beze všech výstupů. Co se však stalo potom, když byla povinnost k hlášení se zřejmě ministerstvem nařízena, to již jest přílišné. Stalo se, že okresní hejtmané přísně nařídili, aby každý starosta dostavil se do kontrolního shromážděni a, kdo se nedostavil, toho vyšetřoval. (Slyšte!)
Předešle se to praktikovalo tak, že přišel do kontrolního shromáždění vždy jen takový starosta, který viděl v okresním hejtmanovi nějakého malého pána Boha, před kterým měl plný respekt, a ti rozumnější nepřišli
Hejtman se s tím spokojil, jen když tam někoho měl. Ale tento poměr, když se s takovou přísností starosta, jako čeledín, tam popohání, a hlavně proto, aby byl svědkem brutálního potupení svého jazyka, to musí zhnusiti a zoškliviti úřad samosprávný každému starostovi, to jest jeho karikatura.
Starosta je přece především zástupcem občanů a ne otrokem úřadů; s takového hlediska se musí na funkcionáře samosprávné pohlížeti a ne jako na pohůnka státních úřadů. (Výborně!) Vždyť má konečně starosta téměř i ten úkol, aby při kontrolním shromáždění dělal špicla. A mohlo by k něčemu takovému při kontrolním shromáždění dojíti.
Stane se případ, že jeden kamarád řekne druhému: "Slyšíš kamaráde, já mám to a to, nemohu se dostaviti, buď tak laskav, odbuď to za mne. "
To je faktum, ovšem nechci býti špiclem, abych říkal, kdo to byl.
A dožádaný přítel jest tak šikovný, že sám provede kontrolu dvou osob, a věc je docela v pořádku a nic se mu nestane.
Starosta o tom třeba ví, ale, co pak on může býti takovým špatným člověkem, aby udával takového svévolu, aby přišel do velkého neštěstí, aby byl zavřen dlouhý čas. Takovou úlohu na něm nikdo nemůže žádati.
A když konečně na starostovi nic nezáleží, ať ho zkrátka nevolají a dají mu svatý pokoj a ho netýrají, aby byl nuceně
přítomen pohaně svého jazyka, což nelze dosti odsouditi!
Z předvedného je viděti, že kontrola vlastně se nedá vůbec řádně provésti.
Proto připadá to, že dělá se kontrola hlavně jen k vůli tomu, aby nezapomněli, že jsou vlastně vojáky a v jaké hrůze se nacházejí.
To však ti lidé vědí, oni vědí, že jsou vojáky, i jaké mají povinnosti, a proto slavná kontrola je zbytečná věc.
Je to nejen zbytečná věc, ale stojí také hříšné peníze. Myslím, že máme asi 700. 000 záložníků v naší říši Když počítáme střízlivě utratí každý při kontrolní schůzi 2 K, to jest dosti málo, zvláště když bydlí poněkud vzdálen od sídla kontroly. To dělá ročně značný obnos 700000 zl., nebo zajisté správněji 2 mil. korun.
Dále ti lidé prozahálejí drahý čas a přijdou o svůj výdělek. Hospodář, čeledín jest odvolán z pilné práce polní, ano je to v době setí a dobývání řepy, kdy každá chvíle jest vzácná. (Souhlas. )
Na druhé straně obce mají výlohy, neboť starosta nemůže ze svého platiti cestu do kontrolního shromáždění, tu platí obec. Z celé říše by výlohy starostův Činily ročně sumu velice značnou.
Myslím také, že výlohy vojenských delegátů ke kontrolnímu shromáždění činí pár slušných zlatých V celku by to dělalo hodně peněz, tak že by se za to mohl poříditi mnohý pěkný kanón.
Ale na ty pánové mají dosti peněz; jim na nějaké desítce nebo stovce nesejde a proto z toho si nejméně dělají, co občané musí zaplatiti.
