Vzhledem k tomu, že škola v Oseku, kterou dítky Novoveské až dosud navštěvovaly, jest přeplněna tak, že jen polodenní vyučováni se díti může jednou pro dítky určené na dopoledne, jedno i pro dítky určené na odpolodne, vzhledem k tomu, že zřízení expositury výnosem c. k. ministerstva záležitostí duchovních a vyučování ze dne 22. března 1902 č. 78 4 bylo potvrzeno a že rodičové usnesli se, že dítky své počátkem nového školního roku do školy nepošlou, nebude-li v Nové Vsi zřízena povolená expositura kladou podepsaní dotaz:

I.   Jest známo Vaší Excelenci, že nařízení ministerstva se nezachovává a zřízení Novoveské expositury úmyslně zdržuje ?

II.   Jest Vaše Excelence ochotna dáti tuto věc náležitě vyšetřiti a po té naříditi, aby jednalo se v mezích zákona?

V Praze, dne 23. července 1902.

E. Špindler a soudr.

Nejvyšší maršálek zemský: Páni poslanci Špindler a soudruzi podali mi ještě jeden dotaz k J. Excelenci panu místodržiteli.

Der Herr Abg. Špindler hat mir noch eine 2. Interpellation an den Herrn Statthalter überreicht.

Žádám, by tento dotaz byl přečten.

Sněmovní sekretář Höhm (čte): Interpelace posl. Erv. Špindlera a soudruhů k J. E. panu c. k. místodržiteli království Českého.

Vaše Excelencí!

V srpnu r. 1901 dostavena byla školní obcí v Hrobech z nařízení c. k. školních úřadů školní budova pro českou školu v Hrobech a umístěn na ní nápis "Schulgemeindehaus", který však vlivem deště, jež v podzimu téhož roku byl rozmazán, omyt a pak odstraněn.

Dne 7. prosince 1901 podali členové české místní školní rady v Hrobech k c. k. zemské školní radě v Praze žádost za umístěni českého nápisu "Obecná škola" na budově této, odvolávajíce se na čl. XVI, zákona ze dne 8. března 1862 čís.

18, ř. z., jenž přikazuje, že k zevnější úpravě školní budovy náleží nápis se zákonným označením dotyčné školy, že účelem tohoto nápisu jest, aby rodiče dětí školou povinných o duchu dotyčné Školy, o jejím vyučovacím jazyku a po případě o jejím obvodu zpraveni byli.

Ačkoliv dle § 27. zákona o dozoru ke školám ze dne 24. února 1873 č. 17. z. z. jest zřízení a tudíž také zevnější úprava budov školních věcí obecního zastupitelstva, jest toto předce vázáno na povolení úřadů školních, kteréž toho dbáti mají, aby školní budovy svému účelu vyhovovaly a dle zákonitých předpisů zařízeny byly (§§ 15., 28 min. nař. ze dne 12. března 1888 č. 40 z. z. ).

Veleslavná c. k. zemská školní rada odstoupila žádost tuto výnosem ze dne 12. prosince 1901 č. 48, 065 z. š. r. c. k. okresní školní radě v Duchcově, aby potřebné zařídila.

Ač na c. k. okresní školní radu v Duchcově došel přípis ten v prosinci pod č. 3402 z. š. r. neučinila táž jako obyčejně ve věci té ničeho a vše zase spí jako vždy, když o českou Školu se jedná.

Dne 19. června 1902 podána byla c. k. zemské školní radě opět žádost, aby donutila příslušné úřady ku konání zákonní povinnosti, ale doposud žádné vyřízení nedošlo.

Poukazujíce na to, že c. k. místodržitelství ve stejném případě výnosem ze dne 25. listopadu 1900 č. 18. 017 obci Praze nařídilo, že musí německé školy v Praze označeny býti německy, a vzhledem k tomu, že obec školní v Hrobech půdu pro nápis německý znovu natříti dala a v nejbližších dnech hodlá nápis "Schulgemeindehaus" obnoviti, kladou podepsaní následující dotaz:

Jest již známo Vaší Excel. toto nespravedlivé jednáni vůči české škole v Hrobech a jest V. Ex. ochotna nařízení dáti, podobně jako městu Praze, aby jednalo se i ve Hrobech v mezích zákona?

V Praze, 23. července 1902.

E. Špindler a soudr.

Nejvyšší maršálek zemský: P. posl. Heřman Janda a soudr, mi odevzdali dotaz k Jeho Excelenci panu c. k. místodržiteli.

Der Herr Abg. Hermann Janda hat mir eine Interpellation an den Herrn Statthalter überreicht.

Žádám, by tento dotaz byl přečten.

Sněmovní sekretář Höhm (čte): Dotaz posl. Heřm. Jandy a soudr. k Jeho Exc. panu místodržiteli král. Českého.

Okres Slanský jest stíhán letošního roku pohromou za pohromou.

Po suché zimě, která nezanechala půdě takřka žádné vláhy, strhla se v neděli Velikonoční dne 30. března t. r. prudká vichřice, která ze suché půdy smetla svrchní úrodnou prsť i se zadělanými umělými hnojivy a semeny jetelovými a obnažila zasetou obilní jař.

Na to silnými mrazy 29. a 30. dubna zničena setba cukrovky a poškozen silně ječmen a místy i žito a ostatní osení.

Každodenní větry vysušily v květnu půdu na dobro, aniž by přinesly toužebně čekaný dešť. Pršelo jedině dne 16. května, ale tak nepatrně, že ani povrch pozemků se nezvlažil. Jaký tedy div, že v nastalých parnech od 28. května do 5. června veškeré orání kvapně podesýchalo. 5. června, kdy tak mnohé okresy soudní dostaly alespoň skromější vláhu, v okresu Slánském ani nekáplo.

Teprve dne 14. června snesl se po dlouhých měsících teprve na okres Slánský dešť, ale ne tak vydatný, jak by bylo žádoucno.

Ostatně ani sebe vydatnější déšť nebyl by mohl ani přibližně napraviti to, co bylo zkaženo.

Jarní obilí jsouc nuceno nasazovati na klasy v době hrozného sucha, mohlo vytvořiti klasy drobounké s málo toliko kvítky. Mimo to neodnožilo a zůstalo řídké. Podeschlo a místy úplně zaschlo.

Stav veškeré obilní jaře je bídný. Neuspokojuje však ani ozim, zejména pšenice, která jest krátká a řídká. První seče jetelů a trav z veliké části na dobro zaschly; od druhých sečí nelze pak také mnoho očekávati, poněvadž ani nynější povětrnost není vývoji jejich příznivou, zvlášť, když z jara místo, aby zhustly, silně seřídly a zakrněly.

Stav cukrovky, hlavně to plodiny zdejšího okresu, jest také následkem druhé setby a trvající chladné, větrné i suché povětrnosti většinou smutný.

Rolnictvo okresu Slánského kráčí tedy vstříc velké bídě. Sleva pozemkové daně sama o sobě nepomůže a jest potřebí vydatné peněžité pomoci státní, nemá-li velká část rolnictva letošní rok zaplatiti svou existenci.

Táží se tudíž níže podepsaní.

1.   Jsou J. E. p. místodržiteli tyto neutěšené poměry v okresu Slánském známy ?

2.   Co hodlá c. k. vláda k zamezení bídy a nouze v okresu Slánském učiniti ?

V Praze dne 21. července 1902.

Heřman Janda a soudruzi.

Nejvyšší maršálek zemský: Konstatuji, že slavný sněm je způsobilý k usnášení se.

Ich konstatiere die Beschlußfähigkeit des hohen Hauses.

(Zvoní. )

Der Herr Abg. Freiherr von Nadherny ersucht um Urlaub für den Rest der Landtagssession.

Pan posl. svob. pán Nadherny, žádá o dovolenou na zbytek zasedání sněmovního.

Ich ersuche sein Urlaubsgesuch zu Verlesen.

Landtagssekretär Höhm (liest): Hohes Landtags-Präsidium !

Gefertigter bittet aus dringenden Familienangelegenheiten für den Rest der Landtagssession um Urlaub.

Prag, am 22. Iuli 1902.

Dthmar Freih. Nadherny-Borutin.

Oberstlandmarschall: Der Herr Abg. Freiherr v. Nadherny ersucht um Urlaub für den Rest der Session.

(Zvoní!) Pan posl. svob. pan Nádherný, žádá za dovolenou pro zbytek zasedáni.

Dám hlasovati o této žádosti.

Ich werde dieses Ansuchen zur Abstimmung bringen und ersuche die Herren, welche dieses Urlaubsgesuch bewilligen, die Hand zu erheben.

