Od přirážek k přímým daním a vůbec od příspěvků obecních osvobozeni jsou: t. j. platy a jiné služební příjmy úředníků a služebníků dvorských a státních, zemských i fondů veřejných, osob vojenských a pak vdov a sirotků, též pense, provise, příspěvky na vychování a požitky z milosti ze svazku služebního vzniklé.

Avšak zajímavo je, že zákon o okresních zastupitelstvech z 25. července 1864 v § 54. mluví o výši přirážek ale o osvobození úředníků nemluví ani slovem. Ovšem, slyšel jsem, že správní soud o této příčině rozhodl, že se má zde extensivně vykládati, ale za takové vykládání zákonů při vší hluboké úctě k správnímu soudu bychom se přece poděkovali. Prima regula juris jest, že se nesměji výjimky extensivně interpretovati a osvobození od daní jest přece výjimkou.

Jest taxativně řečeno "Landes- und Grundentlastungszuschlage" a výminka ta nemůže se extensivně vykládati na ostatní přirážky. U obcí to bylo zavedeno zákonom ale u okresů ne. Okresy jsou tudíž úplně oprávněny vybírati ke služnému státních úředníků své přirážky, poněvadž žádné zákonné osvobození neexistuje a extensivní interpretace výminky jest nepřípustná.

Dnes to mnoho neznamená, poněvadž z daně ze služného ze staré živnostenské daně druhé třídy se s ala daň důchodová, která jest osvobozena od přirážek zem. zákonem z r. 1897.

Není více žádné pochybnosti ohledně daně z vyššího služného, že okresní zastupitelstvo jest oprávněno přirážky vybírati, a myslím, že by to stálo za to, kdyby v této příčině správní soud ještě jednou provokoval se k nějakému usnesení. Myslím, že v této příčině bylo by dobře s otázkou touto hnouti, tím více, poněvadž, kdyby se jednou ukázalo, že zákonodárství o osvobození státních úředníků od přirážek není vlastně tak pevné jak se o něm se strany vlády myslí, snad bychom přivedli takovým způsobem vládu k nové regulaci celé otázky a při té příležitosti bychom mohli vymoci to, by se stalo, co je právem a spravedlností, aby státní úředníci podrobeni byli přirážkám ku daním alespoň zemským a k dani autonomní do jisté určité míry, poněvadž, kdyby vydáni byli daním autonomním v jejich různých výších v různých obcích a okresích, pak by to bylo překážkou volné přesaditelnosti úředníků, poněvadž není možno, by úředník beze všeho byl přesazen z obce, že platí 40°/0 do obce, kde by platil 150 procent přirážky.

V té příčině jisté maximum by se musilo ustanoviti. Bylo nám, když jsme ve Vídni o tom mluvili, řečeno, že jsme propásli vhodný moment k této úpravě.

To je vždycky tak, když vláda něco nechce: je buď příliš časně, anebo příliš pozdě, ale nikdy v pravý čas.

Zde to bylo příliš pozdě, že prý jsme měli přijíti tenkrát, když se upravovalo služné úředníků. Avšak v tom okamžiku ani nebyl pohromadě zemský sněm, a pak, vždyť my s tou úpravou služného nejsme hotovi dosud. Každou chvíli přijde ještě nějaká kategorie státních úředníků, která žádá o zvětšení platů. My to povolujeme a můžeme klidně dále čekat, že zas jiná kategorie státních úředníkův přijde s požadavkem o zvýšení služného a při té příležitosti by se to mohlo odhlasovati. Zrušení ustanovení nař. z r. 1858.

Myslím, že není spravedlivějšího zdanění, než by byly tyto přirážky státním úředníkům.

Roku 1858, když bylo provedeno osvobození od přirážek, byly poměry státu zcela jiné a úředník byl placen tak špatně, že to bylo přímo nutností, aby byli osvobozeni od přirážek, jelikož stát nebyl s to, aby je platil lakovým způsobem, jak oni toho potřebovali.

Ale nikdo neřekne dnes, že by nová úprava platů úřednických byla skoupá, nebo, že by úředníci neměli tolik, by mohli přispívati jako každý jiný státní občan na potřeby zemské, okresní a obecní.

Co se týče země, nemůže býti pochybnosti, že země vykonává úkoly státní správy, zejména z ohledu Školství, v ohledu veřejného zdravotnictví, dopravy atd., a tu jsou dojista povinni úřednici, by k tomu přispívali.

Ale vezměte obce!

Páni úředníci rozhodují obyčejně při volbách ve druhém a prvém sboru, ale není přec nejmenší pochybnosti, že intelligence - a mezi tu patří i úředníci také se stává účastnou všech dobrodiní hospodářství obecního, pokud se týče, škol, zdravotnictví a pokud se týče lepšího upravení měst jako všichni ostatní. Ale, víc myslím, že intelligence je to, která má větší pochopení pro výhody obecního hospodářství moderního, a nejvíce na to tlačí, aby se děly reformy, a poněvadž ono je to, je též na ní povinvinnost, by súčastnila se také těchto nákladů, aby si nemusila dávat vyčítati od celé řady těch, kteří jsou těžce stížení přirážkami, že ono rozhoduje o obecních věcech a neplatí.

Právě v interessu zemských, státních a fondových úředníků je to, poněvadž já to otevřeně řeknu - nechtěl bych, aby byli úředníci vyloučeni z aktivního a passivního práva volebního do obci, poněvadž mezi nimi je veliká část naší intelligence a je potřebí, aby ve správě našich obcí byla tato intelligence zastoupena co nejčetněji.

Ale postavení jejich bylo by pevnější a oprávněnější a je to také v jejich interessu, by do jisté míry přispívali na náklady obecní.

Velectění pánové, já myslím, že budete se mnou souhlasiti, když požádám slavný zemský výbor, aby zahájil vyjednávání s vládou v této věci a aby slavnému sněmu o úspěchu a výsledcích tohoto vyjednávání zprávu podal.

I kdybychom však dostali zemskou dávku ze služebného a také. i kdybychom dostali přirážky z platů úřednických, deficit odstraněn nebude.

Proto bylo naprostou potřebou, a my vítáme to sami v interessu zemských financí, že jsme se dostali konečně k daním spotřebním.

Také zde však musíme mluviti nejen o právech, nýbrž také o povinnostech, ovšem v druhém smyslu. Jednak není nejmenší pochybnosti, Že zejména úkoly zemské správy, respektive všechny ty veřejné úkoly, na které přispíváme svými zemskými přirážkami a zemskými daněmi, že nejsou obmezeny na úzký kruh těch, kteří platí přímé daně, a kteří platí přirážky k přímým daním.

Naopak snad v celé státní správě není tolik výkonů administrativních, které by tak velice přispívaly k dobru a prospěchu širokých vrstev lidových, jako zrovna v zemském hospodářství.

Pánové, vezměte jen všecky ty náklady na vzdělávací účely, na chorobince, nalezince, nemocnice, porodnice, donucovací ústavy atd.

To všecko jenom se platí přirážkami k daním přímým.

Princip spravedlnosti daňové vyžaduje také, aby ti, v jichž prospěch stát nebo země vykonává jisté úkoly, súčastnili se podle sil svých nákladů na úkoly veřejné správy.

Nesmíme zapomínati, že k dani z piva nejvíce nás nutí zvýšení platů učitelských.

A tu ptám se, což vzděláni školské neprospívá zejména nejširším vrstvám lidovým ?

Ale nebyli to zrovna ti, kteří nejvíce mluvili pro práva učitelů na zvýšeni platů učitelských, ovšem ve volebních schůzích a před volbami - kteří dnes nám nejvíce vyčítají, jak jsme spravedliví k širokým vrstvám lidovým, že je chceme daní z piva stížiti?

Na cizí útraty se velmi krásně horuje o zvýšení platů, a kdo jednou řekne a musí říci také b. Kdo mluví o tom, že jest požadavkem spravedlnosti zvýšení platů, musí býti vědom povinnosti, že si země nové prostředky proto zvýšení zaopatřiti a že poplatnictvo tyto oběti také nésti musí. A bylo to zajímavé, že právě v den, kdy, deputace stran sněmovních byla ve Vídni, "Arbeiterzeitung, " orgán sociálních demokratů nás zasypal výčitkami, že nemáme jiného nic na práci, než pomýšleti na to, jak bychom široké vrstvy lidové stížili touto daní.

A jak jsem pravil, pánové, mě se zdá, že to byli právě zástupcové sociálních demokratů kteří nejštědřeji slibovali největší z výšení platu učitelům.

Druhá stránka zavedení daně z piva je politická. O tom nemůže býti nejmenší pochybnosti, že touto dávkou zavádí se nový princip do celého zemského hospodářství. Do dneska měli jsme jenom přirážky k daním přímým; nyní budeme míti také jiné dávky, nastane z části jiné krytí zemských nákladů, na němž súčastneny budou široké vrstvy lidu, a prostým důsledkem toho jest, že jim musí býti dáno volební právo do této sněmovny. O tom nemůže býti žádné pochybnosti, s tím musíme počítati, a tyto důsledky od sebe odmítati nesmíme.

Ale pánové, dovolte mi, abych malinkou poznámku udělal, která snad bude dost zajímavou! Při projednávání této daně z piva našli jsme něco, co jsme sice tušili, ale co jsme dříve tak pregnantně neviděli. Ovšem naše statistická kancelář jest výtečný institut! Ona nám podává zprávy o přirážkách v jednotlivých obcích za rok 1898.

A přece jest to nejjednodušší věc sebrati od obcí a měst data o této záležitosti. To se dá provésti za Čtrnáct dní.

Naše zemská statistická kancelář má jen stav před rokem 1898.

Nuž a co jsme poznali z těchto statistických dat? Poznali jsme, že to byla hlavně německá města, která mají nápadně malé přirážky ku daním přímým a která hradí z velké části obecní náklad vysokou přirážkou ku dani z piva. Máme města, která mají 30-40, také 70 procent přímých přirážek a až 3 K 40 h přirážku ku dani z piva.

S tohoto stanoviska otázka minoritních škol nabývá docela jiného osvětlení. Představitelé německých měst si na to vždycky stěžovali, že jsou jejich poplatníci nuceni platiti za naše české děti, které jsou dětmi dělníků a živnostníků, kteří daní přímých neplatí. Nyní se ukazuje, že jsou to tito dělníci, kteří platí nejenom na své, nýbrž možná i na německé školství, (Výborně!) neboť to přece mi na druhé straně přiznáte, pánové, že. naši dělníci a živnostníci, co se týče piva nejsou žádní temperencláři, že pivo také pijou.

Já tedy myslím, že tyto výčitky pro budoucnost přestanou, poněvadž statistika, ačkoliv jest opožděna, přece konečně mluví výmluvně, a my těchto argumentů vždycky proti německým výčitkám můžeme užíti.

Ve příčině daní spotřebních učiněn byl počátek s daní z kořalky, nyní pak přicházíme ku dani z piva.

Odpusťte, že tak pozdě přicházím ku předmětu dnešního jednáni; já Vás nechci za to již tak příliš dlouho zdržovati, a sice proto, poněvadž pan zpravodaj velmi důkladně ve své zprávě a ve svém úvodu tu věc osvětlil důvody, které vedly komisi k jejímu návrhu. Ovšem budu nucen přece několika slovy zmíniti se o tom, co bylo komisi vytýkáno a sice dosti ostrým způsobem panem posl. Holanským. Kdyby tomu bylo opravdu tak, jak on to zde líčil, věru, myslím, že by komise ve které jsem i já měl čest zasedati, nezasluhovala nic jiného, než aby slavný sněm povstal a hlasitě a důrazně jí projevil svou nejhlubší nedůvěru a řekl, že za takovou komisi se pro budoucnost poděkuje. To přece není tak zlé, a pan předrečník může býti ujištěn, že jsme si pohovořili o těch věcech, o kterých on pravil, že nám ani nenapadly, na př. když pravil, že se nemluvilo o ulevení pro lehká piva. Tato otázka byla velmi důkladně přetřásána v komisi, ale uznáno všeobecně, že jest v této příčině právě obtíž v tom, že naše daň není přirážka ku dani výrobní, nýbrž ku dani konsumní, a v této příčině nelze provésti kontroly a zdanění takové, aby bylo dosaženo toho, co konečně při státních daních z piva jest jistou předností. O tom není žádná pochybnost. Bylo řečeno, že při našem rozhodnutí byly to velkokapitalistické vlivy, které přivodily toto naše rozhodnutí.

Odpusťte, já bych rád věděl, co by takový velkokapitalista měl na nás za vliv a potom co vůbec má zde za vliv. Naopak, byl-li nějaký vliv, byl to vliv velmi malých kapitalistů, a sice malých pivovarů, o kterých se v komisi mluvilo, a o kterých dnes skutečně nelze říci, že by to byli tak ukrutní kapitalisté, vyssávající publikum svou neobyčejnou, přemirnou Silou finanční. Já jsem o našich malých pivovarech slýchal docela něco jiného, ale myslím, že snad není třeba zde o této kapitole mluviti. Ne, pánové, to nebylo žádné velkokapitalistické hnutí.

Já jsem teprve slyšel - obyčejně nečtu takové věci, kde se mi nadává, poněvadž nechci dělat těm, kdo to píšou, ještě tu radost, abych to četl - že se kdesi o tom mluvilo, jaký jsem prý lidumil a jak strašně bezsrdečný a vše to pro jednoduchou poznámku, kterou jsem si dovolil, že přece neuděláme daň proto, aby se 60 h z ní přesunulo z kapsy toho, který konsumuje, na toho, kdo pivo prodává. Odpusťte, já myslím, že mám dobré srdce, ale konečně tak široké nemohu míti ani za tu cenu, že mně nebudou dále nadávati a že mně nebudou nadále posílány známé korrespondenční lístky.

Jak jsem již podotkl, byly to tedy vlivy jiné, které nás přivedly k našemu usnesení, totiž prostě lepší poznání. Přiznávám se, a páni kolegové mi to dosvědčí, že zprvu, než jsem znal prováděcí nařízení, byl jsem v klubu v parlamentní komisi rozhodně proti tomu, co Vám předkládal zemský výbor, a že jsem se rozhodně zastával toho, aby daň z piva vybírána byla tak, jak to pan předřečník chce, totiž jako přirážka k dani státní.

Ale jednak to byl odpor vlády, který způsobil, že jsme v této příčině od svého stanoviska musili ustoupiti, poněvadž je dost na konfliktu s vládou pro výměru daně.

Neklamu se asi, řeknu-li, že vláda sama si chce přirážku, resp. jistou část její zachovati pro sebe. To bylo jednou příčinou. Druhou a hlavní příčinou bylo to, že jsme se z nařízení prováděcího přesvědčili, že tato daň neukládá hostinským ani těch nejmenších obtíží, žádných překážek a těžkostí, kontrol a všeho, o čem se mluví. Věc je prostá a jednoduchá účetní manipulace, která nevyžaduje od hostinského ničeho jiného, než aby vyplnil boletu, aby poslal chek poštovní spořitelny nebo donesl na poštu, nebo zaplatil, má-li berní úřad blízko.

Jiných útrat nebude mít než 5 hal., které by obnášel poštovní poplatek, a sice jen v tom případě, když vyžádá si ještě zvláštní potvrzení odberního úřadu a když mu nestačí potvrzení od části cheku poštovní spořitelny. Když poctivě daň odvádí, celý rok se u něho žádná kontrola neukáže, poněvadž toho není třeba, když jeho bolety se úplně shodují, jak pan zpravodaj pravil, s registrem pivovaru, nikdy se v jeho závodě kontrolor ani neukáže. Kde tu nějaké obtížení hostinského, věru nevím. A tu říká pan řečník přede mnou, aby nějaký argument měl: K Čemu je zde tedy kontrolní orgán, když nebude kontrolovat, resp. chikanovat hostinského? Pan předřečník mi odpustí, kontrolní orgány nejsou k chikanování, nýbrž aby prováděly kontrolu nad registrem resp. nad záznamy berních úřadů, pokud se týče výroby piva a nad tím, co ohlásily jednak pivovary, a co ohlásili hostinští. Je to prostá účetní manipulace, a jen v případě podezření nějakého frandulosního jednání je vůbec příčina, aby nějaká kontrola byla prováděna. Může býti něco jednoduššího a prostšího? Mimo to náklady na toto vybírání jsou velmi nepatrné, obnáší 5 proc. hrubého výnosu z daně! To přece nelze nazývati žádným drahým vybíráním daně.

Těch kontrolorů bude velice málo, poněvadž se věc úplně zjednodušila, a p. předřečník se mýlí, jestli si myslí, že kdyby vybírali státní úředníci přirážku k dani z piva, že by nestálo nás to nic. Prosím z jakých položek skládá se těch 5 proc. nákladu, které snad budou ještě menší, poněvadž kontrolorů bude méně? 2 a půl proč, jak pan ministr financí řekl zástupci zemského výboru, jsou určeny jako náhrada berním úřadům za práci kterou budou míti s vedením rejstříků a s účtováním peněz.

Kdybychom vybírali pro zem pouze přirážku k dani státní, není pochybnosti, že bychom jistou náhradu berním úřadům za tuto práci také musili dáti.

Tím by se tedy to nezmírnilo, nebylo by to levnější a také ne výhodnější.

Konečně, co se týče těch pivních slivek, tuším, jest již ustanoveno v zákoně, že se tyto slivky odpočítávají a mohou se vésti i zaznamenávati ve zvláštních registrech. Tedy také zde není žádných obtíží pro hostinské. Ale s jedním souhlasím, že by bylo spravedlivé, aby totiž pokuty, které by zde byly placeny, připadaly pokladnám ku podpoře schudlých hostinských, poněvadž to budou právě hostinští, kteří tyto pokuty budou platiti. Jest tedy správné, aby to, co sami platí, zase jim přišlo na prospěch.

Tedy, pánové, ne snad z této poslední příčiny, ale z toho všeho, co jsem řekl, možno viděti, že jsme přece jen tak povrchně a zběžně, jak to řekl pan řečník přede mnou, v komisi nepracovali, že jsme si věc důkladně rozmyslili a že jsme měli důvody pro svá usnesení.

Já bych si, velectění pánové, jen přál, aby ti pánové, jichž jménem mluvil pan předřečník, alespoň s takovou důkladností si byli přečetli prováděcí nařízení, respektive na ně počkali, až vyjdou, jak jsme to učinili my, neboť pak, jak jsem přesvědčen, nebylo by té agitace hromadné a rozbouření veřejného mínění po českém venkově a že by přišli pánové dotyční k tomu samému náhledu jako my, že neznamená tato věc pražádné obtížení pro hostinské, kteří chtějí pořádně a beze všeho obcházení zákona platiti. Není nejmenší pochybnosti, velectění pánové, o tom, že tím, když se platí daň přímo, u prodavatele, poněvadž je to konsumní daň a ne výrobní, bude nejspíše garantováno, že skutečně daň tato jak se patří bude vybírána a placena a že ještě uskuteční se druhá otázka, o kterou se jedná, totiž že zplna to, co se zaplatí, dostane se zemi.

Mimo to upozorňuji na vážné zlepšení předlohy dodatkem k § 5., kterým se zavazují kontrolní orgány zemské, na požádání obcím oznámiti množství piva zdaněného. Pro odstraněni neracionelního vybírání přirážek obecních z piva pachtem znamená to pro obce znamenitou pomoc.

Velectění pánové, není nejmenší pochybnosti, že kamenem úrazu celé daně, a příčinou hlavního rozporu je míra daně. Slavná vláda ještě dnes ústy pana místodržitele vykládala nám zde z brusu novou theorii o přesouvání daní. Ministr financí, když jsme byli ve Vídni, již nás o té věci poučoval a dnes to učinil pan místodržitel týmiž skoro slovy jako pan ministr financí. A sice hlavním argumentem pánů těch jest, že při přesunování daní, respektive při výrazu (laně v ceně piva se počítají všechny přirážky dohromady že si totiž každý hostinský vezme papír a spočítá si: tolik a tolik dělá daň státní, tolik zemské a tolik obecní přirážky a dle toho pak přesunuje se celý součet na poplatníky.

Před naším panem finančním ministrem, jako před nadvládním hospodářem mám nejhlubší úctu a není nejmenší pochybnosti, že jest jedním z předních představitelů vědy národohospodářské a vědy finanční, ale je snad přece pravda, že úřady kazí dobré mravy. (Veselost).

Pan finanční ministr jest tak hluboce přesvědčen - a to mi nikdo nevyvrátí že jeho názor o přesunutí daně je tak theoreticky nesprávný a prakticky nemožný, že nelze si nic falešnějšího představiti - a jen proto, poněvadž musí hledati důvod pro něco docela jiného, dává se svésti k tomu, aby tuto nemožnou theorii přesunutí hájil a dokazoval, poněvadž chce těch 60 h, které zbývají, dostati pro stát.

Proto vymýšlí nové ony theorie o přesunutí daní. Kdo zná praktický život a také theoreticky je to správné, přizná mně, že přesunutí se konsumuje tím okamžikem, kdy daň jest uložena. Prvního ledna 1903 se na př. uloží daň 1 K 40 h a od 1. ledna bude také pivo dražší alespoň o 2 K.

O tom přece není nejmenší pochybnosti, že těchto 60 h, pánové, zůstane hostinským. Pan finanční ministr ovšem si myslí, že musí si nechati volné místo, jisté spatium pro budoucí daň - tak to asi chce udělati, což jsem si ovšem jen tak konstruoval z jeho vývodů ve Vídni, poněvadž otevřeně to neřekl, že totiž, jakmile zavedeme tuto daň, on později přijde na říšskou radu s návrhem daně 2 K, z nichž 1 K 40 h dá zemím a 60 h nechá pro sebe.

Ale to by byla ta nejfalešnější politika, kterou by mohl prováděti pan finanční ministr. Usneseme-li se zde na 1 K 40 h - a zákon bude sankcionován, bude pivo dražší, jak jsem řekl, aspoň o 2 h na litru a tam, kde je to možno, o 4 h. Ale, jakmile by finanční ministr v říšské radě provedl nový zákon, kde by se daň zvýšila na 2 koruny z hektolitru, tak aby

60 h zůstalo státu, jsem pevně přesvědčen že přes to nynější přesunuti daně použili by toho hospodářsky pevněji stojící hostinští také potom podruhé k tomu, aby těchto 60 h znova vyjádřili v ceně piva a využili k dalšímu zvýšení ceny piva.

Celé toto posunování - o tom není pochybnosti - řídí se dle toho, v jakém postavení je hostinský na jistém místě, a nebude také scházeti na vůli přesunouti ve větší sumě - to se dělá všude, když se daň přesunuje, je všeobecná tendence korigovati přesunouti, obnos raději nahoru než dolů, to není jen u hostinských aby mi nebylo snad zase vyčítáno, že nejsem lidumil, a Že nemám srdce pro hostinské. (Veselost).

Tedy, velectění pánové, já myslím, že se stanoviska finanční techniky by to bylo přímo hříšným, kdybychom povolili slavné vládě a usnesli se dnes na 1 K 40 h a sice proto, poněvadž bychom učinili něco, co nesmí zákonodárce učiniti. My bychom se usnesli na sazbě daně, při které musíme předpokládati, že výnos její nepřijde zúplna do zemské pokladny, to jest tam, kam přijíti má, nýbrž jen 70% uložené daně, tedy obnos přímo neodpustitelně malý. Tedy nejen se stanoviska techniky daňové - a nyní přicházím k poslednímu, co chci říci - nýbrž také se stanoviska budžetního jest povolení vládě něco, co si dovoliti nemůžeme a nesmíme.

Jak jsem pravil, pan místodržitel v komisi se namáhal, aby ukázal, že zvýšení přirážky, daně z piva na 1 K 40 h stačí na ukrytí vyššího nákladu na platy učitelské.

Velectění pánové, myslím, a páni z komise mi to přiznají, že výpočty, které nám předložil, nepřesvědčily nás o tom. Naopak výpočty, které předloženy byly ze zemské účtárny, ukázaly, že daň z piva, bude-li činiti 1 K 40 h, není sto, aby pokryla i jen náklady na zvýšené platy učitelské.

Pan místodržitel činil v té příčině všemožné pokusy, aby nám ukázal, jak jest daň v obnosu 1 K 40 h dostatečnou, a jak ničeho více nepotřebujeme, než co nám sl. vláda dala.

V jeho výpočtech nebylo dostatečně přihlíženo na př. ku tak známému faktu že jest celá řada učitelů starých, kteří přirozeně čekají na to, aby platy jejich byly zvýšeny, by mohli jíti do pense. Nikdo jim to nemůže vyčítati, jest to přirozeno, že chtějí odměnu za 40 letou a víceletou službu, ale s tím faktem musí se počítati. Jděte po městech a vesnicích a najdete všude takové učitele, kteří na to čekají. A pan místodržitel, jako jeden z hlavních argumentů vykládal, že příspěvky pensijni to budou, které pro první léta zmenší, náklady na zvýšení platů učitelských a nepočítal s tím, že valné zvýšení kvóty nákladu bude způsobeno jak jsem řekl tím, že celá řada starých učitelů čeká na zvýšení pense, aby mohli do výslužby jíti s větším výslužným.

Nejen na náklad na zvýšené platy učitelské nestačí daň 1 K 40 h, nýbrž my bychom přímo ohrozili svůj budget a celou budoucnost, financí zemských, kdybychom přistoupili na proposici vlády. Kdyby vláda měla více zájmu na našich financích, kdyby cítila ne zájem, nýbrž povinnost svou, že má bdíti nad finančním hospodářstvím, nikdy by takovou cifru nám nepředložila. Co znamená 1 K 40 h? Znamená to, že vláda bude se míti za úplně oprávněnou, aby okamžitě předložila zákon učitelský k sankci, ačkoliv ví, že nám nestačí výnos této daně ani na zaplacení těchto vyšších nákladů platů učitelských.

A co ostatní věci, o kterých mluví zpráva budgetního výboru? Co ostatní rozpočet zemský, který musí růsti, poněvadž vzrůst jeho jest organický a nemůže býti zarážen tím, že bychom chtěli začíti býti skoupějšími.

Nemůžeme zkrátiti náklady na školství, nemůžeme zkrátiti náklady na ústavy vzdělávací a humanitní, nemůžeme zkrátiti naše výlohy socialněpolitické. Naopak, my musíme činiti ještě více. Naše úprava chudinství tak dlouho na sebe nechává čekati. I musíme k ní konečně přikročiti a když toho nebude, tu zajisté bude země povinna, přispívati k pojištění starobnímu, kterého se přece jednou dočkáme.

Úprava našich vod bude také vyžadovati větších nákladů. Odkud to chcete hraditi? Či chcete věčně hospodařiti tak, že běžný deficit budete krýti půjčkami? Vždyť to by byla krida, konkurs, který bychom musili na zemské finance ohlásiti.

Ponechme tuto zodpovědnost vládě! Ať vezme vláda na sebe zopovědnost, že ona to byla, která zamezila zvýšení platů učitelských. My jsme učinili svou povinnost, my chceme dáti, čeho jest třeba, my chceme dáti prostředky z daně, která není populární a pro kterou na nás bude útočeno ve všech schůzích.

My máme vědomí svých povinností, máme zájem o zemské finance. Ať vláda jen nechá to dojíti k situaci tak zváštní, jaké nikdo ještě svědkem nebyl země v chronickém finačním deficitu, na pokraji záhuby, chce platiti větší daň, jen aby se z tohoto deficitu dostala, a vláda, která se má starati o zemský rozpočet, nechce dovoliti, abychom platili větší daň a chce nás nutiti k placení menší daně. (Výborně!)

Nemyslím tudíž, že by odpor vlády proti jednomyslnému usnesení celého sněmu mohl trvati a že by vláda mohla zůstati na tomto stanovisku. J. E. p. místodržitel řekl, že vláda dnes stojí na tom stanovisku; ale jsem pevně přesvědčen, že v tom okamžiku, když zastupitelstvo sněmu se jednomyslně vysloví pro 2 K, vláda bude si teprve vědoma velké zodpovědnosti, kterou by na sebe uvalila, kdyby usnesení sněmovní nepředložila k sankci.

To by bylo vědomé poškozování zemských financí a z toho by se vláda musila zodpovídati zde i tam, kde je fakticky zodpovědná. Myslím, že smím prositi, aby sl. sněm zůstal věren svému rozhodnutí, zůstal jednomyslným. Celý svět mimo p. finančního ministra uznává oprávněnost našeho stanoviska. Vnitřní oprávněnost pro sebe máme. Jest potřeba jen rozhodnosti a odhodlanosti a já myslím a tím končím, že zubožené naše zemské finance stojí za to, abychom jednou byli pevní, odhodlaní a neústupní. (Výborně! Výborně! Hlučný potlesk)

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní příští řečník, který jest zanesen.

Dávám slovo p. posl. Březnovskému.

Prosím, nežli však započne, sděluji, že se ještě přihlásil ke slovu a sice pro návrhy komise p. posl. Hyrš.

Ich erlaube mir mitzuteilen, daß sich noch der Herr Abgeordnete Hyrš zum Worte für die Anträge der Kommission gemeldet hat.

Nyní dávám slovo panu posl. Březnovskému.

Posl. Březnovský: Slavný sněme! Nebudu sl. sněm dlouho unavovati, poněvadž jsem přesvědčen, že každý má už svůj úsudek ustálený, a ví, jak má hlasovati. Pan řečník přede mnou, dr. Kramář, rozebral věc tak, že nemám k tomu co dodati. Co se týče prvního řečníka proti, který se svého odborného stanoviska poukázal na to, proč je proti tomu návrhu, rozebral věc tak, že nemám též co bych k tomu dodal, jen to, že jsem zároveň s nim podal návrh v příčině změny § 2. Máme přistoupiti opět k dani nepopulární; nepopulární daň jest proto, poněvadž má býti a bude uvalena pouze na malý lid a střední stavy. Jak známo, vyšší kruhy a nejvyšší na tuto daň mnoho nepřispějí. Ti pijí víno, piva, zvláště lehkého piva, ze kterého se bude nejvíce platiti, nepijí.

My jsme povinni v zásadě pro tuto daň hlasovati, abychom konečně splatili dluh, jenž jsme povinni svému učitelstvu národnímu splatiti.

I kdybychom sebe větší břemeno přinesli, musíme k tomu sáhnouti. Bylo poukázáno na to, v jakých finančních trudných poměrech stojí země, a že jest především povinností státu, když tyto trudné poměry jsou takové, aby v první řadě podpořil finance zemské.

Ale co dělá stát, když chceme sáhnouti k břemenu novému? Stát hledí, aby nás při tom ještě poškodil Pan zpravodaj i sám místodržitel poukázali na to mezi řádky, jestli budeme hlasovati pro zvýšeni - tedy na 2 K - že zákon nebude předložen k sankci.

Mnohý, kdo nezná náš ústavní život, by se tomu podivil, ale my členové říšské rady, kteří známe náš parlamentarismus, víme, že náš parlamentarismus jest holý švindl.