langung dieser Beneficien in Wort und That behilflich seien. (Bravorufe und Beifall. )

Oberstlandmarschall: Der Herr Abgeordnete Opitz beantragt nachstehende Resolution:

Der hohe Landesausschuss wird aufgefordert, den vom hohen Landtag bewilligten Landesfond zur Gewerbeförderung auch für den Zweck in Anspruch zu nehmen, dass neben den zwei k. k. Gewerbeinstructoren, die in keiner Weise dem Bedarfe genügen können, noch mehrere gewerbliche Instructoren als gewerbliche Landeswanderlehrer bestellt werden, welche Hand in Hand mit ersteren die Gewerbetreibenden durch Vortrag und im persönlichen Verkehre über ihre gesetzlichen Rechte, sowie über die aus Landes- und Reichsmitteln zu Gebote gestellten Beneficien aufklären und ihnen dann zur Erlangung dieser Beneficien in Wort und That behilflich seien.

Ich ersuche die Herren, welche diesen Resolutionsantrag unterstützen, die Hand zu erheben.

Der Antrag ist hinreichend unterstützt. Verlangt noch jemand das Wort?

Žáda ještě někdo za slovo?

Prohlašuji, že jest rokování skončeno. Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Dávám závěrečné slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj přís. z. výboru poslanec Adámek: Slavný sněme! Debata tato o prvním čtení objevila se aspoň v jednom směru potěšitelným zjevem a sice v tom, že členové živnostenské komise velice horlivě do debaty zasáhli a přišli s celou řadou poradných mínění.

Tomu se velice těším, poněvadž očekávám, že tyto myšlenky budou uplatněny a nabudou určité formy v živnostenské komisi samé, a mohu ujistiti, že zajisté se s největším potěšením přistoupí k jejich provedení, jako činilo se již dříve.

Co se týče vývodů pana dra. Schückera, jsou velice zajímavé.

Nejprve pan dr. Schücker chválil zemský výbor a jeho nešťastného referenta; ale v průběhu své řeči učinil celou řadu výtek, kterými úplně zvážil a převážil chválu, kterou napřed učinil. Pan dr. Schücker celou zprávu zajisté velmi bedlivě četl, ale ač mám za to, že zpráva není nejasná, přece věc jasně nepostřehl, poněvadž osou jeho vývodů byl fakt, že 41. 000 K zemským sněmem povolených není vyčerpáno. Když pan posl. dr. Schücker z toho chtěl konstruovat celou řada výtek proti akci maloživnostenské a odvozoval z toho celou řad rad, myslím, že by byl lépe učinil, kdyby byl býval tak laskav a zmínil se o tom, co těchto 41. 000 K znamená. Těchto 41 000 k jest zbytek dotací, které byly zemským výborem povoleny na zakupování strojů, a jednáni o zakupování těchto strojů není dosud skoncováno. Proto musí býti zemským výborem zadrženy, aby, kdyby jednání bylo skoncováno, mohly býti vyplaceny: Není tedy potřebí takové námahy od p. dra. Schückera a P. Opitze, prositi obecenstvo, aby se přihlásilo o rozdání těch 41. 000 K. Tak mi maloživnostenské akci nerozumíme, aby se sháněli potřební, a že zemský výbor má peněz k rozhazování. Tak to není míněno. Zemský výbor jest při této akci vázán pevnými, zemským sněmem schválenými zásadami, on si jest vědom zodpovědnosti, on musí šetřiti a z toho rámce nemůže vystoupiti. - To, co zde bylo mluveno, se dá povídat na živnostenských sjezdech nebo schůzích, ale na tomto sl. sněmu království Českého takové výklady nemají se mluviti oknem ven, poněvadž neprospívají k ujasnění této akce, ale rozšiřují zmatek. (Výborně!)

Pan dr. Schücker nám vytýká, že tato akce nemá úspěchu, poněvadž se dostatečný počet Živnostníků nehlásí o ty peníze, ježto o nich neví, a ukládá zemskému výboru, aby se přičinil o to, by se lidé hlásili pomocí publikací časopiseckých a j. Ale kde má zemský výbor prostředky k tomu, aby na časopisectvo působil, a jakým způsobem má působiti, aby popularisoval tuto akci.

Zemský výbor vydal dobré spisy, vydal spis Resslerův a kdyby byl pan dr. Schücker četl tento spis, byl by se přesvědčil, že účelu úplně postačuje. Konstatuji, že tento spis byl rozšířen v 7000 exemplářích zdarma, že všechna živnostenská společenstva jej mají, dále obchodní komory, sbory živnostenské a veliké korporace. Co máme ještě dělat ?

Těším se tomu, že pan dr. Schücker uznal, že by v takové akci zemský výbor měl míti větší ingerenci. Tu bych však prosil, aby p. dr. Schücker, když se bude v říšské radě o tom jednati, nebyl rozhodným odpůrcem autonomie. Když bude ve věcech živnostenských vetší autonomie na tomto sl. sněmu, budeme konati své povinnosti. Ale nikdy nebudeme autonomii rozuměti tak, abychom povolovali pouze peníze a jiné orgány rozhodovaly.

Uznávám, že p. instruktoři nezahálejí, uznávám jejich záslužnou činnost, vždyť jsme jejich spisy vydali tiskem. To jest patrný důkaz, že tuto instituci nepodceňujeme. Ale dnes přicházejí ty rady poněkud pozdě. My na loňském sněmu jsme o tom podrobně jednali a všichni páni, kteří mluvili v komisích a ve sněmu, přiznali, že instituce ta může býti dobrá, že může se osvědčiti, budou-li instruktoři v rámci programu, který jim byl dán, působiti k tomu, aby živnostníctvo bylo řádně poučováno a j. Namnoze bylo také docíleno velkých úspěchů a doufám, bude-li instituce ta náležitě vybudována, že bude i dále prospívati. Ale žádati zemský výbor, aby se pustil do agitací pomocí žurnálů, to jest nemožné.

Žurnály si této věci dobře všímají, pracují v tomto směru a přispívají velmi mnoho ke podporování této akce. Mohl bych jmenovati celou řadu listů, které byly otevřeny těmto radám; ale umělým způsobem se to dělat nedá, a myslím, že mnohem více by bylo v této věci se obrátiti na společenstva, na svazy společenstev, aby tito plnily tento úkol, a bylo by smutné, aby tomuto úkolu nedostály.

Pan dr. Schücker právem vytkl, že jest třeba působiti k tomu, aby se společenstva povzbudila. To jest naše stará stížnost a žaloba. Kde jest příčina, že věc se nevyvinuje? To není naší vinou, to jest vina orgánů, kteří mají tu věc na starosti, jest to vina vlády, která sice přijala resoluce, které byly učiněny, aby společenstva byla organisována odborově. Náprava se ale neděje. Vše zůstalo jak bylo, nešvar zůstal, jak byl, a mnohá společenstva jsou utvořena tak, že při nejlepší vůli jednotlivců nemohou sebou hýbati, a také se nehýbají.

Velectění pánové, pan kollega Krejčík dotkl se důležité věci, to jest otázky, mají-li se podporovati společenstva nebo jednotlivci a tu musím především konstatovati, že zásadní usnesení slavného sněmu zní, že podpory se mohou dávati pouze společenstvu; příčinou toho bylo, pánové, že jsme chtěli nepřímo působiti k tomu, aby živnostníctvo se spolčovalo a po druhé straně není možné, aby z veřejných peněz byli jednotlivci podporováni, aby konkurenční poměry se pošinuly, aby jednotlivci, kteří od země podporu dostanou, udusili ty, kteří ji nedostali. Souhlasím s panem kolegou Němcem, který pravil, že jest třeba při liknavosti jednotlivců působiti k tomu, aby se upevnila společenstva.