Žádám pány, kteří povolují dovolenou, by vyzdvihli ruku.

Der Urlaub ist bewilliat.

Dovolená jest povolena.

Přejdeme k dennímu pořádku.

Wir übergehen zur Tagesordnung.

Na denním pořádku jest druhé čtení zprávy komise rozpočtové o zprávě zemského výboru s rozpočtem zemským na rok 1902 a o zjednodušeni formuláře zemského rozpočtu.

Auf der Tagesordnung steht die zweite Lesung des Berichtes der Budgetkommission über den Landesausschußbericht mit dem Landesvoranschlage für das Jahr 1902 und in Angelegenheit der Vereinfachung des Budgetformulares.

Zpravodajem je poslanec p. dr. Fořt; dávám slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj poslanec dr. Fořt: Slavný sněme! Rozpočtová komise předkládajíc zprávu o zemském rozpočtu na rok 1902 dává především nepokrytý výraz politování, že slav. sněmu nebyl popřán čas k tomu potřebný, aby rozpočty za rok 1900 a 1901 vyřízeny byly způsobem normálním.

Zemské zřízení, tou dobou platné, pohříchu neposkytuje žádného prostředku, pomocí kterého by dotyční činitelé byli donuceni, aby předpisy ústavního zákona, jimi samými vydaného byly náležitě šetřeny. Tím více však po názoru rozpočtové komise jest nutno, aby sl. sněm sám vůči nešetření svých praerogativ co nejdůrazněji se ohradil. Neboť, velectění pánové, kdyby způsob, jakým hospodařeno bylo průběhem posledních dvou let, měl se zakořeniti, kdyby tento způsob vyřizování hospodářství zemského státi se měl zvyklostí občasně se opakující, pak ta skrovná míra nynější kompetence sněmovní klesne ještě více, pak z ústavních praerogativ tohoto sl. sněmu nezbude nic nežli stín a rozpočtové právo země postupně na dobro uvedeno bude ad absurdum. (Tak jest!)

Obracejíc se po té ku předmětu samému, vlastní své úloze, ke zprávě o rozpočtu na rok 1902, rozvinuje rozpočtová komise před tváří sl sněmu obraz, dávajíc podnět k obavám velice vážným. Komise rozbírá nejprve podstatu dnešního stavu Hospodářství zemského a sice na základě dosavadního jeho vývoje a berouc vedle toho zřetel ku povaze jednotlivých součástí rozpočtu a činí na základě toho i výhled do budoucna. Jak z rozboru stavu nynějšího plyne a jak blíže ve zprávě rozpočtové komise jest naznačeno, není pohříchu o tom pochybnosti, že dnes zemské hospodářství finanční laboruje chorobou, která slově schodkem chronickým. A když se přihlédne k oněm perspektivám, jež rozpočtová komise sestrojila vůči budoucnosti, není a nemůže býti nikoho z nás tajno, že dnešní již trudný stav hrozí postupem doby ještě více se zhoršiti.

Neboť, velectění pánové, jestliže tu a tam jest možno abychom příjmy své takřka po kapkách rozhojňovali, tož na. druhé straně, řine se vydání otvory co rok více se rozšiřujícími. Vše to jest, velectění pánové, v tištěné zprávě sice stručně, avšak způsobem podle mého soudu obsažným blíže naznačeno a bylo by snad zbytečno dotyčné podrobnosti opakovati.

Toliko v jednom směru prosím slavný sněm, by mně dovoleno bylo tištěnou zprávu doplniti. V posledních dvou dnech u příležitosti rokování o dani pivní a osvobození příjmové daně státní od zemských přirážek způsobem velice trefným bylo několikrát poukazováno k úzké příčinné souvislosti mezi poměry finančními a mezi poměry politickými. Není, velect. pánové, sporu o tom, finance a politika jsou pouzn. dvě různé stránky jedné a téže věci. Finance jsou vždy a všude rubem politiky.

Jakkoliv tedy diagnosa v této příčině se strany jednotlivých řečníků ohledně finanční zbědovanosti naší učiněná jest ne popíratelně správnou, přece mám za to, že nesmíme se spokojiti pouze poukazem, že dnešní naše tíseň finanční jest plodem poměrů politických, že nesmíme okolností touto konejšiti své svědomí a domnívati se, že jsme vzhledem k hlavnímu vinníku zodpovědnosti úplně prosti. Nikoliv mám pocit, že jest třeba, abychom šli o krok dále, abychom si položili též otázku, zdali vůbec a za jakých podmínek vzhledem k nepopiratelné souvislosti finanční tísně naší s poměry politickými jest myslitelno, aby v době dozírné nám nadejíti mohla kýžená náprava. A v té příčině prosím sl. sněm, aby mně laskavě dovolil, bych k cifernému obrazu, jenž obsažen jest ve zprávě komise rozpočtové, aspoň v několika rysech načrtnul politický reliéf.

Velectění pánové, o tom jsme všichni přesvědčeni, že dosavadní způsob zemského hospodářství, onen pozvolný postup na šikmé ploše musí vésti ke smutným koncům, a nemá-li k těmto koncům dojíti, že nezbytně jest nutno pomýšleti na pronikavou nápravu. To jest communis opinio - zajisté všeobecný názor nás všech.

Položme si však otázku, v čem má a bude tato náprava spočívati a kdo nápravu onu má provésti? Jsou zde dva činitelé. V první řadě země samotna Myslím, že není potřeba, abych blíže dovozoval, že král. české v dosavadním útvaru politickém nemá naprosto žádné možnosti, aby ze své vlastní iniciativy, prostředkem své vlastní moci zákonodárné nápravu kýženou si zjednalo. Proč? Poněvadž král. české přes zevní nátěr nynější ústavnosti jest, zvlášť pokud se týče iniciativy zákonodárné v ohledu finančním, spjato na rukou i na nohou.

Abych dokreslil obraz blíže, upozorňuji, že vlastně celá historie tohoto království není než nejvýmluvnějším dokladem oné vnitřní úzké souvislosti mezi finanční bídou a poměry politickými. Po události, sběhnuvší se r. 1620 proměněna byla tato země ne sice de iure, nýbrž de facto v dobytou, hospodářsky a finančně vyssávanou provincii. V polovině 18. stol. následkem inkamerisace daní nepřímých, následkem zavedení jednotného celostátního systému daní přímých, následkem zrušení české dvorské kanceláře r. 1749 a jiných veřejnoprávních útvarů, které upomínaly na samostatné žití tohoto království, následkem všeho toho stlačena naše vlasť dokonce na stupeň pouhého správního departementu, který se stanoviska celostátního měl význam toliko, pokud se týkalo rekursů a berní. A když pak konečne naplnili se dnové a stát nucen byl upustiti od regimu absolutistického a zemi vrátiti alespoň část toho, co jí po právu náleží, prostředkem ústavnosti z let šedesátých, kterak že nám tento úděl byl přistřižen! V ohledu finančním nelze nám žádného zákonného opatření uvésti do života, ke kterému nedá svolení orgán, jenž tomuto sněmu v nižádném směru není zodpověděn.

Kdybyste se usnesli na sebe vhodnějším zákonu finančním, kdyby se mezi Vámi objevilo sebe větší finančně-politické genie, které by Vám vytvořilo soustavu příštiho finančnictví zemského, dokud se nalezáme v politickém podruží, v jakém jsme dnes, dotud je možno jediným škrtnutím péra vše to povalit na hromadu, poněvadž v každém tomto kroku závisíme zhola na libovůli vídeňské.

A i v tom jediném oboru, v kterém zemskému sněmu je možno, aby samostatně pracoval o úpravu svých poměrů finančních, t. j. v oboru práva přirážkového, i v této příčině nalézá se království České na stupni, který je přímo pokořující.

Ráčíte si býti vědomi, že právo přirážkové, plynoucí z § 22. zřízení zemsk, obmezeno je na míru tak minimální, že král. české stojí v té příčině za obecními a okresními zastupitelstvími. (Slyšte!)

Kdežto obecní a okresní zastupitelstva na základě posavadních platných předpisů jsou s to, aby bez součinnosti orgánů zeměpanských vypisovala přirážky k zemědělským daním 30 po případě 50 procent, sněm království Českého, zastupitelský sbor legislativní, nemá práva toho ani tolik, nýbrž obmezen je pouze na míru 10 proc.

Však i tato míra poslední dobou byla povážlivě ztenčena.

Upozorňuji na předmět, o kterém jste rokovali včera.

Berní reforma z roku 1896 nikoli sice ve formálním, za to však v materielním ohledu ústavní přirážkové právo tohoto sněmu nepopiratelně porušila.

Formálně, jak jsem děl, zůstalo sic právo přirážkové netknuto, § 22 zemsk. zřízení berní reformou z r. 1896 zrušen arci nebyl, však zákon tento zaujal proti zemskému zákonodárství posici výhružnou, řka, jestliže sl. sněme osvobození osobní daně příjmové od přirážek odepřeš, pak tě za to potrestám tak krutě, že ti na příště přejde chuť.

Nechci říci, že postup tento upomíná na kriminalistický pojem veřejného násilí, spáchaného vydíráním, však tolik tvrditi lze že § 22. z. zř. byl reformou berní de facto porušen a že Vaše včerejší usnesení, kterým povoleno osvobozeni osobní daně z příjmů od autonomní přirážky, nestalo se ze svobodné vůle, nýbrž že učiněno bylo pod nátlakem vyhrůžky. (Tak jest!)

Ze všeho, pánové, plyne, že země pohříchu vzhledem ke platným poměrům veřejnoprávním nemá nijaké možnosti, aby vlastním počinem, cestou vlastních úkonů zákonodárných zjednala si nápravu svého zuboženého finančnictví.

Zbývá tady stát, a na ten průběhem posledních dvou dnů bylo v této příčině velice ostře a právem útočeno.

Leč, velectění pánové, chceme-li zjednati nápravu, nestačí pouze vyzývati stát ku konáni jeho povinnosti, nýbrž nutno, abychom položili si otázku, zdali stát, i kdyby měl dobrou vůli, za dnešních politických poměrů má vůbec možnost, aby nám v té příčině způsobem vydatným, příkladně odstoupením některých daní přímých, vyšel vstříc.

Nás arci hlava finančního ministra boleti nemusí, však vzhledem k naznačené souvislosti financí státu i země nezbývá, máme-li střízlivě uvažovati o možnosti jakési subsidie státní, než přihlédnouti.

zdali opravdu možnost kroků takovýchto dnes dána jest, čili nic. Obmezím se ve směru tom jen na několik poznámek. Konstatuji především, že Rakousko sdílí osud všech státních útvarů politicky rozháraných. V celé historii rakouského státu táhne se jako červená nit jedna finanční krise za druhou. Již v prvních dobách vzniku tohoto státu musily země, tvořící dnešní obvod rakouského soustátí, veliké oběti na krvi i penězích přinášeti, aby útvar v celistvosti své se udržel, t. j. abych konkrétně mluvil, aby uherská država jednak nepropadla panství tureckému, jednak se nestala obětí uherských králů, bojujících proti panovníkům habsburským. Vzpomeňte na zajímavý spis jednoho z předků nynějších hrabat Vratislavů, v kterémžto spise líčí se cesta do Turecka. Bylo to v dobách Jageilionských. V knize té píše mladistvý hrabě Vratislav, že projížděje Uhry, spínal ruce, řka sám sobě, že oběti, které království České na statcích a penězích již bylo nuceno přinésti k záchraně Uherska, jsou již tak ohromné, že ta celá Maďarie věru ani za to nestojí! A jděme dále. V dobách, kdy francouzský ministr Colbert kladl fundamenty nynější budovy kulturního a hospodářského rozkvětu Francie, v té době naše vlast sténala pod účinky bitvy bělohorské a následky války třicetileté.

A přelétneme-li opětně několik století, pustíme-li se zřetele státní bankrot z r. 1811 a všímneme-li si toliko, za jaké finanční situace vstoupili jsme před čtyřiceti lety do éry tak zvané ústavní, shledáme, že dědictví, jež jsme ve formě miliardového státního dluhu převzali od absolutismu, již předem každý zdárný rozvoj znesnadňovalo.

Leč ne dosti na tom. Když r. 1867 říše rozpůlena ve dva státy, vyzuli se Maďaři z povinnosti přispívati poměrně na státní dluh a na bedrách našich převalná část původně společného břemene uvázla. K tomu dostavila se nespravedlivá kvóta, kterouž způsobeno, že celá tíha nákladů spojených s velmocenskou politikou říše zůstala většinou na bedrách našich. Prostředkem kvóty po celá 4 desetiletí my převážnou většinou vydržujeme diplomacii, kdežto zahraniční politiku dělá Uhersko, prostředkem kvóty my z převážné části vydržujeme armádu, vlastní komando vede Budapest. A jaký že toho byl následek? Následek záležel předně v tom, že v prvních dobách ústavního života našeho objevily se v rozpočtu státním obrovské deficity, jdoucí do mnoho desítek milionů.

