Posl. Rataj: Já Vám na to říkám, že jest to výmluva, když tvrdíte, že rolnictvo české Vám dalo rozkaz k dělnosti.

Posl. Dr. Herold: Já se nevymlouvám já se zejména na to nevymlouvám, co p. poslanec Rataj udělal. On ve svém politickém životě již tolikrát svůj program změnil, (Výborně! Posl. Rataj: To není pravda. ) on jest pro mne právě tak malou kapacitou, jako jest pan Šťastný, který v každém čísle odporučuje na rozdíl od kolegy Práska smír, nikoliv mezi českým a německým národem, nýbrž mezi českým a německým rolnictvem.

Pánové, jest to v děti, a k té otázce ještě přijdu, na jakém bezcestí se nalézá.

Já jenom chci říci, že tím výsledkem voleb, kde značná část našeho rolnictva odevzdala hlasovací lístky, osvědčila, že si přeje, aby se v jeho prospěch něco stalo v parlamentním zastoupení. Těmi výsledky mnoho jste se přičinili k tomu, že poslanci uvažovali a uvažovati museli o tom (Odpor), o tom Vy nic nevíte a věděti nemůžete, poněvadž jste při tom nebyli (Odpor), - uvažovali a uvažovati museli, zdali není zapotřebí, aby těmto hospodářským prospěchům našeho rolnického lidu a vůbec našeho pracovního lidu, stalo jeví jistém směru po vůli, když se vědělo, že trvání obstrukce nepovede k cíli Posl. Rataj praví, že to měli v rukou čeští poslanci, že měli v rukou osud parlamentu.

Já, pánové, nevím, jaká spojení má poslanec Rataj s nejvyššími kruhy a s veškerými státníky vídeňský ni. Nevím, jestli má při některé rozhodující osobnosti vliv, - a ani to by nebylo rozhodné - nevím, jestli ty všechny mocné faktory mu sdělily, že, když bude se dělati obstrukce, že budeme míti osud této ústavy a tohoto parlamentu v rukou; jestli tomu tak, já se pokořuji a kajícně před ním se skláním. (Výborně, Veselost).

Já mám však za to, že tomu tak není, že to, co tvrdil, jest zrovna tak pravda, jako, kdyby se dnes tvrdilo, že by druhý den bylo reaktivováno státní právo. Pánové to jsou fráse kterými můžete působiti (Odpor), ano to jsou fráse, kterými můžete působiti tam, kde lidé to

nevědí, ale před těmi, kteří jsou si toho vědomi, s takovými frásemi předstoupiti nelze. Ano, pánové, to posoudí každé politické dítě; když budu něco tvrditi, co se stalo, může každý posouditi, zdali se to stalo čili nic, jestli to pravda neb ne, když ale budu tvrdit, co by se bylo stalo, to nemůže žádný posouditi, poněvadž žádný to nemůže věděti, co by se bylo stalo, kdyby se to bylo stalo. (Výborně!).

Já, pánové, lituji velice, že se této debaty opětně použilo ne k tomu, co mluvil věcně pan Prášek a s čím v celku docela souhlasím, že se jí použilo opětně k tomu, abychom na tomto sněmu království Českého zrovna v nynější době poskytovali váženým našim krajanům německým obraz jisté rozháranosti.

Pánové, můžete o tom souditi jak chcete, mám za to, že jsou dva zjevy v životě lidském.

V každé rodině bývají jisté mrzutosti. Ale jsou rodiny, které mají způsob a mrav a na venek o těch mrzutostech nic před nepřítelem nepovídají.

Ale jsou také rodiny, které způsob a mrav již dávno neznají a které vše, co se u nich stane, ven vynášejí, a tím dobrá pověst a čest rodiny hodně utrpěla. Teď poukazuje se k tomu, že to páni Němci také mají - ale neračte zapomínati i když je to na druhé straně, že je to jinaké. My bohužel nejsme v tom šťastném položení, jako němečtí krajané, kteří mají tak rozsáhlou a rozvětvenou žurnalistiku že udělají z černého bílé, a že za půl hodiny celý svět nebo půl světa v to věří. Ale my, když u nás jevíme rozháranost, jaká se jevila na př. v řeči p. posl. Práška, my to nezatušujeme několika denními listy, poněvadž na druhý den v celém širokém politickém světě se hlásá, jaká jest roztržka v českém národě, a jaké budou boje při příštích sněmovních volbách.

