škodném celkovém ujednání nedá se již mnoho měniti. Ono by se mi, velevážení pánové, mohlo vytýkati, když tuto okolnost uvádím, proč že zdržovati chci debatu přednesem své řeči, když přijata byla vtomto slavném sněmu zásada, aby, pokud možno, debata naše byla omezována. Než ukládá nám také obava o budoucnost našeho národa, ukládá nám povinnost vlastenecká abychom zachrániti hleděli to, co zachrániti se ještě dá.

Povinnost stavu našeho ukládá nám, abychom před veřejnosti řekli, že my jsme to byli, kteří jsme obavy své byli před veřejností naši projevili, když k tomu ještě byl čas, ukládá nám to povinnost hájiti čest naši strany agrární, ana pro naše odchylné názory nejen z duše naší selské, ale z duše naši české vytrysklé byla zahrnuta spoustou pomluv, jako bychom byli škůdci dobré věci české, jak byla zvána, před časem předloha vlády vídeňské. Útoky tyto byly činěny nejenom v době předvolební, kdy mohla býti předloha vlády pokládána také za jakýsi skrytý agitační prostředek, ale útoky tyto byly činěny i v době nejposlednější, když dostavili se na bojiště bojovníci jakoby opozdilí, aby kamenem hodili ještě tam, kde nepřítel této cislajtanské předlohy včera ještě byl stál. Oni pánové ze řad tak zvané intelligence a ze řad znalců na místě aby vědecky a oiferně hleděli dokázati nám, aby na druhé straně jak povinnosh jejich k národu jim ukládá nestranně tyto důvody své přednesli a na světlo denní přivedli a důkazy, že tento eislajtanský zákon o investicích v zemích alpských a o vodních drahách, což dohromady jaksi splynulo, bude dobrodiním pro země české, že tyto průplavy prospěšnými se stanou našemu lidu, že prospěšnými se stanou této zemi, oni napadají nás, jako bychom my chtěli mařiti to budoucí blaho, jako bychom chtěli zamítnouti dar pečlivé vlády vídeňské, jehož výše se dnes ani oceniti nedá, poněvadž nikdo nám nemůže dnes říci, kolik z těch milionů, které budeme musiti do pokladny státní vložiti, ve formě daru cislajtanské vlády nám bude vráceno. (Tak jest!) Oni pánové, kteří náležejí buď stavu, v jehož intencích leží stavěti vůbec, ať jest to cokoliv, (Veselost), anebo že hledí hájiti zájmy nejbližšího svého okolí, aneb jsouce příslušníky stavu velkého průmyslu nebo ve službách tohoto průmyslu se nalézajíce, zapomínají, že při vedení důkazu proti nám jsou vlastně vedeni tím, co vytýkají nám, co hledají u nás, jsou vedeni prospěchem jednotlivců, jsou vedeni prospěchem svého okolí, a prospěchem čistě stavovským, připisujíce nám zásady, které jsme nikdy nepronesli, vkládajíce nám v ústa slova, která jsme nikdy nepromluvili.                                                    

Velevážení pánové, naše. rolnictvo české zajisté toužilo ode dávna po úpravě svého vodstva, po kanalisaci našich řek, po regulaci řek větších, upravení potoků, vysušení našich bažin. Proč se tak nestalo, jest vůbec neznámo, jest známo, - že naše Vídeň jest nám příliš blízká, když jedná se o to, aby dovedla do rukou svých shrábnouti veškeré příjmy této země, že však tato Vídeň jest nám příliš vzdálená, když se jedná o prospěch této země, o její potřeby, prospěchy a požadavky. Naše země vyssavána jsouc v této polovici státu ve prospěch zemí passivních a takových, které z protekce učiněny byly passivními vyčerpala finanční síly své a, neměla ani tolik samostatnosti a moci, aby ve prospěch zvelebení svého zemědělství, obchodu a) průmyslu mohla něco sama učiniti.

Velevážení pánové, z poměrů rolníka českého, jenž, vázán jest k rodné své půdě páskou staletého hrozného utrpení svého stavu, tedy páskou daleko silnější, než kterýkoliv jiný člen kteréhokoliv jiného stavu jest vázán k rodnému krbu svému, z toho poměru vyplývá, že již touha sama ssebou zachovati svému rodu, zachovati svému stavu, zachovati svému národu, zvelebiti, mocnějším učiniti to, co mu tak milé a drahé, a nedopustiti, aby tato naše rodná půda, tak těžce otci našimi zachovaná, byla méně cenou, méně užitečnou, byla znehodnocenou učiněna, nás vésti musí k našemu stanovisku.

Tento poměr, velevážení pánové jest tak prostý, tento poměr jest tak jasný, tento poměr náš je tak přirozený, že nám nebylo ani třeba té inteligence, která nám kdysi z jistých kompetentních míst byla popřena, že stačil nám z těchže kompetentních míst přiznaný nám zdravý instinkt rolnictva českého, abychom ihned, když předloha vlády vídenské do veřejnosti dána byla, zaujmouti mohli postavení jisté a pevné, na kterém stojíme dnes.

Kdežto přátelé předlohy průplavní stavěli průplavy na první místo, postavili jsme my tyto průplavy na místo poslední.

My jsme řekli: Napřed kanalisaci našich řek, napřed regulaci našich řek, napřed úpravu našich potoků, napřed meliorace naše a potom teprve, když bude uznána a vědecky dokázána i možnost i prospěšnost vodních průplavů, i tyto!

Odporem naším, i odporem agrárníků vůbec stalo se, že na radě říšské vládnu, vídeňskou musila býti předloha změněna a že aspoň těch 75 mil. K pro 5 regulaci našich řek do předlohy té vloženo bylo.

My tedy kanalisaci našich řek, my regulaci našich řek, my úpravu našich potoků, my každý takový jednotlivý podnik, ať se jedná oň v kraji jihočeském, u Budějovic, nebo na našem západě, u Plzně, nebo na našem východě u Jaroměře a Pardubic, nebo na našem severu my vždy takové jednotlivé podniky pokládali za dílo záslužné, za dílo vlastenecké, za zvelebení své vlasti.

My nejsme ani zásadními odpůrci průplavů, my však odkládáme tyto průplavy do té doby, až dokázáno nám bude, že ty nezměrné škody, které našemu rolnictvu z průplavů těch vzejdou, budou aspoň nahrazeny v tom poměru ziskem i třeba stavům jiným, celému našemu národu.

Naším přáním bylo, aby tyto stavby prováděny byly zemi a aby stát, jak jeho povinností to jest, když veškeré finance zemské byl do ruky vzal, k tomu propůjčil finanční svou podporu, nikoli však, jak se dnes stalo, aby stavby tyto byly dány do neobmezené moci vládní, zemi naší aby pak bylo ponecháno to jediné právo, přinášeti k tomu finanční svou podporu.

Náš odpor byl veden ze dvou důvodů a sice předně z důvodů finančně politických a za druhé z důvodu zemědělského. Než kromě nadání, což ani jsme neočekávali, dostavil se zde důvod třetí: nové, snížení autonomie zemské. O prvních dvou důvodech míním se zmíniti ještě krátce později, nyní chci se zmíniti hlavně o důvodu třetím, o snížení naší autonomie zemské. Našemu sněmu království Českého, jemuž jeho práva a kompetence stále a stále jest zužována k nenahraditelné škodě celého národa našeho, jednotlivých stavů této země, a to nejen v ohledu hospodářském ale i kulturním, národním i politickém a samosprávním na úkor blahobytu některých vrstev této země tomuto sněmu našemu předložena otázka, která otázkou již není, jest to vlastně kus otázky, a vlastně ani ten kus otázky nám předložen nebyl. Tak jedná se s tímto sněmem nejslavnějšího druhdy království v této říši, království, jež nazýváno bývalo vždy perlou tohoto státu, v otázce jejíž tíži přímou necítí veškeré poplatnictvo této země, jejíž tíži nepřímou ucítí hlavně zemědělstvo a tlakem obojím celý národ náš.

Zda-li tento vliv bude škodný čili blahodárný, o tom-my jsme náhledu prvního, jiní hájí názoru druhého - rozhodne budoucnost příštích let. Našemu zemskému sněmu království Českého předložen byl tedy kus této, déle než před rokem přijaté již v radě říšské předlohy naší vlády.

Na stůl položena nám zpráva zemského výboru, kde v § 2. stojí psáno, že zákonodárství zemské se má postarati o příspěvky z prostředků zemských. Vidíte, velevážení pánové, jest to ještě štěstí, že aspoň toto jediné právo, které tomuto království zbylo: že smíme platiti, šťastně nadále zachováno jest.

Než podává snad vládní předloha naší zemi, našemu sněmu jiné ještě pravo? S druhé strany byly již o tom vysloveny pochybnosti. V otázce, kde se jedná o budoucnost celé země, odepřen i sám hlas poradní tomuto zemskému sněmu království Českého, tomuto sněmu, který, byt i nebyl spravedlivě sestaven, je pro nás jediným, spočívajícím na základě historickoprávním.

Velevážení pánové, nejbolestnější při tom jest, že tohoto sníženi našeho sněmu zemského dopustili se nejen rakouští centralisté vládní a protivládní, ale - promiňte mi tu výčitku - když řeknu, že tohoto snížení dopustila se i strana v našem národě vedoucí, ona strana, která někdy slibovala vysoko pozvednouti, hájiti a brániti prapor naší autonomie zemské. Toto snížení stalo se za něco, co jedni zovou vymožeností, co zovou ústupkem vládním, co my nazýváme ale darem danajským.

Kdo má pravdu, jest zbytečno zde rozhodovati. Stojíme tedy před věcí hotovou; předloha vládní, uzákoněná na říšské radě byla přijata, a, což hlavní jest, vládě poskytnut úvěr bez podmínek, bez záruk, bez ujednání předchozích. Peníze jsou moc To říká každá naše stará písnička. Peníze, tuto moc cislajtánský parlament pomocí naší české opposice šťastně vložil do rukou někoho, kdož - o tom snad nebude pochybnosti v tomto sněmu, když řeknu, že nechoval se k nám nikdy přátelsky. Já jdu ale dále, když řeknu, že tato moc dána byla do rukou vlády, která dosud ukazovala nám jen nepřátelskou svoji pěst, neboť není 17. říjen, ten políček našemu národu před celým světem daný, ani omluven, tím méně ale odčiněn.

Jest otázka, jak bude použito tohoto úvěru. Bude úvěru toho použito tak, jak vláda slíbila, jak zastanci průplavů hlásali a snad také věří?

Já nechci, velevážení pánové, nikoho kaceřovati, kdož mají tak silnou víru v dodržení daného slova, v dodržení daného slibu, kdož má tak silnou víru, že věří ještě ve spravedlnost v tomto státě, ale já prosím, aby na druhé straně mírně posuzován byl názor můj opačný.

Budiž mně dovoleno zmíniti se odůvodech dalších. Ono pěstuje se mínění v naší veřejnosti žurnalistikou zastávané, že v této otázce hlas poradní, že úsudek, že hlas rozhodující náležeti má jen znalcům. Než, velevážení pánové, takovéto mínění, úsudek takový nemůže nás odvrátiti, abychom nepromluvili rozhodné slovo tam, kde to nejen právem, nýbrž povinností naší jest, neboť mínění takové příčí se veškeré svobodě slova, veškeré svobodě jednání, příčí se veškerým právním pojmům o právu a povinnosti poslance, příčí se veškerým pojmům naší samosprávy, aby jen jedna strana svůj hlas rozhodný pronésti mohla tam, kde jedná se sice o otázku pokusů vědeckotechnicky sice epochálních, hospodářsky a finančně ale ničím nedoložených, kde jedná se o přebytečné přetížení země na sta let, kde není prokázáno, že prospěchy domnělé mohou vyvážiti břemena skutečná, jež uvalena budou na zemi finančně vyčerpanou, hospodářsky na polo zničenou a že domnělé prospěchy jednotlivců, hlavně velkokapitálu a velkého průmyslu nám cizího vyváží na druhé straně ono nebezpečí, které dotýká se samé existence národa našeho, zda totiž stav náš snese ten dvojí hrozný tlak protichůdných, proti sobě jdoucích těles, stoupajících našich břemen, klesajících našich příjmů, kde oba tyto proudy touto předlohou vládní sesíleny býti ještě mají. Oni znalci nepřesvědčili nás svými názory o prospěšnosti průplavů našich, neboť důkazy, které dnes dosud vedeny byly, zdají se přec jen býti jaksi přílišným optimistickým klamem, výpočty jsou dodnes jen mlhavé, přibližné, domnělé, se vzájemnými mezi sebou činěnými rozpory.

Tyto důkazy opírají se bud? o hotové již průplavy v zemích cizích s jinými geologickými, klimatickými, s jinými finančními a, já řeknu, i politickými a národnostními poměry; na druhé straně opírají se vývody těchto pánů znalců o země, kde hospodářství a obchod jinak vyhlížejí než hospodářství, obchod a průmysl náš, že tito pánové opírají se vývody svými o země, jichž síť železniční řídila se podle hotových již průplavů, podle hotové kanalisace řek, takže navzájem železnice a vodstvo se doplňovaly, a nikoliv, jak asi u nás by to bylo, kde průplavy mají býti paralelní, tedy míti s tou neb onou drahou konkurenční směr, že pánové ve vývodech svých opírají se o země, kde kanalisace i vodstva drobného je provedena, což s velikou výhodou je pro kanalisaci velkých toků.

Při vypočítáváni těchto výhod pro průplavy naše sáhli pánové k cifrám dobrovolným a proto jsou ty vzájemné rozpory.

Nějakého určitého výpočtu výhod, vypracovaného na základě skutečného projektu, dcloženého přesnými nástiny po předběžném bádání technickém s cifernými rozpočty, nikdo nám nepředložil a předložiti nemohl, poněvadž není ani rozhodnuto o systému ani o směru a místy není ani dokonce rozhodnuto o možnosti stavby toho neb onoho průplavu vůbec.

Důkaz to, pánové, že vláda cislajtánská, když předkládala onu osnovu na radě říšské, byla vedena snad jinými ohledy, snad více ohledy politickými, než ohledy hospodářskými, že osnovu tuto nedokončenou předložila tak ukvapeně a předčasně, (Výborně!) s takovou vervou donutila parlament vídeňský, aby i on ukvapeně a předčasně předlohu tuto přijal. (Výborně!)

Vypravuje se, velevážení pánové, o samovládci ruském, caru Mikuláši I, že nemoha se dočkati projektu dráhy Moskevsko-petrohradské, poněvadž inžinýři nemohli se na určitém směru dohodnout, učinil na mapě přímou čáru cd Petrohradu do Moskvy se slovy: "Tady si přeju, aby tato dráha byla vedena. " A zdá se, velevážení pánové, že tento resolutní krok cára ruského nápodobil ministr president Körber sám, neboť on ty čáry načrtané a nedokončené na našich mapách prohlásiti dal za hotové projekty průplavů a přičinil se, aby také byly zákonem učiněny.

Velevážení pánové, pan ministr-president Körber doprovodil předlohu svou na říšské radě slovy: z nichž několik dovolím si zde opakovati: "Jest li poplatnictvo ví, jaké oběti si ukládá a jest-li přes to zasazuje se o věc se skutečným nadšením, pak soudím, že je povinností vlády, aby zatlačila svou starost a myslila jen na to, kterak by břemena zmírnila a nalezla způsob provedení.

Všecko obyvatelstvo chce průplavy a chce je také zaplatiti, a nemůže se tedy něco odepříti tomuto k obětem ochotnému obyvatelstvu.

Nezdá se Vám, velevážení pánové, že ministr-president Körber slovy těmi jakoby si chtěl umýti ruce jako druhdy Pilát, jakoby řekl: Já nemám viny na tom, když nová břemena na bedra poplatnictva uvalena budou, a nemám viny, když usnesením tímto nová pohroma na země severní, zejména země české přivoděna bude, když samo obyvatelstvo těchto zemí vždy k novému placení, k novým obětem ochotné si to přálo.

Nezdá se Vám to, velevážení pánové, jako ohlas babylonských zmatků v této říši, když naše česká oposice, česká oposiční žurnalistika vysoko vynášela tento dar vlády vídeňské, aniž jen slovem by se byla zmínila o těch těžkých obětech, které obyvatelstvo hlavně tohoto království českého čekají, když ale na druhé straně sám velebený tvůrce této předlohy, ministr-president Körber, pokládal za nutné ochladiti poněkud to rozpálené nadšení naší oposice české poukazováním na to, jakých břemen nových nám z tohoto daru vídeňského opět vzejde.

Zmínil jsem se o zprávě zemského výboru, která nám předložena byla, ve které další článek zní: "A zemský výbor se dotázal prostřednictvím c. k. místodržitelství vlády, hodlá-li vláda předložiti slavnému sněmu v této příčině předlohu vládní, či má-li slavný sněm učiniti příslušné návrhy.... " a dále: "poněvadž po dnes odpověď vlády nebyla došla.... tu, velevážení pánové, z těchto slov můžeme souditi o respektu vysoké vlády k tomuto sněmu, respektivě k výkonnému orgánu tohoto, zemskému výboru, když podnes odpověď vlády zde není.

Nezdá se Vám, velevážení pánové, ten spěch vlády vídeňské, se kterým ona předlohu vládní ku předu hnala, podezřelým, když dnes po roce toho spěchu více není. (Výborně!)

Jest to snad spořivost místní, když k odůvodnění poslanec náš, zemského sněmu království Českého, takořka žádné jiné pomůcky než tuto v rukou nemá, mimo několika petic, které laskavostí soukromníků nám na stůl položeny byly?

Zdá se, čím více toho domnělého spěchu vlády vídeňské ubývá, že také tou měrou chladne ono nadšení, a že stoupá zodpovědnost oněch pánů, kteří tolik pro předlohu onu horovali.

Na stůl položeny petice Jednoty povltavské, kde se praví: "Čím větší kvap, s jakým na provedení a uzákoněni předlohy naléháno, tím nápadnější je nyní zdlouhavý postup vlády v téže věci.... "

Jiné okolnosti a projevy vlády budí přímo obavu, že z celého projektu vodních drah v Rakousku provedeny budou jen části, ležící mimo oblast království Českého.

Průplav Dunajsko-Oderský má býti průplavem pokusným, napřed má býti technická dopravní stránka vyzkoušena.

Národ náš má štěstí, že ve středu svém máme vysoce ctěného znalce, který jest specialistou v oboru vodních cest. Jest to vysoce ctěný kolega náš, p. posl. inženýr Kaftan. Nemohu než těšiti se s celým národem, velevážení pánové, ale přál bych sobě, aby vážený tento znalec v důvodech všech pro předlohu vládní kde na jedné straně váhy pokládá vývody své specielně technické, maje na mysli epochální výsledek po stránce vědecké ze stavby těchto průplavů, také na druhé straně jaksi na protiváhu také vždycky položil finanční oběti a zatěžkání naše resp. naše ztráty hospodářské. (Výborně!) Vysoce ctěný pan posl. Kaftan jest vším právem, velevážení pánové, pokládán za nejhorlivějšího a za nejnadšenějšího zastance vodních průplavů, ale velectění, pan posl. Kaftan mi dovolí nebo promine, když řeknu, že i u něho již to nadšení snad poněkud chladne. (Tak jest to!) Neboť 12. února r. 1891 podal pan posl. Kaftan společně s panem drem. Síleným a soudruhy pilný návrh na zřízení průplavu odersko-dunajského Ve schůzi strany svobodomyslné 10. května t. r. řekl ale pan posl. Kaftan: "Průplav oderský jest slepý; skonči u Bohumína, další záleží od Pruska. Průplav ten bude míti nedostatek vody a nedostatek zpáteční vozby. u

Já jsem předpokládal, velevážení pánové, že každý poslanec, který podává jistý návrh, zvláště pilný návrh, kde se jedná o důležitou otázku, činí tak po zralém uvážení a přesvědčení.

Zde jest otázka: buď měl, velectění pánové, pan posl. Kaftan ono přesvědčení, anebo ve svém přesvědčení již poněkud poochábl. Já nemíním, velevážení pánové, napadati snad osobu v tomto

slavném sněmu, ale já podotýkám věc jen k vůli tomu, že chovám obavu, že snad za vysoce ctěným posl. Kaftanem přijdou i jiní znalci, kteří po příkladu jeho kus po kuse změní poněkud přesvědčení své, takže na konec všichni se sejdeme svorně u jednoho cíle, "totiž u cíle, kde všichni budeme přesvědčeni o neprospěšnosti našich průplavů vodních vůbec. (Výborně!)

V této schůzi předložil sobě vysoce ctěný pan posl. Kaftan pět otázek, týkajících se průplavů a kanalisace Vltavy. Já podotýkám předem, že o věci zmiňuji se jen povšechně, aby snad mylně nebylo vykládáno, že snad zaujímáme stanovisko méně sympatické oproti průplavu vltavsko - dunajskému, podotýkaje, kdyby průplavy vůbec uskutečniti se měly, že bychom průplav tento stavěli na místo prvé.

Pan posl Kaftan předložil sobě tyto otázky. Předně: Lze technicky průplav ten provésti; za druhé, jakých hospodářských výhod nám poskytne; za třetí, jaký bude míti vliv na český průmysl a české zemědělství; za čtvrté, jaká bude jeho výnosnost a kdo má jej stavěti a kdo provozovati plavbu; za páté; lze očekávati, že cestami vodními utrpí dráhy ?

Řekne-li znalec, tak vysoce ctěný, že těchto 5 otázek vlastně ještě rozluštěno není, pak, velevážení pánové, my jako laici můžeme tu doložiti, že tedy vlastně dosud není rozluštěno ničeho. Pan posl. Kaftan na otázku první právem znalce odpovídá krátkým svým "ano''. Nechci popírati, že má pan posl. Kaftan právo odpověď tuto dát, ale táži se: Není zde mýlka možnou?

Vždyť mýlka byla možnou také u průplavu Oderského, vždyť mýlky byly možný také jinde, vždyť máme celou řadu průplavů nedokončených a ladem ležících. Naši znalci jmenují vždy Francii matkou průplavů. Nuže, a v této Francii, v této matce průplavů, která má své o odborníky zajisté vyškolené, tito theoreticky a prakticky vzdělaní odborníci mýlili se přece, jak Vám známo, silně v průplavu Panamském.

Otázka druhá, jakých hospodářských výhod nám se poskytne, zodpovídává se optimisticky. Řeklo-li se nám na příklad, že Francie děkuje jedině svým průplavům a levnému svému dopravnictví, že mohla zaplatiti oněch 5 miliard válečné náhrady říši německé, pak je věc snad přece jen poněkud jednostrannou. Nezdá se spíše, že zámožnost Francie svou tak příznivou zeměpisnou polohou, tisíciletou samostatností a dobrou politikou kolonisační tak vzrostla, a že přispělo se tím k tomu, že země tato v době, kdy ještě železných drah nebylo, aby upevnila, aby sesílila, aby lépe rozvinula svůj obchod a průmysl vnitrozemský, zakládala vodní průplavy a kanalisovala své řeky.

Najdu, velectění pánové, odporu v tomto velesl. sněmu, když otážu se dále, kde by byla tato země česká, kdyby byla sama ponechána plně svému rozvoji, kde byla by nejen v ohledu hospodářském, ale i v ohledu kulturním, kdyby cizí moc byla ji po celá staletí netlačila, kdyby staré právo této země, naše státní právo nebylo popíráno, kdyby jen před 30 lety, když reskriptem královským na novo toto naše státní právo bylo potvrzeno, tehdáž ve skutek uvedeno bylo?

Za ty ohromné kapitály, které se stěhují ze zemí českých, z tohoto království Českého ve prospěch zemí jiných, zemí passivních v této polovině říše, za ty ohromné kapitály, které od doby trvání dualismu stěhují se do země druhé tím, že děliti se musíme s druhou polovinou říše o příjmy své, že stěhují se do Uherska, kde byla by naše země, kdyby těchto výdajů nebylo?

Nacházela by se v takovém rozkvětu, v takové finanční síle, že by mohla sobě dovoliti i riskantní stavbu průplavů dnes na vlastní své risiko bez pomoci Vídně.

Na druhé straně poukazuje se nám arci na Německo a říká se, že takřka veškerý rozvoj této říše, vzrůst obyvatelstva této říše děkovati lze namnoze novým průplavům této říše. Jest sice pravda, velectění pánové, že kanály řek v říši německé silně přispěly k tomu, aby obchod a průmysl se rozvinul, a aby obyvatelstvo poblíže těchto kanálů spíše se hromadilo.

Ale na druhé straně jest také pravdou, že i tento obchod a průmysl i bez těchto průplavů by na jednom místě státi nezůstal. Vždyť máte, velevážení pánové, příklad zde na ohromných našich obcích venkovských Žižkově a Vinohradech, kteréžto vzrostly v takovém poměru, jako nikde jinde u nás, a přece se zde žádné průplavy nenalézají. Pak mohlo by se říci, že nejen obrovský vzrůst Berlína, nýbrž i veškerý vzrůst průmyslu a obchodu v německé říši vodním cestám vzrůst svůj co děkovati má.

Jestli se ukazuje na Francii, že ona těch 5 miliard mohla zaplatiti svým levným dopravnictvím, pak mohlo by se poukázati na to, že na druhé straně i Německo těchto 5 miliard ve prospěch svého obchodu a průmyslu použilo. Oni pánové, kteří v německém průmyslu vidí náš vzor, nemají zapomínati, že v Německu mají jiné vlády, takové, které znají jen prospěch své říše, jen prospěch svého zemědělství, svého obchodu a průmyslu; kdežto vlády naše, vlády rakouské, nehledí prospěchu našeho zemědělství, ani často ne prospěchu našeho průmyslu, v opaku k oněm, že táží se často, co libo pánům v Berlíně, a co poroučejí páni v Pešti. (Výborně! Tak jest!)

Poměry Francie i Německa jsou naprosto jiné, než jsou poměry naší říše, a ono není vždy užitečným všecko tam, co prospěšným jinde. Pošlete na příklad rolníka z vysokých Krkonoš k českému Brodu, uložte mu, aby tam pěstoval pozdní len, a pošlete rolníka z Českého Brodu na vysoké Krkonoše, aby tam pěstoval cukrovku, slevte jim oběma daně, vysaďte jim ceny nejvyšší. a oba spláčou nad výdělkem.

Třetí otázka jest, jaký bude míti vliv na český průmysl a české zemědělství. Ono všeobecným heslem jest: "Pomůže se průmyslu a zvláště velkému. " Průmysl prý se povznese a nový povstane. Ale nevím, velevážení pánové, zda někdo z těch pánů až dosud řekl nám, jakému průmyslu se pomoci má a který že to průmysl má znovu býti ze země vyčarován. Jestli snad míněn jest průmysl cukerní, pak o tom bylo by škoda dnes se zmiňovati, vždyť vy víte, že s bídou a nouzí udržují se cukrovary staré, a že nemožností by bylo, aby se zakládaly cukrovary nové, Jestli se obrátíte, pánové, na naše lihovarnictví, chcete snad prospěti mu tím, když otevře se cesta levnějšímu lihu haličskému, který takto levným způsobem bude moci konkurovati s českým? - Můžete snad tím rozmnožiti průmysl pivovarnický ? \ ždyť právě ony velké nové pivovary, které se nyní zakládají, utloukají řadu malých Myslíte snad sladovny ? Vy víte ale, že některé loni nepracovaly, anebo že výrobu svoji jen na míru nejmenší omezily. Či máte snad právo říci, že naše vlády se postarají v naší otázce celní, aby naše obilí, respektive náš ječmen byl chráněn? Otázka ta ještě dnes rozluštěna není, a záruka dána nám dosud nebyla žádná. Máte tu dále škrobárny, které jsou snad hůře na tom, nežli mnohé a mnohé cukrovary, či snad je možno, aby průmyslu mlynářskému bylo pomoženo, když okolo něho by se mohla voziti levnějším způsobem mouka uherská? Máte zde průmysl lnářský. Tento průmysl měl před 30 lety 450. 000 vřeten, dnes jich má jen 280. 000 tedy za těch 30 let ubylo mu 37°/0. Pánové, tento průmysl je sice zámožný, ale tato zámožnost trvá od minulých let a to je příčinou, že tento průmysl a dále vysoce zdokonalená technika je příčinou, že drží se nad vodou, že může konkurovati se soutěží cizozemskou.

Plátenictví je hůře na tom, než lnářství. Máte textilní průmysl bavlnářský. Oni ti páni bavlnářští baronové sice také naříkají, než tuto otázku zde luštiti nemůžeme, poněvadž se činí s takovou chytristikou, aby při rozhodování budoucích otázek celních mohli ti páni dokázati, že se jim taky tak dobře nevede, jako sedlákům.

Máte zde továrny na umělá hnojiva. Když zničíte rolnictvo české, pro koho se budou vyráběti ona umělá hnojiva, když od hospodářství intensivního budeme museti sestoupiti k hospodářství extensivnímu. Máte dílny a továrny na hospodářské stroje. Chcete je snad rozmnožiti, když je možnost, že náš stav selský bude rozbit, že tam, kde dodnes pracovala mlátička žentourová, bude pracovati cep, kde pracoval těžký pluh, bude pracovati motyka, a na místě secího stroje bude pracovati rozsívka. Mohlo by se takovýmto způsobem uvésti ještě celá řada různých odvětví průmyslů a já zmíním se ještě o jednom průmyslu, který naši páni znalci vždy na paměti mají.

Jest to uhlí. Titiž pánové ale do nedávna říkali, že přes příliš drancují se tyto podzemní poklady naší vlasti. Chcete v tom dnes viděti spásu našij když se budou drancovati měrou dvojnásobnou. Řekne se, uhlí bude lacinější! Ale kde máte doklady k tomu, kde máte právo, abyjste tak mohli říci ? Víte snad, že to, co ušetří konsument na dopravě, budou moci uhelní karteláři přiraziti na ceně toho uhlí? Můžete tomu brániti? Vždyt víte, že při nedávné stávce na jedné straně tisíce lidi hladovělo a na druhé straně tisíce lidi nevinně mrzlo. A co tomu říkala vláda. Naše vláda zamhuřovala nad tím v rozpacích veřejné své oko a netroufala si poprositi pány karteláře, aby sáhli do svého přeplněného sáčku.

 Velevážení pánové, leží před námi spis p. dr. Schlesingra - "Donau-Moldau- und Elbekanal". Račte prominouti, že se zde zabývám poněkud tímto spisem, vždyt je to jediná vládni pomůcka, která nám byla na stůl položena, a v této knize mluví se o jisté chemické továrně v Ústí nad Labem a zmiňuje se tam ciferně jako výsledek úsudku znalců, že továrna tato ušetří ročně 200. 000 K na přívozu z Hamburka atd. Z toho vyvozuji páni znalci, že tolik ušetří i jiné velké firmy. Také velevážený pan posl. Kaftan vypočetl nám, jednaje v této schůzi o celé kanalisaci Vltavsko-dunajského průplavu, že oproti dnešním tarifům 8-9 K sníženy budou tarify vodní na 306 K.

Já bych neměl proti těm 3 K pranic, ale u těch 6 h se musím pozastaviti. Jak je možno, když jde o tento průplav Dunajsko-vltavský, o kterém se neví, jestli bude státi 140, nebo 150 neb 200 milionů, jak je možno, aby ta cifra sazby dopravní až na halíř byla již napřed vypočítána. (Veselost !)

Než já nechci nechati platiti tu cifru. Velectěný p. posl. Kaftan. vypočítává, že se proti dráze ušetří 4. 94 až 5. 94 pro tunu, tedy 49. 4 a 69. 4 na 1 kg. Při tom p. posl. Kaftan vypočítává, že se ušetří při 15tihodinové jízdě 11 milionů a při celoroční jízdě 19, 800. 000. Jest tu v tomto sněmu ještě jiný na slovo vzatý odborník a zna-