lec, pan dr. Fořt, který již v tomto sněmu byl kdysi dokázal, že při snížení tarifu o 10 h ztrácí zemědělství tohoto království 4 miliony K (Slyšte)

Tedy při onom výpočtu p. posl. Kaftana 49. 4 a 59. 4 kyne zemědělstvu našemu roční ztráta 19, 760. 000. aneb 23, 760. 000 K. Stojí tedy proti domělému ušetření průměrně 15, 430. 000 K, kteréžto ušetření má se díti ve prospěch velkého kapitálu a velkého průmyslu cizího, ztráta našeho zemědělství českého ročními 21, 260. 000 k.

Ve spise zde ležícím "Donau-MoldauElb-kanál" činí se výpočty přímo báječné. Tu vypočítává pan dr. Schlesinger zisk této vodní cesty 243/4 miliony, odráží-li se 43/4 pro cizozemsko, zůstává čistých 20 mil. a když se tyto 4 procenta, skapitalisují, vyšla by cifra 500 milionů korun. Počítá-li se, že cesta vodní bude státi 250 milionů, padne 250 milionů někomu do klína.

Komu? o to se starati nemusíme, poněvadž víme, že se ve prospěch náš tak nestane.

Než budiž mi dovoleno účet ten poněkud přispůsobiti našemu účtu zemědělskému, Pan dr. Schlesinger v tomto spise vypočítává tarif Vídeň-Praha proti dráze 10. 37, 3 K 67 h, tedy méně o 6. 70 čili pro 1 q 67, nebo Vídeň-Ustí proti dráze 12. 26. Cestou Vídeň 4. 23 ušetří se tedy 7. 98 pro tůnu čili 79. 8 pro 1 q cent.

Řekl-li jsem, že následkem výpočtu p. dra Fořta při každém snížení o 10 h ztrácí zemědělství 4 miliony, činilo by to pro zemědělství naše ztrátu 26. 8 mil. dle Prahy, a dle Ústí 31, 920. 000, což by dle účtu téhož pána 4 proc. skapitalisováno, činilo by v prvním případě 680 mil., v druhém případě 790 mil. ztráty základního majetku této země, kterážto ztráta by se stala menší výnosností znehodnocením půdy, čili jinými slovy, při našem dnešním hrozném zadlužení nezbylo by nám pak skoro již ničeho.

K těmto smutným cifrám musím doložiti cifry druhé, které se týkají našeho vydání, a opět jest zde znalec na slovo vzatý, p. dr. Fořt, který vypočítává ony berně, které toto království bude musiti odváděti vládě Vídeňské následkem přijetí této vládní předlohy, na 8 mil. korun. Tomu však družiti by se ještě mělo, kdyby návrhy zde přijaty byly, když opět se vypočítávají stavby průplavu a vodních cest našich z 400 mil., na čehož by 12 1/2 proc. příspěvek činil 50 mil., tak že k našemu dluhu zemskému našeho král. Českého, který již zabírá jedno z nejpřednějších míst našeho rozpočtu, tak že k tomuto přistoupila cifra nová, čímž by tento dluh náš zemský postoupil takořka na místo nejprvnější.

Dnes ještě jo neznámá nová daň, kterou vláda naše nám vyměří, aby v naší zemi vybrala asi těch 8 milionů korun.

Rovně neznámo jest, k jaké nové dani bude musiti sáhnouti tento náš sněm království Českého, když vydání naše dnes dosahují již výše nad jeho prostředky, jak všeobecně známo, když naše finance zemské dnes rovnováhy už nemají. Co se týče stavu našeho, musily by se nám vtírati myšlenky nejchmurnější následkem těchto výpočtů, kdyby zde ony řečené cifry pp. znalci nám předložené byly postaveny již na místo takové, že se na nich nic již měniti nedá. Ale jest zde ještě také znalec přední, který jaksi hleděl nás potěšiti. Jest to nebožtík pan dr. Kaizl; který pravil, že zemědělci čeští mohou klidně spáti, neboť doprava na našich vodách nebude lacinější, nýbrž dražší, než doprava na našich drahách.

Oni dva pp. znalci cenili tarif vodních cen o 40-60 proc. níže oproti tarifu našich drah, kdežto nebožtík dr. Kaizl cení jej aspoň o 10 proc. výše.

Komu nyní věřiti. Také neupírám práva pp. znalcům, ale zde nachází se na druhé straně úcta k nebožtíku, která nás nutí, abychom věřili tomuto.

Jest-li nevěříme cifrám nebožtíka p. dra Kaizla, rozluštěna jest také otázka čtvrtá o výnosnosti našich průplavů. K těm výnosným, respective passivním našim drahám přijdou ještě passivní naše nové vodní průplavy.

Poněvadž není rozluštěna také otázka další v této čtvrté otázce, kdo stavěti má průplavy tyto, kdo plavbu tuto provozovati bude, nemůžeme ji ani my rozluštiti, poněvadž ona štastně vložena jest do plné moci naší vlády. Jestli dále pp. znalci již dnes mají obavu, že naše průplavy v zimě následkem mrazu, v době letní následkem nedostatku vody trpěti budou, a pravil-li pan dr. Kaizl sám, že železniční tarif zvýšiti se musí, řekl tím, že tyto vodní průplavy také trpěti budou nedostatkem dopravy, a tím již jaksi vyřkl zásadu, že zvýšením našich tarifů železničních má býti vodním průplavům poskytnuta subvence ke škodě poplatnictva. Kdo ručí nám za to, že, už to fiasko stane se skutkem, nebudou následovati koncese další, vždyť nemáme žádné záruky, jestli vláda bude mýta vybírati, uemáme žádné záruky, jestli naopak ještě dalších nebude udělovati subvencí, jen aby po těch drahách něco se vozilo.

Naše dráhy, jak vypočítal tu posl. Kaftan 7 komisi, mají 60 milionů schodku, na druhé straně ale doložil pan dr. Fořt, že tento schodek odůvodňuje se tím, že poskytují se přílišné slevy jednotlivcům.

Kdo jsou, velevážení pánové, tito jednotlivci? Je to snad rolník, je to snad řemeslník? (Hlas: Kde pak!) Sáhněte, velectění pánové, k lístkům jízdním, kdo má volný lístek?

Má ho snad obuvník, který veze svou skrovnou zásobu na trh, má ho snad rolník, který na trh jede? Tento volný lístek má bohatý ředitel závodu průmyslového snížený lístek má důstojník, snížený lístek má byrokrat, když činí větší neb menší výlety.

Totéž, velectění pánové, platí i při zboží, neboť může mi někdo říci, že snad dráha naše sleví nějakému živnostníku, nějakému řemeslníku, když on za onoho času jednou objedná sobě vagón uhlí? To přec víte, že věc taková možná není, že slevy poskytují se jen těm největším.

A proto prosím, by nebylo nám říkáno, že ten rolník bude míti nějakého zisku, když nějaký pytel hnojiva lacinějším způsobem bude mu moci býti dopraven.

Neboť je známo, velectění pánové, že vagón ječmene z Prahy do Berlína stojí více než z Berlína do Prahy.

Proč? Poněvadž to trpí naše vláda. Vy, velectění pánové, znáte refakce našich drah; proč se to trpí! My jsme slabí, bychom mohli v tom nápravu učiniti, když vláda naše sama nenahlíží, aby pomoc zjednala. Zde musila by nastati úplná změna našeho vládního systému, kdyby jinaké hospodářství zavládnouti mělo.

A jakou výhodu má míti rolník?

Prostě tu, kterou naznačil jistý inženýr v jednom z denních listů našich, tedy také znalec když pravil, že mnohá tichá vesnička česká stane se pak sídlem pokrokového ducha dělného lidu továrního.

Tedy, velevážení pánové, nesou-li se naděje pánů znalců našich v tom směru, aby, oni boháči, jako na př. ona firma v Ústí n. L., o které bylo řečeno, že 200. 000 korun vydělá, -ale jejíž jméno nebylo uvedeno, tak že nemožno věděti, jestli to firma nacionální či internacionální, by také podle toho radost naše mohla stoupati, jestli na jedné straně tyto firmy vydělají více a rychle zbohatnou a na druhé straně, když z našeho malého rolníka dnes samostatného má se potom státi nesamostatný dělník těchto stavů; (Výborně !) v tom, velectění pánové, máme hledati snad spásu do budoucnosti?

Jestliže pánové přicházejí k nám se slovy takovými, pak máme i právo i povinnost brániti se takovým názorům.

Říká se nám, velectění pánové, že jiné země, jako na př. Halič, berou rády tento dar z rukou naší vlády. Ano, pánové, to jsou docela jiné poměry. Naše Halič passivní, naše Horní Rakousy passivní, ty mohou bráti všecko; ale něco jiného je u nás, kde my ve prospěch těchto passivních zemí budeme musiti přispívati.

Taktéž nemůžeme se diviti Vídni, která sama zavinila nevraživostí a nepřízní svou oproti zemím českým, zvláště oproti tomuto království Českému, že ona v tomto království jindy silném ztratila jaksi přirozenou svou oporu, kde ona domnívá se, že dnes ztracený svůj primát nalezne v tom, když naše průplavy poblíže Vídně do Dunaje vústí.

Já myslím, že není potřebí velikého talentu pozorovacího k tomu, aby někdo byť jen z povzdálečí pozoroval ten vývoj našeho života hospodářského a politického za posledních třicet let, zvláště od doby zavedení dualismu, aby neznamenal, že s přesností matematickou v tom poměru, ve kterém klesá blahobyt zemědělství této země, stoupá blahobyt zemědělství v království uherském, (Výborně!) v tom poměru, ve kterém klesá politická síla této země, stoupá síla a moc království uherského, a tou měrou, že posunuje své těžisko ze severozápadu, od Prahy k Vídni, k východu, ku Pešti. Odpovězte mi, jest to přirozené? Nikoli. A jest to nahodilé? Nikoli.

Není úkolem mým řešiti otázku tu, ale podotýkám jenom, že následkem dvou živlů nám nepřátelských, jako dvou větrů nepřátelských, které žíravým způsobem na naše země české působí se severu i od východu, jimž naše země v šanc vydány jsou, a kterými dvěma větry rozkližená loď, tak zvaná Austrie, zmítána jest ve své politice národní i hospodářské. Jen se podívejte, velevážení pánové, na mapu a shledáte tam, jak ti dva nepřátelé na východu i na severu našem, přes hlavu i za zády našimi, průplavem oderským, přes hlavu naši, průplavem labsko-oderskodunajským chtějí podati si ruku ještě k většímu ubití našemu. (Tak jest!) A nezazlívejte mně, že jménem toho trpícího stavu pronáším některé výčitky a dovoluji si pozvednouti hlasu na obranu tohoto strádajícího stavu, na obranu zemědělství, které klesá pod tíhou břemen nakladených mu státem, nakladených mu různými kartely, když obávám se, že nové a nové svízele na nás se snesou, když dodnes nenalezli jsme ochrany ve prospěch svého stavu. A smíme věřiti, velectění pánové, druhé straně, že průplavy stavu našemu ublíženo nebude, když strana ta nemůže nám ani záruku dáti, poněvadž strana ta nemá v rukou moc, kterážto moc jest jediným představitelem práva v této říši? A nemůžete mi zazlívati, nemůžete nepřiznati, že my zemědělci v těchto průplavech, které mají býti jako řez do živého těla zemědělství našeho, na naše útraty vedený, vidíme nebezpečí, že nemáme práva věřiti naším vládám vídeňským, které do dnes staraly se o naše zemědělství s láskou pravé macechy, vydávajíce nás nepřátelům, cizím škůdcům i naším domácím kartelářům křesťanským i nekřesťanským (Výborně!), když nemáme ani slibu od té vlády, která jest na sliby vždy tak bohatá, že zemědělství našemu ublíženo nebude. A tím méně můžeme ji věřiti, když již předem vláda naše vídeňská ruku v ruce se stranou v našem národě panující postarala se o to, aby do posavadního sboru vodního nebyl povolán žádný z rolníků českých. (Slyšte!)

Vládě se nedivím, že se jí nepodařilo zvěděti, že v Čechách existuje strana, zvaná česká agrární, která má zástupce své nejen v tomto sněmu, ale i na říšské radě, divím se druhé straně, že přítomnost naše znamenána nebyla. Náš venkov český rozštěpen jest ve dvě polovice, z nichž jedna jest v táboře našem, druhá v táboře strany svobodomyslné.

My bychom nic proti tomu nenamítali, kdyby z tohoto tábora druhého (Tak jest!), z rolníků našich, kteří i důvěry naší požívají, některý byl býval navržen vládou ku přijetí do tohoto poradního sboru. (Výborně!) Velevážení pánové, při stavbách vodních musíte zavaditi o rolníka vždy a všude při každém kroku a nuže, tento rolník, tento celý stav, stav mající většinu v tomto národě, nemá ani jediného důvěrníka, (Slyšte!) nemá ani jediného zástupce v tomto poradním sboru

Tato událost nesvědčí o naprosté nestrannosti vlády, ona nesvědčí ani o opravdové přízni oproti našemu stavu strany druhé.

Já, velectění pánové, dosti dlouho napínal jsem laskavou Vaši trpělivost i končím, doufaje, že aspoň částečně jsem dokázal, že nebyly vy vráceny obavy naše, jak jsem již byl řekl, v ohledu finančním a v ohledu zemědělském, a z důvodů těchto, velectění pánové, prohlašuji, že trváme při svém odporu do té doby, pokud prospěšnost průplavů a směr jejich na jisto postaven nebude.

Prohlašuji, jak jsem již byl vícekráte opakoval, že souhlasíme s veškerou kanalizací našich řek, že souhlasíme s veškerou regulací, s veškerou úpravou našich řek a potoků, ala na druhé straně ohrazujeme se oproti stavbě průplavů vůbec do té doby, než prospěšnost jejich pevně stanovena nebude! (Výborně!) Já prohlašuji, velevážení pánové, že strana naše bude hlasovati pro návrh komise rozpočtové resp. pro minoritní návrh komise pro práce veřejné. (Výborně! Hlučný potlesk. Řečníku se gratuluje. )

Oberstlandmarschall: Es gelangt nunmehr zum Worte der nächste gegen die Vorlage eingetragene Redner.

Ich erteile das Wort dem Herrn Abgeordneten Peschka.

Abgeordneter Peschka: Hoher Landtag! Ich brauche mich wohl dieser hohen Körperschaft nicht erst vorzustellen, wie meine Gesinnung in dieser Wasserstraßenfrage ist; das ist Ihnen bekannt. Denn es ist Ihnen wohl bekannt, daß ich einer der Ersten war, die im Reichsrate das erste Gesetz über die Wasserstraßen, das im vorigen Jahre sanktioniert wurde, bekämpfte. Eine ganz kleine Schaar, zunächst ich glaube nur 43, die wir im Reichsrate, ich möchte sagen, offenen Mut hatten, gegen die Wasservorlage zu stimmen, haben wir im Laufe der Zeit einen ziemlichen Anhang gewonnen, und Sie sehen aus der uns vorliegenden Vorlage, ich möchte sagen, so durchschimmern, daß in einer gewissen Art denjenigen der Herren, die seinerzeit für das Reichsgesetz gestimmt haben, Angst und bange wird, und sie anfangen langsam zu bremsen. Die Vorschläge der Budgetkommission, als auch der Kommission für öffentliche Arbeiten, sind gekommen und sie sagen nicht mehr, wie im vorigen Jahre das Reichsgesetz kam: Wir wollen um jeden Preis die Kanäle, sondern sie sagen, wir wollen dieses Kanal im Prin Zip annehmen, doch nur unter der Bedingung, wenn alle diese bestimmten Bedingun gen erfüllt werden. Und, meine Herren, diese Bedingungen, die aufgestellt worden sind, sind nicht so einfach. Ich will nicht Sprechen von den ganzen Vorarbeiten und von den Beratungen über das Betriebsergebnis oder vielleicht über die Rentabilitätsberechnung, aber eines ist ein sehr gewichtiger Punkt, das ist die Finanzierung.

Meine Herren! Es ist sehr leicht, sich für unseren Staat paar Hundert, sagen wir paar Tausend Millionen zu verschaffen. Aber etwas schwieriger wird es schon, unserem lieben engeren Heimatlande Böhmen. Es sängt schon allmählig an schwer zu werden Geld zu verschaffen, denn unsere Landesfinanzen sind leider nicht in dem brillanten Zustande, daß wir immer neue Lasten uns aufbürden und immer neue Schulden aufnehmen können.

Man will durch diese Anträge der beiden Kommissionen eigentlich nichts anderes erzielen als Zeit, man will haben, daß nicht die Wasserstraßen im Ganzen vorgenommen werden, sondern daß nur succesive diese Geldmittel flüssig gemacht werden. Ich begrüße das auch aus dem Grunde, weil ich daraus ersehe, daß alles erst klipp und klar dargelegt sein muß, daß dadurch Zeit gewonnen wird, daß man sich das genau überlegt und nicht mit beiden Füßen in den Sumpf springt, wie man es seinerzeit in Wien getan hat. Ich stehe schon lange im öffentlichen Leben, aber mit einer solchen Unüberlegtheit, wie das Gesetz über die Wasserstraßen in Wien behandelt worden ist, so etwas ist mir im Leben noch gar nicht vorgekommen. Wasserstraßen, von denen nicht bekannt ist wo sie gehen sollen, was sie tragen sollen, ob sie überhaupt möglich sind, ob irgend eine Rentabilität vorhanden ist und was sie kosten werden. Man hat gar nichts anderes gewußt von den Wasserstraßen, als die Gegend; das Gesetz hat man nun in einigen Tagen mit einer Majorität bewilligt, wie das im österreichischen Parlamente noch gar nicht da gewesen ist. Ohne jede Überlegung ist man hineingesprungen, weil jede Partei geglaubt hat, sie werde durch die Wasserstraßen ihre besten Volksinteressen und dadurch auch ihre nationalen Interessen wahren. (Abg. Maštalka: Právě jako Alpinské dráhy. ) Aber Herr Kollege Maštalka, Sie sagen, daß sie auch nichts tragen werden, wie die Bahnen in den Alpenländern. Entschuldigen Sie, Herr Kollega Kaftan, Sie sind von der Unrentabilität der Wasserstraßen genau so überzeugt, wie ich, und ich erlaube mir gleichzeitig zu bewerken, daß ich überzeugt bin, und es wird dies im heutigen stenographischen Protokolle auch für alle Zeiten vermerkt werden, daß wir, die wir hier versammelt sind, von dem Erträgnisse der Kanäle keinen Kreuzer haben werden. Nicht nur wir, auch unserer Kinderskinder nicht, und ich wurde vielleicht in einigen Jahren Gelegenheit haben zu fragen, ob ich Recht hatte oder die Herren, welche der Anficht waren, daß die Kanäle eine Rentabilität abwerfen werden

Man sagt immer, es braucht dies ja nichts zu tragen, denn der Wert einer folchen Wasserstraße liegt im Volkswirtschaftliden Momente.

Meine Herren, das ist sehr schön, wenn man dazu nichts zu zahlen hätte. Der volkswirtschaftliche Wert liegt in den Transportmitteln, diese haben wir ja heute, und wenn wir das wollen, brauchen wir nichts anderes als die übrigen Privatbahnen zu verstaatlichen, und der Staat kann sagen, ich will keine zwei Prozent, sondern ich will meine Tarife herabsetzen.

Der Herr Kollega Hackel wirft ein, daß wir uns selbst Konkurrenz machen, wenn wir die Bahnen verstaatlichen. Noch mehr Konkurrenz machen wir uns, wenn wir die Wasserstraßen ausbauen, da haben wir nicht nur die billigen Tarife auf unseren Bahnen, insbesondere Staatsbahnen, und damit die Unrentabilität derfelben, sondern auch noch passive Wasserstraßen, die wir verzinsen müssen und deren Betriebskosten wir zahlen müssen

Alle Kosten haben wir aus Staatsund Landesmitteln für andere zu tragen. (Zwischenruf: Für die čechischen Nachtwächter von Leitomischl!) Entschuldigen Sie, ich bilde mir auch ein, ein guter Deutscher Zu fein, aber bei dieser hochwichtigen finanziellen und verkehrspolitischen Frage handelt es sich wirklich nicht um den Nachtwächter von Leitomischl hier ist das Ziel ein viel weitergehendes, hier heißt es, wollen wir uns finanziell zu Grunde richten oder nicht und wollen wir hier den Bauernstand mit seiner so blühenden Landwirtschaft in Böhmen zu Grunde richten oder nicht ?

Daß sind zwei wichtige Fragen. Wenn man die Kanäle ausbaut, so eröffnet dies dem ausländischen Getreide Tür und Tor, und Sie werden nicht in der Lage sein, uns mit einem 2 fl. Getreidezoll zu schützen.

Was wird eintreten?

Die heute darniederliegende Landwirtschaft, die durch die letzte Krise der Zuckerfrage einen großen Schlag erlitten hat, wird ganz zugrunde gerichtet, und welche Folgen dies für die blühende Industrie und Gewerbe hat, ist eine Frage, die ich heute gar nicht aufrollen will. Meine Herren! Es unterliegt keinem Zweifel, daß wir durch den Ausbau der Wasserstraßen, sei es über Prerau, Olmütz, Pardubitz, sei es über Korneuburg, Budweis, Verkehrswege eröffnen, die es den Massenprodukten durch billige Fracht ermöglichen, hereinzukommen.

Was haben wir für Massenprodukte ? Kohle, Rohprodukte und Getreide?

Nach Ungarn werden wir keine Kohle und kein Holz führen; aber Ungarn wird Getreide zu uns fuhren. Und daß es heute schon Getreide führt mit billigen Frachten, ist ja ein Uibel, an dem wir in Oesterreich leiben, so daß wir nur einen Getreidepreis erzielen, der unsere eigenen Erzeugungskosten deckt und, wenn Sie mit billigen Frachten einführen werden - es wurde ausgerechnet, daß dieselbe von Budapest bis an den Einbruch nach Pardubitz zirka 34-35 kr. = 70 h betragen - dann werden Sie einen schlechten Getreidepreis haben, daß wir überhaupt nicht in der Lage sein werden, Getreide zu bauen. Heute jammern wir schon und können keine Zuckerrübe bauen, weil sie sich bei weitem nicht rentiert; und was wollen Sie bauen, wenn Sie keine Zuckerrübe und kein Getreide mehr bauen?

Deshalb ist es das große Thor, welches uns vor neuen Einbrüchen sichert, und ist es eine heilige Pflicht der Landwirte, daß wir dieses Tor verrammeln, damit der Feind nicht hereindringt.

Man sagt: Ihr seid Landwirte, ihr seid fanatisch, ihr sehet die großen Volkswirtschaftlichen Probleme nicht, die Anderen sind auch da. Gewiß sind die Anderen auch da, und wir Landwirte sind jederzeit gerne bereit, Industrie und Gewerbe 311 unterstützen. Ich will diese Frage aus dem Spiele lassen, soweit sie das Gewerbe betrifft. Ich stelle die Behauptung, daß es nur dann einen blühenden Gewerbestand gibt, wenn es eine blühende Landwirtschaft gibt. Gewerbe und Landwirtschaft hangen zusammen; ohne Gewerbe kein Bauernstand.

Und die Industrie? Wir brauchen sie, wir wünschen auch das Blühen der Industrie und daß sie immer bestehen möge. Sie ist mit ihrer ungeheueren Masse von Arbeitern unser Konsument, aber die Industrie darf nicht vergessen, daß eine blühende Landwirtschaft der erste Konsument ihrer Produkte ist. Und wenn die Landwirtschaft konsumfähig ist, dann brauchen wir nicht ins Ausland mittels Exportprämien zu gehen, sondern wir werden Käufer und ein besseres Absatzgebiet sein als China, Japan, Transvaal.

Meine Herren, man sagt immer: Ihr wollet uns zu Grunde richten.

Nein, wir wollen die Industrie nicht zu Grunde richten, sondern wir wollen mir für uns Landwirte und für die Steuerkraft bessere Bedingungen erzielen, bessere Bedingungen auch schaffen für die Industrie, damit die Industrie uns nicht alle Arbeitskräfte und Absatzgebiete entzieht.

Bis jetzt war die ganze Politik unseres österreichischen Staates darauf gerichtet, solche Handelsverträge zu schließen, welche der Industrie zu Nutzen kommen, wir waren immer die Gelämmerten.

Ich erinnere an den Ausgleich mit Ungarn, an die ganze Reihe von Handelsverträgen mit dem Orient.

Infolge dessen ist bei uns endlich das Bewußtsein erwacht, daß wir uns auch einmal unserer Haut wehren müssen.

Eines der wichtigsten Momente ist die Verkehrsfrage und bei dieser spielen die erste Rolle die zu errichtenden Wasserstraßen

Meine Herren! Ich will es nun sagen, wie man bei uns die Wasserstraßen bewilligt hat, die Wasserstraßen - das weiß ein jeder - sind in das Haus gekommen und, offen gesagt, der Ministerpräsident wollte nichts anderes erreichen, als das Parlament arbeitsfähig zu machen. Wenn er nun das, meine Herren, erreichen wollte, so ist es ihm vollständig gelungen, denn er hat damit das Haus arbeitsfähig gemacht.

Aber die Herren haben noch etwas erreichen wollen; ihre sehnlichsten Wünsche wollten Sie befriedigen, ich bin nicht einer von denjenigen, der Sagt, daß das hauptsächlich die Cechen wollten.

Leider wollten es auch viele Deutsche, nämlich diejenigen, die ein großes Interesse daran haben.

Es sind das Diejenigen, welche große Massen zu verfrachten haben, oder diejenigen, die bei dem Baue der großen Wasserstraßen Eilen oder Cement anbringen wollen, oder diejenigen, die Bauunternehmungen hatten, Solche ferner, die dem Staate Geld vorstrecken wollten, mit anderen Worten die Großindustrie und das Großkapital, die ein Interesse daran gehabt haben. (Lebhafter Beifall. )

Und deshalb, meine Herren, haben alle Zeitungen dafür geschrieben, aber hat man die Landwirtschaft gefragt?

Hat die Regierung einen einzigen Kulturrat oder eine landwirtschaftliche Gesellchaft gefragt, wie sie sich verhalten soll?

Hat die Regierung, meine Herren, bei Errichtung der Wasserstraßen den wichtigsten Faktor gefragt, den Landwirtschaftsrat? Ja, im letzten Momente wurde im Landwirtschaftsrat die Vorlage verhandelt, nämlich erst an dem Tage, als sie im Abgeordnetenhanse zur Abstimmung kam.

So, meine Herren, werden wir Landwirte behandelt, so werden wir eigentlich mißhandelt, wie es ganz richtig hier bemerkt wurde.

Sollen wir uns deshalb nicht zusammentun und uns wehren, so sehr wir können? Erst dann, wenn wir geschlossen dastehen werden und ohne Unterschied der Nationalität und der Partei zusammenhalten werden, dann werden wir eine Macht repräsentieren und erst dann werden wir der großkapitalistischen Clique, die in der Presse arbeitet, Parole bieten.

Und wie hat uns die Regierung weiter behandelt, meine Herren? Ich will nur davon sprechen, daß uns immer gesagt wird: "Was wollt Ihr denn eigentlich? 75, 000. 000 Kronen bekommt Ihr auf einmal für Flußregulierungen. "

Ja, wäre das nur ursprünglich in der Vorlage gewesen. Aber nein! Als man den Widerstand der Agrarier bemerkte, da wurde es geschwind ausgenommen aber nicht aus Liebe zur Landwirtschaft, Sondern der Not gehorchend, weil man nämlich von technischer Seite zwar nicht einmal pläpp! - pläpp! gesagt hat aber andererseits sich eingestand, wenn die Flüsse nicht reguliert würden, konnte man keine Wasserstraßen bauen, weil eine Verschüttung eintritt, wie wir es ja schon einmal gesehen haben.

Großmütig bietet man 75, 000. 000 K auf einmal und da hat man gesagt, wie generös man sei, weil volle 35, 000. 000 K auf Böhmen kommen.

Hier in diesem Saale wurde von allen Parteien des hohen Hauses wiederholt verlangt, daß endlich einmal die Flüsse in Böhmen reguliert werden, überall wurde angeklopft; haben wir aber je eine bejahende Antwort erhalten? Nein!

Für die Landwirtschaft ist kein Geld gewesen, wie sich aber das Großkapital ge meldet hat, da war Geld in Hülle und Fülle und dem verdanken wir diese 35, 000. 000 Kronen.

Als durch das Gesetz der Wasserstraßenbeirat geschaffen wurde, hat mau da die Landwirtschaft berücksichtigt ?

Kein einziger wurde ernannt, der Beirat geworden wäre, und dieselbe Klage hat der Herr Kollege Žďárský erhoben, indem er ganz richtig darauf hinwies, daß alle Stände im Wasserstraßenbeirate vertreten seien, nur nicht die Landwirte.

Wir sind bei Seite geschoben worden und doch haben die Landwirte ein großes Interesse daran, nicht nur beim Verkehre überhaupt, sondern deshalb, weil die Wasserstraßen durch unsere Felder, Fluren, Wiesen und Auen gehen.

Wie werden die Grundwasserverhältnisse tangiert! Bald wird das Grundwasser angezapft, bald wird eine Versumpfung eintreten, und wir haben ja darin die beste Erfahrung.

Ich rufe dafür den Herrn Abg. Kaftan Zum Zeugen an, daß in Schlesien, im Odergebiete der Grund, ich glaube, in einem Ausmaße von 12. 000 Hektar der Versumpfung anheim gefallen ist und 5, 000. 000 Kronen mußten bewilligt werden, um die Entsumpfung durchzusühren.

Ich glaube zwar nicht, daß bei uns solche Schnitzer geschehen können; ich will damit nur Sagen, es können solche Sachen auch bei uns vorkommen, obwohl man unsere Techniker ungeheuer lobt und ich bin der Erste, der sich dem Lobe anschließt.

Aber man kann sich doch ein wenig irren bei dieser Angelegenheit.

Sie werden sich erinnern, meine Herren, als diese Projekte auftauchten, wurde die Behauptung aufgestellt, es sei zu wenig Wasser da.

Heute haben wir schiefe (Ebenen, Hebewerke, wo das Alles ohne Wasser geht.

Setzt auf einmal ist ein großer Kongreß in Düsseldorf zusammengetreten, wo man beschließt, man Solle doch wieder, nachdem die Hebewerke nicht im Gange Sind, bei den altbewährten Kammerschleußen bleiben.

Früher haben wir zu wenig Wasser besessen, da brauchte man die Hebewerke, aber jetzt, da wir nicht das Hebewerk haben, da hat man wieder überall genug Wasser.

Das ist, meine Herren, gerade so wie bei der Grundsteuer. Da hat man gesagt, die Grundsteuer beträgt so und soviel Prozent vom Reviertrage, ich glaube 22, 7 Prozent. Die Steuer wird also gezahlt nach dem Reinertrage. Dann aber wurde der Schluß umgedreht.

Nachdem die Steuer so und Soviel beträgt. so ist der Reinertrag so und so groß. Bei uns wird also von der Steuer auf den Reinertrag geschlossen.

Das ist ein ganz analoges Vorgehen, wie es jetzt in Düsseldorf gewesen ist. (Abg. Schöppe ruft: Aber so war es nicht, ich war dabei !) Ich war nicht dabei, aber ich habe es gelesen und in den Zeitungen ist es gestanden, daß beschlossen wurde, daß man bei dem altbewährten Kammerschleußensystem bleiben Sott und Österreich soll eine Probe-SchiefeEbene bauen, damit man über die Frage weiter Studieren kann. (Abgeordneter Kasper ruft: Wir sollen die Versuchskaninchen machen!)

Aus meinen Darlegungen werden Sie, meine Herren, erfahren haben, daß ich ein Gegner der ganzen Vorlage bin. (Abgeordneter Dr. Zdenko Schücker ruft: Das glaube ich! Das wissen wir schon lange! Heiterkeit. )

Ich rechne es mir zur Ehre an, daß ich ein Gegner derselben bin. (Rufe: Bravo!)

Ich war einer der Ersten, der gegen die Kanalvorlage Stellung genommen hat und ich habe die Überzeugung, daß, je länger es dauern wird, bis die Kanäle gebaut werden, desto mehr Gegner der Vorlage auftreten werden, und ich glaube, daß es sehr Schwer halten wird, daß es zu den Kanalbauten überhaupt kommt.

Was ich aufrichtig wünsche, das ist, daß