reichen industriellen Arbeiter einen guten Abnehmer für seine Erzeugnisse findet.

Sobald jedoch die industrielle Gründungstätigkeit den natürlichen Rahmen verläßt, wie es vielfach in den letzten Jahren geschehen ist, dann macht sich der durch die Überproduktion bedingte Rückschlag auf alle Stände geltend und der wirtschaftliche Druck lastet auch schwer auf jenen, die von der Blütezeitentwicklung Nichts empfunden haben.

Wenn die Gegner der Landwirtschaft und die einseitigen Industrieförderer die Entbehrlichkeit der Landwirtschaft und Unabhängigkeit der Lebensmittelversorgung durch die eigene Schotte infolge der Manigfaltigkeit und vielfachen Verkehrswege hervorheben, so ist dies ein mißglückter Standpunkt.

Ein Staat, welcher in feiner Lebensmittelversorgung zur Mehrheit auf das Ausland angewiesen ist, hat Seine Grundlage verloren, weil Sehr leicht Störungen in der Volksernährung eintreten können. Die Erhaltung und Stärkung unserer Landwirtschaft ist nicht bloß vom Volkswirtschaftlichen, sondern auch vom staatswirtschaftlichen Standpunkte, vom Standpunkte einer gefunden Entwicklung des gesammten Gemeinwesens, dringend geboten.

Die industrielle Entwicklung hat den Beweis erbracht, daß der Kleinunternehmer dem großen Betriebe überall weichen muß, weil der Großunternehmer sich leichter und rascher alle neuzeitigen Erfindungen zu Nutzen macht, als der kleine, durch seine Mittel beschränkte Unternehmer.

Anders verhält es sich bei den landwirtschaftlichen Betrieben. Hier ist bei rationeller Ausnützung der Verhältnisse und geschickter Wirtschaft der kleine Betrieb ebenso lebensfähig wie der große Betrieb. Es gestattet daher die Landwirtschaft eine größere Menge wirtschaftlich selbständiger Existenzen, welche unabhängig von kapitalistischer Beeinflußung einen wichtigen staatserhaltenden Stand darstellt, während bei der Industrie Hunderte, ja Tausende Existenzen an ein Unternehmen gebunden und vom Gedeihen desselben wirtschaftlich abhängig sind.

Durch die Landwirtschaft werden die effektivsten Werke geschaffen, welche wohl Schwankungen unterliegen, aber nie ganz vernichtet werden können.

Ausgabe der Staatslenker nun ist es zur Erhaltung des Bauernstandes den von diesem Stande geschaffenen Werten einen möglichst stabilen Preis zu beschaffen, das heißt, durch eine gesunde Zoll- und Verwaltungspolitik eine möglichst gleichmäßige Verwertung der Landwirtschaftsprodukte zu ermöglichen. Dieses Streben wird auch beim Abschlüsse des ungarischen Ausgleiches sowohl, wie beim Abschlusse der Zoll- und Handelsverträge zum Ausdrucke gelangen müssen.

Unser Verhältnis mit Ungarn bedarf einer dauernden, nicht auf Kündigung berechneten Regelung, und es wäre hoch an der Zeit, wenn bei Feststellung dieses Verhältnisses endlich alle anderen Rücksichten über Bord geworfen würden und nur die rein volkswirtschaftlichen Verhältnisse Cisleithaniens allein maßgebend blieben. Erst wenn unser staatsrechtliches Verhältnis mit Ungarn dauernd festgestellt ist, kann dem Gedanken der Schaffung einer mitteleuropäischen Zollunion näher getreten werden.

Wir müssen den weltwirtschaftlichen Fragen näher treten, soll nicht der wirtschaftliche Niedergang weitere Fortschritte machen.