Na důkaz toho, že nejsme snad pro zrušení kontrolních shromáždění my Cechové sami, může sloužiti to, že pánové z německé strany se také prohlašují pro to, aby kontrolní shromáždění byla zrušena.
Tak na říšskě radě p. posl. Zimmer ve schůzi dne 12. března tohoto roku při
projednáváni rozpočtu vojenského prohlásil se proto, aby byla kontrolní shromáždění odstraněna a pravil zejména, že z nich mají záložnící vlastně jen škoda.
A co jest nejlepšího, ponechal jsem si naposled.
Není tomu dávno, co ve vojenských kruzích se přetřásala otázka, zda by nebylo záhodno, aby kontrolní shromáždění jako zbytečná byla zrušena, tedy v těch nejvlastnějších kruzích se již zbytečnost jejich prohlašovala. Ovšem, dnes v tom ruchu, který vyvolalo prožluklé slovíčko "hier", nechtějí se páni zdáti slabšími a proto o zrušení kontrol nemluví, ale doufám že, až se to trochu uklidní, konečně k tomu přikročí a že kontrolní shromáždění prohlásí se i úřadně za naprosto nepotřebná a zbytečná a že také přikročí konečně k tomu, co tento návrh žádá.
(Hlasy: Co pak bude s tím "hier")
Dosud bohužel, aby Čechy trestali, si vždy najdou příležitost, třeba při činné službě, jako se to nedávno stalo. Nepamatuji se na jméno onoho nešťastného vojína, který byl v činné službě a náhodou byv předvolán místo německého "hier" vyřkl osudné ono slovo České "zde", ovšem stal se poplach a ihned ho spakovali, (Veselost) a tuším je do dnes někde na pevnosti. Ale když se Vlachové v Trentinu loni vlašsky hlásili, nestalo se jim ničeho. Ale Čecha mrskat, na to jsou u nás chlapíci, za to ve válce pošlou jej do prvních řad.
Dnes je Rakousko již tak ubohé, že takové nevinné slůvko již jest s to, aby ohrožovalo jeho budoucnost, aby rozrušilo celou armádu, jako pan ministr vojenství Krieghammer řekl, že to slovíčko by bylo trhlinou do naší velké armády, že by se trhlina rozšířila a armáda přišla v záhubu.
Ale já mám, pánové, docela opačný náhled v té věci, ačkoliv nebyl jsem ani vojákem a dosti střízlivě na věc pohlížím, a takový máme zajisté většinou. Mám za to, že tím spíše, když nebude se vojákovi překážeti v tom, aby hlásil se hrdě ke své mateřštině a národu, když nebude jeho mateřština a národnost šlapána, tu bude míti takový vojín zajisté větší chuť ku svému povolání, když bude vidět, že jest chráněn v právu svém a národnosti v tom státě, který ho ke zbrani povolal. Tak myslím, pánové, daleko lepší by zavládl duch v armádě, než když se jako nyní národ uráží, národnost potupuje a ponižuje.
Velectění pánové, končím tím, že obrátím se na kruhy povolané s tím appelem: Hleďte spíše, aby voják cítil v armádě instituci přátelskou, jeho řeč, vlast a zájmy chránící, neboť musíte pamatovati na to, že, až přijde ta osudná ona chvíle a mám za to, že tato chvíle může nastati dosti brzy, kdy bude se rozhodovati o bytí a nebytí této říše, a kdy tato říše bude appellovati na syny národů tuto říši obývajících, aby tělem a krví svou chránili její bytí, pak zajisté prospěšnější bude této říši, když tito synové naši budou si toho plně vědomí, že chrání říši spravedlivou, že chrání říši, kde panuje spravedlností a rovnost a nikoli říši nespravedlnosti křivd a násilí, jakou bohužel posud tato říše jest. Tím končím a navrhuji v ohledu formálním, aby návrh odůvodněný přikázán byl komisi pro záležitosti rozpočtové. (Výborně, výborně! Řečníku se blahopřeje. )
Nejvyšší maršálek zemský: Žádá někdo za slovo ve formálním ohledu ?
