Welt wird sich ein ganzes Volk so herabdrücken lassen, daß es keine gesetzliche Vertretung im Landesausschusse und in der Landesverwaltung hat und nur auf die Gnade einer Mehrheit in einer parlamentarischen Körperschaft wie hier im Landtage angewiesen ist.

Denn tatsächlich bewilligen Sie uns diese zwei deutschen Landesausschußbeisitzer, die wir gegenwärtig im Landesausschusse besitzen, nur aus Gnade. Sie können ebenso gut morgen erklären, wir wählen keinen Deutschen in den Landesausschuß, und wir haben nicht das mindeste gesetzliche Mittel, um uns gegen derartige Gewaltakte zu wehren, und ich kann nur im Namen meiner Partei erklären, daß wir nicht gesonnen sind, diesen Zustand auf die Dauer zu dulden. Wir haben nichts dagegen einzuwenden, wenn Sie weiter fortfahren, auch fernerhin durch derartige Gesetze die Agenda des Landesausschusses immer wieder zu vermehren, wir fordern aber klipp und klar, daß der Landesausschuß oder die Regierung uns in einem der nächsten Sessionsabschnitte einen Gesetzentwurs vorlegt, wo das gesetzliche Recht der Wahl und Vertretung des deutschen Volkes in dem Landesausschusse und in den Landesanstalten und Kommissionen u. s. w. dieses Hauses ein für allemal niedergelegt wird. (Rufe: Das werden wir nie erleben!)

Wir richten diese Aufforderung vor allem an die Regierung in ernstester Weise und knüpfen daran die Bemerkung, daß sowohl die Regierung als auch die Mehrheit der Parteien es wohl wissen, daß es sowohl im Reichsrate als in den verschiedenen Landtagen in Oesterreich Mittel und Wege gibt, daß eine vergewaltigte Minorität, der man ihr natürliches Recht vorenthält, sich dieses Recht verschaffe. (Abg. Kratochwil: Co je na Moravě? Co je ve Slezsku? Große Unruhe. Oberstlandmarschall läutet)

Nur unter dieser Voraussetzung können wir für das vorliegende Gesetz stimmen, und wir möchten dabei gleichzeitig unserer Anschauung dahin Ausdruck geben, daß es unserer Überzeugung nach viel besser wäre, wenn nicht der Landesausschuß die Verwaltung dieses Fondes in die Hand nehmen würde, wenn nicht der Landesausschuß allein darüber zu entscheiden hätte, in welcher Weise Waisenanstalten im Lande zu errichten sind, wenn nicht der Landesausschuß zu entscheiden hätte, in welcher Weise der Landeswaisenfond zu verwenden ist.

So heißt es im § 6 der Gesetzvorlage: "Die Entscheidung über die Pflege und Erziehung aus Kosten oder mit Unterstützung des Landeswaisensondes steht dem Landesausschusse zu. "

Sowie ferner im § 7, worin es unter anderem heißt:

"Die Art der Erziehung von mündigen Kindern, vom 14. bis zum 18. Lebensjahre bestimmt der Landesausschuß im Einvernehmen mit dem nach den geltenden Gesetzen hiezu berufenen Organen. "

Ich bin vielmehr der Ansicht, daß der Landtag selbst eine Kommission einsetzte, die eben diese Verwaltung des Waifensondes zu führen hatte, und der diese Agenda zu übertragen wäre. Diese Kommission wäre teilweite vom Landtage, teilweise Von anderen Faktoren, welche für diese Waisenanstalten, Sowie zu deren Erhaltung beitragen, vielleicht auch von Pädagogen zu beschicken, und diese Kommission wäre so auszugestalten, wie wir dies bei anderen Beispielen sehen, zum Beispiel beim Landeskulturrate, der in eine deutsche und čechische Sektion geteilt ist, und welche zu entscheiden hätte, welche Unterstützung die Waiseninstitute in deutschen und in čechischen Gegenden zu finden hätten, so daß also hier deutsche und dort čechische Kinder erzogen und weiter unterstützt und gefördert werden.

Wir erwarten, daß es möglich sein wird, aus diese Weise eine Organisation zu schaffen, welche nicht einzig und allein dem Einflüsse der heutigen tschechisch-feudalen Mehrheit beim böhmischen Landesausschusse ausgeliefert und überantwortet wird.