To račte uvážiti a přál bych si, aby tyto otázky politické tak závažné pro náš národ nebyly neustále jen řešeny s toho stanoviska dočista sousedského a domácího, nýbrž aby byly řešeny se stanoviska celého národa. (Hlas: To je advokátské!)

Pánové, ta poznámka o advokátech je tak hloupá, nesmyslná a neslušná, že ji nemohl pronésti nikdo jiný, než pan Šťastný.

(Posl. Šťastný: Já to neřekl!)

Pánové, zde nejsme ani advokáty ani rolníky, zde máme v úctě každý stav a povolání, ale aby pan posl. Šťastný chtěl urážeti jednotlivý stav, k tomu jest nejméně povolán.

Posl. Šťastný: Já to neřekl!

Posl. Prášek: Já nic neslyšel, pane doktore, to není pravda!

Posl. dr. Herold: Když to neřekl beru to zpátky.

Posl Rataj: To musel býti Dostal! (Hlasy: Ale vždyť to nikdo neřekl. )

Posl. Prášek: Já Vás ubezpečuji, pane doktore, že to neřekl.

Posl. dr. Herold pokračuje: Jak živo to nebylo v našem sněmu, aby se stávaly takové osobní hovory. Já vyslechl pana posl. Práška tiše a neřekl jsem ani slova, ti pánové neustále do toho něco mluví. (Nepokoj. ) Nuže nechme tuto episodu smutnou a trapnou, smutnou a trapnou proto, poněvadž svědčí o tom, že to poznání, že v našem národě, chceme-li se dodělati onoho postavení, po kterém toužíme, není na všech stranách náležité vážnosti a seriosnosti, nýbrž že se posuzují tyto otázky vždycky a na mnoze jenom se stanoviska denní popularity. Pánové, mluvme o tom upřímně a mluvme upřímně o politické situaci našeho národa.

Pan posl. Prášek pravil - a tu opravuji jeho výrok - že prý pan koll. dr. Kramář řekl, že jest v našem národě jisté zbahnění - ačkoliv pan posl. dr. Kramář pravil, že jest v říši jakési zbahnění, - a applikoval na to velmi směle a jednoduše: Kdo to zbahnění zavinil? kdo pak ho zavinil, než vedoucí strana svobodomyslná ?

Pánové, každý má právo podrobiti kritice konání těch, kteří zastupují národ, a já jsem poslední, který by v té příčině upíral kollegovi Práškoví jakési právo.

Avšak o zbahnění v našem národě nevím ničeho. Ale, kdybych o něm věděl, já bych, pánové, neviděl je v tom, že je snad jakýsi klid veřejný a politický, nýbrž já bych je viděl v tom, že u nás to nejnesmyslnější tvrzení agitační, o němž každý musí vědět, Že nikdy nemůže býti splněno, dochází víry, já bych je viděl v tom, kde přestává všeliká důslednost mezi politickým přesvědčením a politickým jednáním. Kdybych chtěl o tom mluviti a vyčítati, jak kol. Prášek řekl, že když tyto věci pozoruje na radě říšské, totiž já myslím, - a prosím za odpuštění jestli jsem se mýlil - že snad myslím o jednáni s vládou na korridorech.

Posl. Prášek: Celý ten život!

Posl. dr. Herold: Ano, ten celý život na radě říšské, musím prohlásiti, že nemůže věřiti tomu, když se zde ze sněmu pronese nějaká vyhrůžka - á la bonheur, musí pan koll. Prášek odpustiti, že kdyby voličové, kteří volili jeho a jeho soudruhy, viděli jejich politický a parlamentární život na radě říšské, by také tomu nevěřili, co zde s takovou emfásí pronesl. (Výborně!)

Nemyslím na to, mimo parlament, mně se jedná o parlamentární život a, pánové, jest to nebezpečná zbraň. Kolikráte vážné a dalekosáhlé jednání poslanců té neb oné strany s různými faktory ve státě ihned líčeno našemu lidu jako věc nebezpečná a velkou část vážných našich politických neúspěchů zavinila jediná okolnost, to jest ta, že vždycky jsme se uzavírali jaksi, co nějaká armáda úplně oddělená, že jsme mluvili krásné řeči, plné ohně, ale že jsme zapomněli využitkovati také té situace na místě, kterou za časté bylo možno ve prospěch národa a jednotlivých faktorů využitkovati a která se u nás neprávem s jistým pohrdáním nazývá diplomacií. Neprávem: i ta nejstatečnější armáda musí míti dobré diplomaty; a i ta nejstatečnější armáda když bojuje, musí věděti, že vedle toho jedná také diplomacie.

Z toho neračte činiti výčitky. To jest ve prospěch našeho národa, když se takovým způsobem jedná a nebudu vyčítati žádnému kolegovi poslanci z kterékoli strany, třeba stál v nejoposičnějším poměru k vládě, když v důležitém zájmu jeho voličstva se týkajících záležitostí otevřeně a mužně jako poslanec jedná a nápravu a polepšení vymáhá.

Pan poslanec Prášek řekl, že celé to zbahnění v národě zavinila naše strana a sice proto, poněvadž udržovala vládu a parlament a poněvadž tím pomohla vládě a parlamentu vídeňskému z největší tísně, když zanechala obstrukce, když vstoupila na radu říšskou.

Pánové podotýkám, že jsem při tom nebyl, že jsem vůbec Žádného podílu na tom rozhodnutí neměl a že mně může býti uspořena výčitka, že bych hájil nějaké své rozhodnutí, nějakou svou vůli, nějaké své jednání. Avšak jsem dosti spravedliv, abych věděl, že aspoň tohle není pravda že by tím delegace česká vyhověla jednak nějakému přání vlády a jednak nějakému přání našich národních a politických odpůrců na radě říšské.

Ti pánové, kteří jsou na radě říšské, budou zcela dobře věděti, že česká delegace po mém názoru velice šikovným taktickým tahem zmařila nejrozhodnější a nejnebezpečnější plán, který se kul proti českému národu. (Výborně!)

Pánové, neračte žádati ode mne, abych více řekl; myslím, když 66 českých lidí, kteří vládě nebyli zavázáni žádným slibem, přišli k poznání, že jednají ve prospěch národa českého, že tito lidé mají nárok již při své zkušenosti a minulosti na to, aby to ostatní uznali a aby bez příčiny a bez jakýchkoliv zjištěných a podstatných důvodů nebyli podezříváni, že to učinili z nějaké chabosti neb slabosti anebo z nedostatku politického intellektu!

Našemu národu se tak rádo namlouvá, co by se bylo stalo, nebo, co by bylo nestalo. Ale mám za to, že čin české delegace na říšské radě, kterým byla učiněna změna dočasné taktiky, neznamená ústup od původního programu naší strany. (Výborně!)

Myslím naopak, že jsem oprávněn a nalézám se v souhlase se svými kolegy, když prohlašuji, že my při svém programu státoprávním, (Výborně!) politickém, národním a hospodářském trváme a trvati budeme.

Když této taktiky dočasné bylo užito na říšské radě, tu žádnému rozumnému politikovi, ani žádnému rozumnému našemu politickému odpůrci nenapadá, se domnívati, že jest to upuštění od původního našeho programu. Když někdo by chtěl tvrditi opak toho, musil by sám nejdříve naznačiti cesty, jakými by bylo lze v jistém daném okamžiku se ubírati. A musil by sám naznačiti výhody, které by z této odchylné cesty byly vyvozovány.

Kdo to nedovede, kdo jen prostě řekne, to a to by se bylo stalo, a kdo nikterak nedokáže, že by měl způsobilost, lépe a zdárněji věc českou přivésti k cíli, jest poněkud neskromný, když takovým způsobem posuzuje jednání 66 mužů, kteří svým chováním dokázali, že to dobře myslí ve prospěch národa.

Račte prominouti, že jsem se ujal slova na obranu naší delegace i politické strany svobodomyslné vůči této výtce. Nebyl bych to učinil, již proto, poněvadž bych byl pokládal za důstojnější nás, kdyby tato rozpočtová debata, třebas zde nebylo mluveno o politice příliš mnoho, byla vyzněla tím klidem a vzájemnou snášelivostí mezi stranami.

My to však nejsme, ani jsme to nebyli, kteří by ten ton sami sem byli zanášeli. (Výborně!) Vždycky jsme to my, kteří jsme provokováni. My jsme byli provokováni na říšské radě a mlčky jsme to snášeli, tam ještě více. My jsme snášeli i dnes to malé extempore pana poslance Práška.

Ujal jsem se proto slova, aby se nezdálo, že se nám může zde na sněmu českém učiniti taková výtka naprosto nezasloužená, naprosto neodůvodněná, výtka, jíž pan posl. Prášek, upřímně řečeno já si to alespoň myslím - sám nevěří. (Veselost. )

P. posl. Prášek mluvil také o smiřováni a dovolte, abych ještě několika slovy se dotkl tohoto předmětu. Se smiřováním mezi Čechy a Němci jest to prazvláštní záležitost. Jsem přesvědčen a nepochybuji o tom, že, když jednotlivec, ať Cech, ať Němec, této otázky se dotkne, každý řekne: "Bože, jak by to bylo hezké, kdybychom se my Čechové a Němci zde v zemi a i v celé říši srovnali. Není o tom pochybnosti na žádné straně, že by to bylo hezké. Však nad tuto chválu ze všech stran, která se smiřování vzdává, od vlády, od Němců, od Čechů, od žurnalistiky, nad tuto chválu jsme to ještě snad ani o krok dále nepřivedli. A vel. pánové, proč? Nechci ani tvrditi, že by tu nebylo dosti dobré vůle; ale věřte mi, že politický život v této říši, zejména od roku 1860, když byla dána konstituce této říši, jest toho příčinou, že trpkost a, abych tak řekl, různé nazírání na celý veřejný život, mezi oběma národy nabylo tak ostře vyhraněného, různého rázu, že to není již tak snadno, aby tyto trpkosti jedním rázem mohly býti vyrovnány. Zejména, pánové, osudný ten sebeklam a osudný ten zločin - já pravím zločin - na říši rakouské spáchaný únorovou ústavou r. 1861 a nespravedlivým zločinným volebním řádem do sněmu a říšské rady (Tak jest!) jest pramenem veškerého zla, poněvadž tam, kde celý ústavní život, ten mladý ústavní život založen byl na základech nemravných, na základech nespravedlivých, podvodným způsobem, ten život politický nemohl se vyvíjeti, nemohl žádné zdravé rozvinutí sil, žádnou zdravou, čilou a vzletnou konkurenci mezi oběma národy v zápětí miti.

Tam od prvopočátku postavena většina v tomto královští na stanovisko podřízené, podmaněné a potlačené, tam musil nastati boj, který, když menšina zápasí oproti většině, nabývá ostrých hran a který musí býti ještě lítější, když celá většina, v zemi oprávněná, tlačena jest na menšinu, na národ druhého řádu. (Výborně !) Velectění pánové, během onoho dlouhého boje, který národ český v počátcích konstitučních musil vésti - a my tehdáž nebojovali jen o politickou svobodu, my jsme tehdáž musili bojovati o každou školu, o každé hnutí národní, narostlo tolik šutru a rumu vzájemné trpkosti a nepřátelství, že jest k tomu zapotřebí dlouhé pracovní doby, aby alespoň částečně odklizeny byly, aby urovnána byla cesta k nějakému volnému srozumění a dohodě. Mluvil-li pan kolega Prášek o tom - konstatovati to musím ačkoliv bych se za to nestyděl, že našim krajanům smír vnucujeme neb nabízíme - pravím, že neznám ani jediného oficielního skutku s naší strany, kde by se tak bylo stalo.

Já bych se nestyděl nabízeti ruku k smíru; když by to bylo ve prospěch národa, nebylo by to žádnou hanbou; neštěstím by bylo uzavírati smír, který by národu byl nepříznivý.

Tuto výčitku nemusil dělat, zvláště když vidíme, že v straně agrární neustále se ventiluje otázka, aby se dohodovali ne celý národ, nýbrž čeští a němečtí rolníci navzájem.

Velectění pánové, tu přicházím k věci, ve které zaujímáme rozhodně jiné stanovisko, než-li páni se strany agrární.

Já ctím a vážím si jich přesvědčení, ale pravím, jestliže obtížná otázka docílení smíru mezi Němci a Cechy se má řešiti, a jestliže na straně agrární na každý krok smiřovací, jak p. posl. Prášek praví, pohlíží se s nedůvěrou, tu mám za to, že ve smiřováni mezi Němci a Cechy, totiž mezi celým národem českým a německým v Čechách, neleží žádné nebezpečí pro jednu neb druhou stranu, poněvadž to záleží v moci a sile a také rozvaze této strany.

Ale, velectění pánové, jestliže v národě jediný stav přes hlavu celého národa by se měl smiřovati, pak, pánové, na našem národu by to byl zločin. (Výborně! Potlesk. )

Já volám k českému rolnictvu, které vždy v nejtěžších dobách dokázalo, že stojí při praporu národním, aby ty falešné proroky ze svých řad vyvrhlo. (Poslanec Šťastný! My jsme lepší vlastenci než Vy. Což máte na vlastenectví patent?)

To jest zločin na našem národě a ten, který to hlásá, co oni proroci, dopouští se zločinu nevědomky, poněvadž tomu nerozumí. (Výborně!)

Ostatně, když pan poslanec Prášek mluvil o smiřování, podotýkám, že byl také členem komise smiřovací. (Tak jest

Slyšte!), ovšem tam byl proto, aby kontroloval ty ostatní, ale nic nevykontroloval, co by bylo špatného, neboť jinak by nám to byl řekl; on naopak s velkým uznáním mluvil o tom, jak ti ostatní pánové hájili našich práv.

S takovými věcmi přicházeti do plného sněmu není ani radno.

Sám jsem tomu rád, když zavládne, byť bychom - ani jedna ani druhá strana - neustoupili od svého politického stanoviska, mezi námi Čechy a Němci alespoň - abych tak řekl - jistý amikální ton při projednávání veškerých sporných otázek. Již tím mnoho jest dosaženo. Jak jsem tomu rád a přál bych si, aby zejména mezi námi Čechy, kdykoliv se jedná o důležité zájmy našeho národa, zavládl jistý ton, amikalní ton a způsob, který musí u každého vyplývati z vědomí, že jsme přece synové jednoho národa a že tento národ může míti jen jedny zájmy a jediný cíl, jediné blaho a jediné štěstí. Pánové, nebylo by dobře, kdyby se byl tento sněm rozešel a slova, která pronesl pan posl. Prášek a která vyzněla zase tím starým válečným způsobem, byla zůstala zpět. Musíme prohlásiti: Strana agrární jest strana, jak ona sama praví, stavovská, která má za účel - a já to věřím - všemi prostředky pracovati k tomu, aby rolnickému našemu lidu, který má nejednu, nýbrž četně a neobyčejně mnoho příčin ke stížnostem na sociální jeho poměry, prospěla, aby mu zjednala ono postavení, jehož má nezbytně zapotřebí, aby hospodářsky vzrůstal, vzkvétal a sílil. Ten program a ten účel, ať již to pánové věří nebo ne, jest takový, že myslím, že žádný poslanec českého národa a tím méně naší strany svobodomyslné, která vždy a stále tyto zásady hájila - jak víte naše strana zde na sněmu většinu rolníků mezi sebou čítala - tomu programu se nikdy a nikde nestavěla na odpor.

Je těžko o tom mluviti. My ovšem rozumíme pod programem věci, které někdo vysloví a formuluje a o nichž se může říci že jsou opravdu na prospěch národa. Pod programem agrárním rozumíme věci, které jsou na prospěch rolnickému stavu. K tomu já se přiznávám pro svou osobu. Ale nejsem toho názoru, jako mnozí apoštolové rolnictva a nemohu souhlasiti s tím, že by stavu rolnickému prospěla různá taková opatření, která sice na první pohled se zdají býti na prospěch stavu rolnickému, která však znamenají krok ne o jedno, ale o dvě století nazpět. (Poslanec Šťastný: Vy tomu nerozumíte!)

Nevím, mnoho-li studoval pan posl. Šťastný národní ekonomii. Já z   jeho "Selských listů" nevidím, že by četl někdy jedinou takovou knihu. Já však jsem četl a studoval národní ekonomii a vím o tom něco víc, než pan Šťastný.

Jednomu jsem se nenaučil: Balamutit české sedláky. (Tak jest!) Chtěl jsem říci, že program agrární jest nám sympatický a že tedy strana agrární již dle svého povolání a dle své struktury, když chce hájiti zásady stavovské, nemá příčiny dnešní politice strany svobodomyslné činiti výčitky.

Kdybychom činili t. zv. hyperradikální politiku, pak bych vám stiskl ruku, kdybyste jako agrárníci proti ní vystoupili.

Dnes to není důsledné a neodpovídá to Vašemu programu a neodpovídá to tomu programu, jestliže to s ním upřímně smýšlíte.

My, pánové, si nepřejeme ničeho a litujeme jen podobného vystupování, aby se mezi námi stále a stále dělal příkrý příkop, který by nás národně rozkouskoval na jednotlivé části samy o sobě slabé.

Přejeme si, aby zejména v budoucím sněmu zástupcové národa Českého byli silni, jednotní a takoví, kteří by imponovali na všecky strany. Tím není vyloučeno zastoupeni žádného stavu z jeho interesu a jestliže se zde mluví o reformě volebního řádu, jest pozdě, abych se o celé této otázce šířil. Ale, slyšel jsem ještě zde i jinde různé v té příčině výčitky a tu mám za to - projevuji své míněni - a pro svoji osobu netajím se tím, že jsem přívržencem všeobecného rovného práva hlasovacího. Jestliže však strana svobodomyslná, co celek, s tímto volebním návrhem opětně nepřichází, má to své důvody zajisté v tom, že, jak dnes věci na tomto sněmu stojí, taková volební reforma nemá naděje na uskutečnění, a ten kdo si přeje upřímně rozšíření volebního práva, musí především hleděti dosáhnouti, co jest možno a co dohodou mezi všemi stranami bylo by proveditelné. Co jest plátno, kdyby jedna neb druhá strana volební program zde projevila, když ale druhá strana prostým odchodem jakoukoliv volební reformu může zmařiti. U mne není to žádné ustoupení od této všeobecné zásady, které zůstávám věren, kdybych dnes hlasoval na př. pro nějakou změnu volebního řádu, kterou bychom se přiblížili spravedlivému a modernímu názoru v rozšíření volebního práva.

Tedy chcete-li, aby" volební právo bylo zmodernisováno, pak odpusťte, že mám při tom své mínění. Jestliže p. kol. Prášek, mluvě o reformě volebního práva, zmiňoval se o zastoupení jednotlivých stavů, pak myslím, že by to nebylo žádné moderní volební právo, které by přineslo do tohoto sněmu čilý politický život, nýbrž že by to bylo kastovnictví, které by tento sněm rozkouskovalo na jednotlivé oddíly. Ne jednotlivé strany, nýbrž intelligence, politická rozhodnost, poctivost, jakož i šetření veškerých potřeb sociálních, to jen může býti rozhodným při volbách samých. I když zůstane při kurii městské a venkovské, zajisté na příklad stav rolnický bude míti možnost zjednati si co nejširší platnost a váhu, aniž by se přidala k tomu ještě nová kurie. Nechtěl bych ji nazvati kurií stavovskou, nýbrž kurií, která se historicky vyvinula z poměrů, které zde jsou. Tím myslím, že jsem zodpověděl všechno to, co proti nám bylo řečeno jako námitka. Končím těmito slovy.

My na tomto slavném sněmu, kteří jsme pracně vybojovali, aby zasedal, jsme se zdrželi velikých politických debat, poněvadž jsme v tom krátkém čase chtěli vykonati určité úkoly naléhavé, které se vykonati mají. My jsme se vyhnuli rozvinutí celého našeho politického programu. A jestli se to přece dnes stalo, stalo se tak proto, aby se nečinil nějaký výklad, že snad již si netroufáme, aneb se bojíme mluviti o politické situaci. Ne, my se nebojíme, my nemáme žádnou příčinu se báti, neb věrně stojíme při svém programu. My máme čisté ruce a čisté srdce, a žádný člověk na světě není s to, aby mohl s kuráži předstoupiti před český národ a říci, že poslanci čeští podle svých sil nehleděli svému národu prospěti. Nalezne-li se ale takový jednotlivec mezi námi, tu musí tento jednotlivec o svém duševním intellektu míti velké mínění že jest papežštější než od něho nenáviděný papež, a že své mínění má za dobré, ba lepší a že mínění ostatních zástupců prohlašuje za škodlivé. My stojíme při programu svém, my ho budeme hájiti a my máme to přesvědčení, že ho před celým národem i proti panu Alfonsu Šťastnému uhájíme.

(Výborně! Tak jest! Potlesk. Řečníku se gratuluje!)

Nejvyšší maršálek zemský: K faktickým poznámkám žádal mne ještě za slovo pan posl. dr. Ladislav Dvořák a p. posl. Kaftan.

Die H. Abg. Dr. Lad. Dvořák und Kaftan

haben mich um das Wort ersucht zu kurzen faktischen Bemerkungen.

Dávám slovo panu poslanci dr. Dvořákovi

Posl. dr. Lad. Dvořák: Sl. sněme! Velect. pan posl. dr. Schücker byl tak laskav, že moje vývody, má určitě uvedená fakta, opřená o čísla a detailně udaná, označil jako nepravdu.

Já, pánové, lituji, že tato slova padla z úst muže, kterého jsem považoval a považuji za gentlemana a váženého kollegu.

Takovým způsobem, velectění pánové, zajisté nevyhladí se tyto okolnosti, opřené o originály listin, o kterých jsem prohlásil, že jsou k disposici a že jsem ochoten nabídnouti je pánům k nahlédnutí.

Jestliže velectěný pan dr. Schücker prohlásil moje udání za nepravdivé, tedy konstatuji, že mám v rukou přípis pana purkmistra Karla z Pohnertu, jehož číslo jest 952 a že tento přípis panu dr. Schückerovi a všem ránům poslancům z druhé strany jest v originálu k nahlédnutí.

Velectění pánové, já konstatuji, že tím vším, co jsem uvedl, daleko jsem nevyčerpal onu míru nesprávností, kterých sčítací orgány v uzavřeném území se dopustily.

Týž přípis, který byl označen jako nepravdivý a který vydal pan purkmistr z Pohnertu, vydal také velectěný p. kollega Funke. Já jsem ani necitoval původně ten přípis, ale je-li Vám libo, mohu jej citovati doslovně a prosil bych pana poslance dr. Funkeho, bude-li míti tu odvahu, aby tento vlastnoručně podepsaný přípis zapřel. Konstatuji, že nejenom veškerá mnou uvedená udání jsou pravdivá, ale že jsem neuvedl celou tu míru veškerých nesprávností, že mám v rukou spis, který charakterisuje postup sčítacích komisí v Liberci, jakkoliv o tom jsem nemluvil.

Jestliže pan Dr. Schücker mluvil o tom, jakým způsobem se má rozuměti dorozumívací řeč, zde jest doklad sčítací komise německé v Liberci, kde se vysvětluje rozdíl mezi obcovací řečí a národností za tím účelem, aby mohly osoby, které jsou známy jako Češi úředně býti opraveny jako příslušníci národnosti německé.

Zde se praví:

Ist Umgangssprache und Muttersprache immer dasselbe? Nein.

Es bedienen sich z. B. czechische Bedienstete, wie Dienstboten, Gesellen. Lehrlinge, Commis u. s. w. bei deutschen Brotgebern, trotz ihrer czechischen Muttersprache, dennoch des Deutschen als Umgangssprache. Es ist streng darauf zu sehen, dass solche Personen wahrheitsgemäß das Deutsche als Umgangssprache angeben, da ja doch in einer deutschen Familie, Werkstatt u. s. w. die Bediensteten genötigt sind, das Deutsche als Umgangssprache zu gebrauchen, um sich mit der Familie und den Berufsgenossen zu verständigen.

Zde, pánové, jest tištěno toto prohlášení, které sloužilo jako cirkulář a direktiva sčítacím komisařům a majitelům domů, jakým způsobem má se chrániti onen "Besitzstand", o kterém p. dr. Schücker mluvil. Jestliže pan dr. Schücker mluvil o tom, že také na naší straně se staly nesprávnosti, a že zejména v Praze a Plzni bylo dopuštěno jistých nesprávností, jsem úplně v právu, když vůči tomuto obvinění všeobecně vyslovenému, které nebylo opřeno o žádný fakt a které nebylo odůvodněno věcně a formálně takovými detaily, jako já jsem Jsi dovolil uvésti, obrátím hrot, který on proti mně obrátil, a když je prohlásím za naprostou nepravdu.

Velectění pánové, já jsem přesvědčen, kdybyste se mohli opříti o jediné faktum nějakého porušení obcovacího jazyka, že byste to byli jistě učinili, poněvadž Vy jste to právě, kteří se řídíte heslem Boulangera.

Já dobře tomu rozumím, že proto na říšské radě samé Jste zdvihli prostřednictvím dra. Schreinera onen úzkostlivý pokřik o domnělém bezpráví, které se Vám v Plzni stalo. Kdyby se Vám, pánové, nějaké bezpráví bylo stalo, pak pánové zde byla příležitost, aby p. dr. Schücker a p dr. Schreiner v této debatě tyto nesprávnosti konstatovali. Zajisté, že neměli k tomu odvahy, poněvadž nejpovolanější orgán, městská rada plzeňská, zcela věcně stížnosti ty vyvrátila.

Trvám na všech těch nesprávnostech, které jsem uvedl a musím litovati, že p. kolega Schücker žádné jiné námitky neužil, než tak všeobecných a nicotných obratů. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Slovo si vyžádal k věcné poznámce p. poslanec Kaftan.

Posl. Kaftan: Slavný sněme! Pan posl. Prášek tvrdil, ve své řeči, že zástupci naší strany na říšské radě při jednání o investicích železničních povolili vládě, resp. že hlasovali pro povolení oněch 50 mil. korun k účelům refundace investiční. Toto tvrzení, velectění pánové, jest úplně nesprávné: nejen to, že jsem já, co mluvčí naší strany při rokování o investicích, již při prvním čtením jménem našeho klubu co nejrozhodněji se vyslovil proti povolení zmíněné sumy to zajisté mohou dosvědčiti všichni páni kollegové, i páni kollegové němečtí, hlavně však stenografický protokol, nýbrž my také mluvili proti povolení této sumy ve výboru železničním, kde se nalézal též soudruh p. Práška, pan posl. Kubr,