se po případě zemská přirážka zvýšiti mohla.

Pánové, my jsme svoje stanovisko v tom ohledu již pronesli a nebudu se dále o tom šířiti; jenom ještě jednou opakuji, jako při minulém rozpočtu, že takové jednostranné zatížení zajisté ne můžeme připustiti a že nejenom venkov a rolnické obyvatelstvo, nýbrž i města proti tomu protestují. Mám za to, že to nebezpečí snad přece jednou bude odstraněno. Ale, velectění pánové, všechny strany uznávají, že není možno nadále poplatnictvo jednostranným tímto způsobem přetěžovati; všichni uznávají, že jiné a jiné výdaje v budoucnosti na nás čekají; myslíte snad, velectění pánové, že tím, když upravíme platy učitelské, již jsme přišli na konec všeho pokroku v hospodářském vývoji naší zemské správy ?

Pánové, zajisté že nikoli. Vždyť my víme, že k uhrazení deficitu 8 mil. K, který máme dnes, jest potřebí také nějakého příjmu. My víme, že obvodní lékaři chtějí býti zemskými úředníky, oni právě tak organisovaně vystupují a přijdou, jako přišlo naše učitelstvo, a budou žádati, aby také měli zabezpečeno existenční minimum.

Velectění pánové, my ale také víme, že jsou zde jiné stavy strádající, které budou dělati nároky, aby zemská správa se o ně starala. My víme, že naše hospodářské školství není doposud v tom pokroku a vývoji, jako by země tak zemědělské, jako jest království České, potřebovala, neboť, velectění pánové, výroba zemědělská království Českého dosahuje jednu třetinu neb mnoho přes jednu třetinu výroby celé říše.

Velectění pánové, naše školství hospodářské, tak jak jest postaveno, vyžaduje ještě velkých obětí, aby se mohlo rovnati školstvím jiným. Školy naše vyžadují své školské statky, nemají dosti pomůcek, nám scházejí lukařské školy, a naše rolnictvo při své svépomocné akci má zapotřebí také vyšší dotace nejen na stavbu skladišť, nýbrž i na podporu různých výrobních družstev, mlékařských, rolnických pekáren a j.

Rolnictvo přirozeně v tomto těžkém sociálním boji přijde také se svými požadavky, bude dělati nároky na stát i na zemi, kteráž musí vždy dobrým příkladem napřed jíti, chce-li, aby konečně stát také na nás něco věnovat. Velectění pánové, uvažujete-li, že nejenom to vydáni, o kterém se mluví v tomto rozpočtu, nýbrž i jiná vydání na nás čekají, pak o úhradu starati se jest třeba hned.

Pánové, to jesi těžko u nás; člověk poslouchá se všech stran, jak jedna strana na druhou strká, že jest vina. Zemský výbor jest toho vinen, že zemské finance doposud nejsou sanovány. Já, velectění pánové, nejsem dnes připraven a nehlásil jsem proto k slovo, abych zde užíval nějakých ostrých rekriminací, ale jedno řeknu, velectění pánové: Jestli kdy byl čas, aby se na vládu udělal nějaký nátlak, aby se na vládu nějakým způsobem působilo, bylo to při novém svolání říšské rady. Vláda potřebovala mnoho obětí, delegace česká velmi mnoho učinila pro vládu a pro sesílení toho systému, který jsme někdy za všech okolností potírali; když o tom všem se jednalo a mluvilo, to, velectění pánové, se mel vládě položiti nůž na hrdlo a říci: první náš postulát jest sanováni zemských financí (Hlas: Vždyť jste tam byli. ) Pánové, prosím, s tím nebudu polemisovati. Pan kolega zná ty poměry. My jsme nebyli zasvěceni, nám se řeklo, že jsou slíbeny určité hospodářské výhody takového dosahu, že český lid bude za to vděčiti.