Jest to základní myšlénkou této akce, základní myšlénkou při opatřování obráběcích strojů a motorů, že jednotlivec hospodářsky slabý a menší řemeslník nemůže si nejen opatřiti stroje, které vyžadují kapitál, ale nemůže ho ani použiti; pročež jest třeba, aby se spolčoval k tomu účeli, aby kapitál zřizovací si mohl opatřiti, aby stroje mohly se využitkovati. Nepodaří-li se to, nebude to naší vinou.

Nesolidního, nedbalého, neumělého živnostníka arciť nezachrání žádná moc na světě, dejte mu třeba podporu, jakou chcete. Ten veliký zápas, který se vede, nevede se umělými prostředky, vede se hlavou a rukou. Přemýšlející hlava a umělé ruka rozhodují na poli tom a umělé prostředky neprospějí, aby živnostníctvo proniklo k tomu přesvědčení, že si musí pomáhati samo tím směrem. (Výborně!)

Nezapomínejme, že těmito 30. 000 K živnostenskou otázku v království českém nerozřešíme, že jest to jen pomoc, která má dáti podnět především těm, kterých se týče, a jménem zemského výboru mohu prohlásiti, že zemský výbor přistoupil na pokyny, které k zdárnému zbudování této akce směřovaly.

A těmito zásadami, které vytknuty byly, a v tom rámci - tuším - pohyboval se sl. snem a komise živnostenská a dospěly k přesvědčení, že v tomto rámci, co možná, učinily a nemožná vše že se nemůže žádati. Já sdílím politování všech pánů které vyslovili nad tím, že akce v příčině opatřování živnostníctva stroji a motory nepohybovala se zdárně, jak bylo očekáváno.

A, pánové, opět s bolestí musím konstatovati, že ne poslední příčina jest ve všeobecných poměrech hospodářských, na které spočívá namnoze netečnost našich společenstev a řemeslníctva. Jsou příklady, že ve velmi pokročilých městech jednotlivé peněžní závody šly velmi daleko, že zaručily živnostníctvu opatření strojů.

Věc ta se zmaří a zemský výbor musil tyto již povolené dotace odvolati. Prosím, velectění pánové, zemský výbor nyní zavedl v celé řadě případů jednání o tom, aby vyšetřil, proč se povolené dotace nevyřizují, a ve všech téměř případech došel k tomu poznání, že společenstva nemohla se utvořiti proto, poněvadž jsou jednotlivci, kteří to ruší z čistě sobeckých příčin. To jest, velectění pánové, příčina onoho nezdaru a zemský výbor nemůže příčinu onu tak snadno odstraniti, naopak to jest věcí samotných především společenstev, jich svazů a velkých živnostenských jednot, aby všude pečovaly o poučení oněch kruhů ať již živnostenskými instruktory aneb jinak, a aby všude samy hleděly zjednati odpomoci. A s tohoto stanoviska, pánové, jest třeba uznávati důležitost poučovací činnosti.

Co se týče kočovného poučování nepodceňuji důležitost jeho, ale má své stinné stánky, naproti tomu však poučování pokročilými živnostníky samými by mnohem více účinkovalo, nežli takovéto vnucené rozumování těch, kteří nejsou přímo instruktory.

Omezují se toliko na tyto poznámky a prosím Vás, pánové, abyste ráčili tento formální návrh zemského výboru přijmouti. Věc celá přijde zajisté k podrobnějšímu rozboru při jednáni ve druhém čtení.

Co se týče resoluce, kterou navrhl pan poslanec Opitz, jest - to sice veliké znásilnění jednacího řádu - ale přece prosím, abyste také tuto resoluci odkázali komisi živnostenské, by o ní pojednala. (Výborně!)

Nejvyšší maršálek zemský: Přejdeme k hlasování.

Wir gehen zur Abstimmung über.

Předmětem hlasování jest návrh zemského výboru, aby jeho zpráva byla přikázána komisi živnostenské a komisi rozpočtové.

Mimo to podal pan poslanec Opitz návrh, který se týká zřízení zemských učitelů kočovních a stran kterého pan referent navrhl, aby byl též přikázán komisi živnostenské.

Mám za to, že hlasování může se státi tím způsobem, že dám především hlasovati o návrhu zemského výboru, by jeho zpráva byla přikázána komisi živnostenské a rozpočtové, a pak o návrhu stran přikázání resolučního návrhu pana posl. Opitze komisi živnostenské.

Gegenstand der Abstimmung ist zunächst der formale Antrag des Landesausschusses, welcher dahin geht, das sein Bericht der Gewerbecommission und der Budgetcommission zugewiesen werde. Es hat der Herr Abgeordnete Opitz einen hinreichend unterstützten Antrag auf eine Resolution gestellt, welche sich aus die Einrichtung von Gewerbe Wanderinstructoren oder Wanderlehrer bezieht, und der Herr Referent hat den Antrag gestellt, dass dieser Resolutionsantrag gleichfalls der Gewerbecommission zugewiesen werde. Ich beabsichtige demnach, die Abstimmung in der Weise einzurichten, dass ich zuerst über den Antrag des Landesausschusses auf Verweisung seines Berichtes an die Gewerbe- und an die Budgetcommission abstimmen lasse, und dann über den Antrag, dass der vom Herrn Abgeordneten Opitz gestellte Resolutionsantrag an die GewerbeCommission gewiesen werde. Wird gegen diese Art der Abstimmung eine Einwendung erhoben?

Činí se proti tomuto způsobu hlasování námitka? Nebyla činěna žádná námitka.

Es ist keine Einwendung erhoben worden.

Dám tedy především o tom hlasovati má-li býti dle návrhu zemského výboru přikázán jeho návrh komisi rozpočtové a živnostenské.

Ich werde zunächst also über den Antrag abstimmen lassen, ob der Bericht des Landesausschusses an die Budget- und an die Gewerbecommission zugewiesen werde.

Ich ersuche die Herren, welche dem zustimmen, die Hand zu erheben.

Žadám pany, kteří s tím souhlasí, aby vyzdvihli ruku.

Návrh jest přijat

Der Antrag ist angenommen.

Nunmehr gelangt zur Abstimmung der Antrag, dass der Resolutionsantrag des Herrn Abg. Opitz an die Gewerbecommission gewiesen werde.

Dám hlasovati o tom, má-li býti návrh p. posl. Opitze přikázán komisi živnostenské.

Ich ersuche die Herren, welche dein zustimmen, die Hand zu erheben.

Žádám pány, kteří přisvědčují, aby pozdvihli ruku.

Jest přijat.

Ist angenommen.

Tím jest tento předmět denního pořádku vyčerpán.

Příštím předmětem denního pořádku jest zpráva zemského výboru o zakupování děl uměleckých.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist der Bericht des Landesausschusses, betreffend den Ankauf von Kunstwerken.

Dávám slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj přísedící zems. výboru Karel Adámek.

Slavný sněme!

Slavný sněm uložil zemskému výboru, aby do rozpočtu na rok 1901 zařadil položku 20. 000 K na zakupování děl uměleckých od umělců-výtvarníků českých anebo v Čechách zrozených, dále aby vypracoval a sněmu předložil řád ohledně utvoření zemské komise za účelem tím se zřetelem k otázkám zakupování takových uměleckých děl, výběru jejich a jejich umístění se zprávou ohledně dalšího postupu a zařaďování položky té do budoucích rozpočtů, konečně aby vstoupil v jednání s c. k. vládou, by táž k témuž účelu každoročně věnovala aspoň stejný obnos jako země.

Dostalo se mně cti zprávu zemského výboru o provedení tohoto usnesení na tomto slavném sněmu dnes zastávati.

Základní návrh, o který jde, návrh dr. Kramáře a spol., aby přispěla konečně země také touto malou dotací 20. 000 K ku povznesení umění výtvarného v tomto království, již při prvním čtení na tomto slavném sněmu byl tak zevrubně odůvodněn, že myslím, že v tomto stadiu není potřeba, abych ještě jednou opakoval, co bylo tenkrát tak výmluvným způsobem pověděno o úkolu, ku kterému se tento návrh nese, o povinnosti tohoto království, aby ku zvelebení výtvarného umění i při stísněných poměrech finančních přispělo, jak jest možno.

Nevrátím se k těmto vývodům proto, poněvadž i při druhém čtení se udá k tomu příležitost, poněvadž jest vlastně úkolem mým, abych dnes jaksi formální návrh, který je učiněn, na sněmu zastával.

Zemský výbor dle usnesení slavného sněmu dal do rozpočtu na rok 1901 položku 20. 000 K na zakupování výtvarných děl uměleckých, vyzval vládu také, aby ze státních peněz k tomuto účelu poskytla příspěvek aspoň stejnou částkou, jako příspěvek zemský, a předložil slavnému sněmu osnovu organisačních stanov zemské komise umělecké.

Základní zásadou této akce jest, aby byl podporován vývoj výtvarného umění v království českém, zabezpečením zakupování uměleckých děl pro současný vývoj umění v tomto království zvláště důležitých, rázovitých a význačných.

Při této akci nejde ani o obyčejné podporování umělců, ani o retrospektivu výtvarného umění, ale o zachování čelných děl současných umělců, jimiž by byl v galerii výtvarného umění království Českého znázorněn pokud lze, celistvý obraz vývoje umělecké tvorby soudobé.

Tomuto velkému účelu musí býti podrobeny veškeré ostatní ohledy a zájmy.

Tento úkol musí nám tanouti na mysli při řešení této vysoce důležité kulturní otázky.

Jde o to, aby velká díla domácích umělců, která jaksi jsou mezníky jeho vývoje, nezanikla, nýbrž aby zachována byla našemu potomstvu v galerii umění, a aby se na těchto základech výtvarné umění dále organicky vyvíjelo.

Při této akci nejde o obyčejnou podporu umělců výtvarných, jak si mnozí myslí, nejde o retrospectivu umění výtvarného, nýbrž jde o to, aby umělcům současně žijícím dána byla možnost, aby, když veliké dílo stvoří, měl i jistotu zabezpečenu, že to dílo bude jich vlasti zachováno; proto, pánové, navrhujeme, aby z pravidla byla zakupována toliko díla žijících umělců, jež jsou v jejich vlastnictví a jež nejsou majetkem soukromým. Proto navrhujeme, aby vynikající díla po zemřelých byla pouze tehdáž zakupována, kdyby koupěmi děl umělců žijících k zakupování povolení dotace vyčerpána nebyla, a proto také činíme návrh v odstavci šestém statutu, že poskytování podpor výtvarným umělcům i kupováním jich děl méně dokonalých jest vyloučeno. Jest důležito, aby toto rozlišování bylo zachováno; ku podporování umělcův hospodářsky strádajících jsou jiné ústavy a nemůže k tomu býti tato malá dotace.

Otázka umístnění děl zakoupených, která arciť by a také předmětem jednání v zemském výboru, jest nyní velmi zjednodušena velkodušným věnováním Jeho Veličenstva císaře a krále, který, jak povědomo, položil základ ku zřízení umělecké galerie zemské, a tím také tato otázka není na ten čas palčivou a bude zajisté příznivěji rozřešena, než se na počátku myslilo.

Po mém soudu není žádoucno, aby se při tomto prvním čtení v této čistě kulturní otázce rozvinula debata, kteráž by snad mohla zůstaviti mnohou hořkost. Omezuji se pouze na tyto poznámky a končím toliko vřelým přáním, které vznáším na rozpočtovou komisi, aby co možno s největším urychlením tuto naši předlohu vyřídila tak, aby zemský výbor mohl rychle přistoupiti k organisování a zřízení zemské komise umělecké, aby ještě v tomto roce této skrovné podpory výtvarnému umění v království Českém se dostalo.

Odporučuji návrh zemského výboru k laskavému přijetí a prosím, aby tato zpráva byla přikázána komisi rozpočtové k vyřízení (Výborně! Hlučný potlesk. )

Oberstlandmarschall: Es haben sich zu diesem Gegenstande zum Worte gemeldet und zwar gegen den Antrag des Landesausschusses die Herren Abg. Nowak und Dr. Zdenko Schücker.

Přihlásili se ke slovu proti návrhu zemského výboru jako řečníci páni posl. Nowak a Dr. Zdenko Schücker.

Ich ertheile das Wort dem Herrn Abgeordneten Nowak.

Abg. Nowak. Hoher Landtag! Es ist sicherlich rühmens- und anerkennenswert, dass in diesem hohen Landtage auch einmal der Kunst, der hehren Göttin, die unsere Herzen erfreut, gedacht wird. Ja, es möchte scheinen, als ob jetzt, wo im Reichsrathe von so vielen segensreichen und Segen bringen sollenden Arbeiten gesprochen wurde und dieselben genehmigt wurden, nie die Alpenbahnen, die Wasserstraßen, die Lokalbahnen für Böhmen, wo eine Industrieförderung im Zuge ist, als ob jetzt das goldene Zeitalter wieder einkehren wollte. Wir haben auch gehört von der munificenten Spende seiner Majestät unteres Kaisers für Kunstzwecke für unser Land Böhmen. Wir erinnern uns da an die Zeiten zurück, wo Böhmen einmal eine Stätte blühender Kunst, deutscher Kunst, war, wo der Adel Böhmens, die Sternberge, die Harrache, die Schönborn's Kunstschätze aufspeicherten und Sammlungen anlegten und auch die Klöster dies thaten. Und wenn wir heute durch Prag gehen und Kunstgeschichte lernen, so erinnern wir uns immer an das Wort: "Saxa loquuntur", die Steine reden hier, sie reden hier deutsche Geschichte, deutsche Kunst, deutsche edle, hohe Vergangenheit Der schöne Traum von der Wiederkehr dieses Zeitalters, wo Kunst, Handel und Wandel und Gewerbe aufblühen möchten, erleidet wohl eine starke Ernüchterung, wenn wir uns die Schriften, die auf unseren Pulten hier liegen, durchsehen.

Es ist da unter anderem der Jahresvoranschlag.

Und wenn wir diesen Voranschlag des hohen Landtags durchblättern, der mit einem Defizit schließt, wo aus seilten Zeilen das Gespenst des beständigen Defizits uns entgegendräut, so erinnern wir uns, wie schlecht es der Landwirtschaft geht, wie schlecht es dem Gewerbe geht. Da kann bei uns nicht der Glaube aufkommen, dass man so viel Geld übrig hat, um es auf Zwecke der Kunst aufzuwenden. Ich will damit nicht sagen, dass ich der Kunst die Förderung nicht gönne, o ja, auch die Kunst bedarf der Unterstützung und sie soll ihr gewährt sein. Wir haben in Prag ja eine Kunstakademie, wir haben eine Anstalt, die eng mit dem Kunstgewerbe zusammenhängt, aber wir vermissen an dieser Anstalt deutsche Schüler (Abg. Strache ruft: "Und deutsche Professoren. ") "Warum?

Der Deutsche ist von dieser Anstalt längst weggedrängt. Der deutsche Künstler bekommt in Böhmen keine Aufträge, das Land unterstützt ihn nicht, der Adel in Böhmen hat längst deutsch zu fühlen aufgehört, er ist ganz in das czechisch-nationale Lager übergegangen. (Abg. Anýž ruft: Ten to zná dobře!)

Meine Herren, die Kunstakademie war utraquistisch. Die Utraquisierung ist eine Czechisierung. Es ist wie immer, die Anstalt wird utraquistisch errichtet, und was geschieht? In ein paar Jahren ist sie czechisch, ultraczechisch geworden. Wir sehen auch hier in der Kunstakademie, dass die Professoren zurückgedrängt wurden, (Abg. Strache ruft: 26 Czechen und 1 Deutscher sind dort!) und dass an dieser Anstalt jetzt nur ein deutscher Professor wirkt Die Schüler gehen daher hinaus in deutsche Anstalten. Der Deutsche in Böhmen hat auch in neuer Zeit ruhmvolle Erinnerungen an die Kunst. Ich erinnere an Kandier, an Führich, Gabriel Max und viele andere. Und auch in neuester Zeit haben wir bedeutend starke deutsch-böhmische Künstlercolonien in München, Dresden, Düsseldorf, Darmstadt und Wien. Ja, meine engste Heimat zählt es zu ihrer Ehre und zu ihrem Ruhme, heute drei Künstler Namens Hegenbarth zu besitzen, Emanuel Hegenbarth aus Böhm. Kamnitz, d. Z. Maler in München, den AcademieSchüler Josef Hegenbarth aus Elbleiten in Weimar und den Bildhauer Ernst Hegenbarth aus Meistersdorf, d. Z. in Wien. Es ist nun da natürlich, dass wir, wenn wir den Bericht des hohen Landesausschusses durchlesen, dahin kommen müssen, dass die darin angeführte Subvention von jährlich 20. 000 Kronen auch unseren Landeskindern und Landsleuten zugute kommen muss. Es ist daher natürlich, dass wir die Forderung aufstellen müssen, dass diese 20. 000 Kronen national geteilt werden für deutsche Künstler und für czechische Künstler. Man spricht ja auch davon, dass durch die munificente Spende Seiner Majestät eine neue vergrößerte Kunstschule und eine Gallerie in Prag errichtet werden sollen. Meine hochverehrten Herren! Ein jeder Künstler schöpft aus feinem Volke; man sagt, die Kunst sei international, jawohl, das ist wahr, die Kunst ist international, aber der Künstler ist nicht international, der Künstler selbst ist national.

Die Seele des Volkes, aus dem der Künstler hervorgegangen und in dem er lebt, spricht aus seinen Werken. Sie haben es ja auch bei Ihren czechischen Künstlern so. Wenn wir uns die Bilder ihres Malers Uprka ansehen, so finden wir darin die rein czechische Kunst verkörpert; auch aus diesen Bildern spricht die Seele seines Volkes, und Sie können es sich zum Ruhme anrechnen, dass der Künstler diese Aufgabe so trefflich löste. Ebenso ist und soll es sein bei den deutschen Künstlern, ob Maler, Bildhauer, Musiker. Der Künstler geht im Volke auf und des Künstlers Werke athmen die Seele, das Empfinden seines Volkes zurück, und so leben Künstler und Volk in engem Verbande. Wenn daher eine Kunstschule, eine Kunstakademie, in Böhmen errichtet werden soll, so müssen wir fragen, ist für uns deutsche Landsleute, für unsere deutschen Künstler eine solche Schule in Prag möglich?

Die Antwort darauf muss lauten: "Nein, " denn wir alle wissen ja, wir sehen es täglich, wie die deutsche Wissenschaft bei Ihnen, meine Herren, in Prag ein Heim findet, wie sie nach einem Ausspruche, den Herr Dr. Kramář einmal gethan hat, "ein warmes Nest" findet. Es gehört heute ein persönlicher Muth dazu, hier in Prag ein deutscher Student zu sein, nicht nur von Seite der Studenten, sondern auch ein Muth der Väter, ihre Söhne herein ins Studium zu schicken Denn hier sind die jungen Männer jeden Tag der Gefahr ausgesetzt die größten Insulte zu erleiden.

(Posl. Hořica volá: Nepovídejte!) Ich bitte, wir haben es ja gesehen.

Der deutsche Student hat das Tragen seiner Farbenwerbürgt, sie sind ihm verfassungsmäßig und gesetzlich gewähr leistet, und erst in den letzten Tagen sind deutsche Fahnen, unsere Farben, herabgerissen worden!

(Rufe: Hört! Agb. Schreiner ruft: Und nicht etwa der Pöbel, sondern gebildete Leute haben das gethan!)

Sie wurden verboten, die Farben schwarzroth-gold, die deutsch sind, die nicht hochverräthisch sind, die der deutsche Student berechtigt ist zu führen und zu tragen, die der Reichsverweser trug zu Frankfurt und die bei uns bis 1866 eine sehr beliebte Farbe waren.

(Posl. Anýž volá: To Vy nevíte!)

Entschuldigen Sie, ich habe nicht das Vergnügen, Sie zu verstehen.

(Posl. Anýž volá: Vždyť je to Čech!)

Herr Dr. Herold ist dann auch ein Deutscher; wenn es dem Namen nach geht, haben Sie viele Deutsche unter den Czechen. Also ich bitte, dieses alte Gewäsch sollten Sie als vernünftiger Mann doch bleiben lassen!

Hoher Landtag! Insbesondere der Künstler braucht Freiheit. Der Künstler muss seiner Phantasie freien Lauf lassen er kann nicht eingeengt sein durch polizeiliche Bewilligungen oder durch polizeiliche Verordnungen.

Deswegen kann meiner Ansicht nach ein deutscher Künstler in diesem Prag nach den Grundsätzen, wie sie hier herrschen, nicht existiren. Er kann hier nicht zum Heile seiner Kunst und seiner Nation wirken.

Deswegen muss ich auch hier schon von vornherein, wenn diese Kunstgallerie zu Stande kommen soll, die Forderung Namens meiner Partei stellen, dass eine deutsche Kunstschule nur in den deutschen Landen Böhmens existiren soll. Sie werden mir einwenden, eine solche Gallerie und Schule kann nur in der Hauptstadt existiren. Sehen Sie nach Deutschland, wo Kunstlerschulen in Darmstadt, Düsseldorf Weimar u. s. w. sind.

Wie prosperiren diese, wo der Künstler direkte Eindrucke aus der Natur empfangt, wo er deutsche Landschaften vor sich sieht, wo deutsches Leben und Weben sich vor ihm aufthun! Dort, wo er aufgeht in seiner Nationalität, dort kann er nur wirken zum Heile der Kunst und seiner Nation!

Ich erlaube mir daher zu schließen, und folgende Resolution zu empfehlen, welche der hohe Landtag annehmen möge:

Der hohe Landesausschuss wird aufgefordert, in seinen Berichten, betreffend den Ankauf von Kunstwerken, wie auch in das vorgeschlagene Organisationstatut der Landeskunstcommission den Zusatz aufzunehmen, dass der zum Ankaufe von Sterken der bildenden Kunst bewilligte Betrag von 20. 000 Kr. an die beiden Nationalitäten im Lande aufgetheilt werde, und dass ebenso die Landeskunstcommission aus zwei der Nationalität nach getrennten Sektionen zu bestehen habe. (Bravo, Lebhafter Beifall).

Oberstlandmarschall: Ich erlaube mir zu bemerken, dass sich unterdessen zwei Redner zum Worte gemeldet haben, nämlich die Herren Abg. Hořica und Pippich, und zwar beide pro.

Nachdem jetzt ein Redner gesprochen hat, welcher gegen die Anträge eingetragen war, gelangt nunmehr zum Worte der erste für den Antrag eingetragene Redner. Es ist das der Herr Abgeordnete Hořica.

Dovoluji sobě sděliti se slavným sněmem, že se mezi tím přihlásili dva páni řečníci pro návrhy komise, a sice pan poslanec Hořica a pan dr. Pippich; a jelikož nyní řečnil jeden pán proti návrhu zemského výboru, přijde nyní k řeči p. posl. Hořica.

Dříve však učiním dotaz na podporu stran resoluce, kterou navrhl p. poslanec Nowak.

Ich werde zunächst bezüglich der vom Herrn Abgeordneten Nowak beantragten Resolution die Unterstützungsfrage stellen.

Dieselbe lautet: Resolution: Der hohe Landesausschuss wird aufgefordert, in feinen Berichte, betreff, den Ankam von Kunstwerken, wie auch in das vorgeschlagene Organisationsstatut der Landeskunstcommission den Zusatz aufzunehmen, dass der zum Ankaufe von Werken der bildenden Kunst bewilligte Betrag von 20. 000 Kronen an die beiden Nationalitäten im Lande aufgeteilt werde, und dass ebenso die Landeskunstcommission