ano vás nezlobí doma, máte je s krku; ale na venku tomu tak není, to jsou úplně jiné poměry.

Tedy se nám nepotřebujete diviti a nesmíte souditi, že nechceme míti vzdělání dítěte To není pravda, neboť i ten nejhloupější sedlák má z toho radost, když jeho dítě něco ví a umí. Ani nám nenapadá, abychom chtěli úroveň vzdělání snižovati.

Nyní přicházím k věci jiné, která jest ovšem velmi důležitá. My všichni dnes si přejeme, aby učitelstvo bylo uspokojeno, aby si nemohlo naříkati, že snad se mu nedostává atd. Ale odvozovati z toho nějaké právo, jak bylo řečeno na straně německé, že učitelstvo má právo chtíti takové a takové a takové postavení; to se mi přece nezdá býti na místě, aby tak mluvil ku př. ten, kdo jest ve službě. To přece není pravda s tím vystupováním, kterému se učitelstvo naučilo během těch dvou posledních let proti sněmu a proti poslancům, kteří jsou přece, jak myslím, zodpovědní voličům a nemohou dělati, co chtějí; musí míti ohled k sobě a k těm, které zastupují, se věci nepomůže.

Kdyby páni učitelé se byli poněkud omezili a byli pokračovali mírněji, nebyly by vedly ty věci k takovým hořkostem, jako vedly Právo má, kdo je ve službě, říci: "Buď mi dáš tolik a tolik anebo jdu ze služby, " - jako se to děje jinde; ale odporovati a říkati: "Já to dostati musím" - jak se říkalo nám poslancům ,, ryc anebo nic", "my jdeme mezi socialisty", vystupovati s výhrůžkami proti poslancům, kteří jsou zodpovědní zemi a národu, to není na místě, Tak žádný úředník nejedná. Kdyby státní úředník si to byl dovolil, byl by prostě suspendován. (Hlas: "Ti mají jiné zastance. ")

Tady by je také našli. (Hlas: "Nemají nepřátele. ")

To není pravda, že se v našem národě českém nepřátelé učitelstva nalézají. (Poslanec Sokol: "Nemluví tak, jako pan Šťastný. ")

Kdo nechce někomu vyhověti v jeho přemrštěných požadavcích, není ještě jeho nepřítelem. (Posl. Sokol: "Tak nemluví žádný přítel učitelstva!)

Ovšem my to říkáme upřímně, my nejednáme jako jiní, kteří slibují všechno a říkají: "My Vám všechno uděláme, " ale na druhé straně hrají o to, aby to učitelé nedostali. (Tak jest. Výborně Veselost. )

Přicházím k té nejhlavnější věci; tím vším chytáním na lep a tím lichocením a říkáním: My vám všecko uděláme, když jim nemůžeme říci: my máme pro to peníze, není učitelstvu pomoženo. Oni v této věci jsou jaksi dosti moudří; je to ta jediná věc, kde se mírnili, když říkali: my nechceme, byste byli obtěžováni, my se s tím spokojíme, když k zlepšení svolíte; prostředky k tomu ať dá stát.

Kdyby to tak bylo pravda, kdo pak by konečně mohl něco míti proti tomu nejvyššímu jejich požadavku, když by to zaplatil stát, ačkoliv jsme to my také a my jsme dost pytlíci, myslíme-li, že, co dává stát, nedáváme my, a že to, co dávají z Vídně se netýká Čech.

Jedná se nyní o to, jak ty prostředky získati, a tu bylo i ve zprávě jak školské komise, tak ve zprávě zem výboru k několika cestám poukázáno, kterými by se daly ty prostředky zjednati.

Nejprvé jsou to úspory, ku kterým jest poukázáno.

Já pánové, se musím zase dotknouti jedné věci, kde jsem měl také těžké boje ve školské komisi, když jsem totiž řekl, že naše učitelky nemusejí míti takové platy jako učitelé, a stavěl jsem se právě na ten § 55 našeho zákl. zák. školského, kde stojí, ze má učitel dostati tolik, by mohl sobě a svou rodinu pořádně uživiti. Já to akceptuji, já jsem pro to a oběma rukama budu proto hlasovati.

Když někdo ale nemá rodinu, pak následuje z toho, že nepotřebuje tolik, a nemá tolik dostati, jako ten, který ji má, to dá přece zdravý rozum. A z toho následuje, že učitelka nemá býti tak placena, jako učitel. Já se divím tomu, že páni učitelé hned z počátku se proti takové konkurenci ženské neohradili, když jim patrně škodí.

Kdyby toho nebylo a zůstalo, jak to bylo dříve, kde dostávaly 75%, to by se mnoho peněz ušetřilo, které by přišly jim k dobrému.

A1e páni učitelé snad spekulují jinak, a myslí, že někdy dosáhnou, že ten celibát učitelek bude zrušen, a že dosáhnou povolení, by se mohly vdávat, a potom že bude učitel s učitelkou a že budou mít dva platy.

(Posl. Březnovský. To p. Šťastný by byl první, který by si vzal takovou učitelku!)

Pánové, takovým způsobem se otázka ženská neřeší; to je nešťastné řešení ženské otázky, když se připouští k ženské konkurenci s mužským tam, kde není toho třeba.

Když máte dosti učitelů, ptám se, k čemu je třeba také učitelky? Může to býti na místech, kde je nedostatek učitelů, na př. v zemích, kde nejsou mužští k získání, ale v zemích, kde je takový nadbytek inteligence mužské, že ani abiturienti, ani akademikové nedostanou patřičného zaměstnání, tam ještě pustiti ženské do konkurrence, to je nešťastné řešení ženské otázky.

Když by se stalo, že by se celibát učitelek zrušil, pak se stane to, že budete mít rodiny, kde se nikdo nebude starati o vychování dětí, než chůva a děvečka. To máme již dnes. Když pustíte ženskou v konkurenci s mužským v obchodě, v úřadě, tak Ženská půjde po svém obchodě, úřadě a, co vůbec má na starosti, a muž bude chovati děti a dělat děvečku. Tento celibát ženský jest chyba. Tak se rodinný život a český národ nezachová. To vede konečně k tomu, že národ český znenáhla bude hynouti, že jeho početnost bude menší, když počet porodů bude stále menší, když mužští zachovávají celibát a ženské budou jej míti také. Na místě, aby náš malý národ hleděl k tomu, aby zakládán byl pořádný rodinný život, bude těch rodin méně a méně a vychování dítek bude horší a horší. To jest nešťastná myšlénka, opakuji tu ještě jednou, takovýmto způsobem chtíti řešiti ženskou otázku. Proto myslím, že by se aspoň tadyhle, mělo něco státi, když již na to nepřistoupíte, jako že nepřistoupíte z jiných ohledů; venku se to přičítá tomu, že to jsou ponejvíce dcery úředníků atd., které nemohouce najíti své zaopatření, hledají je v učitelství, málo to ale ženskému celibátu bránilo snížením platů učitelek oproti platu učitelů.

Pánové, co pak jest to povolání učitelek, aby byla učitelkou? To ani nenapadne žádné neb jen malému jich procentu. Ony chtí být-zaopatřeny, než se provdají; to učitelství jest pro ně zaopatřovacím ústavem prozatímním. A když ženich, který se jim líbí, na ne zakývá, tak nechají učitelství a provdají se ihned. To není tedy žádné povolání. (Posl. Březnovský: To jste si to poškodil u učitelek. ) Já se již o žádnou ucházet nebudu. Tady je třeba obzvláště, když jest to faktum, že dostávají lepší místa, že prý i zkoušky jsou jim ulehčeny, že páni komissaři hledí i skrz prsty, když je zkoušejí, včasně tomu tím způsobem čeliti, že by sa jim dalo menší služné, což by také odpovídalo našemu zákonu školnímu. A tady by se získala úspora jedna. Další úspora jest v jedné věci, která se tak perforreskuje, jako mnohý z mých návrhů, a to jest polodenní vyučování. Přiznávám se, pánové, že polodenní vyučování ve skutečnosti neznám Ale mluvil jsem se zkušenými učiteli, kteří mně řekli, že by se v první a druhé třídě vyučování dalo lehce provésti Že by úplně stačilo, kdyby se dítky nejmenší na místě předepsaných osmnáct hodin vyučovaly pouze patnáct hodin; byl jsem ujištěn, že to může býti. Pan hrabě Zedtwitz má zase to přesvědčení, že to jest možno ve vyšších třídách. Já o té věci nechci souditi, ale měli byste připustiti, aby se o té věci uvažovalo vážně. Učitelé stojí na, tom stanovisku, že jich armáda má býti co nejvíce četná. Ale v tom právě ta celá jejich spása nespočívá. Nenahlížím, proč by se o takové věci, která jest možná a která by snad vyžadovala od nich nějakou hodinu více vyučování, nemohlo mluviti, když žádají větší plat. To by se srovnávalo s pravidlem, že za větší plat náleží více práce. Tady by se ušetřilo opět hezkých pár zlatých.

Jedna otázka, kterou jsem přivedl k řeči v školské komisi, byla pojištění učitelstva. Jak nyní jest to zavedeno, ovšem stojí pense učitelská a zaopatření v stáří mnoho peněz. Snad by se dalo provésti nějakým způsobem u pojišťovacího ústavu, a tu bylo hlavně poukazováno k jubilejnímu zemskému pojišťovacímu ústavu císaře Františka Josefa. Tam snad by se dalo to pojištění učitelstva levněji zaříditi, nežli vůbec stojí nyní. O tom jest třeba také uvažovati.

To jsou asi věci, pánové, na které jsem chtěl Vás upozorniti a o kterých bude třeba, než bude příští zasedání sněmovní, uvažovati. Vy vidíte, že ta otázka učitelská stojí v tak úzkém spojení se všemi těmi věcmi, že se nemůže tato jednotlivá otázka jen tak vytrhnouti a říci: My tohle a jen tohle udělati musíme. Pánové, my, co jsme zde shromáždění, nebudeme peníze vyndavati ze své kapsy, abychom to zaplatili; to budou platiti voličové naši, to bude platiti naše poplatnictvo a my jsme zodpovědní za to předně: aby sme na ně neuvalovali takové břemeno, které konečně nemohou snésti a za druhé, aby se pokud možno to břemeno nějak usnadnilo a ulehčilo a zejména, aby se i poplatníkům poskytly nějaké výhody, kterých oni si přejí; a tu vidíte, že jest to celek, který se nedá jednoduše přes koleno zlomiti, abychom prostě řekli, že dáme učitelstvu tolik a tolik; to nejde. Já vás o to žádám, abyste o té věci, když se dostala na denní pořádek, uvažovali, abyste přemýšleli o všech těch rozličných otázkách, a potom aby sme se dostali k nějakému takovému celkovému rozřešení celé té otázky školské a nikoliv jednali pouze o otázce učitelské.

Není to pravda, že jest to pouze učitelská otázka. To jest otázka čistě školská, která souvisí na všecky strany s poměry Škol obecných. Jenom ještě o jedné věci se chci zmíniti. Já pánové nerad vidím, když se někomu děje křivda. Pánové z německé strany, kteří dnes mluvili, útočili hrozně na ty pány ve školské komisi, kteří náležejí k velkostatku. To Vás mohu, pánové, ujistiti, že jsem se té benevolenci, kterou jsem právě u nich našel, až podivil, tak že jsem řekl panu hraběti Zedtwitzovi: "Pane hrabě, já Vás nepochopuji, jak Vy jste najednou tak splendidní, kdežto býváte přece uzavření proti výdajům; teď najednou jste blahosklonými. " I řekl: "My myslíme to s tou věcí upřímně a spravedlivě. My ovšem na ty požadavky, které učitelstvo činí, nemůžeme přistoupiti a také celá školská komise na ně nepřistoupila a ani mladočeští poslanci nepřistoupili na ty požadavky pana poslance Anýže a Werunského a dělali také jen, co jest možno. Takové nespravedlivé předhůzky, jak jsem je zde slyšel, musím co spolučlen komise odmítnouti. V celé školské komisi nebylo ani jediného nepřítele. (Poslanec Sokol volé: Jen pan Šťastný. ) Ty výčitky, které jsem já tam činil, byly dělány jen v užším kruhu. Když se mluví v užším kruhu, mluví se ledacos, co se ve veřejnosti nemůže mluviti. Já jsem považoval komisi za důvěrný sbor, kde se mluví od srdce k srdci tak beze všeho ostychu. V komisích jest místo, kde máme mluviti si do duše. Že pánové z liberální strany potom vynesli to, co se jim nelíbilo, na venek a obarvili, jak se jim líbilo, jen aby mne očernili, to vrhá na ně ne právě to nejlepší světlo. (Poslanec Sokol: Mluvil jste tam, jako mluvíte zde a tu není potřebí žádného vynášení. ). Ať mně někdo vyčte, že jsem mluvil nepřátelsky proti škole a učitelstvu. (Poslanec Sokol: Přátelsky to nebylo. Poslanec Hořica: Protahujete to děsně. ).

Na takové požadavky, jako se dělají se strany učitelstva, jako: akademické vzdělání, upravení bytu pro každého učitele, my jednoduše dnes ještě nepřistoupíme. Možná, až se nám povede lépe; ale dnes ještě na takové přehnané požadavky, které se staví, nemůžeme přistoupiti, a když liberální strany se nechají tak hnáti, jak se ženou, přijdou na bezcestí a budou pochovány. Liberální strany se náramně mýlí, když myslí, že tím, že snad půjdou dále, než školská komise, sobě učitelstvo získají. Ono pro ně nebude hlasovati, a když bude, ztratí zase rolnictvo; to bude čert jako ďábel; na to nic nechytnou. (Posl. Hořica: Až bude předloha zákonem, můžete se namluviti dosti; dnes se o tom nemluví. )

Dnes právě se má o tom mluviti; dnes kladou se základy, a ty musí býti pevné.

Ta politika, pánové, jest nám známá. Nemluvte dnes nic, nechte vypracovati zákon od zemského výboru a potom to odhlasujeme a poženeme Vás k vodě.

(Poslanec Hořica: Ale to jsou řeči. ) Nemáme na to dost peněz; není Vám to tedy dnes nic plátno a potom také ne.

(Poslanec Rataj: Ty se nebudeš od něho učit. )

Jedna věc je při té celé záležitosti potěšitelnou, že se zde praví aspoň tolik: "My nechceme, abyste to platili Vy ze zemských přirážek, aniž aby učiněn byl dluh k vůli nám; ať to platí stát. " Pánové, já myslím zas takhle: Stát dle vyjádření ministerstva sotva to udělá, a já nevím, jakým způsobem byste ho k tomu dohnali. Ale mám to přesvědčení, že jsme mohli vlastními prostředky učitelstvu vyhovět, a mohlo se tak státi neodkladně již příštím rokem, kdyby se tak příkře nebyl nás návrh odmítl. Ono se o něm nechtělo ani mluvit; ale já myslím, že by se jim byly ty hlavní vady přece jen napravily.

My chtěli zrušit 5. a 4. třídu, zrušit 1. a 2. a příště vřadit všechny učitele jen do 3 třídy, kde by měli 600 zl. základního služného.

(Poslanec Sokol: To je přátelství!).

To byl náš návrh; také jsme chtěli 4. třídu měšťanských škol zrušiti.

(Posl. Sokol: To jste mohl vědět napřed, že se to nemůže přijati!).

To se mohlo přijati, poněvadž by činily tyto výlohy tolik, co obnáší příspěvek na lihovou daň. Páni, kteří jsou u vesla, p. dr. Pražák a hrabě Zedtvitz řekli, že by se to mohlo tou lihovou přirážkou vyrovnat a tím měli bychom jednotné služné, a bylo by se tím nejhorším nesnázím, největší nouzi a bídě odpomohlo, a tak jsme mohli pokračovat. Jak bychom měli jednotné služné, byly bychom mohli za 2 neb 3 roky přidati opět 100 zl. Ale to se nechtělo, to bylo tuze málo, a přistoupilo se na návrh školské komisse, a dnes najednou slyšíme: "Vždyť my nechceme, aby se přirážky zvýšily o 14 procent, my nechceme, aby se země zadlužila" Jak toho chcete dosáhnouti? To není všecko tedy pravda, co povídáte, to je tedy všecko mlácení prázdné slámy, nebo mazání medu kolem úst. Když nechcete z prostředků zemských - a učitelstvo řík také, že to nechce - jak chcete dosáhnouti toho, co navrhujete, 9 milionů, když je nemáte? Jak vidíte, dostali jste se vlastně do slepé uličky. To málo vlastně zavrhlo učitelstvo, ačkoli to mohlo míti příštím rokem, poněvadž přirážka lihová by se dostala příštím rokem, a to moc, nevím, jestli dosáhnete.

Jedna věc, která by mohla vésti k tomu, aby se mohlo vyplniti, co v předloze jest žádáno, jest možná až v té době, kdy se bude moci dáti přirážka k osobni dani z příjmu. Pánové, my asi budeme hleděti, aby se věc upravila, až budou prostředky, poněvadž, kdyby se to udělalo teď, tedy by se nám věru ty ostatní stavy hrozně vysmály.

Dosud by to musily krýti reální daně, a ta osobní daň, ta ohromná daň, která tu jest, by se vymknula ze všeho. Tak ten příležitý okamžik pro dosažení toho všeho bude, až se bude moci udělati přirážka zemská k osobní dani z přijmu. To bude tuším za dva roky. Bylo zde tuším na straně německé řečeno, že by se mohlo zavésti provisorium. Pán, který mluvil přede mnou, se proti tomu ohražoval, že jako prý by se tím provisoriem zbytečně věc protáhla. Ale není tomu tak. (Posl. Hořica volá: To bylo něco jinšího!) Spravedlivě řečeno, kdyby se provisorium bylo zavedlo, jak jsme toho žádali, bylo by to nejhorší odstraněno a to by nepřekáželo, aby to ostatní, až bude moci býti přirážka k osobní dani, za dvě leta, se mohlo vyplniti.

A, pánové, to uvažujte, to jest velmi důležitá otázka Když přijdete domů, budou se Vás učitelé ptáti, jak daleko jste to přivedli. A co jim řeknete? Přivedli jsme to tak daleko, že jsme dali zemskému výboru rozkaz, aby vypracoval zákon. Také se to stane. Zákon ten ale bude míti tolik háčků, že nevím, jestli i potom vůbec k uskutečnění přijde. Budeme asi státi tam, kde stojíme dnes, Zemských prostředků není, státních prostředků není: kde se to má vzíti? Proto já myslím, že by bylo bývalo dobře zavésti provisorium na dva na tři roky, aby se pomohlo tem, kteří toho nejvíc potřebují, ne těm největším křiklounům, které máte v Praze, ti co to nejvíce potřebují, jsou na venkově. Tam třou bídu, když jí třou, ale tady ne! Odtud jest ta agitace, odtud se to jen rozplameňuje a ti na venku konečně už nechtí o tom ani slyšet, poněvadž vědí, že to není všechno pravda.

O tom jest třeba nyní přemýšleti, abychom dosáhli toho, co skutečně chceme, totiž vyplnění přání těch učitelů, kteří to skutečně potřebují; že ale budou učitelé uspokojeni to si nemyslete; nebudou uspokojeni, poněvadž ještě žádný člověk neřekl: já mám dost platu a víc nežádám; zrovna jak se dělo u státních úředníků: Když mají větší příjmy, jsou podle toho živi; dříve byli skromní, ale teď se nemusí uskromňovati.

Já dovoluji si navrhnouti tyto resoluční návrhy:

Zemskému výboru se ukládá, aby současně s návrhem zákona na upravení platů učitelských předložil návrh zákona o zrušení Školného.

To bude jedno, myslím, co náš lid asi žádá.

"Zároveň se mu ukládá, aby vstoupil ve vyjednávání

1.   s c. k. vládou stran toho, aby žáci, kteří byli sedmiletou návštěvou obecné školy potřebných vědomostí nabyli, mohli vstoupiti do pokračovací školy hospodářské,

2.   s c. k. zemskou školní radou stran toho, jak a pokud se dá na školách obecných zavésti polodenní vyučování, a aby o tom obojím podal sněmu v nejbližším zasedání zprávu. Tím jsem skončil (Výborně. )

Nejvyšší maršálek zemský (zvoní): Pan posl. Šťastný podal následující návrhy:

zemskému výboru se ukládá, aby současně s návrhem zákona na upravení platů učitelských předložil návrh zákona o zrušení školného. Zároveň se mu ukládá, aby vstoupil ve vyjednávání.

1. s c. k. vládou stran toho, aby žáci, kteří byli sedmiletou návštěvou obecné školy potřebných vědomostí nabyli, mohli vstoupiti do pokračovací školy hospodářské,

2 s c. k. zemskou školní radou stran toho, jak a pokud se dá na školách obecných zavésti polodenní vyučování, a aby o tom obojím podal sněmu v nejbližším zasedání zprávu

Musím považovati tento návrh ze návrh úplně samostatný a ponechávám panu navrhovateli, aby tento návrh podal ve způsobu jednacím řádem předepsaném.

Ich erlaube mir zu bemerken, dass der Herr Abg. Pacher in seiner Rede auf Anträge hingewiesen hat, welche durch ein Versehen mir nicht gleich übergeben worden sind, indem mir nur jener von seinen Anträgen übergeben wurde, welcher sich darauf bezog, daß etwas als Grundlage der Specialdebatte bei der heutigen Verhandlung genommen werden soll. Die beiden weiteren Anträgen beziehen sich aus Beschlusse des Landtages in Betreff der Angelegenheiten, welche er zur Sprache gebracht hat, und ich muss ebenso, wie ich es in dem eben vorhergegangenem Falle gethan habe, erklären, dass ich diese Anträge als vollkommen selbstständige Anträge betrachte und dem Herrn Antragsteller überlassen muss dieselben im geschäftsordnungsmäßigen Wege einzubringen. Es gelangt nunmehr zum Worte der Herr Abg. Bendel.

Abg. Bendel: Hoher Landtag! Meinem sehr geehrten Herrn Vorredner will ich weder in der Dauer seiner Rede, noch weniger in der Stellung, die er zu dem ganzen Antrage einnimmt, nachfolgen. Ich werde mir auch andere Vorredner nicht zum Muster nehmen, weil ich nicht die Absicht hab, hier eine Wahlrede zu halten, aus dem einfachen Grunde, weil ich das, Gott sei Dank, den Lehrern gegenüber nicht nöthig habe.

Andererseits muss ich aber auch ganz offen gestehen, dass es mein nationales Empfinden verletzt, wenn mir hier, sei es in diesem Landtage oder im Reichsrathe gerade die schmutzigste Parteiwäsche immer so recht vor den Augen und zur Freude, man kann wohl sagen, zur Schadenfreude unserer nationalen und politischen Gegner waschen, wenn wir da unserer Parteileidenschaft gerade so recht die Zügel schießen lassen.

Meine sehr geehrten Herren! Sie weisen so oft und so gern auf das deutsche Reich hin. Es ist ja richtig, wir können in Vielem die zustände, die dort herrschen, uns zum Muster nehmen, nehmen wir sie uns auch in Bezug auf ihre parlamentarischen Sitten zum Vorbilde! Trachten gerade wir Deutsche in erster Linie und vor Allem, dass auch in unseren Vertretungskörpern, im Landtage oder Reichsrath, derselbe seine Ton, dieselben Verkehrsformen, dieselbe Zurückhaltung wieder endlich Platzgreifen, wie es im preschen Landtag und im deutschen Reichstag zu finden ist. Das, meine Herren, ist deutsche Art und Sitte, und wenn Sie diese wieder einführen würden, würden Sie Ihr Deutschthum viel besser bekunden und sich ein besseres Zeugnis ausstellen, als dadurch, dass Sie den Gegnern immer das Schauspiel unserer leidenschaftlichen und rücksichtslosen Parteikämpfe bieten.

Meine sehr verehrten Herren, ich bin nun seit etwa 15 Jahren, allerdings mit Unterbrechungen, Mitglied dieses hohen Hauses, seit dieser Zeit beschäftigen wir uns mit der Frage der Lehrergehaltsregulierung, es sind wiederholt kleine Schritte geschehen aber niemals ein großer. Nun ist aber die Lösung der Frage gerade zu unaufschiebbar geworden, nachdem die Beamten- und Dienergehaltsregulierung erfolgt ist Man sage, was man wolle, es muss ein niederdrucken des Gefühl für die Lehrer fein, dass gerade sie allein zuletzt daran kommen, nur andererseits muss man sich auch gegenwärtig halten, welche Consequenzen die Regulierung der Beamtenund Dienergehalte haben muss. Es ist von meinem sehr geschätzten Freunde Legler hervorgehoben worden, welche Mindestforderung die Lehrer stellen müssen, dass nämlich die Volksschullehrer wenigstens gleich gestellt werden den Beamten in der 11. Rangklasse und die Bürgerschullehrer gleichgestellt werden den Beamten in der 10. Rangsklasse.

Diese Forderungen müssen erfüllt werden, weiter zurück dürfen Sie die Lehrer nicht fetzen und wenn es nicht geschieht dann, das werden sie sehen, haben wir auch keine relatiwe Ruhe in der Frage, sondern die Bewegung wird weiter fortgehen, und die Stürme werden sich fortsetzen.

Der zweite Kardinalfehler, welcher mich schon von meinem Freunde Seyler hervorgehoben worden ist, ist der, dass Sie auch wieder eine Verschlechterung in diese Anträge hineingebracht haben welche darin besteht, dass die Quinquenalzulagen d. h die letzte Quinquenalzulage jetzt erst viel später erreichbar ist wie früher. Diese Kardinalfehler muss aus dem Gesetze verschwinden, dadurch wird sich allerdings die Summe, welche für die Lehrergehaltriegulierung gefordert wird, etwas höher belaufen, als die Berechnung, welche uns vorliegt.

Sehr verehrte Herren! Die Frage, die immer wieder aufgeworfen wird ist die woher nehmen? Die Landesfinanzen sind durchaus nicht in blühendem Zustande, mit dem Umlagensystem lässt sich nicht weiter arbeiten,

also was thun? Es sind heute schon verschiedene Vorschläge gemacht worden, auch sehr weitgehende Vorschläge: als Verstaatlichung sämmtlicher Bahnen, sämmtlicher Bergwerke und a. m. Das sind lauter schöne Sachen.

Und ich stehe in Allgemeinen vielleicht aus demselben Standpunkte. Das sind alles sehr erstrebenswerte Sachen, aber das Eine ist unlängbar, wir können unmöglich die Lehrer so lange warten lassen, bis diese überaus schwierigen Fragen alle gelösst sein werden. Wir müssen daran denken, dass die Lehrergehaltsregulierung früher erfolge, bevor in Oesterreich alle Bahnen verstaatlicht, alle Bergwerke in den Besitz des Staates gekommen sind. Ich selbst bin allerdings auch nicht in der Lage, besondere Vorschläge zu machen

Aber ich glaube auch kein einziger von uns; dass ist vor allem Aufgabe der Regierung sich den Kopf darüber zu zerbrechen und dafür zu sorgen, dass die Landes- wie Staatsfinanzen endlich gebessert werden, und dass das nöthige Geld zu den allernöthigsten Auslagen vorhanden sei. Ich gestatte mir nur einen ganz flichtigen Blück auf die Stellung der Regierung gegenüber dieser Angelegenheit zu werfen. Ich bedauere lebhaft als aufrichtiger Schulfreund und gerade im Interesse der Schule die Stellung, welche zu allen diesen Fragen die Regierung und vor allem der Schulrath eingenommen haben.

Von irgendeinem Wohlwollen für den Lehrerstand, von einem entgegenkommen, von einer Theilnahme, von Vertretung der Interessen des Lehrerstandes ist keine blasse Spur zu finden. Meine Herren! Es gibt Lehrer, ihre Zahl ist vielleicht nicht gering, welche die Eigenheit haben, dass sie in der Schule nur auflauern, ob sie den oder jenen Schüler einmal nicht gehörig vorbereitet finden, unaufmerksam sehen und dann mit Strafen darein fahren, die nicht das Streben haben, dem Schüler Lust und Liebe zum Lernen zu machen, die, wenn sie es dem Schüler vor Gesichte ablesen, dass er seiner Sache sicher ist, dass er gelernt oder das Vorgetragene aufgefasst hat, ihm nicht die Gelegenheit bieten zu sagen, was er weiß, die nur die Wauwau ihrer Schüler sind. Aehnlich ist es auch oft bei den Behörden und Vorgesetzen der Lehrer. Sie gehen nicht darauf aus, den Lehrern die Lust und Liebe zu ihrem Amte.

ihre Berufsfreudigkeit zu erhöhen, sondern nur über ihm die Zuchtruthe zu schwingen. Es ist doch gewiss für die Erziehung der Jugend selbftnoch von viel größerem Vortheil, Lehrerzu haben, die eine selbständige Meinung und Überzeugung haben, auch wenn sie einmal über die Hutschnur hauen, als wenn die Erziehung der Jugend Männern anvertraut würde, die gar keine Meinung und Überzeugung haben, die nur gewöhnt sind, sich zu ducken und nach dem Willen anderer zu handeln

Darum verurteile auch ich aufs schärfste die heute schon von mehreren Rednern angeführten Erlässe. In der ganzen Stellung des Landesschulrathes zu dieser Frage ist keine Spur von Wohlwollen zu sinden. Sie geht dahin: Ich laffe die Sache an den Landesausschuss zurückgehen, der mag sehen. wie er zurecht kommt, und ich sage dann Ja und Amen dazu, was keine besonderen Schwierigkeiten macht. Das geht aus jedem Worte hervor, wenn man die Note liest.

Zugleich rührt sich da ein bischen in mir der Germanist, wenn ich lese: "Mit Bezug auf die dortfeitige Zuschrift vom 11. s. w. beehrt man sich. "

Ja, müssen denn unsere österreichischen Behörden ein so besonderes Vergnügen darin finden, ein so schwerfälliges und verzopftes Deutsch zu schreiben.

Ich bin überzeugt und hoffe es sogar, wenn einmal ein Lehrer an den hohen Landesschulrath herantritt und so referiren würde: mit Bezug auf die dortseitige Zuschrift u s w., dass ihm eine Rüge ertheilt, vielleicht mit Rücksicht auf den lateinischen Spruch: Quod lice Jovi (Abg. Horica ruft: Herr Profefsor! Trösten Sie sich, im Böhmischen ist es noch ärger !) dann ist halt auf beiden Seiten zu wünschen, das endlich ein modernes Sprachgefühl unseren Bureautraten anerzogen wird - Ein nicht juristisch verbildeter Mensch ist gar nicht im Stande, Gesetze zu verstehen, er muss die Paragraphen lOmal durchlesen, bevor er weiß, was damit gesagt weiden soll.

Die hohe Regierung, der Finanzminister stellt sich auf den Standpunkt: Aus Staatsmitteln kann nichts gegeben werden. Das widerspucht tanz der Schuleinrichtung; dafür haben die Länder aufzukommen; sie mögen feigen, wie sie die Frage in Ordnung bringen.

Meine sehr verehrten Herren, wenn diese Frage zur gedeihlichen Lösung gebracht werden soll, wie alle anderen Fragen, die uns genug auf die Fingernägeln brennen, dann bleibt nichts anderes übrig, als dass gemeinsam alle jene, die an der Wohlfahrt der Bevölkerung ein Interesse haben, dahin trachten, dass unsere parlamentarische Thätigkeit wieder eine fruchtbare und geordnete werde. Sehen Sie, es sällt mir gerade hier ein Ausspruch ein, den seinerzeit ein hoher Regierungsbeamter zu mir that, als wir im Reichsrathe in der schönsten Obstruction standen: Wenn doch wieder die Zeit käme, wo der Reichsrath arbeitsfähig ist. Sie glauben gar nicht, welche Bedeutung ein ordentliches Parlament hat. Ich mache Sie nur auf eine Seite aufmerksam; ich gehöre nun lange genug dem Ministerium an. Wenn im Parlamente ernstlich gearbeitet wird, (Unruhe. ) Meine Herren, es spricht sich ungeheuer schwer, wenn dabei geredet wird. Die Herren können ja hinausgehen, wenn sie sich unterhalten wollen.

Der betreffende Herr fagte nun zu mir: In den Ministerium wird endlich nur dann etwas gründlich gearbeitet, wenn die Einberusung des Reichsrathes in Aussicht steht. Da beeilt sich jeder Referent, feine Angelegenheiten in Ordnung zu bringen. Es erfolgen sonst verschiedene Interpellationen und diese Interpellationen werden dem Minister übergeben, und wenn der Minister elbst nichts weiter thnt, die Interpellationen selbst nicht beantwortet, das Eine thut er doch, dass er die Interpellation in die Hand nimmt, sich den betreffenden Referenten kommen läfst und ihm wenigstens die Leviten liest

In dem Augenblicke, aber wo kein Parlament einberufen ist, geschieht in den verschiedenen Ministerien höchstens das Nothwendigste, man sorgt blos für das Laufende und macht weiter keinen Schutt. Und was wollen Sie dagegen thnn? Zum Minister kann nicht jeder lausen und wenn jemand zum betreffenden Referent n kommt, fertigt er ihn ab mit den Worten "Die Sache wird schon erledigt werden", weiter aber geschieht nichts.

So ist es auch in der Angelegenheit, die uns beschäftigt. Die Regierung wird sich nicht den Kopf zerbrechen, wie den Landesfinanzen und den Staatsfinanzen aufgeholfen werden