bungen gepflogen? Ich glaube, vom Vertrauensmanne der Regierung, dem Bezirkshauptmanne. Wenn er selber den Schaden auf 50. 000 Kronen schätzt, und die kleine Gemeinde, die kaum 400 Einwohner hat, in früheren Jahren schon oft geschädigt wurde, wäre es Pflicht des Bezirkshauptmannes gewesen, als warmer Freund seines Bezirkes für diese armen Teufel einzutreten und den Antrag der Subventionierung zu stellen.

In dieser Angelegenheit werde ich jedoch nicht ruhen, ich werde mir erlauben, bei der Regierung diesen Antrag neuerlich zu stellen, und keinen Weg scheuen, um dieser Gemeinde zu ihrem Rechte zu einer Unterstützung zu verhelfen.

Meine Herren! Ich habe ja schon vorhin erwähnt, daß der Staat und das Land ihr Möglichstes beigetragen haben zur Linderung der Not. Aber auch ein Verschulden hat bei dieser Katastrophe die Regierung getroffen, vielleicht auch das Land, weil sie seinerzeit aus die Warnungsrufe vieler Redner im Parlamente nicht gehört haben und weil dort immer tauben Ohren gepredigt wurde, und oft genug ist bei einem eventuellen Hochwasser auf die große Gefahr der Aupa und Elbe hingewiesen und wurde eine entsprechende Regulierung verlangt, aber niemals erreicht.

Seit dem Jahre 1897 sind bis jetzt 5 Jahre verflossen.

Am 29. Juli feiern wir den 5jährigen Gedenktag, leider einen sehr traurigen Gedenktag. Aber bis jetzt sind, trotzdem schon im Jahre 1898 die Pläne vorgelegt worden, welche die Aupa- und Elberegulierung zum Zwecke hatten, diese bis heute nicht durchgeführt

Man hat hin und wieder auf den gefährlichen Stellen Schutz- und Uferbauten nach dem vorgeschriebenem Regulierungsplane gemacht, aber zu einer entsprechenden Regulierung ist es bis heute nicht gekommen; und, meine Herren, es gibt noch sehr gefährliche Stellen, selbst der Bezirkshauptmannschaft in Trautenau muß nachgesagt werden, daß sie, wenn es sich wirklich um das Wohl des Bezirkes und seiner Bewohner handelt, wirklich eingreift und unterstützt und sie hat dies in der Weise anerkannt, daß die Bezirkshauptmannschaft einzelne dieser Stellen wieder als notwendig zur Regulierug erklärt hatte, sollen sie nicht großen Gefahren entgegengehen und sollen nicht wieder Menschenleben den Fluten zum Opfer satten, und viel Hab und Gut verloren gehen.

Gerade die Besitzer dieser Häuser an der Aupa sind dadurch sehr geschädigt, daß erstens viele Zimmer tiefer Häuser leerstehen und Zweitens erhalten die betreffenden Hausbesitzer von den vermieteten Zimmern, eine niedrigere Miete, weil sie bei dem ersten Gewitterregen oder Hochwasser sofort zur Delogierung bereit sein müssen, ihr Hab und Gut zusammenzupacken und sich zu retten.

Diese Gefahr, meine Herren, muß beseitigt werden.

Staat und Land ist verpflichtet das Gut und das Leben des Menschen zu schützen, aber, meine Herren, noch ein zweites muß berücksichtigt werden, denn es ist auch im Interesse des Staates und Landes gelegen, daß die Regulierung der Aupa und Elbe so rasch als möglich durchgeführt werde. Denn, wenn vor der Regulierung wieder ein Hochwasser kommt, werden die Bauten wieder weggerissen und dann kann das Land noch einmal von vorne beginnen.

Ich komme darauf zu sprechen, daß die Regierung bei der Abschreibung unverzinslicher Darlehen nicht gar so ängstlich sein möge. Sie war ja auch nicht so ängstlich, als sie der steuerkräftigen Stadt Zlatá Praha, dem goldenen slavischen Prag, 16 Millionen Kronen schenkte, wo kein Notstand herrschte. Mit diesem Betrage wäre eigentlich unseren armen Riesengebirgsbewohnern geholfen gewesen. Hier war auch die Berechtigung vorhanden, weil die armen Leute durch jene Unglücksfälle so furchtbar geschädigt wurden und Sich selbst allein nicht helfen können.