Pánové, loyálními jsme byli, poněvadž jsme měli za to a věděli jsme, že potřebujeme hospodářského posílení a povídali jsme mezi kolegy, že zajisté mezi těmi bude sanování zemských financi. My povolili vládě 80 mil. refundačního kapitálu, kterými se sesílila, povolili jsme investice jižním zemím, severním zemím nové kanály různé; nepamatovali jsme na své zemské finance. Víme, že vláda nám nepřidá nic ze své kapsy. Tolik benevolence bychom mohli dosáhnouti, aby přivolila, abychom sami ze své kapsy takovým způsobem jednostranným, jako jest zemská přirážka, dovedli zemské finance sanovati. Velectění pánové, mluvil jsem o tom, že jiní přihlásili se o nějaké potřeby své, budou činiti nárok na podporu z prostředků zemských a mluvil jsem zde specielně o rolnictvu.

Velectění pánové, nemá toho rolnictvo zapotřebí a nemáme k tomu dosti dokladů? Nerad bych již ty stesky přiváděl k slovu, neboť jest to stará písnička a víme, že nikoho to nezajímá, že se mysli, že se mluví z agitačních ohledů.

Víme, že nám nikdo nevěří, ale tolik řeknu, že pro budoucnost nebudeme naříkati, ale budeme pracovati a energičtěji se domáhati, aby hlas náš byl slyšán a respektován a my si tento respekt budeme hleděti do budoucna také vynutiti.

Dokladů toho máte několik, když se podíváte na daňové resty, které dnes rolnictvo dluhuje našemu státu. Myslíte, pánové, že je to zúmyslnost, že je to nedbalost a liknavost našeho rolnictva ? Nikoliv. Ten rolník je dnes tak pořádný, ale také tak liknavý, ale také tak stydlivý, že se za to stydí, má-li býti upomínán a exekvován, poněvadž se bojí, aby se neřeklo, že to s nim Špatně stojí atd. Tu je viděti, že rolník, neplatí-li, nalézá se v krisi.

Nemohu opomenouti, abych nevyužil příležitosti, a nepoukázal k tomu, jakým způsobem se daně na rolníku vymáhají.

Měl jsem čest podati v tomto zasedání interpellaci stran rolníka pana Kubů ve Skalici. Pan místodržitel mně odpověděl, že odmítá slovo brutální, jímž jsem nazval jednání četníků.

Velectění pánové, mohu nalézti slabého výrazu pro to, když 4 četníci a jeden strážník proti jednomu bezbrannému sedlákovi a jeho ubohé bezbranné ženě, která chránila svého ubohého muže, použijí zbraně ? Co stane se s ubohým tím rolníkem? Bude 4 až 8 neděl ležeti, snad přijde i o život a jeho žena nemůže dnes pracovati, majíc poraněnou ruku Bude snad teď moci dáti státu daň ze své namáhavé práce. (Hlas: A ještě musíme na četníky platit!)

Proč se to dělo? Proč také tu nebylo kapitulace státní správy a úředníků berních?

Pan posl. Kramář právě vypravoval, jak kapitulovala vláda při sčítání lidu před terrorem a furorem. My víme také o případu, kde byli úředníci šlapáni a po nich plváno a že přece neužilo se zbraně.

Ale poněvadž se jednalo o jihočeského sedláka, musila hned nastati střel ha, musil se hned ten člověk zraniti.

Mám za to že takovouto odpovědí, jakou dal český místodržitel, nevyhoví se českému rolnictvu, nýbrž že v tomto případě rolnictvo musí opět a opět sáhati k nezákonitostem. Neboť když vidíme, že rolnictvo ani svými poslanci svého práva se nedomůže, co zbývá sedlákovi jiného, když byl uražen a zmrzačen, než v rozhořčení sahati opět a opět po násilnosti.

Nejsem z těch, který by z tohoto místa jsa chráněn immunitou někoho nabádal k násilnostem Jsem přesvědčen, že rolník onen učinil chylu a prohřešil se proti zákonu, ale na to mají páni zákon trestní o rušení úředního výkonu, a mohli to nechat za to potrestati, ala ne na takového ubohého člověka střílet a jeho ženu mrzačiti.

Dovolím si zde uvésti ještě jiný případ. Uvádím jej proto, poněvadž se mi zdá, že nedovolí si státní správa k žádnému stavu tolik, jako dovolí si proti rolnictvu.

My interpellovali na říšské radě jeden případ, kde mladý konci pista u hejtmanství ve Strakonicích nechal na 24 hodin uvězniti poctivého ale schudlého rolníka Paura, protože mu nechtěl podepsat protokol.

Mám za to, když mu odepře takový rolník podepsat protokol, že má věc vyšetřiti.

Mám za to, že jednání rolníka bylo správné, neboť kdyby tomu tak nebylo, byl by pan ministrpresident Dr. Körber ihned odpověděl, poněvadž by byl mohl dokázati poslanci, že byl špatně informován, ale poněvadž interpellace naše byla správná, se nám odpovědi dosud nedostalo.

Když ale takový mladík, který je v uniformě, dívá se na rolníka tak s vysoka a když dovoluje si jihočeského sedláka i vězniti, aniž by se mu dalo co jíst a pít, a jako zvíře nechá uvrhnout do komůrky, poněvadž nemá peníze, aby se mohl hájiti, a aby se mohl pustiti do nákladných sporů, a když se ho zastane poslanec, zůstane při starém. Tím docílíte pánové, jen, že musíme stále důrazněji trvati na tom, aby rolnický stav byl respektován, a dočkáte se, když nebudete hleděti k tomu, aby se nám dostalo za takové urážky plné satisfakce, že budeme sahati více a více k násilnostem. (Nepokoj. )

Velectění pánové, mně se zdá, že i konfiskační aparát pracuje proti nám.

Za příčinou příjezdu císaře a krále do královské Prahy napsal list náš úvodní článek:

"Císař a král do Prahy", loyální článek a jest mně líto, že ho zde nemám.

Ale vím, co tam stálo: "Císař a král náš uvidí krásu a bohatství velké Prahy, uvidí snad i velké průmyslové závody, ale kéž by také spatřil ty selské chýže, kéž by také zavítal i tam, kde bol a pláč, kde strádání, a když ne on, tak aspoň ministr orby. "

Pánové, to bylo skonfiskováno. (Slyšte!)

A proč to bylo skonfiskováno? Snad proto, aby to nerušilo slavnostní dojem ! Mluvme upřímně nahoru i dolu! Není tu to bohatství, tak jak se ukazuje, ani v té Praze; a trpí-li venkov, trpí i města, i ta Praha.

My vidíme, že váznou obchody, že slábne stavební ruch a jiná odvětví.

Zde se ukáže jen to, co lahodí oku, co lichotí, čím se můžeme pochlubiti, ale neukáže se to, co nás bolí, co hrozí do budoucnosti katastrofou, to jest krise našeho celého království Českého.

Velectění pánové, my si máme dále co naříkati. Právě mne došel připiš se žádostí, abych interpelloval. Já řeknu upřímně, já interpellaci dosud nepodal a také ji nepodám, poněvadž vím, jak je to illusorní.

Na interpellace odpovídá se jen tenkráte, když se může říci: "Já to odmítám", "Se vší rozhodností odmítám", "Beru v ochranu" a podobně. Ale jakmile je tu pravda, neodpovídá se, když má to sloužiti věci k prospěchu, nedostane se naší žádosti vyřízení.

Jistý Jindřich Volf z Kladna navštěvoval rolnicko-chmelařskou školu a žádal, aby mu dle výnosu ministra vojenství byla dána po dvou letech trvala dovolená. Jeho stařičký otec, který má jediného syna, byl by ho velmi potřeboval.

Račte mi dovoliti, velectění pánové, jakým způsobem hejtmanství odporučilo tuto žádost, a to doslovně: "Není zapotřebí aby po dvouleté službě vojenské dostal trvalou dovolenou".

Bez důvodu! Pánové, kam mám zařaditi toto rozhodnutí hejtmanství, které není k tomu kompetentní, nýbrž ministerstvo vojenství by bylo kompetentní, ale jistě že hejtmanství nemá práva, aby řeklo: "Není zapotřebí!"

Pánové, jaké důvody mám hledati pro to: "Není zapotřebí!"

Je to snad ze zlomyslnosti? Je to z neznalosti? Je to z nepřízně ke stavu rolnickému ? Snad jedno i druhé i třetí. Tu by bylo povinností, aby taková okresní hejtmanství byla náležitě poučena, jak se mají chovati, když to neznají, když nemají tolik citu spravedlnosti vůči rolníku, kterému se dává právo jako milost.

(Hlas: Jest vůbec potřebí většině hejtmanů přistřihnouti křídla. )

Velectění pánové, Vy vidíte, že jsme již tak nešťastni, že nejen tyto svízele se na nás valí, my víme, že i přírodou jsme trestáni. Rok od roku vidíme, že přicházejí větší a větší katastrofy, větší krupobití, větší sucha, záplavy polních hrabošů.

Potom žádá naše rolnictvo o slevu daní, o podporu. Víme, že to jest nepatrný prostředek, který není s to, aby rolnictvu, pomohl, když jsou krajiny, kde se musí ozim hraboši zničený zaorati, a když rolník na jaře chce pole znovu oseti, nemá ani na semeno a pole zůstanou neoseta.

Pak jest viděti, že to není líčená bída, nýbrž bída opravdová, když člověk takový nemohl pole ani obdělati.

Jak se zachází s našim rolnictvem, když průtrží mračen má půdu prorytou výmoly? Řekne se mu přede žněmi, že se mu nic nestalo. Kdyby to byl někdo jiný, snad by toho nechal, ale náš rolník má tu krásnou vlastnost, která se mu nevyplácí, že se vším přičiněním ihned, když se to stalo z jara, jak to bylo letos dne 9. dubna, s největšími náklady, jak potažní silou, tak ruční, dá se do práce, zavláčí, mrví, hnojí umělým hnojivem a oseje. Teď přijde komise a řekne: vždyť je to slušné, nemáte žádnou škodu. Poněvadž rolník má takovou lásku k půdě, poněvadž by ho to celý rok strašilo, když by chodil okolo pole, dá si to všecko sám do pořádku. Ale nikdo na to nepočítal, že ho to stálo 100 zl., menšího rolníka snad 40-50 zl. Na tom se nesleví nic. Když tak se čeká na takovou dobu, aby se škoda zdála co nejmenší, tu teprv přijde komise.

Nechci zde všecky stesky jmenovati, jen tolik řeknu, že se mi zdá, že daň pozemková jest jedna znejnespravedlnějších daní, které jsou. O této dani pozemkové se zde mluvilo, a byl to řečník na straně německé, který pravil, aby vláda nám přenechala přímé daně. Ale my proti tomu musíme protestovati, my si přejeme jiným způsobem sanovati zemské finance a řeknu jménem svých kollegů, že nebudeme protestovati proti dani z piva; neboť nám se jedná o sanování zemských financí, my budeme hlasovati pro každou daň, byť i byla sebe nejpopulárnější, jen abychom učinili zadost požadavkům, které se na zemské finance kladou. Ale musím se obrátiti proti tomu, aby se zažehnala tíseň zemských financí tím, že by se přímé daně, jako jest pozemková daň, přiřkly zemím. Tím by vzniklo nebezpečí, že bychom nemohli nikdy spoléhati na to, že pozemková daň bude odstraněna. Neboť měli bychom míti tolik patriotického citu, abychom na naší zemské kase chtěli aby nám pustila, čeho má zapotřebí, a aby vláda pak řekla, my jsme vám vykonali svůj úkol a přenechali vám daň, která nese tolik millionů?! My jsme proti každému takovému pokusu, neboť nás stejně bolí, jestli přijímá pozemkovou daň stát nebo země. My jsme, jak pravím, ochotni pro každou daň hlasovati, která by byla navržena na široké vrstvy, která by stihla mocný kapitál; my jsme proto, aby se tam, kde jest co brát, skutečně něco stalo.

Velectění pánové, zatím dosti těchto stesků.

Já sám považuji za svou povinnost, po vývodech pana řečníka přede mnou, řečníka se strany české, pana dra Kramáře, abych několika slovy také já se zmínil o politické situaci.

Já, velectění pánové, nerad se chápu dnes v tomto sněmu slova, abych mluvil o politické situaci a sice proto, poněvadž poměry jsou v našem národě, jak pan dr. Kramář to nazval, zbahnělé, že skutečně s nechutí mluví se o politické situaci.

Velectění pánové! Bylo by to ode mne nepoctivé, abych, který nesouhlasí s postupem poslanců na říšské radě, neměl tolik kuráže, abych osvětlil naše stanovisko, jak my nazíráme na politickou situaci.

Velectění pánové! Na prvním místě mluvil pan dr. Kramář o volebním řádu a my vidíme, že dnes pan dr. Kramář a jeho kolegové docela jinak mluví o změně volebního řádu pro sněm království Českého.

Pamatuji se dobře, že před 2 roky pan dr. Škarda mluvil o historickém poslání naší šlechty, kde uznával oprávněnost kurie velkostatkářů a dnes vidíme, že se mluví zde o těch nejmenších.

Já jsem toho náhledu a první zvednu ruku pro to, aby ti, od nichž se žádá, aby také na zemské finance přispívali, měli zde své zastoupení. Ale zdá se, velectění pánové, že jedna strana hledí před čiti druhou, že jest to jakási dražba na získávání přízně určitých vrstev. (Posl Udržal: To se povedlo. Veselost. ) Jeden draží přes druhého. Mně nemůže nikdo říci, že dražím. (Veselost. ) My, velectění pánové, stojíme na stanovisku, jako jsme stáli dříve a co jsme řekli před dvěma, třemi lety, na tom trváme dnes a tak prohlížíme i na spravedlivé upravení volebního řádu.

Velkostatkáři mají svou kurii, města, obchodní komory mají své zastoupení, venkovské obce rovněž; nechť tedy mají je i ti, kteří do dnes práva volebního vůbec nemají. Na každý dotaz, ať ve sněmu, ať v politické schůzi odpovídáme, že jsme docela na témž stanovisku stáli, jako stojíme a že to není nic nového, s čím přicházíme.

Není tedy změna na naší straně, změna stala se na straně jiných a nechci říkati, jen zástupců strany mladočeské, neboť to vidíme také u některých stran německých.

Velectění pánové, pan dr. Kramář mluvil o politických fasích. Jest to velice nebezpečno mluviti dnes o nich a o tom, komu výčitka, že v tom nastalo zbahnění, platí mluviti o různých frakcích a nezdravé půdě.

Kde jest ta nezdravá půda, kde jsou ty nezdravé frakce? A kdo zavinil toto zbahnění, kdo zavinil tuto nezdravou půdu českého politického života? Ty nezdravé poměry!

Když dáme za pravdu, že půda jest tak zkažena, ptám se, kdo přivedl náš lid tam, naši českou politiku, a pravím, že niko jiný, než strana vedoucí, která má otěže v rukou. (Hlas: Bídné poměry vyvolaly ten stav. - Posl. dr. Kramář Konstatuji, že jsem nemluvil o zbahnění v národě českém, ale o zbahnění státu. )

Pan dr. Kramář přiznal, že politicky těžce jsme byli pokořeni od vídeňských vlád. A kdo jest toho vinen? Vy jste byli vinni, český národ byl tak hluboce pokořen. A jak zachoval se ten pokořený, ten, který po celou dobu říkal, že bude žádati za satisfakci? Dnes chcete vyhrožovati něčím za to pokoření, dnes chcete mluviti o satisfakci, dnes, kdy ten vítěz, tu vláda, která to způsobila, jest tak posilněna ve svém trvání, dnes, kdy systém centralisační a germanisační jest tak upevněn a kde již i ti nejumírněnější politikové začali pochybovat, kdy se mluvilo o odebrání určitých věcí říšské radě. Pánové! Tenkráte již se zdálo, že jest již čas, že učiníme nějaký krok kupředu v naší politice české, tu, pánové, tomu nepříteli ten pokořený učinil takových služeb v té nejtěžší době, že skutečně nevím, kdy se prokázalo vídeňské vládě a centralismu tolik služeb, jak se právě prokázalo v minulém zasedání říšské rady. (Výborně! Potlesk. )

Pánové prý chtějí klid v českém národě. Ten prý není zajištěn. To prý se nedá mysliti, co se bude díti dále. Tomu přece nikdo nevěří. To jest právě to zbahnění, o kterém já mluvím, že dnes nikdo nevěří, když zde ústně poslanec řekne: My budem, až přijdeme, jestli se nám nevyhoví, atd. atd. Dovolte, když se někdo z blízka jen na chvíli na ten politický život, na to zákulisní jednání na říšské radě podívá a když slyší, že někdo řekne: To jest klid! tomu ať nikdo nevěří! Ten klid, pánové, jest jen zdánlivý! Ten klid by mohl vybuchnout a on také vybuchne v bouři. Vystřízlivění, které potom nastane, nebude, směřovati jenom proti vládě, nýbrž také proti jednotlivcům a vinníkům, kteří zavedli věc tam kde se dnes nachází.

Velectění pánové! Před volbami do říšské rady Četli jsme v novinách: "Těžká doba nenalezniž nás malými". Dnes nikde nečteme a nikde neslyšíme, že by byla těžká doba. Dnes se klidně mluví o smiřování. Dnes se ustavičně mluví z české strany, že prý se jedná o hospodářskou práci na povznesení nejširších tříd. Ty hroty prý se odlámaly a otloukly. Dnes že jest naděje, že se docílí nějakého, smíru. Pánové, jenom s tím smírem kdyby se již přestalo! Kdo se chce vždy smířiti? Zajisté, že pokořený s vítězem, ale nikdy nebude se vítěz smiřovat. Slyšeli jsme to ze strany německé, slyšeli jsme to při návrhu hr. Buquoye, slyšeli jsme to od posl. Eppingera, zdali se oni chtějí smiřovat. Slyšeli jsme, jaká je na německé straně nálada. Čím více budeme říkat, že se chceme smiřovat, tím méně budeme imponovat. Ti páni z druhé strany musí vědět, že jsme silnější, že representujeme ten historický národ český. My musíme ukázat sílu, po případě, také naši bezohlednost, aby věděli, že jest třeba, aby oní přišli a řekli, že se chtějí srovnati a ne, aby oni byli těmi vítězi a my těmi pokořenými.

Takové politice české sedláctvo nerozumí, takové politice ono rozumět nemůže, jsouc vychováno Vámi, ve Vašich tradicích, které Vy jste mluvili a psali. Představme si onu celou výchovu "Národních Listů", kterou zvěčnělý Julius Grégr hlásal. České rolnictvo, jsouc hluboce uraženo ve svých národních citech, vědouc, jak jest hluboko pokořeno, vidouc, že bez satisfakce se přišlo vstříc vůdci rakouské politiky, nemůže přijati tuto politiku za svou a schváliti ji, naopak český sedlák bude státi i nadále při tom programu, který jest mu vlastním, který jest český, selský a státoprávní. (Výborně! Hlučný potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní ke slovu řečník pro návrh.

Dávám slovo panu poslanci dru. Heroldovi.

Posl. dr. Herold: Slavný sněme! Již jest to tak obyčejnou frásí, že se při tak pokročilé době řečník omlouvá a praví, že neměl chuti mluviti, a že se jen přihlásil zevnějšími okolnostmi donucen.

Jestli já to o sobě tvrdím, tak prosím za prominutí, když žádám pro sebe v té věci více věrohodnosti.

Všichni pánové vědí, že jsem se přihlásil ke slovu teprve tehdáž, když se velevážený kolega pan posl. Prášek přihlásil ke slovu, poněvadž jsem věděl právě tak, jako že 2krát 2 jsou 4, že nebude mluviti ani k vůli rozpočtu ani k vůli rolnictvu, nýbrž že bude míti agitační řeč proti naší straně. Nejsem prorokem, ale očekávání mé se vyplnilo do slova.

Než přikročím k tomu, co on mluvil o politické situaci, chci přece se zmíniti o něčem, co se týká rozpočtu samého a o čem mluvil pan Prášek.

Pánové, já především mám za to, že tam, kde se jedná o finanční věci, kde se jedná o tak důležitou a závažnou věc, jako jest sanování zemských financí, jest k tomu zapotřebí - račte mi odpustiti, tím se nedotýkám žádné osoby jest především k tomu třeba věcné znalostí předmětu a také toho, co předcházelo! (Tak jest!)

O zemských financích - prosím za odpuštění - se zde mluvilo mnoho. To samotné mluvení nemělo velké váhy, ale kdyby si kdokoliv a také kol. Prášek vzal tu práci a přečetl si veškeré zprávy komise a zemského výboru, které se týkají těchto financí a jejich sanování, viděl by, že to není ani otázka nová a že zejména k tomu není zapotřebí, aby se formovala v našem národě nová strana, aby nějakým novým způsobem chtěla zemské finance sanovati. Věc jest tak stará, jako téměř - nechci -říci zřízení zemské ale jako jest deficit zemský starý, totiž počíná tou dobou, kdy následkem nových školských zákonů zejména náklad školsky vzrostl rapidním způsobem a kdy následkem celé řady nových hospodářských a sociálních požadavků zemský rozpočet stále a stále se zvětšuje. Jestliže však, velectění pánové, s tak velkou oblibou, jako agitační prostředek na schůzích se mluví, že se nikdo o zemské finance nestará, že se nečiní v té příčině žádné kroky, tu mám za svou povinnost konstatovati, že slavný sněm se touto otázkou několikráte zabýval a a tu máme zjev zajímavý, zjev velice žalostný zjev, který jsme vždy, kdykoliv se jednalo o tak důležitou otázku, sanování zemských financí zpozorovali.

My hrdě o sobě pravíme, že jsme autonomisty, ale kdykoliv se jedná o nějakou novou říšskou daň, tu není odpor tak veliký, říšská daň se tak snadno a lehce povoluje a každý jest tomu zvyklý, že z Vídně musí nějaká nová daň přijíti. Jakmile se ale v tomto slavném sněmu, neb v zemském výboru neb v jiné důležité korporaci jako v zemědělské radě, obchodní komoře jedná o otevření nějakých nových příjmů pro zemi, tu se ihned všechno zbouří a zbraň řinčí. Dělá to však také, jak se říká, blízkost, poněvadž poslanci zde na sněmu stojí interesovaným kruhům blíže nežli ve Vídni.

Vždycky facit toho bylo ten, že každý prostředek se ztroskotal o odpor obyvatelstva. Já vítám jako pokrok, že zejména p. kol. Prášek se zmínil, že proti jisté dani se odpor z jeho strany nevznese.

Neboť pánové, chceme-li přijíti k uzdravění zemských financí, nesmíme se toho lekati, zavádět nové zemské příjmy. Budeme-li zaváděti nové zemské příjmy, znamená to pro obyvatelstvo nové výdaje. My jsme si vytýčili zejména letos, jak vidíme v rozpočtové správě, dvoje důležitá omezení, totiž, že se jednak přirážky nemají zvýšiti a na druhé straně, že se nemají dále kontrahovati dluhy. To jest pouze negativní stránka celého finančního programu.

Jedná-li se o tu positivní stránku, tu myslím, že jest potřebí kooperace všech rozumných a slušných živlů v našem národě aby otázky sanování zemských financí žádná strana v této zemi neužívala jako agitačního prostředku, poněvadž pak, pánové, přivedete najisto hospodářství zemské ab absurdum.

Jestliže pan kollega Prášek myslil a řekl a s jakousi emfasí prohlásil, že na tom, že zemské finance nejsou dnes sanovány, jest vinna strana svobodomyslná nebo mladočeská, resp. poslanci říšští a sice ti zejména, kteří provedli ten obrat ve Vídni

-  já jsem při tom nebyl a nemohu tedy o tom nic bližšího z vlastního názoru říci

-  jestliže se toho užívá jako agitačního prostředku, aby se zdálo, jakoby ta okolnost, že dnes stojíme před takovým kritickým stavem našich zemských financí, nebyla žádným jiným zaviněna, než vedoucí stranou svobodomyslnou nebo stranou, která jest na tomto slavném sněmu nejčetněji zastoupena, to musím, pánové, s politováním, slušně, ale se vší rozhodností odmítnouti, poněvadž předně pan kolega Prášek neví, a když to noví, nemůže to tvrditi, zdali otázka zemských financí nebyla také předmětem jednání s vládou, ale jedno má věděti a musí věděti, třeba nebyl přítomen: že otázka sanování zemských financí nemůže býti řešena nějakým absolutním slibem nebo skutkem vlády, nýbrž že musí býti řešena cestou zákonodárství.

Pánové, tu jsme u toho stavu, že musí takové zákony vydány býti, on musí věděti, že, i kdyby byli si poslanci čeští žádali určité prameny a určité prostředky cestou zákonodárnou, by se musela v té příčině dohodnouti vláda se zemským výborem, zdali se tu jedná o nějaké zemské zákonodárství nebo říšské, a tu, když opravdu se mu jednalo o takové sanováni zemských financí následkem nového zákonodárství, by měl poněkud méně radikálně odsuzovati politiku, která umožnila, aby parlament aspoň ty práce vykonal, které se vykonati musí, má-li toto sanování zemských financi se státi skutkem.

Pánové, ona jest to velmi pohodlná politika - nechci nikterak říkati, že politika strany svobodomyslné jest dobrá a že by nebyla lepší, kdyby byla radikálnější, bořivá, o tom nyní v tomto okamžiku nechci mluviti, - ale pokládám za velmi pohodlnou politiku tuto politiku a to mně již odpustí pan kolega Prášek, když on nám činí výčitky, že nemohu uspořiti výčitky jeho straně. Oni chtějí a slibují českému rolnictvu všecky možné sociální i hospodářské nápravy, které jediné lze zjednati dle stavu nynějšího zákonodárství působením na říšské radě, ale zároveň se stejnou kuráží a smělostí říkají tomu lidu, že bude nejlépe, když se tento parlament rozbije. (Výborně! Veselost. ) Pánové, to nejde! Nebudu mluviti o tom novém obratu politickém, který se stal, já k té věci přijdu. Jestliže se dnes o tom mnoho mluví, že se stal politický obrat a že poslanci na říšské radě, když vstoupili tam po všeobecných volbách, nepokračovali v obstrukci, ačkoliv nikdy obstrukci nepovažovali za trvalý a jediný program národa českého, tu pánové, jestli že se tak stalo, chtěl bych pro to najíti jediný vniterný motiv, který by nespočíval v poměrech vídeňských, nýbrž v našich poměrech českých; a tu bych nemohl zbaviti p. Práška a jeho soudruhy velké zodpovědnosti. (Hlučný souhlas. )

Když byla říšská rada rozpuštěna k vůli tomu, poněvadž se dělala obstrukce a když ti poslanci, kteří obstruovali, volali národ k svorné volbě, aby se manifestovala jednotná vůle, tu, velectění pánové, kdo to byl, kdo vrhl v tom momentu v tento národ pochodeň nesváru, kdo to, pánové, byl, který řekl, že tato politika nestojí za nic, že musí se provozovati politika hospodářská, politika stavovská...

Posl. Rataj: To nikdo neřekl!

Posl. Dr. Herold: Já nemám ve zvyku lháti, já konstatuji... (Nepokoj ve sněmovně. - Nejv. maršálek zemský zvoní. )

Posl. Rataj: Je to pravda!

Posl. Dr. Herold; Prosím, pane Rataji, co vy tvrdíte, není pro mne ještě závažné. Pro mne jest závažné volební provolání, které jste vydali a které jsem četl a kde se činila výčitka, že za poslední tříletí, co panovala obstrukce na říšské radě, se nevykonalo nic pro hospodářskou politiku.