Von diesem Landesausschusse erwarten wir diese Gerechtigkeit, die wir fordern müssen, bei Verteilung dieses Fondes und bei Errichtung von Waisenanstalten, sowie bei der Erziehung unserer Waisen nicht, denn wir haben diese Gerechtigkeit bis heute nirgendswo gefunden.

Ich verweise darauf, daß im Landesbudget, wie es hier vorliegt und wie es sich in den einzelnen Kapiteln' genau nachweisen läßt, immer viel größere Summen für die

Subventionen der čechischen Institute eingestellt sind als für deutsche.

Wir aber sind der Ansicht, daß das deutsche Volk in Böhmen mindestens die Hälfte an Steuern zahlt, daß alle Einnahmen dieses Landes mindestens zur Hälfte vom deutschen Volke getragen werden und daher nach dem Grundsatze der Gleichberechtigung diese Einnahmen wieder dem deutschen Volke zugute zu kommen haben. Wenn die Herren übrigens glauben, daß das nicht richtig ist, so können Sie ja die Probe daraus machen, indem Sie auch bei uns, wie es vom Autonomieausschuß in Tirol angenommen wurde, einfach das Landesbudget teilen in eine deutsche und eine čechische Abteilung.

Wir werden für unsere eigenen Umlagen, für unser Schulwesen, für unsere Bildungsstätten, für die Erziehung unserer Waisen, für unsere Armenunterstützung, für unsere Institute gerne und freudig aus eigener Tasche zahlen, wenn wir auch unsere eigene autonome Verwaltung haben. Sie können für Ihre aus Ihrer eigenen Tasche zahlen. Dann sind diese Vorwürfe vollständig beseitigt. Sie werden nicht mehr sagen, daß Sie etwas für uns zahlen und wir nicht mehr für Sie.

(Posl. Kratochvíl: To jest království České, které se nesmí trhati a také nebude trhati!)

Dabei wird das Königreich Böhmen ganz ruhig das bleiben, was es bisher war: Die Heimat beider Völker und beider Volksstämme, die dieses Schöne Land seit Jahrhunderten bewohnen.

(Posl. Kratochvíl: Proč se to neděje v Tyrolsku?)

Auf diese Schlagworte, auf diese Phrasen von der Landeszerreißung gehen wir nicht ein. Wir fordern nichts anderes als eine Dezentralisation der Verwaltung. Wir fordern, daß die Mittel, welche unser Volk hier beisteuert, für allgemeine Einrichtungen insbesondere Bildungszwecke, kurz, daß diese Mittel auch unserem Volke zugute kommen. (Zwischenrufe und große Unruhe. )

(Oberstlandmarschall: Ich ersuche die Herren, den Redner nicht zu unterbrechen. )

Ich bin mit meinen Ausführungen zu Ende und habe dem nichts mehr hinzuzufügen. Ich bemerke mir noch, daß wir für das Gesetz stimmen werden unter der unbedingten Voraussetzung, daß insbesondere aus dem Gebiete der Verwaltung recht bald uns entweder von der Regierung oder vom Landesausschusse Vorlagen unterbreitet werden, welche einerseis eine Dezentralisierung der Verwaltung anstreben, anderseits eine gesetzliche Grundlage für die Wahlen in den Landesausschuß, in die Landesanstalten, parlamentarischen Korporationen bieten, kurz und gut unserem Volke die autonome Verwaltung zurückgeben werden. Weil wir dies erwarten und von der Regierung und dem Landesauschusse erhoffen, deshalb werden wir auch für dieses Gesetz stimmen, (Lebhafter Beifall und Händeklatschen. )

Nejvyšší maršálek zemský (zvoní): Přihlásil se ke slovu p. posl. Kalina.

Dávám jemu slovo.

Posl. Kalina: Slavný sněme! Jest velice smutné pánové a zároveň charakteristické, že při takovéto čistě humanitní záležitosti, při které my zde všickni vystupujeme jako lidé, - nikoliv s naší strany, - ale se strany Vaší, německé zatažena byla sem otázka národnostní. Nám činí se zde výtka, pánové, jako bychom my v Čechách chtěli svoji přirozenou většinu na úkor nebohých sirotků uplatniti; zač bychom, pánové, stáli, kdybychom proti tomu neprotestovali se stanoviska humanitního. (Němci: Humanität im Munde!)

