, přivedla různé obce a okresy ještě do horšího postavení, než-li ve kterém se nalézají finance zemské. Můžeme si vzpomenouti - a jsou zde účastníci, kteří to vědí, - že se vypočítala v různých okresích rentabilita takovým způsobem, jakým by se neměla počítat na žádné venkovské škole

Víme, že jsou okresy, které se různým drahám zaručily za rentabilitu, a byly by materielně úplně zničeny na dlouhá léta, kdyby ji dnes měly dopláceti, a kdyby nebylo benevolence sl. zemského sněmu a zemského výboru. Takové věci se dějí u nás. A potom bude již pozdě bycha honiti.

Velectění pánové! Že u nás každé město, každý okres a každý kraj se staral o dráhy, jest zcela přirozeno. Vždyť ty dráhy, které dříve byly nákladem státním stavěny, aneb jinde nákladem společností, kde byl t. zv. průmysl a obchod, kde byly uhelné doly, vedly přímo k tomu a každý myslil, že, vzkvétá-li průmysl a obchod tam, kde dráhy byly, že totéž se bude díti i v okresích těch.

Myslím však, že, co se týká politiky železniční jsme přišli tak daleko, že musíme veliký deficit platiti na tuto politiku, a že máme naději, že se tento deficit zdvojnásobní, že máme veliké jmění uloženo v kmenových akciích které není ani potřebí ukládati do ohnivzdorných pokladen - a proto musíme pomýšleti na to, jakým způsobem by se to dalo změniti.

Nechci si hráti na odborníka v této věci, ale se stanoviska kupeckého myslím, že jest zbytečno, aby země stavěla dráhy, na kterých se vozba neprovozuje, a že jest zbytečno, aby si postavila země dráhu a opatřila odbyt a vozba pro stát eventuelně soukromou společnost, které se obyčejně dráha propachtuje a vozba na těchto drahách propůjčí, a která tam ustanoví vysoké tarify, tak že vedle postavené lokálky staří povozníci jezdí jako kdykoliv jindy.

Proto myslím, že by bylo dobře, aby v této záležitosti se uvažovalo o tom, zdali bychom neměli zříditi svůj vlastní park, abychom nebyli odvislými od státu ani od společností železničních.

Nebudu mluviti o tom, jak by se to mělo zaříditi, pokud se týče elektrického pohonu, to jest věcí odborníků. Ale na každý způsob jest to zajisté dosti podivné, že my postavíme za několik milionů dráhu a platíme pak takový deficit, a jsem pevně přesvědčen o tom, že deficit platíme do kapes státu a železničním společnostem, kdežto, kdybychom měli svůj železniční podnik, mohli bychom podporovati také svůj průmysl strojnický, oživiti svoje továrny, kde jsou lidé bez práce a pak neviděli bychom celé řady nezaměstnaných lidí, jejichž deputace chodí na sněm, aby se jim práce opatřila, a byli bychom za své peníze také pány na svém.

To jest exkurse, která by patřila spíše do speciální debaty, ale již dnes měl jsem za svou povinnost se o věci zmíniti.

Konečně dovolte, abych, prve než odpovím na vývody některých pp. řečníků, kteří dnešního dne mluvili, zmínil se také o tom, co mám nejvíce na srdci Já nebudu mluviti o jiných poměrech než o poměrech zemědělských, poněvadž, ačkoli nejsem členem strany agrární, považuji se rozhodně za agrárníka a jako agrárník mám za svou povinnost, abych o této záležitosti se zmínil a promluvil.

Bylo již promluveno o tom, že budeme se muset starati co nejdříve o to, aby se hnulo otázkou pojišťovací, a bylo poukázáno k tomu, jakým způsobem v Dolních Rakousích a sousední Moravě tyto záležitosti byly přivedeny ku platnému usnesení.

Já mám za svou povinnost prohlásiti vzhledem k tomu, že se dělá výtka zemskému výboru, že se zemský výbor o to nestaral a že nevyhověl usnesením sněmu, která v této příčině se stala, že zemský výbor k usnesení sněmovnímu, které se stalo r. 1899 v té příčině, aby se s některým domácím ústavem vyjednávalo, zdali by nechtěl utvořiti základ nového pojišťovacího ústavu zemského, skutečně obrátil se na různé ústavy. Ale jaké odpověti se dostalo zemskému výboru ? To nám již zemský výbor sdělil, a myslím, že každému, i zemskému výboru by podruhé přešla chuť, aby se v této záležitosti znova obracel.

