ojedinělé zvláštní případy, kde dotace taková nebude vyžadovati snad nějakého ohromného nákladu, ale jsou případy, kde jediný člověk přijde do neštěstí následkem živelních pohrom a kde činí nárok na slevu daně, na podporu atd. Máme případy, že se mu dobře neurodí, že ho stihne nemoc v rodině a že mu několik kusů dobytka za sebou padne, a tu člověk takový, byť i snaživý a výborný hospodář, přijde do takových rozpaků, že skutečně jeho existence se hroutí, nepřispěje-li se mu ku pomoci Zemský výbor má po ruce apparát, že by opravdu v lakových nezaviněných případech takovýmto jednotlivcům, jichž by bylo snad jeden, dva neb nejvýše tři, jsou-li to lidé přičinliví, mohl přispěti, že by tito nebyli uváděni v nivec. Tedy v takovémto případě je třeba, abychom takovým jednotlivcům vyšli vstříc.

Velectění pánové, zmíním se také o tom, že také naše živnostnictvo venkovské si nebude přát, bychom se vyslovovali pro šetrnost v rozpočtu, pokud se týče jeho potřeb. Víme, že naše venkovsko živnostnictvo je daleko hůře postaveno než živnostnictvo městské.

Víme, že městské živnostnictvo dotaci, kterou povolil sněm král. Českého ve prospěch maloživnostnictva, na zakupování motorů a různých jiných věcí, nevyčerpalo. Vidíme položku z roku 1898 až 1899 per 36. 900 K, která zůstala nevyčerpanou.

Nedal by se snad, pánové, tento obnos ve prospěch našeho venkovského živnostnictva upotřebiti. Vy mi snad řeknete, že, když nesetkala se s úspěchem akce maloživnostnická v městech, kde jsou živnostníci soustředěni, že tím méně setká se s úspěchem na venkově. Já to připouštím a mám také ten dojem, že snad charakter a ráz tohoto stavu není onoho druhu, aby bylo možno jej tak lehce organisovati tak, aby bylo možno při něm využíti všeho, cokoliv se mu té chvíle skytá. Snad bude více potřebno podporovat v individuálním vývoji každého jedince, snad, pánové, by bylo dobře, kdyby na venkově byl podporován živnostník nějakou subvencí neb nezúročitelnou půjčkou na zakoupení stroje, na zařízení vzorné dílny, na získání práva patentního a podobných věcí. Dovolím si v té příčině jménem strany naší učiniti příslušné resoluční návrhy při speciální debatě, kterými žádati budeme, aby zemský výbor v tom směru konal studia, by zahájil ve směru tomto náležitou činnost a na to podal sněmu zprávu.

Viděl jsem, pánové, že někteří z Vás jaksi nesouhlasí s názorem tím, když jsem řekl, že venkovský živnostník má mnohem horší postavení nežli živnostník městský. Dovolte mi, abych několika slovy to dokázal.

My, pánové, musíme povážiti, že městský živnostník má v městě příležitost vzdělávati svoji rodinu, své členy rodiny, laciněji nežli venkovský, on má v městě školy řemeslnické a školy průmyslnické atd, atd., z toho viděti, že on snadněji a laciněji může nechati vyzbrojiti svého syna do budoucnosti k boji životnímu.

Toho všeho náš venkovský živnostník postrádá, a my jsme povinni jako zástupcové venkova, abychom, se také o to naše živnostníctvo starali. A my tak činíme nyní (Výborně!) i činiti budeme v budoucnosti!

Z toho jest zjevno, pánové, že poměry na našem venkově, postavíme-li se na nestranné stanovisko, ať rolníka, ať živnostníka, nedovolují, aby se v rozpočtu mnoho mohlo škrtnouti neb redukovati. Ale přes to přese všecko jsou v rozpočtu našem položky, které by se daly redukovati nebo úplně vyškrtnouti. Tvrdím-li tak, pánové, snadno zajisté mi namítnete, abych je dokázal a uvedl. Učiním tak, pánové. Vezměte si, prosím, jen lokální dráhy!

Kdybych uváděl historii našich lokálních drah, zajisté bych vaši vzácnou pozornost přespříliš napínal. (Hlasy: I nikoliv!), ale řeknu jen tolik, že náklad na naše místní dráhy jest přílišný a zbytečný, že by se snad mohlo přihlížeti k tomu, že by bylo možno namnoze stavěti jen dráhy úzkokolejné nebo dráhy s pohonem elektrickým, jichž náklad nedosahoval by tak závratné výše, jako za nynějších poměrů.

My bychom se mohli něčemu přiučiti v té příčině od sousedního Německa i jiných zemí, kde nestaví se dráhy s takovým nákladem a kde skutečně do opravdy súčastňuji se stavby jejich všichni místní Činitelé. Tam každý sebe menší rolník vezme několik akcií, neboť se mu zajisti dodávka dříví, kamene, a používá se jeho povozů, ba i mnohý domkář neváhá zakoupiti si podíl na takovéto dráze, neboť si jej různými dodávkami neb pracemi, abych tak řekl, oddělá neb vyrovná. Ale na druhé straně, pánové, my vidíme, že tam nestaví se takové paláce pro stanice, že tam nestaví se nádherné domky pro hlídače, poněvadž jest to zbytečné. Vždyť taková dráha jezdí jednou za den tam a jednou zpět a tu přece není potřebí takového množství hlídačů, takového počtu přednostů stanic a jiného personálu a stačilo by zajisté, kdyby před každým příjezdem vlaku z blízké obce za zvláštní remuneraci byli ustanoveni ti, kdo by tratě ony přehlédli a tu stačilo by také, aby zřízena byla jen malá skladiště a za zvláštní remunerace ustanoveni byli z blízkých obcí lidé, kteří by před příjezdem vlaku na stanici se dostavili, zde lístky prodávali, zboží přijali a uzavírali je do skladiště. Takovým způsobem, pánové, dalo by se v tom směru zajisté něco učiniti.

Nuže ale, pánové, podle výtek, jež by se státi mohly, proč sami jsme se nepokusili my, zástupcové české strany agrární, v komisi, abychom redukovali a šetřili tam, kde šetřiti se dá, dovolte, velectění pánové, abych v tom ohledu odpověděl upřímně.

Předně chvat, s jakým komise rozpočtová pracovala a za druhé, vyznám otevřeně, naše menší zapracovanost proti ostatním pánům kolegům ostatních stran, kteří již po léta hledí do zákulisí hospodářství zemského, nedovolila nám, abychom ukvapeně vyslovili se proti té nebo oné položce, abychom snad nechybili nebo nekřivdili tu a tam některému stavu nebo té neb oné blahodárné věci. To jistě byla od nás opatrnost velmi oprávněná, že jsme si tak počínali. My pro příště budeme míti jiný přehled a budeme moci vykonati více, než jsme mohli učiniti letos.

Ale, velectění pánové, my musíme se přiznati a jsme povinni vyložiti, že pokusy v tom směru jsme učinili již a že se nám také zdařily. Že není, velectění pánové, tak snadno skrátiti položky a redukovati je, že to není populární o tom jistě nikterak nebude pochyby.

Jsouť, velectění pánové, položky takového populárního charakteru, že skutečně by bylo k tomu zapotřebí železné vůle a povahy, aby člověk, zvláště, když panuje proti jeho straně předpojatost, když se chce národu vnutiti na našem názoru, že jsme úzkoprsí a že jsme zpátečníci a podobně, pak pánové, by bylo od nás třeba věru velké odvahy, abychom proti takovým položkám, jež by se mohly škrtnouti, a které mají všeobecně populární charakter, se vyslovili.

Jsou tam položky, jež mají nátěr národní, třeba že nic pro věc národa neznamenají a není na nich, než ten nátěr.

A tu je velmi nebezpečno, aby strana tak malá jako my, která nemá jako jiné strany svůj list, aby mohla stanovisko své denně v plné míře obhajovati, mohla se vyhověti proti takovým položkám, abychom nebyli v nebezpečí, že se řekne těm nenáviděným agrárníkům, že je jim chleba nade všecko a že věci národní opomíjejí. Jsou tam také, pánové, položky, jež znamenají pokrok a humanitu, a tu je těžko, abychom se proti těmto položkám vyslovili.

Ale jsou tam také položky kompromisní, při nichž se řekne: Vy nám povolíte to a my Vám povolíme ono (Hlas: To je kšeft!) Takové položky jsou tam. Ale aby nebylo zdání, že chci někoho stavěti na pranýř, doznávám, že bychom to také udělali, kdybychom to potřebovali - to je přirozené- a že bych to vytýkal jen v tom směru, že pánové z německé strany, jakmile vidí, že má býti vřaděna nová položka do rozpočtu, když má býti něco učiněno pro Prahu, vyberou si honem Liberec nebo Ústí a myslí si: "My musíme pro to hlasovati, poněvadž bychom potom nic nedostali pro Liberec, Ústí nebo Karlovy Vary", a podobně:

"Ono by to prošlo stejně, a sice českou většinou, jež je v komisi, proč bychom si kazili náladu a dělali spatné oko; budeme pro to tedy hlasovati a páni z druhé strany budou hlasovati pro náš Liberec, Karlovy Vary nebo Ústí.... " Je-li to ovšem správné, o tom nechávám čas k uvažování.

Nuže, pánové, já jsem pravil, že se zmíním o těch určitých případech, kde jsme se postavili na zpátečnické stanovisko a hlasovali jsme proti - odpusťte, že to uvádím, je toho zapotřebí, protože takové věci nezůstanou v tajnosti, mluví se o nich v listech, mluví se o nich venku. My jsme povinnováni, abychom vyložili své stanovisko tak jak, skutečně bylo.

První náraz v rozpočtové komisi byl, že jsme my s kolegou Žďárským hlasovali proti resoluci, jíž se vyzývá vláda, by předložili co nejrychleji zákon o úpravě platů učitelských k. sankci. Proč?

Nechceme nikomu nic vyčítati. Páni se strany svobodomyslné konali svou povinnost, vyslovili se pro zákon, hlasovali pro zákon a jsou také pro to, aby byl sankcionován. My jsme hlasovali pro návrh pana hraběte Zedwitze, poněvadž jsme pro to, aby zákon vešel v platnost teprve, až bude postaráno o úhradu. Také my jsme zůstali důslední a trvali jsme na tom, aby dříve postarala se rozpočtová komise nebo sl. sněm o úhradu. Až tato zde bude, jsme pro to, aby zákon došel sankce, aby úprava platů učitelských vešla v platnost. Ale takovým způsobem se to u nás neřekne a nenapíše, my jsme postaveni do světla a napíše se: Proti položkám učitelských platů hlasovali agrárníci. To jest veliký rozdíl mezi věcí, jak se ve skutečnosti má, a mezi způsobem, jak se posoudí naše činnost.

Druhá věc. která tam byla, týká se naši matičky Prahy. Tu se nám vytklo, že agrárníci táhnou se vší vehemencí proti Praze, a kdyby mohli, že by ji utopili.

Račte dovoliti, myslím, že nepotřebuje zástupce českého lidu venkovského teprv zde mluviti o tom, že český lid venkovský lne k této Praze, že to dokázal, ať se jedná o to neb ono, ať se jedná o povolení ve sborech zákonodárných, ať se jedná o ty dobrovolné sbírky, které slouží

v první míře k okrase matičky Prahy a k zábavě obyvatelstva jejího.

Kdybychom chtěli používati rekriminaci, mohli bychom říci, že se tak nechová Praha k našemu venkovu.

Vím se pamatovati, že v městské radě aneb ve sboru obecních starších byl učiněn návrh, aby na výstavu hospodářskou bylo povoleno 600 K. Tento návrh jednomyslně byl zamítnut. Velectění pánové, byl jsem v Halle na výstavě, slyšel jsem purkmistra hallského zahájiti hallskou hospodářskou výstavu, který pravil: Slavíme dnes slavnostní den, protože víme, že jedině našemu venkovu máme co děkovati za vzrůst tohoto města. Slyšel jsem tak zahájiti výstavu jednoho z předsedů této výstavy, který děkoval purkmistru hallskému, že takovým způsobem město Halle přichází hospodářské výstavě vstříc, že věnovalo na tuto výstavu částku 20. 000 marek.

Královská Praha nedovedla dáti hospodářům na výstavu 600 K, kdežto tak malé město poměrně proti Praze, dovede jim dáti 20. 000 marek, přes to že královská Praha vydělá jedině na elektrické tramvaji a mostném za výstavy o 20-30 tisíc K více než jindy, že pražské živnostnictvo a řemeslnictvo utrží za výstavy až půl mil. K za těchto několik dní více než jindy. Nechceme býti v posici žebráků, kteří by těch 600 K potřebovali, ale byla by to courtoisie, kdyby se ta částka byla povolila a byli bychom odzbrojeni, abychom nemohli pozvednouti hlasu proti Praze. Dovedeme s patriotismem k této Praze lnouti, ale chtěli bychom ji viděti přijíti nám vstříc.

Vždyť jest přirozeno, že člověk slušný, když vidí, že se mu slušně vyšlo vstříc, musí se slušně zachovati, a to je i jde-li o Prahu. Jedná-li se však o to, aby se Praze povolilo 7000 K pro vždy ročně na ústav pro zaopatřování práce tož z věcných důvodů jsme se opřeli tomuto návrhu. Nemá zajisté všeobecný interess takový ústav pro zaopatřování práce, ba intpress ten, když bych se chtěl protiviti, čelí přímo proti našemu venkovu; neboť čím snažším se učiní sprostředkování práce ve velkém městě a čím větší podporu Praha těm, kteří do toho města přijdou. poskytne, tím více se bude hrnout náš venkov do Prahy a tím více odlidní se náš venkov. My jsme povinni prostě pěstovati populární politiku.

Jsme povinni našemu venkovu, abychom řekli pravdu, jak se ty věci mají, nepřihlížejíce k tomu, zda se to bude tomu neb onomu žurnálu zdáti málo pokrokové, málo radikální, málo sociální. My cítíme, že v našem stavu a v našich dědinách kráčí bída ku předu, a v tom směru musíme se starati, aby se něco učinilo pro nás a musíme brániti, aby se nic nedělo proti nám. (Výborně!)

Proti čemu jsme se ještě vyslovili? V rozpočtu bylo žádáno 400 K na spolek "Domácnost" v Praze. Já uznávám spolek "Domácnost, " já velice ctím osoby, které pracují v tomto spolku velice humánně, velice prospěšně. Ale jsem také přesvědčen, že spolek "Domácnost" má ve svém členstvu a výboru osoby zámožné a že má své příjmy takové, že nekončí jeho bilance deficitem. A, kdyby končila, vždyť jest to spolek, kde se pěstují zábavné večírky a pod. Na to ale nemůže zástupce našeho venkova povoliti subvenci, ačkoliv s celým respektem pohlížím na takový ústav a opakuji, že mám plnou úctu ku zřízení resp. k osobám, jež ústav ten vedou. Kdyby přišlo na soukromý příspěvek z našich kapes, byly bychom spíše ochotni, než svoliti, aby z veřejných prostředků byl podporován.

Clo dále se nám podařilo odstraniti ? Dostali jsme zprávu zemského výboru o systemisování místa ředitele porodnice a nalezince. Tu přirozeně, když jsme viděli, že jde o položku, která bude dosahovati snad číslice 12. 000-15. 000 K, tázali jsme se, kdo dosud zastupoval loto místo a za jakou odměnu. A dostalo se nám za odpověď, že dosud p. prof. Rubeš ka toto místo zastupoval a dostával remuneraci 2. 000 K.

