Man hat von dem eigensten Besitzstand ohne ein Gesetz zu ändern, ohne den legislativen Apparat in Bewegung zu setzen, man hat Ihnen die Mandate concedirt und wie hat man von Seite des konservativen Großgrundbesitzes dieses Entgegenkommen gelohnt? Mit der lex Zeithammer!

Wenn die Herren konservativen Großgrundbesitzer gleichfalls eine besondere Friedfertigkeit für sich in Anspruch nehmen, müssen sie mir gestatten, dass ich diese kleine mir besonders bekannte Reminiszenz hier erwähne, um zu zeigen, dass Seitens des verfassungstreuen Großgrundbesitzes mindestens ein so friedfertiges Entgegenkommen den Herren von konservativen Großgrundbesitz bewiesen wurde, wie dies Seitens des letzteren heute geschah.

(Abg. Dr. Kramář ruft: Das war der Preis für den Bruch der passiven Opposition. )

Gestatten Sie mir, noch auf Eines hinzuweisen, was vom Collegen Dr. Eppinger hervorgehoben wurde. Es liegt in der Natur der Sache, dass bei einer so schwerwiegenden Änderung der Wahlordnung, welche es dem verfassungstreuen Großgrundbesitz für immer währende Zeiten unmöglich macht, jemals die Mehrheit aus der Curie des Großgrundbesitzes für sich zu erwerben, dass es den Anhängern des verfassungstreuen Großgrundbesitzes doch daran gelegen sein musste, bei der Gesetzwerdung dieses Gesetzes mitzusprechen.

Wäre das Opfer seitens der Herren vom konservativen Adel ein gar so großes gewesen, dass man ad hoc, es war nicht gerade nöthig eine größere Minorität ihnen zu schaffen, aber nur zu dem Zwecke, um den Herren die Gelegenheit zu geben, im Laufe dieser Landtagssession sich über die Vorlage auszusprechen, denselben tatsächlich auch einige Sitze auf Ihren Bänken verschaffte?

Meine Herren, das ist nicht geschehen und das musste naturgemäß auch die Herren verfassungstreuen Großgrundbesitzer aufs Tiefste verstimmt und verbittert haben, nämlich im Hinblick darauf, dass beispielsweise bei den Verständigung-Konferenzen derartige Auseinandersetzungen von jeder Seite als einzige Möglichkeit, die zum Ziele führt, vorgesehen waren.

Nun, meine Herren, möchte ich noch ein Moment hervorheben und das ist dasjenige, was uns, die wir die breiteren Schichten der Bevölkerung vertreten, und namentlich die Vertreter der Landgemeinden besonders interessirt, das ist das Moment der direkten Wahlen in die Landgemeinden. (Sehr richtig!) Wenn in der Wahlordnung für den Großgrundbesitz eine Änderung vorgenommen werden soll so ist sie ja wohl ganz berechtigt und seitens des Antragstellers Herrn Grasen Buquoy wurde mit Recht darauf hingewiesen, dass die Mehrheit unter der Wählerschaft doch noch nicht ganz bestimmt, dass die Majorität nicht eine stabile, sondern ein elabile ist, und er hat mit Recht darauf hingewiesen, dass einem so großen Körper, wie der verfassungstreue Großgrundbesitz ist, auch eine angemessene Vertretung gebührt.

Nun meine Herren die Konsequenz daraus wurde nicht gezogen.

Wenn thatsächlich die Sache auf der Schneide ist, wenn thatsachlich der verfassungstreue Großgrundbesitz mit seinem Stimmenverhältnis an den Konservativen Großgrundbesitz nahezu heranreicht, wenn Sie, meine Herren, so voll von Gerechtigkeitsgefühl erfüllt sind, so wäre es zu wünschen, dass die Herren so viel Billigkeit besitzen, dass man ihnen von den 56 nicht 21, sondern 27 Stimmen angeboten hätte.

Meine Herren, ich halte dafür, dass es für die Herren Vertreter des verfassungstreuen Großgrundbesitz ein Gebot der Nothwendigkeit ist.

Aber umso nothwendiger ist es, dass die breiten Schichten der Bevölkerung endlich einmal das von diesem hohen Landtag nahezu einstimmig beschlossene direkte Wahlrecht bewilligt erhalten und dass die ganze Angelegenheit der Reform des Wahlrechtes als ein Ganzes behandelt werden muss. Wenn den, in gewisser Richtung begründeten Wünschen der czechischen Collegen stattgegeben wird, dass die Einreihung kleinerer Orte, die größere Bedeutungserhalten haben, unter die Städte nur unter der Voraussetzung und Bedingung geschehen kann, dass uns die nationalen Curien zugestanden werden, damit wir für immerwährende Zeiten von der Majorisirung seitens der andern Nationalität des Landes unbedingt gesichert sind.

Ich werde eben so wie der Herr Vorredner gegen die Zuweisung an die Commission stimmen und möchte bei dieser Gelegenheit nur auf ein Moment hinweisen.

Sehr geehrte Herren ! Es ist, wie College Eppinger hingewiesen hat, nicht hübsch, ein Gesetz im Vorhinein a limine abzuweisen.

Aber ich bitte, sich zu erinnern, dass in dieser Richtung seitens der sehr verehrlichen Majorität Präzedenzfälle vorgekommen sind, und wenn wir dasjenige thun, was wir zu thun entschlossen sind, so folgen wir nur dem Beispiel der sehr verehrten Majorität.

Damit schließe ich. (Lebhafter Beifall. Redner wird beglückwünscht. )

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k řeči pan poslanec Dr. Baxa. Dávám jemu slovo.

Poslanec Dr. Baxa: Slavný sněme! Pokládám za velice zahanbující pro občanské stavy, že musili to býti velkostatkáři, kteří dali svým návrhem příležitost, abychom mohli mluviti vůbec o nějakých volebních opravách. Ovšem o návrhu samotném, pokud se mého stanoviska týče, mohu říci tolik, že se divím mladočeské straně, že vůbec může, hledíc ku své minulosti a svým zásadám, pro tento návrh hlasovati.

Velectění pánové! Neračte zapomenouti, co Vám učinila velkostatkářská kurie, když Vy jste podali návrh poslancem Drem. Slavíkem na zavedeni všeobecného rovného a přímého práva hlasovacího. Tenkráte velkostatkáři nehlasovali ani pro to, aby tento návrh přišel do komise, tenkráte jej zamítli a limine a páni Němci, rozumí se samo sebou, kteří jsou vůči všeobecnému právu rovněž tak neupřímní jako celá řada jiných poslanců, hlasovali s nimi. Tím se stalo, že návrh poslance Slavíka do komise vůbec nepřišel.

Pokud se týče návrhu samotného, mám za to, že dnes, ve XX. století, mluviti vůbec o nějaké nápravě a opravě velkostatkářské kurie, zdá se mi býti skutečně přímo nesmyslné a nemyslitelné. Dnes, velectění pánové, ve veřejnosti, v politickém životě, pokud se týče opravy volebního řádu, zejména specielně do sněmu král. Českého, vanou zcela jiné myšlénky, nežli abychom se měli zabývati zde opravou řádů, pokud se týče kurie velkostatkářské. Vždyť jedině možná oprava by byla, aby vůbec velkostatkářská kurie zmizela. Vždyť, pánové, to musí sami uznati, že privileje, na které se odvolávají, jim již dávno a dávno nepatří. Jestliže se chtějí domáhati veřejného parlamentárního

zastoupení, nuže, ať to činí, jak všichni ostatní poslanci z lidu, ať se ucházejí o důvěru všeobecnou a ať zejména prokáží svými schopnostmi, že jsou k tomu spůsobilými. Ale ten veliký privilej, kde mají opravdu téměř jednu třetinu celého zastoupení ve sněmu, jest nesmyslný a, jak pravím, ve XX. století měl by býti nemyslitelný; o tom není potřeba teprve důkazů.

Jednu příležitost však Dám poskytl návrh pana hraběte Buquoye, totiž tu, že se ozvalo v občanských stranách, a sice velkých stranách české a německé, zlé svědomí v tom směru, pokud se rozpomenuly obě velké strany německá, i Česká, v tomto slavném sněmu na práva také těch, kteří doposavad jsou z hlasovacího práva na sněmu království českého vyloučeni.

Ovšem mluvilo se o tom hlavně, že se jedná jaksi o poměry daňové, že snad budou se museti vybírati a rozepsati různé daně, které se budou dotýkati také těch vrstev, které až doposavad k rozpočtu zemskému nepřispívaly. Ale, velectění pánové, domnívám se, že zde nemusíme hleděti na ten moment daňový, že se jedná zde o princip spravedlnosti, všeobecný, a již na základě toho příkazu všeobecného patří každému, aby měl právo rozhodovati o tak důležité věci, jako jsou volby do zákonodárného shromážděni.

Já se vyslovuji rozhodně:

Jestliže vůbec můžeme mluviti o nějaké opravě volebního řádu, pak, velectění pánové, nemůže to býti žádná jiná oprava, nežli volební řád na základě všeobecného, rovného, přímého práva hlasovacího.

Pánové, to co zde bylo řečeno se strany p. Dr. Eppingra, kde mluvil a uznával různé nápravy, že by bylo potřebí, aby nejen tato náprava se stala, a, kde vlastně jenom z tohoto stanoviska mluvil proti návrhu p. hraběte Buquoye, a zase to, co ihned uvedl pokud se týče rozšíření volebního práva, s toho stanoviska nevycházím, a jestliže budu hlasovati proti návrhu p. hraběte Buquoye, nesmi tu býti ani ta nejmenší domněnka, že bych se snad stotožňoval s důvody a vývody p. Dr. Eppingera a vůbec oněch pánů, kteří dosud proti návrhu mluvili. Oni si přeji rozšíření volebního práva, ale neříkají, jak si rozšíření volebního práva přejí. Jedno ovšem připomínají, totiž, že nesmí býti jejich t. zv. Besitzstand porušen.

Ale, velectění pánové, jakmile se vůbec přijde k spravedlivé - a právě o spravedlivou opravu volebního řádu se jedná - jakmile, se vůbec myslí na spravedlivou opravu volebního řádu, pak Němci rozhodně musí přijíti ze svého Besitzstandu, poněvadž něco nazývají Besitzstandem, kde dávno pány nejsou, třeba se tam podařilo falšovaným, bezprávným, protizákonným sčítáním lidu umlčeti celé ne tisíce, ale statisíce krajanů v tak zvaném uzavíraném území. Přes to přese všecko se již ukazuje, co by znamenalo všeobecné volební právo pro ty krajiny, které se domnívají, že jsou ještě jejich Besitzstandem. Vždyť jsou celé obce, kde čeští voličové při všeobecném právu hlasovacím, respektive při volbě do V. kurie měli v celých obcích na Duchcovsku, Teplicku, Mostecku většinu. Z toho jest nejlépe viděti, že, co nazývají Besitzstandem, dávno již Besitzstandem není, naopak, že oni se chtějí udržeti v tom bezpráví.

Jestliže se mluví o opravě volebního řádu, a jestliže kladou takovou podmínku, ovšem na jejich spolupomoc bychom vlastně počítati nemohli nikdy.

To jest právě ten rozdíl mezi nazíráním, kterým se dívají na návrh hr. Buquoye se svého stanoviska a jak se dívám na návrh ten já.

Velectění pánové, mám za to, že na návrh p. hr. Buquoye bude museti následovati ihned návrh jiný a že nestačí návrh pana poslance Jandy, který zní všeobecně, aby vzal se v úvahu nynější řád volební, nýbrž mám za to, že se strany občanské a zejména to musí býti strana mladočeská jakožto česká strana nejsilnější v tomto sněmu a potom také jako jediná strana, která disponuje oněmi 20 poslanci, kteří mohou podpisovati návrhy, poněvadž my ostatní nejsme s to podporovati dvaceti poslanci návrh, jediná odpověď na to může býti, že musí poslanci z české strany na to obnoviti návrh na všeobecné, přímé, rovné, právo hlasovací, který před 3 roky posl. Slavíkem učinili.

Velectění pánové! Jest velmi nutné nejenom se stanoviska daňového, nýbrž pro nás, pro Čechy, pro sesílení významu sněmu království Českého, po stránce státoprávní, abychom lidu ukázali, že ne snad jenom říšská rada dává první to právo občanské, nýbrž že jest to i sněm království Českého, který vedle své velké důležitosti připouští také vyděděnce k právu tak důležitému, jako jest vůbec hlasovací právo.

Velectění pánové, mám za to, kdyby po dnešní debatě nemělo dojíti k návrhu na všeobecné, rovné a přímé právo hlasovací, tedy na obnovení návrhu pana poslance Slavíka, Že veškeré ty debaty, které se dnes zde vedly o opravě volebního řádu, jsou ničím, že můžeme opět říci, že celé to debatování bylo dobou ztracenou, že jsme nevykonali vlastně nic, poněvadž, jak vidíme dnes situaci, Němci se vyslovili proti návrhu, a, kdyby se i tisíckrát projednal návrh hraběte Buquoye, Němci odejdou při hlasováni ze sněmovny. Vidíte tedy, že o nějakém praktickém provedení není řeči. Snad mně nenamítnete: "Udělají to opětně velkostatkáři a udělají to snad i Němci ohledně případného návrhu Slavíkova. " Je to možné, avšak musíme počítati s tím, že jsou určité myšlénky, které potřebují toho, aby byly stále a stále ventilovány, aby na ně nebylo zapomínáno že jsou určité myšlénky, které mají své odpůrce, o nichž víme, že za určitého stavu věcí je neprorazíme. Ale když potom i z vlastní strany, se strany těch, kteří toto všeobecné přímé a rovné hlasovací právo mají ve svém programu, když se strany těch se na to zapomíná, kdo má potom tu velkou myšlénku vlastně držeti, když velkostatkáři a liberální Němci jsou zde na sněmu proti tomu, kdo pánové, má onu velkou myšlénku držeti, než ti. kteří mají všeobecné, rovné a přímé právo hlasov. ve svém programu. Jak vím z volebn. provolání jejího, a jak se pamatuji z r. 1895 a 1897 mladočeská strana všeobecné hlasovací právo skutečně ve svém programu má, a já v zájmu této velké myšlénky, poněvadž vidím, že se jedině uznáním všeobecného rovného hlasovacího práva vyhoví spravedlnosti, vyzývám vás přímo, byste nelenili, a myslíte-li to upřímně s rozšířením práva volebního, obnovili návrh Slavíkův. Jen tím můžete dokázati, že to s tím lidovým a pokrokovým programem opravdově smýšlíte.

Pokud se týče návrhu pana poslance hraběte Buquoye, kdyby nebyla vůbec nastala debata všeobecná, nebyl bych se ani uchopil slova, poněvadž skutečně tento návrh není vůbec ani nějaké námahy hoden.

Budu hlasovati proti návrhu a sice tentokráte s Němci, ale na tom nezáleží, poněvadž proti takovému zpátečnickému hlasování se musí člověk spojiti s kýmkoliv (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Přichází nyní k slovu řečník pro návrh. Dávám slovo panu posl. Dr. Kramářovi.

Es hat sich für den Antrag der Herr Abg. Dr. Kramář das Wort erbeten.

Posl. dr. Kramář: Slavný sněme! Neměli jsme původně úmyslu zúčastniti se debaty, která rozpředla se zde při podání návrhu hraběte Buquoye a myslili jsme, že prohlášení, které našim jménem učinil p. kolega Janda úplně stačí.

Debata však se rozvinula takovým způsobem a nezůstala obmezena pouze na otázku, o kterou se v návrhu hrab. Buquoye jedná, že jsme nuceni uchopiti se ještě slova, bychom na některé věci, které zde byly předneseny, reagovali.

Především bych dovolil si odpověděti panu řečníku přede mnou, který nás, jak to bývá jeho chvalným zvykem, zasypal zase celou spoustou různých výčitek, jako nevěrnosti k programu atd., a dokonce řekl, tuším, že je to zahanbující pro měšťanské strany, že bylo zapotřebí právě velkostatkářského poslance, který přiměl je k tomu, aby zde mluvily o volební opravě. Pan dr. Baxa je konečně členem sněmu, jako my a když nemá 20 podpisů k svému návrhu, jest to přece obyčejná cesta, která jest dovolena jednacím řádem, že se návrh podá a potom podporuje.

Posl. dr. Baxa (volá); Vždyť máte usnesení, že se takové návrhy podporovat nebudou!

Posl. dr. Kramář (pokračuje): My takové usnesení nemáme. My si velmi dobře vybíráme mezi návrhy, které se z druhé strany podávají a, jsou-li to návrhy, které odpovídají našemu programu, tedy by zajisté podporu naši měly.

Proč pan dr. Baxa tak neučinil? Ale pan dr. Baxa mi odpustí: On si teprve na tu opravu, volebního řádu vzpomněl, když hrabě Buquoy učinil svůj návrh.

Ex post dělati výčitky jest velmi lehké, ale konečně nemáme nic proti tomu.

Naznačili jsme své stanovisko dávno několikrát v tomto období, my jsme své návrhy také podávali a jednali jsme o této věci nejen ve sněmu, ale i v komici, ano přišli jsme v komisi také s určitými zásadami, a, jest-li jsme zde v poslední minutě to nedělali, pak jsme to dělali proto, poněvadž jsou na denním pořádku důležité věci, které se nemají komplikovati s jinými věcmi, aby byly projednány. Této výčitky jsme si od pana Dra Baxy nezasloužili a myslím, jestli již nás vyzývá, abychom se přespříliš hanbili, že nám nebude míti za zlé, jestli jeho vyzvání laskavě nevyhovíme.

A nyní račte dovolit, velectění pánové, abych promluvil několik slov o tom, co zde právě bylo mluveno v debatě o návrhu pana hraběte Buquoye. Já se opravdu přiznám, že bylo velmi zábavno, tu debatu slyšeti!

Představte si, pánové, následující situaci:

Pánové z druhé strany říkají: Ti pánové zde na lavicích velkostatkářských jsou věrolomci, oni zrušili dané slovo, oni nám slíbili kdysi v punktacích, že nám dají zastoupení, oni nedrželi slovo a zde se útočí na všecky členy velkostatkářské kurie až po pana maršálka z velkostatkářské kurie. A když konečně tito pánové přicházejí a positivní návrh činí, pak mluví proti tomu.

Kdo tomu rozumí ? Nepředpojatý, docela klidný člověk, který se na to dívá já bych řekl dosti naivní, který netuší, co za tím jest - ten by něčemu podobnému rozuměti nemohl. Nevím, jestli je to otázka nějaké divanové etikety, nechci o tom souditi, ale prostě politicky a objektivně se na věc dívati, pánové, to jest přece nemožno, aby se rozumělo stanovisku pánů s druhé strany Může zde býti otázka se stanoviska pánů z německé strany, jestli je počet mandátů, těch 21, který se předpokládá pro ústavověrné velkostatkáře, dostatečný.

Každá cifra jest konečně otázkou diskuse; o tom se nedá valně pochybovati. Ale právě proto, velectění pánové, aby tato cifra byla napravena, proto je jednání v komisi a tam by to mohli pánové přednésti.

Ale přijíti okamžitě a věc tu alimine zamítati, to jest stanovisko, kterému nikdo nerozumí, kterému nerozumí ani ti, již je hájí, jen proto, že ústavověrný velkostatek vydal provolání, kterému sám nerozumí, aneb rozumí takovým způsobem, který s politickou otázkou nemá co dělati. Jedná se o osobní věci, do kterých ostatním stranám nic není, které by se však mohly vyříditi jiným způsobem, než aby tangovaly veřejný politický život, který se netýká jen pánů samotných, nýbrž bohužel, také nás.

Musím upřímně říci, že mne přivedlo k tomu, abych mluvil, hlavně to, že pánové s druhé strany způsobem, který připustiti nemůžeme a nesmíme, začínali vynášeti ústavověrnou šlechtu.

Jest pravda, za nynějšího běhu věci, za nynější vlády ústavověrná šlechta jest tou, která hraje první roli, o tom nemůže býti nejmenší pochybnosti, ale přece jen jisté věci nesmíme ani my dopustiti, ačkoliv do jisté míry by to byly záležitosti pánů z velkostatkářské kurie A tu zejména mluvil poslední pan řečník - a odpusťte mi, že to řeknu, já takové osobní poznámky ne ad dělám, ne jako odpověď k řeči pana barona Parishe, poněvadž přece měl tam všecka akta připravena, nýbrž a priori chtěl takovým způsobem mluviti. Poslední pan řečník s celou vervou začal mluviti o věrolomnosti konservativní šlechty v příčině punktací z r. 1890.

Velectění pánové, v této příčině odpusťte, že my, kteří konečně s tím daným slovem nemáme co dělati, si dovolíme také pronésti svůj úsudek. Co se týče punktací, dvě hlavní věci konečně již páni z německé strany dostali a sice rozdělení zemské školní rady a rozdělení zemědělské rady, ba dostali ještě to, co jest bezprávím (Ano!) a nezákonné, rozdělení vrchního soudu zemského. A jest-li že nedosáhli toho, po čem tak toužili, totiž ohraničení okresů, jest to je lna z největších nespravedlností, konati výčitky nejv. maršálku zemskému, který dojista dělal všecko možné - odpustí zajisté, jestli že řeknu, až příliš mnoho - aby zrovna tuto věc prosadil.

Tedy s tou věrolomností věc se tak nemá. Věc byla jiná. Konservativní velkostatek stál pod tím ohromným dojmem jednomyslné opozice českého národa (Tak jest!) národa, který zapomněl na všecky rozdíly stran a který způsobem opravdu imponujícím a překvapujícím vyslovil svou jednomyslnou vůli, že takové punktace, které byly učiněny, aniž bylo řešeno to nejkardinálnější totiž jazyková otázka, žádným způsobem nemůže připustiti. Pod tím dojmem se musela skloniti strana velkostatkářská, ačkoliv se držela velmi dlouho, pokud to bylo možná, a výčitky, které činil p. dr. Schreiner, že by konservativní velkostatek nedělal, co bylo možno, jsou nesprávné, jak by o tom přemnozí páni mohli povídat celé historie. Proč pak vyčítáte to všecko jen konserv. velkostatku? Což Váš velkostatek německý se v té příčině choval jinak? Suďte si obstrukci jak chcete, ale mně se zdá, že obstrukce není to, co má podporovati konserv. strana, vůbec strana, které jde o zákonitý vývoj státních věcí. A kdo nejvíce podporoval něm. obstrukci? To byli Vaši páni z německého velkostatku. Ti to byli, kteří v nejhorších dobách přikročili na pomoc Němcům, když se jim vedlo nejhůře (Tak jest!) Těm se prominulo všecko, oni udělali všecko dobře, to se rozumí, a naposled jsou to oni, kteří zde chodí s togou zachranitelů říše. Ovšem z Vaší strany Vy, poněvadž máte velikou žurnalistiku, jež dovede nejošklivější věci nejkrásnějším způsobem vylíčiti, a které na pravdě nic nezáleží, spoléháte se na to, že všechny věci, které můžete říci a nějakým způsobem objasniti, vyčítáte druhým a sami zapomínáte na to, že byste opravdu měli před svým vlastním prahem mésti.

Nejsem povolaným zástupcem konservativního velkostatku, my jsme s konservativním velkostatkem proti Vám museli vybojovati velký boj; ale tolik spravedlivosti mám, abych, když zde stojím mezi dvěma bojujícími tábory rozdělil světlo takovým způsobem, jak toho vyžaduje právo a spravedlnost a ne Vaše strannické ohledy.

Vy, velectění pánové, seděli jste zde dosti dlouho jako jediní držitelé moci v tomto sněmu, ale český národ o Vaší spravedlivosti nevěděl nic (Výborně!) i naopak musím říci, že, když jsme my byli většinou, jsme se neodvážili ani jediného návrhu, který by Vám zařízl se do těla. Vy jste udělali všecko, abyste využitkovali situaci, a tu přicházíte se svou mírumilovností. Že Vaši páni velkostatkáři r. 1879 povolili 12 mandátů kons. velkostatku. Já se ptám: "z mírumilovnosti?" Ne! Ale poněvadž za takovou malou cenu se Vám podařilo odstraniti to, na čem stonalo Rakousko, totiž passivní odpor. Jestli se Vám podařilo za několik mandátů velkostatkářských vyvésti tak velkou věc a odstraniti pasivní odpor českého národa proti říšské radě, učinili jste, co bylo ve Vašem nejvlastnějším polit. prospěchu, ale nemáte práva, vychloubati se svou mírumilovností a praviti, že jste přišli vstříc českému národu.

Tak ta věc nebyla. Dokonce však, bych, velectění pánové, musel protestovati proti tomu, co řekl pan dr. Schreiner, že punktace byly těžkou křivdou, ba provokací na německém národě a že bylo potřebí učiniti něco, aby vstoupili na půdu sněmu království českého. Velectění pánové, není strany, která by považovala sněm království Českého za takový holubník jako Vy. Vy odtud vyletíte a zase přiletíte, že člověk ani neví proč a zač, a ještě říkáte, že za to máte dostati nějakou satisfakci. To přesahuje již všecky meze; a když konečně mluví pan kollega Eppinger o ukřivděni Němcům volebním řádem, pak přestává všecko. Ovšem, to se samo sebou rozumí, že pan kollega Eppinger, jako vůbec mluví velmi duchaplně a pěkně, dovede si to pěkně skonstiuovat.

Poukazuje na počet poslanců německých a řekne, že jest tak malá část poslanců německých, vzhledem na početnost i poplatnost něm. národa atd.

Pan kollega mohl býti tak laskav a srovnati si počet poslanců německých s počtem poslanců celého sněmu království Českého a přišel by pak k jinému resulátu, co se týče zastoupení 2/3 národa českého proti 1/3 národa německého.

Když počítáme, že z celého sněmu kurie velkých statků má 72 poslanců, pak vyjde percento německých poslanců sice dosti nepříznivé, ale ještě nepříznivěji vyjde pro nás. Ovšem my mu srdečně děkujeme, a jsme vděčni za to, co se tkne všelijakých technických věcí v opravě volebního řádu, poněvadž s druhé strany jsou ochotni působiti k tomu.

Velectění pánové, co se týče opravy volebního řádu, jsem rovněž toho náhledu, že měla by se vlastně předsevzíti z fundamentu organicky, aby vůbec byla postavena na nějakém pevném a zdravém základě. Já, velectění pánové, nemám nejmenší příčiny říci, že zastoupení velkostatkářské kurie mám dokonce za ideál zastoupení sněmovního a to tím více, poněvadž to, co historicky snad vedlo k zastoupení velkostatkářské kurie, rozvojem moderního kapitálu a vnášením obyčejného kapitálu do velkostatkářské kurie princip velkostatků znatelně podryto. Tedy v té příčině nemám ani nejmenší ochoty vysloviti nějaké nadšení pro trvání velkostatkářské kurie, to mně ani nenapadne a to od nás dojista nebude žádný žádat. Ale tolik musím říci, a řekl bych i panu kollegovi Baxovi, že, když už jest abnormálnost, že jeden volič velkostatkářský volí 54 poslanců, pak musím říci otevřeně, že pro mne jest to - abych tak řekl srozumitelnější a poněkud normálnější, když jeden volič nevolí 54, nýbrž menší počet, to jest 12-13, tedy pro lidský rozum a pro náš měšťácký rozum lidský, jak p. dr. Baxa pravil, jest to pochopitelnější a nemůže se to nazývat zkažením celé věci, nýbrž přece jen do jisté míry reformou. Ovšem to není reforma, jak my si přejeme. A že my, co se týče našich názorů ohledně reformy volebního řádu jsme dosti učinili, o tom není pochybnosti a neměly se nám v mnohých příčinách činiti výtky inkonsekvence, totiž, že jsme ze svého původního a tak opravdového a šlechetného nadšení pro všeobecné hlasovací právo trochu slevili a trochu v něm ochladli. Naší vinou to nebylo O tom nechci déle mluviti.

Konstatuji jen tolik, že my, jestliže hlasujeme pro přikázání návrhu výboru, činíme to proto, poněvadž máme stav nynější přece jen do jisté míry za nelogický a neoprávněný, a dále, poněvadž jest to návrh strany, která má ve sněmu tak velikou váhu, že mám za povinnost parlamentární slušnosti přímo pro tu věc hlasovati. Já ovšem upozorňuji, že ani z té strany velkostatkářské, ač nechci žádných rekriminací činiti, ne vždy téže zásady bylo se drženo. Ale to jen tak mimochodem podotýkám. Nyní dovolte, velectění pánové, abych končil a to tím, že konečně věc, o kterou se zde jedná, postavím zase do toho světla všeobecné politiky, ze kterého nemůže býti po m m soudě dobře vyrvána, poněvadž konečně návrh klubu velkostatkářského v této příčině jest jedním z článků toho politického vývoje, který právě prožíváme. Já, velectění pánové, v této příčině dovolil bych si jednu mdlou poznámku a nerad bych opravdu na tu věc zapomněl, poněvadž je to dosti důležité.

Pánové z druhé strany upomínali na loňské tuším smiřovací konference, které byly ve Vídni.

Nechci mluviti o těch smiřovacích konferencích a nechci také rozsuzovati, kdo byl vinen tím, že se nepodařily a kdo za to nese zodpovědnost.

O tom nechci dále mluviti, ale jenom jedno bych řekl kolegovi Eppingrovi, aby v té příčině mezi námi bylo jasno. Co se týče junctim ve příčině opravy volebního řádu ve velkostatku, to konstatuji, že jsme to junctim činili my na konferencích vyrovnávacích a že to nebylo učiněno s druhé strany; tedy prosím, aby se ono junctim s druhé strany nevindikovalo pro tuto věc, poněvadž konečně to jest vlastně to jediné, kde v Čechách jest možno dělati pánům na druhé straně ještě nějakou koncessi. Ostatní beztoho všecko mají a to ne ve spravedlivé míře, nýbrž v nadpráví a proti právu a spravedlnosti.

Ale tu se mi zdá, že celé to dnešní jednání jest přímo znamenitou ilustrací nynější politické situace Velectění pánové, vídeňská vláda má za svou povinnost utišovati vlny všelikých rozbouřených vášní, co jich v tom našem milém Rakousku jest.

Ona hlásá nám všem, bychom zapomněli na všecky naše speciální národní práva a křivdy, které se nám dějí, a abychom jedině pro podporu hospodářské práce pracovali ve shodě s ostatními národy.

Velectění pánové, jeden z hlavních článků v této politické uspávači organisaci tvoří německý ústavověrný velkostatek.

Bylo to vidět při všech příležitostech a ve všech projevech vládních, které jsme v poslední době viděli, že zejména na neobyčejnou podporu této skupiny politické vláda v nejvyšší míře počítala.

Nuže tedy, pánové, mluvte si jak chcete, velectění pánové na druhé straně, že je to opožděné, že je to dokonce nespravedlivé proti Vám, že je to nehezké od té druhé strany, že Vám dává mandáty, můžete všecko odůvodniti.

A já nejsem pranic o tom v pochybě, že zítra všechny Vaše rozvětvené žurnály v této tónině budou psáti, jak se dějí Němcům křivdy, že jim jest povoleno 21 mandátů na sněmu. (Veselost. )

Velectění pánové, to mi však odpusťte. Jsou konečně jisté politické touhy, které takové politické matematice nerozumí, aby se dělalo plus minus a které si přece řeknou, že snad do té smiřovací akce, která tak leží na srdci nynější vládě, že do této smiřovací akce to naprosto nepochopitelné stanovisko, které jste Vy zaujali se přece jen nehodí. Nám jest to konečně lhostejno. My při té věci súčastněni direktně nejsme a tvoříme skupinu, která s ojí těm věcem poněkud stranou, a která se v té věci, pokud jest možno, řídí právě na spravedlností. Ale, velectění pánové, pro budoucnost bylo by přece jen dobré, aby bylo konstatováno, kde a na které straně zde jest ochota ke smíru a ochota ke společné práci.

My víme velice dobře, že, když my