Pánové, my humanitu nosíme v srdci, ale vy Němci, znáte ji toliko ústy. (Hlas: Ani v ústech ji nemají! Hlučný odpor. )

Pánové, nerozčilujme se, a promiňte mi, že já takovým způsobem mluvím; jest to můj temperament, který jest poněkud ostřejší, a nepatřím mezi ony, kteří i nejpichlavější sotisy pronáší zcela klidně.

My, pánové, musíme především protestovati proti tomu, aby se stále a stále opakovalo, že musí národnost nějaká zastoupena býti dle procenta. (Hlučný souhlas. Odpor na lavicích německých).

Nedovedu si představiti posuzování percentuální u národnosti, jež jest přece něčím organickým, pohyblivým, vzájemně se prostupujícím.

Pánové, ano, Vy pořád chcete uplatňovati to procento peněžní, Vy stále ukazujete na Vaše placení daní, ale podívejte se, velectění pánové, na to procento práce! Spočtěme, jaké vysoké procento českých lidí musí síly své uplatňovati v průmyslovém českém severu a jak jsou tam decimováni a znásilňováni! (Tak jest! Výborně!) A což pak, velectění pánové, ta daň z krve, která nás nejtížeji potkává a které i v této předloze dává se díl, proti čemuž budu ještě protestovati a navrhnu vypuštění příslušného odstavce a zvláštní dodatek.

My se však ohražujeme co nejrozhodněji proti nařčení, že zemský výbor království Českého dělá něco na úkor Němců ve prospěch Čechů. Velectění pánové, to bylo sice řečeno, ale určitě v cifrách nebylo z druhé strany v tom smyslu dokázáno ničeho. Ale, pánové, v minulém zasedání jsem poukázal čísly jen na jedinou bolavou stránku rozdělováni zemědělských subvencí a poškozováni českého zemědělstva, jež přece nepopiratelně jest v obrovské číselné většině proti Němcům, a tu hned povstali různi hasiči, kteří tvrdili, že to není pravda. Nedávno však k našemu zadostučinění zde byla podána interpelace, která ukázala ciferně, kterak v tom odvětví, kde jsme v nepopiratelné většině, totiž v zemědělství, jsme zkracováni na úkor Němců. My Vám přejeme, abyste na svůj hospodářský a kulturní vývoj dostali to, co potřebujete. Ale říkáte-li, že jste zkracováni, pak je to fráse, jež není ničím dokázána, kdežto s naší strany v tomto sl. sněmu ciframi a skutečnými poměry můžeme Vám dokázati a tvrditi, že vzdor tomu, že jsme zde organickou národní většinou, jsme zkracováni, a budeme míti příležitost dokázati to opět skutečnými případy.

Máme velmi mnoho případů, na kterých Vám ukázati můžeme jakým způsobem se s českým dělníctvem, s českými dětmi, ano i s českými mrtvými zachází v (Tak jest! Slyšte! Hluk) uzavřeném území. Velectění pánové, nebojte se, že budeme posílat své české sirotky do německých sirotčinců, my si toho nepřejeme; ale kdo pak stará se o to, aby dostal do rukou české děti, vždyť jste to Vy, kteří vháníte české děti do škol jiného jazyka, kteří se vzpíráte tomu, aby směly býti přijímány do škol jen děti té národnosti, jakým jest jazyk vyučovací dotyčné školy. Vy se vzpíráte tomu, když chce se uplatniti zákonem zásada ta.

Zdvihněte s námi pro tento návrh ruce a máte po starostech. Velectění pánové, jděte a podívejte se na martyrologium Českých lidí a českých dětí v uzavřeném území, těch českých dětí, které nejsou schopny obrany. Jděte se podívat na jejich otce, když jsou vyháněni z práce, jděte se podívati na Vaši samosprávnou práci, která českým rodičům odepírá dobrodiní zákona domovského, jenž byl přece vydán také pro celé král. Českě bez rozdílů národností. (Slyšte!)

A my za těch známých skutečností máme slyšeti výčitku, že my Vás decimujeme, že Vás znásilňujeme; proti tomu musíme se ohraditi.

Ale ani mrtví nejsou u Vás rovnoprávní. 21. února letošního roku v obci Hirschbergu usnesla se městská rada a obecní zastupitelstvo to schválilo, že na hřbitově nebudou trpěny české nápisy na pomnících. (Slyšte! Skandál! Hanba!) a že budou trpěny české nápisy jen tak dlouho, dokud se nehne s pomníkem a jak dlouho jest poplatek zaplacen. (Afričtí divoši!)

