v ostatních čtvrtích, uděloval koncese k provozování živnosti hostinské toliko výjimkou a v nejřidších případech, kdež by zvláštní poměry některého menšího obvodu toho skutečně vyžadovaly, a ostatně pravidlem veškeré žádosti za udělení takových koncesí zamítal, k čemuž ještě podotknuto, že okolnost ta, že v dotyčném domě již dříve stávala živnost podobná, sama o sobě nikterak neodůvodňuje volnější posuzování potřeby obyvatelstva.
Dále bylo vytknuto řečeným živnostenským úřadům, že nepoměrně veliký počet Živností hostinských a výčepnických není osobně majitelem koncese, nýbrž nájemcem neb náměstkem provozován, což dokazuje, že pravidla v § 19. z. ř. ve příčině osobního provozování živnosti hostinské stanoveného není dosti dbáno. Nařizujeme tudíž, aby koncese hostinská a výčepnická naprosto nebyla udělena osobě takové, od které vzhledem k jejím poměrům nelze bezpečně očekávati, že hodlá živnost osobně provozovati, při vyřizování žádostí za schválení nájemců neb náměstků pak aby u oceňování důležitosti důvodů a nejpřísnějšího měřítka se užívalo a z pravidla toliko lékařským vysvědčením dokázaná a teprve po uděleni koncese nastalá neschopnost majitele jejího k osobnímu provozování živnosti pro tělesný neb duševní neduh za dostatečný důvod uznána byla.
Měšť. společenstvo výčepníků v Praze, na jehož opětovné stížnosti do propůjčování zbytečných koncesí osobám nepovolaným dotyčný výnos vydán, nadalo se od téhož pronikavé nápravy tohoto zlořádu, který jest neposlední z příčin hlubokého úpadku jevícího se v živnosti hostinské a výčepnické v Praze a předměstích. Avšak v očekávání svém bylo trpce sklamáno.
Byloť v poslední době propůjčeno několik koncesí, jež jsou pravým výsměchem vzpomenutému výnosu a jeho intencím. Udělena právě v těchto dnech koncese hostinská a výčepnická do Richtrova nadačního domu na Malém náměstí č. p. 459-I., ačkoliv ve vzdálenosti 50 až nejvýše 100 kroků v sousedství se nachází neméně než 9 hostinců, jichž majitelé veskrze sotva skrovné živobytí uhájí, tak že o potřebě nového hostince v těch místech i při nejliberálnějším posuzování potřeby obyvatelstva nemůže býti řeči. Totéž platí o koncesi v novém domě č. p. 131IV., v jehož nejbližším okolí jest již 6 hostinců. Dále propůjčena koncese majitelce sotva dostaveného domu č. p. 1123, na Král. Vinohradech, pí. Aloisii Mandel baumové, jakož i hodináři p. Jindřichu Havlíčkovi do jeho novostavby na náměstí krále Jiřího, která posud nemá ani Čísla popisného, ačkoli jednak nových hostinců těchto naprosto nebylo potřebí, jednak v obou těchto případech bezpečně se mohlo předpokládati, že majitelé koncese živnost hostinskou osobně provozovati nebudou, a také ji skutečně neprovozují, nýbrž hostinského, na jich jméno živnost provozujícího, vydávají za svého číšníka, ač jest de facto pachtýřem hostince.
Poněvadž naznačeným propůjčováním koncesí zbytečných osobám nepovolaným nejen předpisy zákona, ba i přímé pokyny nadřízeného úřadu v nevážnost přicházejí, nýbrž i příslušníci stavu hostinského tím stále v horší porobu a odvislost od lidí se přivádějí, kteří nehledajíce v živnosti hostinské a výčepnické výživy jí zneužívají k nespravedlivému obohacování se a vysáváni hostinských z povolání, táží se podepsaní Jeho Excellence p. místodržitele království českého, zda jest ochoten svému uvedenému výnosu bezvýminečnou platnost a poslušnost zjednati a učiniti opatření, aby případy jako vytčené se více neopakovaly.
V Praze, dne. 3. července 1902.
V. Březnovský a soudr.
Nejvyšší maršálek zemský: Odevzdám tento dotaz Jeho Excel. p. místodržiteli.
Ich werde diese Interpellation an Seine Excellenz den Herrn Statthalter leiten.
Die Herren Abg. Iro und Gen. haben mir 2 Interpellationen an Seine Excellenz den Herrn Statthalter überreicht, welche ich zur Verlesung bringen lasse.
Páni posl. Iro a soudr. mi podali dva dotazy k Jeho Excel. p. místodržiteli.
Žádám, by byly přečteny.
Landtagssekretär Höhm (liest): Anfrage des Abg. Karl Iro, Dr. Bareuther u. Gen., betreffend die Errichtung eines neuen ärarischen Postgebäudes in Eger, an Seine Excellenz den Herrn Statthalter:
Schon seit Jahren ist das k. k. StadtPostamt in Eger in unzulänglichen verhältnismäßig sehr kostspieligen Mietsräumen eines Privathauses untergebracht.
Eger als Knotenpunkt von 6 der bedeutendsten Bahnen, als eine Gemeinde mit über 20. 000 Einwohnern und einem von Jahr zu Jahr wachsenden Postverkehr, hat gewiß langst Anspruch auf ein eigenes, allen modernen Änforderungen entsprechendes eigenes Amtsgtebäude für die k. k. Post und sind auch diesbezügliche Wünsche der Egerer Bevölkerung schon zu wiederholten Malen öffentlich laut geworden, ohne bisher eine ernstere Würdigung gefunden zu haben.
Bei der bekannten Fürsorge Seiner Excellenz um die im Lande befindlichen öffentlichen Einrichtungen glauben die Gefertigten wohl eine günstige Antwort erfahren zu durfen, wenn sie an Seine Excellenz die Anfrage richten:
Ist Seine Excellenz geneigt bei der hohen Regierung dahin vorstellig zu werden, daß in Eger die Errichtung eines neuen Amtsgebäudes zur Unterbringung der k. k. Post ungesäumt veranlaßt und diesbezüglich mit den interessierten Faktoren in Verbindung getreten werde?
Prag, am 3. Juli 1902.
Karl Iro, Dr. Bareuther und Gen.
Anfrage
des Abg. Karl Iro, Dr. Brehm u. Gen. an Se. Excellenz den Herrn Statthalter, betreffend die verzögerte Erledigung der vom Reichsrate der Regierung zur eingehendsten Würdigung abgetretenen Gesuche der Gemeinden des Luditzer, Buchauer und Manetiner Bezirkes um Gewährung einer Staatssubvention anläßlich der Dürre im Jahre 1900.
Schon im Vorjahre wurden die zahlreichen Petitionen der Gemeinden des Luditzer, Buchauer und Manetiner Bezirkes um Gewährung einer Staatssubvention anläßlich der Dürre im Jahre 1900 laut einstimmigen Beschlusses des hohen Reichsrates dahin erledigt, daß die Petitionen der hohen Regie-rung zur eingehendsten Würdigung abgetreten wurden
Da bis heute den Bettstellern keinerlei Verständigung in dieser Angelegenheit zugekommen ist - anderseits aber die Notlage gerade in diesen ärmlichen Bezirken eine andauernde ist und jeder einzelne Bittsteller mit Sehnsucht einer günstigen Erledigung seines Ansuchens entgegensieht - richten die Gefertigten an Seine Excellenz den Herrn Statthalter die Frage:
Ist Seine Excellenz geneigt über den Stand dieser Angelegenheit Mitteilung- zu machen und zu veranlassen, daß den Bitten der zahlreichen Gesuchsteller schon in der allernächsten Zeit im weitgehendsten Maße entsprochen werde?
Prag, am 3. Juli 1902.
Karl Iro, Dr. Brehm und Gen.
Oberstlandmarschall: Ich werde diese Interpellation an Seine Excellenz den Herrn Statthalter leiten.
Páni posl. Jílek a soudr. mi odevzdali dotaz k jeho Excel, p. místodržiteli.
Die Herren Abg. Jílek und Gen. haben mir eine Interpellation an Seine Exceflenz den Herrn Statthalter überreicht.
Sněm. sekretář Höhm (čte):
Dotaz posl. Václava Jílka a soudruhů v záležitosti sporu města Plzně s obcí Doubravkou o změnu obecních hranic k Jeho Excellenci p. c. k. místodržiteli Karlu hr. Coudenhovovi.
Obec města Plzně je vlastnici pozemku č. kat. 389 kterýž leží v katastrální obci Doubravce. Na tomto pozemku postavila obec města Plzně v základě povolení obecního představenstva v Doubravce, jakožto úřadu stavebního, ze dne 26. července 1898 č. 126 nové obecní jatky plzeňské, jichž veškerá plocha obnáší 54 a 25. 85 m2 = 1407|_|° = necelé jedno jitro. Obci města Plzně muselo býti a bylo známo, že jatky obecní nepostaví se na plzeňském, nýbrž na doubravickém katastru, a zastupitelstvo města Plzně muselo věděti a vědělo, že následkem toho policii zdravotní a bezpečnostní vykoná-
vati bude i na zastaveném území jatečním po zákonu představenstvo obce Doubravky.
Obec Doubravka postavení těchto jatek nečinila žádných obtíží, očekávajíc, že také obec Plzeňská v budoucnosti ochotu tuto uznávati bude.
Pojednou ale obdržela obec Doubravka od okresního výboru v Plzni výměr ze dne 8. února 1899 č. 21, kterýmž ustanoveno bylo jednání komisionelní o změně hranic obecních mezi obcí Doubravkou a městem Plzní na den 13. února 1899. Při tomto jednání zvěděli ku svému úžasu zastoupené obce Doubravky, že město Plzeň žádá, aby hranice obecní byly tak změněny, aby budoucně mezi Doubravkou a Plzní tvořila hranici na straně jižní okresní silnice č. k. 667/1 a 667/2 a řeka Úslava; na straně východní řeka Úslava, na straně severní a západní řeka Mže.
Tuto žádost odůvodnili zástupcové města Plzně tím, že prý takové změny vyžadují veřejné zájmy, totiž prý to, aby obec plzenská ve svých nových jatkách sama mohla vykonávati policii zdravotní, jateční a tržní.
Zastupitelstvo obce Doubravecké a veškeré občanstvo obce Doubravky povzneslo proti této Žádosti města Plzně důrazný protest a prohlásilo tuto dožadovanou změnu hranic za zkázu a zničeni obce Doubravky a žádalo okresní výbor v Plzni a zemský výbor ve zvláštním pamětním spise, v němž tato obci Doubravce hrozící zkáza byla vylíčena, by tuto změnu hranic nepovolovaly.
Jakkoli jatky obcí Plzní vystavěné od 1. března 1900 jsou v chodu a obec Doubravka v nejmenším obci Plzeňské nepřekáží, naopak v kolaudačním vysvědčení ze dne 8. listopadu 1900 č. 246 prohlásila, že ani žádných poplatků kromě pivního krejcaru od obce Plzeňské nežádá a budoucně žádati nebude, a ač podle jatečního řádu c. k. místodržitelstvím schváleného obec Plzenská svými zřízenci v jatkách vše obstarává a si vede, a tím tedy dokázáno je, že zájmy veřejné žádným důvodem pro takovou změna hranic nejsou, tož přece i okresní zastupitelstvo plzeňské i zemský výbor, aniž by jakékoli šetření účinků této změny na hospodářství obce Doubravky byly konaly, ihned souhlas
k této změně hranic vyslovily, zejména zemský výbor v sezení svém změnu tuto již povolil, aniž by se ve smyslu § 3. obec zříz. dle zákona ze dne 19. srpna 1893 č. 59 z. z. byl napřed o tom s c. k. místodržitelstvím dohodl. Bylo to pak teprve c. k. místodržitelství, které, když spisy od zemského výboru k němu s hotovým již povolujícím usnesením zemského výboru byly došly, samo uznalo za nutné šetření celé otázky prostřednictvím c. k. okresního hejtmanství v Plzni provésti.
Výsledky tohoto úředního šetření jsou následující:
I. Veškeré území (katastr) obce Doubravky obnáší celkem 967 jiter; ona část, kterouž zastupitelstvo města Plzně obci Doubravce proti vůli této odníti chce, měří 258 jiter. Tedy k vůli plzeňským jatkám ve výměře 1407|_|° odňato býti má obci Doubravce 258 jiter jejího území se vším, co na tomto se nalézá, čili téměř třetina celého katastru obecního!
II. Veškerá v obci Doubravce předepsaná daň za základ pro vypisování obecních přirážek sloužící v roce 1901 činila 20217 K 49 h, z té vypadá na onu část, kterou Plzeň pro sebe žádá, 10459 K.
Poněvadž obec Doubravka musí vybírati obecních a školních přirážek 60 procent, aby potřeby obecní byly ukryty, měla by místo nynějšího příjmu z obecních přirážek v obnosu 12. 130 K, toliko 5854 K, čili ztratila by jen na přirážkách ročně 6276 K.
Obec Doubravka ztratila by ale odnětím území onoho zároveň více hostinců na něm se nalézajících; sladovnu měšť. pivovaru, jež platí paušálně pivního krejcaru 2000 K a celé seřaďovací nádraží c. k. stát. drah, kdež jest kantina a výčep piva, pak jatky s kantinou a tím na dávce pivní ročně 6706 K.
Uváží-li se, že veškeren příjem obce Doubravky činil r. 1901 na přirážkách 12. 130 K a pivní krejcar 10. 000 K, tedy celkem 22. 130 K a že této obci odníti se má na přirážkách 6276 K tedy a na pivním krejcaru 6706 K, tedy celkem ročně 12982 K, zřejmo, že obec Doubravka měla by místo 22. 130 K příjmu toliko
9148 K, čili ztratila by daleko více než polovici všech svých příjmů!
III. Tato obrovská ztráta na příjmech vzchází hlavně tím, že na této části území, jež obci Doubravce odníti se má, stojí veškeré průmyslové závody doubravské, zejména séž sladovna měšťanského pivovaru v Plzni, z nichž obci Doubravce 7254 K daně z výdělku pro r. 1901 bylo předepsáno a který samotné obci Doubravce platí 2000 K paušálního pivního krejcaru a seřaďovací nádraží c. k. stát. drah. Ztrátou závodů těch, nádraží a plzeňských jatek, obec Doubravka nezbavila by se ale ani nejmenší částí břemen obecních, zvláště z chudinství a návštěvy školní vznikajících, protože dělnický lid ze závodů těch a ze seřaďovacího nádraží v Doubravce bydlí.
Výši břemen těch pro budoucnost dá se posouditi z toho, že obec musela postaviti právě 10třídní novou školu a že se na ni musela vypůjčiti 160. 000 K a že měla v r. 1901 ročního vydání 27. 720 K, tak že při příjmu 9148 K musely by nynější 60procentní přirážky zvýšeny býti aspoň na 200 proc., což, znamenalo by úplné hospodářské zničení obce Doubravky. Při tom ale by nezůstalo, protože obec Doubravka nucena je již nyní zase vypůjčiti se dalších 50000 K na dostavbu školy a na kanalisaci, tak že dluh obecní vzroste na 210. 000 K. Chudinské břemeno a školství bude vyžadovati stále většího nákladu.
Toho všeho naprosto nebylo dbáno ani u okresního zastupitelstva ani u zemského výboru. Obec plzeňská znajíc patrně schválení zemského výboru neuznala ani za potřebné vyhověti vyzvání c. k. místodržitelství, by se súčastnila 16. června t. r. jednání u c. k. okresního hejtmanství v Plzni konaného, při němž tento zjištěný účinek změny hranic na vývoj a hospodářství obce Doubravky měl býti zastupitelstvům obou obcí úředně předložen, nýbrž podal purkmistrovský úřad v Plzni proti ustanovení jednání toho rekurs, tak že obecní zastupitelstvo Doubravecké, jež k jednání bylo přišlo, muselo odejíti.
V uvážení, že jatky městem Plzní vystavěné v nerušeném chodu po půltřetího roku se nalézají, a že změna hranic, obcí Plzní proti vůli obce Doubravky dožadovaná, nijakž nutnou není a povolením změny té venkovská obec Doubravecká musela by býti zničena a že c. k. místodržitelství dosud zemskému výboru souhlas nevyslovilo, a že nyní po provedeném šetření celá záležitost ve zcela jiném světle se jeví, takové změny pak dle tendence zákona zajisté jen po úplné shodě obcí za přípustné pokládány býti mohou, táží se podepsaní:
Je Jeho Excellence pan c. k. místodržitel ochoten k celé této záležitosti zejména nyní, až spisy od c. k. hejtmanství v Plzni dojdou, svou zvláštní pozornost, kterou vůbec až dosud jí věnoval, obrátiti, a k tomu působiti, aby od c. k. místodržitelství k takovéto zkáze obce Doubravky, na prospěch obce Plzně znamenající změně hranic obecních, souhlas dán nebyl, a takto umožniti, aby věc sněmu musela se předložiti a tento sám vzhledem na tyto veškeré zjištěné okolnosti, jež rozhodnutí zemského výboru za základ nesloužily, o záležitosti spravedlivé usnesení mohl učiniti?
V Praze, dne 3. července 1902.
Václav Jílek a soudr.
Nejvyšší maršálek zemský: Odevzdám tento dotaz Jeho Excellenci panu místodržiteli.
Ich werde diese Interpellation an Seine Excellenz den Herrn Statthalter leiten.
Pani posl. Staněk a soudruzi mně podali dotaz k Jeho Excellenci panu místodržiteli.
Der Herr Abg. Staněk und Gen. haben mir eine Interpellation an Seine Excellenz den Herrn Statthalter überreicht.
Žádám, by tento dotaz byl čten.
Sněmovní sekretář Höhm čte: Dotaz poslanců Frant. Staňka a soudruhů na pana místodržitele.
Přikládajíce "Rozpočet zemských a státních subvencí, požadovaných českým odborem rady zemědělské na rok 1903", zároveň se všeobecnými připomenutími k rozpočtu subvenčnímu, dle něhož vychází na jevo zřejmé zkracování českého odboru rady zemědělské, táží se podepsaní:
1. Jest Vám, pane místodržiteli, tato nepřístojnost známa?
2. Hodláte o správnosti v příloze uvedených dat dáti vykonati důkladné a správné šetření?
3. Hodláte zasaditi sa o to, by se strany c. k. vlády dojednaný klíč 63: 37, mezi českým a německým odborem rady zemědělské při rozdělování subvencí státních řádných i mimořádných byl dodržován?
4. Chcete působiti k tomu, aby částka per 207. 26696 K, o kterou byl český odbor rady zemědělské zkrácen za léta 1897,
1898, 1899, 1900 a 1901 byla českému odboru rady zemědělské co nejdříve nahražena ?
5. Chcete jako zástupce vlády působiti k tomu, aby tento smluvený, ač vzdor tomu nespravedlivý, klíč byl dodržován?
F. Staněk a soudruzi.
Nejv. maršálek zemský: Odevzdám tento dotaz Jeho Excellenci panu místodržiteli.
Páni posl. Hyrš a soudruzi mi odevzdali návrh, který žádám, by byl přečten.
Die Herren Abgeordneten Hyrš und Genossen haben mir einen Antrag überreicht.
Sněmovní sekretář Höhm (čte): Návrh posl. Hyrše a soudruhů ve příčině poskytnutí státní i zemské podpory rolníkům obce Opatova, Jankova, Dušejova, Dudína, Zbílit a Oustí, okresu Humpoleckého, krupobitím postiženým.
Slavný sněme, račiž se usnésti:
1 c. k. vláda se vyzývá, aby po konaném šetření udělena byla poškozeným rolníkům v obcích Opatově, Jankově atd. okresu Humpoleckého náležitá státní podpora.
2. Rolníkům v obcích svrchu uvedeným, jež krupobitím poškozeni byli, poskytuje se přiměřená podpora ze zemských prostředků.
V ohledu formálním budiž návrh bez prvního čtení přikázán komisi rozpočtové.
V Praze, dne 3. července 1901.
Hyrš a soudruzi.
Nejvyšší maršálek zemský: Naložím s tímto návrhem dle jednacího řádu.
Ich werde diesen Antrag der geschäftsordnungsmäßigen Behandlung unterziehen.
Přejdeme k dennímu pořádku. Wir übergehen zur Tagesordnung.
Prvním předmětem denního pořádku jest první čtení návrhu poslance Jana Bartáka a soudruhů, týkajícího se změny zákona branného.
Erster Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Abgeordneten Johann Barták und Gen., betreffend die Abänderung des Wehrgesetzes.
Dávám slovo p. posl. Bartákovi, aby svůj návrh odůvodnil.
Posl. Barták: Slavný sněme! Náš jednací řád nemohl prokázati svou naprostou nezpůsobilost způsobem jasnějším, nežli se stalo v těchto dnech; neboť skutečně poměry byly takové, že vlastně ani sněm nemohl zasedání svá odbývati a to proto, poněvadž neměl materiálu, neboť následkem ustanovení jednacího řádu, dokud zprávy z komisí nejsou předloženy sl. sněmu, není o čem jednati. A tu vzhledem k tomu, aby sněm mohl konati schůze, vynalezena pomoc odůvodňováním návrhů K tomuto účelu pak propůjčili jsme jen dva svoje služby, a sice moje maličkost a kol. Krejčík, přihlásivše se k odůvodňování svých návrhů čili odbytí svých t. zv. monologů a tak můžeme sobě, třeba neskromně, přičísti zásluhu, že slavný sněm zasedal.
Poslanec Jaroš: Slyšte, to jest pěkný sněm!
Posl. Barták: Já tedy předstupuji před Vás, pánové, a sice se záležitostí, která se Vám bude zdáti poněkud zastaralou, a leckdo mně snad řekne, proč s tím nedáme pokoj, že jest to věc odbytá. Avšak věc jest, pánové, takového rázu, že vlastně ona sama přichází a sama se vtírá, poněvadž věci, které jsou zbytečné a nepotřebné, samy se hlásí o to, aby o ně se někdo postaral, aby byly odklizeny. Ujišťuji Vás, pánové, že to byl asi hlavní důvod, ze kterého jsem podal tento návrh, a že snad nechtěl jsem schladiti se za svoji aféru s "hier. "
My, navrhovatelé, pokládáme odbývání kontrolních shromáždění za zřízení naprosto nepotřebné a zbytečné a také, vážení pánové, uznáváme za zbytečné týrání záložníků k těmto schůzím povolávaných a rovněž za zbytečné pokládáme urážení našeho mateřského jazyka při nich. (Výborně!;
Vážení pánové! Odbývání kontrolních shromážděni zakládá se na říšském branném zákoně z r. 1889 (§ 55) a dále na evidenčních předpisech díl I, oddíl 7.
Jaký vlastně, velectění pánové, jest průběh takových kontrolních shromáždění? V předpisech vypočítává se dlouhá řada věcí, které se mají na takovém kontrolním shromáždění provésti, jest jich celá řada, asi 15 nebo 20. Ale, pánové, kdo z Vás byl někdy účasten kontrolního shromážděni, musí dotvrditi, že důstojník, který kontrolu provádí, není s to, aby všechny ty věci v takové schůzi projednal, to jest věc nemožná. Hlavně náleží mu zjištění přítomnosti; nu, když tam záložníci přijdou, tak jsou tam. Dále se zjišťuje, zdali se řádně hlásí v obci, dává se pozor, zdali řekne to svaté slovo "hier", anebo stát bořící "zde", dále prohlašují se tam jistá nová nařízení a jisté věci menší důležitosti. Nejhlavnější je to, že se tam přečtou jména, že každý dle předpisu odevzdá knížku, že důstojník se v téže podepíše a že se v ní poznamená "beigewohnt der kontrollversammlung in Rziczan" (Veselost) a pak mu tu knížku zase dají a nyní jde záložník s pánem Bohem.
A k vůli takové úplné zbytečné formálnosti, pánové, úplné zbytečné formálnosti povolá se tolik lidí, kteří při tom utrácejí své peníze, kteří jsou vyrváni svému hospodářství a řemeslům, a při tom svedeni jsou, aby si vyhodili z kopejtka, takže žádného užitku jim to nepřinese.
Já mám za to, pánové, že takový záložni voják ví, co má dělati. Vždyť to má ve svém vojenském pase, tam jsou jeho povinnosti dostatečně vyznačeny. Co jest to ostatně plátno, vykládati takovému záložníku různé ty předpisy v Čas míru; když jde domů, nemá již s nimi co činiti, poněvadž tyto jsou na místě, jen když je takový záložník povolán k činné službě. Evidence vlastní pak opatřuje se obcí a úřady příslušnými.
Nejsmutnější je, že při té zbytečnosti uráží se, národ náš tím, že zcela zbytečně a umíněně poroučí se založníku, aby se hlásil cizím jazykem Pánové, někdo řekne, vždyť je to jen jedno slovo, je to jen maličkost, že se o to tak můžete hádati. Avšak není tomu tak, pánové, nejedná se o malichernost, jedná se o zásadu, jedná se o to, je-li ten jazyk náš již tak zdeptaný a povržený, že možno i občanům naříditi, aby v jistých výkonech byli nuceni mluviti cizím jazykem
To mně nikdo nevemluví, pánové, aby mne vnutil myšlenku, že takový člověk, když přijde na kontrolní shromáždění, je skutečným vojákem. Já si takovou změnu nedovedu představiti, já vidím činného, skutečného vojáka jen ve službě, ale takto v něm vidím jen občana, a proto, když se mu nařizuje, mluviti cizím jazykem, je to jednání proti §§ XIX. zákl. zák., a takové jednáni jest. nesprávné a musí rozbouřiti každého člověka, který jen trochu ctí svoji řeč, ano - takové jednání je mu nesnesitelné.
Vojenští pánové, to se rozumí, mají při tom svůj názor, oni se z toho náramně pěkně vykličkují. Oni řeknou: Jakmile je kontrola zahájena, podléhá takový záložník vojenským předpisům a v tom okamžiku je povinen bez výminky poslouchati svých představených. To je sice hezké, ale já si takovou metamorfosu nedovedu rozumně představiti. Snad si to ti vojenští pánové představují asi tak, že, když se záložník dostaví, a jakmile se podle vojenských předpisů odtroubí, vstoupí na záložníky duch vojenský, duch ministra války p. Kriegshamra a p. polního zbrojm. Becka, takže títo záložníci promění se ve vojáky, a to i v těch
svých čepicích, kloboucích, cylindrech atd., vůbec ve svém občanském oděvu; za to odbudou si svoje "Hier, " napíše se jim "beigewohnt" atd., a pak se musí dříve odtroubiti, a když je tedy "abgehlasen", tu zase vojenský duch pana Krieghamra a Becka sleze se záložníků a oni se stanou zase obyčejnými občánky a jdou pak na pivo. (Veselost. )
Tak jest ten celý krám, velectění pánové, z kterého vyvádějí se veliké divy, když se namítalo vojenským kruhům, že vlastně v předpisech původních ani nestojí, že se má takový záložník hlásiti jazykem cizím, nýbrž že má jen předstoupiti a předložit knížku, a že dříve hlášení bylo svobodné, ať tím či oním jazykem, což se skutečně zakládá na pravdě; tu ovšem pak se páni vymlouvali na to, že voják musí poslechnouti, a pan ministr války zkrátka řekl, když to tam není, tedy to tam dáme, a ministr přes to, že to dělá veliké rozčilení, vydal nařízení, podle kterého jest každý záložník povinen hlásiti se jazykem německým.
