Prášek a sice contra a pan poslanec dr. Čelakovský, jak jsem již řekl, žádal, aby mu bylo dáno slovo k formálnímu návrhu.

Dávám jemu slovo.

Poslanec dr. Čelakovský: Vzdávám se prozatím slova.

Oberstlandmarschall: Der Herr Abgeordnete Dr. Čelakovský verzichtet aufs Wort.

Jelikož posledně mluvil řečník proti návrhu, přijde nyní ke slovu pan posl. dr. Kramář, který je zapsán pro návrh.

Dávám slovo panu poslanci dru Kramářovi.

Posl. dr. Kramář: Slavný sněme! Měl jsem v úmyslu, jak mi to bylo uloženo klubem, přihlásiti se v této debatě ke slovu, abych jen krátkým způsobem, ale jasně a určitě označil naše politické stanovisko, naše stanovisko k nynější politické situaci a zejména také naše stanovisko k vládě a ke všem těm politickým problémům, které máme před sebou. Chci tak, učiniti, ale ze začátku dovolil bych si s Vaším svolením říci několik slov proti tomu, co zde pan Dr. Schücker, nevím jestli za svou stranu, aneb jestli pouze za svou osobu, řekl proti návrhu, který učinil jménem klubu náš kolega Dr. Brzorád.

Pan Dr. Schücker především velice litoval, že my, ti věční rušitelé míru, přišli jsme do této debaty s politickými stesky a nářky a útoky na druhou stranu.

Pánové na druhé straně jsou od nějaké doby velmi citliví a jest to, musí mi již dovoliti, že to řeknu, velmi podezřelé, že zasazují se o to, aby se o politice vůbec nemluvilo.

My z naší strany se nebojíme o politice mluviti, poněvadž velmi dobře víme, že když mluvíme o politice, neútočíme na nikoho bezprávně, že nechceme žádného bezpráví, ale že chceme jen své právo a nic jiného.

Velectění pánové. Nemůžeme považovati za to, že jest to rušení klidu a pokoje v této říši, když se práva dovoláváme (Tak jest!) Naopak nám zdá se, že by to bylo od nás tou nejšpatnější politikou, kdybychom o tomto svém právu nemluvili, kdybychom poměry nezdravé a neudržitelné zde nechali zbahněti.

Tu mydlím, že bychom daleko více poškozovali říši, než takový povrchní smír a klid, při kterém se mluví snad o zemských přirážkách, kanalisování vod, ale nejzávažnější potřeby národa, které jsou konečně jenom právo a spravedlnost, zůstávají nepovšimnuty. (Výborně!)

Nejsme rušiteli míru a pan Dr. Schücker velmi dobře ví, že, když jedná se o společné prospěchy naše, nikdy neoddalujeme se od společné práce a že ruku k této společné práci podáváme a že také dostatečnou energií dovedeme společné práci se věnovati.

Nevím, co by p. Dru Schückrovi vadilo pronésti se zde o otázce úpravy zemských financí, neboť protože Dr. Dvořák mluvil o sčítání lidu, německého sedláka, německého majitele domu neméně tlačí zemské přirážky a má proto poslanec neméně povinnost, ve prospěch obyvatelstva, které zde zastává, snažiti se, aby tyto neudržitelné poměry byly napraveny.

Pan Dr. Schücker na rozdíl od určitého prohlášení p. poslance Ira, pokud se týče daně z piva, má své pochybnosti a má jakési neurčité stanovisko. Pan Dr. Schücker nám řekl, že naše resoluce, kterou jsme podali, neodpovídá docela tomu, na čem se usnesla rozpočtová komise a pronesl také námitku ve příčině toho, že nemůže země dobře vybírati samostatnou daň zemskou z piva. Velectění pánové! My jsme o detailech způsobu vybírání prozatím nemluvili a konstatuji, že také nám ani nenapadá, aby země svými vlastními orgány vybírání prováděla, poněvadž víme, že bychom tím finanční efekt této daně jenom zmenšili. Velectění pánové, také nejmenujeme určitě, jestli to má býti daň samostatná z piva aneb přirážka k státní dani, ale, co kol. Dr. Brzorád ve své resoluci navrhl, odpovídá tomu, co budžetní výbor sám řekl. Co chceme, jest to, aby jednou v této příčině učiněn byl rozhodný krok, a řeknu to docela upřímně, nechceme, aby zemský výbor náš našel nějakou možnost, aby z povinnosti, kterou jsme mu uložili, nějakým způsobem unikl. Proto chceme zemský výbor donutiti, aby do určité, námi zde usnesené lhůty tento návrh podal. Jak dopadne jednání s vládou, to ovšem, velectění pánové, dnes nemůžeme říci. My jenom chceme, aby se jednání to neprodleně provedlo.

Chceme míti do podzimka určitou situaci, chceme zde míti určitý návrh; k tomu je zde zemský výbor a já jsem pevně přesvědčen, že zemský výbor nalezne ve své většině dostatečnou energii, aby to provedl. Nejsem sice přesvědčen, ale očekávám také od vlády, že konečně také v této příčině vykoná svoji povinnost a že malicherným odporem svým proti takové neodkladné nutnosti nepostaví se království České do situace, jejíž konsekvence těžko lze si vůbec domysliti.

A těší-li se pan kollega dr. Schücker nadějí, že snad vláda nám něco dá, odpusťte pánové, na tuto naději mnoho nedám.

Pan posl. Iro sice řekl, že by nám vláda měla postoupiti část pozemkové daně, ale jak by to dopadlo, kdyby nám odstoupila část pozemkové daně ? Především bylo by z toho to, co mně se sociálně nelibí, že by náklad zemský vždy tížil vlastně jen jedinou třídu obyvatelstva, ale na druhé straně, kdybychom tuto část pozemkové daně vzali, přijde vláda okamžitě se zvýšením daně z piva, a myslím, že by zvýšení, které by učinila, dopadlo ještě hůře, než které bychom učinili my.

To by byla jediná konsekvence. Co dal nám vlastně stát? Říká se, že nám stát dal část osobní daně z příjmů. Proč nám to dal? Poněvadž věděl, že jiným způsobem nedostane vůbec povolení k této dani a zejména ne k tomu, aby se osvobodila daň z příjmu od přirážek, a jak víte, pánové, dle náhledu všech theoriků a praktiků osobní daň z příjmů jest nemyslitelná, když takovéhoto osvobození od přirážek není.

Pan dr. Schücker tedy docela nevhodný příklad v této příčine podal.

Co se týče ochoty vlády v příčině daně z líhu, musím říci, že už docela zvláštní ochotu v této věci vláda neprojevovala, a že k tomu bylo třeba velkého namáhání a tlaku, aby se vláda poněkud ochotněji k této věci postavila.

Nemám tedy, pánové, takových růžových nadějí jako pan dr. Schücker a myslím, že jest povinností sněmu, aby v této příčině jednou jasně a určitě řekl svoji vůli a vykonal svoji povinnost. (Tak jest! Výborně!)

Opakuji tu před celou českou veřejností to, co řekl kollega dr. Brzorád: Když máme za povinnost svého svědomí zvýšiti učitelské platy, velectění pánové, pak nejde jen o získání si popularity mezi učiteli, nýbrž také o to, co je naší povinností, abychom se postarali o úhradu. A tu, pánové, nejde utěšovati se na budoucnost a snad dokonce říkati, ať země udělá bankrot. To by byla přímo šílená, zoufalá politika.

Zde se musí jednati mužně a otevřeně. Stojíme pod tlakem veřejného mínění - a to stojíme dojista v otázce učitelských platů - zejména pod tlakem okolností, které od nás nezávisí, a které byly stvořeny se strany státu v příčině úpravy platů úřednických, ale když se to stalo, pak jde o to, bychom zde docela poctivě a mužně vzali na sebe obě strany otázky, nejen povolení, nýbrž také úhrady.