Druhý účinek záležel v tom, že zatáhnut co nejmocněji berní šroub. Vzpomeňte si na ministra Dunajewského, kterému patří zásluha, že zjednal aspoň dočasně rovnováhu ve státním rozpočtu rakouském. Mohl to učiniti tím, že zavedl řadu specielních zákonů na zvýšení daní nepřímých, a že kromě toho zvýšil r. 1887 finanční cla.

Současně došlo ku částečné reformě daní přímých; dokončena reforma daně pozemkové a pak reforma daně domovní z r. 1882, kterážto poslední provedena způsobem tak drakonickým, že dnes rakouská daň domovní stojí co do exorbitantní výše břemene pro poplatnictvo z ní plynoucího bez příkladu na celém světě. K tomu se dostavila r. 1896 ještě tak zv. reforma dani osobních, tak že dnes stát průběhem tří desetiletí nejenom že všechny berní zdroje, které vůbec byly k disposici okupoval výhradně pro sebe, nýbrž že do těchto zdrojů zasadil ssací rouru co nejhlouběji, tak že jeví se už dnes další pokračování v tomto směru býti vyloučeno. Leč ani tím vším není obraz dokreslen.

Přes všechno toto 30leté úsilí na rozhojňování příjmů státních, přes to vše stojíme dnes pokud se týče státního hospodářství před opětným deficitem.

O tom není pochybnosti, pánové, že již v letošním rozpočtu jen dosti nuzně bylo lze skutečný schodek zakrýti. V rozpočtu příštím věc ta půjde mnohem nesnadněji, a to z té příčiny poněvadž na jedné straně stojíme před hospodářskou sfingou, nemajíce žádné možnosti, abychom posoudili, do jaké míry nynější stagnace se promění ve skutečnou krisi, jež arci ve svých účincích jeviti bude citelný reflex na státní finance a nezůstane ani pro nás, pro zemské finanční hospodářství, bez následků, hrozíc jediný náš nynější berní zdroj, basis přirážkovou, seslabiti; na straně však stojí stát před velikými novými výdaji na děla, na alpské želez-

nice, na vodocestní program, tak že se věru finančnímu ministru nedivím pranic, když se svého stanoviska jakožto strážce státních financí hrdlí a škrtí se s námi k neuvěření o těch bídných 60 haléřů při hektolitru z piva.

Ze všeho plyne, že nelze doufat, aby stát při dnešní své politické a finanční rozháranosti, i kdyby chtěl, způsobem vydatným k trvalé nápravě zemských financí přispěl. Toť, pánové, onen politický relief ciferního obrazu, jejž rozpočtová komise rozvinula.

Z reliefu tohoto vysvítá nadávši pochybnost, že vlastní kořen zbědovanosti financí zemských a v souvislosti s nimi i zbědovanost financí státních spočívá v politické skladbě státu i země, v politické skladbě, která nejen nevyhovuje, nýbrž naopak stojí v rozporu s historickým vznikem tohoto soustátí, která nejen nevyhovuje, nýbrž naopak stoji v rozporu s etnografickým jeho složením, která nejen nevyhovuje, nýbrž naopak stojí v rozporu s úkoly, potřebami veřejné správy každého státu moderního Pánové, náprava nemůže provedena býti jinak, než když se namíří ostří sekery na tento vlastní kořen zla.

Nutno především, aby stát položil své těžisko tam, odkud se řinou zdroje jeho existenční způsobilosti, nutno, aby stát konečně našel svoji raison d´etre, jedním slovem, aby změnou nepřirozené svojí skladby nynější provedl svoji politickou renaissanci. (Souhlas. )

Nehodlám se v této věci více šířiti; jen k jednomu momentu, prosím, byste mi dovolili ještě poukázati.

Theoreticky se o těchto cestách, vedoucích k opravdové a pronikavé nápravě dosavadní finanční tísně, dá velice dobře mluviti, ale pro praktickou politiku - a to si musíme bez obalu přec všichni doznati - dá se o věci té hovořiti jen v jednom předpokládání. Předpokládání to spočívá v následujícím:

Nám všem je známo, že osou politickéko vývoje Rakouska v posledním půlstoletí jest spor českoněmecký. Okolnost, že dva nejpřednější národové tohoto soustátí, kteří jak po stránce intelektuelní

tak i po stránce hospodářské a početné zaujímají v Rakousku místo nejpřednější, že tito národové po celé půlstoletí vespolek zápasí, obapolně se páralysujíce a tím i celou akční způsobilost státu na zmar přivádějíce, tato okolnost jest vysvětlením naší finanční bídy. A proto dříve nebudeme moci nastoupiti cestu vedoucí k nápravě, dokud nezdaří se pokus, aby dlouholetý spor, v němž se nalézají tito dva přední národové rakouští, ustoupil kýženému smíru, smíru to, který po mém pevném přesvědčení možným jest jen tehdá, když se mezi oběma národy podaří docíliti shody jednak o skladbě politické - pokud se státu a země týče jednak v míře spolupůsobení a vykonávání společného vlivu na politiku celostátní.

Jsem přesvědčen, kdyby tento předpoklad byl vyplněn, že by se potom v o hledu finančně technickém dala nalézti formule k úpravě financí, jak státních tak zemských. Celá řada příkladů při složených útvarech státních jest nám v té příčině k disposici.

Nepotřebuji poukazovati ke přímo vzorným poměrům, jež panují v té příčině v severoamerické Unii, nebo ve Švýcarsku a stačí zajisté blízký příklad sousedního Německa. Kdybychom systém berní, který v Německu, v jednotlivých jeho státech a celé říši již od let jest zaveden a výtečně se osvědčuje, jsa předmětem stálého zlepšování, v Rakousku napodobili, daly by se tím ke všeobecnému uspokojení otázky finanční rozřešiti Upozorňuji, že v té příčině dvě cesty jsou na snadě. Jedna záleží v tom, že by se při jednotnosti systému berního zavedla zásada kvociální - analogii toho máme v poměrech Chorvatska a Uherska aneb druhá cesta, jež záleží v tom, že by daná soustava berní rozdělila se mezi jednotlivé útvary správy veřejné dle zásady příbuznosti, to jest dle toho, pokud povaha jednotlivých příjmů berních nalézá se v příbuzenství s povahou úkonů veřejné správy, jež dotyčným příjmem mají býti hrazeny.

Z uvedených, letmo načrtnutých myšlenek plynou následující krátké závěry: Nevidím žádné možnosti, abychom se z dosavadní tísně dostali dříve, dokud v tomto soustátí, zejména v naší krásné vlasti nezavládne politický a národnostní smír, vyvrchholený ve změně dosavadní skladby politické. Není mým úkolem jakožto zpravodaje rozpočtové komise, abych z tohoto místa uvažoval, zda vůbec a kdy nadejde kýžený okamžik, v kterém by o těchto problémech bylo lze opravdově uvažovati.

Není mým úkolem, líčiti perspektivy do budoucna a uvažovati, není-li snad v knize osudu psáno, že tomuto soustátí nekyne žádná oasa konečné politické renaissance, že posunovati se bude na šikmé ploše stále hloub, a že jeho národům jest souzeno, aby kalich hořkosti vypili až do dna. O všech těchto věcech uvažovati nehodlám. Mám však za to, že jsem jako zpravodaj rozpočtové komise nejen sobě, nýbrž také Vám povinen zakončiti tyto skrovné vývody následujícím appelem;

Naším úkolem vůči trudným perspektivám, jež se nám v ohledu finančním i politickém otvírají, jest dvojí: předně uvědomiti si jasně stav, ve kterém se nalézáme, neklamati se žádnými illusemi, a za druhé, po uvědomění si stavu tohoto zaříditi kroky svoje k dalšímu vedení zemského hospodářství finančního tak, abychom, až naplní se dnové a my své mandáty složíme v ruce svých nástupců, mohli tak učiniti s dobrým svědomím, že jsme v těžkých dobách jakožto mužové rozšafní plně konali svou povinnost.

Tím končím a odporučuji návrhy rozpočtové komise. (Výborně! hlučný potlesk.. Řečníku se blahopřeje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Zahajuji rokování povšechné.

Ich eröffne die Generaldebatte.

In der Generaldebatte sind zum Worte gemeldet:

K rokování povšechnému jsou přihlašeni řečníci:

Contra:

Die Herren Abgeordneten:

Páni poslanci:

Dr. Brehm, Markert, Kasper, Helzel.