Úterý 2. července 1901

se někdy ozveme a žádáme o právo a spravedlnost, a Vy sami jste přiznali a musíte přiznati, že my v celé řadě věcí tak jsme ukřivděni, že věru jest těžko klidně to snésti, když my, velectění pánové, voláme po právu a spravedlnosti, pak se nám říká, že rašíme mír této říše, že rušíme tu krásnou shodu, která se pod dojmem kanálů a vodních cest po celé říši zahostila; já se jen ptám, jak musí býti posuzován krok, který jste dnes podnikli, od objektivního posuzovatele, poněvadž křivda se Vám neděje, nýbrž naopak odstraňuje se jistá nesrovnalost volebního řádu, že totiž velká skupina velkostatků dle volebního řádu není s to, aby zde měla zástupce.

O odstranění této nesrovnalosti se jedná a vy nemáte nic jiného co dělat, než abyste zde odkryli obraz starých rekriminací, abyste vy zde stáli v úloze žalobců a abyste tu překrásnou smířlivou náladu, o které se tolik mluvilo, a za kterou si předseda ministerstva Körber dělal veliké zásluhy, rušili.

Já vím, velectění pánové, Vám projde všecko, (Tak jest!) a není nejmenší pochybnosti, že na konec celé Vaše veřejné mínění řekne, že Vy jste se v celé této záležitosti chovali neobyčejně smířlivě a neobyčejně šlechetně, a že Vy jste všem spravedlivým přáním vyšli vstříc. O tom jsem pevně přesvědčen.

Konečně, odpusťte, že to řeknu, uznání a neuznání v naší politice bohužel nehraje tak velikou úlohu, jakou by mělo hráti; ale jedno se mně zdá, když vláda a s ní neněmecký velkostatek počítá na usmíření národních protiv, na nějakou klidnou a plodnou práci parlamentární, pak odpusťte, velectění pánové, že musím nazvati tyto illuse neobyčejně optimistickými.

Nejen proto, že jsou tu národové, kteří nemohou mlčeti, aby se jim nekonalo po právu, ale proto, že ani Vy, kteří jste v držení všech práv a privilegií, žádnému poctivému smíru nechcete. (Tak jest!)

Vy nemohli byste takovým způsobem mluviti, kdybyste chtěli opravdový smír a poctivou spravedlnost mezi národy.

Já uznávám Vaše stanovisko, že není třeba vytrhovati z celého komplexu národních otázek tu nebo onu, ale zde se nejedná o otázku, kde Vy byste něco obětovali, nýbrž dnes se jedině jedná o otázku, o věc naší strany, většiny tohoto sněmu, ale Vy přece nejste spokojeni.

Já, jak pravím, nechci souditi o tom co Vy činíte, to je Vaše věc, ale pro mne zbude jenom to, že dnešní jednání jest jenom symptonem pro rozvoj veškeré budoucnosti politické v Rakousku. (Tak jest!)

Velectění pánové ! Kdo počítá se smířlivou náladou, s ochotou ke smíru, poctivému smíru s Vaší strany, ten se velect. pánové, tuším, klame.

Jest to velice k politování, poněvadž já úplně uznávám to, co řekl pan dr. Schreiner, jak mohli bychom zde v král. Českém společně pracovati. Ale jest to divné; pan dr. Schreiner myšlénku na společnou práci nenašel nikde jinde, než kdyby vyplněny byly punktace. Jak to myslí, že by po vyplnění punktací v Čechách byla možná smířlivá práce, tomu rozumí jen on. Ale ať odpustí, tomu nerozumíme my.

A jest-li myslí, že ta smířlivá práce jest možná jen na základech takových, na na základě toho, co se mělo tenkráte učiniti proti nám, pak my musíme říci: "Vyhlídek na smír opravdu není !"

Zakončím a, jak pravím, myslím, že vykonáváme tím jenom povinnost velké strany, když hlasujeme pro přikázání návrhu hraběte Buquoye výboru. Ale, velectění pánové, při tom ještě podotýkám, o tom nemůže býti žádné pochyby, že naše jednání ve výboru nebude omezeno jen na. tento návrh, nýbrž že k jednání přivésti musíme všeliká velká gravamina, která máme proti veškerému volebnímu řádu. Tím končím. (Výborně! Potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský. Nikdo se nepřihlásil více ke slovu, prohlašuji rokování za skončeno.

