denkt und ich habe in der Budgetcommission Gelegenheit genommen ausführlich darüber zu sprechen und ich würde es außerordentlich bedauerlich finden und geradezu gegen den Zweck verstoßend ansehen, wenn man sich entschließen würde, mit dieser Dotation von 20. 000 Kronen Werke bereits berühmter Künstler zu kaufen, Lagerbilder und Kunstwerke, die nicht angebracht wurden, nur mit Rücksicht auf die Persönlichkeit des Künstlers aus Landesmitteln anzuschaffen und aus diese Weise vorzugehen.

Meine Herren! Das kann Ihre Absicht nicht sein und auch ich und meine Gesinnungsgenossen müssen uns mit aller Entschiedenheit dagegen aussprechen. Unsere Absicht ist: Mit diesen Beträgen sollen junge aufstrebende Künstler des Landes unterstützt werden, die materiell schlecht situirt sind und die ihre künstlerische Laufbahn verlassen müssten, wenn sie nicht materiell unterstützt würden; die sollen für die Kunst gewonnen werden, diese sollen gefordert werden und deren Werke soll man kaufen, wenn sie Talent versprechen, damit man dieses thatsächlich unterstütze. Das ist unsere Ansicht. Nachdem ein deutscher und ein czechischer Kunstverein besteht, Künstlervereine deutscher und czechischer Nationalität bestehen, so könnte leicht unter Controle des Landes vorgesorgt werden, ohne dass erst eine Landeskunstcommission ernannt wird, dass solche Bilder und Kunstwerke von deutschen Künstlern und von czechischen Künstlern, die ausstieg beute Talente sind, erworben werden, und dass man solche Kunstwerke ankauft und den Fond im Interesse des Landes verwertet. Wenn man die Sache aber in der Weise behandelt, wie es hier geschehen ist, so ist keine Möglichkeit vorhanden, dass man den rechten Weg findet, sondern man wird nur vollendete Künstler, die sich sonst selbst helfen, unterstützen durch Ankauf von Werken, deren Erwerbung ganz gegen den Zweck wäre, weil man damit aufstrebende junge Künstler unterstützen soll.

Meine Heuen, ich komme auf eine Angelegenheit zurück, die wiederholt besprochen worden ist und ich möchte, nachdem der Landesausschuss sich dagegen, nämlich gegen die Theilung der Dotation in seinem Berichte aussprach, betonen, dass es meines Erachtens im Interesse der Sache nur wünschenswert wäre und auch im Interesse des Friedens empfehlenswert ist, wenn wir die Auftheilung dieser Dotation vornehmen, damit gleichmäßig deutsche und czechische Künstler unterschützt werden.

Meine Herren! Sie können sagen, was Sie wollen, die Institute im Lande und in der Hauptstadt Prag, die unter dem Zeichen des Utraquismus im Lause der Zeit geschaffen worden, sind den Deutschen im Laufe der Zeit vollkommen unzugänglich geworden. Diese Anstalten und Institute, die aus Landesmitteln geschaffen worden sind, sie sind vollständig den Deutschen entzogen worden und dem deutschen Einfluss ganz entrückt. Die deutsche Jugend hat keine Gelegenheit sich hier zu bethätigen und von den reichen Mitteln den entsprechenden Gebrauch zu machen. Ich will mich in keinen Streit einlassen über den Wert der deutschen Kunst in Böhmen. Wir haben es nicht nöthig, darüber zu reden Abg. Schreiner ruft: Mit dem Hořica ist nicht darüber zu reden!), deutsche Künstler wurden von den Königen nach Böhmen hereinberufen, um hier deutsche Kunst und Wissenschaft zu pflegen Und wie Vieles ist hier geschaffen werden!

Rühmliche Erinnerungen sind noch überall vorhanden der deutschen Kunst; alle Bauwerke, alle Kunstwerke weisen zum großen Theile hin aus deutschen Ursprung, der deutsche Kunstsinn hat sich in der deutschen Bevölkerung erhalten von Jahrhundert zu Jahrhundert und wir blicken umher, ohne dass wir es nothwendig haben, in das Konversationslexikon zu schauen, wie der Abg. Hořica vormeint, wir greifen in das volle Leben der Gegenwart und wir können auch in das Reich der Todten blicken und sehen eine Reihe ruhmvoller Namen von Klang nicht nur innerhalb der Grenzen dieses Landes, sondern Namen, welche weit über die Grenzen dieses Landes getragen wurden. Wenn ich Namen wie Führich, Trenkwald, Galleriedirector Ruben, Van Erben, Gabriel Max, Rumpler, Payer, Kautsch, Franzel erwähne, so sind das Namen, die nicht unbekannt sind, sondern deren Ruhm weit über die Grenzen des Landes gedrungen ist. Wir blicken mit Stolz auf einen Kautsch, der unseren unvergeßlichen Führer Dr. Schmeykal in außerordentlicher Weise modelliert und dessen Bild in Erz er hinterlassen hat, wir blicken mit Stolz auf die anderen Künstler Deutschböhmens hin, welche im Interesse des deutschen Volkes und nicht nur des deutschen Volkes gearbeitet haben, sondern welche den Ruhm von der Kunst Böhmens des ganzen Landes, in die Welt hinausgetragen haben.

(Ruf: Auch Nachwuchs haben wir zu verzeichnen).

Ich habe in Eger Gelegenheit gehabt, eine Ausstellung bildender Künstler zu sehen, und kann gestehen, dass in Eger, wo das große Publikum zusammenkommt, welches gewöhnt ist, große Ansprüche zu stellen, alle Besucher in hohem Grade befriedigt waren über die Leistungen. Es besteht im deutschböhmischen Volke ein Keim, der entwicklungsfähig ist aus dem Gebiete der Kunst; aber thatsächlich muss man den Keim nähren, den Boden dafür schaffen, wenn es möglich ist.

Wenn die Mittel des Landes zur Schaffung derselben benutzt werden, so ist es selbstverlich unsere Pflicht, dass wir dafür eintreten, dass man diesem Boden nichts entzieht, sondern ihn kräftigt und die deutsche Kunst hier in ihren Interessen gewahrt wird.

Meine Herren! Als Beweis dafür, dass in Böhmen das deutsche Kunstgewerbe blüht, dafür brauche ich nur auf die Kunstgewerbeschule in Reichenberg hinzuweisen. Es ist dies allerdings eine Stadt in der Mitte deutscher industrieller Bestrebungen, aber sie besitzt ein Kunstgewerbemuseum, welches sich nicht mehr im Rahmen der Provinzstadt bewegt, sondern ein großes Bild des Kunstgewerbewesens bietet, auf welches die deutsche Kunst ganz Böhmens mit Stolz blicken kann.

Meine Herren! Wenn wir wünschen, dass den deutschen Künstlern in Böhmen die Möglichkeit geboten wird, die Mittel, die geschaffen worden sind, entsprechend für sich zu benutzen, wenn wir besorgen, dass bei der Ausprägung des Charakters des Utraquismus die Deutschen nicht ihre Rechnung finden, so thun wir dies mit vollem Recht, weil die bestehenden Umstände uns dazu nöthigen.

Ich bitte, zu beachten! Wie schaut es bei der Kunstakademie in Plag aus? Die Kunstakademie in Prag ist mit 6 Professoren, durchaus Czechen besetzt. An der Kunstgewerbeschule bestehen 26 Lehrer, von denen nur ein einziger ein Deutscher ist. Ich bitte, das Landesmuseum, die Landesbank, das Kunstgewerbemuseum, bei allen diesen Bauten ist nicht ein einziger Deutscher beschäftigt worden.

Der Beamtenstatus ist derartig zusammengesetzt, dass derselbe, wie ich höre, nicht einen einzigen Deutschen aufweist.

Abg. Kutscher ruft: Das ist die Gleichberechtigung!

Meine Herren! Das sind Landesanstalten! Sie können uns es daher nicht verübeln, wenn wir jetzt einen Riegel vorschieben wollen und wenn w sagen, so geht dass absolut nicht weiter. Da müssten wir die Achtung vor unserer eigenen nationalen Stellung vor der Wichtigkeit, die wir hier im Lande heben, verloren haben, wir müssten uns selbst nicht für würdig genug finden, dass wir für diese kostbaren Güter der Cultur eintreten, wenn wir uns nicht entschieden wehren würden. Wir müssen der Sache Einhalt thun. Der Utraquismus kann nicht so weiter mehr fortleben, weil er sonst überhaupt die deutsche Kunst unterbinden würde und nur zu einem Verzweiflungskampfe derselben führen müsste.

Was würden Sie dazu sagen, wenn Ihnen der Fall sich ereignen würde, wie ich ihn jetzt schildere? Uns ist ein Vorfall berichtet worden von der Kunstakademie von einem Lehrer, der, weil er der czechischen Sprache nicht mächtig gewesen ist, aus dem Dienst entlassen wurde, beziehungsweise, dem die Pension gegeben wurde, ohne dass man sich gekümmert hat um seine materielle Existenz, um seine Zukunft.

Und, meine Herren! Wie wollen sie da einen Zuzug deutscher Schüler erwarten? Es ist gar nicht möglich, dass ein Lehrer, den die Schüler nicht verstehen, begeisternd auf dieselben einwirkt, ihnen die Liebe zur Kunst und Wissenschaft einpflanzt und das Verständnis dafür erweckt.

Meine Herren! Es ist begreiflich, dass wir solche Zustände nicht bestehen lassen können, und dass wir mit aller Entschiedenheit dagegen eintreten.

Ich glaube, dass die ganze Situation eine derartige ist, dass wir nicht anders können, als gegen den Antrag des Landesausschusses zu stimmen, und ich stelle namens des Clubs, dem anzugehören ich die Ehre habe, in formaler Beziehung folgenden Antrag:

Der hohe Landtag wolle beschließen, der Bericht des Landesausschusses, betreffend den Ankauf von Kunstwerken, werde an den Landesausschuss zu neuerlicher Berathung und Antragstellung an den Landtag zurückverwiesen.

Oberstlandmarschall: Der Herr Abg. Schücker stellt den Antrag:

Der hohe Landtag wolle beschließen, der Bericht des Landesausschusses, betreffend den Ankauf von Kunstwerken werde an den Landesausschuss zu neuerlicher Berathung und Antragstellung an den Landtag zurückverwiesen.

Ich ersuche die Herren, welche diesen Antrag unterstützen die Hand zu erheben.

Der Antrag ist hinreichend unterstützt.

Přichází nyní k slovu pan posl. dr. Pippich.

Posl. dr. Pippich. Pan posl. Hořica v úvodu své řeči pravil, že jsme očekávali debatu v této věci, která nezůstane prosta všelikých nárazů a vztahů politických. Ale rozvášnění do této debaty nepatří, poněvadž se jedná o otázku ryze uměleckou. Proto musíme litovati, že způsob, jakým se pojednalo se strany německé, nikterak neodpovídá velikému a Širokému obzoru, s jakým nutno pohlížeti na otázku umění, do které zanášeti malicherné výtky a všeliké zjevy pouličních vřav a chvilkových politických šarvátek najisto nepřísluší.

Měl právě ten velký ideál umění zůstati netknut a měl býti zachován v té ryzosti a čistotě pro obě národnosti, jak my právě na tuto věc pohlížíme jako na věc, která se vymyká chvilkovému nazírání politických rozporů, jaké jsou mezi námi a která utíká se z nich do té výše ryze umělecké, na které my chceme ji ve shodě a součinnosti s druhou národností při naprostém uznávání kulturní její schopnosti a dovednosti společně řešiti.

My, velectění pánové, uznáváme za nutné, aby výtvarnému umění českému v nejširším jeho rozsahu dostalo se podpory zemské zakupováním děl uměleckých, my však, velectění pánové, též dobře vidíme, že akce zemského výboru nesměřuje k tomu, aby teprve umělec výtvarný vychováván byl pro tu možnost dokonalého nějakého výtvoru uměleckého, aby to tedy byla nějaká subvence podpůrná nebo výchovná, nýbrž že ona směřuje k tomu, aby byla odměnou za dokonalou práci a aby tak zajištěn byl odbyt pracím již vyspělým a vyzrálým, kterým náleží, aby zachována byla naší i budoucí době jako cenná památka, na jaké výši nalézalo se umění české v určitém, tedy nynějším, období. Následkem toho každý pokus snížiti tuto úroveň, na kterou chceme postaviti onu akci zemskou, naráží na náš odpor proto, poněvadž potlačují se pak ty konečné cíle umělecké a přenáší se tato otázka na jinou půdu, nežli na kterou náleží.

Proto také zcela správně zpráva zemského výboru vyzývá v ten smysl, že jiným způsobem dlužno postarati se o to, aby mladým snaživým umělcům, kteří teprve chtějí nabýti sil k výtvarným uměleckým dílům, kteří se teprve chtějí vyškoliti, dostalo se k tomu dostatečných hmotných prostředků. Proto my také musíme přímo prohlásiti, že v této otázce, rozhoduje jedině individuální schopnost jednotlivého umělce, jak ve zprávě zemského výboru také správně nalézáme, a sice rozhodují zde schopnosti nejen těch umělců, kteří zde v Cechách se zrodili, kteří jsou tedy českého původu a do Čech přísluší, ale i umělců, kteří v Čechách již po delší dobu prodlévají, takže ze zprávy zemského výboru jasně poznáváme, že zemský výbor při tomto ustanoveni měl patrně na paměti německé naše krajany

To prospěch jejich.

Nebo pamatováno i na umělce, kteří nejsou vlastně ani českého původu, ani třeba českoněmeckého, ale kteří - a to týká se hlavně našich německých krajanů - působí zde po delší dobu ve prospěch německého umění v Čechách, tak že již v tomto směru zemský výbor šel do nejkrajnějších mezí šetrností a rovnosti, šetření stejného práva obou národností. Zemskému výboru zajisté nemůže býti činěna v tomto směru žádná výtka.

Velectění pánové, tací umělci, jestliže vytvoří dílo rázovité, dokonalé - a jen takových se to týče, - mají dostati podpora zemskou tím způsobem, že má býti to které dílo jejich zakoupeno. Tato individuálnost jednotlivců ve výtvorech uměleckých, ta podstata věci samé, vyžaduje jednotnosti, poněvadž jednotlivec zde svým dílem stojí na posudku veřejnosti dle své umělecké individuality a hodnoty, nikoli dle své národnosti, jestli vyšel z toho kterého území, jestli v tom kterém území jest taková poplatní síla nebo takový počet obou národností. Ale potřebujeme jednotu v té věci také rozhodně i pro celistvost celého obrazu umění, který nám má býti zakoupením uměleckých děl z určitého období získán.

Každé dělení by vedlo v té věci k jednostranným názorům. Buďte ubezpečeni, že umělci mezi sebou a poněvadž se jedná o uměleckou komisi zemskou, v níž i zemský výbor má býti zastoupen dvěma vynikajícími odborníky, jde tu jen o jury odborníků, že umělci mezi sebou dovedou býti spravedlivými a že já bych v nejmenším se nelekal postaviti naše umělce před porotu uměleckou německou, jako navzájem se Vy nemusíte lekati uvésti umělce své před porotu českou.

Dovoluji si uvésti jeden doklad známý.

Víte, že veliký náš sochař Myslbek, který vytvořil sochu oddanosti na parlamentní budově ve Vídni, od německých umělců byl vyznamenán tím, že složen byl věnec u jeho sochy, kterým bylo projeveno uznání jeho velkému umění. Umělci musí podle své povahy a podle toho, že jdou pouze za ideálně povzneseným uměním, které se utíká ze vřavy politických bojů, býti spravedlivými, ale tím více musí býti spravedlivým takový posudek, když stojí porota pod kontrolou celého zemského výboru.

Ráčíte seznati ze statutu, že zemská umělecká komise předkládá své návrhy zemskému výboru a zemský výbor je schvaluje.

Zemský výbor stojí pod kontrolou celého sněmu. Celá věc má tedy dvojí kontrolu. Má kontrolu zemského výboru a sněmu, který zajisté k něčemu nespravedlivému, k nějakému naddržování jedné národnosti na úkor druhé v této otázce nikdy nedá svého souhlasu.

Mimo to stojí ta věc pod kontrolou celé veřejnosti, která posoudí díla zakoupená.

Víte, že mají býti z děl takových, která mají býti zakoupena, pořádány občasné výstavy. Obecenstvo samo a veřejná kritika jsou spolehlivým dozorčím orgánem, který si řekne, byla-li skutečně nejlepší, opravdu cenná a svérázná díla zakoupena, čili nic.

I v tom ohledu máte tak spravedlivou kontrolu, že se nebudete musit nikdy obávati, že by mohla nastati strannickost v jednotně organisované komisi umělecké, která má výběr takových děl obstarávati.

Tedy z těchto důvodů již o nějakém dělení nemůže býti řeči, ale také není důvodno domáhati se toho, jak to bylo prvotně navrženo, aby se spolkům výtvarných umělců dostalo příspěvků na podporu mladých nadaných umělců, poněvadž jest to ráz docela jiný, jest to ráz vzdělávací a vychovávací, který do akce této nenáleží, jak dříve již jsem vyložil.

Mimo to ti mladí a nadaní umělci, kteří již vyspěli a rázovité dílo dovedou vytvořiti, ti sami sebou jsou chráněni ustanovením tohoto statutu, že každé dílo cenné a svérázné má býti zakoupeno. Pokud tedy kdokoli z umělců vyspěl do důstojné výše umělecké, bude k němu přihlíženo.

Nemá tedy býti jednostranně přihlíženo k umělcům, kteří již značného jména nabyli, nemá býti přihlíženo ani k jednotlivým směrům, nýbrž má býti přihlíženo k celkovému stavu umění výtvarného v Cechách, a tu zajisté budou míti díla mladých výtvarných umělců v první radě též ten znak, který bude rozhodným pro to, aby taková díla byla zakoupena, znak modernosti, pokrokovosti, znak svéráznosti, často více, než dílo některého staršího umělce.

Pan kol. dr. Schücker pravil, že proto musí zajistiti se pánové z druhé strany proti návrhům našim, poněvadž jsou v menšině a poněvadž o každou věc i tedy o věc uměleckou musí zápasiti. Ale, velectění pánové, pravda není na jeho straně, když takto se pronáší. Praví se, že my jsme v držení nějaké převahy My nejsme v držení převahy politické, my vůbec nejsme v drženi žádné jiné převahy, nežli jen toho, co pracně vlastní silou vytvořujeme v práci kulturní a v práci své hospodářské, a v tom jsme odkázáni na vlastní svou sílu. Jestliže naše síla v tom ohledu někdy nestačí, tu spíše jest příčina toho ta, poněvadž z druhé strany již obsazena byla všechna místa rozhodující, a specielně jest to na nejvyšších místech, v ministerstve a jiných takových orgánech, odkud prýští se jiným mnohé to dob odmí podpor tam, kam při nynějším systému centralisticko-německém pravidelně vniknouti nemůžeme. My v držení nějakých výhod v tom ohledu rozhodně nejsme. Ale, velectění pánové, jestliže jsme nyní snad v jisté převaze se svým stavem uměleckým, a výtvarnými umělci a i s hudebními umělci, pak jest to snad přece jenom to, že u nás snad více jest jisté míry nadání, jednak také více snahy a temperamentu dosíci něčeho, něco platiti a ukázati se v té sile, která se nám stále odpírá a to tím více, když se nám stále a stále tvrdí, že nejsme snad tak vyvýšeni v kultuře, že jsme jaksi podřízenější, že jsme tím napínáním tím více sílili, je ta pracovitost, podnikavost, chtivost uplatniti svou sílu národní i v tomto směru uměleckém, stále a stále u nás roste. To, pánové, zajisté musí se uznati jako věc, která národu našemu jest ku cti a ohledně kteréž nesmí s druhé strany si býti stěžováno, že my snad jsme v nějakém držení nějakých výhod, kterých bychom si sami nebyli opatřili a dobyli.

Pan kolega dr. Schücker myslí, že celá věc jest předčasná a sice pro o, poněvadž prý vláda ještě určitě se neprohlásila. Ale kdybychom my ve svých akcích byli odkázáni na dobrou vůli vlády, jest-li ona se prohlásí nebo neprohlásí, jestli jistého příspěvku poskytne, čili nic, tu vůbec bychom se nedostali k ničemu. (Tak jest).

Vláda - to se rozumí - každé naše posilováni se ve směru jakémkoli nevidí ráda, my se jí stáváme v tom ohledu nepohodlnými, poněvadž naše síla roste a vyžaduje si toho respektu, který národu našemu náleží Ale vláda by mohla také právem říci: Vždyť my vlastně nevidíme ještě tu vaši instituci, a nevíme, vstoupí-li v život. Když sněm povolí tu částku, my, jako jsme učinili jindy, povolíme také. Vždyť obyčejně vláda podmiňuje takový příspěvek tím, že příspěvek zemský stal se skutkem My nemůžeme vyčkati, až jest-li nám vláda něco slíbí, my musíme vládu postavit před hotovou věc a říci, my máme opravdovou vůli přispěti v tomto směru a opatřiti tyto prostředky pro naše umění výtvarné, učiň teď vládo také svou povinnost.

Také ta okolnost, že velkodušným darem J. Vel. císaře a krále poskytnut byl značný obnos na zřízení zemské galerie, a námitka, že by naše akce s tím dostávala se do nějaké kolise, rovněž nesrovnává se s pravdou. Třeba bychom nevěděli, jak zní dotyčný akt darování ve svých podrobnostech, třeba bychom nevěděli, jaký bude statut jeho, tolik víme, že náš král chtěl prospěti tím českému umění výtvarnému celého království a že každý krok, který z naší strany se stane, aby zřízení galerie zemské, bylo posilněno, nechť stane se věnování na určitou budovu, nebo nechť bylo by to věnováno na určité roční dávky k účeli zakupování takovýchto děl, zajisté bude vyhovovati intenci J. Vel. císaře a krále, a bude mu zajisté jen vhod, když sněm království Českého ihned provede určitý čin vlastenecký, který umožní tím spíše provedení této velké akce na zřízení galerie zemské. My tedy nemusíme vyčkávati nějaký statut, který by byl snad vydán v příčině této galerie, my také jsme přesvědčeni, že ta velkodušná, šlechetná intence našeho krále při tomto darování se neprojeví snad nějakým oktroyem statutu, který by příčil se Vašim citům národním, a který by nám ukládal jisté okovy v této věci. To jest čirou nemožností. Statut stran zřízení takové galerie musí [předcházeti jednání příslušné, ve kterém my poukážeme přímo z důvodů věcných, z důvodů ryze ideálně uměleckých k nutnosti jednoty veškerého umění výtvarného a jeho representace na venek způsobu opatřování děl i ve způsobu umístění v jednotné galerii zemské.

Pánové, vždyť by jinak celá věc byla na posměch. Řekněte mi, každý intelligent, který prošel kraji cizími, kde nalezl někde nějakou galerii zemskou, kde každý má čerpati ryzí požitek ve kráse uměleckých děl, rozdělenou přehradou dle různých národností téže země? Přece v tomto ohledu, pánové, to není možno, abychom se separovali. Jestliže v takové velké akci hospodářské, na př. jaká teď byla provedena na radě říšské, jestliže se vrátila součinnost obou jinak rozvaděných kmenů našich národních, pánové, jak by to bylo smutné, kdybychom my součinnost tu nemohli docíliti, kdybychom vedle sebe nedovedli státi, kdybychom nemohli uměleckou soutěží společně representovati tu dělnost ve výtvarném umění celého království v jednotnosti takové galerie!

Právě v tom my nevnášíme do této věci žádnou politickou stránku a musíme ovšem také proti všemu se ohraditi, co by věc tu posunulo na jiné pole, co by věc tu oddálilo od nejrychlejšího uskutečnění, a co by věc tu také pak učinilo nám méně drahou, méně cennou jako majetek národní, jako jest právě taková jed notná umělecká galerie, jako jest jednotnost v umění a v representaci jeho pro celé království.

Pan kollega Schücker také poukázal k lomu, že snad to ani nestojí za to, zřizovati nějakou zemskou komisi uměleckou pro příspěvek pouze 20. 000 K. Velectění pánové, 20. 000 K., jest pravda, prozatímně se vkládá do rozpočtu pro letošní rok. Jest to ale pouze počátek celé akce a my jsme přesvědčeni, že při tom nezůstane. K tomu přistoupí se strany státu další příspěvek 20. 000 K, čímž celá akce stává se již vydatnější.

Ale pánové, právě proto, že my chceme, aby tato instituce do budoucnosti rostla, a aby z ní něco opravdového se vyvinulo, právě proto zde musí býti orgán, který by jí pravou cestu ukázal a který by vzbudil důvěru v umělcích výtvarných k celé instituci. A tím jest umělecká komise zemská.

Račte si přečísti ve zprávě zemského výboru složení této komise a shledáte, že složení její je navrženo takovým způsobem, že tato důvěra z kruhů uměleckých musí se dostaviti, a následkem toho povznese se také tou důvěrou přesvědčení, že skutečně dobrá a cenná díla budou zakupována, že povznese se výrobnost, že povznese se tvůrčí síla našich výtvarných umělců, kteří dosud byli na tom velice špatně, poněvadž neměli dostatečného odbytu.

Praví-li konečně pan kollega dr. Schücker, že zřizuje se tím instituce, která je zase rázu utrakvistického, že se tím zřizuje zase něco, co obyčejně se prý potom z rukou německých vymyká, a že snad nastane nějaké majorisování nebo cosi podobného, co by vypudilo německé umělce z této instituce, myslím, že instituce ta ve svém rázu má nejbezpečnější záchranu proti tomu sama v sobě.

Jak jsem již řekl, pánové, umělecké dílo mluví samo za sebe.

Bylo zde praveno, že umění je mezinárodní, umělec národní. My se plně k tomu přiznáváme. My chceme, aby tvorba umělecká byla co možná národní, aby přiléhala co možná k podstatě a povaze lidu, aby vyrostla skutečně z té duše lidové, aby v ní byla duše lidová, a aby v tomto uměleckém zušlechtění, ve vrcholcích kulturního vypjetí národního ve výtvorech výtvarného umění se projevovala. Ale právě proto, že to chceme, a že umělecký výtvor toho kterého umělce stává se majetkem celého vzdělaného světa, že stává se tak internacionálním, že musí tedy býti posvěcen proti každé jednostrannosti a strannickosti, nemusíte se ničeho obávati. Dílo mluví samo za sebe. To bude hájiti svoji národnost a tato národnost se nedá odpuditi, když bude dílo dokonalé. Proto není žádné obavy, že by v uměleckých věcech mohlo nastati majorisování nebo ubližování národnosti Vaší.

Vaše díla budou nám vřele vítána. Těšíme se z každého zdařilého díla, které vyjde z rukou Vašich umělců německých, pro požitek umělecký, který je nám vždy vítaný i proto, že srostlost naše ve věcech uměleckých zračí nám do budoucnosti, že ti, kteří odkázáni jsou na jednu rodnou zemi, musí shledati se i v jiných věcech a že není možno, aby to, co věky bylo spojeno, aspoň v takových věcech, ve kterých je ona srostlost přirozená a nerozlučitelná jako v umění, nepřeneslo se přes úskalí bojů politických a národních.

A jestliže konečně pan dr. Schücker poukázal na to, že jaksi byli vypuzeni němečtí žáci z naší umělecké akademie, nebo že nemají tam s dostatek místa, protože prý tam jsou čeští profesoři, tu, pánové, musili bychom se především obrátiti k dobám minulým, kdy na umělecké akademii byli němečtí profesoři, Němci, kteří řeči svých žáků vůbec nerozuměli, kdežto nyní čeští profesoři znají dobře oba jazyky zemské.

Ale dříve to bylo tak, že naši mladí umělci byli tenkrát skutečně nuceni poněvadž zde jim nebylo možno, aby se smluvili s profesory a nebylo žádné přízně k nim jako Cechům obraceti se do ciziny. Celá řada našich mladých umělců Šla proto do Mnichova, do Paříže a jinam. Něco takového vůbec v nynějším složení ani na akademii, ani na umělecko-průmyslové škole není možno. Vždyť mimo to vláda sama jmenuje síly učitelské.

Vy víte, že v tomto případě nějaký projev strannickosti, něco, co by vypuzovalo žáky z těchto škol, naprosto není možno, při známé blahovolnosti naší vlády vůči našim německým krajanům. Mimo to vláda jmenuje právě ty nejlepší síly, které vůbec jsou k disposici; a to jest zajisté důkazem naší národní umělecké potence, že na oněch ústavech jmenováni byli profesoři Češi. Jsou to ti nejlepší a nejschopnější umělci, kteří byli vybráni a tomuto výběru dostalo se souhlasu všech soudných a vzdělaných lidí, poněvadž jsou to jména, která mají jasný zvuk daleko přes hranice naší vlasti.

Velectění pánové, pakli tedy jsou na těchto ústavech ti nejlepší a nejschopnější lidé, nezáleží na tom, jaké jsou národnosti. A my musíme jen přisvědčiti, že, jak pro akademii tak pro umělecko-průmyslovou školu jest nejlépe, když jsou opatřeny těmi nejvybranějšími a nejlepšími silami.

Tak se, pánové, všechny ty důvody, které byly uvedeny se strany pana dra. Schückera na vyvrácení návrh zemského výboru i konečně návrhů jeho, aby celá ta věc byla odkázána zpět zemskému výboru, rozpadají v nivec.

My nemůžeme tedy souhlasiti ani s návrhem, který byl učiněn se strany pana Nowaka v tom směru, aby byl do tyčný obnos 20. 000 K rozdělen mezi obě národnosti, aby byla komise umělecká rozdělena ve dvě sekce, při čemž poukazujeme k té naprosté různosti, když se bylo dovoláváno toho, že podobné instituce byly již zřízeny. Něco jiného jest rozdělení nějaké zemské školní rady nebo nějaké zemědělské rady v případech, kde se jedná o potřeby rázu zcela generelního, kde se jedná o hospodářsky a kulturně uniformní potřeby, kde konečně správa může býti rozdělena, ač i tu jest pochybno a sporno, zda jest to prospěšno.

V tomto směru něco docela jiného jest případ, o který zde se jedná, kde jde o jednotlivé umělecké individuality, kde se jedná o jednotlivou tvorbu uměleckou, a o celistvost umělecké práce v jistém období. Tu sama podstata věci vylučuje každé dělení, zde se vylučuje každé rozdělení v sekce a nemůže prospěch věci býti zjednán jinak, než aby z jediného, nerozdílného velkého uměleckého celku to nejlepší a nejcennější bylo vybráno. Proto musíme se vysloviti proti tomuto návrhu, jako se musíme vysloviti proti návrhu pana Dra Schückera, který chce, aby celá věc bylá vrácena zemskému výboru.

My nevidíme žádný prospěch z toho: zemský výbor nemohl by přičiniti nic více ke své zprávě, než učinil, a zejména by nějaká anketa v té věci nemohla přinésti nějakého většího prospěchu.

Také umělecké kruhy byly již dotázány a jest to výslovně ve správě uvedeno a, velectění pánové, konečně na ankety jsou zevní politické vlivy právě tak možný, jako na jakýkoliv jiný takový poradní orgán.

Dříve každý uznával prospěšnost toho, aby jednotně v té věci bylo postupováno. Teprve, když v žurnalistice se ozvaly hlasy, které se proti tomu opřely, když Němci podle jisté šablony a podle oblíbeného teď hesla dělení, což opravdu je malicherné v této otázce umělecké, počali vnášeti vřavu denního boje politického do této akce, tu ozvaly se také umělecké kruhy německé proti tomu. Vidíme, že se v tom ohledu uměleckým kruhům suggerují názory, které nejsou správný, a které nejsou prospěšný pro rozumné a účelné řešení této otázky.