Wir in Österreich sind leider gewöhnt politische Fragen mit wirtschaftlichen Fragen zu verquicken, und sind unsere Regierungen in dieser Richtung stets mit schlechtem Beispiel vorangegangen. Wohin diese Verquickung führt, sehen wir in diesem Lande.

hätten bei allen Entscheidungen des hohen andtages die Fragen des Bedürfnisses allein ausschlaggebend gewirkt, so stünden wir wohl kaum vor dieser Schuldenlast, und weil bei den gegenwärtigen Verhältnissen eine Änderung im Prinzipe nicht zu erwarten ist, erheben wir mit um so größerem Nachdrucke immer wieder die Forderung nach administrativer Selbstverwaltung, beziehungsweise nach Teilung in ein deutsches und čechisches Gebiet. Es gibt hier nur zwei Fälle. Entweder unsere nationalen Gegner erkennen es an, daß die Deutschen die Čechen in der Steuerleistung bei weitem überragen, dann muß ihr nationaler Stolz es ihnen verbieten, ihre kulturellen Bedürfnisse aus dem Säckel der nationalen Gegner zu befriedigen oder sie bestreiten die Höhe der Steuerleistung, dann kann ihnen die Selbstverwaltung des deutschen Gebietes umso willkommener sein.

Der Weg zum Frieden, zum wirtschaftlichen Aufschwung, fuhrt nur durch die administrative Zweiteilung Böhmens. Erst wenn jeder einzelne Volksstamm für seine kulturellen Bedürfnisse selbst aufkommt und in nationaler Hinsicht jene Bewegungsfreiheit erhält, welche die Gesamtstaatsinteressen gestatten, dann müssen die Klagen über Ungerechtigkeit und nationale Zurücksetzung verstummen. Freilich muß auch hier hervorgehoben werden, daß den österreichischen Regierungen der letzten Jahrzehnte der Blick und das Urteil über das österreichische Gesamt-Staatsinteresse getrübt wurde und daher auch eine Solche innere Zerfahrenheit herrscht. Der von den Herren der Gegenseite so sehr aufgefochtene Zentralismus besteht nur dem Namen nach und regiert wird seit Jahren im föderalistischen Sinne. Denn was anders Bedeutet jene Reihe von Zugeständnissen, welche auf Kosten der Reichsinteressen den Slawen gemacht würde, als eine Etappe zur Föderalisierung.

Ich weiß nicht, ob die Entwicklung einer Solchen Menge Von Einzelkulturen den betreffenden Stämmen so sehr förderlich ist. Dem Staatsinteresse ist diese gewaltsame Differenzierung der Kultur keineswegs dienlich und die Verantwortlichen österreichischen Minister sollen ihre Handlungen nach Erwägungen leiten, welche ein Interesse für das gesamte Staatswohl und nicht für einzelne Stämme haben.

Abel so sind unsere Regierungen gewöhnt, ihre Aktionen darnach abzuschätzen, welche Regierungsschwierigkeiten zunächst durch dieselben wieder behoben werden.

Wenn es der Regierung ernst wäre mit der Durchführung der Ausgleichsaktion, so hätten längst jene Vorarbeiten Vorgenommen werden können, welche die Unterlage für die Zweiteilung Böhmens bilden.

Wir wollen die Entwicklung des čechischen Volkes nicht stören und nicht hindern. Ich gehöre auch nicht zu jenen, welche die Čechen mit Haut und Haaren germanisieren wollen.

Aber Sie können es uns, als den Angehörigen eines alten Kulturvolkes nicht verargern, wenn wir unterem Volke treu bleiben, und unsere Kinder der čechischen Umklammerung und Überflutung entziehen wollen.

Die Rechen verdanken Vor allem ihre Kultur der Ständigen Durchsetzung und Berührung mit deutschen Elementen, und hier selbst, im goldenen, slawischen Prag kann jeder Turm mahnen, daß wir auf einer deutschen Kulturstätte wandeln; nur Sind auch hier die Deutschen, wie an vielen Orten, der Kulturdünger geworden.

Das deutsche Volk hat seine Kulturmission an Ihnen erfüllt, aber Sie dürfen sich nicht einbilden, daß die jüngere Kultur, welche Sie sich angeeignet haben, die bessere ist, weil sie die jüngere ist.

Die Kulturhöhe eines Volkes kann nicht gemessen werden nach der jeweiligen Augenblicksleistung eines Individuums, da im Leben des Einzelnen, wie im Leben eines Volkes Perioden des Aufschwunges mit Augenblicken des Niederganges wechseln.

Was ein Volk im Laufe seiner Entwicklung an geistigen Werken aus sich hervorgebracht hat, was Entdeckungen und erfinderischer Geist, was künstlerisches Genie des Volkes an Schätzen der Allgemeinheit zu Gute kommen läßt, durch Jahrhunderte entwickelt, das ist der Allgemeinheit geschenkt und nicht zuletzt, was ein Volk mitstrebend unter den Kulturvölkern ist, und das ist es was die kulturelle Hochstellung bedingt.

Ein Volk, welches den Namen einer Kulturnation für sich in Anspruch nimmt, muß die Ströme seines geistigen Lebens über die Schranken seiner Stammnation hinausfließen lassen, befruchtend aus andere Völker einwirken, und muß die Kulturquelle für andere Nationen geworden sein.

Ich verstehe die Kulturfortschritte des čechischen Volkes zu schätzen, aber die deutsche Kultur, - und ich kennne keine DeutschBöhmen und keine Deutsch-Österreicher, wenn von Deutschen Kulturleistungen gesprochen wird - die deutsche Kultur aber an zweite Stelle zu setzen, ist, gelinde gesagt, Selbsttäuschung. In das Gebiet der Selbsttäuschung gehören auch die immerwiederkehrenden Klagen über die Bedrückungen čechischer Minoritäten in deutschen Gegenden,welche geradezu als betrügerische Erfindungen bezeichnet werden müßen.

Der mit den Verhältnissen Vertraute muß zu dem Glauben verleitet werden, daß die čechischen Minoritäten in deutschen Städten ein Märtyrerdasein führen müssen. Hält man sich aber die Listen der nationalen Veranstaltungen vor Augen, die Ausflüge, die Unterhaltungen, so muß man sagen, daß die Trauer über diese "Bedrückungen" sich in merkwürdiger Weise äußert.

Gegen was in deutschen Städten in durchaus gesetzlicher Weise Stellung genommen wird, das ist gegen die čechischen Ausschreitungen, gegen die nationalen Uebergriffe, die Sie in Ihren Städten noch ganz anders beantworten würden. (Rufe: Sehr richtig!)

Wir Deutsche in Böhmen wünschen den Frieden, weil die wirtschaftlichen Verhältnisse unserer Zeit die möglichste Anspannung alter Kräste erfordern und der ruhelose nationale Kampf uns wirtschaftlich rückständig macht.

Was wir fordern, ist die nationale Selbstverwaltung und Verwaltung der Steuergelder für Zwecke unseres Volkes.

Wir wollen keine Gnaden von Ihnen haben, weil unsere wirtschaftliche Lage, unsere kulturelle Stellung und nicht zuletzt die Steuerleistung uns eine gleichberechtigte Stellung in unserem Lande anweist.

Wenn der Ruf nach Frieden, nach einem Ausgleich, Erhörung finden soll, dann müssen Sie in die administrative Zweiteilung Böhmens willigen, dann wird eine gerechtere Verteilung der Landesmittel stattfinden, dann werden sich die Landesfinanzen bessern und dann wird auch die Zeit der Defizite weichen. (Abgeordneter Reiniger ruft: Bei uns!)

Bezüglich der Erledigung des voliegenden Budgetberichtes erlaube ich mir im Namen meiner Parteigenossen die Erklärung abzugeben, baß wir gegen das Budget stimmen werden.

Wir erblicken in diesem Budgetberichte den Ausdruck jenes Systems, welches in diesem Lande herrschend ist, und welches darin gipfelt, der obersten Verwaltungsbehörde dieses Landes, dein Landesausschusse eine immer weitere Einflußnahme auf alle Angelegenheiten des Landes einzuräumen, und den Deutschen nur guadenweise die Beteiligung an der Verwaltung zu gewähren.

Die überall zu Tage tretenbe Tendenz, die Landesmittel für čechische Angelegenheiten zu verwenden, tritt auch zissermäßig in den verschiedenen Posten des Budgets zu Tage, und erlaube ich mir zur Beleuchtung meiner Behauptung einige dieser Posten hervorzuheben.

Ich erinnere nur an die Post Von 49. 000 K, welche čechischen Handwerkerschulen zugewiesen werden, denen der geringe Betrag von 6000 K für eine deutsche Anstalt gegenüber steht.

Ich erinnere an die vorwiegend für čechische Lokalbahnen ausgelegte Summen von 2, 462. 000 K, ich erinnere weiter an den Betrag von 59. 000 K, welcher für Meliorationszwecke ausgesetzt ist, und welcher ausschließlich čechischen Gegenden zukommt, obwohl auch eine Menge deutscher Wasserläufe meliorationsbedürftig ist.

Am allerdrastischesten wirkt aber, wie bereits meine beiden Vorgänger hervorgehoben haben, die Einsetzung der Beträge von 57. 000 K und 40. 000 K für Beschaffung eines Modells und als erste Rate für den Guß der Statue Ihres Landesheiligen, welche Einsetzung zu einer Zeit erfolgt, wo wir ein Gesetz beschließen, dass selbst die ärmsten Kreise zur Bedeckung für die Landesbedürfnisse herangezogen werden müssen.

Wenn es einem dringenden Bedürfnisse des čechischen Volkes entspricht, der Pietät für ihren Nationalheiligen sichtbaren Ausdruck zu geben, dann müssen Mittel für diesen Zweck aus dem Volke selbst aufgebracht werden.

Aber Landesmittel sollen und dürfen für einen solchen Zweck nicht herangezogen werden.

Ich erlaube mir noch kurz meine Stellungnahme zu kennzeichnen bezüglich jener Resolutionen, welche dem Budget beigeschlossen sind.

Es kann wohl bezüglich der ersten Resolution, welche eine allgemeine Sparsamkeit befürvortet, jedes weitere Wort entfallen und ich gehe nur noch auf die weiteren Resolutionen ein und erkläre im Namen unserer Partei, daß wir für die in Aussicht genommenen Steuern, welche eine Entlastung des Budgets herbeiführen Sollen, nicht stimmen können aus dem Grunde, weil erst durch einen allgemeinen Finanzplan festgelegt werden muß, welche Steuer-Duetten für die drei Anspruch erhebenden Faktoren heranzuziehen sind, und weil wir uns auch auf dem Boden bewegen, daß es nicht angeht, der autonomen Gemeinde die Hilfsquelle zu verstopfen.

Was die gleichzeitig angeregte und zwar mit Berechtigung angeregte Frage der Verallgemeinerung des Wahlrechtes anbelangt, so sind wir Solange nicht imstande, als nationale Partei diesem gerechtfertigten Wunsche nachzukommen, als nicht unser Rechtestandpunkt, der Rechtsstandpunkt der Deutschen im böhmischen Landtage, durch ein Kuriengesetz genügend gekennzeichnet ist.

Wir würden unserem Volke einen schlechten Dienst erweisen, wenn wir selbst die Handhabe dazu bieten würden, daß wir uns des letzten Restes von Macht, welchen wir vermöge der Landesordnung in diesem Hause besitzen, begeben würden.

Heute sind wir durch die Landesordnung noch imstande eine willkürliche Verän derung der Wahlordnung zu verhindern. In dem Falle, als eine Vermehrung der Mandate eintritt, können wir Selbst jede noch so willkürliche Veränderung der Landesordnung nicht mehr verhindern. Wir hoffen, daß diese Angelegenheit bei der Inangriffnahme der Verhandlung über einen eventuell deutschčechischen Ausgleich mit zur Erörterung gelangt, und knüpfen daran die Hoffnung, daß unsere nationalen Wünsche ebenso wie die politischen Forderungen der breiten Schichten Sich in baldigster Zeit erfüllen mögen. (Lebhafter Beifall. )

Nejv. maršálek zemský: Nyní přichází k řeči příští řečník, který zapsán jest pro návrh.

Dávám slovo p. posl. Práškovi.

Posl Prášek: Slavný sněme! Já sám měl jsem již příležitost v tomto sl. sněmu v minulém období několikráte mluviti o rozpočtu. Dnes pověřen jsem byl úkolem, abych jménem naši strany podrobil věcné kritice řádný rozpočet, který po dvou letech objevil se na stolci sněmovním.

Velect. pánové! Když přikročí poslanec ke studiu našeho rozpočtu, jakým způsobem má počíti svou řeč, naskytá se mu tolik otázek, že skutečně neví, od které má začíti. To samo sebou charakterisuje naše neutěšené poměry. Já nebudu rozebírati a vedlo by příliš daleko, dojmy, ty vysloviti a vyjádřiti se podle zásluhy o zemském hospodářství a specielně o svolávání sněmu král. Českého. V tomto směru připojuji se úplně k referentu panu dr. Fořtovi, který, jak ve zprávě rozpočtové komise, tak i ve své dnešní řeči charakterisoval dostatečně poměry, které zavládly u nás v tomto směru.

Přejdu-li k cifrám našeho rozpočtu; tu objeví se nám slušné sumy: celkově rozpočteného nákladu 52, 327. 708 K, úhrada rozpočtová 3 935. 078 K, úděly státní 5, 096. 782 k, celkem 9, 031. 860 k. Zbývá nám uhraditi schodek 43, 296. 848 K. Odečteme-1i výnos obvyklé 55 proc. přirážky, tu objeví se nám schodek 5, 115. 828 K.

Také v této příčině nechci mluviti o tom, jak daleko dojdeme s tímto hospodářstvím; dostačí, když poukáži ku věru hluboké kritice, již podrobil hospospodářství zemské p. zpravodaj rozpočtový, a nemohu než vysloviti svůj souhlas, že s propracovaností tak důkladnou bylo toto thema probráno. Jsem zmocněn vysloviti s vývody p. referenta, až na některé výjinky, náš úplný souhlas.

Pan generální zpravodaj nám učinil proposice do budoucnosti velice černé, a my nabyli jsme přesvědčení, že proposice tyto jsou opodstatněné. Jeho Excelence, bývalý pan ministr obchodu, Bärnreither, polemisoval jaksi s panem zpravodajem drem Fořtem.

Nechci se stavět za obhájce pana zpravodaje, neb jsem přesvědčen, že on tak učiní způsobem důkladnějším, nežli bych já učiniti mohl.

Jeho Excelence vykládala nám, že poměry nejsou černé, jak je líčí pan zpravodaj.

Já myslím, když mluvíme zde o milionech, o stoupnuti rozpočtu, kde můžeme dle názoru pana generálního zpravodaje ve dvou až až ve třech letech přijíti před deficit 16, až 18, snad až 20 milionů kor., že to nic na věci nemění, jestli že by se řeklo, že to snad jen 13 až 14 neb 8 až 18 milionů.

Situace zůstává stejnou. Jisto je, že následkem úpravy platů učitelských stoupne v příštích dvou letech rozpočet kolem 12 milionů korun pravidelné další stoupání rozpočtu školského 1 mil. korun, nové železnice, vodní cesty, úrok ze stávajícího dluhu zemského zajisté bude vyžadovati velikých vydání, takže vyslovená obava pana zpravodaje, zajisté je velmi oprávněna.

Nuže, je na sněmu, aby rozhodl, zda spokojuje se tím, aby rok od roku zadlužení země stoupalo, či zda míní způsobem jiným se postarati o odstranění schodku.

Snem království českého učinil již krok a to v náležitosti pivní daně

Je otázka, jakým způsobem bude tato naše snaha rozřešena, stane-li se tak, jak připouští vláda, neb docílíme-li celého obnosu 2 K za 1 hl. V tom případě docílil by se obnos, pro který vyslovil se snem království Českého, jímž získali bychom příjem po odraženi režie 13 mil. korun.

Tu ocitujeme se do budoucnosti i v případě tohoto příznivého vyřízení zákona, na kterém se sněm království Českého usnesl, přece před novým deficitem, který bude opětně 4, 5 až 7 milionů kor. obnášeti.

Komise rozpočtová v té věci vyslovila sice určitá přání resoluční, kde praví, že zemský výbor se co nejdůtklivěji vyzývá, by zařídil na všech stranách všemožnou šetrnost, aby zkrátka učinil takové opatření, by další stoupání rozpočtu bylo jen pokud možná zamezeno.

Velectění pánové, my jsme nemohli tak povšechně hlasovat pro tuto resoluci, neboť jsme viděli že tato resoluce, která byla rozpočtovou komisí přijata, ztrácí již vážnosti tím, když podíváme se, jaké resoluce přijímány byly při jiných položkách.

Ani jedna kapitola neminula, kde by byla rozpočtová komise nepřijala resoluci, jíž se zemský výbor vyzývá, aneb se mu ukládá, aby konal šetření a vložil do příštího rozpočtu buď novou částku neb vyšší Částku v tom neb onom směru

Všecky takové resoluce beze všeho přijímány a zemský výbor, což jest zajisté přáním tohoto slavného sněmu, jest pak povinen, aby pokud možná se tím přáním řídil.

Jestliže chceme hájiti autoritu tohoto slavného sněmu, musíme vytrvati na tom, by zemský výbor přikročil k pracem, ku kterým mu direktiva sněmem byla dána, pak nemůžeme očekávat snížení rozpočtu, pak můžeme očekávati stoupnutí rozpočtu v cifře nemalé snad do milionů jdoucí.

My sami nebyli jsme sem vysláni, abychom právě nyní sami na sobě šetřili, nýbrž naopak jsme sem vysláni, bychom kladli nové požadavky, my máme různá oprávněná přání a my přijdeme na sněm a budeme apelovati na všecky strany tohoto slavného sněmu, aby v nynějším těžkém postavení přišel vstříc našim, zajisté oprávněným požadavkům. Či řekne někdo, že položka na zemědělství v rozpočtu zemském 52, 000. 000 dosahujícím, jest již veliká, že by se nemohla zvýšiti. Může, velectění pánové, v království Českém, v zemi to většinou zemědělci obydlené, odsouditi nás. bychom se spokojili s dotaci 1, 761. 242 kor.

Velectění pánové, dle našeho názoru obnos ten neodpovídá důležitosti našeho stavu, ať přihlédneme k jeho poplatnosti, k jeho počestnosti. Přiznávám, že není jediným správným měřítkem jedině poplatnost a početnost určitého stavu, že padají i jiné momenty na váhu, když chceme posouditi, jakou důležitost má ten neb onen stav.

Nuže, pánové, jestliže nestačí znázorniti důležitost našeho stavu ciferně co do jeho poplatnosti a početnosti, pak poukazuji na jeho důležitost sociální a národní. Velectění pánové, chci se vyhnouti veškerým frásím, ale nemohu jinak, nežli Vám říci, připusťte, aby tento střední stav rolnický byl sproletarisován a ztratili jste ono zdravé prostředí, kde jedině pozvolný zdravý vývoj sociální jest možný.

Velectění pánové, mám za to, že jest třeba pomáhati, chrániti a skutečně zachrániti tento stav, neboť jsem přesvědčen, že pak národ náš v té dnešní těžké době, kdy se tolika odpůrci na všech stranách, je ohrožován, bude při silném stavu zemědělském zajisté neporanitelným.

Odůvodňovati, že rolnictvo české skutečně pomoci potřebuje, že jí zasluhuje, že nalézá se v těžké krisi, jest věru již nechutnou úlohou poslance, zástupce lidu venkovského.

Avšak poněvadž dosud se vyskytují o tom pochybnosti a říká se, že jest to líčené, že každý sedlák naříká na těžké postavení, ačkolik jinak se má věc ve skutečnosti, že není to tak černé, jak se to maluje, tu odvolávám se jenom na včerejší tvrzení pana kollegy Staňka, kde poukazoval k tomu, jak nespravedlivě jest zdaněno rolnictvo osobní daní z příjmu, a že vzdor tomu, že nespravedlivě jest přitaženo k této dani, i při vší intensivnosti orgány berní nemohly najíti ani 8 proc. rolnictva, které má více než 600 zl. příjmů. To jest charakteristické, a jest to důkazem, že stav ten je kritický, když ani berní orgánové, jež vzaly, kde co bylo, přece nemohly vyhledati více nežli 8 proc. rolnictva s příjmy přes 600 zl.

To jest zajisté jeden z charakteristických rysů a důvodů, že krise v našem rolnictvu dostoupila akutního stadia, když se podíváme, že jsou jednotlivé okresy, kde jen dva až tři rolníci platí osobní daň z příjmů. Pak jistě nebude nikdo, kdo by chtěl tvrditi, že krise nenastala, a zvláště v tomto roce vidíme, jak černá budoucnost kyne rolnictvu, podíváme-li se na krisi cukerní, kde průměrem v království českém, rolník v řepařské krajině obdržel o 40 až 45 hal. méně za 100 kg. řepy nežli roku minulého. To znamená pro zemědělství ztrátu patnáct až 18 millionů korun.

Když tomu tak jest, když stav ten skutečně jest ve veliké krisi po léta, když přijme do svých kapes o patnáct až osmnáct millionů méně, musí každý uznati, že to znamená úplné otřesení existence tohoto stavu.

Bude snad někdo namítati, že stát jest povinen přikročiti k svému úkolu.

Onen stát, jenž veškeré daně přímé zabral, jest ovšem povinen, aby na místě prvém v tomto směru vyšel nám vstříc. Nebudu se dnes zabývati touto otázkou, neboť jsem měl příležitost na jiném místě tak učiniti, avšak prohlašuji, že mám za to, že i království České je povinno věnovati péči ohroženému zemědělství, které jak jsem dokázal, má tak eminentní důležitost pro společnost naši národní a pro společnost lidskou vůbec.

My, velectění pánové, - a já jsem již o tom mluvil, že přijdeme s novými požadavky - a tu prohlašuji, že nepřestaneme se domáhati, aby zahájena byla jednou akce ve směru pojišťovacím. Jest to u nás již stará písnička, že se mluví o pojišťovnách zemských, okresních, a pojišťovnách družstevních, a pro samé pojišťovny, jaké máme a které máme tvořiti, nedostali jsme se doposud k tomu, abychom nějaké skutečně tvořili. Já mám za to, že příklad, který máme před očima, kde za dvouleté činnosti pojišťovny učinily takový pokrok, nedá se konstatovati u soukromých společností, které obchodně si počínají, a nedokázaly takového obratu takového kapitálu pojištěného ani za třiceti - až čtyřicetiletou dobu svého půsosobení. My, pánové, vidíme, že na naší sesterské Moravě, jest dnes ústav pro pojišťování dobytka a pojišťování na život a já jsem slyšel přátele z Moravy, jak se chlubili, že krásné obchody dělají v král. Českém a že jejich obrat v král. českém jest pomalu větší nežli na samé Moravě. Nechci tím, velectění pánové, dokazovati, že by byla zde v našem lidu půda pro takovouto práci. Ale když povážíme, jaký kapitál plyne z rukou rolníků do jiných, řekněme, po většině cizích společností pojišťovacích, když povážíme, že zvláště my rolníci, ať sáhneme na kterékoliv pojištění, všude máme daleko horší postavení nežli jiný, - nebudu mluviti o pojišťování proti ohni a krupobití, což jest stará věc, o které se vícekráte mluvilo, -ale vezmeme-li v úvahu pojišťování životní a starobní, tu shledáme, že nám se neměří stejným loktem, jako se měří jiným, že totiž prémie pojišťovací se vyměří na základě všeobecné statistiky a tu nebude nikoho, kdo by tvrdil, že úmrtnost v řadách rolníků jest právě taková, jak vykazuje všeobecná statistika.

My jsme přesvědčeni, že, kdybychom měli svou statistiku venkovskou, by tato vypadla docela jinak, než jak vypadá všeobecná statistika, kde jsou pojata průmyslová místa a velkoměsta.

My, velectění pánové, musíme při této příležitosti zmíniti se o našem odborném Školství a nemohu opomenouti, abych nevyslovil v tom směru naše veliké spokojení a náš vřelý dík panu referentovi, přísedícímu zemského výboru, Adámkovi, který v tom směru skutečně za svého působení vykonal věci nemalé.

My vidíme ten pokrok ve všech směrech a my appelujeme dále na sl. zemský výbor a na sl. sněm tohoto království, aby v tom směru v činnosti své neustal.

My ve svém dnešním postavení musíme trvati na tom, aby naše odborné školy stály na výši doby. My máme zde školy a já nemyslím, abychom samé co do počtu rozšiřovali, nýbrž co do jakosti; musíme se, starati aby skutečně nejen theoreticky ale i prakticky náš dorost byl v těchto školách odchovávan.

My nesmíme se starati jen stále o školy odborné vyšší a střední, ale my se musíme starati, abychom učinili přístupné odborné vzdělání nejmenším rolníkům, těm, kteří nemohou odejíti z domova, my musíme se totiž starati o hospodářské školy pokračovací.

V tomto směru již zemědělská rada podala své dobrozdání a my prostřednictvím kolegy Štastného učinili jsme návrh a my doufáme jedenkráte, že zemský výbor také v tomto směru vykoná svá studia a že přijde ještě v příštím zasedání, aby rozřešil tuto sice obtížnou, ale naléhavou otázku pro naše drobné zemědělství.

My nemůžeme jinak, než přijíti s apellem na náš sněm, aby, když vláda nekoná své povinnosti vůči našemu pokusnictví a výzkumnictví, v tomto směru podal nám svou pomocnou ruku. O důležitosti tohoto pokusnictví a výzkumnictví dnes mluviti bylo by jistě nošením dříví do lesa. Vy všichni, kteří se jen poněkud zajímáte o naše zemědělství, i ti, kdo zemědělci nejste, jste přesvědčeni, že dnes v tomto skutečném boji a v soutěži nemůže obstáti žádná země, aby neměla svého speciálního místního výzkumnictví. Nám nestačí, když čerpáme vědomosti výzkumnictví belgického, francouzského a německého, my potřebujeme přizpůsobeného výzkumnictví ke svým poměrům klimatickým, k poměrům naši půdy atd.

Šel bych ještě dále, co se týče věcí subvenčních; nebudu se zmiňovati o tom, co nás stojí lokální dráhy, vím jen tolik, že nám p. referent předpovídá, že v nejbližší budoucnosti budou vyžadovati 5 milionů korun ročního vydání zemského. Já se později k tomu ještě vrátím, prozatím řeknu však jen tolik, že poměrně více péče se věnovalo železným drahám, což jest ovšem přirozeno, než silnicím. Pánové, jsou kraje, kde není možno na vlastní náklad v tom křivém terrainu zřizovati silnice. Tu mělo by se v tomto směru více přicházeti vstříc, aby komunikace ve král. českém odpovídala skutečně potřebám a moderním nárokům, jaké dnes každý činí na ně, nejen naši venkované, nýbrž i obyvatelé měst, které, když již na ten venkov přijdou, slyšíme nejvíce hubovati na poměry, jaké prý v tom či onom kraji panují, poněvadž musili slézti s vozu, nechtějí-li se vydati v nebezpečí života.

Rozumí se, že bývá pak zkritisována obec, okres neb okresní zastupitelstvo, které se prohlašuje za zpátečnické a nepořádné, ale de facto ten okres je v takových poměrech, že mu není možno, aby učinil víc, než dosud činí. Já bych v tom směru appelloval též na slavný zemský výbor, by vzal v úvahu, nebylo-li by radno v tom směru dotaci rozšířiti, jak co se týče subvencí pro stavbu silnic, tak, pokud jde o subvence na zakupování parních válců. My víme, že dnes váleni silnic pokročilo do takového stadia, že nebude okresu, který by k tomu nechtěl přikročiti; ale musím doznati, že jsou okresy, kde není možno, aby se takové sumy vydaly za parní válec, jaké dnes mohou se zaplatiti.

Zmínil bych se ještě o jedné věci. Jsou případy mezi rolnictvem, arciť jen