Verlangt jemand in formaler Beziehung das Wort?
Přejdeme k hlasování.
Wir übergehen zur Abstimmung.
Gegenstand der Abstimmung ist der formale Antrag, welcher dahingeht, daß der in Verhandlung stehende Antrag der Budgetkommission zugewiesen werde.
Předmětem hlasování je formální návrh, který zní v tom smyslu, by návrh, který se nachází na denním pořádku, byl přikázán komisi rozpočtové.
Žádám pány, kteří tento návrh přijímají, by vyzdvihli ruku
Ich ersuche die Herren, welche den formalen Antrag annehmen, die Hand zu erheben.
Návrh jest přijat.
Der Antrag ist angenommen.
Der nächste Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages der Abgeordneten Josef Krejčík, Wenzel Něrnec und Gen., betreffend die
Vergebung von Handwerkerarbeiten bei öffentlichen Bauten nur an befugte Gewerbetreibende und nicht an Bauunternehmer.
Příštím předmětem denního pořádku jest první čtení návrhu posl. Josefa Krejčíka, Václava Němce i soudruhů v příčině zadávání řemeslných prací při veřejných stavbách jedině oprávněným živnostníkům a nikoliv podnikatelům.
Dávám slovo panu navrhovateli, aby svůj návrh odůvodnil.
Poslanec Krejčík: Slavný sněme! Za plného souhlasu našeho klubu měli jsme čest předložiti slavnému sněmu návrh, o kterém za jiných poměrů mohla by se předložiti otázka, že snad věc, kterou v návrhu tom žádáme, aby totiž na stavbách a najmě na stavbách veřejných práce živnostnické zadávány byly jednotlivým oprávněným živnostníkům, rozumí se sama sebou.
Avšak. velectění pánové, ráčíte zajisté sami věděti, že tak mnohé v životě veřejném a politickém zdá se často samo sebou srozumitelné a přirozené, a že přece ve skutečnosti děje se jinak.
Já sám nepatřím mezi ty, kteří rádi pronášejí pouze stesky a žaloby, já sám hlásím se k počtu těch, kteří raději energií a vlastní sílou, přičiněním a svépomocí zjednávají si nápravu.
Avšak jsou přece jen věci, které jednotlivec sám se sebe větší energií a někdy ani celý stav, celá skupina jednotlivců není s to zlomiti. Jsou někdy poměry, které jedině zakročením veřejnosti dodělají se nápravy.
A to, velectění pánové, jest i v této záležitosti, kterou máme na dnešním pořádku. Myslím, že Vám, velectění pánové, bude známo, že v Praze a v království Českém celém panuje tou dobou těžká krise průmyslová. Já dovolím si upozorniti jen na dva případy. V Praze zaměstnáno bylo loňského roku na 24. 000 dělníků strojnických.
Avšak následkem stagnace, všeobecné krise v těchto závodech- a tu musím podotknouti, že české závody strojnické, naše strojnické továrny jsou tak dokonalé, že můžeme je nazvati chloubou našeho průmyslu; a že to nejsou plané fráse jest důkazem, že výrobky naších strojnických továren se ctí a chválou representují dobrou pověst našeho průmyslu i v krajinách zámořských, najmě v severní a jižní Americe - přece, velectění pánové, klesl průmysl fen v poslední době tak, že 12. 000 dělníků jest v Praze pouze v práci a druhých 12 000 jest v Praze jen a v okolí Prahy bez práce úplně! V celém pak království Českém počítá se cifra nezaměstnaného strojnického dělnictva na 30. 000 lidí.
To nejsou žádné maličkosti, to jsou cifry skutečně děsivé a jsou toho důkazem, že, jestli kdy bylo na čase, aby se sáhlo k vydatné výpomoci našemu průmyslu, doba ta přišla a jest hodina, jak se říká, poslední.