Ovšem, velectění pánové, po takovém rozhodnutí v této věci nemůže nikdo takovému záložníků odporučiti, aby svou osobu obětoval v této věci, aby trval na tom, že se nedá přinutiti ke hlášení jazykem německým. Vymoci nápravu jest úlohou zástupců lidu.
A, vážení pánové, přece našli se opětně lidé, a lidé inteligentní, kteří to nemohli snésti, aby přenesli přes rty své ve stavu občanském to slovo, které pokládají za ponižující.
A co jsme viděli? Následovaly tresty krutější než dříve. Myslím, že takové tresty, jaké byly na př. vyměřeny statečným občanům českobrodským, nebo dru Ošťádalovi, naprosto nejsou dobrou známkou zdravých poměrů a uspořádání toho státu. To jest velice smutné, když takový řádný občan, který plní svou povinnost, za jediné slovo může býti žalářován 3 až 6 měsíců. To jsou poměry podobné přímo poměrům vřesenským, (Tak jest, Výborně!)
Vážení pánové! My ovšem vidíme v tomto počínání a vůbec v tomto strannictví kruhů rozhodujících jisté příznaky politické, příznaky jistého proudu, a nechybím zajisté mnoho, když řeknu, že se tento nový kurs podobá jako vejce vejci kursu pruskému. (Tak jest!), že jest to jakýsi článek z řetězu, který se utahuje v této říši kolem národů slovanských. Ale mám za to, že články toho řetězu nejsou tak pevný, aby vydržely odpor, se kterým se setkají.
Ale jest ještě jiná stinná stránka při kontrolních shromážděních, ze které vyplývá, že se věc ta neděje v pořádku. Na př. postavení starostův není při těchto kontrolních shromážděních závidění hodno. V předpisech zákonných nic se neví o tom, že by se starosta obecní měl účastniti kontrolního shromáždění.
Při odvodu jest to něco jiného, tam jest to v zákonu, tu jest povinností vyhověti ustanovení jeho. Ale zde žádného ustanovení takového nestává, avšak páni tam nahoře a vůbec naše úřady byrokratické všude musí míti starostu za sebou, a tak jo to i zde a proto ovšem nemohli zapomenouti na starostu i v předpisech branných a nařídili, že se má starosta účastniti kontrolního shromáždění, tak jako kdyby byli záložníci chlapečky a tam se bez něho nedostavili
Ovšem nařídily to úřady s oporou § 63. obecního zřízení, dle něhož jest každý starosta povinen poslechnouti úřadů, co v mezích zákona i mimo ně vůbec nařídí. Úřad zkrátka může naříditi všechno.
Ale, pánové, jaké právo a jakou povinnost má tam starosta? Má povinnost předvésti záložníky a opraviti evidenci a má dělati nějakého přehlížitele, zdali ty osoby se správně hlásí, aneb má tam zkrátka dělati špicla, kdyby totiž záložník něco nesprávného dělal, aby to úředníku a důstojníku pověděl?
Vážení pánové, to jest úkol skutečně velice nepřístojný. K tomu starosta nemá v takovém kontrolním shromáždění naprosto žádného práva.
Tak mně řekl důstojník, když jsem v jisté věci zakročil, že nemám docela žádného práva v takové schůzi se ozývati. Když nemá starosta práva se ozývati, proč ho tam tedy volají? Nechte ho být a bude tedy beze všech mrzutostí,