Jsem pánové přítelem toho, by se předměstí spojila s Prahou a vřele bych si přál, aby se to uskutečnilo Ale mám za to, že, jestli se tato předloha uskuteční, bude tím navždy odzvoněno spojení ostatních předměstí, poněvadž se nebude jeviti nižádná náchylnost ostatních obcí, rovněž takovým způsobem ve věci té nastoupiti, jako obec libeňská a nebude se jeviti náchylnost se strany ministra financí, vůbec přijíti nějakým způsobem vstříc, když uváží, že to může dostati, aniž by nejmenší koncesse se strany své učinil. Já si myslil provedení této věci tak, že by se byla jednotná daň pro velkou Prahu vymohla, která by snad byla něco menší než je daň nynější v Praze a o něco větší než je v předměstích. Ta stanoviska byla by se mohla sblížiti a bylo by se mohlo dojíti k uspokojivému výsledku.

Myslím, že finanční zpráva může býti úplně spokojena s tím, když dostane to, co má již nyní. Jestli to platí ten neb onen, na věci ničeho nemění, ale chceme-li toho dosáhnouti, musí se spojení státi najednou, my musíme k tomu působiti, aby zde finanční správa učinila koncesse v tom smyslu, aby zdanění mohlo býti jednotné v celé Praze.

Pokud se strany finanční správy není nejmenší náchylnosti přijíti vstříc, pokud mám věc za beznadějnou a té náchylnosti nebude, když se s jedné strany všechna zbraň dá z rukou, když se přistupuje na všecky požadavky, aniž by se nejmenší jen pokus učinil, aby se jakési ústupky se strany finanční správy vyzískaly.

Jest to velkým poškozením nejen Prahy ale i Libně samé a nevím, zdali se tam záhy názory nezmění, až se dostaví důsledky. Mimo to se poukazuje také ve zprávě zemského výboru k tomu, že jest to případ, kterého snad v celých Cechách a ani v celém Rakousku nikdy nebylo, aby se spojovala obec, která nemá pražádného spojení s městem, s nímž se má spojiti. Libeň bude ostrovem v mimopražském území a právě tak jako Libeň mohlo by se třeba ku Praze připojiti Slané nebo jiné město království Českého. (Odpor!)

Libeň nemá s Prahou žádného spojení místního (Veselost. ) a s druhé strany nebude míti město Karlín žádného přímého spojení se svým vlastním okresem, které bude přerušeno tím, že obec Libeňská bude z něho vyloučena a spojena s Prahou. To jest stav, který rozhodně příznivým není, a myslím, že i v tomto směru jsou závažné námitky.

Tuším ostatně, že i vrchní zemský soud řekl, že žádných námitek nečiní, že ale ovšem bude to činiti obtíže v té věci, že nyní bude Karlín úplně odříznut od svého okresu, že ale soudí, že se ta věc poddá, poněvadž bez toho prý se také Karlin svým časem spojí.

To jsou však momenty, na které nemáme žádného vlivu.

Tedy když mám zřetel ku všem těmto momentům, spatřuji v tom porušení platného práva, kdyby na návrh tento bylo přistoupeno, mám za to, že příčí se návrh tento jasnému zněni zákona, a mám za, to, že třeba rozhodně spisy v tom smyslu doplniti, aby nijak nebyly porušeny předpisy zákona z r. 1897., kterým podmínky postupu u věci té napřed jasně jsou vytknuty. Dovoluji si tedy v tom smyslu návrh učiniti, který by zněl takto:

Slavný sněme, račiž se usnésti: Zpráva zemského výboru tisk CL v záležitosti spojeni městské obce Libeňské s obci král. hlav. města Prahy vrací se výboru zemskému k tomu konci, by dříve vyšetřil, jsou-li zde na snadě podmínky třetím odstavcem § 2. zák. ze dne 2. července 1897 č. 40 z. z. za spojení obci různých okresů zastupitelských vyžadované.

V německé řeči zněl by návrh takto:

Der hohe Landtag wolle beschließen, der Bericht des Landesausschusses CL in Angelegenheit der Vereinigung der StadtGemeinde Lieben mit der Gemeinde der kgl. Hauptstadt Prag wird an den Landesausschuss mit dem Auftrage zurückgeleitet, vorerst zu erheben, ob die im 3ten Absatz des § 2. des Gesetzes v. 2. Juli 1897 Nr. 40 L. -G. -B. für die Vereinigung von Gemeinden verschiedener Vertretungsbezirke geforderten Voraussetzungen vorhanden feien.

Odporučuji tento návrh k laskavému schválení slavnému sněmu. (Výborně! Bravo!)

Nejvyšší maršálek zemský: Pan posl. dr. Pražák učinil následující návrh: Slavný sněme, račiž se usnésti: Zpráva zemského výboru tisk č. CL v záležitosti spojení městké obce Libeňské s obcí král. hlav. města Prahy vrací se výboru zemskému k tomu konci, by dříve vyšetřil, jsou-li zde na snadě podmínky třetím odstavcem § 2. zák. ze dne 2. července 1897 6. 40 z. z. za spojení obcí různých okresů zastupitelských vyžadované.

Der Antrag des Herrn Dr. Pražák lautet folgendermaßen:

Der hohe Landtag wolle beschließen. der Bericht des Landesausschusses DruckNro CL in Angelegenheit der Vereinigung der Stadtgemeinde Lieben mit der Gemeinde der kgl. Hauptstadt Prag wird an den Landesausschuss mit dem Auftrage zurückgeleitet, vorerst zu erheben, ob die im 3. Absatz des § 2. des Gesetzes vom 2 Juli 1897 Nr. 40 L. G. -Bl. für die Vereinigung von Gemeinden verschiedener Vertretungsbezirke geforderten Voraussetzungen vorhanden seien

Žádám pány, kteří podporují tento návrh, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche den Antrag des Herrn Dr. Pražák unter stützen, die Hand zu erheben.

Návrh jest dostatečně podporován.

Der Antrag ist hinreichend unterstützt.

Přihlásil se ke slovu pan dr. Herold. Dávám mu slovo.

Poslanec Dr. Herold: Slavný sněme! Po pětileté činnosti své v zemském výboru mám ponejprve tu smutnou úlohu hájiti zprávu zemského výboru v tomto slavném sněmu, ovšem ne proti některému členu, nýbrž proti svému kollegovi v zemském výboru, což mně činí tato úlohu osobně velmi nepříjemnou.

Jest sice pravda, že p. professor Pražák v zemském výboru zaujímal jiné stanovisko. To není nic nového; velmi často se rozcházíme různí členové zemského výboru ve svých názorech, ale přece se snažíme, když jednou zemský výbor na něčem se usnese, že pro ten případ, když to přijde do plena, ponecháváme námitky Členům, kteří nejsou členy zemského výboru.

Vzhledem k pokročilosti doby nebude ode mne slavný sněm žádati, abych odůvodňoval stanovisko zemského výboru. Stanovisko to bylo tak precisně ve zprávě zemského výboru vytknuto, že mám za to, že kdyby kterýkoli právník chtěl věc objektivně posuzovati, by musil přiznati, že stanovisko to bylo úplně správné; jenom slavný sněme, chci vytknouti ty momenty hlavní, které dnes proti předloze zemského výboru se činí.

Jsou to formální námitky, že řízení bylo nedostatečné, jednak proto, že zde nebyly náležitosti zákona z roku 1893, totiž že okres. zastupitelstvo karlínské k tomuto sloučení nepřivolilo, a že se zde nestalo rozhodnutí o poměrech majetkových, za druhé, že, když sbor obecních starších v Praze učinil o této věci usnesení, nebyla pro ně kvalifikovaná většina, jak toho právě obecní zřízení pro tuto otázku vyžaduje. Obě tyto námitky, s dovolením, velectění pánové, podle mého nejhlubšího přesvědčení právnického nemají zde místa a vy mně přiznáte, že já v té věci zcela objektivně soudím.

Já jsem zástupcem okresu Karlínského v tomto slav. sněmu, a zajisté bych měl především povinnost hájiti zájmy tohoto okresu zrovna tak jako Libně, poněvadž ji zde zastupuji. Ale, velectění pánové, když se jedná o tak důležitou věc, upřímně se přiznávám, že mně nejde o to, zdali věc ta vyhovuje předpisu zákona čili nic, a když předpisům zákona vyhovuje, řídím se stanoviskem prospěšnosti.

Obě námitky pana professora nejsou správné. Pan professor ve svých námitkách, - ač tohle je poněkud "Spitzfindigkeit" - dotkl se zákona zemského z roku 1897, který upravuje otázku, kdy se mají spojiti obce z různých zastupitelských okresů. Tento zákon podle textu však pro tento případ neplatí, poněvadž zde se nespojuji obce z různých zastupitelských okresů, zde se spojuje král. hl. město Praha, které netvoří žádný zastupitelský okres, s obcí Libeňskou. Já jsem to nazval Spitztindigkeit, - a že by se mohlo per analogiam zem. zákona z r. 1898 na to zapomenouti, že Praha zde zaujímá zcela obzvláštní stanovisko.

Ale, velectění pánové, tak ta věc není; já jsem toho právního přesvědčení,že když se jedná o takové sloučení neb o takové akce administrativní, které spadají do kompetence zákonodárství českého sněmu a tedy zemským sněmem mohou býti upraveny, právě ty otázky se neřeší na základě stávajících zákonů, že slavný sněm, když zdělává nějaký zákon, není žádnou instancí, která rozhoduje o přiměřenosti jistého ustanovení, nýbrž, že jest samosprávným sborem, který jako zákonodárný sbor rozhoduje o znění zákona.

Velectění pánové, kdybychom chtěli měniti někdy nějaký zákon, mohl by každý přijíti s námitkou to jest zákon, kterého nesmíte změniti. Když my ale jako sněm řekneme: my ten zákon měníme, poněvadž se nám nelíbí, a uděláme zákon jinak, tu vidíte, že ta námitka neplatí a naprosto neplatí; ale neplatí také podle zákona z r. 1897, a sice za těchže podmínek. Ze zprávy komise i zemského výboru jest ale patrno, že za těchže podmínek se musí státi opatření ohledně majetkových poměrů má-li se taková otázka upraviti zákonem zemským. To bylo novum v našem zákonodárství starém.

Naše zákonodárství v těch věcech o   majetkových poměrech nic nemělo a proto nejen komise sněmovní, ale i tento slavný sněm tento zákon z r. 1897 vydal, aby expressis verbis důležitá otázka majetkových poměrů byla rozřešena. Jak ta věc zde jest, má otázka majetková tímto zákonem se také řešiti.

A co do druhé námitky pokud se týče kompetence sboru obecních starších resp. kvalifikované většiny, tu musím se přiznati, že, jestli ta první námitka mohla míti zdánlivou oporu v zákoně z roku 1897, druhá námitka nemá žádné.

To jest pravda, že dle obecního zřízení pražského jest potřebí, aby Praha převzala závazky kvalifikovanou většinou. Když sbor obecních starších bude chtíti si vypůjčiti několik milionů zlatých, musí míti kvalifikovanou většinu, po případě i  schválení zemského výboru. Zde toho případu není, zde není žádného usnesení sboru obecních starších, které by proto, aby dosáhlo schválení vyššího úřadu, musilo míti kvalifikovanou většinu; zde jest prosté projevení vůle sboru obecních starších, že chce a si přeje, aby slavný sněm udělal zákon takového a takového znění, a já mám za to, že i bez té kvalifikované většiny, vůbec bez toho může zemský sněm se usnésti na tom zákoně, může obecní zřízení změniti a říci, že není potřebí kvalifikované většiny. Vždyť se nejedná o rozhodnutí, nýbrž o zákonodárný akt, a sl. sněm má právo řešiti tuto otázku podle své vůle a podle své kompetence jako každý jiný zákonodárný sbor, nehledě ani k tomu, že stížnost aneb protest, který byl proti tomu podán, byl přiměřeně instanční cestou zamítnut.

Jest pravda, a já stojím na tom stanovisku, a zde to veřejně prohlašuji, že nemám to za prospěšné a vhodné, aby sl. sněm vyslovoval nějaké nucené spojení obcí cestou zákonnou, když tyto obce si toho nepřejí. Když nastal jednou případ, že si přejí Praha a některá okolní obec, aby byly sloučeny, a když víme, že jest to předmětem zralých úvah všech kompetentních faktorů již od dlouhých let, aby sloučení Prahy s předměstími stalo se skutkem, mám za to, že slavný sněm nemůže těmto oběma obcím brániti, a že jsou obce od toho, aby posuzovaly samy, zdali jim to jest ku prospěchu čili ku škodě. Chci odvrátiti jednu námitku panem prof. drem Pražákem učiněnou, který řekl. Že, když zákon přijmeme, bude to na újmu sloučení dalších předměstí s Prahou.

Já, velectění pánové, v této věci mám zajisté velmi obtížnou úlohu Já jsem zástupcem okresu a měst i míst, jichž se otázka připojovací týká a jež mají v té věci různé stanovisko a různá přáni. Libeň si přála, aby byla připojena ku Praze, ale Vinohrady a Žižkov si toho nepřejí. Já pravím, jestliže se má uskutečniti někdy sloučeni Prahy s předměstími, že by zamítnutí tohoto zákona to naprosto zamezilo.

Neboť, velectění pánové, když slavný sněm nedovede usnésti se na zákonu tam, kde Praha a okolní obec si toho přeji, tu se táži, zdali někdy slavný sněm dovede se usnésti na zákoně takovém o spojení Prahy s předměstími, která si toho nepřejí.

To myslím, že absolutně nejde.

Co se týče námitky, že nestalo se žádné opatřeni ohledně dluhů, tu musím upozorniti na to, že v § 2. citovaného zákona konstantně, jak zemský výbor při všech zákonodárných aktech se zachoval, je vysloveno striktně, jaká aktiva a passiva města Libně přecházejí na Prahu a je v § 3. učiněno opatření, že Praha přejímá ony závazky a práva, která vzhledem na zastupitelský okres karlínský Libeň dosud měla.

To všechno je v zákoně uvedeno, a provedení jest svěřeno zemskému výboru, který zajisté tu věc, kdyby nastal spor, uváží spravedlivě a objektivně, jako to vždycky uvažoval.

Jediná námitka měla ovšem poraziti tento zákon a to byla ta, že Praha není s Libní, respektive Libeň s Prahou spojena, že jsou v takovém poměru jako Slané a Praha.

To není pravda. Libeň je s Prahou tak spojena jako Staré Město s Malou Stranou, ani více ani méně; mezi oběma leží řeka Vltava. Mezi Libní a Prahou leží Vltava a mezi starým městem a Malou Stranou leží taktéž řeka Vltava. Jestliže ta řeka Vltava sama o sobě by byla závažnou překážkou sloučení pražských měst, pak udělali praotcové naši chybu, když Malou Stranu spojili se Starým a Novým Městem (Veselost. ) Já za to nemohu, já to neprodělám, ale myslím, že v té chybě můžeme pokračovati. Tato námitka by tedy neplatila.

Já ještě ku konci řeknu několik slov. Bylo vyčítáno zemskému výboru, - a já jsem byl referentem v té věci -že zde ta věc rychle a s jakýmsi přenáhleným chvatem byla pracována, že je neúplná a že by bylo přece zapotřebí, aby se všechno vyšetřilo.

Není tomu, pánové, především tak. Je pravda, že konečné rozhodnutí, resp. návrh zemského výboru děl se s největším urychlením. Já řeknu proč. To je také hlavní důvod, proč mám za to, když již tato věc se dostala na denní pořádek slav ného sněmu, že by slavný sněm svým rozhodnutím také ji měl příznivě dokončiti. Mezi Prahou a Libní, když bylo jednáno a dlouho jednáno o toto připojení, byly také stipulovány jisté podmínky, zejména také podmínka, že obec libeňská nesmí vcházeti v žádné nove závazky ode dne tohoto ujednání bez svolení královského hlav. města Prahy, což jest docela přirozeno.

Vy víte, že, když se jednalo o sloučení vídeňských předměstí s Vídní, vláda sama veškerá usnesení předměstí, ještě než byl zákon proveden, zastavovala, poněvadž nechtěla ten status quo, na základě kterého zákon o sloučení Vídně s předměstími se stal skutkem, poškozovati tím, že by některá předměstí v oboru své působnosti, dokud to zákonem nebylo vysloveno, činila břemena. Zde v tomto případě se obec Libeň také zavázala a obec Libeň jako město s 30 až 40. 000 obyvateli, nemůže 5 až deset let míti úplně svézané ruce, nežíti, ani neumírati. Buď musí náležeti ku Praze, anebo býti samostatná. Každý krok, každá minuta, které se tomuto sloučení měst ubírají, jest na velkou škodu těchto poměrů, které tam jsou. To dá zcela obyčejný rozum. To je důvod toho chvatu a žádný jiný ohled

Je pravda, že by se každému lépe bylo zamlouvalo, kdyby sloučení Prahy s předměstími se bylo mohlo státi jedním skutkem a najednou a právě proto zemský výbor stojí na stanovisku, že má se o tom slyšeti dotyčná obec, že proti vůli obce nechce učiniti návrhu, nechce poškozovati jednotlivé interesy a proto v takových případech, kde ta vůle je, mělo by se k ní přihlížeti.

Jestliže se konečně činí námitka, že vláda tehda bude méně ochotna snad sleviti, upraviti aneb snížiti daň činžovní, aneb ustanoviti nějakou přechodní dobu, tu mám za to, - a já se nemýlím v zemském výboru jsem o tom přednášel před týdnem - že vláda tuto ochotu pro všechna předměstí na dalších 15 let vyvyslovila a přednášel jsem, že vláda na přání p. prof. Pražáka, které měl celý zemský výbor, aby vláda daň činžovní snížila na niveau jako v předměstích, prohlásila, že na to absolutně přistoupiti nehodlá. Víte, pánové, že všechno to se stalo.

Já lituji, že musila býti k vůli tomu debata. Já mám za to, že, jestliže někdo upřímně přeje si za prvé: aby Praha pokud možná v otázce sloučení učinila malý krůček ku předu, a za druhé, jestli někdo šetří a váži si samostatného vota těch obci, jichž se to týče, zajisté má plné příčiny pro věc hlasovati. Nestalo se to přenáhleně a každá výčitka taková byla by vlastně chválou, že by se mně mohlo to vyčítati, ale myslím, že sám jediný jsem neměl na tom jednání vlivu a že ten návrh zemského výboru zajisté se stal na základě objektivné, spravedlivé a zralé úvahy, na základě přesvědčení, že návrh zemského výboru bude vyhovovati oběma interesentům, o kteréž tu jde. (Výborně! potlesk).

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá ještě někdo za slovo?

Verlanat noch jemand das Wort?

Pan posl. Dr. Pražák. Dávám jemu slovo.

Přísedící zem výboru p. poslanec Dr. Pražák: Slavný sněme! Jen několika slovy budiž mi dovoleno pokusiti se o vyvrácení toho, co byl vážený pan řečník přede mnou uvedl.

On popřel, že v tomto případě lze užíti zákona z roku 1897, a že není třeba šetřiti těch podmínek tím zákonem vytknutých, poněvadž my jsme jaksi zákonodárci, tedy že můžeme dělati co chceme, že můžeme rušiti nabytá práva, a že můžeme tedy takové spojení provésti aniž by podmínek napřed zákonem vytknutých bylo šetřeno.

Velectění pánové! To jest zásada nad míru nebezpečná, a já se jen táži, k čemu vytkl zákon takové podmínky, k čemu zákon napřed řekl, že jen za takových podmínek může se to provésti, když nemáme toho šetřiti.

To by se měl přece dříve zákon z roku 1897 změniti, nikoliv ale prostě ignorovati.

Proč pak se nečiní návrh, by se zákon ten dříve změnil?

Stalo-li by se to, rád se poddám, ale, dokud nějaký zákon platí, myslím, že nemůže býti proti tomu zákonu postupováno.

Co v zákoně stojí, musí býti bedlivě šetřeno.

Zákonodárce může ovšem rušiti práva nabytá, ale musí to výslovně říci; jen tak mimochodem - implicite rušiti nabytá práva, je nad míru nebezpečná zásada.

Kdo pro tento zákon hlasuje, musí věděti, že ruší zákon, a že mění zákony.

Podle obecného práva státního o tom není pochybnosti více, že zákon toho druhu není zákonem v materielním slova smyslu; zákony toho druhu jsou správními akty, jak Laband je nazývá, formálním i zákony. To nejsou zákony, které by měnily o sobě právo materielní, mělo-li by se to státi, musilo by to býti v zákoně výslovně řečeno.

Já mám za to, že není možno, by se proti zákonu stávajícímu nový zákon vydal, aniž by zákon předchozí byl výslovně zrušen nebo alespoň na jevo dán úmysl zákonodárce zákon v materielním slova smyslu vydati, který by rušil zákon dosavadní.

Rušení práva od zákonodárce se nesmí předpokládati, a nesmí se státi implicite, naopak musí každý, kdo pro takový zákon hlasuje, činiti tak s vědomím, že působí změnu práva dosavadního.

Další poznámku chtěl bych učiniti k tvrzení, že skutečně ty dvě obce si spojení to přeji a že nemá se sněm proti tomu stavěti.

To jest petitio principii. Já připouštím, že obec Libeňská souhlasí, ale její svolení je nedokonalé, poněvadž nebylo usnesení toto schváleno okresním zastupitelstvem.

Že by obec pražská přivolila způsobem právoplatným, popírám, a říkám, že nebylo platné to usnesení obce pražské, poněvadž nebylo potřebné majority k převzetí závazku.

To je právě omyl, říká-li se stále, že obec pražská přivolila.

Tomu tak není, neb, má-li obec přivoliti, musí býti usnesení dle obecního řádu platné; poněvadž takového usnesení v tomto případě nebylo, popírám, že obec pražská k spojení svolila, a odporučuji svůj návrh k přijetí (Výborně!).

Nejvyšší maršálek zemský: Žádá ještě někdo za slovo?

Verlangt noch jemand das Wort?

Prohlašuji rokování za skončené.

Ich erkläre die Debatte für geschlossen.

Dávám závěrečné slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj Dr. Brzorád Každý člen sněmu, který přečetl si zprávu zemského výboru o této záležitosti, najde vyvráceny všechny námitky, které pan přísedící zemského výboru pronesl, již ve zprávě zemského výboru samotné.

Zemský výbor ve své zprávě velmi důkladně vyvrací veškeré tyto námitky, poněvadž bezpochyby od pana přísedícího zemského výboru byly v zemském výboru proneseny.

Co namítá pan přísedící zemského výboru? Že předně věc není pro obě obce prospěšnou a za druhé, že se nekonalo řízení podle stávajících zákonů.

Velectění pánové! O tom, je-li věc pro obce prospěšnou, zajisté mají právo hlavně rozhodovati tyto obce samy. A jak Libeň, která jednohlasně se na tom usnesla, tak i Praha, která většinou hlasů usnesení své učinila, uznaly, že spojení jest pro obě obce prospěšné, a já myslím, že principielně Žádný se nebude proti tomu stavěti dnes, v nynější době, že nebude zneuznávati tu důležitou akci, aby se předměstské obce spojily s Prahou v jedno velké město, které by mohlo vyhověti všem požadavkům moderní správy. Velectění pánové, že se to nestane se všemi obcemi najednou, jak p. professor praví, jest přirozeno: Kdybychom na to měli čekati, to bychom otázku tu odložily ad calendas graecas.

Kde se obce brání, jest slavný sněm povolán, aby proti jejich vůli spojení provedl; brániti tam, kde si toho obě obce přejí, to by bylo nesprávné a nespravedlivé, a sněm by za to nemohl převzíti zodpovědnost.

Co se toho týče, že řízení nebylo správně provedeno, to jest vyvráceno skutečnými fakty. Řízení nebylo chvatné, táhlo se delší dobu Obec Pražská vyjednávala s obcí Libeňskou delší dobu.

Okresní zastupitelstvo bylo slyšeno, ovšem se vyslovilo proti tomu. Nedalo se očekávati, že to schválí, poněvadž ze sobeckých důvodů, že ztratí obec, která jest velice poplatná, nechce k tomu svoliti.

Ale proto je zemské zastupitelstvo, aby uvážilo, jestli tento protest okresního zastupitelstva na správných důvodech a zásadách spočívá, aneb jestli zájmy všeobecné mají míti před přednost zájmy jednotlivými.

Byl jsem na to upozorněn, že jeden vynikající právník, který tomuto slavnému sněmu není dalek, je toho náhledu, že zákon z r. 1897 nevztahuje se na případ, o který tu jde, poněvadž zde nejsou obce ze dvou zastupitelských okresů, nýbrž že jedna obec je ze zastupitelského okresu a druhá Praha, která není ze žádného zastupitelského okresu.

To praví právník, který tomuto sněmu není dalek. Ale i podmínky zákona z r. 1897 jsou tu splněny. Jsou zde usnesení o té věci. Obec Pražská svolila usnesením k tomu

Dále není zde případ, kdy je zapotřebí kvalifikované většiny pro usnesení zastupitelstva. § 107. uvádí případy, kdy jest zapotřebí této kvalifikované většiny, a nic o tom nepraví, že by to bylo potřeba při projevu, ohledně sloučení obcí. Vždyť usnesením obecního zastupitelstva pražského nepřevzala obec Pražská na sebe dluhy obce Libeňské. Ona tím usnesením jenom prohlásila, že se obce spojují. To všechno má sněm prohlásiti svým zákonem. Jenom svým usnesením obec pražská prohlásila, že svoluje k tomu a že jest ochotna a že, když zemským zákonem tato břemena budou na ni uvalena, tomu se nevzpírá a je přijímá. Tímto usnesením obecního zastupitelstva žádná břemena na obec pražskou nepřešla, nýbrž přejdou na ni teprve - ovšem s jejím svolením - jen zákonem zemským. Já myslím, že při věci tak důležité odpadají formální námitky, které věci škodí a které věc na dlouhou dobu oddalují. Jestli se bojí p. prof. Pražák, že obec libeňská nedostane úlevy, upozorňuji, Že HolešoviceBubna se s Prahou spojily dříve, než tyto úlevy přišly a sice přišly o 3 roky později. A úlevy ty provedeny byly zákonodárstvím říšským. A když se to stalo v tomto případě, nebude se vláda vzpírati proti tomu, zejména, i když se to stalo v jiných městech.

Já proto prosím sl. sněm, aby nepřistoupil na návrh p. přísedícího zemského výboru a aby schválil návrhy, jak zemským výborem a jak komisí přijaty byly.

Nejvyšší maršálek zemský (zvoní): Přistoupíme k hlasování

Wir übergehen zur Abstimmung.

Pan zpravodaj mne požádal ještě za slovo, aby na některé opravy upozornil.

Der Herr Berichterstatter will noch einige stilistische Bemerkungen machen.

Zpravodaj Dr. Brzorád: Slavný sněme! Na žádost pana zástupce vlády navrhuji, aby se přidalo všade v kontextu, kde se mluví pouze o Libni, název "Libeň Stará" a mimo to v německém aby se opravilo všude tam, kde stojí při druhém zákonu "Stadt Prag" - "die königliche Hauptstadt Prag".

Nejvyšší maršálek zemský (zvoní). Předmětem hlasování jsou osnovy zákonů, které se nacházejí tištěné ve zprávě komise s opravami, na které pan zpravodaj poukázal.

Návrh komise pozůstává ze tří zákonů a sice z jednoho zákona, kterým se vyslovuje spojení dotyčných obcí v jednu obec místní; pak jest druhý zákon, kterým se mění obecní řád král. hlav. města Prahy a třetí zákon, kterým se mění řád volení do sněmu zemského.

Co se týče prvního a druhého zákona, mohou býti přijaty obyčejnou většinou sněmovní, co se týče třetího zákona, obsahuje tento změnu volebního řádu a jest tedy třeba, by tento zákon byl přijat kvalifikovanou většinou třemi čtvrtinami všech členů a dvěma třetinami přítomných.

Mám tedy v úmyslu zavésti hlasování tímto způsobem:

Především dám hlasovati o odročujícím návrhu pana posl. Dra Pražáka. Pakli by tento návrh byl přijat, odpadlo by dalších hlasování, poněvadž by se tato záležitost odkázala zemskému výboru. Pakli by tento návrh nebyl přijat, dám hlasovati o prvním a druhém zákoně pod jednom, a pak o třetím zákoně zamýšlím dáti hlasovati dle jmén, aby bylo zjištěno, zda se přijímá kvalifikovanou většinou.

Gegenstand der Abstimmung sind die von der Commission beantragten Gesetzentwürfe

Die Commission beantragt nämlich drei Gesetzentwürfe, von denen der erste die Vereinigung der betreffenden Gemeinden zu einer Ortsgemeinde ausspricht, der zweite die Prager Gemeindeordnung ändert, und der dritte die Landtagswahlordnung ändert.

Ich beabsichtige demnach, die Abstimmung in folgender Weise einzuleiten:

Zuerst wird über den Vertagungsantrag des Herren Abg. Dr. Přažák abgestimmt werden.

Sollte derselbe angenommen werden, so entfällt die weitere Abstimmung, weil der Gegenstand dann an den Landesausschuss gewiesen würde. Sollte der Antrag des Herrn Abg. Pražák nicht angenommen werden, so beabsichtige ich, über den ersten und zweiten Gesetzentwurf, welche in unmittelbarem Zusammenhang stehen, in einem abstimmen zu lassen und über den dritten Gesetzentwurf beabsichtige ich die namentliche Abstimmung einzuleiten, weil derselbe eine Änderung der Wahlordnung involviert, und daher nachgewiesen werden muss, ob derselbe mit qualificierter Majorität angenommen worden ist.

Wird gegen diese Art der Abstimmung eine Einwendung erhoben?

Činí se proti tomuto způsobu hlasování námitka ?

Es ist keine Einwendung erhoben worden.

Nebyla činěna žádná námitka.

Přijde tedy k hlasování především odročovací návrh pana posl. prof. Dra. Pražáka.

Zuerst kommt der Vertagungsantrag des Herren Abg. Dr. Pražák zur Abstimmung.

Nebude snad třeba, bych tento návrh ještě jednou přečetl.

Es wird vielleicht nicht nothwendig sein, dass ich denselben noch einmal verlese.

Žádám pány, kteří přijímají odročovací návrh pana posl. prof. Dra. Pražáka, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche den Vertagangsantrag annehmen, die Hand zu erheben.

Návrh jest zamítnut

Der Antrag ist abgelehnt.

Nyní dám hlasovati o prvním a druhém zákoně.