Vedle toho druhá velká krise zavládla ve stavebním průmyslu, a sice ve všech oborech stavebních odvětví. Jsou to naši velice zruční štukatéři, sochaři, truhlářské živnosti, zámečnické a jiné, které dnes leží ladem.
O tom jest každému možno přesvědčiti se, když navštíví předměstí, prohlédne si naše dílny živnostnické. Dílny jsou napolo prázdné. Jest pravda, skládalo se mnoho naděje do provádění assanace pražské, avšak, velectění pánové, všem snad jest známo, že všechny plány, které jsme skládali do tohoto velkolepého podniku, sklamaly z příčin, které nemohu rozváděti; snad z nedostatku domácího kapitálu, a snad má věc i své politické pozadí.
A následkem toho ovšem všecky naděje, že provádění této assanace bude vzpružinou stavebnímu průmyslu úplně sklamaly. Avšak vedle toho i také v jiném směru se v Praze, velectění pánové, málo staví, a musím vytknouti, že v první řadě jest to sama slavná vláda, která nepodniká a nepodporuje dosti vydatně stavební činnost v Praze; k tomu dostačí následující doklad:
Jest všeobecně známo, aspoň v kruzích odborníků, že jest celá řada budov
erárních již dlouhá léta povolena, kde se dosud, ačkoliv neschází na finančních prostředcích, nepřikročuje k jich provedení. Jmenuji jenom stavbu nové budovy české techniky. Pokud mi známo a pokud jsem se na dobře informovaných místech dověděl, jsou plány na novou českou techniku schváleny již celou řadu let, ale bůh ví z jakých důvodů, zda se, že z důvodů politických, rozhodně však nikoliv z důvodů hospodářských, dosud se k této stavbě nepřikročuje. Dobře poznamenává jeden vážený přítomný přítel, že, kdyby se jednalo o stavbu nové techniky ve Vídni, nebo v Linci, nebo ve Štýrském Hradci, zajisté by se neodkládala ani jediný rok, kdežto v Praze se odkládá desítiletí.
Na jednu dovoluji si upozorniti okolnost, velectění pánové. Vláda tak málo fedruje stavební činnost v Praze, že došlo to tak daleko, jak jsem se tyto dny dověděl, že i velké samostatné úřady státní na místě, aby pro ně byly postaveny nějaké, dobře provedené representativní budovy, budou se stěhovati v nejbližší době do privátních budov za nájemné 10. 000 k ročně.
Velectění pánové, takovými prostředky se ovšem nemůže pomoci a nepomáhá se průmyslu, který v každém ohledu potřebuje práci a objednávky a to v první řady před jinými opravami živnostenskými.
Jiné zlo, na které si dovoluji, velectění pánové, upozorniti, jsou veřejné konkursy, jimiž zadávají se práce na veřejné budovy. V tomto odvětví v poslední době zavládlo zlo a neváhám to nazvati zlem, že práce zadávají se jednotlivým podnikatelům. Ale, pánové, kam takovým systémem dospějeme? Jest pravda, že se to na první pohled zdá býti praktické a jednoduché, poněvadž má obec a úřady jenom s jednotlivým podnikatelem co dělati, ale jaké důsledky z toho vyplynou? Budete zajisté znáti příklad, že, když se zadává stavba gymnasia aneb reálky aneb malé obecné školy na venkově, že ku dražbe dojde tolik offert, že páni podnikatelé mezi sebou vyvinuli takovou nezřízenou konkurenci, že nejsou řídké případy, že při podobných budovách se o 20, 25 ano
až 27 proc. stavebního úhrnného nákladu slevuje.
To jsou okolnosti, které nelze nikdy a nikým hájiti Mně jest znám případ, velectění pánové, že v jednom předměstí pražském, když zadávána stavba státního gymnasia, budova rozpočtena byla na 160. 000 zl., a zač, račte mysleti, velectění pánové, že byla ta stavba převzata? Byla zadána podnikateli se slevou 27 proc. Tedy celá čtvrtina slevy! Budova, která byla dle slušných cen rozpočtena na 160. 000 zl., byla provedena okrouhle asi za 120. 000 zl. Já myslím, velectění pánové, že zde jest kořen zla a že nemohou taková zadávání býti v pořádku. Ovšem vyskytuje se námitka, že snad ten rozpočet byl příliš vysoký. Že ale tomu není tak, to se dá snadno vyvrátiti, poněvadž rozpočty takové sdělávají se úřady a úřady jiné je kontrolují; i můžeme býti přesvědčeni, že žádná cena není vysoko rozpočtena.
Když pak podobný podnikatel s takovou přemrštěnou slevou stavbu veřejné budovy převezme, kde musí hledati náhradu této ohromné a neslýchané slevy? Poněvadž stavební materiál, jehož ceny nejsou tak labilní, aby snad differovaly o bůh ví jaké stupné, tak příliš levně nekoupí, jest přirozeno, že musí tuto velikou slevu krýti na všech ostatních dodavatelích, kteří práce dodávají, najmě na dodavatelích prací řemeslných.
Velectění pánové! Tyto poměry nejsou zdravé, tyto poměry nejsou také snad jen povrchní, nýbrž jsou vysoce důležité. Zde se jedná o to, že naše živnostnictvo potom namáhá se, pracuje a podniká, často i kapitál svůj v těchto pracech angažuje a přece, když se rok s rokem sejde, shledá, že pracovalo zadarmo. To přece nemůže býti účelem zdravých státních a zemských poměrův, aby pokročilé živnostníctvo, kterému stále zřizujeme Školy a které nabádáme, aby se vzdělávalo, upadlo do takové odvislosti a pracovalo se svým dělnictvem a závody zdarma.
Avšak, velectění pánové, věc ta má ještě jiné smutné pozadí. Podobný živnostník, který jest odkázán, aby z druhé ruky tyto práce za tak nízké ceny přijímal, upadá v morální odvislost vůči podnikatelům, upadá v odvislost hmotnou i sociální!
Jest zde velký zásadní rozpor, na který si dovoluji při této příležitosti Vás všecky, kteří zajímáte se o otázky živ. nostenské - a vím, že tak činíte s upřímností - upozorniti. My na jedné straně zakládáme školy odborné, pokračovací, průmyslové a umělecko-průmyslové, za jakým účelem? Jen proto zajisté, bychom po stránce odborného i všeobecného vzdělání povznesli úroveň živnostnictva českého. Ale na druhé straně, velectění pánové, je také naší svatou povinností, abychom, když pozvedáme vzdělání živnostnictva, starali se také, aby jeho všeobecné poměry hmotné byly veskrze zlepšeny, poněvadž takto doděláváme se jenom hotového fiaska.
Nedávno byl jsem přítomen na velké živnostenské schůzi na Žofíně. Tam právě byla řeč o tomto zadávání staveb a jeden pokročilý pražský živnostník si povzdychl, že stále se mluví o vzdělání živnostníků a fedrování školství živnostenského, že tudíž nechal svého syna vystudovat všecky možné školy, že jeho syn obdržel na poměry své všecko dosažitelné a skutečně velmi dobré vzdělání odborné, že však pro naprostý nedostatek práce, pro naprostý úpadek průmyslu a obchodu u nás syn jeho je nucen živiti se nejjednodušší a nejprostší prací, že vyrábí bedny! Prosím, to byl člověk, který studoval na odborných školách!
Jest to ovšem jen jednotlivý případ ale ten člověk měl odvahu to říci; kdybychom však zkoumali dále, shledali bychom, že podobných rozporů mezi snahami o vzdělání a sociální povznesení a mezi skutečností, jest více, že takových fiask vyskytlo by se také více.
Když některý soukromník zadává stavbu, jest přirozeno, že nemůže se mu nařizovati, by zadával práci tak a tak. Je-li to člověk, který vládne samostatným kapitálem, zadá stavbu jednotlivému podnikateli. Snad z toho důvodu, by měl pouze s jednotlivcem co dělat, který je mu za správné provedení stavby jaksi zodpovědným.
Ale tato námitka může se připustiti pouze u staveb soukromých a rozhodně
nikoliv při stavbách veřejných a sice z jediného platného a rozhodujícího důvodu: že živnostnicí, obchodníci a průmyslníci v každé obci, ať ve venkovské či městské obci, svými dávkami a daněmi k zvelebování obce přispívají na potřeby obce a mají tudíž nejen nárok, ale i svaté právo, aby obec z těchto prostředků, které oni pomáhají hromaditi, když se vyskytne příležitost k nějakému poctivému výdělku, tento poctivý výdělek jim poskytovala. A tu musím konstatovati, že všude tak se neděje! U státních staveb dlužno připustiti, že jsou čestné výminky, a konstatuji také, že při některých stavbách státních hledí se k tomu, aby se práce průmyslnické a řemeslné zadávaly dotyčným živnostníkům. Ale neděje se tak u všech staveb! Při stavbách zemských jest to všeliké. Jsou mnohé stavby zemské a okresní, kde se tak neděje, kde se nehledí na to, aby podporovány byly jednotlivé živnosti a jednotlivá samostatná řemesla. (Posl. Březnovský: To snad u zemského výboru ani není možné!)
Prosím, přijdeme na to! Ale snad nejvíce nápravy jest potřebí, velectění pánové, při obcích a městech venkovských. Mohu vám přečetné doklady uvésti, že stavby kasáren, stavby gymnasií, reálek a radnic zadávají se téměř šmahem jednotlivým podnikatelům a domácí obyvatelstvo, domácí živnostnictvo, které musí na tyto stavby samo ze svých prostředků přispívati, nemá z nich užitku ani nejmenšího. Tyto poměry, pánové, jsou nezdravé, které nutno kárati, poněvadž se zde naše menší živnostenské třídy úplně ignorují a jeho práva se zašlapávají. Prohlašuji, pánové, takové jednání za šlapání práv.
Neboť nejsou to jenom pouhá přání, nýbrž já tvrdím, že stává tu právo živnostnictva na tyto práce. Mohu ještě konstatovati s potěšením že královská obec naše pražská činí skutečně čestnou výminku v této věci. (Slyšte!).
Když zadávají se veřejné stavby v Praze, tedy hledí se již po dlouhou řadu let, myslím 10 až 15 let, k tomu, aby jednotlivé práce stavební zadávány byly jednotlivým odborům, a snad oni pánové, kteří jsou členy obecního zastupitelstva pražského, mohli by nám to dosvědčiti.
Dle svých informací mohu sděliti, že tento způsob se zamlouvá, že se osvědčuje a že práce řemeslné pro obec Pražskou jsou odváděny v dobré kvalitě a že úřad stavební král. hlavního města Prahy málo kdy má příčiny, aby vytýkal nedokonalost pracím těmto. (Slyšte! Slyšte!)
Pan kolega Březnovský učinil poznámku, že snad se tak děje zejména u zemského výboru. Děkuji váženému p. kolegovi za poznámku tu, neboť ona přivádí mne právě na událost, která se nedávno přihodila právě v ovzduší našeho slavného výboru zemského.
Nedávno totiž, velectění pánové, zadávána stavba, resp., vypsán byl konkurs na zadání stavby hospodářské akademie v Táboře. Tedy jedná se o budovu velkou, jež provádí se úplně v zemské režii. A tu dovoluji si, velectění pánové, upozorniti, že v insertu, jímž stavba tato byla oznámena, praví se na konec doslovně: "V případě příznivé nabídky dá se přednost offerentovi na celek před offerenty na jednotlivé práce. " (Posl. Němec: To jest pěkný příklad pro ostatní obce!)
Zde máte, velectění pánové, obrázek toho, jak se v teorii řeči mluví, programy se rozvinují, my se namáháme, abychom živnostníctvu našemu nějak pomohli, ale v praxi na oněch místech, kde se rozhoduje o tom, aby se návrhy a tužby naše plnily a ideje uváděly ve skutečnost, se jedná právě opačným způsobem. (Slyšte! Slyšte! Posl Březnovský: Páni přís. zem. výboru, slyšte!) V insertě tom stojí sice, že na stavbě této jest práce zednická, stavitelská, kamenická, štukaterská, truhlářská, klempířská, zámečnická, lakýrnická atd. atd., ale zmíněná poslední poznámka, velectění pánové, činí tento bohatý program těchto prací úplně illusorním, poněvadž tu nejen vyslovuje se možnost, že se práce zadá v celku, ale stojí tam přímo řečeno, že se dá takovému podnikateli přednost. (Posl. Kratochvíl Ovšem, někteří mají zde monopol na všechny velké stavby zemské)
Ale já dedukuji, pánové v této věci něco jiného. Náš návrh, který jsme s kollegou posl. Němcem a za souhlasu našeho klubu podali, nebyl jistě podán pro nějakou hříčku, nýbrž podán byl z úmyslů vážných, se souhlasem celého klubu. Konstatuji dále, že návrh náš podán byl 30. prosince 1901. (Posl. Březnovský: To ho někteří členové zemského výboru také podepsali!)
Inzerát však ohledně zadání stavby hospodářské akademie v Táboře uveřejněn byl 12. dubna 1902, tedy sotva 3 měsíce po podání návrhu našeho. (Slyšte! Slyšte!)
Z toho dedukuji, velectění pánové, jak asi na povolaných místech respektuji se názory, jimž my dáváme zde průchod. Loyalně musím však konstatovati, že nekladu vinu pp. přísedícím zemského výboru, neboť kdo zná velikou agendu výboru zemského, ten ví, kolik set kusů denně musí pan přísedící podepsati a tu snadno se mu přihodí, že takovouto malou poznámku přehlédne. Ale dávám rozhodně vinu technické stavební kanceláři jakožto orgánu pro řízení staveb zemského výboru.
Soudím, že děje se tak z pohodlnosti jistých úředních orgánů. Těmto pánům je pohodlnější, když mají co činiti jen s jedním podnikatelem, než kdyby měli co dělati s 10 živnostníky. Ale já myslím, velectění pánové, že, ježto království České, dle svého rozpočtu zemského může si dopřáti celé řady kanceláří ať správních či technických a v nich velmi dobře kvalifikované i dobře honorované síly technické, v důsledku toho můžeme již žádati od těchto pánů, aby podobné věci se neděly.
Události takové, abych tak řekl, se zařezávají do masa a krve našeho živnostníctva, o jehož blahobyt se tu jedná. Prosíme tudíž, aby se neopakovaly a aby se věcem těm věnovala větší pozornost, aby podobné stesky na těchto místech nemusely býti pronášeny.
Velectění pánové, již nechci se dále šířiti vzhledem na poměry a prohlašuji, že nevzdávám se naděj o v nápravu těchto poměrů. Ale z toho, co měl jsem čest přednésti, seznáte, že byť by se někdy říkalo, že tyto naše věci jsou podřízeného rázu - často totiž musíme slyšeti v kruzích, jež jindy oplývají blahovůlí vůči živnostníctvu, ale obratem prohlašují podobné záležitosti za nicotné - takové záležitosti nejsou nijak nicotné. Naopak jsou to životní otázky našeho živnostníctva. Nám nestačí, abychom prováděli zemské pomocné akce, abychom zakládali odborné kursy, kupovali stroje, abychom přispívali k jejich nákupu zemskými pepenězi, když praktickým prováděním těchto zásad chybujeme. Dospějeme tam, jako se stalo v Praze, kde jisté družstvo pořídilo zemským nákladem stroje a kde nakonec tito živnostníci i s těmi stroji nemají co dělati. To jsou zajisté zvrácené živnostenské poměry a politika, když na jedné straně zakládají se odborné kursy a na druhé straně se nikdo o to nestará, aby živnostníctvu bylo přispěno na pomoc v dobách nejtěžších, aby také po hmotné stránce bylo mu pomoženo. Já však skládám naději na nápravu do budoucnosti a ve formálním ohledu navrhuji, aby návrh tento přikázán byl komisi živnostenské ku poradě. (Výborně! Řečníku se gratuluje!)
Nejvyšší maršálek zemský: Dovoluji sobě sděliti, že ve formálním ohledu přihlásil se ke slovu p. posl. Macháček.
Posl. Macháček: Slavný sněme! Stížnosti pana kollegy Krejčíka, jež právě pronesl, jsou velmi oprávněny. Zejména povážlivé jsou proměny, jež nastaly v oboru strojnickém, kde je 10 až 12 tisíc dělníků bez zaměstnání. Ale nejkrutější jest tím postižena čtvrt, již mám čest zde zastupovati, kde tisíce dělníků zůstalo bez chleba. Nejdůležitější při této záležitosti je okolnost, že není naděje na příznivý obrat, ba že v nejbližších měsících můžeme očekávati přiostření krise a další hromadné propouštění dělnictva.
V této tak kritické době jest bolestno a trapno, že zejména místodržitelství a úřady ministerské, tedy úřady centrální, práce, které se zde provádějí v království Českém, zadávají firmám mimo českým, firmám jež mají sice kanceláře v Praze nebo ve Vídni, ale výrobky své přivážejí z ciziny. Já výslovně uvádím případy, kde strojnické práce spojené s ústředním topením a větráním
v chemickém ústavě české university byly zadány firmám mimo Čechy, o nichž jsem se právě zmínil. Poukazuje proto na tento trudný stav našeho průmyslu strojnického, vítám návrh pronešený kollegou Krejčíkem a připojuji se k návrhu ve formálním ohledu, aby byl přidělen komisi živnostenské. (Výborně!)
Nejvyšší maršálek zemský: Žáda ještě nědo za slovo ve formálním ohledu?
Verlangt noch jemand in formaler Beziehung das Wort?
Posl. Březnovský: Žádám za slovo!
Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl Březnovský má slovo.
Posl Březnovský: Slavný sněme! Stesky, které zde byly proneseny, nejsou všechny. Celá historie mohla by se vypravovati o tom, jak zvláště státní úřady očimsky jednají s českými řemeslníky. Měl jsem nedávno příležitost, předvésti deputaci pražských pokrývačů k ministra spravedlnosti. Vy víte, že s velkým nákladem staví stát budovu trestního soudu. Nejen že jest to stavba velké budovy, ale jest známo, že v Praze mezi tou spoustou stavebních živnostníků a stavitelů jest pouze jeden Němec a přece tato stavba byla zadána německé firmě. Ale nejsou to jen ty pokryvačské práce.
Jest známo, že Praha a předměstí se mohou honositi výtečnými řemeslníky pokrývačskými.
Přes to však práce pokrývačské byly zadány německé firmě, která zde ani daně neplatí. Když jsem předvedl tuto deputaci k ministru justice a ona vedla si stížnost, tu ministr zůstal ustrnut a pravil, že mu o tom není nic známo (Hlas: Byla to prušácká firma!) Ano, prušácké firmě, ne vídeňské, se ty práce zadaly.
Zcela jinak jednají jiné země. Svého času jsem měl příležitost na to poukázati, jak zemský výbor moravský v ohledu tom jednal. Nedávno tam byla přednesena stížnost, že jedné pražské firmě byl zadán silničním výborem na Moravě most. Toto usnesení silničního výboru bylo však zrušeno zemským výborem na Moravě proto, že tento most byl zadán firmě