Meine Herren! Der Herr Landesausschußbeisitzer Dr. Werunskh hat in einem Ausschußberichte vom J. 1898. die Erklärung abgegeben, daß im Jahre 1900 die Elbe big Spindelmühle, 1901 bis Hohenelbe, 1902 bis Nieder-Hohenelbe, 1903 bis Horka, 1904 bis Arnau reguliert, daß die Aupa im Jahre 1900 von der Quelle bis zur Kreuzschänke, 1901 bis Marschendorf, 1902 bis Freiheit, 1903 big oberhalb Trautenau und 1904 big Parschnitz reguliert wird.

Meine Herren! Was nützt uns ein Bericht auf dem Papiere. Wir Verlangen eine

rasche und schnelle Durchführung der Aupaund Elberegulierung. Wir verlangen auch, soviel es in der Kraft der Regierung liegt - und es liegt in ihrer Kraft, daß der wirklich mit der Nothkämpfenden Bevölkerung die unverzinslichen Darlehen abgeschrieben werden. Mit diesem Wunsche, mit dieser Bitte will ich schließen! (Bravo-Rufe und Händeklatschen. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k řeči řečník, který je zanešen pro návrh. Dávám slovo panu poslanci Kratochvílovi.

Poslanec Kratochvíl: Slavný sněme! Jednou z důležitých otázek, kterou se jak správa říšská tak správa zemská zabývá, a kterou zabývati se je jejich povinností, je otázka povznešení našeho živnostenského stavu, stavu, na kterém bylo po celá desítiletí tak krutě hřešeno.

Je tedy jejich povinností, obrátiti všechen zřetel svůj v první řadě k poměrům slabších výrobců a průmyslníků, poněvadž tuto pomoc, tento zřetel k povznesení jich, káže jim již všeobecná povinnost k slabším.

A vážení pánové, tato pomoc státu a země má zajisté značný význam ve směru sociálním, poněvadž pomoc ku povznesení existence celé řady tisíců jednotlivců stavu živnostenského, kterýmž pomáhá se se strany země a říše k samostatnému postavení, je důležitým, abych tak řekl činitelem, článkem a zároveň i pojištěním pro evoluční postup vznešených ideí sociálních, ze kterých, nedá se popříti, při všeobecném zápasu, stírá se onen vznešený pel, stává-li se zbraní každodenního zápasu.

Stav živnostenský jest jedním z článků, které tvoří široké vrstvy lidové a nesmíme zapomínati na ohromný význam a důležitost lidových vrstev našeho národa vůbec.

Vy všichni zajisté znáte pohyb, cenu a mohutnost našich lidových vrstev, našeho rolnictva, řemeslníctva, živnostnictva a dělnictva. U nás spočívá síla našeho národa v těchto lidových vrstvách, spočívá v jeho spokojenosti a hospodářské neodvislosti.

Již jsem se dotkl toho, jak dlouho bylo hřešeno na tomto stavu živnostenském, kterému byla přidělena tak velká úloha při individuelním vývoji našeho národa. Nedá se popříti, že bez těchto lidových vrstev celý postup národa našeho v novějších vrstvách nebyl by se tak eminentně vulkanickou a elementární silou dál, kdyby nebyl v lidu, kdyby pro ideje národní neměly tolik pochopení právě tyto široké vrstvy lidové.

Já mám aspoň to pevné přesvědčení, že pracujíce pro rozkvět těchto vrstev, pracujeme ku sesílení základů našeho národa, poněvadž žádná vrstva lidová strana sama o sobě netvoří národ, a já to zde tendečně pronáším, že všecky stavy našeho národa tvoří teprve národ náš a silu, která může něčeho docíliti a že tím zase spjat je osud všech našich stavů s osudem našeho národa.

Úpadek samostatnosti, kulturní i hospodářská odvislost na vídeňských vládách, v jaké se nalézá náš národ, těžce doléhá i na kulturní a hospodářský rozvoj našeho středního a zejména řemeslnického stavu. Velevážení pánové, nedá se popříti a my to cítíme ve všech údech, že právě tato odvislost na vídeňských vládách, kde rozhodujícího vlivu nabyli nejúhlavnější nepřátelé nejen autonomie, ale i našeho národa, kterým šlo po celá staletí o bezžití českého národa, že následkem této odvislosti nemůže celému národu, co celku, kynouti prospěch a úspěch a tím méně logicky i jednotlivým stavům, zejména po stránce hospodářské a kulturní. Velevážení pánové, tento logický postup se také jaksi potvrzuje tím, že právě lidové vrstvy to jsou, které jaksi instinktivně při tom boji o existenci národa ujmuly a vlastně na sebe přijmuly povinnost s láskou pracovati pro záchranu národa a tím staly se nejhouževnatějšími a nejvytrvalejšími zápasníky při obrození našeho národa. Vážení pánové, že vývoj národa nejen po stránce politické a kulturní, ale i po stránce hospodářské vrhá své reflexe na vývoj jednotlivých stavů a jejich život a tedy zejména na stav řemeslnický, to ovšem spočívá, pánové, na docela logickém postupu, poněvadž vývoj národa, spočívající za dnešních dob na zákonných pravidlech, jež vydávají následkem té odvislosti vídeňské vládě, jest příčinou oné hospodářské miserie, zejména našeho stavu živnostnického a řemeslnického. Můžeme tedy říci, že za tuto miserii je zodpovědná vláda vídeňská, a když procházíme bilanci o tom, jak vláda pečovala o rozkvět stavu řemeslnickoživnostenského během 50-60ti let, co za tu dobu učinila, vlastně neučinila, v zájmu těchto stavů, tu ovšem tato bilance nám dává právo vytknouti těmto vládám velkou nelásku, neochotu a nepochopení těchto stavů a to nás právě opravňuje k nejtužšímu, stálému a k tomu nejhouževnatějšímu zápasu, směrujícímu k tomu, abychom dosáhli jednou samostatnosti a neodvislosti národa českého. Vidíme, že zákonodárství říšské, zejména v otázkách hospodářských, absolutně nemůže regulovati hospodářskou prosperitu, jak to může činiti správa zemská, nejen při rozloze peněz ale také tím, že jest národ co takový zejména národ český konsolidován ve všech směrech, ve všech otázkách. Následkem toho jest možná snazší regulace hospodářská než za rozdělených poměrů kulturních, hospodářských a teritoriálních jednotlivých zemí na radě říšské zastoupených.

Velevážení pánové! Zemské správě však nedopřává se, aby intensivně a soustavně se obírala otázkami živnostenskými. Veškerá pravomoc shrnuta v tom ohledu do Vídně. Jest to ovšem - následky cítíme my - že si ponechala vídeňská vláda rozhodující vůli. Nechci se zmíniti o politických a národních motivech, ale vídeňské vlády po stránce hospodářské politiky a jejich činnost působily pravé spousty zejména ve stavu našem a my máme jen co děkovati tomu lidu řemeslnickému a v první řadě správě zemské, že posledním čase tyto spousty byly dobře prohlédnuty a že jisté kroky k nápravě v tom směru byly již učiněny. Jest ovšem dosti těžká práce se strany zemského výboru, tam, kde Vídeň, kde centralistický systém za tolik desítiletí tolik zarazil, při nejusilovnější práci se strany správy zemské, velmi těžko v krátkém čase vše napraviti. A tak, velectění pánové, my vidíme, že zastupitelstvo zemské snaží se, když řemeslnictvo samo napomáhá, když řemeslnictvo samo chápe akci ke svému povznesení, a že věnuje tato správa zemská tomu největší pozornost a jeví dobrou vůli, o tom nikdo nepochybuje a nedá se popříti, že přes obmezenou kompetenci přikročila k celé řadě akcí v zájmu stavu řemeslnického.

To jest každému známo, že na př. fond pojišťovací, fond úvěrní, každý velkým obnosem 1 mil. K byl založen, a nedá se popříti, že po stránce zejména kulturní vzhledem k našemu školství průmyslovému, pokračovacímu a také odbornému země naše přinesla obrovské oběti, a já při té příležitosti skutečně s trpkostí a bolestí musím se toho dotknouti, že slyším vývody zejména se strany německé, že proti našemu rozpočtu, který daleko ještě nevystihuje důležitost průmyslového vzdělání, jest odpor zejména se strany zástupců německých.

Vždyť, velectění pánové, jest to pravda, že musíme v zemi doháněti na školství živnostníčkem. Pánům Němcům, ovšem ve školství průmyslovém a odborném neschází, poněvadž vlády jim to zřídily před lety bez ohledu na to, zdali to Čechové mají čili nic.

Němcům již dávno byly zřízeny školy řemeslnické a správa zemská hleděla, aby řemeslnictvo české dovedlo nastoupiti správnou cestu, a musila k tomu hleděti, aby řemeslnictvo po stránce průmyslového vzdělání dospělo na ten stupeň, kterého jest pro jeho povznesení potřeba.

Velevážení pánové. Výsledek jakékoliv zdárné akce v otázkách živnostenských a, jak zkušenost učí, i akce se strany zemského výboru šla by - to se nedá popříti - k duhu jak řemeslnictvu českému tak i řemeslnictvu německému. Kdo skutečně se stanoviska řemeslnictva celou tuto otázku pojímá, kdo na ni pohlíží jako na celek, při každé příležitosti s trpkostí vidi vývoj událostí, neboť to, co se děje jednak v komisích, jednak v plenu, jednak v našem veřejném životě, že vždy a za každých okolností politickými aspiracemi národního šovinismu se strany silnějšího se hledí kořistiti na úkor hospodářského povznesení lidových vrstev řemeslnických a živnostenských v první řadě. Zde vidíme, že se to děje se strany Němců a že jest nemožno zástupce tohoto kmene příměti ku spravedlivému posuzování požadavků českého řemeslníctva.

Vidíme, že po celou řadu let se stavěli vždy proti jakémukoliv návrhu po stránce kulturní, vidíme, že zástupcové německého národa se vždy stavěli jako úhlavní nepřátelé proti tomu, aby zemské živnostenské komisi, která má býti instituci, ve které se střetne a kde se sbíhá celá živnostenská politika nejen českého, ale i německého řemeslnictva, dostalo se jisté pravomoci. Byli to zástupcové německého národa, kteří nedopustili, aby té právomoci se dostalo této instituci, jako má na př. zemská živnostenská komise v Haliči. A v nejnovější době jest to úkaz velmi nemilý, kormutlivý, jestliže se i dnes takové případy opakují.

Připomínám zejména nepřátelství k tomu návrhu, aby jeden z největších a nejúčinnějších prostředků výchovy řemeslnictva, na př. technologické museum, které mělo býti zemské, se uskutečnil, poněvadž, že zástupcové němečtí se urputně proti tomu postavili.

Tato politika ovšem nemůže řemeslnictvu prospěti a mám za to, že neprospívá ani řemeslnictvu německému ani že neprospívá řemeslnictvu českému.

Řeknu zcela upřímně, že jest to falešná hra, jest-li zde ve sněmu se někdo stará slovy o zájmy toho kterého stavu, ale podmínky, které toto zlepšení mají přivoditi z národního šovinismu odpírá. Já z vlastní zkušenosti jsem seznal poměry německých měst v král. Českém. Vím, že řemeslnictvo, obchodnictvo, malé průmyslnictvo ve svém nitru rozhodně zatracuje tuto štvavou politiku mezi jednotlivými kmeny v Čechách, poněvadž po stránce hospodářské malý lid to odnese.

Nedá se také popříti, že zákonodárství živnostenské, tak jak dnes se provozuje, nemůže založiti hospodářský rozvoj, poněvadž jest de facto prokázáno, že zákonodárství ústřednímu za vzor jsou ponejvíce - pravím to z vlastní zkušenosti potřeby velkých měst, zejména Vídně. O tom není pochybnosti, že právě tím se stává, že tato politika živnostenská, zákony živnostenské, závisí jako živnostenský řád a celá řada jiných zákonů a nařízení na podkladu nepřátelském, nepříznivém ba často i škodlivém, poněvadž poměry v Čechách, zejména na venkově vůči vídeňským jsou tak velice rozdílné, což je ovšem samozřejmé.

A, velectění pánové, v tom spočívá právě zlo, že rozvoj našeho řemeslnictva je zdržován, že porozumění pro naše řemeslnictvo není takovým, jako skutečně jeho potřeba, jeho význam a jeho skutečné postavení vyžaduje.

Zde je celá řada otázek, při kterých zejména zastupitelstvo zemské ukázalo, že rozumí těmto potřebám daleko lépe, než ústřední správa vídeňská.

Dotknu se jen, nechtěje zdržovati dlouho, jedné záležitosti, totiž zaopatřeni řemeslnictva českého i německého pro případ stáří, invalidity a nemoci.

Stát, který má v první řadě povinnost o tuto sociální otázku jednotlivých stavů se starati, ten nevykonal této povinnosti. Jak dnes věci stojí, ještě ani přípravných kroků neučinil.

Ale země, která je omezena v kompetenci svými hmotnými prostředky, země porozuměla tomuto toužebnému přání, té skutečné sociální potřebě malého řemeslnického lidu a přikročila k tomu, aby podobný fond a podobná instituce byla zřízena.

To jsou jen tak stručné ukázky, že správa zemská daleko jinak může vstříc vyjíti potřebám řemeslnictva a daleko jinak prospěti než ústřední systém, jakému my jsme podrobeni. Já ovšem jen vzhledem k rozpočtu samému jako celku mohu jen vysloviti přání, aby každá akce zemského výboru, ač dobře míněná, ač tendence její je prospěti řemeslnictvu, vycházela a souhlasila s přáním a životními skutečnými potřebami, aby také tato akce jaksi odpovídala skutečným poměrům a stavu věci, jak jest.

Není nic platno, otázku živnostenskou tak jako otázku hospodářskou nesmíme představiti si tak, jak by měla býti, nýbrž jak skutečně jest. Tím ovšem uchráníme se jistých nedorozumění, zdánlivého fiaska, když skutečně na této basi z této

stránky budeme každou akci v zájmu toho kterého stavu posuzovati a řiditi.

Já bych ovšem poukázal jen na to, že v tom ohledu se tak vždy neděje, že totiž akce v zájmu řemeslníctva, dobře míněna, neděje se řemeslnictvem a jen pro potvrzení svých vývodů uvedu, že akce v zájmu hospodářů, v zájmů potřeb agrárních, děje se prostřednictvím rolnictva organizovaného. A všechna čest této akci, která jest naší správou zemskou vedena, ale, velectění pánové, ona také přináší svůj užitek, poněvadž rolnictvo, pro které je určena, samo realisuje dobré návrhy, z theoretické stránky je realisuje do praktické potřeby.

U nás na této cestě není dostatečně pokračováno a mám za to, že jest úlohou zemského výboru a činitelů rozhodujících, aby řemeslnictvo připravili zrovna tak do tohoto stadia, aby realisovalo veškeré akce, usnesené slavným sněmem.

Tím vyvinou se poměry, které usnadní domáhání se dalších požadavků. Řemeslnictvu je zapotřebí, by ve zřízení zemském spatřovali nejpevnější svůj štít, možnost, nejlépe uskutečniti své zákonité potřeby, tím zas může země v zájmu řemeslnictva důkladně pracovati, a, tím se vyvine vzájemná síla a důvěra a snadnější jest pak postavení lidu, národa, jestliže jednotlivé stavy spatří v zřízení zemském svoji největší oporu.

Zejména co se týká řemeslnictva, živnostnictva, jest nutno, abychom pro celý veliký jeho zápas nejenom po stránce politické, ale čistě živnostenské pomáhali, aby mohlo více síly nabýti pro požadavek, by zákonodárství živnostenské de facto i de jure - jak právníci praví přiděleno bylo zemským sněmům, aby nezůstala zemskému výboru pouze agenda z ochoty přidělená, nýbrž aby zákonodárství celé bylo přiděleno sněmu. Velevážení pánové, za dnešních dob vidíme, že centralistický systém, který nás tíží ve všech směrech, i v otázce čistě živnostenské se nám vtírá, cítíme všude ten stále rozhodující náběh, aby i to, co ještě nebylo scentralisováno, živnostenská společenstva, aby i ty činily říšské svazy, což pro další centralisaci správy říšské by bylo velmi přitěžující okolností, pak by zápas proti centralisaci byl ještě více stížen.

Nemohu si než přáti, aby správa zemská, tak jak jest to vůbec povinností všech veřejných činitelů, sledovala zájmy a vývoj řemeslnického i živnostenského stavu, poněvadž tím pracuje vlastně v zájmu malého lidu, jest to povinností všech těch, jimž rozhodující moc dána jest do rukou.

Vláda vídeňská v té věci nevykonala nic, spíše zhoršila a zkazila, a tu jest v první řadě povinností zemské správy naší, aby co vláda zkazila na řemeslnictvu, to hleděla moudrým a prozíravým jednáním napraviti.

Nechci ovšem zabíhati do podrobnosti, ponechávám si to k podrobné debatě.

Dnes jenom žádám, aby stejný zřetel brán byl na jeden stav jako na druhý; nechci vyčítati ani v nejmenším, přeji každému stavu, aby zahrnut byl stálou péčí, vyhražuji si to však i pro ten stav, ku kterému náležím.

Nelze přehlédnouti, že v dobách uplynulých živnostnictvu jistá pozornost byla věnována, že se při správě nalézá muž, který přes všecky předsudky veškerý vliv a váhu položil v kruzích zemských na to, aby zájmům živnostenským věnována byla jistá pozornost.

Tato otázka živnostenská byla také základem zákonodárství živnostenského Mám za to, že postup ten musí býti sesilován, že musí býti v tom ohledu usilovně pracováno, a k této práci najde správa zemská vždy ochotu a spolupůsobení řemeslnictva samého. (Výborně! Potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Dovoluji si oznámiti, že p. řečník contra dr. Herold a pan posl. Kalina vyměnili svá místa, dále že pan posl. dr. Reiniger se dal vyškrtnouti ze řad řečníků.

Ich erlaube mir dem hohen Hause mitzuteilen, daß unter den Contrarednern die Herren Abg. Dr. Herold und Kalina die Plätze vertauscht haben und daß der Herr Abg. Dr. Reiniger sich hat streichen lassen.

Außerdem hat sich für die Anträge eintragen lassen der Herr Abg. Dr. Eppinger.

Pan posl. dr. Eppinger se dal zanésti pro návrh.

Es gelangt nunmehr zum Worte der Herr Abgeordnete Helzel.

Ich erteile ihm das Wort.

Abgeordneter Helzel: Wenn ich mir heute das Wort nehme, so geschieht es nicht etwa deshalb um eine langatmige Rede zu halten oder vollends den Bericht der Budget kommission zu bemängeln, sondern lediglich deshalb, um das hohe Haus aus einen Gegenstand aufmerksam zu machen, welcher Beachtung und Würdigung verdient.

Ich werde mich, meine Herren, ganz kurz fassen und lediglich daraus beschränken, auf einen Posten aufmerksam zu machen, welchen ich im ganzen Budget vermisse, einen Betrag, welcher bestimmt fein füllte, historische und Naturdenkmäler zu erhalten.

Von Seite des Herrn Abgeordneten Nowak wurde bereits jener Antrag eingebracht, dahin gehend, ein Gesetz zu schaffen, zum Schutze der Erhaltung von Natur-Denkmälern.

Dieser Antrag ist bereits durch die Bud get-Kommission in Verhandlung genommen worden, und werde ich mich vorläufig mit dem Ergebnisse zufrieden stellen.

Solche Naturdenkmäler, meine Herren, haben wir mehrere in unserem lieben Böhmerlande. Ich will nur auf eines der hervorragendsten aufmerksam machen, das ist der Basaltfels in Herrnskretschen bei Steinschönau.

Diese Basaltkuppe ist durch ihre regelmäßige Gestaltung und regelmäßige Säulenbildung sichtbar auf eine Länge von 20-30 Metern, welche allgemeine Bewunderung erregt, und für Naturforscher, Touristen, Geologen vom größten Interesse ist. Dieser ist in Gefahr vernichtet zu werden. Dieser in aller Welt einzig dastehende Basaltfels wird dermals als Steinbruch benützt, meterlange Säulen werden nach allen Windrichtungen verschickt, bilden die Zierde der Gärten und Parkanlagen.

Aber auch für andere Zwecke nämlich, für Bauzwecke wird dieser Stein Verwendet.

Wenn einer der hier anwesenden Herren diesen Fels in Augenschein genommen hat, so wird er zugeben müssen, dass es eine hervorragende Naturschönheit ist, und daß dieser Basaltfels in seiner Art einzig dasteht; und solche Denkmäler, Naturschönheiten zu erhalten, das ist gewiß Pflicht des Landes. Um nun diesen Fels vor vollständiger Vernichtung zu schützen, der vollständigen Vernichtung zu entziehen, hat sich ein Komité gebildet, welches sich zur Aufgabe gestellt hat, alles aufzubieten, damit diese herrliche Formation erhalten bleibe.

An der Spitze desselben hat sich unser verehrter Herr k. k. Bezirkshauptmann von Tetschen, Edler Stellwag von Carion gestellt. Seiner Bemühung, seiner aufopfernden Hingebung für die Sache ist es zu danken, daß dieser Fels wenigstens durch drei Jahre vor dem Abbruche gesichert ist. Mit den Besitzern ist ein Pachtvertrag abgeschlossen worden mit einem jährlichen Pachtschilling von 800 Kronen, und nun, meine Herren, sammeln Naturfreunde, Gönner und Verehrer von Naturschönheiten Gelder, um den Pachtschilling aufzubringen.

Auch hier war es wieder unser verehrter Herr Bezirkshauptmann, welcher mit großer Aufopferung diese Aktion förderte. Für die Dauer ist aber dieser Zustand nicht haltbar.

Unbedingt muß daran gedacht werden, dass dieser Fels käuflich erworben wird.

Dazu gehört Geld, in erster Linie Geld. Auch ist bereits eine Lotterie geplant, welche von Seite des hohen Finanzministeriums bewilligt wurde. Doch wird der Erlös lange nicht hinreichen, um diesen Fels käuslich zu erwerben. Es wird Sache des Landes sein, den Fehlbetrag zu decken.

Man wird hiezu nicht etwa 100. 000 Gulden brauchen, wie etwa zu einer Wenzelstatue, sondern wenige Tausend Kronen merden genügen, um für immerwährende Zeiten ein Denkmal zu erhalten, welches in der Welt einzig dasteht.

Es wäre jammerschade, wenn die Naturschönheiten, wie alle Naturdenkmäler, welche von Menschenhänden hergestellt werden, zugrunde gehen sollten, denn alles, was von Menschenhand stammt und was der Mensch schafft und noch schaffen wird, geht früher

oder später seiner Vernichtung entgegen. Ein Denkmal aber, welches die Natur hervorgebracht hat und welches Solange früher bestand, bevor ein Lebewesen diesen Wandelstern betreten hat, wird weiterbestehen, wenn nicht Menschen die Hand daran legen. Jetzt ist es soweit, daß dort ein Raubbau getrieben wird, und es ist höchste Zeit, daß dem Einhalt getan werde.

Bereits vor Jahresfrist wurde an den hohen Landesausschuß mit der Bitte herangetreten, zur Erhaltung dieses berühmten Felsen einen Beitrag zu leisten. Man hätte annehmen sollen, daß mit aller Bereitwilligkeit ein Beitrag vom hohen Landesausschusse für diesen edlen Zweck gewidmet werde.

Dieses Ansuchen kam jedoch vom hohen Landesausschusse mit dem Bemerken zurück, daß kein Fond besteht, aus dem derartige Sachen unterstützt werden können. Wenn man für derartige Sachen nicht mehr Verständnis hat, ist dies allerdings sehr zu bedauern und ich bedauere, daß der hohe Landesausschuß sich nicht bewogen suhlte, wenigstens zur Errichtung eines derartigen Fondes sich herbeizulassen.

Dazu gehört weiter nichts als guter Wille!

Wenn nun dieses Fels in Časlau, Přelouč oder in einer anderen čechischen Ortschaft sich befunden hätte, hätte das Land schon lange für den Ankauf Sorge getragen. So aber steht der Fels aus deutschem Boden, und für uns Deutsche hat man einfach gar nichts.

Weit und breit ist dieser herrliche Basaltfels bekannt, von uberall strömen Besucher herbei, Engländer, Franzosen, Russen, Reichsdeutsche, Amerikaner usw., nur in unserer engeren Heimat scheint dieser Fels nicht bekannt zu sein.

Vor kurzem bekam ich zufällig ein Lehrbuch der Bürgerschule in die Hand und fand unter dem Kapitel Basalt die Fingalshöhle auf der Insel Staffa. Unwillkürlich muß man sich an den Kopf greifen und fragen: Ist denn der Verfasser gar so wenig von seiner eigenen Heimat unterrichtet, daß eigentlich der schönste Basaltfels in unserer engeren Heimat, in Nordböhmen, zu sehen ist. Man solíte es nicht für möglich halten, daß man das Naheliegende nicht weiß oder absichtlich verschweigt oder an Fremdes denkt; noch dazu ist die Fingalsgrotte mit ihren geklüfteten Steinbildungen nicht annähernd mit der herrlichen Naturschönheit Nordböhmens zu vergleichen. Dieser Basaltfels bedarf des Schutzes und der Erhaltung. Wenn wir nicht den Fluch der Nachwelt aus uns laden wollen, so müssen wir für die Erhaltung des herrlichen Felsens Sorge tragen.

Unsere Kinder, welche von Seiner einstigen Naturschönheit nur noch eine Abbildung Sehen würden, die wurden ihre Vorfahren versluchen.

Ich habe hier eine Photographie dieses Felsens, dort können Sie sehen, in welcher außerordentlichen Gestaltung sich diese regetmäßig 20 bis 30 Meter hohen Basalte aneinanderreihen, majestätisch emporragen und jeder Naturfreund ist entzückt beim Anblick dieser wahrhaftig großen Naturerscheinung.

Jeder blickt mit Verwunderung auf die Naturschöpfung, jeder hat ein Interesse daran, in erster Linie aber hat das Land ein Interesse daran und soll dafür sorgen, daß diese Naturseltenheit erhalten bleibe und Böhmen kann stolz sein, ein derartiges Naturwunder zu haben.

Für die Burg Karlstein hat man große Summen eingesetzt, obwohl eigentlich der Besitz noch ein strittiger ist. Ich habe dagegen nichts einzuwenden, man soll derartige Sachen fördern, aber nun verlange ich, daß man auch für die Deutschen etwas gibt.

Wir Sehen bei allem und jedem, daß wir Deutsche benachteiligt werden, daß mir in diesem Lande kein Necht besitzen, daß wir der Willkür unserer nationalen Gegner preisgegeben sind.

Sehen wir nicht, daß wir Deutsche im Verhättnisse zur Einwohnerzahl im Verhältnisse zur Steuertristung mehr wie stiefmütterlich bedacht sind? Sehen mir nicht, daß für čechische Zwecke Hunderttausende jährlich ausgegeben werden, während uns Deutschen nur ein Knochen vorgeworfen wird.

Sehen wir nicht, daß der Beamtenkörper des Landes fast durchwegs čechisch ist, während auf das deutsche Element gar keine Rücksicht genommen wird. Das ist jedenfalls die vielgepriesene Gleichberechtigung, wie sie die Herren Čechen im Munde führen. Für Industrie,