Hospodář skutečně vydal se asi 17. května t. r. do Tábora a zde prosil za poshovění dvou měsíců, že obdělá si pole, nabude mrvy, býčky že se spraví, že je pak prodá a daň zaplatí. Než zde dostalo se mu odpovědi, že dražba na býčky jest již ustanovena, že nutno by bylo žádost podati do Prahy a aby si šel k advokátovi, jichž jest v Táboře dosti. V. Kubů arci namítal, že sežene sotva na živobytí a že nemá peněz na porady u advokáta a že slyšel, že daně až do žní se budou čekat. Veškeré námitky však ničeho nepomohly a p. Kubů obdržel výměr, že býčci budou mu exekučně vzati a prodáni. V této své tísni ucházel se pan Kubů o pomoc u sousedů a přátel. Tito jej však uchlácholili, že když má až na výměnek rodičův grunt čistý, se mu nic nestane, leda že dají mu vtěliti dlužné daně, tedy 117 korun, do knih.
Tak nadešel den 14. června t. r. Hospodář s manželkou pracovali v zahradě, když kol 10. hod. dopolední přišel exekutor Novotný s dvěma četníky ze Zelče, závodčím Naxerou a četníkem Pavelkou. Exekutor Novotný zavolal hospodáře a prohlásil, že jde pro býčky, aby je odvedl do Soběslavi na prodej.
Hospodář po slovech těch šel, uzavřel chlév na klíč a pravil, ze nevydá býčky, že platil osm let správně daně, ale nyní že se mu vedlo zle. Nabízel domek a pole do zástavy, protože by bez dobytka přišel úplně v nivec. Také žena jeho prosila exekutora za poshovění, slibovala, že peníze sežene od švakra, jen býčky aby jim nechali. Také vetchý dědeček s babičkou výměnkářkou se sepjatýma rukama a pro Boha prosili za smilování a poshovění. Avšak odpověď byla stále stejně krutá: "Buďto zaplatíte 117 korun nebo odvedeme býčky do Soběslavi na trh. "
Rozčilení hospodářovo rostlo, tak že za chvíli jako by bez smyslu, volal: "Já býčky nedám a raději zahynu hned, nežli abych přišel s rodinou v nic. Nemám-li dobytek, co jsou mi platný pole ?... " Tak volal a postavil se ku dvéřím u stáje.
Samo sebou se rozumí, že příchod četníků do dvorka vyvolal v celé vsi nemalé vzrušení a přivábil téměř půl vsi ku plotu. Mezi občany počalo se ozývati reptání. Četníci proto poslali obecního hajného a strážníka Václava Soukupa ze Skalice do Soběslavi pro dva další četníky na výpomoc. Asi za 2 hodiny nanejvýš trapného čekání přišli četníci Kožíšek a Sýkora. V době té hospodář s rodinou pracovali v zahradě a V. Kubů pokusil se také někde sehnati peníze, leč vrátil se s nepořízenou. Na místě oběda vypil trochu kořalky.
Manželé Kubů přivítali nově přišedší četníky zdvořile. Než sotva že vyšel Vojtěch Kubů na dvorek ku stáji, vrhli se naň oba četníci a porazili jen na zem. Nastal krutý zápas, při kterém byl hospodáři rozerván vrchní šat i košile. Žena i matka hospodáře srdcelomně naříkaly a bědovaly a vetchý výměnkář padl na zem. Neví se, zdali jej snad někdo strčil nebo zda rozčilením upadl v bezvědomí. Četníci, kteří drželi hospodáře na zemi, snažili se jej spoutati. Vojtěch Kůbů měl již také želízko na levé ruce a četník chtěl mu již upnouti také ruku na pravou. Hospodář, statný to, velký a svalnatý muž, vida, že exekutor vylamuje již dvéře ve stáji, vzepřel se v největším rozčilení, v němž se nalézal, oběma četníkům, rozrazil je od sebe a skočil ke dveřím stáje, maje stále pouto na levé ruce. Matka i manželka bránily jej svými těly a chlácholily rozkaceného hospodáře, který v rozčilení nejsa sebe mocen, sípal a chroptil, jako by smyslů byl zbaven. Křičel a volal, že jeho ruce jsou poctivé a že nedá si na ně přiložiti železa, jež jsou pro zloděje!... Při tom oháněl se rukama i řetízkem. Také nadávka se v nejvyšším rozčilení ozvala z jeho úst a platila četníkům. Četníci postoupili k hospodáři Vojtěchu Kubů a snažili se odtrhnouti od něho ženu a matku, při tom jeden z četníků tasil šavli a udeřil plochou hospodáře do levého ramene. V tom chtěl již četník seknouti Kubů do hlavy, leč věrná žena jeho rukou chránila lebku svého manžela a volala: Do hlavy ho nesekejte!.... Leč rána již dopadla. Nebohá žena byla ťata do pravé ruky a zraněny jí tři prsty na pravé ruce. Prostřední prst byl skoro úplně přeseknut, tak že visel jen na kůži. Ranou tou byl také četník Sýkora zasažen a zraněn do krve na ruce. Četník snažil se totiž odtrhnouti ruku pani Kubů, jíž držela muže za hlavu a kolem krku.
Četníci s napřaženými bodáky stáli asi na 2 metry od hospodáře a hrozili, že užijí zbraně, jestli se ihned nevzdá. Vojtěch Kubů spatřiv ženu svou krvácející od rány šavlí četníka, nebyl již sebe mocen. Jedním skokem byl ve stáji, zde uchopil u dveří stojící vidle, jichž chtěl užiti k obraně a křičel, že býčkové budou odvedeni jen přes mrtvolu jeho. Manželka jeho skočila za ním do stáje, kryla muže svým tělem proti namířeným karabinám četníků, volajíc, že zemře s mužem. Muži svému vyrvala vidle z ruky a zahodila je ve stájí volajíc: Pro Boha, lidé! Pamatujte se! Při tom sepjatýma rukama prosila četníky. Tito odvlekli ji však stranou a vytlačili hospodáře od dveří chléva. Četníci vyměnili několik slov a závodčí Naxera dal povel,, Feuer - pal!" rána houkla a hospodář Kubů zasažen, svalil se na zem. Ránu tu vypálil z karabiny četník Kožíšek.
Lid na návsi shromážděný již dříve, vida zápas Kubův s četníky a do krve zraněnou ruku jeho ženy, hlasitě projevoval svou nevoli a roztrpčení. Nyní po vypálení střelné rány propukl v křik a zle láteřil na četníky. Tito jali se lid rozrozháněti a vyhrožovali zbraní a střelbou.
Někteří sousedé pozvedli hospodáře Kubů, jenž byl v bezvědomí a odnesli ho do světnice a uložili ho na postel.
Četníci poslali pro lékaře dra Lepaře do Soběslavi a exekutor Novotný odvázal býčky a vyváděl je ze dvorka, ubíraje se do Soběslavi s četnickou asistencí.
Lékař přijel, ohledal rány hospodářovy a shledal, že kule z manlicherovské karabiny projela hospodáři obě nohy ve svalstvu stehenním a že zranila mu šourek. Zranění uznal za těžké, nikoliv za smrtelné. Hospodyně má prostřední prst přeťatý, dle výroku lékaře, prst ten, ač-li oň nepřijde, zůstane jí chromý. Rány na obou sousedních prstech jsou menší, ale také těžké. Lékař obvázal oba zraněné a nechal je v domácím ošetřování.
Paní Kubův ještě téhož dne opatřila si potřebný obnos od mladšího bratra hospodářova, pana Jos. Kubů ve Skalici a zaplatila hned druhý den dlužné daně i s útratami 125 K, tak že dostaly zase býčky. Leč při tom bylo shledáno, že exekutor odvedl jiné býčky, kteří nebyli zabaveni a sice ty, jež koupili manželé Kubův loni, k ostatním pěti kouskům svého dobytka.
Druhého dne arci pátrali četníci v obci, kdo súčastnili se vzpoury na návsi.
Smutná, politování hodná příhoda tato bude míti arci ještě nejen pro členy rodiny Kubů, ale i pro celou řadu občanů skalických nemilé následky v zápětí.
Oběma raněným manželům Kubů daří se poměrně dobře a rány jejich se hojí bez značného jitření.
Vylíčený případ svědčí o sesurovění c. k. berního úřadu v Soběslavi, svědčí o nelidskosti exekutora Novotného, závodčího Naxery, četníka Kožíška.
I táží se podepsaní:
Jest Jeho Excellence pan místodržitel ochoten celou záležitost objektivně vyšetřiti a přičiniti se o to, aby jak exekutor, tak četníci byli náležitou měrou potrestáni?
Jest dále ochoten postarati se o to, aby daň pozemková od rolnictva v této době vůbec vymáhána nebyla?
Karel Prášek a soudruzi.
Nejvyšší maršálek zemský: Odevzdám tento dotaz J. E. panu místodržiteli.
Ich werde diese Interpellation an S. E. den Herrn Statthalter leiten.
Páni poslanci Ladislav Dvořák a soudruzi mne odevzdali dotaz k Jeho Excellenci panu místodržiteli.
Die Herren Abg. Dr. Ladislaus Dvořák und Gen. haben mir eine Interpellation an Se. Excellenz den Herrn Statthalter überreicht.
Žádám, by tento dotaz byl přečten.
Sněmovní sekretář Höhm (čte): Dotaz poslance JUDra Ladislava Dvořáka a soudruhů k Jeho Excellenci místodržiteli v království českém, hrab. Coudenhovovi.
Vaše Excellence!
Poslední úřední sčítání lidu, provedené ke dui 31. prosince 1900, vyvolalo v občanstvu českém veliké vzrušení, jakmile rozšířily se ve veřejnosti spolehlivé zprávy, jak toto sčítání lidu dělo se v krajích převahou obyvatelstva německých.
Tak spolehlivými informacemi zjistilo se, že v politickém okrese Ašském, a to v samém městě Aši děl se hrubý nátlak na občany národnosti české, by se při sčítání lidu přihlásili k obcovací řeči německé. Tím stalo se, že bylo vyhlášeno, že pouze jediná osoba, služka Cecilie Paaunerova odolala nátlaku a přihlásila se k obcovacímu jazyku českému, kdežto spolehlivými zprávami soukromými zjištěn v Aši počet 150 osob české národnosti. Touž cestou zjistilo se, že v pohraničních obcích okresu ašského a to v Neuhausenu, v Oberreuthu, Haslavě, Wernersreuthu atd. žiji Čechové, ve veřejných výkazech nezaznamenáni s českou obcovací řečí.
Dle zpráv došlých z politického okresu chebského, také zde děl se při posledním sčítání lidu nepřípustný nátlak na občany české národnosti za tím účelem, aby jim znemožněno bylo volně se přiznati k obcovacímu jazyku.
V městě Chebu byla česká menšina již v r. 1897 pronásledována a znásilňována. Přes následky německé proskripce žilo v Chebu dle soukromých zpráv, jimiž disponujeme, v době posledního sčítání lidu skoro 200 osob českých, kdežto dosavadní výkazy úřední udávají jich 158, vojáky české národnosti počtem 92 v to zahrnuje; dle toho bylo by v Chebu napočteno úředně o 134 Čechů méně, nežli jinak bylo zjištěno. Jest pak známo, že zvláště při sčítání lidu prováděl se se strany německé hrubý terrorismus.
V Schönbachu byli se strany německé označeni jako Čechové pouze místní farář a továrník p. Boček, kdežto fakticky Žije tam 45 Čechů.
V politickém okresu planském, a to v Kynžvartě, sídle okresního soudu, kde napočteno 14 Čechů, německé časopisy pranýřovaly dva úředníky, soudního adjunkta p. Wachsmanna a adjunkta berního úřadu p. Konečného, že se odvážili přiznati se za Čechy.
V politickém okrese Kraslickém z téže příčiny donucováni kněží-Čechové, na př. ve Frühbussu, v politickém okrese jáchymovském v Blatné, v politickém okrese kraslickém v Rotově. Je oprávněna obava, že ve všech jmenovaných tuto místech obyvatelé českého jazyka byli namnoze vymýtěni za sčítacích archů jako Čechové, jen z toho důvodu, by zachován byl domnělý německý ráz jmenovaných míst.
Vzhledem k uvedeným zde faktům a stížnostem táží se podepsaní: Co zamýšlí c. k. vláda učiniti, by nesprávnosti při sčítání lidu, které se staly, byly rektifikovány ?
V Praze, dne 20. června 1901.
Dr. Lad. Dvořák a soudruzi.
Nejv. maršálek zemský: Páni poslanci Dr. Dyk a soudruzi mně odevzdali návrh.
Die Herren Abg. Dr. Dyk und Gen. haben mir einen Antrag überreicht.
Žádám, by tento návrh byl čten.
Sněmovní sekretář Höhm (čte): Návrh poslanců Dra. Dyka, Josefa Kováříka a soudruhů na změnu § 70. zřízení obecního pro království České ze dne 16. dubna 1864. č. 7. zák. zem.
Slavný sněme, račiž se usnésti:
I. Přiložený návrh zákona na změnu § 70. zřízení obecního pro království České se schvaluje.
II. V ohledu formálním budiž návrh tento přikázán komisi pro záležitosti obecní a okresní.
Zákon,
daný dne... platný pro království české, kterým se mění § 70 obecního zřízení ze dne 17. dubna 1864.
"K návrhu sněmu Mého království Českého ustanovuji takto:
Čl. I.
§ 70 zřízení obecního pro království české zrušuje se v nynějším znění a bude zníti takto: § 70.
Co se toho týče, zdali občané mají právo k účastenství v užitcích statku obecního a kterou měrou práva tohoto užívati mohou, spravovati se jest obyčejem posavadním, jemuž nebylo odporováno, s tím však obmezením, aby žádný občan, jenž má právo k užitkům, nebral z obecního statku většího užitku, nežli pro dům a statek zapotřebí má, leč že by zvláštní titul právní dopouštěl z toho výjimku. Užívání takové může býti i nepřímé, když se obecním statkem udržují takové instituce (jako na př. obecní kováři, pastýři atd. ), jichž vydržování pro oprávněné z hospodářských ohledů je potřebné. Změna kultury i trvalá - nemá za následek ztrátu požitkových práv.
Pokud by ale nebylo obyčeje takového, má výbor ustanovením zvláštním účastenství v užitcích statku obecního vyměřiti, šetře v tom nařízení výše položených. Při tom může se ustanoviti, že jen ten má míti účastenství v užitcích, kdo platí jistou roční dávku a na místě nebo vedle této dávky zapraví jisté vkupné.
Ve formálním ohledu se navrhuje odkázání návrhu komisi pro obecní a okresní záležitosti.
V Praze, dne 20 června 1901,
Dr. Dyk a soudruzi.
Nejvyšší maršálek zemský: Naložím s tímto návrhem dle jednacího řádu.
Ich werde diesen Antrag der geschäftsordnungsmäßigen Behandlung unterziehen
Pan posl. Brdlík mně odevzdal interpelaci k Jeho Excellenci p. místodržiteli.
Die Herren Abg. Brdlík und Gen. haben mir eine Interpellation an Se. Excellenz den Herrn Statthalter überreicht.
Žádám, by tento dotaz byl čten.
Sněmovní sekretář Höhm (čte): Interpelace posl. Brdlíka a soudruhů na jeho Excellenci p. místodržitele.
V dnešním čísle časopisu Nár. Listů jest zpráva o zranění domkáře Vojt. Kubového střelnou ranou naň četníkem vypálenou, kteréžto poranění se mělo státi při výkonu exekučním za příčinou nedoplatku daně. Ježto jest to tak neobyčejný případ, že zasluhuje všechnu pozornost veřejné správy, zvláště v tom směru, jestli dotyčný četník nepřestoupil tím svou pravomoc a nevyvolal takto v lidu oprávněné jitření; tážeme se Vaší Excellence, jest-li má o této trapné události příslušnou zprávu, dále, jest-li bylo učiněno opatřeni, aby v případě porušení zákona byl vinník co nejrychleji potrestán, a hodlá-li učiniti opatření, aby se takovéto neblahé případy neopakovaly.
Brdlík a soudruzi.
(Posl. Barták volá: Bezpříkladná surovost! Pro pár zlatých zabiti člověka!)
Nejvyšší maršálek zemský: Odevzdám tento dotaz k J. Ex. panu místodržiteli a učiním rovněž tak v příčině oněch dotazů, o kterých jsem to výslovně nepodotkl.
Ich werde diese Interpellation an Seine Excellenz den Herrn Statthalter leiten und werde denselben Vorgang auch bei allen jenen Interpellationen einhalten, bezüglich welcher ich etwa diese Bemerkung noch nicht ausdrücklich ausgesprochen habe.
(zvoní): Přejdeme k dennímu pořádku. Wir gehen zur Tagesordnung über.
Prvním předmětem denního pořádku jest první čtení zprávy zemského výboru s rozpočtem zemským na rok 1901.
Der erste Gegenstand der Tagesordnung ist die erste Lesung des Berichtes des Landesausschusses mit dem Landesvoranschlage für das Jahr 1901.
Berichterstatter ist der Herr Dr. Urban.
Ich ertheile dem H. Berichterstatter das Wort.
Landesausschussbeisitzer Dr. Karl Urban: Hoher Landtag! Der Landesausschuß hat in der ersten Sitzung dieser Session den Landesvoranschlag für das Jahr 1900 dem hohen Hause vorgelegt.
Aus demselben geht hervor, dass das Gesammterfordernis 50. 294, 000 Kronen, die eigene Bedeckung 3, 691. 000 Kronen, demnach der Gesammtabgang 46. 602. 000 Kr. beträgt. Gegenüber jenem Berichte, welchen der Landesausschuß anlässlich der Vorlage des Budgetprovisoriums vorgelegt hat, ergibt sich, dass beim Gesammterfordernis eine Steigerung von 2, 071. 000 Kronen eingetreten ist. Dieselbe erklärt sich, wie auch int Berichte hervorgehoben wurde, dadurch, dass zunächst das Mehrerfordernis, welches mit der provisorischen Regelung der Lehrergehalte verbunden ist und welches sich auf 2, 347 0 0 Kronen beziffert, eingestellt wurde und dass ferner der Landtag am Schlusse des vergangenen Jahres noch Nachtragcredite bewilligt hat, welche insgesamt einen Betrag von 107. 000 Kronen ausmachen; dagegen ist aber eine Verminderung eingetreten und zwar im Betrag von 381. 787 Kronen, und damit hat es folgende Bewandtnis:
Ich habe mir erlaubt, bereits im vergangenen Jahre darauf aufmerksam zu machen, dass es überhaupt nicht möglich ist, ein klares Bild über unseren Landeshaushalt zu erhalten, insolange die Creditgebahrung mit diesen passiven Dotationsresten von einem Jahre aus das andere hinausgeschoben wird.
Diese Passiv-Creditreste haben bereits im vergangenen Jahre einen Betrag von 5 Millionen Kronen ausgemacht, welcher aus dem Cassaüberschuss gedeckt werden musste. Nun hat allerdings der hohe Landtag im vergangenen Jahre beschlossen, diese schwebende Schuld abzuschaffen, indem die Übertragung dieser Creditreste in die laufende Gebarung einzustellen sei, und sämmtliche Creditreste mit dem 31. Dezember 1900 als verfallen erklärt wurden. Allerdings ist der hohe Landtag in der Sitzung vom 27. Dezember vergangenen Jahres wieder von diesem ursprünglichen Beschluss abgewichen und hat neuerdings beschlossen, es möchten, provisorisch allerdings, nur für das laufende Jahr die betreffenden Creditreste trotz alledem in die laufende Gebarung übertragen werden. Mit Rücksicht darauf und im Hinblick auf den ersten Beschluss ergibt sich die Nothwendigkeit vorzusorgen, so dass gewisse Credite, auf welche besondere Rücksicht zu nehmen wäre, neuerdings in das Budgetprovisorium eingestellt werden mussten. Mii Rücksicht auf den letzten Beschluss aber konnte die Streichung dieser Credite erfolgen.
Der Gesammtabgang beträgt 46, 602. 000 Kronen und hat feine Deckung zu finden zunächst im Betrage der Landesumlage von 36, 589. 000 Kronen und dann in den Überweisungen ans der Personaleinkommensteuer im Betrag von 1, 480. 000 Kronen.
Es ergibt sich sonach ein Defizit von 8, 534. 000 Kronen, zu dessen Deckung das im Vorjahre bewilligte Anlehen im Betrage von 6 Millionen Kronen herangezogen werden soll, während der Rest von 2, 534. 000 Kronen gedeckt werden soll einmal durch die Überweisung aus der Branntweinsteuer und ferner durch eine zweiperzentige Erhöhung der Umlage, welche jedoch, wie bemerkt, lediglich von der Majorität des Landesausschusses votirt wurde.
Ich möchte noch den vorliegenden Bericht in einer Richtung ergänzen. Es ist darin eine Post nicht aufgenommen, und zwar die Ziffer der Nachversteuerung aus dem Branntwein.
Es ist heute noch nicht sicher, welcher Ertrag diesbezüglich dem Lande zufließt. Es dürfte ungefähr der Betrag von 400000 bis 600. 000 Kronen sein, um welchen sich demnach das gegenwärtige Budget noch ausbessern dürste.
Bei der Betrachtung dieses Voranschlages dürfte wohl niemand sich der Empfindung entziehen, dass die Finanzen unseres Landes sich in einem bedenklichen Zustand befinden, und dass derselbe voraussichtlich einen geradezu krisenhaften Character annehmen wird.
Wenn nämlich die dringliche Notierung der Lehrergehaltserhöhung vom Landtage vollzogen sein wird, wenn der Landtag eine Beitragsleistung für die Canäle beschlossen haben wird, ist anzunehmen, dass wir in Zukunft mit einem Defizit von 17 Millionen Kronen zu rechnen haben werden.
Nun ist es gewiss von hohem Interesse zu sehen in welcher Weise in der letzten Legislaturperiode der Finanzbedarf und das Gesammterfordernis angewachsen ist. Es ist das eine Erscheinung, welche mit dem materiellen, wirtschaftlichen Entwicklungsbedürfnis der Bevölkerung in ganz naturgemäßem Zusammenhang steht.
Im Jahre 1895, also bei Beginn der gegenwärtigen Legislaturperiode betrug unser Erfordernis 35, 708. 000 Kronen. Es steigerte sich dann auf 38, 500. 000, auf 42, 300. 000, auf 47 Millionen, auf 49 Millionen und weiter hinaus auf 50, 325. 000 Kronen. Es ist demnach in den letzten 6 Jahren eine Steigerung eingetreten um 14, 616. 000 Kr. beziehungsweise seit dem Jahre 1895 ist das Gesammterfordernis um 41 Percent gestiegen und die jährliche Acrescenz macht 2, 436. 000 Kronen aus.
Der präliminierte Volksschulauswand ich bemerke, das sind nur Ziffern des Präliminares - betrug im Jahre 1895 17, 209. 000 Kronen, erreichte im Jahre 1900 den Betrag von 22, 647. 000 Kronen und es ist demnach eine Vermehrung von 4, 439. 000 Kronen zu verzeichnen. Die präliminierte Landesumlage ist von 23 Millionen Kronen auf 37, 94. 000 gestiegen.
Aus diesem Ziffernmaterial ergibt sich nun die interessante Tatsache, dass die Ausgaben im Landeshaushalte mit der Zunahme des Erträgnisses der Umlagen ziemlich gleichen Schritt halten, dass aber allerdings diese letztere nicht ausreicht, um das chronische Defizit, welches im Durchschnitt der letzten Jahre 7, 300. 000 Kronen beträgt, zu begleichen.
Nun allerdings stellt sich der reelle Erfolg der Gebarung weitaus günstiger, und das, möchte ich sagen, ist doch ein gewisser Lichtpukt in der Finazgebahrung unseres Landes.
Nämlich der Gesammterfolg blieb hinter dem Präliminare zurück, weil einzelne Credite überhaupt unverwendet blieben, aber namentlich ergibt sich, dass das Einzahlungs ergebniss bei der Landesumlage das Präliminare weitaus überschritt.
Diesem Umstände ist es zuzuschreiben dass jenes Darlehen, welches der hohe Landtag im Jahre 1898 bewilligt hatte und welches 6, 000. 000 Kronen betrug, ausgereicht hat für die Gebarung sowohl im vergangenen Jahre als auch im heurigen Jahre und dass von diesem ganzen Betrage nur ein Betrag von 3, 800. 000 Kronen in Anspruch genommen wurde, so dass heute noch aus diesem Anlehen ein Betrag von 2, 800. 000 Kronen erübrigt.
Es war daher überflüssig zur Realisierung des im Vorjahre beschlossenen Darlehens von 6, 000. 000 Kronen zu schreiten.
Nachdem nun infolge des vorjährigen Landtagsbeschlusses der hohe Landtag eine neuerliche Anleihe von 6, 000. 000 Kronen bewilligt hat, so stehen für die Gebarung des laufenden Jahres gegenwärtig 8, 880. 000 Kronen zur Verfügung.
Infolge der ungünstigen Verhältnisse des Anlagemarktes war es allerdings nicht möglich, zur Realisierung dieses Anlehens zu schreiten, aber Dank des Entgegenkommens von Seite der Landesbank, welche Vorschüsse u. zw. zu sehr annehmbarem Zinsfuße gewährte, ist es gestattet jenen Moment abzuwarten, wo es möglich ist mit Rücksicht auf die Gestaltung der Verhältnisse das Anlehen in entsprechender Weise und zu einem besseren Zuzählungscurse zu realisieren.
Der Stand sämtlicher Landesschulden stellt sich gegenwärtig auf 48, 000. 000 Kronen.
Nun, diese statistische Betrachtung des Landeshaushaltes leitet naturgemäß hinüber zur Würdigung jener Motive, welche die traurige Lage unserer Landesfinanzen verursacht haben.
Vom finanzpolitischen Standpunkte kann man nur sagen, dass die Disharmonie zwischen dem Erfordernisse und dem EinnahmeBudget lediglich darauf zurückzuführen ist, dass jene Steuerquellen, aus denen das Land schöpft. sowohl der breiten Grundlage ermangeln, und dass dieselben auch nicht die entsprechende Expansionsfähigkeit mehr besitzen.
Bezüglich der Realsteuern ist es gewiss, dass wir heute an der Grenze der Leistungsfähigkeit angelangt sind. Es lässt sich aber ferner nicht in Abrede stellen, dass die Verschlimmerung der Landesfinanzen als Nachwirkung jener Änderungen im Steuerwesen zu betrachten ist, die als Folge der im Jahre 1896 beschlossenen Reform der direkten Steuern eingetreten sind.
Für die Entgänge, welche nämlich den Ländern theils durch die Einschränkung, theils durch den Wegfall der Umlagebasis erwachsen sind, bietet die Überweisung aus den Personaleinkommensteuern keinen genügenden Ersatz.
Die Vertröstung aus die Zukunft kann auch in dieser Beziehung keine entsprechende Beruhigung bieten.
Denn bekanntlich kann eine Erhöhung dieser Überweisungsbeträge erst dann eintreten, wenn jene im Finanzplane vorhergesehene Etappe erreicht sein wird, wo es ermöglicht ist, aus den erreichten Überschüssen die Maximalbeträge der Nachlässe zu bestreiten.
Nun waren allerdings die Einzahlungsergebnisse in der ersten Veranlagungsperiode derart günstige, dass es möglich war, diese Maximalnachlässe bei den Realsteuern und bei der allgemeinen Erwerbsteuer durchzuführen und dass bei weiterem Steigen der Personaleinkommensteuer lediglich eine Reducirung des Steuerfußes bei den der öffentlichen Rechnungslegung unterliegenden Unternehmungen in Frage kommt.
Dessenungeachtet wäre es meiner Ansicht nach trügerisch, sich der Hoffnung hinzugeben, dass jener Zeitpunkt, wo den Ländern größere Überweisungen zukommen, in der Nähe steht.
Denn, wie ein Blick in den Staatsvoranschlag zeigt, ist nämlich jenes Präcipuum, welches der Staat vorweg aus diesen Mehrüberschüssen für sich in Anspruch nimmt, nur um ein Geringes kleiner als das gesammte präliminirte Mehrerträgnis betreffs dieser Überschüsse, sodass eigentlich eine jede Steigerung des Personalsteuerergebnisses nur in erster Reihe der Staatscassa zugute kommt. Ganz abgesehen davon setzt eine derartige Mehrüberweisung an die Lander vor allem voraus, dass keine Störung im Finanzplane eintritt. Nun hat sich aber bereits heuer die Nothwendigkeit ergeben, bei der Rentensteuer gewisse Erleichterungen eintreten zu lassen. Es wird auch ferner nicht zu umgehen sein, dass bei der Hausclassensteuer und dass bei der Hauszinssteuer eine gewisse Ermäßigung eintritt und ferner wird wohl mit Rücksicht aus den Umstand, dass die Besteuerung unserer Aktiengesellschaften eine derartig hohe ist, wie sie keine Gesetzgebung der Welt kennt, sich die Nothwendigkeit ergeben, auch bei dieser Steuer zu einer Revision des Steuerfußes zu schreiten. Mit Rücksicht auf diesen Umstand ist demnach für die nächsten Jahre eine sehr geringe Aussicht vorhanden, dass überhaupt diese Überweisungen aus der Personaleinkommensteuer eine Steigerung erfahren können. Es ist ferner richtig, dass durch die in den bezüglichen Finanzgesetzen vorgeschriebene Verrechnung des Auftheilungsschlüssels von Zweigniederlassungen, deren Stammfirmen in anderen Ländern sich befinden, eine Schädigung der Landesfinanzen eintritt.
Stante lege wird es aber bis zum Jahre 1909, wo die Revision der Finanzpläne erfolgen soll, wohl kaum möglich sein, eine diesbezügliche Remedur eintreten zu lassen.
Bekannterweise soll im Jahre 1909, bis zu welchem Zeitpunkte ja auch das jüngst beschlossene Branntweinsteuergesetz in Geltung steht, die Frage der Ausgestaltung des Finanzsystems der Länder und der übrigen Selbstverwaltungskörper und zwar in organischem Zusammenhang mit dem Finanzsystem es Staates in ein akutes Stadium treten, und dann erst wird auch die Frage der Überweisung der Realsteuern an die Länder und autonomen Körper zur praktischen Diskussion gelangen. Ob aber angesichts der fortschreitenden Zerrüttung der Landesfinanzen, und zwar sämtlicher Kronländer und auch der Gemeindefinanzen es möglich sein wird, eine lange Befristung der Reform der autonomen Finanzgebahrung zuzulassen, erscheint mir allerdings sehr fraglich.
Nun hat der Landesausschuß wiederholt Gelegenheit genommen, mit der Regierung über die Maßnahmen zur Herstellung des Gleichgewichtes im Landeshaushalte in Verbindung zu treten.
Aus dem hierüber geführten Schrift wechsel geht hervor, dass nach Ansicht der Regierung neue Landeseinnahmen vorwiegend auf dem Gebiete der Consumsteuern zu suchen wären, in welcher Beziehung bereits durch Votierung der erhöhten Branntweinsteuer und deren Überweisung der erste Schritt gemacht wurde.
In Betreff der Bierauflage, welche bekanntlich der Landtag im Jahre 1892 abgelehnt hat, muss allerdings konstatiert weiden, dass, wie sich aus den Verhandlungen des Branntweinsteuerausschusses ergibt, die Regierung derzeit nicht die Absicht hat, dem Reichsrathe einen Gesetzentwurf vorzulegen, womit die Einführung eines für alle Länder geltenden und gleichmäßigen Zuschlages zur Biersteuer in Aussicht genommen werden könnte.
Gegen die Einführung einer selbständigen Landesverbrauchsauflage aus Bier,