Es ist niemand mehr zum Worte gemeldet, ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Ich ertheile dem Herrn Antragsteller das Schlusswort.

Abg. Graf Buquoy: Hoher Landtag! Fürchten Sie nicht, meine Herren, dass ich nach der eingehenden Debatte, welche unser Antrag hervorgerufen hat, Ihre Zeit noch lange in Anspruch nehmen werde. Ich werde mich auf einige furze Bemerkungen und einige Richtigstellungen beschränken, und dies umsomehr, als ich ja leider nach den Ausführungen mehrerer Herrn Redner der anderen Parteien zur Überzeugung kommen rnusste, dass unser Antrag in dieser Landtagssession einen Erfolg nicht mehr aufweisen kann. Ich muss aber einige Bemerkungen doch richtigstellen, welche speziell von einem der letzten Herren Contraredner aufgestellt wurden, und werde sie in der Reihenfolge richtigstellen, wie ich sie mir notiert habe.

Vor allem muss ich aus das Entschiedenste erklären, dass mir - und ich müsste als Obmann des Wahlcomités des konservativen Großgrundbesitzes davon etwas wissen nichts davon bekannt ist, dass bei den Wahlen im Jahre 1895 in den Landtag seitens der hohen Regierung Vollmachten, über welche sie verfügte, der konservativen Partei zur Verfügung gestellt worden wären. (Hört! Hört!)

Des weiteren hat der geehrte Herr Abg. Dr. Schreiner darauf hingewiesen, dass entgegen meinen Ausführungen bei Begründung dieses Antrages der Wortlaut des Antrages sich nicht deckt mit dem Antrage, welcher als Regierungsentwurf im Jahre 1890 dem hohen Hause vorgelegt wurde.

Diesbezüglich hat Herr Abg. Dr. Schreiner Recht und Unrecht. Er hat Unrecht insofern, als der territoriale Umfang der einzelnen Wahlbezirke vollkommen analog ist der Regierungsvorlage vom Jahre 1890, da in dieser Beziehung unser Antrag von der genannten Regierungsvorlage einfach abgeschrieben ist. Er hat Recht insoferne, als seit dieser Zeit eine Anzahl neuer politischen Bezirke entstanden ist, welche selbstverständlich in dem neuen Antrage Aufnahme finden mussten und welche in unserem Antrage jenen Wahlkreisen zugewiesen sind, in welche sie nach dem territorialen Umfange der ursprünglichen Vorlage hineingehören.

Meine Herren! Ich muss noch auf eine Bemerkung reagieren, welche der hochgeehrte Herr Dr. Schreiner gemacht hat, und welche sich bezieht auf die Wünschenswertigkeit des Abschlusses eines Kompromisses zwischen beiden Parteien bei den Wahlen und wo unserem Vorgehen gegenüber unsere geehrten Gegner bei den seinerzeitigen Reichsrathswahlen, wo ein Compromiss über unseren Wunsch zu Stande gekommen ist, als Muster der Versöhnlichkeit und des Entgegenkommens hingestellt werden. Nun, meine Herren, ich habe schon bei meinen ersten Ausführungen der Anficht Ausdruck gegeben, dass beim Zustandekommen oder Nichtzustandekommen einer solchen Vereinbarung nicht die momentane Stimmung der beiden Parteien, sondern die allgemeinen politischen Verhältnisse einen gewissen Einfluß üben.

Und gerade, meine Herren, dieses Compromiss ist ein solches Beispiel. Es handelte sich damals darum, einen vollständigen Reichsrath zu bekommen, und die einzige Möglichkeit, die einzelnen bis dahin nicht vertretenen Parteien hineinzubekommen, glaubte man in der Maßregel zu finden, dass der Minorität im böhmischen Großgrundbesitze, der konservativen Partei, eine Anzahl von Mandaten im Compromisswege zugestanden wurde, und, meine Herren, dass dieses Geschenk kein so großartiges war, abgesehen davon, dass ein bedeutender politischer Erfolg durch den Eintritt unserer Abgeordneten nach der langjährigen Passivität erzielt wurde, beweist der Umstand, dass, als nach einem Jahr nach dieser Wahl eine neue Wahl in das Abgeordnetenhaus nothwendig wurde, Differenzen entstanden in der Ansicht beider Parteien, ob das Compromiss für die ganze Wahlperiode oder für den betreffenden Wahlakt geschlossen wurde.

Unsere Partei vertrat den Standpunkt, dass das Compromiss für die ganze Wahlperiode geschlossen wurde und stellte Kandidaten auf. Die Gegenseite stellte sich auf den Standpunkt, das Compromiss sei nur auf den betreffenden Wahlakt vereinbart worden und, siehe da, bei der Wahl drang unser Candidat durch, also unsere Minorität war beim Abschluß des Compromisses keine so unbedeutende.

Ich komme nun zu den Ausführungen des geehrten Herrn Abg. Dr. Eppinger, die ich nur im Allgemeinen berühren will. Ich bedauere, dass gerade er einen so ablehnenden Standpunkt schon im heutigen Stadium der Verhandlung unserem Antrage gegenüber eingenommen hat, nachdem ich gerade aus Äußerungen, die seinerzeit der Öffentlichkeit bekannt wurden, gehofft hatte, dass von seiner Seite wenigstens bei der ersten Lesung eine Zustimmung zu unserem formalen Antrage erreichbar wäre.

Er hat sich einfach, wenn ich von einzelnen Details abstrahieren will, auf den Standpunkt gestellt, die Wahlordnung könne nur als ein Ganzes geändert werden und die Herren Vertreter des deutschen Volkes seien nicht in der Lage einzelnen, stückweisen Abänderungen der Wahlordnung zuzustimmen.

Meine Herren, das ist ein Standpunkt, den man respektieren muss, gegen den, sehr schwer zu polemisieren ist, weil ich die Überzeugung habe, dass er dem vollen Bewusstsein und der Überzeugung der Herren entspreche.

Ich weise dem gegenüber darauf hin, dass ich dann furchte, dass die Wahlordnung für den Landtag des Königreiches Böhmen ein Petrefact wird, denn ich halte es für kaum denkbar, dass alle Punkte betreffend die Änderung zu gleicher Zeit von sämmtlichen Parteien und zwar der gleichen Änderung zu unterziehen, möglich sein wird.

Meine Herren! Herr Dr. Eppinger hat schließlich uns noch zugerufen, wir sollen uns nicht so sehr auf unsere gegenwärtige Majorität in unserer Wählerklasse stützen es gäbe Mittel und Wege, diese Majorität zu Brechen.

Gestatten Sie, meine Herren, dass ich mir erlaube, ganz bescheiden zu bezweifeln, dass unsere Partei, aus gar so schwachen Charakteren bestände, die durch die Mittel, die Herr Dr.. Eppinger angeführt hat, in so großer Zahl fahnenflüchtig würde, gegen die eigene Partei zu stimmen!

Und ferner, meine Herren! Glauben Sie denn, dass es ein gar so großes Vergnügen ist, als Abgeordneter am öffentlichen Leben theilzunehmen, wenn man, wie ja die meisten von uns, eine ganz befriedigende Beschäftigung zu Hause hat.

Meine Herren, wir hängen nicht so an unseren Mandaten, dass wir, wenn das Schicksal es anders bestimmt hätte, darüber wie klagende Trauerweiber in Thränen ausbrechen würden. (Bravo!) Damit, meine Herren, schliefe ich meine Ausführungen, indem ich in formaler Beziehung gegenüber dem Antrag, welcher der geehrte Herr Abgeordnete Janda gestellt hat, erkläre dass ich mich demselben conformiere.

Wir haben deswegen eine nur zwölfgliedrige Commission beantragt, weil wir geglaubt haben, dass es sich lediglich um eine Verhandlung unseres Antrages handeln würde. Nachdem aus der Debatte jedoch hervorzugehen scheint, dass die Absicht besteht, auch noch andere Wahlreformanträge derselben Commission zuzuweisen, hatte ich den Antrag Janda für ganz sachgemäß und stimme der Änderung des formalen Antrages bei, dass statt einer zwölfgliedrigen Commission eine achtzehngliedrige Commission gewählt werde. (Beifall. )

Oberstlandmarschall: Es hat sich der Herr Abg. Dr. Schreiner zu einer furzen, tatsächlichen Berichtigung das Wort erbeten.

Abgeordneter Dr. Schreiner. Hoher Landtag! Ich möchte vor Allem die Ausführungen des Herrn Dr. Kramář thatsächlich berichtigen, dahin gehend, dass wir niemals einen ehrlichen Frieden gewollt und angestrebt haben, und ist es also unrichtig wenn man behauptet, dass die Deutschen keinen ehrlichen Frieden wünschen.

Ich verweise auf die Punctationen vom Jahre 1900 und auf die vorjährigen Verständigungsconferenzen.

Außerdem möchte ich den geehrten Herrn Dr. Kramář dahin berichtigen, dass es angeblich keine wichtigen Gründe waren, welche die deutschen Abgeordneten im Jahre 1866 aus diesem hohen Haufe vertrieben haben.

Meine Herren, wer die bezüglichen Verhandlungen genauer kennt als Herr Kramář, wird bestätigen müssen, dass damals über die allerwichtigsten Postulate Wünschen und Beschwerden des ganzen, deutschen Volkes in einer geradezu hohnsprechenden Weise gleichbei der ersten Lesung zur Tagesordnung übergegangen wurde ohne auch nur die Einsetzung einer Commission zuzulassen.

Meine Herren, ich weiss nicht, wie die Herren Czechen darüber denken würden, wenn über ihre Wünsche zur Tagesordnung übergegangen würde, aber wir sind schon so sehr empfindlich, dass wir darin einen Grund fanden, den Verhandlungen des hohen Hauses fernzubleiben.

Ich bedauere es auch, den Herrn Grafen Buquoy berichtigen zu müssen, indem ich auf der Behauptung bestehen muss, dass in der Wahlordnung des neuen Gesetzentwurfes im Vergleiche zur Regierungsvorlage des Jahres 1890 in der That Änderungen vorgenommen wurden; die nicht lediglich in der Errichtung neuer Bezirkshauptmannschaften begründet sind.

Ich weiss sehr wohl, dass in Kladno, Chotěboř, Žižkov, Rokitzan Bezirkshauptmannschaften errichtet worden sind, die man natürlich einem besonderen Wahlkreise zufügen musste.

Allein es ist noch eine andere Verschiebung vorgenommen worden, ich will nur hinweisen auf den zweiten Wahlkreis Budweis, wo die Bezirkshauptmannschaften Schüttenhofen, Strakonitz, also Bezirkshauptmannschaften, welche feit dem Jahre 1867 bestehen, ausgeschieden wurden, die der neue Antrag dem Egerer Wahlkreise zugedacht hat.

(Ruf: Das ist die Landtagsvorlage vom Jahre 1900. )

Mit der Landtagsvorlage vom Jahre 1890 stimmt, meine Herren, also der Umfang der neuen Wahlkreise nach dem vorliegenden Antrage nicht überein.

In der Vorlage Druck Nr. VII. vom Jahre 1889 heißt es bei § 2 alin. 3, welche Bezirke den politischen Bezirk Budweis bilden: Neuhaus, Wittingau u. s. w., Strakonitz, Prachatitz, Schüttenhofen, und diese Bezirke sind nunmehr nach dem neuen Antrage Buquoy dem Pilsner Wahlkreise zugetheilt.

Weiters möchte ich darauf hinweisen, dass dem 3. Wahlkreise, dem Egerer, die Bezirkshauptmannschaft Podersam, Kaaden, Komotau weggenommen und zum 4. Wahlkreise Reichenberg zugeschlagen sind.