K tomu směřuje také naše resoluce a, kdo to dobře myslí s úpravou platů učitelských, a kdo to dobře myslí s rozpočtem zemským, musí také pro naši resoluci hlasovati. Jen na jedno bych odpověděl.

Myslím, že nebylo to včasné a vhodné, co řekl pan dr. Schücker o sociální stránce daně z piva.

Ještě jsem neviděl daň, která by bývala přijata s nadšením a všeobecným osvětlením. Posud každá daň nalezla tu a tam anebo u všech velké nepřízně. Toť se rozumí samo sebou! Ale, pánové, říci, že daň z piva je antisociální s ohledem na rozpočet zemský, jest nesprávné a nespravedlivé. Zrovna naopak. Vezmete-li si rozpočet zemský a velké cifry ve prospěch účelů humanitních a ve prospěch celého školství, kteréž přece jest hlavní potřebou širokých vrstev lidových, pak musíte přiznati, má-li býti úhrada těchto nákladů jen poněkud sourodá s náklady samými, že není to antisociální, naopak, že jest povinností sociální politiky, aby široké vrstvy byly toho účastněny, poněvadž potom také mají na tom interess, vědí, že se jedná o ně, a nebude potom možno, aby vytýkaly, že nejsou na potřebách země súčastněny a tím větším právem budou moci pozdvihnouti hlas, že chtějí býti zastoupeny.

A v té příčině, co nám řekl pan dr. Schücker, že korrelatem zavedení daně z piva a jiných nepřímých zemských daní bude rozšíření volebního zemského práva - musíte mi to již odpustiti jsme nečekali na jeho vyzvání. Pan dr. Brzorád to řekl docela určitě a jasně ve svých vývodech a já to konstatuji, aby nebylo se strany nepřátelské, kde se každá věc proti nám využitkuje, použito zrovna této okolnosti k agitaci proti nám.

To jsem chtěl říci ve příčině daně z piva a nyní dovolte, abych se vší možnou stručností - a při té příležitosti přijdu také na druhou stránku vývodů pana dra. Schückera, co se týče sčítání lidu a postavení našich německých krajanů k problému upravení poměru v tomto království - promluvil o politické situaci.

Nechci mluvili o tom obšírně. Mně zdá se, že dlouhé vypravování o různých fásích rozvoje politických poměrů v poslední době bylo velmi zbytečno, že povinnost českých poslanců jest jiná a sice povinnost, aby postavili politický problém úplně jasně a určitě před celou veřejnost a nedopustili, aby ani v tom nejmenším bylo možné nějaké nedorozumění.

Vidíme velmi dobře a pozorujeme to na všech stranách, velectění pánové, že nejen vláda, ale také některé politické strany žiji nyní ve velmi příjemném sebeklamu.

Konečně nikdo proti tomu nemůže nic namítati, aby se někdo klamal, když se chce klamati, a ku přikladu pro vládu musí to býti příjemným sebeklamem, mysliti, že jsme docela hodní a netoužíme po ničem jiném, než abychom na říšské radě dále pracovali na různých hospodářských otázkách, které nám budou předkládány, které však ovšem nebudou již tak oslazeny jako dříve.

Takový sebeklam jest pro vládu velmi příjemný a také pro strany, které jsou vlastně - odpuste mi to slovo sufléry vlády v této politice. Je to dosti příjemné klamati sebe i vládu. A konečně, že pánové na německé straně jsou pro takovou politiku, velectění pánové, kdo by tomu nerozuměl? Kdybychom byli tak nasyceni, vlastně přesyceni, jako ti pánové, kdyby nám na jejich účet bylo dáno to, co bylo dáno jim v poslední době, tak věřte, že bychom se divili, že ještě někdo může mluviti o politice. (Výborně!).