Velect. pánové, já neříkám, jest možno až dostanem řádné odůvodnění, že se jednomyslně vyslovíme pro systemisování tohoto místa, snad jest to místo potřebné; nechci na nikoho útočiti a vyčítati někomu něco, co by nebylo pravda; ale ospravedlňuji naše jednání, aby se neřeklo,že jsme zpátečníci. Chtěli jsme jako nezasvěcenci míti řádné odůvodnění k takové velké položce. Chtěli jsme věděti, jaké funkce bude míti budoucí ředitel ústavu, kdo to dnes zastává, a jak práce jsou rozsáhlé, abychom mohli posouditi, zdali je třeba systemisovati takové místo, zdali osoba musí býti tak kvalifikována, aby mohla činiti nárok na takové služné, aneb zdali by nestačila osoba méně kvalifikovaná.

Když se jedná o takovou položku, vyžádali jsme si bližší odůvodnění. Některým pánům v komisi to dostačilo. My poměry tyto tak neznáme, ale poněvadž chceme poctivě zastupovati svůj lid, chceme, abychom to měli odůvodněno, abychom to mohli posouditi. My víme, jak byl na nás činěn útok přímo, že prý jsme nepřátelé autonomie.

Proč jsme nepřátelé autonomie ? Protože náš kolega v komisi pro úpravu platů samosprávných úředníků vyslovil se pro to, aby dříve konalo se šetření okresního zastupitelstva a že postavil se na stanovisko, které mu velelo a které jemu velel cit autonomický, nikoliv že bychom byli proti autonomii, nýbrž se vědomím autonomie.

Kdo může připustiti, by někdo nařídil, by zákonem stanoveno bylo |okresním zastupitelstvům, jak kvalifikované mají míti okresní sekretáře, kolik jim mají platiti ? Jak chcete kvalifikovati něco podobného.

Vždyť je možno, že na př. okres česko-skalický nebo jiný by tížil snad plat, jako platí dnes dosud na př. okres karlínský neb smíchovský, který mohl by platit 3krát více než platí.

To přece není dle mého názoru možné, bychom někomu dávali maršrutu, jak má platiti své úřednictvo, a nemůžeme to zaváděti, sice by se řeklo: udělejme normu na sněmu, co má míti soukromé úřednictvo, zvěrolékaři, lékaři atd.

V tom ohledu našli byste v nás společníky, my Vás ubezpečujeme, že, když přijdeme k řešení těchto otázek, budeme brzo hotovi, poněvadž my říkáme, chcete-li míti všude zajištěnou existenci, chceme my také míti příjem za pšenici

12, zažito 11, za ječmen 10 zl. Za kilogram živé váhy dobytka 50 kr a my pak povolíme cokoliv chcete pro okresní tajemníky, pro jednotlivé sociální stavy a budeme to snad moci také platiti. (Výborně!)

Avšak když kol. Šťastný přijde s normálními cenami chlebovin, tu vidíme, jak se ten neb onen usmívá, kterak křičí se: nesmysl, za chvíli bychom mohli také míti ceny kalhot, klobouků a t. d.

Nuže, pánové, jakým způsobem na jedné straně můžete nám zazlívat, že chceme míti ceny ustálené, a na druhé straně přicházíte s návrhy, abychom docela na rozkaz zákonitý měli předepsanou maršrutu, koho máme přijmout, jakou má míti kvalifikaci a jaký plat.

To budeme hájiti vždy, že musí to býti ponecháno zastupitelstvům, že jsme nikoliv nepřáteli autonomie, nýbrž přáteli, ale té menší autonomie, totiž okresní a obecní. (Výborně!)

Ještě jeden důvod dovolte mi uvésti: Kolega náš v hypoteční bance vyslovil se proti zvýšení služného pana generálního ředitele z 10. 000 k na 20. 000 k.

Odpusťte, pánové, dovedeme si vážiti nynějšího generálního ředitele pana hraběte Thuna, jsme přesvědčeni, že vykonal mnoho v hypoteční bance, nemířilo to nikterak proti jeho osobě, a já naopak opětně vyslovuji, že tu největší úctu a respekt máme k tomuto muži, který byl na toto místo postaven; ale byla to zásada, která zde mluvila, kle se odvoláváno na to, že se nám slíbilo, že hypoteční banka bude moci přikročiti k tomu v brzku, by l/4 pct. příspěvek správní byl odepsán, slibovalo se, že odhady budou lacinější, nebo bezplatné že se budou vykonávati. Nuže, nedivte se, že naši zástupci se ulekli, když se to nestalo skutkem a přišlo se se smíšenou položkou.

Dokládám opětně, a mluvím za svou osobu, že v té věci specielně se přičiňuji, abychom se vyslovili pro to přijetí. Já sám, znaje osobu, která zde hraje roli, budu se přimlouvati hlasovati pro toto zvýšení, ale beru v ochranu své kolegy.

Velectění pánové, my všickni jsme vyrostli z malých poměrů, když vidíme cifry 10 až 20 tisíc, tak veliké cifry, které nám v očích rostou, nedivte se Vy, kteří jste vyrostli v poměrech jiných a jste zvyklí na veliké cifry 5 až 10 tisíc na representaci.

My tomu přejeme a víme, že snad je dobře, kdo má tolik, kolik by dovedl opět spotřebovati, snad je to lepší, než kdyby to dal do své kapsy, neboť snad někdo jiný také toho užije.

Jak jsem pravil, lid venkovský viděl v tom prospěch, když vyslal do sněmu osoby, jež vyrostly v poměrech skromnějších, a viděl v tom výhodu, neboť očekává právem, že mužové z jeho středu nejlépe ví, kde je bota tlačí.

My vyslovili jsme se dále proti názoru p. ref., by vzato bylo v úvahu zvýšení přirážky aneb dávka z cukru.

Doznávám, že v této věci šla s námi svorné celá rozpočtová komise.

Nebudu se o tom šířiti, ale jsou to dvě věci, které zůstanou vždy nepopulární a, když se vysloví slovo, zvýšiti zemskou přirážku, znamená to tolik, jako pobouřiti náš venkov k spravedlivému hněvu, v kterém je jednomyslný.

Bylo zde mnoho mluveno o jednostranném zatížení, však nechci přetěžovat a unavovat vzácnou trpělivost slavného sněmu, abych se o tom zmiňoval. Prohlašuji jen, že takovým záměrům opřeme se vždy do krajnosti. Pokud se tkne získávání nových příjmů, odkazuji na názory naše, které projeveny při dani z piva a při osobní dani z příjmů, kde naše snaha nesla se k tomu, aby tato daň byla podrobena přirážkám autonomním vůbec; my jsme také pro různé daně, které vytkla si komise co nové zdroje k vyhledávání nových příjmů, již několikráte se přidali, my jsme vždy k práci pohotově tam, kde se jedná o účelné vydávání neb účelné získávání příjmů způsobem takovým, aby spravedlivě a ne jednostranně zatížily naše poplatnictvo.

Jedno nás velice roztrpčuje, velectění pánové, a to jest stanovisko vlády. Šli jsme, velectění pánové, jistě až k snižující hře - a pravím otevřeně, že to bylo snížení, k tomu, že jsme šli prositi a tak se pokořili u vídeňského ministra financí, chce-li slavnému sněmu království Českého povoliti, by směl na svých poplatnících vybrati si dávku, a byly zastoupeny všecky strany a obě národnosti tohoto království. (Výborně!)

Nevytýkám to nikomu, my jsme se též súčastnili sami, jak pravím té snižující hry, a opětuji, Že to bylo snižujícím, poněvadž to bylo nedůstojným slavného sněmu království Českého, abychom šli vídeňského ministra prositi, máme-li a smíme-li si vybírati ten krejcar na to, co sami potřebujeme a co si sami zaplatíme. (Výborně! Souhlas., Hlas: Když to nedovolí, tak půjde, to jest jednoduché!)

Velectění pánové, když pan ministr financí potřeboval 80 millionů pro své vyprázdněné pokladničky, 750 milionů na investice, 38 milionů v delegacích na děla, ve dvou letech všecko jsme povolili, nečinili jsme mu takových obtíži jako on činí nám. (Hlas: Ve své neskromnosti !)

Přikročíme k otázce té, co můžeme očekávati od té vlády v otázce jazykové, národnostní a politické, jaká nám zde kyne naděje, jak v tomto směru vláda zasáhne snad do těch zbědovaných poměrů, ve kterých se nalézáme.

Spoléhati se na konference vyrovnávací, spoléhati na benevolenci pánů se strany německé, to nemůže již nikdo více, zvláště dnes po řečech, které jsme od pana Dra Brehma, Dra, Baerenreithera a od posl. Markerta slyšeli. Kdo ještě při těchto řečech mohl míti naději na nějaké vstříc vyjíti na smír a nějaký modus vivendi? (Výborně!)

Dnes zajisté každý již vystřízlivěl z toho. Co řekl pan Dr. Brehm ? Že žádná strana jeho nesúčastní se žádných konferencí, že strana Všeněmců, ku které náleží, dříve nepřikročí k dvojjazyčnosti, dokud nebude zavedena státní němčina.

Melodie, kterou zapěl Jeho Excellence pan bývalý ministr, mnoho si od oné nezadá a já řeknu, že mně jest milejší ta melodie pana Dra Brehma nežli melodie p. Dra Baernreithera. P. Dr. Brehm jest upřímný, Jeho Excellence p. Baernreuther jest sice opatrný a hladší, ale nebezpečnější (Výborně! Tak jest!) Což pak jsme tu schovanou státní němčinu nevyčetli z řeči Jeho Excell. pana Baernreithera?

Vždyť to každý vycítil. P. dr. Brehm řekl:

"My chceme Staatssprache", a J. Ex. řekla: "My chceme v určitých sférách obchodních, hospodářských a politických určitou jednotnost. "

To je "Staatssprache" jako "Staatssprache" (Veselost). Já tu žádného rozdílu nevidím. A s těmito pány tam na té straně (ukazuje na stranu německou) a na té straně (ukazuje na ústavověrné velkostakáře) chcete vstoupiti za stolec vyrovnávací? S těmi máme my přikročiti k narovnání? Tam s druhé strany a se strany všeněmecké hrozilo se nám, pakliže skutečně nebudeme si jinak počínati, a činiti ty nároky, rozbíti sněm a potlačiti. Nuže velectění pánové, když myslíte, že takovým způsobem dají se rozřešiti tyto otázky, když přinutíte nás do politiky zoufalství abychom dělali jednou politiku násilnou, pak zeptáme se, jestli máme většinu na tomto staroslavném sněmu českém, pak budeme appelovati na pány na lavicích konservativního velkostatku, aby promluvili a řekli, zda-li stojí a padají s naším lidem (Výborně! Potlesk).

Pak se zeptáme, zda-li skutečně zde, v tomto staroslavném sněmu království Českého jest půda naše, jestli jsme zde ve většině my, anebo jestli mají zde většinu Němci. Jestliže spoléhají Němci, že vláda vídeňská je vezme pod svá ochranná křídla, pak donutí nás k tomu, že řekneme:

"Není-li dělného, a spravedlivého sněmu království Českého nebude žádné dolné říšské rady!"

Nuže, pánové, postavení poselstva českého jest dnes velmi těžké. Já mám za to, že zodpovědnost, kterou dnes máme, nemůžeme déle nésti na svých bedrách před lidem českým. Já mám za to, že slíbená bitva, kterou ohlásila, strana doposud českou politiku ve Vídni vedoucí, se blíží ku svému uskutečnění,mám za to, že již stojíme před nepřítelem. Snad by byla akutní otázka, abych odpověděl, jak se zachová strana naše v tomto boji.

Tu řeknu, pánové, že strana naše tohoto boje ráda se súčastní, avšak půjde do něho rozmyslně, zváží nám nabízené, kdyby přišlo ku vyjednávání koncese vládou nabízené, hospodářské, politické a národnostní, a padne-li vážka dolů jen poněkud ve prospěch zájmů národních a politických, pak najde nás národ tam, kde jest naše místo, na straně věci národa.

To jest politické "credo" naší strany, a budeme-li přinuceni jíti do boje, ubezpečujeme národ, že budeme státi v prvních řadách, bojujících za právo a česť našeho národa. (Výborně! )

Velectění pánové, jsem dalek rekriminací a nechci nikomu dělati výčitky; český národ si přál, aby mezi poslanci českými zavládl mír. My jistě smíru tomuto přišli jsme vstříc, my bereme částečnou zodpovědnosť za to, co se ve Vídni stalo, a nebylo by mi dobře rozuměno, kdyby mi bylo řečeno, že na někoho útočím. My bereme částečně zodpovědnosť za to, co se stalo. Ale, pánové, já mám za to, že by nám bylo znemožněno, abychom nadále v tomto tempu, abychom nadále v těchto poměrech, jak jsme dnes o nich slyšeli od našich krajanů německých, abychom stále a stále při cházeli vstříc a se lichotili. Neboť mně to, pánové, tak připadá, když se podívám na sněm král. Českého, když se podívám na komise v něm, jako kdybychom my zde byli vmešině a jako by většina byla na straně Němců. My jsme ochotni ke smíru čestnému, které naše svědomí připustí.

Rakousko-uherské vyrovnání chceme posuzovati nejen z hlediska politického ale také hospodářského.

Našim positivním programem je práce, a proto, bude-li nám umožněno, pustíme se do ní s chutí ve prospěch bědujícího zemědělství.

Nejde-li Vám, pánové, o smír čestný, a práci hospodářskou, nemáme i my povinnosť ani zodpovědnost o to, co se stane

a přestaneme na dále svoje hrozby oddalovati, a nebudeme stále hrozit, nýbrž vykonáme to, co uznáme nezbytným. My se nebojíme té těžké posice, ve které by nás všecko opustilo. Budeme-li státi na svém místě, náš český lid nás neopustí. To je politické krédo naší české strany agrární. (Výborně! hlučný potlesk. Řečníku se gratuluje).

Nejvyšší maršálek zemský: Dovoluji sobě sděliti, že se ještě přihlásili k slovu někteří páni řečníci a sice proti návrhu komise.

Ich erlaube mir noch zu bemerken, daß sich noch einige Herren gegen die Antrage der Kommission eingetragen haben.

A sice: Und zwar:

Pan poslanec dr. Herold, p. posl. Kalina und Hert Abg. Dr. Reiniger.

Nachdem gegenwärtig ein pro Redner gesprochen hat, gelangt nunmehr der nächste gegen die Anträge angemeldete Redner zum Worte.

Ich erteile das Wort dem Herrn Abgeord. Kasper.

Abgeordneter Kasper: Hohes Haus! Ich Sollte mich eigentlich furchten, vielmehr es unterlassen, hier einige Worte zu sprechen. denn ein gewisser Zeitungsreporteur lauert hier förmlich, gestatten Sie mir den Vergleich, wie die Katze auf die Maus, auf einen Sprachlichen Schnitzer, und sucht denselben mit grinendem Behagen in seinem Blatte zu verwerten.

Man munkelt auch, daß derselbe in den für ihn verbotenen Gängen herumschleicht, um verschiedenes zu erhorchen, und infolge dessen erscheint es auch der Fall zu sein, daß er gestern oder vorgestern einen Zwischenruf von mir brachte, den ich gar nicht gebraucht habe, nämlich Von dem "bitteren Honig".

Meine Herren! ES darf Sie doch wohl nicht wundern, wenn ein junger Parlamentarier sich hin und wieder verspricht, dasselbe passiert auch alten Parlamentariern, die auf eine 30jährige Tätigkeit zurückblicken, denen passiert es auch. Warum sollte dies nicht auch einmal einem Anfänger passieren? Aber da