Weitere Änderungen konnte ich allerdings, da ich mir diese Vorlage eben erst nach den Bemerkungen des Grafen Buquoy holen ließ, nicht so genau feststellen, um die Herren überzeugen zu können.

Ich glaube also bei meiner Behauptung beharren zu müssen, dass tatsächlich derartige Änderungen vorgekommen sind, und konstatiere tatsächlich, dass derartige Änderung n in wahlgeometrischer Beziehung vorgekommen sind. (Beifall. )

Oberstlandmarschall: Der Herr Antragsteller hat sich zu einer tatsächlichen Berichtigung das Wort erbeten. Ich ertheile das Wort dem Herren Berichterstatter Grafen Buquoy.

Abg. Graf Buquoy: Auf die Ausführungen des Herrn Abgeordneten Dr. Schreiner bedauere ich im Momente nicht in der Lage zu sein, die nöthigen Ausführungen geben zu können, ich kann nur konstatieren, dass ich persönlich meinen Antrag abgeschrieben habe nicht aus der Regierungsvorlage in den stenographischen Protokollen, sondern ans der Vorlage, wie sie damals unter die Abgeordneten, vertheilt wurde, muss aber betreffs dieser Änderungen, welche sich beziehen auf die Abänderung der Wahlbezirke für den Landtag gegenüber den Wahlbezirken für Reichsrath (Abg. Dr. Schreiner: Davon habe ich nicht gesprochen folgendes bemerken: Diese Abänderungen beziehen sich aus eine Änderung gegenüber der Reichsrathswahlordnung und ich muss konstatieren, dass gerade diese Bezirke, welche Herr Dr. Schreiner erwähnt hat: Schüttenhofen, Strakonitz nach Eger und die weiter genannten Bezirke nach Reichenberg damals über Wunsch der Herren Vertreter des verfassungstreuen Großgrundbesitzes transferiert wurden, weil dadurch der Reichenberger Bezirk für die Herren sichergestellt werden sollte.

Nejvyšší maršálek zemský (zvoní: Přejdeme k hlasování.)

Wir gehen zur Abstimmung über.

Předmětem hlasování jest otázka, kterak s návrhem, který se nachází na denním pořádku, má býti naloženo v ohledu formálním: Pan navrhovatel navrhoval, by byl přikázán zvláštní komisí 12členné, která se volí po 2 kuriemi z celého sněmu a 6 celým sněmem.

Pan posl. Janda učinil návrh, by tato komise pozůstávala z 18 členů volených po 3 z kurií a 9 celým sněmem, a pan navrhovatel se s tímto návrhem srovnal. Následkem toho mám za to, že pozůstává toliko formální návrh na odkázání návrhu komisi 18členné, která má sestavena býti dle udaného způsobu. Dám tedy hlasovati o tomto návrhu.

Gegenstand der Abstimmung ist die Frage, in welcher Weise in formaler Beziehung mit dem auf der Tagesordnung stehenden Antrage vorzugehen sei.

Der Herr Antragsteller hatte beantragt dass sein Antrag an eine zwölfgliedrige Commission zu verweisen sei, welche zu je zwei aus den drei Curien und zu sechs aus dem ganzen Landtage gewählt werde.

Der Herr Abgeordnete Janda hat den Antrag gestellt, dass die Commission aus 18 Mitgliedern bestehen solle, welche zu je drei aus den Curien und zu 9 aus dem ganzen Hause zu wählen wäre.

Der Herr Antragsteller hat sich mit diesem Antrage einverstanden erklärt.

Es steht daher nur dieser Antrag in Frage und ich beabsichtige daher nur über diesen formalen Antrag auf Einsetzung einer 18gliedrigen Commission in der erwähnten Weise und auf Zuweisung des Antrages an diese Commission abstimmen zu lassen.

Wird gegen diese Art der Abstimmung eine Einwendung erhoben?

Činí se proti tomuto způsobu hlasování námitka?

Nebyla činěna žádna námitka. Es ist keine Einwendung erhoben worden.

Žádám tedy pány, kteří souhlasí s formálním návrhem, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche dem formalen Antrage zustimmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest přijat.