Velectění pánové, národnosti, která zasahuje i na mrtvolu člověka a nepřeje tichého odpočinutí lidskému tělu na hřbitově, taková národnost nemůže říkati, že sní vyšší ideální cíle. (Tak jest! Hyeny! Es ist nicht wahr!) Jest to napsáno na tabulce před hřbitovem! (Hlučný odpor na straně německé. )

Velectění pánové, proč bychom se rozčilovali tolik? My zde hájíme to, že skutečně máme daleko více citu pro rovné právo než Vy. Jděte se podívat, jak každý Němec v českém městě dojde svého práva svým jazykem. (Ist nicht wahr! Odpor na německé straně).

Račte tedy uváděti určité případy,

Nemáte jich a já mohu Vám ukázat případy, jak naši lidé zasloužili si korunu mučednickou v uzavřeném území. (Výborně!)

Pokud se týče zemského výboru, já myslím, že u zemského výboru je všechno v rukou nejvyššího pana maršálka a o tom jste si žádný netroufali tvrditi, že dává ubližovati Vaší národnosti. My všichni také dobře víme, jaký vliv má nejvyšší p. maršálek na členy zemského výboru, kteří mu stojí blízko.

Ano, máme v rukou úřední výnosy zemského výboru, jež Vám můžeme později citovati a ze kterých Vám můžeme prokázati, že zemský výbor porušuje spíše rovnoprávnost na úkor náš. Vy pravíte: my nejsme uplatněni ani v komisích ani jinde.

Co tomu máme říci my. Kdo je tím vinen, že tu máme vlastně tři národnosti: Českou, německou a velkostatkářskou. Hlasujte pro všeobecné rovné hlasovací právo a pak ta otázka bude rozřešena nejsnadněji a nejspravedlivěji.

Velectění pánové, pokud se znění předlohy týče, v § 2. předlohy se uvádí, že má býti,, brán předem zřetel na sirotky po vojenských osobách, které o život přišly ve válce neb jinak za bezprostředního výkonu služby branné. " Činím návrh, aby tento odstavec byl vypuštěn, a odůvodňuji ho následujícím způsobem Nedovedu pochopiti, proč my vždy při každém zákoně musíme dávati přednost osobám vojenským a lidem, kteří s vojenstvím byli ve styku. Podívejte se kamkoliv. Staví-li se nějaká místní dráha, v dopravní smlouvě si vyhražuje stát a neschválí jinak stanovy, než že při udělování míst bude brán první zřetel na vysloužilé poddůstojníky; a tak ve všech úřadech bere se zřetel na vysloužilé vojáky, podívejte se do naších státních úřadů berních, soudních a jiných, všade má vysloužilý poddůstojník přednost před intelligentem, militarismus před prací a vzděláním.

Nepochopuji, proč stát, který na náklad militarismu vyžaduje takové sumy a takovou daň z krve, není tak generesní a nedovede ze státních prostředků o tyto lidí pro případ zmrzačení a o děti po nich sám se starati.

Na úkor sirotků ostatních mají se zase zaopatřiti děti po lidech, kteří obětovali svou krev ve službách rakouského militarismu. Myslím, že to není správné. Lépe by bylo, kdybychom se usnesli, že se vláda vyzývá, aby nodala předlohu, kde se postará ze stávajících k účelům vojenským již věnovaných státních prostředků o zaopatření dětí těch.

Navrhuji vypuštění toho dodatku. (Výborně! Výborně! Potlesk).

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá ještě někdo za slovo?

Verlangt jemand das Wort? Dávám slovo pann posl. Adámkovi.

Posl. Adámek: Slavný sněme! Nikdo se nenadál, že tato debata zabočí na pole tak palčivé, jako jest spor, který vyvzněl z řeči p. posl. Prade. Nikdo zajisté nebude také očekávati, že já, který mám tak velký interes na tom, aby předloha o níž rokujeme, byla konečně v zájmu humanity vyřízena, budu se pouštěti při té příležitosti do polemiky s panem poslancem Pradem tonem, jakým byl mluvil. Předně proto to neučiním, poněvadž při té příležitosti tato otázka, které se dotekl, nemůže býti řešena a poněvadž bohužel mám smutnou naději, že o tomto sporu opět a opět na tomto slavném sněmu bude jednáno a s ním ta plodná práce, po níž všichni toužíme, bude opět zdržena.