Je vidět, že v tomtéž okamžiku, kdy tyto ústavy vyjednávaly se zemským výborem, posílaly na okresní výbory různé letáky a v těchto letácích upozorňovaly rolnictvo na nebezpečí, které mu hrozí, kdyby zemský pojišťovací ústav byl zřízen.

(Posl. Staněk: Kdo ví, nebyly-li za tím správní rady?).

Nechci říci, kdo za tím byl. Rozumí se samo sebou, že správní rada nese zodpovědnost za svůj ústav, a pakliže tyto letáky vyšly od ústavů, správní rada zajisté daleko od toho nebyla.

Tvrdím, že v této záležitosti budeme vždy a všade naléhati na to, aby v otázce pojišťovacího ústavu nastala jakási oprava. Já při této příležitosti nevzdávám se nikterak svého původního návrhu a původní myšlenky, že jest nutno, aby se vybudovaly pojišťovací ústavy ze spodu, aby se vybudovaly pojišťovny okresní, které by nuceny byly vstoupiti v pojišťovací svaz zemský.

To je program, který přijala celá zemědělská rada, a já doufám, že svým Časem tento program také dojde svého uskutečnění, zejména, když vidíme v sousedních zemích, že tyto věci se tam s výborným prospěchem provádějí (Posl. Staněk: Vždyť máme také doma okresní pojišťovny!).

Nechci mluviti o domácích pojišťovnách, máme asi čtyři v Nové Pace, v Jilemnici, v Mnich. Hradišti a tuším ještě v německých krajinách. Já však tvrdím, že největší chyba v této věci se stala, když snem království českého r. 1867, v době, kdy byl zaveden nový zákon pojišťovací, přivolil k tomu, by tento zákon pojišťovací tvořil záležitost státní, a vzdal se veškerého práva a ingerence v této záležitosti. Z toho plyne v této věci veškeré zlo, poněvadž my nemáme dosud práva, abychom o této záležitosti jednali, tak jako do roku; 1867., poněvadž od r. 1867 dle stávajících zákonů záležitost pojišťování je záležitostí říšskou resp. říšského zákonodárství.

Já poukazuji na to, že především naší starostí je a že budeme povždy na to naléhati, abychom neměli jen školy hospodářské, ale abychom měli schopné učitelstvo na školách hospodářských. My se musíme starat, bychom si to učitelstvo jednak vychovali a jednak dochovali, a proto bude potřeba, aby naše učitelstvo na hospodářských školách bylo vysíláno jinam, a nebylo jen učitelem doma, který by vyučoval ve škole, jak se vyučuje na středních školách, poněvadž my daleko více přejeme, aby byl totiž vychovatelem rolnictva, aby nespouštěl vy chovance se zřetele i když ze školy jeho vyšli; přejeme si, by učitelé zimních hospodářských škol i v dobách prázdnin navštěvovali své žáky, by poučovali je o tom, co mají dělati, poněvadž poučujíce je, poučují též jejich rodiče, a k tomu je potřebí opravdových a velice vzdělaných učitelů a paedagogů.

My musíme se starati také o to, aby, co se týká hospodářských škol, nebyly tyto hospodářské školy omezeny na zimní hospodářské školy rolnické a střední hospodářské školy, poněvadž - račte mi to odpustiti, co se týká našich vysokých akademií, já je posud za nic jiného nepovažuji, než za střední hospodářské školy, ale musíme se starati, bychom vybudovali a domohli se nejvyššího ideálu, abychom měli svou vysokou školu zemědělskou v hlavním městě.

To je kardinální náš požadavek. My si přejeme, aby od nejnižších škol pokračovacích hospodářských až do vysokého Školství byly všecky naše hospodářské školy náležitě opatřeny.

My neustaneme přes to, že přes 32 let v této slavné sněmovně se o tom mluví, naléhati na to, by zřízen byl jednou řádný výzkumný ústav.

My jsme prohospodařili miliony následkem toho, že jsme takovéhoto ústavu neměli. U nás každý hospodář kupoval a měl umělé hnojivo, poněvadž to bylo v modě, aniž by byl věděl, zda bude mu to prospíváti na jeho pozemku; poněvadž to koupil soused, koupil to také a nevěděl, pozemku dává.

Jest s politováním a jest smutné, že, pakli že jedenkrát jsme se ustanovili na tom, aby takový veliký ústav byl zde v hlavním městě, kde jsou knihovny, kabinety universitní a vysokých škol zřízen, na druhé straně u pánů sousedů, budeme říkati, že máme ústavy dva.

My neznáme nic, než jeden ústav, ústav veliký a přejeme si ústav skutečně vědecký a prospěšný. Jestli-že vy říkáte, že se bojíte, že by snad vaše národnost byla utlačována, buďte přesvědčeni, že bychom nebyli takovými, že kdyby nebožtík Merter z Halle býval chtěl býti ředitelem našeho českého výzkumného ústavu, nebyli bychom si nic z toho dělali, kdybychom jeho výzkumy a vědecké práce byli nechali si překládati.

My, velectění pánové, stále budeme státi na tom, aby, co se týká regulací a meliorací bylo pokračováno.

Při té příležitosti mám za svou povinnost, jako člen ústředního sboru zemědělské rady, prohlásiti, že dle mého mínění jest nutno, aby technická kancelář zemědělské rady byla nadána větší právomocí, než dosud tomu jest.

Po mnoho let slýcháme veliké stesky na technickou kancelář zemědělské rady, že mnohý z účastníků již jest mrtev, nežli plán jest hotov a zřízení provedeno.

Tu jest zcela přirozená věc, velectění pánové, poněvadž technická kancelář zemědělské rady vypracuje plán, který pokládá za nejlepší, a pak předkládá jej instancím a nežli záležitost projde instancemi zemskými a státními, dostane se plánu tomu mnoho změn, stanou se změny na rozpočtu, navrhnou se odchylky a pak jest zcela přirozeno, že uplyne doba několika let a následkem toho zemrou interessenti, účastníci v té věci a ta sama celá bývá pochována.

Tu, velectění pánové, jest třeba, aby v této záležitosti nastala náprava, jest vůbec třeba, zvláště co se týče záležitostí zemědělství náprava nastala.

Zmíním se o té záležitosti ještě ku konci, promluvím jedině o tom, že našemu zemědělství nastávají velice těžké otázky.

My, velectění pánové, v příštím podízimku snad budeme míti příležitost zabývati se novým vydáním, rakouskouherského vyrovnání a bude třeba, aby otázky, jako tarifnické, veterinářske, byly projednány, aby ne frásemi, nýbrž věcným studiem ve věci této řešení nastalo, aby rolnictvo nevzalo škody.

Velectění pánové, budeme míti ještě otázku další, která dnes hýbe celou veřejností, a to jest otázka cukerní a nevím co rolnictvo naše v řešení této otázky může očekávati; jest to dále otázka rayonová.

Já, velectění pánové, pohlížím na věc jinak, nežli jiní, já zcela otevřeně tvrdím, že rayony mají se zrušiti a zničiti a sice z následujících důvodů:

Cukrovary nemohou také proti tomu nic míti; jestli je dobrý rok a cukr platí, jest pohotově řepa a pak každý řepu koupí a řádně zaplatí, je-li špatný rok jest rayon docela zbvtečný a jedině zbytečně dráždí jednotlivce, kteří potom způsobem, který v těžké době není příjemným, otázku tuto do debaty zanášejí.

Já proto, velectění pánové, docela otevřeně přes to, že jsem sám zúčastněn ve správě průmyslových závodů, tvrdím, že jest nutno, aby rayony byly zničeny a nebyly více dovolovány (Výborně!) Ano, to snad přestane samo sebou, ale jest možno, že by to mohlo začíti zase a proto bude lépe, když to bude na věčné časy zamezeno. (Souhlas).

Poukazuji na to, že letošního roku dojdou celní a obchodní smlouvy se sousedními státy. Poukazují dále na to, co utrpělo naše rolnictvo, pokud se týče lnářství. Zda toto přivedeme časem svým opět k rozkvětu to nevím. Jenom konstatuji, že celé krajiny horské, které svého času alespoň lépe na tom stály než řepoplodné krajiny středočeské kolem Prahy, celé tyto krajiny časem zapadají a zapadají, následkem toho se tam tvoří z rolnictva proletariát a tento stále roste, a v těchto krajinách horských nebude pak možno mluviti o rolnictvu, poněvadž rolnictvo se stane proletariátem. Rolník pak, stavši se proletářem jest horší nežli ten, který se jako proletář narodil. (Výborně!)

Velectění pánové, my stojíme před další otázkou, hospodářských společenstev. Tato hospodářská společenstva nejsou dnes ovšem na denním pořádku, nechci tedy nikterak laskavou pozornost sl. sněmu napínati, ale mám za to, že tato hospodářská společenstva zemská stojí za to, abychom se jimi obírali, připomínám, že snad jedenkráte mnoho se napraví, pakli že každý bude interessován na otázkách zemědělských. Jsem úplně přesvědčen, že hospodářská společenstva přivedou celou řadu nových pracovníků, pracovníků takových, kteří dnes se nestarají o záležitosti zemědělství, že, abych tak řekl, obrodí celý život hospodářský v rolnictvu našem. Já, velectění pánové, měl bych hned ještě zmíniti se o otázce té, jak by se měla prováděti celá správa zemědělství.

Já při této příležitosti konstatuji následovní: Zemědělství jest otázka, která výhradně přísluší zemskému zákonodárství, jest to záležitost, kterou výhradně spravovati a výhradně se má obírati sněm král. českého a zemský výbor. Proto dle mého mínění, velectění pánové, jest také třeba, aby, co se týká rozděleni agendy záležitostí zemědělství, stala se takovým způsobem, aby to tvořilo jakési samostatné ministerstvo orby v království českém. Já, velectění pánové, tvrdím ještě o tom a poukázal na to již generální pan zpravodaj, že jsou toho mnohé ještě příčiny politické.

Příčiny politické jsou takové, že kdyby člověk při nelepší vůli při jednání o rozpočtu nechtěl se o politice zmiňovati, samo sebou se to každému vnucuje a jest nutno, aby také několik slov o politických záležitostech bylo promluveno.

Velectění pánové! Základ celých našich financí a politickou příčinou našeho špatného stavu finančního prohlásil již v roce 1895 bývalý zemský finanční ministr neboli referent o finančních záležitostech zemských pan dr. Schlesinger. Zesnulý pan dr. Schlesinger prohlásil tehdáž, že od počátku, co byla dána zemím právomoc zákonodárná, nebyly jim dány samostatné prostředky finanční. To jest kardinální základ veškeré miserie a následek toho jest, jak dokázáno, že ústava, která v roce 1861 byla dána, byla neupřímná, poněvadž na velké úkoly nedala žádnou příležitost zemím, abychom měli dostatečných prostředků.

My, velectění pánové, stojíme dnes na tom, že musíme vymýšleti takové věci a lámeme si hlavu o tom, jakým způsobem bychom kryli náš zemský deficit, nechtějíce zvyšovati přirážek stále do nekonečna.

Velectění pánové! Při této příležitosti poukazuji na to, že platy a vydání stále rostou samy sebou. To jest zcela přirozeno, a nemusí a nesmí se tomu diviti nikdo, kdo pozoruje obyčejný život. Každý to nejlépe cítí sám na sobě, že jeho domácnost stojí více než před 30. lety. Následkem toho stojí také domácnost celého království Českého daleko více než jindy.

Velectění pánové! Kromě toho jsme se musili starati o to, - a v té příčině úplně pochopuji, že páni krajané němečtí na nás pohlíželi a tvrdili, že se do českých krajin více dává, abychom je dohonili - my jsme se musili starati o to, abychom Vás dohonili ve školství obecném, ve Školství odborném, a poněvadž jsme Vás ještě nedohonili v těchto záležitostech, proto jest zcela přirozená věc, že musejí do českých krajin přijíti peníze zemské, poněvadž již dosti dlouho chodily jen k vám. (Výborně!)

Já lituji toho výrazu a výroku, který se zde stal, že prý přece nebudeme chtíti, aby nám na to Němci přispívali, a toho pána, který to řekl, poukazuji na to, aby řekl pánům, jichž jménem mluvil, že nám to bude zrovna tak líto jako jim, když chodily naše peníze k nim.

Velectění pánové, od posledních voleb do sněmu království Českého uplynulo již 8 měsíců a snad 9 měsíců - můžeme říci, příští měsíc to bude - a my vlastně teprve dnes se scházíme k tomu, aby nový sněm vykonal svoje hlavní právo, kterému dle zákonodárství přísluší, aby sdělal rozpočet.

Velectění pánové, ve složení tohoto slavného sněmu nastala změna. My, velectění pánové, vidíme, že různé radostné rodinné události v různých stranách se staly. Velectění pánové, my jsme měli radostnou nebo příjemnou událost, (Veselost. ) páni na druhé straně měli ji také, ač páni na této straně ji dostali také. A tak, velectění pánové, máme celou řadu mladých nových stran. Dovolte mně, bych o této záležitosti a o poměru těchto nových stran také promluvil.

Dnešního dne přihlásily se téměř všechny tyto nové strany dle svého práva k debatě a stanovily své stanovisko politické. První zcela otevřeně prohlásil své stanovisko pan dr. Brehm. Pan dr. Brehm prohlásil zcela jednoduše: My s Vámi nikdy a nikdy jednati nebudeme, dokud nebude státní němčina všude ve všem platit, nebudeme s Vámi jednati o ničem jiném, dokud neuznáte, že máme jakési předpráví, jakýsi Vorrecht před Vámi.

Velectění pánové, na tuto řeč jest jen jedna odpověď a tomu se říká: Žádná odpověď je také odpověď, poněvadž na takové řeči my se svého stanoviska odpovídati nemůžeme.

Jinak, velectění pánové, bylo také mluveno od jednoho pána, který nejblíže stojí snad panu dru Brehmovi, a který také mluvil o té velké kultuře německé a který se nejvíce horoval pro to, aby království České bylo rozděleno podle daní a aby každá národnost si platila svoje potřeby.

Já, velectění pánové, vážně o tom pochybuji, že jeto možno, aby se království České rozdělilo podle příslušníků tak, aby se vědělo, kdo je příslušníkem českým a kdo německým. Nemluvím o zásadním odporu našem v této věci, tvrdím jen, že je absolutně nemožno, aby se takováto kurie Němců a Čechů, jakož i jejich daní sestavila, poněvadž máte celou řadu ně meckých krajin, kde jsou čeští velkostatkáři a máte taky celou řadu, kde jsou němečtí velkostatkáři. Nelze tedy tuto záležitost provésti tak, jak si páni představují.

A co se týče onoho velikého placení se strany německé, kde se tvrdilo, že Němci platí 50°/0 veškeré daně, dal jsem si zcela dobře líbiti takovýto omyl svého času, před 10 lety v tomto slavném sněmu od dob Dra. Zdenka Schůckra, poněvadž pan Dr. Schücker považuje přece ještě příslušníky židovského vyznání za příslušníky národnosti německé. Ale strana, která jednoduše příslušníky židovského náboženství od sebe odmítá, nemá práva říci, že platí Němci tolik daně, poněvadž ti Židé platí daně víc než Němci. (Veselost. Výborně!)

Velectění pánové, pořád mluvilo se tu o velké německé kultuře. Pan Markert byl dokonce tak laskav a mluvil nám o té velké německé kultuře, která zasluhuje toho, aby byla respektována. Kdož pak tu Vaši kulturu nerespektuje? Každý ji respektuje, ale pro Boha Vás prosím, mluvte jen o Vaší specielní kultuře německé, co máte v Čechách a my Vám dovolíme, abyste mluvili i o kultuře Vaší v Rakousku. Ale chlubiti se proti národu 6milionovému hned s kulturou 60milionového národa, jakou kdysi mel, toť přec trochu přílišné.

Já nevím ostatně, jak by dopadlo dnes srovnaní kultury německého národa, s kulturou, kterou měl v předešlém století. Já tím samým právem, jako Vy pravíte, že jsme se mnoho od Vás naučili, mnoho také od jiných národů a že ta Vaše kultura není vlastně specificky německou, s takovými věcmi nám nechoďte! My bychom Vám mohli připomenouti, jako a byla německá kultura, když se jednalo o to, aby universita v Göthinkách se prohlásila proti bombardementu Paříže, kde byla o 30 let později Vaše kultura ve Vřesně, a kde byla kultura v Malborgu, kde takovým způsobem bylo mluveno. (Výborně! Potlesk. ) Za tu kulturu bych se poděkoval. (Hlučná pochvala. )

Vy, velectění pánové, stále mluvíte o tom, že prý dáváme peníze Vaše jen na své věci. Velectění pánové, račte nám odpustiti, ale jestli jedenkráte se postaví pomník svatému Václavu, který dozajista Vám Němcům nebyl nepřítelem (Veselost), pak si mluvte o tom, co chcete, ale Vám při tom nic zlého se neděje.

A rovnéž také nemůžete nám zazlívati, když se postaví nějaké umělecké dílo v hlavním městě tohoto království. (Posl. Kalina volá: Ale co všechno se postavilo za naše peníze ve Vídni!) Ale pánové, nebudu mluviti ani o Vídni, tam je toho velmi mnoho, a každý vidí, co všechno postaveno je tam za peníze národů druhých a ne německého.

Já mluvím však toliko o Praze a tu dovolte, abych připomenul Vám, co zde všechno v Praze se postavilo pro Vás, jak dlouho Němcům se udržovalo divadlo a my pamatujeme dobře, že tomu je 20 let, když jste odešli z tohoto slavnému sněmu, který musel být následkem toho uzavřen, poněvadž Vám nestačilo pro 17. 000 Němců v Praze jedno divadlo, a chtěli jste si dáti postaviti ze zemských peněz ještě druhé. Račte tedy viděti, že máme na paměti stále záležitosti tyto, třebas by pamět tato Vám nebyla vždy dosti příjemnou.

My, pánové, nehledíme na to, když Vy mluvíte stále o tom, že do služeb zemských neberou se žádní úředníci německé národnosti. Němečtí úřednící se sem berou, a oni se hledají, aby se mohli vzíti,