Takový sebeklam ať mají vláda a strany saturované, ale mně se zdá, že by to bylo od nás přímo nepoctivou hrou s touto říší, kdybychom zachovali veřejnost v tomto sebeklamu a v tomto naprosto falešném nazírání. (Výborně!)

Mysliti a dovozovati z toho, že jsme se našli při hlasování o kanálech a o úpravě řek a melioracích, mysliti a dovozovati z toho, že proto jsme zapomněli na to, co jest posledním cílem naší politiky, to, velectění pánové, jest klam, který nemůžeme dopustiti. (Výborně !)

Snad, kdo dovede hráti se zakrytými kartami a dělati neotevřenou politiku, měl by tuto otevřenost za politickou chybu, ale myslím, kde se jedná o tak velkou věc, jako je právo a spravedlnost národů, tam není možno nechávati veřejnost v klamu, že je to národ, který by mohl zapomenouti žádati pro sebe právo a spravedlnost. (Výborně!) To jest povinností k říši, neboť kdyby se říše tak klamala a neučinila v čas všecko, čeho jest potřebí, aby konečně vybředla z toho bahna, ve kterém se ocitla, bylo by to jen těžkou zkouškou pro tuto říši, ze které by nevyšla docela zdráva. Neboť v tomto bahnu a zbahnění veřejných poměrů, nerostou nejzdravější směry. V takovém zbahnění veřejných poměrů, kdy nemluví vlastně legitimní zástupcové národů o politice, jest nejlepší místo pro agitace, které dokonce nejsou na prospěch státu a na prospěch klidného soužiti národů mezi sebou. (Tak jest!).

A tu se vší určitostí, rozhodnost přes všecko lákáni p. Dra Schückra z něm. strany a přes všechno lákání se strany vlády dovolím si zde prohlásiti a myslím, že jsem v tom v naprostém souhlasu se všemi svými kollegy: dokud nebude nám učiněno po právu v otázce jazykové, dokud nebude tam zavedeno právo o spravedlnost, dotud není možno mysliti na žádný klidný rozvoj věci v této říši (Výborně! Potlesk).

Velectění pánové, zde myslím, že mohou páni z druhé strany viděti, že možná i v jejich smyslu a zájmu se stalo dne 17. října příliš mnoho. Jest-li stěžují si páni z druhé strany, že není klidu a pokoje, proč chtěli, abychom my takovým způsobem byli pokořeni? Proč chtěli, aby nám bylo vzato, nač máme právo zaručené nejenom starými zákony, nýbrž samými státními zákony základními? Proč chtěli takové pokoření naše, když sami mluví, že se nesmějí dáti pokořiti, a proč neměli tolik citu pro právo a spravedlnost, aby nám dali to, co konečně našemu národu náleží, nejenom podle platných zákonů, ale i pro jeho význam politický, hospodářský a kulturní.

A tu přicházím k tomu, co pan Dr. Schücker řekl v přičíně našeho významu v Čechách, co bychom byli bez nich Pánové, bez Vás bychom byli velmi mnoho, buďte ubezpečeni, velmi mnoho bychom byli bez Vás, kdybyste nebyli našemu kulturnímu a hospodářskému vývoji vždy naschvál házeli klacky pod nohy (Výborně!), kdybyste nebyli stavěli překážky našemu rozvoji a kdybyste se tenkráte, když jste měli moc v rukou, nebyli chovali takovým způsobem proti nám, jak jste se chovali. Čeho jsme docílili, docílili jsme vlastní silou, proti Vaší vůli a proti vůli vídeňských vlád, a Vy nemáte nejmenší příčiny nám něco vyčítati. Naopak řeknu: kde byste byli Vy v Čechách, kdyby nebylo nás, co by byla industrie Vaše bez našeho bohatství zemědělského, co by byla Vaše industrie, která rostla zejména tenkráte, když ještě nebylo mnoho komunikačních prostředků, kdybyste nebyli nalezli k této bohaté zemi odbyt pro Vaši práci, co by byla ta Vaše industrie i nyní bez těch ubohých dělníků, bez přebytku našeho obyvatelstva, které považujete za vetřelce, již kazí německý ráz Vašich měst.

Jest-li nám vyčítáte Rusy a Francouze, dovolte, abych něco řekl. Jest to divné, k Vám nikdy nikdo nepřijde, leda po automobilech (Veselost), a když přijde, tu jest celá říše německá radostí vzhůru (Výborně). Že k nám přicházejí zástupcové velikých národů, to se děje ne snad proto, že bychom je prosili, aby nám pomáhali, nikdy nikoho neprosíme, aby nám pomáhal, my spoléháme na vlastní sílu a na spravedlnost našich požadavků, ale nás teši, že přicházejí k nám zástupcové velikých národů, aby projevili těžce bojujícímu národu své sympatie (Výborně. Potlesk!). A my jsme jim vděčni za tyto sympatie a oni jsou taktuplní dosti, aby nám nenabízeli pomoci; pomoc, která by mohla býti problematickou a o kterou jsme se neucházeli.

Ovšem Vašim pánům jest to velice vítaným, když se mluví o sympatiích německého národa z říše pro Vaše boje zde. A Vy jste to, pánové, nenechali jen na platonickém konstatování, nýbrž starali jste se sami, jezdili jste do německé říše a přednášeli o utiskování ubohého Němectva zde. Co Vy děláte, je ovšem všecko v pořádku. Konečně jednu přednost máme před Vámi. My neznáme ještě nikoho, kdo by měl hlubokou a opravdovou sympatii k německému národu, takových národů v Evropě málo najdete, ne protože byste nevynikali kulturou a vzdělaností, to Vám nikdo nemůže upírati a nebudeme také my, ale protože nenajdeme u Vás, co konečně jedině může získati sympatie cizích národů, to jest boj pro právo a spravedlnost a ne pro nadpráví. (Výborně! Potlesk. )

Než dovolte, abych vrátil se k otázce sčítání lidu. Bohužel, Vám bylo tak mnoho povoleno, před Vámi se sklonila autorita státní tak nízko v prach, že vláda ztratila před Vámi veškeru energii.

Když německý poslanec - obzvláště je-li "alldeutsch" - řekne něco, tu ztratí vláda všecku odvahu, a stane se jen to, co Vy ráčíte poroučet.

To přece víme velmi dobře.

A zrovna tak jest to se sčítáním lidu. A proto vláda nikde a nikdy nenajde dostatečné energie aby se obrátila a zakročila proti takovým nesprávnostem, jak je citoval pan dr. Dvořák.

Vaše prohlášení, že jest to klamem, lží, je pouhou frází. Pan dr. Dvořák citoval výnos p. purkmistra Pohnerta, chcete popírat jeho platnost ? Když v jednom městě konstatujete školních dítek tolik, kolik českého obyvatelstva, to dovolte, v tom přece něco musí být, co není v pořádku.

A když, prosím, máte asi mezi 2000 českými obyvateli 800 českých voličů, to by u nás musili voliti dokonce i novorozené děti. Jinak to možné není.

Ale Vy zde docela jednoduše řeknete: to není pravda. To jest velmi pohodlné a dělá veliký dojem a když pan dr. Schücker řekne: Prohlašujeme všecka Vámi nepříjemná tvrzení slavnostně za lež a klam, bude každý mezi Vámi - i ten, kdo všechny ty nesprávnosti dělal, bude hluboce přesvědčen že pan dr. Schücker měl pravdu. Neboť to jest Vaše specielní umění, ale na objektivní mínění veřejnosti tím působiti nebudete.

Ostatně pan dr. Schücker naposledy řekl, že jsou všechny ty nesprávnosti docela v pořádku. K čemu tedy takové mravní rozhořčování, že jest to všecko lež a klam?

Vy namítáte nám, že máme změnit zákon. My bychom rádi změnili zákon nejen proto, poněvadž jest to vědecký nesmysl, co Vy zde chcete, nýbrž proto, že bychom skutečně chtěli, aby se jednou po právu a spravedlnosti konstatoval počet obyvatelstva. My nemáme proti tomu nic. Ale jen se Vás zeptat, budeteli pro tu změnu. Jak asi budete se tu bránit!

A vláda, která má tajné sympatie jenom pro Vás - zcela přirozeně, poněvadž jest to vliv německé byrokracie, - nechce provésti, co všude požaduje věda od statistického počítání národností.

Když mluvil dr. Schücker, jeden z německých jeho kollegů - nevím právě který - mi řekl: "To odpovídá nejnovějšímu stavu vědy. " Já, velectění pánové, nejnovější stav vědy v této otázce poněkud znám a vím, že "nový stav vědy" jest proti Umgangssprache. Na petrohradském kongressu ovšem usneseno počítati "řeč obcovací".

Ale já jen konstatuji, že i na kongressu demografickém ve Vídni bylo usneseno, nepočítati Umgangssprache, nýbrž Muttersprache, jazyk mateřský. Tedy proti usnesení demografického sjezdu ve Vídni, kterého se také súčastnila naše vláda, proti tomuto usnesení počítáme stále nemožnou věc, kterou jest jazyk obcovací. Vždyť je to vlastně vědecký a praktický nesmysl, jestli se postavíme na vysoce vědecké stanovisko pana dra. Schückera, který řekl: Když je Čech tam, kde je obcovací jazyk německý, musí umět německy. Proč tedy sčítáte ? je to zbytečné! Je možno vzíti tabulka a říci: Zde jest německé území, zde jsou tedy samí Němci. Neračte zapomínat, pánové, že pak bychom to však udělali také my. Ale tu Vy byste jistě nebili k tomu ochotni. Ale rozhodně musíme proti tomu protestovat, aby tak nemožná věc byla vzata za základ úřední statistiky, za základ správních výkonů vlády. Proti tomu musíme protestovat. A tu řeknu něco upřímného panu dru. Schückrovi - možná že mluvím jen se svého stanoviska, ale já si dovolím přece jenom to říci. Největším nepřítelem administrativního rozdělení okresů českých a německých jsou páni Němci se svým nespravedlivým konstatováním "Umgangssprache".

Když vidí český národ, jak Vy si vlastně myslíte uzavřené území, že chcete ubíti české menšiny a že chcete zameziti, aby tyto menšiny měly vůbec nějaká občanská práva, pak se nedivte, že celý národ český s takovou skepsí a s takovým odporem uvažuje o všech Vašich návrzích na nějaké rozdělení. Kdybyste Vy to mínili poctivě a řekli: My chceme, aby se jisté nesrovnalosti správní ohledně jazykové praxe zejména ve vnitřní správě odstranily a učinilo se prostým rozlišováním okresu jednojazyčných a smíšených tak spravedlnosti lépe zadost, bylo by Vaší první povinnosti, abyste nám dokázali, že to myslíte upřímně a poctivě s právem menšin, abyste byli pro spravedlivé konstatování těchto menšin ne na základě jazyka obcovacího, nýbrž jazyka mateřského se všemi garanciemi spravedlivého úředního sčítání.

Pak byste teprve ukázali, že Vám jde o spravedlivost a smířlivost, že Vám jde o to, aby se protivy, které jsou mezi námi, vyrovnaly. Ale o to Vám nejde. Vy prostě chcete dokázati, že všude tam kde začínají Vaše většiny, české menšiny neexistují, že tam jest oprávněn jen Váš jazyk, že tam není práv pro naše menšiny, že je nepovažujete za státní občany nýbrž za vetřelce, kteří jsou tam trpěni a kteří každou chvíli mohou býti odtamtud vypuzeni. Dokavad tak se budete dívat na položení našich národních menšin v tak zv. uzavřeném území jazykovém, dotud se nedivte, že každá ta Vaše snaha o ohraničení bude z naší strany přijata s velikou skepsí a nedůvěrou a že na jeho příznivé vyřízení dlouho budete čekati.

Velectění pánové, ještě rád bych řekl jen několik slov o té nešťastné menšině v Praze. Docela otevřeně se přiznám a řeknu to docela upřímně, že já se svého státoprávního stanoviska chci, aby tato Praha byla hlavním městem (caput regni) obou národů v tomto království. Vy měli byste k Praze jinak se chovati.

Vy vždycky jen chcete v této Praze práva pro svou menšinu a vždycky jen žalujete, jak jest ta nešťastná menšina utiskována.

Podívejte se na ty školské paláce, které zde a také v Plzni máte. Račte se jen podívat, jak se té Vaší menšině mezi námi vede. My všichni bychom souhlasili, kdybyste chtěli si stav našich menšin zaměniti za stav Vašich mezi námi. Z naši strany by nebylo toho nejmenšího rozporu o tom, co máme činit. V této příčině myslím, pánové, že byste mohli býti opatrnější ve svém stěžování si na osud německé menšiny v Praze.

Ale je zde ještě jedna stránka, na kterou nelze zapomenouti.

Vidíme, jak Vy se chováte ke král. hlav. městu Praze, jakým způsobem chcete stále, aby toto království bylo roztrženo, aby všecky centrální úřady dostaly filiálky do nějakého města ve Vašem německém území. Jediné štěstí, že se mezi sebou nemůžete dohodnout. Kdyby to přišlo k praktickému řešení otázky německého hlavního města, nastane vojna mezi jednotlivými Vašimi městy, a konečně my snad smíme doufati, že byste přišli a prosili Prahu, aby to vzala. Ale Vaše snažení dekapitovati Prahu nemůže býti pobídkou proto, abychom my německou většinu nad právo a spravedlnost ještě jiným způsobem protěžovali V té příčině nemáte nejmenší příčiny, abyste chtěli paralyzovati naše spravedlivé výtky proti sčítání lidu tím, že nám stále předhazujete menšinu v Praze a v Plzni.

Velectění pánové! Dovoluji si ještě několika slovy vrátiti se k tomu, co jsem chtěl líci o našem politickém postavení.

Já a moji přátelé nevěříme v ten klid a mír, který se nyní rozhostil po lánech rakouských, po tom velkolepém svlažení kanály a vodami, nevěříme v ten klid a mír, poněvadž nevidíme zrovna na té straně (ukazuje na lavice německé) nijaké ochoty k opravdovému a poctivému národnímu smíru.

A jestliže z té okolnosti, že se na říšské radě našlo dosti poslanců, kteří neobyčejně energicky zasadili se o to, aby pro svá království a země dostali konečně systematickou úpravu vod, jestli se našli poslanci, kteří byli ochotni přijmouti, co v tak neočekávaném okamžiku také jednou vídeňská vláda chtěla zemím poskytnouti, tu neznamená to ještě pranic pro schopnost ku práci vídeňského parlamentu.

Neboť, velectění pánové, to nejde, aby parlament přijímal dary, přijímal investice a různé jiné veliké hospodářské podniky.

Každý parlament má také své povinnosti ke státu a stát bude také žádati od tohoto parlamentu, aby vykonal plně své povinnosti ku státu.

V otázkách, které nebudou tak příjemnými, zejména v otázce rakouskouherského vyrovnání, tam se ukáže, jak jest tento parlament ku práci schopný, tam uvidíme, kde jsou strany k práci ochotné, které svou popularitu a své přesvědčení budou ochotny dáti vládě za to, že ona nemá nic jiného na práci, než aby pod pláštíkem neutrality zachovávala všechny ony křivdy, kterých aspoň český národ nikdy nezapomene. (Výborně!) Tam se uvidí, jak tento parlament jest opravdu ku práci schopný.

Já myslím, velectění pánové, že mluvím ve smyslu nás všech, když řeknu, že zrovna tenkráte, když stát bude apelovati na své obyvatelstvo a když bude apelovati na parlament, pak my také se rozpomeneme, jak naše appely na právo a spravedlnost jsou vládami vídeňskými zodpovídány. (Výborně! Tak jest!)

My docela klidně a beze vší animosity řekneme, že není to cesta k uzdravení poměrů v Rakousku, aby se mluvilo na říšské radě jen o hospodářských záležitostech. Cestou k tomu jest spravedlivý, poctivý a upřímný národní smír. Cesta k tomu jest jedině spravedlivé uspořádání této říše na základech historických, na základech přirozených, na těch základech, které odpovídají podmínkám zdravého rozvoje různých národů, kteří v této říši žijí. Jen tak se uzdraví poměry v Rakousku.

Jestli se někdo klame a chce-li se někdo klamati, nemáme nic proti tomu, ale tolik mohu říci, že český národ chce míti vědomí poctivosti a otevřenosti, že v čas varoval vládu i strany před klamem, aby potom nebyly překvapeny, když to nepůjde tak, jak ony to očekávaly. A proto opakuji, že jedinou cestou k uzdravení poměrů na říšské radě není zapomínání na požadavky národů, nýbrž spravedlivé a poctivé jich vyřízení. A tím končím. (Výborně! Hlučný potlesk. Řečníku se gratuluje. )

Nejvyšší maršálek zemský: Dovoluji sobě ohlásiti, že se ještě přihlásili pro návrh pan- poslanec Dr. Herold a pan posl. Udržal.

Es haben sich noch die Herren Abg. Dr. Herold und Udržal zum Worte gemeldet.

Pan poslanec Dr. Čelakovský se přihlásil k formálnímu návrhu.

Der Herr Abg. Dr. Čelakovský hat sich zu einem formalen Antrage das Wort erbeten.

Dávám slovo panu Dru Čelakovského k formálnímu návrhu.

Posl. Dr. Čelakovský: Slavný sněme! Soudím, že se nacházím v souhlasu s velikou většinou slavného sněmu, když vyslovuji přání, aby se zjednal čas pro projednávání ještě jiných velice závažných předloh, zejména předlohy ohledně upravení platů učitelských, i dovoluji si následkem toho učiniti návrh na konec debaty. (Výborně ! Bravo!)

Nejvyšší maršálek zemský: Pan Dr. Čelakovský činí návrh na konec debaty.

Der Herr Abg. Dr. Čelakovský stellt den Antrag aus Schluss der Debatte.

Žádám pány, kteří souhlasí s tímto návrhem, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche dem Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist a n g e n o m m e n.

(Potlesk. Beifall. )

Následkem toho přijde k řeči pan poslanec Prášek, který jest jediný proti návrhu zapsán a žádám pány řečníky, totiž pana Dr. Herolda a pana Udržala, aby se usjednotili na generálním řečníku (Zvoní).

Jelikož nyní mluvil pan poslanec, který byl zapsán pro návrh, přijde nyní k řeči jediný řečník, který jest zapsán proti návrhu, to jest pan poslanec Prášek.

Dávám slovo panu poslanci Práškoví.

Es gelangt nunmehr der Herr Abg. Prášek zum Worte als der einzige eingetragene Contraredner.

Posl. Prášek: Slavný sněme! O stísněných poměrech našich zemských financí bylo zde již tolik pověděno, že bych mohl prohlásiti, že až na některé výminky ohledně některých názorů, mohl bych snad vysloviti svůj souhlas s pány řečníky, jak ze strany české, tak namnoze i ze strany německé.

Avšak nicméně musím několika slovy na předloženou nám osnovu prozatímného rozpočtu reagovati.

Charakteristické jest, že v předloze se praví, že prozatímně, tedy jaksi s výhradou se stanoví vybírání přirážky 55 proc. Tu jest viděti, ačkoliv žádná strana ve sněmu s tím nikdy nesouhlasila, aby se přirážka nějak zvýšila, že přece se zde nechala možnost i na dále, aby