Ale přihlásil jsem se ke slovu, maje za svou povinnost, abych konstatoval na věčnou pamět některá fakta.

Pan posl. Prade, aniž by byl uvedl doklady, pronesl naproti zemskému výboru nepřímo těžké žaloby a projevil s jeho činností do budoucnosti mnoho obavy Němců. Konstatuji na věčnou pamět, že po celé šestiletí, které právě uplynulo, v zemském výboru ve všech kulturních a humanitních otázkách byla úplná jednomyslnost, že ani jedné straně nebyla dána příčina k jakékoli stížnosti. Hlavně pak my zástupcové českého národa vystříhali jsme se přímo úzkostlivě při každé příležitosti, abychom zástupcům druhé strany, která je v menšině, nedali příčinu k jakékoli žalobě, poněvadž, jest-li kdo,my víme, jak bolestně se dotýkají křivdy menšiny. (Výborně !)

A1e, pánové, býti menšinou, která vládne, a žalovati na křivdy, které se jí nedějí, to může býti sice dobrou agitační řečí, ale neodpovídá to pravdě. - (Výborně. ) Pravdě odpovídá, že zemský výbor nezaslouží si těchto výtek, a že svou činností nezavdával příčiny k nim. Prosím p. posl. Prada, který slíbil, že podá své potvrzení doklady při rozpočtové debatě, aby tak učinil, trvám na tom, že spíše my dokážeme, že nám bylo při íozdělovaní subvenci ukřivděno. Těším se na tento důkaz, který slíbil, a doufám, že při provedení tohoto důkazu se shledáme. (Výborně!)

Pokládal jsem za svou povinnost při této příležitosti na žaloby jednostranné konstatováním těchto fakt reagovati a páni kolegové němečtí zemského výboru musí loyálné potvrditi, co jsem řekl. (Výborně! Výborně! Potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Není nikdo vice k řeči přihlášen.

Es ist niemand mehr zum Worte gemeldet.

Prohlašuji rokování za skončené. Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Ich erlaube mir noch, bevor ich dem Herrn Berichterstatter das Wort erteile, die Übersetzung der Resolutionsantrage Spindler mitzuteilen, welche lauten:

Der hohe Landtag wolle beschließen: "Der Landesausschuß wird beauftragt:

I. Mit den Landesausschussen für Königreiche und Länder, in welchen sich ebenfalls Waisenkassen befinden, sich in Verbindung zu setzen und dieselben zu einer ähnlichen Verhandlung mit der k. k. Regierung zu veranlassen, wie solche, die über Antrag der Kommission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten vom Landtage genehmigte Resolution Nr. III betrifft

II. Bei Durchführung der über Antrag der Kommission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten durch den Landtag genehmigten Resolution II auf die Landessubvention Bedacht zu nehmen, welche zugunsten armer Blinder des Königreiches Böhmen

jährlich bewilligt zu werden pflegt und welche zugunsten blinder Waisenkinder zur Errichtung von Stipendien bei der Smichower Anstalt, Francisco Josephinurn, solange als das Land eine bereits höchst notwendige eigene Anstalt für Blinde nicht errichten und in derselben für blinde Waisen nicht Fursorge tragen wird, verwendet werden tollte und

III. bei Durchführung des § 8. des Landesgesetzes der Gebahrungsüberschusse der Waisenkassen auf die von dem Turnauer Stadtrate au den Landesausschuß gerichtete Petition Bedacht zu nehmen, da das Turnauer Waisenhaus ein hervorragendes und einer gederhlichen Entwicklung fähiges Denkmal der privaten Wohltätigkeit bildet. "

Dávám závěrečné slovo panu zpradaji.

Zpravodaj posl dr. Zimmer: Slavný sněme! Co se týče návrhu panem posl. Špindlerem předneseného, tož konformuji se s ním úplně a přistupuji naň ve všech odstavcích a směrech.

Co se týče návrhu p. posl. Kaliny, lituji, že nemohu na návrh ten přistoupiti a to z toho důvodu, poněvadž totéž ustanovení, jehož vyloučeni navrhuje p. posl. Kalina, jest obsaženo již v říšském zákoně ze dne 3. června 1901 č. 62 ř. z., tedy v t. zv. rámcovém zákoně, jehož zásady zemský sněm zachovati musí, tak že, kdybychom tento odstavec eliminovali, by to za následek mělo, že by naše osnova zákona nebyla schválena, a stalo by se sankcionovaní cele prednohy nemožným a mělo by to za další následek, že bychom přebytků těch, na které tři léta čekáme, nedostali. Myslím, že pan posl. Kalina vezme svůj návrh zpět, poněvadž tím by byly poškozeny zemské finance a účel, o kterém osnova mluví.

Víme napřed, když říšská rada se na tom jednohlasně usnesla a za zásadu tu, jejíž vyloučení p. posl. Kalina žádá, do zákona pojala, že od toho upuštěno nebude. Považuji proto návrh ten za zbytečny a prosím, by od něho upuštěno bylo a dovolím si ještě ve příčine té panu poslanci Kalinovi vysvětliti, že zemský výbor do osnovy zákona výslovně dal, že se má bráti dle § 2. tohoto ze zemsk. sirotčího fondu zřetel jen na děti, které v některé z obcí království Českého jsou příslušný a mají tam právo chudinské, a tím, velectění pánové, v tomto případě je všeobecné ustanovení říšského zákona omezeno, an jest jisto, že jen ti sirotci po vojenských osobách ve válce padlých anebo těch, kteří při cvičeních padli, mají nároky tenkráte, když jejich rodiče jsou chudi. A tu nemůžeme tak jako tak nikomu podpory odepírati, když je chudý a má nárok podle tohoto zákona sám sebou, ať už to jest sirotek vojenský neb civilní. Ostatně soudím, že těch sirotků po osobách ve válce padlých asi sotva tak mnoho bude - a i sirotků po osobách při bezprostředním výkonu branné služby padlých nebude asi mnoho, neboť, jak jsem se přesvědčil z motivů zákona říškého, vztahuje se ustanovení to jen na ty případy, když při velikých vojenských cvičeních a manévrech někdo padnul, přišel o život nebo byl zraněn, že mají jeho děti nárok na zemský sirotčí fond, což je ostatně zajisté věc odůvodněná.

Velectění pánové, já stejně jako pan posl. Adámek velice toho lituji a želím, že při této humánní předloze bylo se dotýkáno národnostní otázky, která v tomto sněmu za letošního zasedání ještě dřímala; avšak tato věc neměla dáti k žádnému národnostnímu sporu a vzplanutí vášní nějaké příčiny, poněvadž je to kat exochen otázkou humánní a nedá se očekávati že by někdo, i kdyby to byl divoch, mohl míti srdce tak zatvrzelé, aby některému chorému dítěti slepému nebo hluchoněmému chtěl kvůli tomu podpory odepírati, že jest té neb oné národnosti. Na vývody p. Pradeho, že by Němci mohli býti zem. výborem zkráceni, nezdá se mi záhodno ani odpovídati. Jest mi to prostě k smíchu, když podle náhledu pPradeho se zemským jměním někdo jiný má nakládati, než zemský výbor. Takovou agitační řeč, jako p. Prade promluvil, jsem od toho vyškoleného poslance neočekával a byl bych se jí spíš u každého jiného nadál.

Odporučuji Vám osnovu zem. výborem předloženou s dodatky p. posl. Špindlera k přijetí a prosím, byste na návrh p. posl. Kaliny nepřistupovali, poněvadž tím bychom uzákonění této věci oddálili

a tím bychom skutečně jen věc poškodili a při nejmenším o úroky z přebytků přišli. (Výborně !)

Nejvyšší maršálek zemský: Pan poslanec Kalina béře svůj návrh zpět.

Přejdeme k hlasování.

Wir übergehen zur Abstimmung.

Předmětem hlasování jsou návrhy komise, které pozůstávají ze zákona a pak z návrhů revolučních.

K žádnému odstavci z těchto návrhů nebyla navržena změna, toliko co se týká čl. 4 poznamenal pan zpravodaj, že poslední 3 řádky, které začínají slovy: "jejichž děti.. " vlastně nemají platnosti.

Dále podal pan posl. Špindler návrh na resoluci.

Zamýšlím tedy zavésti hlasování tímto způsobem: napřed dám hlasovati o návrzích komise, při čemž podotýkám, že v čl. 4. zmíněné řádky nepovažuji za navržené a pak dám hlasovati o návrhu pana poslance Špindlera.

Gegenstand der Abstimmung sind zunächst die Anträge der Kommission.

Diese Anträge bestehen aus einem Gesetzentwurfe und aus Resolutionsanträgen.

Es ist zu keinem derselben ein Abänderungsantrag gestellt worden.

ES hat jedoch der Herr Berichterstatter bemerkt, daß die Worte in den letzten drei Zeilen des § 4, ausangend mit: "schließlich Kinder, deren Eltern" bis zu den Worten "in Strashaft befinden", nur durch Irrtum in die gedruckte Vorlage hineingekommen sind und demnach nicht als von der Komission beantragt, zu betrachten sind.

Außerdem hat der Herr Abg. Spindler Anträge auf Resolutionen gestellt, deren deutschen Text ich mir erlaubt habe, früher mitzuteilen.

Ich beabsichtige, die Abstimmung derart einzuleiten, daß ich zuerst über die gedruckten Anträge der Kommission abstimmen lasse, - wobei ich bemerke, daß im § 4 die früher erwähnte Abänderung zu gelten hat.

- und dann über die Resolutionsanträge des Herrn Abg. Spindler.

Wird gegen diese Art der Abstimmung eine Einwendung erhoben?

Činí se proti tomuto způsobu hlasováni námitka?

Nebyla činěna žádná námitka a učiním, jak jsem byl prohlásil.

Es ist keine Einwendung erhoben worden und ich werde demnach in der erwähnten Weise die Abstimmung einleiten.

Především přijdou k hlasování návrhy komise s opravou článku 4., na kterou jsem byl poukázal s opravami tiskových chyb.

Es gelangen zur Abstimmung die Kommissionsanträge mit der zu § 4 früher bereits ewähnten Abänderung, ferner mit den notwendigen Korrekturen von Druckfehlern.

Žádám pány, kteří návrh přijímají, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche diese Anträge annehmen, die Hand zu erheben.

Die Anträge sind angenommen.

Návrhy jsou přijaty.

Nunmehr kommen zur Abstimmung die Anträge des Herrn Abg. Špindler.

Es wird vielleicht nicht notwendig sein, dieselben nochmals zu verlesen.

Přijdou nyní k hlasování návrhy p. posl. Špindlera.

Neračte si snad přáti, abych je ještě jednou přečetl ?

Žádám pány, kteří návrhy přijímají, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche die Anträge des Herrn Abg. Špindler annehmen, die Hand zu erheben.

Návrhy jsou přijaty

Die Anträge sind angenommen.

Příštím předmětem denního pořádku jest druhé čtení zprávy komise pro záležitosti okresní a obecní o zprávě zemského výboru v příčině přenesení práva ku vybírání mýta na projektované silnici Vyšehradsko-Podolské se zastupitelského okresu Král. Vinohradského na obec král. hlavního města Prahy.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist der Bericht der Kommission für Bezirks- und Gemeindeangelegenheiten über den Landesausschußbericht betreffend die Übertragung des Mautbezugsrechtes auf der projektierten Wyschehrad-Podoler Straße von dem Vertretungsbezirke Kgl. Weinberge an die kgl. Landeshauptstadt Prag.

Dávám slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj posl. Dr. Zimmer: Slavný sněme!

Jak všeobecně známo, jest jediné spojení mezi obcemi, které za Vyšehradem a návrším pankráckým leží, a mezi královským městem Prahou jednak pomocí přívozu mezi Vyšehradem a Podolem a jednak silnicí, která vede přes návrší pankrácké. Obě tyto komunikace jsou nedokonalé a přímo špatné, následkem čehož vlastně isolovány jsou tyto obce zmíněné od Prahy.

Již ode dávna a sice od r. 1866| bylo touženo na to a ucházely se obce interesované o to, aby komunikace zde byla zřízena lepší a pracovaly k tomu, aby po pravém břehu Vltavy buď erární nebo zemská silnice postavena byla; avšak obě žádosti nedošly vyslyšení, následkem čehož roku 1874 okresní zastupitelstvo karlínské, ku kterému dotyčné obce za Vyšehradem ležící náležely, usneslo se na zřízení okresní silnice nákladem 150. 000 zlatých, proti tomu bude-li povolen sněmem na základě zákona z roku 1867 větší mýtní poplatek a sice za kus tažný 5 kr., za trakař 2 kr, od jezdce 2 kr., pěší 1 kr. a za kus hnaného dobytka 1/2 kr.

Snem sico zákonem ze 7. ledna 1875 č. 2. usnesl se na tom, svolení dáti k tomu, aby tento mýtní poplatek zastupitelstvo karlínské v Podole vybíralo, na 50 let od té dohy, kdy silnice ta veřejné komunikaci, veřejnému obchodu odevzdána bude, avšak okres karlínský silnici tu nepostavil; i okres vinohradský, ku kterému později obce ty připadly, žádal opětně,aby toto právo na něj bylo přeneseno, a zavázal se týmž nákladem 150 000 zl. silnici tu postaviti.

Sněm usnesl se ve svém sezení ze dne 12. záři 1888 č. 71 z. z. přenésti povoleni zmíněné na okresní zastupitelstvo vinohradské a udělil témuž povoleni ku vybírání mýta dotyčného, jak jsem se zmínil, na 50 let, pak-li silnici postaví.

Než ani okresní zastupitelstvo vinohradské silnici tu nepostavilo a teprve obec král. města Prahy ve své schůzi ze dne 21. října loňského roku usnesla se ve sboru obecních starších dle projektu městského stavebního úřadu zříditi silnici na pravém břehu Vltavy za účelem spojeni dotyčných obcí za Vyšehradem ležících s Prahou a sice nákladem 834. 000 K, který náklad tím se zvýšil, že má býti historický Vyšehrad provrtán, t. j, zřízen tunel.

Velectění pánové, myslím, že bych, jak se říká, dřiví do lesa nosil, kdybych o nutnosti tohoto přenesení se zmiňovati mel. Neboť jestli slavný sněm dvakráte se usnesl na povolení k vybírání mýta a sice karlínskému okresu v roce 1875 a vinohradskému v roce 1880 při nákladu 150, 000 K, jest zajisté povinností sněmu, by se usnesl na tom, aby toto oprávnění bylo dáno i městu Praze, když náklad ten činí více než dvakráte tolik, totiž 834. 000 K. Já myslím, že vlastně měl by sněm býti král. městu Praze za to vděčen, že tuto nutnou a potřebnou komunikaci ze svých nákladů, ovšem za podmínek, že žádané vybírání mýta povoleno bude, již skutečně tam postaví i hodlá.

Dovoluji si ve srozuměni se zemským výborem jménem komise pro okresní a obecní záležitosti učiniti návrh:

Slavný sněme, račiž se usnésti na zákonu následujícím:

Zákon daný dne ......

pro království české, kterýmž se mění zákony dané dne 7. ledna 1875 číslo 2 zem. zák. a dne 12. září 1880 č. 71 zem. zák. v příčině vybírání mýta na spojovací silnici Podolsko-Vyšehradské.

K návrhu sněmu Mého království Českého vidí se Mi naříditi takto:

§ 1. zákona ze dne 12. září 1880 číslo 71. zem. zák. pozbývá platnosti a má na příště zníti jak následuje:

K snadnějšímu uhrazení nákladu na zřízení spojovací silnice z Podolí k Vyšehradu povoluje se obci král. hlav. města Prahy, aby v Podole vybírati směla tyto poplatky mýtní a to:

z každého jezdce........	4 h
t " pěšího........	2 h
",, kusu tažného dobytka.	10 h
" " hnaného dobytka.	1 h
" " trakaře........	4 h

§ 2.

Mému ministru záležitostí vnitřních uloženo jest, aby zákon ten ve skutek uvedl.

Landtagssekretär Höhm (liest): Die Kommission stellt den Antrag:

Der hohe Landtag geruhe nachstehendes Gesetz zu beschließen: Gesetz vom... wirksam für das Königreich Böhmen, womit die Gesetze vom 7. Jänner 1875 Z. 2 L. -G. -Bl. und vom 2. September 1880 Z. 71 L. -G. -Bl., betreffend die Bemautung der Verbindungsstraße zwischen Podol und Wyschehrad abgeändert werden.

Über Antrag des Landtages Meines Königreiches Böhmen finde Ich anzuordnen wie folgt:

Die Bestimmung des § i des Gesetzes vom 12. September 1880 Z. 71 L. -G. -Bl. wird außer Kraft gesetzt und hat künftig zu lauten:

§ 1.

Der Gemeinde der königlichen Hauptstadt Prag wird behufs leichteren Deckung des Kostenauswandes für die Herstellung der Podol-Wyschehrader Verbinbungsstraße die Bewilligung erteilt, bei dem Mauteinhebungspunkte in Podol folgende Mautgebüren anzuheben, und zwar: