Ústavy pro slepce také jenom soukromé jsou 3. Slepců bylo napočítáno v roce 1898 3278, kdežto míst v těchto ústavech jest jenom pro 345 osob. Slabomyslných napočítáno, velectění pánové, v roce 1898 2065. Pro ně jest jen jediný ústav a jest v něm 70 míst.

Co se týče polepšoven, tu bylo napočítáno, že by do nich mělo přijíti v roce 1898 přes l200 osob a pro ty jest jeden ústav pro 170 osob.

Dále jsou, velectění pánové, sirotčince okresní a obecní; těch jest 31 a v nich nalézá se pouze 649 osob. A tu jest jisto, že existuje celá řada dětí nebohých, po většině, velectění pánové, bohužel, dětí tak zvané lásky a diskrétních porodů, o které není pořádně postaráno, nýbrž o které jest postaráno často hůře než o tu němou tvář, neboť víme, že často se vede lépe němé tváři, než ubohým těm sirotkům na venkově, o které, když se dostanou do obce, často se, vede licitace minuendo, tak že, kdo je za menší podáni přijme, tomu se dají do opatrování; jaké to opatrování pak jest, lze se snadno domysliti.

Vy, pánové, kteří jste z venkova, zajisté víte, jak se s takovými ubohými sirotky nakládá. Srdce zaboleti musí toho, kdo na venkově takové případy poznal, srdce zaboleti musí, že se nerozpomenou nad nebohými tvory ti, kdo, jak jsem se zmínil, jsou pozemskými statky obdařeni a nehledí aspoň částečně naléhavé této bídě odpomoci.

Velectění pánové! Jak jsem sdělil, je návrh zákona, který Vám předkládám, zemským výborem předložen a od komise pro okresní a obecní přijat a já odporučuji Vám jej vřele ku přijetí mimo důvody uvedené též proto, poněvadž provedením zákona tohoto bude skutečně odstraněn ten nejbolavější bod v oboru veřejného chudinství, uskutečněním zákona toho budou zachráněni sirotci, kteří často nepoznali ani otce ani matky, kteří nepoznali péče otcovské ani lásky matky, která pod srdcem je nosila, budou zachráněny děti nevinné, jichž život bývá Často jediným řetězem utrpení a bídy.

Rozumí se, jak již uvedeno, že na účel ten zmíněné přebytky sirotčích kas jedině nestačí a že bude musit též země přispět. Ten pakatel, který na účel ten země dá, se stonásobně zúročí a vyplatí, neboť jest jisto, když se budeme starati o ty děti od prvopočátku, když jsou ještě malé, že se pak stanou řádnými členy společnosti lidské, že budou zachráněny od bídy a nouze nejen materielní, nýbrž i duševní.

Já si dovoluji podotknouti, že jsem plně toho přesvědčení, jak zpráva zemského výboru ukazuje, že tím zmenší se příliv dětí těch do různých ústavů, na které země musí připláceti, t. j. do různých polepšoven, káznic, trestnic, robotáren a jiných repressivních ústavů, podotýkaje ještě jenom, že tímto ustanovením nového zákona, který se navrhuje, ustanoveni zákona z r. 1863 o domovském právu a zákona z r. 1868 o veřejném chudinství, který ukládá obcím, aby se o to nejnutnější pro chudé staraly, nebudou změněna, nýbrž že novým zákonem tímto se vlastně zmíněné zákony z r. 1863 a 1868 Částečně doplňují, jelikož osnovou zákona, který se Vám navrhuje, činí se návrh, aby osud těch sirotků se zlepšil a doba jich ošetřování prodloužila, případně až do 18. roku.

Já, velectění pánové, doporučuji Vám proto osnovu zákona k přijetí a na konec ještě podotýkám, že do odstavce 4. vinou knihtiskárny vloudil se omyl, že tam byla přijata věta: "též děti, jejichž rodiče ve vyšetřovací vazbě aneb následkem odsouzeni v trestní vazbě se nalézají", ale tato věta nebyla přijata a nedoporučovalo by se také, aby se přijala, poněvadž o tyto děti jest povinen se starati stát. Mimo to vloudily se do osnovy různé tiskové chyby, které bude nutno opraviti a to zejména v čl, 10. německého znění.

Z důvodů přednesených a z důvodů, které také zemský výbor ve své zprávě podrobně a jasně a nade vše důkladně vylíčil, a já nikdy tolik moci nemám, abych je lépe vysvětliti dovedl, jak sneseny tam byly hlavně ale se zřetelem k tomu, že uskutečněním předlohy vykonán bude velký a záslužný kus práce na poli sociálním a humanitním, odporučuji opětně osnovu ke přijetí a ve formálním ohledu navrhuji, aby v předložené osnově zákona zavedena byla generální debata. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Co se týče

návrhu pana zpravodaje, aby bylo přistoupeno k generální debatě, dovoluji si podotknouti, že dle mého náhledu vlastně se může o návrzích komise jednati v jediném rokováni. Jsou přihlášeni 2 páni řečníci k této předloze, avšak k jednotlivénm článku není nikdo přihlášen. Následkem toho myslím, že rozděleni na generální a speciální debatu může odpadnouti.

Der Herr Berichterstatter hat am Schlusse seiner Rede beantragt, es möge das hohe Haus in die Generaldebatte über den vorliegenden Gesetzentwurf eingehen.

Ich erlaube mir in dieser Beziehung zu bemerken, daß zu den einzelnen Paragraphen kein Redner gemeldet ist, sondern lediglich zu den Anträgen der Kommission überhaupt.

Infolge dessen bin ich der Ansicht, daß der Gegenstand in einer einzigen Debatte verhandelt werden kann, ohne daß wir die Teilung in eine General- und Spezialdebatte vornehmen.

Dovoluji sobe ohlásiti, že se přihlásili k řeči a sice pro návrhy pan posl. Špindler a posl. Strache.

Es haben sich zum Worte gemeldet und zwar:

für die Kommissionsanträge der Herr Abgeordnete Špindler und der Herr Abgeordnete Strache.

Dávám slovo panu posl. Špindlerovi.

Poslanec Špindler: Slavný sněme! Domnívám se, že není jediného člena v této slavné sněmovně, který by s pravým nadšením neuvítal zprávu komise pro obecní a okresní záležitosti, která spočívá na zprávě zemského výboru v každém ohledu výborné a znamenité, tak že vzbudila všeobecnou pozornost, a která se dotýká záležitosti ryze humanitní, jejíž řešení jest záležitosti každého dobrého srdce. Byl bych velice rád poukázal ve své řeči ke všem světlým a krásným stránkám zprávy zemského výboru i zprávy komise pro obecní a okresní záležitosti, kdyby se nebyl právě dnes usnesl klub, k němuž mám čest náležeti, že je každý člen povinen, uložiti si co možná největší reservu, nehlásiti se ke slovu resp. rozmnožovati očekávané řeči řečí novou. - Vyhovuje usneseni klubovnímu, upouštím od úvahy o předloze a a obmezuji se pouze na doporučení svého resolučního návrhu, se kterým také zajisté pan referent bude souhlasiti, a který se nese ke třem věcem: Především se připíná k tomu, co navrhuje komise pro obecní a okresní záležitosti pod čís. IV. svých návrhů, kdež praví, že zemskému výboru se ukládá, aby s vládou vyjednával o tom, by správní přebytky společných sirotčích pokladen byly také po roce 1910 král. Českému řádně vypláceny.

Zdá se mně, že to bude jen účelné a na prospěch věci, a že nesetká se ani s nesouhlasem vlády, když nejen království České, nýbrž i všechna království a země na říšské radě zastoupené v kterých se sirotčí pokladny nalézají připojí se k tomuto kroku.

K tomu také čelí část prvá mé resoluce. Část druhá připíná se k tomu, co p. referent v úvodní své řeči pronesl a co bylo řečeno ve prospěch slepců. Dle statistických dat, které mám po ruce a které spočívají na sčítáni zvěčnělým řid. Klarem provedeném r. 1894, od kteréžto doby poměry se asi mnoho nezměnily, bylo slepců celkem 4125. Z tohoto počtu bylo zaopatřených slepců před založením ústavu Frant. Josefa 174, tak že jich nyní bude asi 300 zaopatřeno.

Z ostatních slepců, kterých jest asi 3800, pouze 374 mají zabezpečenou výživu slušnou anebo opatření domácí u rodičů neb u příbuzných, kdežto všichni ostatní tedy asi 3500 slepců toulá se po celém království českém jako žebráci, pobudové, kolovrátkáři, lenoši, šumaři atd. k velké hanbě království Českého, které již dávno mělo pro slepce zříditi samostatný ústav. (Výborně).

Já tedy, poněvadž takového ústavu není a nyní jest příležitost aspoň ve prospěch slepců-sirotků něco učiniti, navrhuji odstavec druhý ve své resoluci, který ve prospěch slepců-sirotků vhodná opatření odporučuje.

A třetí odstavec týká se osmého článků zákona, který připouští, aby na náklad zemského fondu sirotčího byly dítky dávány k ošetřování a výchově do veřejných i soukromých ústavů, uzná-li zemský výbor tento způsob zaopatření přiměřeným.

Chci poukázati k jednomu sirotčinci v Čechách, totiž v Turnově, jenž povstal iniciativou soukromníka, vzácného muže, který za 100. 000 K sirotčinec vystavěl a ještě druhých 100. 000 K věnoval, jako fond na vydržování tohoto sirotčince, tak že mohla býti zřízena krásná, třípatrová budova o 50 místnostech.

Pánové, ústav tento vyžaduje nezbytně zemské subvence, aby v něm mohly býti ošetřovány také jiné dítky, nežli které jsou uvedeny v nadační listině dotyčného dobrodince. K tomu pouze nese se část třetí mé resoluce

Dovoluji sobě přečísti svůj návrh resoluční.

"Zemskému výboru se ukládá:

I.   aby vstoupil ve styk se zemskými výbory oněch království a zemí, ve kterých též sirotčí pokladny se nalézají, a přiměl je k podobnému vyjednávání s c. k. vládou, o jakém jedná resoluce čís. IV. k návrhu komise pro okresní a obecní záležitosti sněmem schválená.

II.   Aby při provádění resoluce č. II, k návrhu komise pro okresní a obecní záležitosti sněmem schválené, byl pamětliv subvence zemské, která ve prospěch chudých slepců se povoluje a které by mělo býti použito ve prospěch slepců-sirotků k založení nadací při smíchovském ústavě Francisco-Josefinum, dokud země svrchovaně již potřebného vlastního ústavu pro slepce nezřídí a v něm o slepce osiřelé se nepostará, a

III.  aby při provádění čl. 8. zemského zákona o používání správních přebytků sirotčích pokladen pamětliv byl petice Turnovskou městskou radou zemskému výboru podané, ježto Turnovský sirotčinec náleží k vynikajícím pomníkům lidumilné dobrobročinnosti soukromé, jenž schopen jest zdárného vývoje. "

Nejvyšší maršálek zemský: Žádám pány, kteří resoluční návrh p. poslance Spindlera podporují, by vyzdvihli ruku.

Návrh jest dostatečně podporován.

Es gelangt zum Worte der Herr Abgeordnete Strache.

Abg. Strache: Hoher Landtag! Meine Partei wird für den Gesetzentwurf in der vorliegenden Fassung stimmen, ohne irgend welche Zusätze oder Abänderungsanträge zu stellen, allerdings in der ganz bestimmten Erwartung, daß der Landesausschuß bei Durchführung dieser Aktion in jeder Beziehung die vollständigste Gleichberechtigung wahren werde.

Wir erwarten daher, daß im deutschen Gebiete ebensoviele Anstalten errichtet oder unterstützt werden, wie im čechischen, und, um von diesen Humanitätsanstalten von Vornherein jeden nationalen Streit fernuhalten,. erwarten wir ferner, daß deutschen Anstalten nur deutsche Beamte und deutschen Anstalten nur deutsche Kinder zugewiesen werden.

Zu diesen Erwartungen sind wir umsomehr berechtigt, als der größte Teil dieser Waisengelder aus deutschen Bezirken geflossen ist.

Wir werden daher die Aktion des Landesausschusses in dieser Richtung mit Aufmerksamkeit verfolgen und hoffen, daß nie ein Anlaß zu irgend einer Beschwerde gegeben werde.

Nur unter dieser Voraussetzung stimmen wir für den vorliegenden Gesetzentwurf. (Bravo!)

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá ještě někdo za slovo?

Verlangt noch jemand das Wort?

Pan posl. Adámek. Dávám mu slovo.

Přís. z. v. posl. Adámek: Slavný sněme! Zákonem, o němž sl. sněm rokuje, bude konečně po l0 leté námaze položen základ k řešení nejdůležitějšího preventivního úkolu politiky chudinské. Jíž p. zpravodaj ukázal k poměrům u nás stávajícím. V obraze společenské bídy jest zjevem nejžalostnějším osud osiřelé, opuštěné chudé mládeže, na němž není společnost bez viny. Opuštěné a spustlé dítě je předem výplodem postupující otravy a rozkladu života rodinného, vždyť výchova v lůně rodiny rozhoduje o celé budoucnosti dítěte, a jaký osud kyne dítěti, které nepoznalo tepla krbu rodinného, které nepocítilo vřelé lásky srdce mateřského, které nepoznalo požehnání péče starostlivého otce. Takové dítě vstupuje do života otrávené záští proti společnosti, která se dopustila takového zločinu na něm, nepřilne k vytrvalé práci, klesá hloub a hloub v bahno neřesti a zločinnosti a stává se netoliko metlou rodné obce, ale také celé země i společnosti. Vždyť z kruhů takové mládeže se rekrutují nejhorší pobudové, pijáci a zločinci. V poměrech těchto sebe přísnější a depresivní opatření nápravu zjednati nemohou a také nezjednají. Takovými opatřeními je možno docíliti úspěchu okamžitého, ale nikdy trvalého. Ano, statistikou je dokázáno, že mladiství káranci teprve pobytem v žaláři neborobotárně, kde se octnou ve společnosti zločinců a káranců, k zločinnosti dospívají a v ní se utvrzují, místo aby se polepšili. Vynikající odborník Fr. List mimo jiné napsal: Dopustí-li se mladý zločinec zločinu, necháme-li ho uniknouti, jsem přesvědčen že spáchá zločin menší, než kdyby byl skutečně žalářován. " O tom není pochyby, chceme-li žaláře a robotárny vykliditi, musíme se postarati o to, aby osiřelá opuštěná chudá mládež byla mravně dokonale vychovávána a k samostatné výživě uzpůsobena

"Dítě opuštěné trpí nevinně za provinění jiných, " - píše šlechetná humanistka Marie Červinková-Riegrová "a proto zasluhuje největší soustrasti a nejhorlivější podpory společnosti. "

V petici, kterou v tomto zasedání podal ústřední spolek českých žen v Praze tomuto sl sněmu, přimlouvá se tento spolek za náležité opatření chudé opuštěné mládeže. Ústřední spolek českých žen píše: "Zachrániti nejubožší děti svého národa, které zanechány byvše svými ploditeli, ani té lásky nepoznaly, jež příroda i mláďatům zvířete popřává; jichž dětství není souhrnem nejvyšší blaženosti pozemské, na níž vzpomínky celý život oblažuji; upomínky na jich dětský věk rozrývají a prohlubují staré rány, jež drásalo trní a ostré hroty marnivost i, opovržení a zloby lidské! Dejte jim vychování řádné, bděte okem milosrdenstvím nad nimi, vraťte jim důvěru v citelnost srdcí lidí,zachovejte jim víru ve spravedlnost boží; učiňte je lidmi dobrými, společnosti lidské prospěšnými, platnými členy.

Zásluhou Vaší zanikl v národě našem dosud oprávněný výrok carevny Kateřiny II., že jsou to děti z neštěstí a pro neštěstí zrozené! (Slyšte!)

Avšak nejde toliko o ochranu a výchovu chudé osiřelé a opuštěné mládeže. Při řešení tohoto úkolu jde také o výchovu dětí rodičů spuštěných a důležitý tento úkol zajisté není snadný; neřesti rodičů jsou dědičné.

Mohl bych celou řadu nepopíratelných fakt statistických na doklad toho uvésti, avšak obmezuji se pouze na to, že na př. pan Dr. Reinsberg vypočítal, že mezi 600 vězněných trestaných dítek jest 490 dětí z rodičů pijáků. (Slyšte!)

O vznešených úkolech výchovy opuštěné a osiřelé mládeže, o nichž již pan zpravodaj tak krásnými slovy mluvil, nemusím se zajisté zevrubně šířiti, poněvadž na tomto slavném sněmu opětně o těchto vznešených úkolech pravé humanity bylo zevrubně pojednáno, a obmezím se toliko na některé krátké úvahy.

Tuším, že nepotřebným také dokazovati, že řešení těchto úkolů jest povinností celé společnosti, že celá společnost musí nahraditi opuštěné mládeži rodinu.

Již náš Komenský napsal: "Člověk se nerodí sobě samému, nýbrž i Bohu a bližnímu, t. j. společnosti lidské, aby službou svou co nejvíce lidem prospívati se snažil".

Proto má také stát netoliko právo, ale také povinnost o to pečovati, aby vinou rodičů ubohá mládež nebyla udržována v propasti opuštěnosti a zločinnosti Takové ochrany v jiných státech jest dávno, zejména upravena jest tak zákonem ve Francii, v Anglii, v Prusku. Ve Francii se účelům těm věnuje ročně 82, 000. 000 fr. V Anglii bylo roku 1900 v 976. ústavech 81. 000 zanedbaných a opuštěných dítek. V Prusku jest 700 ústavů k vychování opuštěné mládeže. U nás v Rakousku se sice o těchto úkolech také mluví a mnoho mluví, avšak nikde na celém světě nejsou tyto preventivní úkoly tak zanedbány, jako právě v Rakousku. (Tak jest. )

U nás dosud není ani postaráno o náležité opatření mládeže v nejútlejším věku lidu dělného a chudého, jimž se nemůže dostati náležitého opatřeni v rodině, poněvadž členové rodiny lopotně pracovati musí celý den. Jmenovitě nemáme potřebný počet dětských zahrádek, jesliček a podobných ústavů. U nás dosud není postaráno o výchovu osiřelé mládeže v rodinách a ústavech.

Největších triumfů slaví vychovatelství výchovou slepých a hluchoněmých k samostatné výživě, a právě tyto úspěchy ukládají veliké úkoly také v tomto oboru a jest přímo zločinem, který se páše na těchto ubohých mrzácích, že se toliko části jich dobrodiní takové výchovy dostává, kdežto ohromná většina jest dosud břemenem obcí.

Roku 1889. bylo v království Českém opatřováno v soukromých ústavech 423 hluchoněmých a 215 slepých. Mimo to bylo v král. Českém 5076 hluchoněmých a 3233 slepých, jimž se dobrodiní této výchovy nedostává. (Slyšte!) Kromě toho bylo v král. Českém 2037 kretinů, jejichž výchova je u nás téměř úplně zanedbávána. (Slyšte!) Velevážený přítel Špindler nadšenými slovy pravého lidumila se dotkl této otázky; plně s ním souhlasím, že opatření těchto ubožáků hluchoněmých, slepých a kretinu musí býti prvním úkolem a akce, kterou zakazujeme, poněvadž jejich osud jest nejžalostnější a nejsmutnější, a poněvadž jejím náležitým opatřením jest možno docíliti úspěchů co nejskvělejších.

Do tohoto jasného obrazu vrhl temný stín p. řečník přede mnou, když při řešení tohoto velkého úkolu humanitního opět vnesl žalostný spor národnostní, Pánové, srdce každého upřímného lidumila musí se zachvěti bolestí nad tím, že ani v tom okamžiku, když přistupujeme k řešení nejvznešenějšího úkolu lidskosti, nemůžeme zapomenout na spory národnostní, ve které jsme utkáni, že může býti vzbuzováno mínění, že by zemský výbor král. českého z národnostních příčin křivditi mohl slepému, hluchému nebo jinému ubožákovi pouze proto, že jest té neb oné

národnosti. Toto stanovisko jest tak nízké, že se neodvážím ani naň sestoupiti, (Pochvala) aniž bych se dotkl při této příležitosti nároku neméně smutného, že i úřednictvo v král. Českém v humanitních ústavech má se děliti dle národnosti. Jaký by to byl vzdělanec, který by ve službách země v kterémkoliv ústavě pouze z ohledů národních mohl křivditi buď nevinnému nebo chudému, nebo takovému ubožákovi jako jest slepec, nebo hluchoněmý (hlučná pochvala) Jsme ve XX. stol. Na správu této země nemůže se činiti taková žaloba, ze které by se mohlo souditi, že by tu takové případy se byly udály. Tento slavný sněm se zajisté vždy postará, aby do správy zemské byli povoláváni mužové, o jichž pravé humanitě,o  jichž ryzím vlastenectví se nedá pochybovati, a proto se mně zdá, že tato závora, která se této akci činí od Němcův, ten o slavnostní okamžik, kdy přistupujeme k řešení vznešeného úkolu, zúmyslně zachmuřuje. Velectění pánové,i  kdybychom se spojili jednomyslně k řešení těchto velkých úkolů, bude potřebí veliké námahy nežli dospějeme k cíli. Jaký následek bude míti však p. řečníkem opět vyvolaný spor.

My nemáme dosud ani skutečných polepšovacích ústavů pro mladistvé kárance, při jichž trestání se zapomíná, že jim trestem nemá býti znemožněno polepšeni a návrat do společnosti lidské, aby se stali hodnými členy jejími, že trest není účelem, nýbrž prostředkem polepšení. U nás dosud není provedeno, ačkoli nejvýtečnější naši odborníci, jako prof. Zucker a j., naléhavě žádají oddělení mladistvých kárancův od starých zatvrzelých zločinců. Tím se mladiství káranci místo polepšení utvrzují ve zločinnosti. Nemáme ústavů, ve kterých by tito káranci byli náležitě vyučováni a vedeni k práci průmyslové a hospodářské, aby vystoupivše z nich, mohli se poctivě živiti. Nemáme dosud ani náležité statistiky těchto ubožákův.

Pan zpravodaj vytkl, že souhlasí se stanoviskem zemského výboru, jaké programaticky zaujato ve příčině této akce, že základem musí býti výchova v rodině, a výminkou výchova v ústavě. Hromadná výchova v ústavu musí býti u trvale chorých, idiotů, hluchoněmých a slepců, poněvadž jejich výchova v rodině jest nemožná.

Při zřízeni těchto ústavů musí býti vysloven zřetel k poměrům a prospěchům jednotlivých krajin. Musí se hleděti k tomu, aby zřizovány byly ne ústavy nákladné, velké, nýbrž malé, které by byly rozšířeny po cele zemi.

Také podnikání těchto vznešených úkolů pravé humanity jest u nás velice zdržováno nedostatkem hmotných prostředků, ačkoli jsou náklady k těmto úkolům podnikané také po stránce hospodářské velice užitečnými, jelikož přispívají ku vyhlazení také hospodářsky Škodlivých nejhorších běd sociálních.

Ačkoliv království české při velké tísni zemských financí nemohlo sice dosud také v těchto oborech veškeré prostředky náležitě opatřiti, přece náklady zemské na ústavy humanitní progresivně vzrůstají.

Náklady zemské k účelům humanitním a zdravotním činily v roce 1862 825. 443 zl., v r. 1890 2, 902. 961 zl. a jsou rozpočítány na rok 1902 na 4, 001 854 zl. Vzrostly v 1 1890-1902 o 1, 098. 893 zl., nebo 37-7 proc.

Nového příjmu k podnikání těchto úkolů se nám konečně dostane vydáním části správních přebytků společných pokladen sirotčích k opatřování opuštěné a osiřelé mládeže.

Akce ku vydání těchto správních přebytků královstvím a zemím k účelům humánním byla, což sluší s důrazem konstatovati, zahájena na tomto slavném sněmu, na němž jsme již v r. 1993 učinili prvý návrh na rozdělení všech správních přebytků společných pokladen sirotčích, jež činily při těchto pokladnách v král. Českém koncem r. 1898 7, 068. 889 zl

Vláda, jak povědomo, chtěla svého času tyto přebytky konfiskovati na stavby soudních budov; poddávajíc se tlaku veřejného mínění a akce sněmovní konečně se vzdala zásadního odporu, ale zmařila vydání v minulých letech při společ pokladnách nastřádaných přebytků a přivolila toliko ku vyplácení i očních přebytků na 10 let.

Vydání přebytků v minulých letech nastřádaných neodporovala vláda zásadně, ale toliko z příčin více méně formálních, že by takové rozdělení vyžadovalo mnoho počítání a psaní, že by se musily vypověděti hypotekární dluhy a j.

Tím právě základ našeho požadavku není vyvrácen a proto jest resoluce, kterou komise v IV. od. navrhuje, úplně odůvodněna.

Nemůžeme přistoupiti na obmezení vydávání těchto přebytků pouze do roku 1910.

Vítám také podnět, který dal p. posl. Špindler, aby se akce provedla společně se zemskými výbory jiných království a zemí. Zemský výbor tak učiní a myslím, že je prospěšné, když slavný sněm se na tom usnese, neboť bude míti akce většího důrazu.

Zemský výbor vypracoval osnovu tohoto zákona 14. května 1901, dříve nežli byl říš. zákon sankciován a předložil ji sl. sněmu v měsíci červnu 1981.

Předloha tato vyřízena nebyla, protože vláda tento sl. sněm dle daného slibu v loni na podzim nesvolala, a proto není naší vinou, že prvý účet 300. 000 zl. na r. 1901 nám dosud nebyl vyplacen.

Zemský výbor při vládě výplatu tohoto podílu reklamoval.

Postup vlády při tomto jednání jest velice význačný. Na tyto přebytky máme nepopiratelné právo, jich použitím by bylo lze valně urychliti řešení nejpalčivějších úkolů preventivní politiky chudinské, avšak vláda to svým odporem maří.

My chceme uvaliti sami na sebe daň k uhrazení povoleného zvýšení platů učitelských.

Vláda odmítla několiko žádosti za přispění státu k uhrazování těchto nákladů, ona houževnatě také odporuje vyměření navrhované pivní daně v takové výši, aby mohl býti její výnosem tento zvýšený náklad na obecné školství uhražen.

Tato fakta nejzřejměji ukazují, k jakým výstřednostem vede bezmyšlenkový centralism vídeňských bureaukratů a odhalují základní příčiny neduživého živoření samosprávy zemské. (Výborně!)

Takové poměry stávají se co den neudržitelnějšími. (Souhlas. )

Z toho vidno, jak těžký jest zápas proti centralismu, který nemá smyslu pro povinnosti a práva, pro důležitost království a zemí a jejich zastupitelstev, který má jednu jedinou touhu, by zákonodárné sbory zemské klesly na niveau okresních zastupitelstev, by tím volněji mohla vídeňská vláda provozovati své umění centralismu, který nevede toliko k omezení autonomie zemské, ale ve svých posledních důsledcích povede také k hospodářské a kulturní zhoubě této říše. (Pochvala. )

Tímto zákonem bude alespoň zahájena tato akce, od níž si tolik připovídáme.

Není zajisté pochyby, že nebude lze zůstati při provádění těchto úkolů pouze v rámci tohoto zákona a že musí býti v tomto díle především za účinné podpory všech lidumilů, zvláště pak zámožných tříd - soustavně až k jeho dovršení pokračováno.

Pan poslanec Špindler ukázal, co může vykonati jediný lidumil, jaké dobrodiní může prokázati, a tím sobě postaviti pomník pro budoucnost, ve své rodné obci.

Přál bych si jen, aby každá obec mela takového lidumila, jako Turnov. Pak by byla také otázka, o níž rokujeme, záhy řešena; ale kolik boháčů vykonává tuto sociální povinnost k chudým, tak jak to vykonal Skála neb Oliva v Praze a nemnohý počet těoh mužů, kteří pokládali za svoji první snahu, aby na tomto poli humanity postavili sobě pomník, který bude vzdorovati všem věkům a při němž bude žehnati potomstvo jejich památce. (Výborně. )

Nemenší úkol spadá na naše ženy. Nejvznešenějším povoláním ženy, matky, jest výchova dítěte a proto matky mají nejvřelejší soucit s opuštěnou, v bídě tonoucí mládeží.

Naše ženy osvědčily skvěle, že postřehují své vznešené poslání při záchraně této mládeže, kéž by tyto příklady vedly k všeobecnému organisování této vznešené práce k záchraně a očistě společnosti.

S chloubou můžeme pohlížeti zvláště na snahy našich pražských paní soustředěných v různých spolcích, které pamětlivy světlého příkladu Karoliny Světlé pracují na tomto poli tiše a neúnavně se zdarem podniknutým.

Památnou zůstane v dějinách této akce petice, kterou ústřední spolek českých žen slavnému sněmu letos podal, která jest přímo prosycena upřímnou lidumilností.

Velectění pánové, po těchto poznámkách odporučuji přijetí návrhu komise, který souhlasí s návrhy zemského výboru a končím slovy Pestalozzia: "Nestačí říkati sirotku "Máš otce na nebesích", jest více potřebí.

Pomůžeš-li chudému, aby mohl žíti jako člověk, ukážeš mu Boha, a vychováš-li sirotka, t. j. způsobíš-li, jako by měl otce, přivedeš ho k poznání otce na nebesích, jenž srdce tvé pohnul, abys jej vychoval. "

"Pojďte se mnou do chatrčí chudých a k plačícím sirotkům, tu poznáte Boha, tu naučíte se býti dobrými a stanete se lidmi. " (Potlesk. Řečníku se blahopřeje. )

Oberstlandmarschall: Es hat sich der Herr Abgeordnete Prade das Wort erbeten, ich erteile ihni dasselbe.

Landtags-Abgeordneter Prade: Es hat langjährige Verhandlungen in den parlamentarischen Körperschaften erfordert, bis man endlich zur Regelung der Berwendung der Uiberschüsse der Waisenkassen im Gesetzgebungswege gelangt ist.

Die österreichische Regierung hat ihren Lieblingsplan, diese Uiberschüsse einfach für Staatszwecke einzustecken und zu verwenden, fallen gelassen und hat sich dem einzig richtigen und naturgemäßen Gedanken angeschlossen, der, darin besteht, daß man die Uiberschüsse der Waisenkassen, die ja eigentlich vom Gelde der vermögenden Waisen herrühren, dazu verwendet, um arme Waisen

Zu unterstützen, Waisenhäuser zu gründen und bestehende zu unterstützen.

Gegen diese Tendenz, wie sie im Landesgesetzentwurfe zum Ausdrucke kommt, haben wir in keiner Weise etwas einzuwenden.

Nur gegen die Art und Weise der Durchführung hat schon der geehrte Redner von dieser Seite des Hauses Einwendungen erhoben und ich muß mich ebenfalls diesen Einwendungen anschließen.

Es zieht, meine Herren, durch unsere ganze Landesgesetzgebung und insbesondere in dem diesmaligen Sessionsabschnitte der Gedanke, der Grundgedanke, möchte ich sagen, wie ein rother Faden, nämlich die Agenda und die Autorität und das ganze Geltungsgebiet der Tätigkeit des Landesausschusses immer mehr und mehr zu kräftigen und zu vermehren.

Ich verweise darauf, daß diese Tendenz nicht bloß dieses Gesetz trägt.

Diese Tendenz trägt auch der Gesetzentwurf über die Fortbildungsschulen, diese Tendenz trägt auch der Gesetzentwurf über die Arbeitsvermittlung u. s. w. u. s. w.

Nun, meine Herren, haben wir aber gegen diese Art der Zentralisierung genau dieselben Bedenken, wie sie die Herren erheben gegen die Zentralisierung überhaupt, die sie immer als so bedenklich hinstellen im ganzen Staate. Wir, ich und meine Partei, sind in Wahrheit und Wirklichkeit Autonomisten und wir bekämpfen die Zentralisation ebenso, ob sie in Wien oder Prag ihren Sitz hat.

Es ist daher unsere erste und wesentlichste Ausgabe dahin zu arbeiten, daß die Verwaltung unseres Landes, das heute bereits über 5 Millionen Einwohner zählt und das eine so hohe wirtschaftliche und kulturelle Stufe einnimmt, daß die Verwaltung dieses Landes dezentralisiert werde. Denn einer unserer Krebsschäden, die ganz mißliche finanzielle Lage unseres Landes, hat meiner Überzeugung nach darin ihren Grund, weil wir in Solch einseitiger Weife zentra listisch unser Land verwalten.

Wir können aber umsoweniger der fortwährender Erweiterung des Geltungsgebietes des Landesausschusses zustimmen, als wir, das deutsche Volk in Böhmen, in diesem Landesausschusse gar keine gesetzliche Vertretung besitzen.

Meine Herren! Man redet immer so viel von Gleichberechtigung. Hier ist eine der schreiendsten Ungerechtigkeiten gegen ein ganzes Bolk, die jahrelang weiter besteht, und der Landesausschuß und auch die Regierung haben noch gar nichts dazu getan, um endlich diesen unerträglichen Zustand zu beseitigen.

Wir hatten früher das gesetzliche Recht unsere Vertreter im Landesausschusse selbst zu wählen, solange wir noch die Mehrheit hatten in der Kurie der Städte.

Damals sanden die Wahlen in den Landesausschuß und in die ganzen Kommissionen nach Kurien statt, das war früher eine Bestimmung unserer Landesordnung, die für uns immer noch bis zu dem Tage galt, an dem durch einen einzigen Federzug, durch Abänderung der Handelskammer-Wahlordnung seitens des Ministers Pino, uns diese Mehrheit in der Städtekurie genommen wurde.

Hiemit wurde die Grundlage, wie bis dahin die Wahlen in die Kommissionen und insbesondere in den Landesausschuß Stattfanden, durch eine Art der Zentral-Gewalt vollständig verrückt.

Von da an wäre es aber unbedingt die Pflicht des Oberstlandmarschalls, der Regierung, des Landesausschusses gewesen, sobald als möglich einen Gesetzentwurf hier einzubringen, welcher diese Wahlen aus eine neue gesetzliche Grundlage Stellt. Denn Sie werden doch nicht glauben, daß aus die Dauer das ganze deutsche Volk Böhmens hier im Landtage weniger gesetzliche Rechte haben soll als zum Beispiel die Kurie des Großgrundbesitzes. Die einzige Kurie des Großgrundbesitzes, die ja doch nur eine privillegierte Klasse in diesem Lande vertritt.

Ich will gegen diese Bevorzugung gar nichts einwenden - diese Kurie hat mehr Rechte in diesem Landtage als die gesamten Vertreter des deutschen Volkes. (Rufe: Sehr richtig!)

Das sind Zustände und das sind solche Ungerechtigkeiten, wie sie nur der gutmütige Deutsche Jahrelang hier ertragen kann. Ja, meine Herren, in gar keinem Lande der