Velectění pánové, ještě něco mám proti této předloze podotknouti, a to jest, že se v té komisi příliš rychle a s velkým tlakem pracovalo, že tam ani jedna myšlenka, jak jsem v odůvodnění této zprávy četl, nebyla pronesena, to jest, že se mělo pomýšleti ne na to, aby daň byla vyměřena, jak to jest z hektolitru, ale mělo býti počítáno na to, aby daň ta, jak jest pří státních daních, byla mnohem liberálněji vyměřena z litru a stupně.

Jak k tomu přijde malý dělník, chudý dělník, který musí to pivo, které jest pod 10 stupňů, patoky lehoučké, tak draho platiti a zdaniti, jako ten, který pije plzeňské nebo mnichovské těžké pivo. (Výborně).

Na to se mělo počítati, a v tom vidím že v této komisi nepomýšlelo se vyhověti skutečně tomu zákonu.

A když říkám, že nemáme úplnou legálnost k tomu, aspoň měla býti ukázána proti malému člověku dobrá vůle; tato však v komisi a ve zprávě její není obsažena.

Dovolte mně, abych co zástupce hostinských a co výkonný hostinský sám, promluvil o několika požadavcích tohoto stavu.

Pokládám za svou povinnost, že jako člen tohoto stavu, musím se ujmouti spravedlivých požadavků tohoto stavu.

Velevážení pánové, snad již, jak jsme do tohoto sněmu přišli, vidívali jsme v kuloirech a byli jsme chytáni od zástupců společenstev hostinských, kteří úpěnlivě nás prosili, abychom hleděli vyhověti spravedlivému jejich stanovisku. Takřka žebrali za to, co všichni, kdož s lidem cítí a znají potřeby toho stavu, musí uznati za samozřejmé.

V květnu zde anketa, svolaná zemským výborem za předsednictví přísedícího zemského výboru p. Urbana, která měla za účel, aby v této anketě byly praecisovány požadavky hostinských, a aby též snad cestou smírnou neb kompromisní bylo vyhověno těmto požadavkům. Tato anketa sestávala z ústřední jednoty společenstva hostinských "Hostimilu", pak ze společenstva výčepníků pražských, pak zástupců německých hostinských společenstev z Liberce, Karlových Varů a Duchcova.

Co tito žádali? Žádali v první řadě a odůvodňovali to také, aby tato dávka nebyla vybírána od hostinských, nýbrž aby byla vybírána od pivovarů. Já jsem dříve pravil, že se jedná při tom o sanování zemských financí a také o to, aby tato dávka co nejvíce vynesla. Na tuto okolnost hlavně pp. hostinští poukazovali a p. zpravodaj dnes se o tom také zmínil, když řekl, že způsob ten bude mnohem lacinější, mnohem praktičtější.

Když bude ten způsob mnohem lacinější, bude tím zemským financím mnohem více pomoženo. Hostinští se tudíž mnohem více starají o sanováni financí než celá komise. Oni se zeptali přítomného zástupce vlády v této anketě a přímo se ho tázali, jaké stanovisko v této záležitosti by vláda zaujala, kdyby veřejně byla pronesena.

Na požadavek ten neměl referent odmítavého stanoviska. Dále druhou okolnosti jest - a myslím, že v této věci měli hostinští pravdu, když žádali, aby dávka byla od pivovarů vybírána, neboť víme, že ve zprávě na příklad stojí, aby dávka od hostinských byla vybírána až po 14 dnech a pak ve třech dnech se zaplatiti musí, že má každý hostinský volnost 17 dnů a, jak si dnes stav hostinských stojí, 10 procent hostinských přijde v niveč a potom budeme vidět, až rok tato dávka bude v platnosti, jaký úbytek budete míti v zemských financích, což by nebylo možno, kdyby dávka vybírána byla od pivovarů, poněvadž tyto poskytují dosti jistoty.

Za druhé pravil pan zpravodaj, že prý vláda na to přistoupiti nechce. To jest divné, že najednou vláda na to nechce přistoupiti, když v anketě proti tomu zásadně nic neměla a my, bude-li tento zákon v celku přijat, se během roku přesvědčíme, jak velký bude úbytek v zemské pokladně.

Původně mělo se za to, že tomuto přání hostinských vyhověno bude a bylo přec slíbeno hostinským se strany poslanců, že jim jejich oprávněnému přání vyhověno bude, a najednou se objevily různí zástupcové a konec byl, že všecky deputace, všecky resoluce, všecky prosby, všecky sjezdy nebyly nic platné, veliký kapitál jako veliká moc přišel a rozhodl.

Velectění pánové, pan zpravodaj řekl, že prý vláda nebude chtít s tím systémem vybírání souhlasiti.

Já si dovolím říci, že to musel také věděti, že nebude souhlasiti se zvýšením na 2 koruny, vždyť to řekl dneska pan místodržitel bez obalu: "My Vám zákon, jakmile se usnesete na 2 korunách, nepředložíme k sankci. "

To jste nevěděli v té komisi dříve? Dnes Vám to teprv musel říci pan místodržitel?

Já jsem si myslel, když komise sestávala ze členů všech stran této sněmovny, že tam něco v tom smyslu udělali, že nějaký přibližný slib dostali a najednou slyšíme, že tomu tak nebylo, ovšem to jediné tam udělali, že shodli se proti hostinským

Vy jste si udělali, že vláda -nestojí zásadně proti tomu, aby pivní krejcar stál v té výši jako dnes, to jste si dovedli udělat, že vláda Vám slíbila oporu, zástupce vlády to veřejně a bez obalu prohlásil, že je ochotna vláda pivní krejcar zvýšiti ze dvou korun a pan zpravodaj velice se těšil, že to zůstane při starém na 3 K 40 h.

Velevážení pánové, další prosba úpěnlivá hostinských byla projevena v tom smyslu, aby nebyli vydáváni té sekatuře, věčnému prohlížení závodů a sklepů.

Dnes pan zpravodaj, který měl tak vřelé srdce pro pivovary a který byl tak chladným vůči hostinským, řekl, že prý to nebude nikterak škoditi hostinským, ale kdo drobet jen zažil té sekatury, ví, jak hostinští trýzněni budou, jaké nepříjemnosti se jim budou činiti, a pravím: Jsou ustanoveni kontrolní orgánové; co by ti kontrolní orgánové dělali; musí se se svou činností vykázat, a k vůli tomu budou šenkýře sužovat a sekýrovat.

A ještě dále, když bude dávka vybírána od hostinských, budou-li tito vydáni sekaturám a prohlídkám, bude to míti následky, jak často u hostinských to bývá.

Kdo je hostinským, nejlépe to ví.

Hostinský sám bývá, když je větší obchod, rozčilen, a tu stane se, že najednou takový kontrolor přijde. Ve svém rozčilení řekne hostinský nějaké slovo, na př.: "Pořád sem chodíte", aneb ještě ostřejší výraz a konec konců bude, že bude potrestán.

Celá řada hostinských bude poškozena ve svých existencích. (Výborně!)

Další požadavek hostinských byl, aby pokuty nepřipadaly obcím, nýbrž chudinskému fondu pro schudlé hostinské. Toto koncedoval právě pan Dr. Urban v anketě slovy:

"To Vám udělám, to jo zcela spravedlivé ".

Ale nestalo se to, a Vy víte, jak se nakládá s fondem ve větších obcích. Jako to ve smíšených městech vidíme, jsou z toho častokráte podporováni němečtí agitatoři.

Kdyby to, velectění pánové, bylo poskytnuto hostinským, dozajista by to dostali ti, kteří skutečně to budou platiti.

Velevážení pánové, další požadavek nás hostinských jest, aby nebyl vybírán ten plat z celého hektolitru. V zákoně jest, že v hektolitru nemusí býti více než 97 litrů - kdosi z Vás a to snad každý z Vás, ve svém životě stočil čtvrtku piva do lahví, ten ví, že častokráte v té čtvrtce není celá míra a celá řada hostinských Vám řekne, že často tam takřka nikdy není celá míra a tím platí oni daň, aniž by to pivo měli.

Velectění pánové, jest tu ještě jedna věc, jsou tu slivky, kterých prodati nesmí, poněvadž, kdyby je prodal, byl by trestán, a z těch také platí daň.

Proto žádáme aby aspoň 5% z této daně bylo vráceno hostinským. Velevážení pánové, co jest zde? Zde jest boj silného proti slabému. Silné jsou pivovary, velkostatky, slabými šenkýři. Ale tak nejsou slabými ti šenkýři, jak si myslíte, velectění pánové. Odpusťte, že Vás chci jen maličko statistikou obtěžovati. Nemám jiné statistiky než obchodní komory česko-budějovické, a to aby zde bylo řečeno, kolik těch hostinských oproti pivovarům, kolika málo lidem se pomáhá oproti veliké sumě našeho lidu.

Velectění pánové, dle poslední statistiky nacházejí se v obvodu obchodní komory 4301 hostinští, a víte, kolik jest pivovarů v tom celém obvodě této komory? V obvodu této komory jest jenom 90 pivovarů. Interes těch 90 pivovarů jest snad mnohem vetší než 4301 hostinských? Abych Vám dokázal, že těch hostinských jest mnoho, ku porovnání k jiným stavům, dokáži Vám v porovnání dalším. V obvodě té komory jest obuvníků, kožešníků, průmyslu oděvního, krejčů, jen 3527. Tedy hostinských o 800 více než obuvníků, krejčů atd. dohromady. S tímto ohromným počtem živnostníků jest Vám také nutno počítati.

V zhledem k tomu Vás žádám, a zároveň oznamuji, že podám společně s kolegou Březnovským změnu k § 2. Já žádám všecky přátele lidu: Postavte se na stranu slabých proti silným, a lid Vám bude žehnati. (Potlesk. Řečníku se gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přijde k řeči první řečník, který jest zapsán pro návrh komise.

Dávám slovo panu posl. Kramářovi.

Poslanec Dr. Kramář: Slavný sněme! Temperamentní slova pana řečníka přede mnou zdají se mluviti hlavně pro jeden jeho argument, aby daň z piva nebyla vybírána hostinskými. Pravil nám totiž, že daň z piva, jak bude nyní vybírána od hostinských, může býti pro ně velice nebezpečnou v případě návštěvy kontrollora. Opravdu z temperamentu, se kterým hájil stanovisko hostinských, možno by bylo tvrditi, že má úplnou pravdu v této věci.

Jest pravda, leckterý důvod polemiky pana řečníka má pro sebe více jeho temperament, než kritický o něm soud.

Velectěný pan řečník přede mnou a já lituji, že musím proti takovému věrnému stoupenci strany zde polemisovati, jsa sám členem této strany - než konečně jsou to hospodářské věci, o kterých si můžeme přátelsky promluviti - začal tím, že nám upíral právo mluviti o dani z piva. Když jsem to slyšel, byl jsem žádostiv na příčinu, proč nesmíme mluviti o dani z piva. Pan řečník byl tak laskav, že nám argument ten blíže objasnil, a sice tak, že tu nejsou zastoupeni ti, kteří budou daň tu platiti.

Mně zdá se právě opak toho, že totiž placením této daně budou míti širší vrstvy lidu právo, aby se dostaly do této sněmovny. Ale, velectění pánové, kdybychom vzali na vážku tento argument pana řečníka, tož bychom nemohli dnes zde mluviti ani o rozšíření volebního práva pro ty vrstvy, poněvadž nejsou tu zastoupeny a jednalo by se o nich bez nich. Z toho kruhu bychom se nedostali a je z toho vidno, že jsou argumenty, které, jak pravím, více působí temperamentem, s jakým byly předneseny, nežli věcnou váhou toho, co chtějí říci.

Velectění pánové, nikdo neklam se o tom, že krok, který činíme, jest skutečně vážný, daň z piva jest skutečně veliké novum v našem celém finančním hospodářství a já si vyprošují pozornost slavné sněmovny pro to, abych směl odůvodniti nutnost této daně, i nutnost vybírání jejího v té formě, jak navrhuje komise i nutnost té výměry, jakou komise navrhuje, způsobem, který snad bude širší, ale při takové důležité záležitosti dojista není nemístný.

Mně především se zdá, že vůbec o tom, máme-li tuto daň zavésti nebo nezavésti, nemůže býti žádného rozporu. Nechci mluviti o tom, že jest to nepříjemné nebo něco podobného; příjemnost nebo nepříjemnost při dani nehraje žádnou úlohu. Ale něco jiného jest, co hraje velikou úlohu, a to jest mravní povinnosť, která nutí nás, abychom tuto daň zavedli.

Sněmovna, resp. její předchůdkyně, která zavedla zvýšení platů učitelských, učinila tak jistě po zralé úvaze a ve vědomí mravní povinnosti vůči učitelstvu.

Musí se tudíž, když již se sněmovna usnesla, také o to starati, aby toto povolení vyšších platů učitelských - neznamenalo pro celou zemi finanční katastrofu - a já řeknu přímo: finanční bankrot.

Mluviti tedy o tom, máme-li nebo nemáme-li tuto daň zavésti, jest něco, co snad v této chvíli, když již se první krok stal, není dobře na místě. 0 tom ti, kdož nechtěli takové daně, měli přemýšleti dříve a ne nyní, když se již usnesení stalo.

Dovolte, abych jenom několika slovy obrátil se k tomu, co jest vlastně hlavní příčinou zavedení této daně Jest to deficit. O deficitu mluví se od let u nás, plamenná slova zde byla mluvena a veliké řeči v té příčině zde byly prosloveny a také letos znovu pan zpravodaj rozpočtu, jak jsem právě viděl, velmi obšírně a důkladně o věci té rozmlouvá. Ale, pánové, plamenná slova nepomohou.

My jsme se ze svého chronického deficitu nedostali a snad si musíme sami dávati vinu. U nás bylo evangeliem po dlouhou řadu let, že přirážky nesmějí 39 pct. převyšovati. My jsme jich nezvyšovali a dluhy rostly tak, že potom, když naše chronické deficity měli katastrofální význam, odhodlali jsme se najednou ku zvýšení přirážek z 39 pct. na 51 a pak na 55 pct. Ale tím, že jsme v čas nepomýšleli na ukrytí deficitu, spůsobili jsme, že umořování súročeni dluhů dnes činí 3 miliony korun, což znamená téměř 5 pct. přirážek.

Kam dospějeme pňjde-li to ještě tak dále? Vždyť dluhy naše rostou jako lavina. My se nesmíme snad ani utěšovati tím, že velká část našeho dluhu zemského je investiční a že následkem toho má náš dluh také svoji jistou vnitřní oprávněnost. Ne, pánové, zrovna v kapitole, která tyto dluhy zavinila, totiž v našem železnictví, bohužel musíme říci, že následkem poměrů na našich lokálních drahách ztrácejí tyto náklady charakteru investičního. Příspěvky k nákladům na krytí zúročení zápůjček železničních způsobují běžný deficit, který se musí každý rok krýti, to je něco, co patří do přirozeného řádného rozpočtu a ne do mimořádného a investičního. To jsou bohužel smutné poměry, ale musíme s nimi počítat. Jest ovšem pravda, že bylo by snad možno energickou reformou hospodářství ve vašich lokálních drahách získati snad jisté úspory. Způsob provozování dopravy, jaký je dnes, není nejekonomičtějším. Ale i ty úspory, které zavedete, budou okamžitě vyplněny novými drahami s novými deficity.

Neklamte se, my musíme nové dráhy stavěti a povolovati, poněvadž zrovna v tomto případě nesmí platiti zásada, že kdo později přijde, že vůbec nic nedostane.

Tedy, velectění pánové, také tím nesmíme se těšiti, že bychom snad své dluhy, které máme, dali prostě do investičního prelimináře a řekli, že nyní můžeme dělat dluhy klidně dál, poněvadž jsou to náklady, které jsou pro dobro obecné všech budoucích generací. Jsem pevně přesvědčen, kdyby soukromník hospodařil tak, jako hospodaří naše království, že by se sešla aspoň rodinná rada, jako nad někým, kdo má býti prohlášen za marnotratníka.

Radí se nám také abychom vydali zvláštní dlužní úpisy král. Českého. Přiznám se zcela upřímně, že jsem konečně také pro tento návrh již z té příčiny, že u nás v celém našem zemském hospodářství je všecko tak úžasně malicherné. Velectění pánové, podívejte se na rozpočet. V rozpočtu je každá čepice vrátného uvedena, je tam, že se musí všíti do kožichu vrátného zase jednou za rok kožešina, a je to dokonce rozděleno na tři lhůty, máte tam vyvolávače vozů u divadla, zvláštní strážce a strojníky u ventilátorů, u nichž je také podrobně vypočítáno, jsou-li na střeše nebo ve sklepě.

Dovolte mně, k čemu to vlastně všechno?

Snad pro referenta jednotlivé kapitoly je to důležité, ale my bychom to opravdu odpustili. Potom by rozpočet nemusel býti tak ohromnou knihou, kde člověk míní, Bůh ví, co tam není, a najednou tam vidí takové lapálie.

A zrovna tak je to malicherno s našimi dluhy. Chodíme se družiti jako soukromníci do záložen, chodíme do zemské spořitelny nebo do zemské banky, a vypůjčujeme se jako na dům na zemské reality. To je také trochu malicherné.

Ačkoliv, jak jsem řekl, velmi špatně hospodaříme, tož se mi přece zdá, že úvěr království českého je přece ještě tak velký, aby se mohlo král. české obrátiti na velký peněžní trh, aby dostalo, čeho potřebuje, a sice na nevelké procento.

Tuším, že se také v rozpočtové komisi o tom mluvilo, aby byla zmenšena amortisace Říkalo se, že tou formou vypůjčování u soukromých ústavů a bank je břemeno amortisační příliš veliké, a že by bylo lépe prodloužiti lhůtu umořování dluhů na delší dobu, aby nebyl náklad na ně tak veliký.

Pánové, to bych měl skutečně za nepřípustné ze dvou ohledů, jednak proto, že to nejsou věci investiční, které kryjeme půjčkami, nýbrž že jsou to běžné deficity, a následkem toho, když se vypůjčíme na běžné deficity, máme povinnost, co možná nejdříve dluhy ty umořiti.

Podruhé pak theorie o přesouvání nákladu nynější periody na budoucí naše následovníky zavádí k velkým a nebezpečným důsledkům.

Podívejte se na finanční stav naši říše! Rakouský budžet je, abych tak řekl, immobilisován, on ztratil všecku pružnost tím, že my neseme následky té dlouhé nešťastné historie prohraných válek a finančních katastrof. Dlouho pracovalo se jen s chronickými deficity a nebylo odhodlaností, berními oběťmi z deficitů těch se vypracovati a umořovati následky dlouhé doby finančních a válečných katastrof.

Velectění pánové, podívejte se na příklad na Anglii, jak tam prospěšně působilo energické umořování dluhů, které začalo za ministerstva Gladstonova. Jak výtečně tam působilo to zejména v době jihoafrické války, kdy Anglie vypůjčovala se tak ohromné sumy, a přece konsoly nebyly tím skoro ani dotčeny, jen změny v kurse řídily se hlavně dle stávajících poměrů na světových tržištích.

Toto umořování dluhů je velice důležité a já bych chtěl, abychom převrátili své dluhy jednotlivých bank v dlužní úpisy, a abychom tak se chtěli z povinnosti co možná rychle své dluhy umořovati, vyvléci.

Ovšem nelze zneuznati, že deficitovým hospodářstvím nejsme sami vinni. Naše finanční bída je také důsledkem našich neurovnaných poměrů ústavních. Ani zemské zákonodárství, ani zemské finance, ani zemský výbor nemají organického přirozeného místa v ústavním živote státním; i když bychom se postavili na stanovisko ústavy z r. 1867. Jest to stále stará nerozřešená otázka zodpovědnosti místodržitele, kterou zde nechci daleko široko vykládati, ale která se zde více než kde jinde dotýká zrovna otázky daně z piva.

Němci jsou proti tomu, bojíce se o centralismus. Avšak ničím více se pánové nepodrývá centralismus, o který se Němci způsobem tak malicherným bojí, jako nepřirozenými těmito poměry, které škodí nám, které škodí Němcům a které zbytečně potom utlačují veškeré hospodářství naše veřejné.

Jen několika slovy se chci o tom zmíniti, abych získal si fundament pro to, co chci dále říci ve příčině daně z piva. Naše ústava z r. 1867 spočívá na tom, že zemské zákonodárství je primerní a že zákonodárství říšské je omezeno jen na taxativně vypočtené předměty v § 11.

Bylo by tedy podle každé theorie o konstitučním státě přirozeným, že by tomuto zemskému zákonodárství které je skutečné zákonodárstvím primerním této říše, odpovídala zodpovědnost zemské vlády. My ji však nemáme a proto máme poměry, které jsou přímo nemožnými a neudržitelnými.

My se zde, pánové, usnášíme na pivní dani, provedení této daně pivní, vlastně její kontrol, je věcí správy zemské a klausule prováděcí zní: "ukládá se mému ministru vnitra a ministru financí aby tento zákon uvedli v platnost. " Jaké to zde zmatení pojmů!

Z toho jest viděti, že byli jsme nuceni, když jednali jsme o dani z piva, jeti do Vídně. To je ta nešťastná deputace, o které tolik se mluvilo.

Na deputaci té bylo skutečně nejlepší ze všeho - pan kolega Pacák mi dovolí, abych řekl, co on o té deputaci řekl: Vláda pořád říká stranám "shodněte se, a jakmile budete shodnuti, dostanete všecko a budete vládnouti v Rakousku ". (Veselost. ) My jsme se shodli, chtěli jsme 60 h na hektolitru na platy, ale nedosáhli jsme ničeho. (Veselost. )

Velectění pánové, v tom je ten hluboký kořen zla, že vracím se k tomu, co řekl dnes pan místodržitel. Pan místodržitel řekl dnes: Vláda má zájem o zdar zemských financí. Ale my jí za ten zájem děkujeme, vláda má povinnost (Výborně!) aby se starala o zemské finance, vláda má povinnost při nynějším stavu zákonodárství, aby si byla vědoma zodpovědnosti za to, když finance zemské pracují k úpadku.

Vláda má ovšem zájem o zemské finance, je pravda, ale jen tenkráte, když si dává od zemských financí platiti za úkoly, které by vlastně měla platiti sama.

Neboť, velectění pánové, jestliže se podíváte na př. na stav národního školství, přiznáte, že podle vlivu, jejž má na školství, by měla platiti daleko více vláda než země. Pak by ale také otázka zemských financí byla velmi rychle rozřešena a potom by vláda pocítila, že má nejen zájem, ale i, zdá se mi, velkou a těžkou povinnost, starati se o náklady na školství. Já jsem pevně přesvědčen, že mám pravdu a že mně dáte zcela za pravdu, když říkám: nikdy by zemské hospodářství nebylo tak bídné, kdyby zde stál sněmu zodpovědný správce zemských financí, kdyby se zemské finance, jak by se to vlastně správně a podle ústavy z r. 1867 mělo díti, považovaly za fundament všeho hospodářství státního. Pak by také celý systém finanční musil býti docela jiný, pak by přestaly podpory, které vláda dává na jisté odbory našeho školství a na naše lokální železnictví. To by si všechno platila země ze svých vlastních prostředků, poněvadž by to předpokládalo, že by měla samostatný finanční systém vlastních daní, a nebylo by potřebí vždycky dožadovati se vlády vídeňské o povolení nových příjmů berních. My bychom si to rádi zaplatili, ovšem ne přirážkami, nýbrž samostatnými daněmi zemskými.

Já se vždycky divím, že Němci mají takový odpor proti zřízení zodpovědné zemské vlády. My jsme slyšeli pana poslance Pradeho, který si stěžoval na to, že zemský výbor je jednostranný a že ukřivďuje Němcům. Zdá se, velectění Pánové, že pan poslanec Prade je ovšem jediný, který o tom ví, alespoň žádný z německých pánů členů zemského výboru by asi nemohl potvrditi jeho slova; a myslím, že nikde úzkostlivěji se nezachovává rovnoprávnost jako v zemském výboru. Když je to však pánům Němcům tak proti mysli, ať jdou s námi, ať hlasují s námi pro zřízení zemské státní vlády zodpovědné sněmu a potom tu budou míti zemskou vládu státní a ne zemský výbor a bude jim odpomoženo, poněvadž Němci mají větší důvěru ve stát než v zemský výbor.

Velectění pánové, dovolte mi ještě poslední poznámku v této příčině, poněvadž je to kuriosum v našem přece tak málo svobodomyslném Rakousku. U nás v zemském výboru jsou tak republikánské, ano tak krajně republikánské poměry, že to není snad nikde na světě. Zemská naše vláda, respektive zemský výbor, pokud má nějakou pravomoc a jistou exekutivu (a má jí ovšem velmi málo) má chefy, administrátory volené sněmem a jenom nejvyšší maršálek zemský zde představuje jistou prerogativu koruny tím, že jest jmenován korunou, ale zemský maršálek nemá ani nejmenšího vlivu na vybírání a volbu těch, kteří mají spravovati jednotlivé odbory této správy.

President francouzské republiky má plné právo jmenovati náčelníky jednotlivých odborů státní správy - u nás náčelníky zemské veřejné správy volí sněm.

To jest pro konstituční monarchii něco přímo neuvěřitelného. V té celé veliké řadě rakouských nemožností jest to dojista jedna z nejnepochopitelnějších.

Dovolte, pánové, abych se vrátil k otázce daní. Není nejmenší pochybnosti, že všecko, co zde děláme, jest prosté záplatování a že se nedostaneme tak ze své finanční tísně, jak bychom si musili přáti a jak by bylo naši povinností. Jsme odkázáni na to, abychom místo organisace vlastního zemského berního hospodářství pracně shledávali ty neb ony předměty přirážkové, abychom se nějakým způsobem dostali z naši tísně.

Není toho mnoho, co nám stát ještě nechal. Daně z luxusu, o kterých se mluví, nejsou podle mého skromného mínění takové, aby nám mnoho pomohly. Daně z luxusu jsou více daněmi, které by měly zůstaveny býti autonomním korporacím. Tam daleko lépe se ukládají a mají jistý význam finanční pro menší autonomní korporace, ale pro zemské finance jsou dojista přepychové daně spíše jakýmsi luxusem.

Ovšem, dají se vynajíti ještě příjmy finanční, ale v ohledu tom musí zde býti ještě odvaha, jednak odvaha naše, jednak odvaha samé vlády.

Především, pánové, dovolte mně, abych zde předbíhal poněkud debatu, která bude při druhém předmětu denního pořádku, totiž o dani osobní z důchodu a o přirážkách k ní.

Příčina, proč naše poplatnictvo nejvíce cítí se stíženo osvobozením daně té od přirážek, jest, že celá kategorie poplatníků jest osvobozením tímto z placení přirážek vyňata, a sice jsou to všichni ti, kteří platí osobni daň z příjmů ze služného. Jenom, jak známo, vyšší daň ze služného, která začíná od 3200 zl. nebo 6400 K nahoru, jest stížená zvláštní daní z vyššího služného, a ta jest podrobena přirážkám.

Ale tyto přirážky nečiní mnoho; basis přirážková činí pouze 241. 769 K. Myslím, že jest velmi nespravedlivo, když se tyto kategorie vypouštějí ze zdanění přirážkového.

Dříve podrobeni byli tito poplatníci dani živnostenské z VI. třídy a tudíž přirážkám. Nová úprava osobní daně důchodkové nezvýšila tíži jejich břemena daňového a jest to opravdu nespravedlnost, když vyňati jsou ze zdanění.

Jest pravda, jakmile se mluvilo o zvláštní zemské dani ze služného, ihned se proti tomu zdvihly agitace. Avšak smi nás to zdržovati?

Já jsem ještě nikdy neviděl daň, která by byla přijata s jásotem. Proti každé nové dani bude veliká agitace. Ale zde se jedná o spravedlivost a všeobecnost zdanění, které musíme učiniti zadost, ať jest agitace taková neb onaká. Nejedná se o malou sumu, jedná se o přirážkovou basis přes 2 mil. zl. státní daně a byl by to tudíž zdroj důchodů zemských a autonomních dosti značný. Neboť v Čechách daň osobni z důchodů, tedy ta daň, která jest placena do 3. 200 zlatých, a mimo to zvláštní daň z vyššího služného vynesla r. 1900 3, 600. 000 K, od toho se musí odčísti daně státních úředníků, kteří jsou daně prosti - o tom budu ještě mluviti. Ty obnášely r. 1899 711. 196 K a daň z vyššího služného státních úředníků v sumě 30. 464 K.

A konečně ostatní daně z vyššího služného 239. 000 K, z nichž se přirážky platí, což dělá do hromady 987. 000 K, tak že by přes 2 a půl milionu K zbylo jako základ na přirážky.

Byl by to pramen příjmů pro zemi, který by byl spravedlivým a také vydatným.

Ale, pánové, neklamme se v jednom! Nejdůležitější příčinou, proč zavedena byla agitace proti dani ze služného, jest ta, že úředníci státní a fondoví jsou osvobozeni ode všech přirážek a bylo dokonce řečeno z jedné strany, abychom uvalili přirážky na daň důchodovou, že by tak byli státní úředníci přirážkami aspoň stíženi. To by, poněvadž státní úředníci jsou vůbec od přirážek osvobozeni, přece nebylo nic platné. Argumentace taková není tedy správná.

Osvobození státních a fondových úředniků od přirážek zavedeno bylo císař, nař. z 25. list. 1858, které bylo prohlášeno nař. min. vnitra ze dne 27. list. 1858 a toto zní:

Verordnung des Ministeriums des Innern vom 27. November 1858.

Seine k. u. k. Apostolische Majestät haben mit Allerh. Entschließung vom 25. November 1858 zu verordnen geruht, daß die Einhebung eines Landes- und Grundentlastungszuschlages zur Einkommensteuer aus die Amtsbezüge und Ruhegenüsse der Staats- und Fondsbeamten und Diener, dann deren Angehörigen, vom 1. November 1858 angefangen nicht mehr stattzufinden habe.

Já konstatuji, že v tomto nařízení mluví se pouze o "Landes- und GrundEntlastungszuschläge". Pak máme druhé zákonné ustanovení, t. j. § 81. obec. zříz. z r. 1864. Tam stojí: