Kommission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten zur Beratung und Berichterstattung binnen 8 Tagen zuzuweisen;
2. von der Drucklegung des Antrages und
3. von der Drucklegung des Kommissionsberichtes Umgang zu nehmen.
Ich muß in dieser Beziehung darauf verweisen, daß eine Zuweisung ohne erste Lesung nur bei einem gedruckten Antrage Zulässig ist, und daß die Zusätze, welche in Bezug auf die Drucklegung, auf eine Fristverkürzung usw. gemacht werden, nur durch Beschluß des Hauses erfolgen könnten und daher als Gegenstand auf die Tagesordnung gefetzt werden müßten.
Nachdem ich nun vermute, daß im großen Ganzen die Herren Antragsteller hauptsächlich darauf Gewicht legen, daß dieser Antrag ohne erste Lesung mit möglichster Beschleunigung an die Kommission kommt, habe ich die Drucklegung dieses Antrages veranlaßt, wodurch keine Verzögerung eingetreten ist, und erkläre ich, daß, falls keine Einwendung dagegen erhoben wird, ich bereit bin, diesen Antrag ohne erste Lesung an die Kommission zu verweisen, jedoch selbstverständlich, ohne daß dadurch über die übrigen Abkürzungsmodalitäten Beschluß gefaßt werden könnte.
Sollte dagegen eine Einwendung erhoben werden, so müßte ich den Antrag auf die Tagesordnung fetzen, wobei ich Selbstverständlich nicht in der Lage bin, zu bestimmen, an welchem Tage dies geschehen wird, und es müßte dann auf Grund der Begründung des Herrn Antragstellers erst vom hohen Hause über die weiteren von ihm beantragten Kürzungen Beschluß gefaßt werden..
Mám před sebou ještě návrh poslance Fr. Besemůllera a soudruhů ve příčině předkládání dokladů, knih hlavních, pokladničních atd. k okresním účtům.
Poukazuji na to, že páni navrhovatelé ve formálním ohledu navrhují, aby návrh tento přikázán byl bez prvého čtení komisi pro záležitosti okresní a obecní k projednání a podání zprávy do 8 dnů a aby jak návrh tento, tak i zpráva komise nebyly tištěny.
Musím na to upozorniti, že přikázání návrhu bez prvního čtení komisím může se státi toliko při tištěných návrzích.
Jelikož jsem měl za to, že páni navrhovatelé kladou hlavní váhu na to, aby tento návrh přikázán byl co možná brzy komisi, a jelikož tím nebylo ničeho promeškáno, zařídil jsem, aby návrh přišel do tisku a prohlašuji, že jsem hotov přikázati tento návrh bez prvního čtení komisi, pakli proti tomu nebude činěna žádná námitka že však v tomto případě by další návrhy na urychlení nemohly býti usneseny, poněvadž, kdyby tyto měly býti usneseny, musil bych dáti návrh na denní pořádek, při čemž v tomto okamžiku nemohu sděliti, kdy by se to mohlo státi, a teprve na základě odůvodnění p. navrhovatele by pak se mohlo státi dotyčné usnesení sl. sněmu.
Ich stelle daher die Anfrage, ob gegen die Verweisung ohne erste Lesung eine Einwendung erhoben wird.
Činím dotaz, zdali proti přikázání tohoto návrhu bez prvního čtení činí se námitka.
Činí někdo námitku?
Námitka nebyla činěna a přikážu tudíž tento návrh bez prvního čtení komisi pro záležitosti okresní a obecní.
Es ist keine Einwendung erhoben worden und ich werde daher diesen Antrag der Kommission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten zuweisen.
Pan poslanec dr. Baxa předloživ lékařské vysvědčení, oznámil, že pro onemocnění nemůže se súčastniti jednání sněmovních.
Der Herr Abg. Dr. Bara hat unter Vorlage eines ärztlichen Zeugnisses angezeigt, daß er wegen Erkrankung an den Verhandlungen des Landtages sich nicht beteiligen kann.
Der Herr Abg. Iro hat sich wegen Unwohlseins entschuldigt.
Pan poslanec Iro omluvil se pro churavost.
Pan polanec Adámek a soudruzi po-
dali mi návrh na změnu zákona o dozoru ke školám.
Die Herren Abg. Karl Adámek und Genossen haben mir einen Antrag auf Abänderung des Gesetzes über die Schulaufsicht überreicht.
Při tom podotýkám, že k tomuto návrhu je přiložena osnova zákona, kterou nedám čisti, která se však dá s návrhem do tisku.
Ich bemerke, daß dem Antrage ein Gesetzentwurf beigelegt ist, welchen ich nicht zur Verlesung bringe, welcher jedoch gedruckt mit dem Antrage verteilt werden wird.
Sněmovní sekretář Höhm (čte): Návrh poslance Karla Adámka a soudruhů na změnu zákona o dozoru ke školám ze dne 24. února 1873 č. 17. z. z.
Slavný sněme, račiž se usnésti:
I. Přiložený návrh na změnu § 23., 25. a 33. zákona o dozoru ke školám ze dne 24. února 1873 se schvaluje.
II. V ohledu formálním bud ž tento návrh odevzdán školské komisi ku poradě a podání zprávy.
V Praze, dne 10. července l902.
Karol Adámek a soudruzi.
Nejvyšší maršálek zemský: Naložím s tímto návrhem dle jednacího řádu.
Ich werde diesen Antrag der geschäftsordnungsmäßigen Behandlung unterziehen.
Páni posl. Hovorka a soudruzi mi podali návrh.
Die Herren Abg. Franz Hovorka und Genossen haben mir einen Antrag überreicht.
Žádám, by tento návrh byl přečten.
Sněmovní sekretář Höhm (čte): Návrh poslance Hovorky a soudruhů v příčině udělení vydatné podpory z prostředků zemských a státních obcím: Hornímu Jeleni, Dolnímu Jelení, Plchovicím, Plchůvkám, Újezdu, Skorejnicím, Bošínu, Běstovicím a Chocni v okresu Vysokomýtském.
Dne 1. července 1902 stížená byla část okresu krupobitím, čímž polní úroda v obcích Horním Jelení, v Dolním Jelení Plchovicích, Plchůvkách, v Újezdě, ve Skorejnicích, v Bošině, v Běstovicích a Chocni okresu Vysokomýtského byla v značné míře poškozena a na některých místech úplně zničena Rozsah škod touto živelní pohromou způsobených nedá se ani dnes přesně odhadnouti.
Vzhledem k tomu, že v okresu Vysokomýtském panuje delší řadu let neúroda následkem sucha a velikých škod hraboši způsobených a nyní ještě touto živelní pohromou postižené obce upadají do největší bídy a nouze, jest třeba postiženému rolnictvu poskytnouti zvýšené podpory.
Těmto tak velice postiženým lze pomoci jedině podporou zemskou, hlavně však vydatnou podporou státní.
Z tohoto důvodu navrhují podepsaní:
1. Rolnictvu výše jmenovaných obcí okresu Vysokomýtského, krupobitím dne 1. července 1902 postiženému, budiž po vykonaném neodkladném šetření poskytnuta podpora z prostředků zemských.
2. C. k. vláda se vyzývá, aby rolnictva uvedených obcí v okresu Vysokomýtském, krupobitím postiženým, poskytla vydatnou a rychlou podporu státní na zakoupení nejnutnějších potřeb a na základě uznaných škod poskytla dostatečnou slevu c. k. daní.
Ve formálním ohledu se navrhuje, aby tento návrh přikázán byl ihned bez prvého čtení komisi rozpočtové k urychlenému řízení.
V Praze, dne 17. července 1902.
Frant. Hovorka.
Nejvyšší maršálek zemský: Naložím s tímto návrhem dle jednacího řádu.
Ich werde diesen Antrag der geschäftsordnungsmäßigen Behandlung unterziehen.
Pánové, odpusťte, - když opětně Vás žádám, aby páni navrhovatelé nedávali ku svým návrhům dlouhá odůvodněni. K odůvodnění slouží první čtení a, pakli si někdo přeje, aby byl návrh zvláště odůvodněn, má jeho návrh přijíti k prvnímu čtení na denní pořádek. Návrh sám ale má obsahovati právě toliko návrh, který se předkládá sněmu k usnesení.
Ich ersuche neuerlich die Herren, welche Anträge einzubringen beabsichtigen, diesen Anträgen nicht lange Begründungen vorhergehen zu lassen.
Zur Begründung der Anträge soll die erste Lesung dienen, und wenn die Herren eine Begründung für notwendig halten. So müßten die Anträge aus die Tagesordnung zur ersten Lesung kommen.
Die Anträge selbst aber sollen nur dasjenige enthalten, worüber der Landtag Beschluß fassen soll.
Ich konstatiere die Beschlußfähigkeit des hohen Hauses.
Prohlašuji, že jest slavný sněm způsobilý usnášeti se.
Wir übergehen zur Tagesordnung.
Přejdeme k dennímu pořádku.
Erster Gegenstand der Tagesordnung ist die Fortsetzung in der zweiten Lesung des Berichtes der Kommission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten über den Antrag der Abgeordneten Johann Rataj und Genossen auf Abänderung des Gesetzes vom 21. September 1869 R. -G. -Bl. No. 150.
Prvním předmětem denního pořádku jest pokračování v druhém čtení zprávy komise pro záležitosti okresní a obecní o návrhu poslanců Jana Rataje a soudruhů na změnu zákona ze dne 21. září 1869 ř. z. č. 150.
Dospěli jsme při ukončení minulého sezení k tomu, že několik řečníků bylo zapsáno, kteří nyní přijdou k řeči.
Am Schlüsse der vorigen Sitzung wurde die Debatte abgebrochen, nachdem noch mehrere Herren zum Worte gemeldet sind, werden dieselben gegenwärtig das Wort erhalten.
Prvním řečníkem jest pan poslanec JUDr. Brzorád.
Nežli mu dám slovo, dovoluji si slavnému sněmu německý text návrhu pana poslance dra. Pippicha sděliti.
Der erste Redner, welcher zum Worte gelangen wird, ist der Herr Abg. Dr. Brzorád.
Bevor ich demselben das Wort erteile, werde ich dem hohen Hause den deutschen Text des Antrages des Herrn Dr. Pippich mitteilen, welcher in der vorigen Sitzung Zu diesem Gegenstande gestellt worden ist.
Der Herr Abg. Dr. Pippich beantragt:
Die k. k. Regierung wird aufgefordert, in Erwägung zu ziehen, ob und inwiefern der Grundsatz der obligatorischen Vergleichsversuche von den Gemeindevergleichsämtern durch eine eventuelle Abänderung des Reichsgesetzes vom 21. September 1869, R. -G. -Bl. 150, bezw. Landesgesetzes vom 10. Feber 1873, L. -G. -B1. Z. 12 Gesetzeskraft erlangen sollte.
Dávám slovo panu poslanci Brzorádovi.
Posl. dr. Brzorád: Slavný sněme! Budiž mi dovoleno co členu komise pro okresní a obecní záležitosti, abych návrhy této komise v krátkosti odůvodnil.
Činím tak jménem většiny našeho klubu, který se usnesl hlasovati pro návrhy komise.
Pan posl. za město Chrudim dokazoval, že návrhy nemají praktické důležitosti a že v míře nemalé ohrožují právní bezpečnost. Mám za to, že náhled pana posl. za město Chrudim, jakož i jeho obavy, nejsou plně odůvodněny.
Komise pro okresní a obecní záležitosti rokovala o svých návrzích velmi obšírně a důkladně, a sice dva roky za sebou, a přišla jednomyslně ku svému návrhu jak roku loňského tak roku letošního. V loňské komisi byl referentem o těchto návrzích známý český právník pan dr. Žalud a v komisi zasedalo, zejména v loňské komisi, pět právníků, pět advokátů, jak ze strany české tak ze strany německé.
Návrhy komise byly jednomyslně přijaty. Již tato okolnost dává jakousi záruku, že snad tyto návrhy nejsou tak nebezpečné, jak bylo zde líčeno.
Komise ovšem nezkoumala tendenci, jakou navrhovatelé snad návrhy svými sledovali; zkoumala, zdali návrhy ty jsou prospěšné a účelné, a přišla k tomu náhledu, že jsou skutečně prospěšné a účelné, a proto se také na nich usnesla.
Pan poslanec za město Chrudim vidi v návrzích komise zasahování do volného práva majetkového a ohrožení bezpečnost jistoty právní, on se obává, že členové úřadů narovnacích nemají dosti odborného vzdělání a vědomosti a dosti nestrannosti, aby se mohli zabývati právnicky tak složitými věcmi, jako jsou spory o rušenou držbu, o výměrech a upravení hranic atd. Obává se, že nebude dosti záruk, a obává se, by nepoužívali úřadu svého k tomu aby na jednu nebo druhou stranu činili nátlak.
Mně se zdá, že by námitky byly oprávněny, kdybychom těm úřadům dávali moc rozhodovati o těchto sporech. Ale o to se nejedná. Zde jde pouze o to, aby zmíněným sporům předcházel pokus o smír doma, a proto jest mně věru nepochopitelno, jak by takovým pokusem o smír doma mohla se právní bezpečnost a jistota ohroziti a jaké by to bylo zasahováni do práv jednotlivých osob. Není také, myslím, nutno, aby pro pokus o smír bylo třeba odborné znalosti. To by se osoby, které neznají práva, nemohly smiřovati.
Ovšem k rozluštění spletitých poměrů jest třeba znalosti zákona, ale k pokusu o smír, myslím, že stačí obyčejná znalost životní, obyčejná zkušenost životní.
Komise vycházela se stanoviska, že by to bylo velkým prospěchem veškerého obyvatelstva, kdyby se celá řada sporů, namnoze zbytečně zaváděných, mohla vyrovnati doma.
Komise byla přesvědčena, že značná část sporů nevychází ani tak ze zlomyslnosti, nýbrž mnohem více z neznalosti věci a nedorozumění. Spory takové na každý způsob dají se mnohem snáze vyrovnati doma, než když přijdou k soudu a jsou s nimi značné výlohy spojeny. Usnadniti možnost takového smíru doma považuji za povinnost zákonodárství.
Že posud obyvatelstvo málo těchto narovnacích soudů užívalo, jest pravda; ale hlavní důvod toho shledává komise v tom, že každému byla dána úplná volnost, chce-li učiniti pokus čili nechce-li učiniti pokus narovnání.
Má-li se dle našeho náhledu tato instituce zdravě vyvinouti, musí se státi pokus o smír obligatorní. V tom také komise nevidí žádné zasahování do soukromých práv, vždyť to nucení omezuje se na minimum. Toto nuceni spočívá v tom, že, než kdo přijde k sondu, má se státi pokus o smír doma. Ani druhá strana není nucena k tomuto pokusu se dostaviti; když nechce nemusí přijíti.
Nenavrhujeme nucení, které se obmezuje na nejmenší míru Není zde také nebezpečí, že by se z toho mohla vyvinouti nějaká pohroma pro ty, kteří před tento prostředkující úřad přijdou.
Jest pravda, že naše samosprávné řízení má mnoho vad, ale tak špatná není naše samospráva, aby pouhé objevení se stran před samosprávnými úřady bylo spojeno s nebezpečím pro strany, že jsou utlačovány, že jsou znásilňovány. Rozhodně horší nátlak jest možný, který se u soudu při pokusu o smír může prováděti, a bohužel prakse také ukazuje, že se to často v neoprávněné míře děje.
Soudce má zcela jinou moc v rukou, aby donutil strany, které by nechtěly, k tomu, aby se smířily, než obecní starosta a úřady narovnací. Jaké spory sesrovnávají při takových úřadech? Spory jednoduché, maličkosti, malichernosti. Jakmile přijdou spletité právní otázky, tu se ani úřady narovnací nebudou do toho míchati, ani strany nebudou chtíti učiniti bez zvláštní právní porady smír, který by se týkal důležitých a spletitých otázek právních.
To nebezpečí, které v tom vidí pan poslanec za Chrudim, já v tom viděti nemohu.
Velectění pánové, aby nepřišly malicherné, odiosní spory, jako jsou spory pro hlouposti, zavedené ve věcech rušené držby nebo o výměnek, které jsou obyčejně mezi příbuznými, to jest zájem každého slušného advokáta, který se nerad zabývá takovými věcmi, které by se daly hravě doma smířiti.
Již tedy se stanoviska právního přítele myslím, že není závady, aby se děly takové pokusy.
Pan poslanec za město Chrudim učinil návrh, který jest vlastně částečným vyvrácením jeho řeči, poněvadž on také chce, aby se vládě dalo na uváženou, jestli něco podobného by se nemělo zavésti. Je-li ta instituce tak nebezpečnou jak on myslí, bylo by nebezpečno vybízeti vládu, aby to zkoumala.
Já myslím, že jsem ukázal v těchto krátkých slovech dostatečně, že toho nebezpečenství zde není, a, poněvadž jsem přesvědčen, že zdravý rozvoj této instituce byl by velkým dobrodiním pro veškeré vrstvy našeho lidu, odporučuji slavnému sněmu, by přijal návrhy komise. (Výborně! Potlesk. )
Nejvyšší maršálek zemský: Dovoluji si sděliti, že pan poslanec Rataj, zapsaný jako řečník proti návrhu, vymění si místo s panem poslancem Šťastným.
Ich erlaube mir mit urteilen, daß der Herr Abgeordnete Rataj sich zum Worte für den Kommissionsantrag gemeldet und seinen Platz mit dem Herrn Abgeordneten Šťastný vertauscht hat-
Nachdem jetzt ein Redner für den Kommissionsantrag gesprochen hat, so gelangt nunmehr ein gegen den Antrag eingetragener Redner zum Worte und ich erteile das Wort dem Herrn Abg. Dr. Hackel
Abgeordneter Dr. Hackel: Hoher Landtag! Schon der Umstand, daß ich gezwungen bin, gegen den von einem hochgeehrten Parteigenossen vertretenen Antrag hier das Wort zu ergreifen, wird mich wohl gegen den etwa bereit gehaltenen Vorwurf schützen, daß ich den vom Herrn Antragsteller beabsichtigten Zweck der Erlassung eines Gesetzes auf Einführung der obligatorischen GemeindeVermittlungsämter etwa vom Parteisstandpunkte oder ober gar von dem Standpunkte einer einzelnen Berufsklasse beurteile.
Keineswegs! Nur sachliche Erwägungen sind es, welche mich dazu bestimmen, diesen Antrag auf Einführung obligatorischer Gemeindevermittlungsämter zu bekämpfen und Sie, geehrte Herren, zu ersuchen, diesen Antrag abzulehnen.
Die Bedenken, welche ich gegen diesen Antrag hege, sind in Kürze folgende:
Zunächst scheint mir dieser Antrag mit den von allen Seiten stets und immerdar, und ich muß sagen, mit vollständiger Berechtigung, "vorgebrachten Klagen über die allzustarke Überbürdung unserer Gemeinden mit den Arbeiten des eigenen und auch des übertragenen Wirkungskreises im krassesten Widersprach zu stehen.
Die Herren Antragsteller dürfen durchaus nicht glauben, daß sie mit der Annahme dieses Antrages unseren Gemeinden irgendwelche Dienste erweisen werden. Ich will Zwar als möglich zugeben, daß sich durch den Reiz der Neuheit bewogen, viele Personen in den Gemeinden finden werden, welche das Amt eines Beyers der Gemeindevermittlungsämter annehmen würden. Ich will auch als möglich zugeben, daß diese Personen mit Ernst und nach besten Kräften bestrebt sein würden, den ihnen dießbezüglich zufallenden Ausgaben gerecht zu werden
Aber, meine Herren, dies würde gewiß nur für den Anfang gelten und gar bald würden sich jene Fälle mehren, wo man in den Gemeinden kaum eine einzige Person finden würde, welche freiwillig das Amt des Beisitzers dieser Vermittlungsamter würde übernehmen wollen. Noch mehr Falle würden sich aber ereignen, daß die zwangsweise bestellten Vertrauensmänner mit allen möglichen Mitteln trachten würden, sich den ihnen obliegenden Aufgaben zu entziehen. Wer dies, meine Herren, nicht glauben will, der gehe einfach zu den Vorsitzenden unserer Steuerkommissionen und er wird dort erfahren, wie bei Beginn der Wirksamkeit unserer neuen Steuergesetze sich unzählige Personen geradezu herandrängten, um in diese Kommissionen hineingewählt respektive hineinernannt zu werden. Und kaum war ein ganzes Jahr ins Land gezogen, so sah man diese Herren äußerst selten in den Sitzungen erscheinen und so erklärt es sich, daß manchmal Advokaten über das Einkommen von Schustern und Schneidern zu erkennen haben und umgekehrt. Nun, meine Herren, wen auch dieses Beispiel nicht überzeugt, den möchte ich an die Einrichtung unserer Geschworenengerichte erinnern und mochte ihm nahelegen, wie oft die Staatsbürger, welche als Geschworene ausgelöst werden, diese Auslosung geradezu als ein sie treffendes Unglück auffassen.
Als stärkstes Argument, welches gegen die Einführung obligatorischer Gemeindevermittlungsämter zu sprechen scheint, muß ich aber hervorheben den Mangel eines jeden diesbezüglichen Bedürfnisses.
Daß ein solches Bedürfnis tatsächlich nicht vorhanden ist, dafür spricht am besten die auch vom Herrn Berichterstatter hervorgehobene Tatsache, daß von der Ermächtigung des Reichsgesetzes vom 21. Sept. 1869 bisher nirgends Gebrauch gemacht worden ist.
Es dürfte auch angezeigt sein, meine Herren, hier daran zu erinnern, daß unsere neue Zivilproceßordnung es jedem Berufsrichter zur Pflicht macht, vor Eingehen in die ordentliche Streitverhandlung einen Vergleich herbeizuführen oder zu erstreben und ich, meine Herren, bin durch die Erfahrung Zu der Überzeugung gekommen, daß ein jeder Richter, der es ernst mit seinem Berufe meint, dieser Pflicht gerne und willig entspricht, und wir sind gottlob in der Lage, auf einen solchen Richterstand fast ausnahmslos hinweisen zu können.
Soweit also, meine Herren, der Antrag der Herren Abgeordneten Rataj und Genossen die Tendenz verfolgt, die Prozeßführungen zu seltenen Ausnahmen zumachen, ist dieser Antrag seitens unserer Zivilprozeßordnung schon längst überholt worden Zu einem weiteren, und zwar nicht unwichtigem Bedenken Scheint mir aber der in Beratung Stehende Antrag durch die Bestimmung Anlaß zu bieten, daß die Einführung der Gemeindevermittlungsämter in jenen Fällen obligatorisch Sein soll, welche unter der Zahl 1 lit. b bis e angeführt sind.
Der Kommissionsantrag unterscheidet sich diesbezüglich von dein Antrage, beziehungsweise Vorschlage der Herren Antragsteller selbst, indem er den Fall Z. 1 lit. a deshalb vor dieser Bestimmung ausschließt, weil er die Gefahr ersaßt, welche in dieser Bestimmung für die Rechtssprechung, beziehungsweise für die Rechtsuchenden gelegen ist.
Glauben Sie nun, meine Herren, ja nicht, daß diese Gefahr nur beim Punkte 1 Z. a) besteht. Auch bei Den übrigen Fällen, wo obligatorisch Gemeindevermittlung eintreten soll, besteht gewiß diese Gefahr.
Ich erinnere, meine Herren, zum Beispiel nur an die Anmaßung von Servituten, insbesondere aber an jene Besitzstörungen, wo die Spuren dieser Besitzstörungen in kürzester Zeit verwischt werden. Oft ist diese Spur für den in seinem Rechte Verletzten der einzige Beweis, welchen er dem Gerichte vorbringen kann.
Ist er aber um diesen Beweis gebracht, dann ist die Einführung der Gemeindevermittlungsämtern nicht nur eine Rechtsverzögerung, sondern eine Rechtsverweigerung. (Rufe: Sehr richtig!)
Ich glaube schließlich, meine Herren noch darauf hinweisen zu sollen, daß oft durch die Dazwischenkunft rechtsunkundiger Personen die einfachsten Rechtsfachen so verwickelt werden, daß ihre Lösung Dann ein ungemein schwieriges Problem ist, daß dann diese Lösung, die meist nur mit Zuhilfenahme von Advokaten geschehen kann, auch für die Rechtsuchenden mit bedeutenden Kosten verbunden ist, und es würde sonach infolge dessen dieser Antrag in vielen Fällen -ich sage durchaus nicht in allen, aber in vielen Fällen - nicht eine Rechtsverbilligung, sondern eine Rechtsverteuerung bedeuten.
Soweit aber dieser Antrag tatsächlich eine Rechtsverbilligung involviert - durch die Einführung der Stempel- und Gebührenfreiheit - kann dieselbe für die im Antrage festgestellten Rechtsverhältnisse auf andere Weise verwirklicht werden, wie beispielsweise dadurch, daß für das Verfahren vor den ordentlichen Gerichten Die Stempel- und Gebührenfreiheit angestrebt wird.
Ob die Finanzverwaltung eine solche Begünstigung erteilen wird, ist freilich eine andere Frage.
Nach den von mir hier sachlich angeführten Argumenten, meine Herren, werden Sie es wohl begreiflich finden, daß ich und meine Parteigenossen gegen den Antrag der Herren Abgeordneten Rataj und Genossen und für den Resolutionsantrag des Herrn Dr. Pippich stimmen werden. (Lebhafter Beifall)
Nejvyšší maršálek zemský: Přijde nyní k řeči pan posl. Rataj. Dávám jemu slovo.
Posl. Rataj: Slavný sněme! Neměl jsem v úmyslu přihlásiti se ke slova při záležitosti, o kterou právě jde, neboť byl jsem co navrhovatel spokojen se zprávou komise pro záležitosti okresní a obecní jakož i vůbec s vývody zpravodaje p. posl. Posselta.
Avšak stanovisko, jaké právě v řeči své nyní zaujal p. dr. advokát Hacker a zvláště v poslední schůzi ve své řeči p. posl. dr. Pippich a způsob mluvy vůči návrhu mému a mých soudruhů, přimělo mne na obhájeni návrhu tohoto několik slov promluviti. Co vlastně jest cílem zmíněného návrhu. Žádáme změnu říšského zákona v ten smysl, že chceme zřízení povinných narovnávacích úřadů, čili smírčích soudů v obcích pro záležitosti v návrhu uvedených proto, aby ten, který jest na svém právu zkracován a dovolává se svého práva, byl povinen předložiti stížnost za příčinou docílení smíru před smírčí soud a teprve, když se nedocílí urovnání ve sporné věci, měl pak právo k nastoupení k obhájení práva svého u příslušných úřadů. Podáni návrhu zmíněného stalo se z potřeby a v prospěchu zejména venkovského obyvatelstva zvláště rolnického, a to na základě smutných zkušeností, jaké hrozné následky měly spory o věci nepatrného významu a ceny.
Velevážení pánové, máme tisíce případů v království Českém na venkově, že mnozí sousedé pro nepatrnou věc pustili se do sporu, vyhledavše sobě ihned právních zástupců, ač věc sporná měla cenu namnoze úplně nepatrnou, nedosahující v tisíci případech ani ceny 5 zl. Velevážení pánové, já jsem přesvědčen také, že to také všichni víte, že stalo se tisíce případů, při kterých navzájem žalující se sousedé přišli o celý svůj majetek, který po staletí býval v držení dotyčných rodin, arciť nerozumnou jich neústupností, avšak namnoze zúmyslně sílenou nesvědomitými právními zástupci. A jaký býval obyčejně anebo bývá konec takových sporů? Když takové spory na mnoze po léta se vedou, stojí mnoho peněz a když již oba právní zástupci žalujících se sousedů se přesvědčí, že na všech není již co vzíti, a že již nákladem na spor mají i košili přes hlavu staženou, tu nabídnou jim konečně, smír, který také bývá bohužel pozdě přijat. Žalujícím se sousedům zůstává však údělem hůl žebrácká! Připomínám dále, že následky takových sporů mezi žalujícími se rodinami jest zášť a nenávist hrozná, která často jde i za hrob, a proto každý zkušený muž - zejména v poměrech venkovských - uzná, že požadavky vyslovené v návrhu zmíněném úplné odpovídají prospěchům obyvatelstva zejména rolnického v každém směru.
Já a moji spolunavrhovatelé máme nezvratné přesvědčení, že povinné zavedení narovnávacích úřadů v obcích bude blahodárně působiti a že domluvy členů smírčího soudu přimějí sporné strany v četných případech ke smíru, aniž by tím se stanoviska právnického nějakých škod na jejich právu jim vzešlo. Toť jen stručně uvedené důvody, ze kterých jsme návrh zmíněný podali.
Pan posl. dr. Pippich řekl ve své řeči, dle mého náhledu silně ironicky, že nechce zkoumat, z jakých tendencí vyplynul návrh navrhovatelův, ani, máme-li zde činiti pouze s heslem agrárníků a má-li se heslem tím projevili, že agrárníci jsou nejlepšími zástupci rolnického lidu.
Já bych mohl stejně ironicky říci panu dru Pippichovi, že také já nechci zkoumat, proč p. dr. Pippich mluvil proti návrhu našemu, zda z opravdové lásky k rolnictvu, či z obavy, že by Členové smírčích soudů porušili pojem práva anebo konečně z obavy, že pp. advokátům by ubyla ovčička, která se dobrovolně dostavovala k těmto ke střiži, ku své vlastní škodě. Ale tvrdím, že by pan dr. Pippich lépe učinil, kdyby své starosti o nás nám ponechal, poněvadž nevěřím a nevěří jemu také ostatní veřejnost, co ve své řeči proti návrhu našemu předstíral.
Zároveň musím, velectění pánové, prohlásiti, že naprosto mne také nepřesvědčily důvody ctěného pana předřečníka z německé strany, poněvadž, ač v předu své řeči snažil se obhájiti, že nemluví jako advokát, přece se mu to nepodařilo, stále předstíraje také starost o nás, o které já vážně pochybuji a proto nebudiž mně to ve zlé vykládáno, když řeknu, že my mu rovněž nevěříme.
Ale mám to hluboké a pevné přesvědčení, že, jak pán posl. dr. Brzorád podotkl - a já mu za to vděčím, že co