Der Antrag ist a n g e n o m m e n.

Příštím předmětem denního pořádku jest první čtení návrhu poslance Alfonse Šťastného a soudruhů na činění pokusů střelbou do oblaků za příčinou zabránění krupobití a přivodění deště.

Der nächste Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Antrages des Abgeordneten Šťastný und Genossen auf Einführung von Wetterschießversuchen behufs Abwehr gegen Hagelschäden und Herbeiführung von Regen.

Dávám slovo panu navrhovateli, aby odůvodnil svůj návrh.

Poslanec Šťastný: Slavný sněme! Páni, kteří vládnou nad námi (nejv. maršálek zemský zvoní) nám v těchto dnech vyčítají, že prý podáváme návrhy agitační, a mezi ty vřadili právě návrh, který jsem odůvodnil posledně, a také i ten, který mám odůvodňovati dnes. Ti nás ženou tam, kam my jsme vůbec nechtěli. My jsme vůbec nikdy nepovažovali návrh na zabezpečení přiměřené ceny obilní za nějaký návrh agitační. To už vysvítá z toho, poněvadž jsme jej podali hned roku 1896, a nebylo to naší vinou, že o něm dosud nebylo v komisi jednáno.

Avšak, když dnes nás upozorňují na to, že by požadavek 12 zl. pšenice; 10 zl. žita mohl býti nějakým agit. prostředkem, pak ať si to kladou za svou zásluhu, když se skutečně tak stane, a když na příště ke všem těm, kteří k nám přijdou žádat, abychom jim platili podle jejich požadavků, řekneme: "ano, my jsme k tomu volni, jen když nám zaopatříte napřed 12 zl. pšenice a 10 zl. žito".

To jen podotýkám proto, aby ti páni, kteří nás do takových hesel agitačních sami ženou proti naší vůli, sobě ty následky toho přičítali sami.

A nyní k věci. Když přijdeme do našich vesnic, když se blíží nějaké nebezpečné mračno, vidíme namnoze, že vycházejí rolníci ze vsi a, jak na některých místech je zvykem, proti mračnům troubí, jinde proti nim zvoní, a v některých zemích proti nim střílejí Když se ptáme, jestli mohou takové prostředky proti mračnům resp. proti krupobití něco působiti, tu se nám ovšem se strany rolníků, kteří v to věří, odpovídá, že to někdy pomáhá; když to ale nepomáhá, přičítá se to tomu, Že se přišlo pozdě.

Na druhé straně ovšem rolníci, kteří viděli, že to v mnohých případech nepomáhá, aneb kteří viděli, že přes ten dosavadní zvyk přece jen krupobití nastane, to berou na lehkou váhu, říkají, že jest to pověra "která vůbec nic nepůsobí". Poněvadž však se zvonilo na věžích, které nebyly opatřeny hromosvody, stalo se, aneb se státi mohlo, že hrom udeřil do věže, a zvonníka zabil. Proto za císařovny Marie Terezie bylo zvonění proti mračnům zakázáno. Zakázána byla zároveň také té doby střelba proti mračnům. Odkud to vše přišlo ve zvyk, podnes se neví, ale zdá se, že přece musely býti nějaké starodávné zkušenosti o tom, že nějakým působením na mračna se mohlo způsobiti, že krupobití nenastalo. Nastalť obyčejně v takových případech na místě krupobití déšť.

Zaznamenáno také v historii, že od té doby, kdy se začalo užívati střelného prachu, po bitvách, kdy se mnoho střílet nastal déšť. Tím bylo tedy dokázáno historií samou, že střelbou se působiti na mračna může. Avšak účinek na mračna se přičítal zvuku, a myslilo se, že pouhým zvukem může se způsobiti nějaký otřes a změna.

Z toho nejspíše povstal obyčej troubiti, zvoniti a stříleti proti mračnům. Zvyk stříleti proti mračnům se udržel přes všecky zákazy v našich alpských zemích, kde se jednalo hlavně o zachránění vinohradů proti krupobití, jim více záleželo ještě na zachránění úrody z vinohradů, než-li nám na zachránění obilí. A následkem toho se tam až podnes ten starý zvyk stříleti proti mračnům, udržel.

Před několika lety jsme četli v listech veřejných, že se činily pokusy v Severní Americe, působiti střelbou na mračna. Generálové to tehdáž podnikli a chtěli přivésti racionelním způsobem střelby v krajinách, kde málo prší déšť a chtěli způsobiti, aby také takové prérie byly zúrodněny tím, že by se tam přivodil umělý déšť.

Takové racionelní zacházení se střelbou přivedlo starostu Stégra v Bystřici Teistrické ve Štýrsku na jakési lepší upravení střelby a ten se domluvil s plukovníkem Mundym o tom, jak by lépe působila střelba na mračna. Přišli na to, že by bylo potřebí nasaditi na hmoždíř trychtýř asi 2 a půl m. vysoký, kterým by tlak vzduchu byl sesílen a působil více na mračna než dosud (Hlas: Dělat díru do mraků. ).

Následkem toho věc se upravila a dokázalo se, že tím spíše a v mnohem větší míře se na mračna působí, než obyčejnou střelbou.

Takto upravená střelba se pak rozšířila ze štýrské země až do Itálie, kdež rovněž zavedena hlavně na záchranu vinohradů, a nyní se činí v tom po celé Itálii pokusy čím dále tím větši. Máme úřední zprávy, že odbývaly se za tou příčinou i kongresy, které byly obesílány ze všech zemí italských, i z našich zemí, z Francie atd.

Věc nabyla dnes opravdivosti a už i z těch pochybovačů, kteří v tom dříve viděli jen pověru, znenáhla mnozí umlkají.

Jedná se nyní hlavně o to, zvědět, co působí na mračna, že jsou takovým způsobem zbavena svého nebezpečí, že z nich nepadají kroupy, které jak známo, se tvoří teprv při padání deště a nejsou tam nahoře v oblacích nahromaděny.

Zkouškami střelbou vodorovnou dokázalo se, že nikoli zvuk, nýbrž vzduchový kotouč, který se střelbou pomocí trychtýře utvoří, vlastně jest tou silou, která na mračna působí.

Dokázalo se to tím, že se postavily do jisté vzdálenosti na 40-100 m. naproti trychtýři papírové stěny anebo tyče a jiné předměty a střílelo se do nich; tu se ta síla konečně ukázala a i vyměřila Přišlo se na to, že ten kotouč působí dosti velkou sílu, tak že na př. zabije ptáka, který se do něho dostal, vetší zvíře, na př. psa překotí a p. Tím tedy objevena ta síla, která na mračna působí.

Jednalo se dále o to, dozvěděti se, na jakou vzdálenost asi působí takový jeden hmoždíř, poněvadž od toho závisí zase celé uspořádání, aby jistý rayon byl ochráněn od krupobití. Tolik se vidělo, že nemůže jediný trychtýř celou krajinu hájiti před krupobitím. Následkem zkoušek se přišlo k té zkušenosti, že takový takový hmoždíř, když jest náležitě opatřen a nabitý 180 gr. prachu, působí na 1 km. vzdálenosti kolem sebe. Následkem toho se pak učinily zkoušky, tak že celý rayon opatřen byl v pravidelných vzdálenostech takovými, pravidelně rozestavenými hmoždíři. Rayon 4000 ha měřící, opatřil se 40 takovými hmoždíři. Tu se spozorovalo, že, byly-li na př. hmoždíře ty postaveny v řadách, musí se se střelbou počíti tam, s které strany přicházejí mraky, a že se musí asi v 1 hodině dáti 40-50 ran, má-li to vůbec působit. Co se týká umístění hmoždířů samých, děje se tímto způsobem. Vystaví se dřevěná bouda, která jest na dvě půle přepažena. V jedné hmoždíř který se nabije, a po koleji dvířkami do druhého oddělení posune, tak že hmoždíř, přijde stát přesně pod trychtýř, který jest ve střeše upevněn. Pak se rána vypálí.

Tím vším tedy jest věc dnes alespoň tak dalece racionelně zařízena, že se v ní může takřka na základech více méně vědeckých pokračovat. Také ale ve všech zprávách, které z jiných zemí přišly, je tvrdí, že všude tam, kde taková střelba byla s náležitou silou v čas a pravidelně provedena, kroupy netloukly, kdežto ve vůkolí tlouklo. I v našem státě se takové zkoušky konaly na náklad jednotlivých zemi za podporou státu. Tak na př. ze zprávy, která byla vydána při druhém kongresu v Padově, jest patrno, že Štýrský zemský výbor za podpory vlády podnikl takové zkoušky na náklad zemský. Také kraňský, dolnorakouský zemský výbor a rovněž istrijský zemský výbor podnikl takové zkoušky. V Tyrolsku dělo se taktéž. Pánové, myslím, že ta věc jest pro nás zemědělce, jak důležitá, že přece žádá, když již se takové věci dějí způsobem úplně vážným a vládou podporovaným, která k tomu dává laciný prach, dává k disposici veškeré potřeby, které jsou nutný k takovým zkouškám, své nástroje, aby i u nás zkoušky podobné se děly, a bylo by to skoro neodpustitelné, kdybychom v naší zemi, tak kultivované, přihlíželi k tak důležité věci jen tak lhostejně, a měli to vše snad za nějakou pověru. Dnes, kdo četl tyto úřední zprávy, nemůže to více považovati za nějaký flanc. Věc má svojí vážnost, a proto, že jest tak vážná, a že se týká každého zemědělce, bude na místě, když uložíme zemskému výboru, aby i on v té věci učinil patřičné kroky. Napřed ať se informuje u jiných zemských výborů, a ty mu zprávy žádané zajisté podají, o tom jak se věc má, a pak ať učiní u vlády pokus, aby mu byla nápomocna. Náklad zemský byl by malý, a kdyby se nějaký rayon vyhledal, a v tom kdyby se konala zkouška, tedy k nějakému výsledku musíme přijít.

Věc má ale ještě jednu velkou důležitost pro nás, a sice, co se týče pojištění. Kdyby ta věc se mela osvědčiti, tu by otázka pojištění proti škodám z krupobití byla úplně rozřešena, poněvadž nepotřebujeme potom platiti žádné společnosti prémie na pojištění proti krupobití.

Přece jest pro nás lépe, když úroda zůstane zachována, než když ji necháme kroupami potlouci, a pak žebráme stát o nějakou peněžitou podporu, a když o náhradu se musíme se společností pojišťovací teprve prát.

To není žádná spekulace. Myslím, co v té věci můžeme dělati, že bychom měli dělati. Náklady se zařízením racionelní střelby spojené, jsou poměrné hrozně malými. Zřízení stanice, tedy jednoho hmoždíře s boudou a všemi přístroji potřebnými, jest vypočteno na 280 K.

A když vypočteme že to působí na 1  kilometr vzdálenosti okolí, stojí to pro jednu míru pozemku 53 h pro jednou na vždy.

Roční náklad na náboj - prach a posluhu slojí 26 h. - Připočteme-li k tomu 10 prc. úrok z nákladu tedy 53 h, stojí tedy ročně stanice střelná 31. 3 h. Za 31. 3 h tedy bychom měli pojištěnou jednu míru půdy.

To se ví, že jest potom pojištěna veškerá půda, poněvadž nemůžeme vyjmouti z ní jen půdu, obílím posetou. Ale musíme pomysliti, že vám také kroupy mnohdy rozbijí lesy, ovocné stromy, jetel, brambory atd. a to všechno by bylo možno pojistiti za tento mírný náklad. Ostatně se snad najdou ještě prostředky, že to snad bude ještě lacinější. To jest možno, poněvadž to záleží také na ceně prachu. Když by snad vláda dávala na lakovou věc prach za výrobní cenu, výloha může býti ještě menší.

Věc jest zajisté pro nás velice důležitá, poněvadž by otázka pojištění proti Škodám z krupobití byla tímto způsobem co možná nejvýhodnějším rozřešena; dnes platíme 35krát až 40krát tolik, co bychom


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP