sechs Gehaltserhöhungen im Betrage von je 200 k

b) Endlich möge auch der gleiche Vorgang betreffs folgender abweichender Bestimmungen eingehalten werden:

Zu I. Punkt 3. Der Grundgehalt der Volkschullehrer (II. Classe) beträgt 1200 Kronen nach 3 Jahren (I. Classe) 1400 Klonen, in Prag etc. 1600 Kronen.

Punkt I, Abs. 1 Der Grundgehalt der Bürgerschullehrer (II Classe) beträgt 1600 Kronen, nach 3 Jahren (I. Classe) 1800 Kronen in Prag etc. 2000 Kronen.

Punkt 5, Abs. 1. Sämmtlichen definitiv angestellten Lehrpersonen an den allgemeinen Volksschulen und den Bürgerschulen der I. Classe gebühren, beginnend vom Zeitpunkte der ersten Fälligkeit ihres Grundgehaltes II. Classe, von 5 zu 5 Jahren sechs Gehaltserhöhungen im Betrage von je 200 Kronen.

Diese Resolution hat lediglich den Zweck, die Minoritätsanträge zu erläutern, indem man die Berathung des financiellen Effectes und der Textirung desselben vornehmen lässt.

Die Entscheidung wird ohnedies erst fallen, bis ein wirkliches Gesetz vorliegt (Lebhaster Beifall. )

Oberstlandmarschall: Ich muss den Resolutionsantrag, den der Herr Abg. Legler eingebracht hat, als einen selbständigen Antrag auffassen, bin jedoch bereit, die Unterstützungsfrage zu stellen, und den Antrag, falls derselbe genügend unterstützt wird, der geschäftsordnungsmäßigen Behandlung zu unterziehen.

Ich stelle die Unterstützungsfrage und ersuche die Herren, welche den Antrag unterstützen die Hand zu erheben.

Der Antrag ist hinreichend unterstutzt.

Nym přichází ke slovu příští řečník, který je zapsán proti návrhům komise, pan posl. Šťastný.

Zum Worte haben sich noch gemeldet die Herren Krumbholz, Janoušek, Dr. Pippich, Albl und Pacher.

Nyní dávám slovo p. posl. Šťastnému.

Posl. Šťastný: Slavný sněme! Nemám v úmyslu mluviti proti předloze co takové.

totiž in merito, ale jsem proti způsobu vyřizování celé otázky, o které máme jednati, a slova, která zde pravil p. posl. Stein, mne v tom utvrzují, že věc neposuzuji chybně, nýbrž správně.

Otázka, jak ji nazýváme, učitelská, jak já bych ji ale spíše chtěl míti řešenu jako otázku školskou, jest předně otázkou sociální, za druhé otázkou služební - a na to by se nemělo zapomenout.

Otázkou sociální jest, jelikož se tu jedná o to, aby jeden stav ve společnosti lidské byl lépe postaven, nežli jest.

Co se týká poměru služebního, to nikdo neupře, že přece dnes učitel jest úředníkem, anebo-li co úředník, služebníkem země.

Tato dvě hlediska bychom měli při řešení té otázky míti neustále na paměti, a s těch hledisek bychom měli na ni hleděti.

Avšak, velectění pánové, jak se věc pojímá hned od počátku, když přišla do slav. sněmu? Měla hned na sobě ráz politický, a čím více se blížíme k příštím volbám sněmovním, tím více béře na sebe ráz politický.

Ze všech těch projevů, které byly v rozličných schůzích, časopisech atd, vždy na jedné straně vyzněla věc asi v ten smysl: Jestli nám nevyhovíte, nepřijdete do sněmu, - a na druhé straně to znělo: My Vás potřebujeme k volbám do sněmu, proto Vás musíme podporovati.

Tak se věc má, a já pravím, a dnes to bylo i zde dokázáno, že skutečně věci se tak mají.

Avšak, velectění pánové, když takovým způsobem budeme řešiti naši otázku sociální, pak musí přijíti ti, kteří jsou slabí, v té věci na zmar. Vidíme zde, že ty vládnoucí strany právě chtějí využitkovati tohoto momentu, aby pro své čistě strannické záměry učitelstvo získaly. To se nedá konečně po všem tom, co jsme zažili, upříti. Ale to jest pro stavy úplně záhubné. Velectění pánové, když na příklad stav náš rolnický, který se neustále více a více blíží záhubě, stranami politickými a ohledy politickými bude neustále a neustále hnán k tomu, aby hleděl prospěti stranám politickým a v nich, to se ví, vždy jen jednotlivcům, poněvadž konec je vždy ten, že končí ta která strana v jednom neb ve dvou jednotlivcích, kteří celou stranu vedou, tu nám není žádné pomoci, tu musíme přijíti na zmar. To vidí se při této otázce.

Co se týče těch petic, které byly podány u velikém počtu, tu, kdyby se kdo těch podpisovatelů petic tázal, co podepsali a jestli skutečně si to přejí, dostane od nich zápornou odpověď. Tak jest (o na venku, to dobře víme, a všechno, co tam je napsáno, není pravda. (Veselost. )

Ale na venek, zde se to ovšem musí užíti, že jest to petice a že skutečně to, co tam jest, skutečně se chce. (Hlas: Co ty vaše petice!) To nemění na věci nic ty řeší věc se stanoviska sociálního.

Vy, páni politikové nepotřebujete míti žádný strach, že stavy mezi sebou by se poškodily To není pravda. Stavy jsou jeden na druhý odkázány. Jestli země potřebuje učitelstvo, tedy zajisté ti stavové, kteří jsou zde zastoupeni, musí se o to postarati, aby ty, jichž potřebují, pořádně platili. Nám stavům nepotřebujete takové věci vytýkati, poněvadž to není pravda.

My nechceme počínati si tak, jako strany, kde jedna druhou požírá až do posledního muže, stavy to nemohou dělati, poněvadž jsou na sobě závislí: My závisíme na učitelstvu, učitelstvo na nás. My rolníci a živnostníci jsme závislí na dělníctvu, a dělnictvo je zase závislo na nás. My se nemůžeme ničiti, my můžeme proti sobě bojovati, a1e konec musí býti řádný kompromis, a to jest v této otázce také. Já jen varuji před tím, aby tato věc, když již na to politické kluziště se dostala, nevedla se dále, a to se právě děje, že se chce celá věc zlomiti přeškoleno. Já dokáži. Že s touto otázkou souvisí ještě také mnoho jiných věci, které nutně vyžadují, aby byly zároveň řešeny. Já jsem ve školské komisi také k tomu poukázal, že se nemá tato jednotlivá otázka bráti z celé hromady souvislých s ní otázek, nýbrž, že se má řešiti, co celek.

První otázka, která tu vyplývá nejen z ohledů sociálních, nýbrž také služebních jest ta: je-li tu skutečně taková nutnost, jak zde byla líčena. Když má jeden stav druhý tak podporovati, jak se zde o to jedná, přece si musí pomysliti - a to jest první otázka: jestli pak to skutečně ten stav také potřebuje abych ty oběti, které se žádají přinášel ? To myslím, že jest přirozená otázka každého poplatníka a zvláště celých stavů poplatných.

Tu, pánové, jest otázka, jestli je třeba nápravy ve věci samé My sami jsme podali návrh, který také k tomu čelil, a já uznávám úplně, že je třeba, by služné učitelstva bylo jednotné V tom ohledu není rozporu žádného. Když stojíte na té zásadě: Za stejnou práci má býti stejný plat, pak ovšem z toho vyplývá, že má býti jednotné služné.

Avšak druha otázka, která se zde naskytuje a byla zde také vynesena na povrch, praví, že prý ty potřeby učitelstva toho žádají, aby měli takový plat, buď jako úředníci státní atd.

Pánové, to je velico těžce rozřešitelná otázka, co týká se potřeb.

Štěstí člověka spočívá v jeho spokojenosti, nehledě k tomu, co jí, co pije, kde ostává atd, když jest spokojen tím, co má, cítí se být šťastným. To ale je cit čistě osobní, čistě subjektivní.

Nikdo nemá práva rozbírat ten jeho stav a říkat: Ty osle, ty jsi nešťastný, ty to ani nevíš, protože máš malý příjem.

To není správné; když se člověk cítí být šťastným, nikdo nemá práva jej z jeho štěstí a z jeho spokojenosti vyrušovati. (Posl. Sokol: Když se cítí člověk nešťastným, nikdo nemá práva říkati, že je šťastným!) To připouštím. To všecko porovnávání zde služného se služným nemá místa, to se nemůže tak všeobecně říkat, jako se to říká: poněvadž má ten a ten takové služné a má takovou rodinu, proto náleží i jemu toto služné. Tak se nesoudí, nýbrž, když chceme věc správně posuzovat, musíme se k věci také podívati, a když chcete říkati, že je celý stav nešťastný, k tomu potřebí skutečně více než takového, mnohdy dosti povrchního posuzování.

Když vezmete sto lidí z nižšího stavu, a vezmete sto z těch, řekněme, nejvyšších stavů, a zeptáme se těchto lidí nižšího stavu, jsou-li šťastni, a těch sto ve vyšších stavech, jsou-li šťastni, já mám za to a celá naše historie k tomu vede, že najdete mnohem větší procento spokojených v nižších třídách než spokoje ných v těch milliardových.

Ti, kteří mají méně, jsou vždycky spíše spokojeni než ti, kteří mají mnoho, poněvadž ti, kteří mají mnoho, žádají ještě více, až do nekonečna.

Ta otázka se nemůže tedy tak lehce rozřešiti, a tak snadno, jak se to děje. Já nepovídám, že učitelstvo naše je tak postaveno, jak by býti mělo, vždyť my sami podali návrh na zlepšení jeho postavení; ale říci, že celý stav je nešťastný a že umírá hlady, to je krajnost veliká která zde ani není; tak dobře jako na jedné straně přinášejí noviny na př. ty "nové rovy", jak se naučili nadepisovat články o úmrtí učitelů, jako by každý učitel dnes umíral hlady. Tak na druhé straně zase přinášejí také noviny zprávu, že tam a tam umřel učitel, který zanechal 10-20 tisíc zlatých. (Posl. Sokol: "Když je zdědí!")

Já na to nekladu žádnou váhu; já říkám jen, že když chceme se do takových věcí pouštěti, dostaneme takové protivy, že člověk ví konečně, že na takový způsob se věci posuzovati nemají Ale jedna známka je tu přece, podle které by se mohlo posouditi, je-li tu ta bída tak ohromná, jako politické strany ji líčí A sice jest to nával do ústavů učitelských. Pánové, z toho nejlíp posoudíte. Vy vidíte v úřednických odděleních, že, jakmile se někde pro právníky otevřou dvířka aneb pro mediky neb pro filosofy, pro theology, techniky všeho druhu, že dostanou lepší postavení, se tam začnou hrnout lidé ze všech stran, aby lepšího postavení dosáhli.

Důkaz, že se stavu špatně vede, máme objektivně ten, když nechce nikdo do toho stavu vstoupiti To jest jistota, že se tomuto stavu špatně vede. (Posl. Sokol: Snad nechcete, aby to tak daleko přišlo) Ne, já nechci tím říci, že bych si přál, aby již nikdo nechtěl na učitele jíti To nikoliv! Na druhé straně ale přece ještě vidíme, že dosti jest tu osob, které se chtějí tomu stavu věnovati, ač napřed vědí, jaké budou míti postaveni.

Jestli skutečně toho zlepšení, kterého žádají, dosáhnou, že neví, ale již na základě toho nynějšího postavení, jest dosti učitelů. Z toho dá se posouditi, že přece to tak není zlé, jak se to líčí. A když mluvíme mezi čtyřma očima stranou s učiteli a zvláště s učiteli obecných škol, řeknou nám: No, víle, ono to tak zlé přece s námi ještě není, co se týká našich příjmů; ale ty školní inspektory a ty školní úřady, ty by už mohl někdo ukrást. To utrpení, které mají v tom ohledu, to je pro ně zlé - a to Činí tak mnohé nespokojené. Já to opakuji, že sám jsem toho náhledu a že nesmí se čekati na tu dobu, až nikdo nebude chtít býti učitelem, nýbrž že jest třeba zachovati tento stav při jeho síle patřičné. O tom není pochyby

Nyní chci zde uvésti protivu, kde skutečně je viděti, že stav hyne, a to jest náš vlastní stav rolnický. Pánové, když i statky ostávají prázdné a hospodářové utíkají a nechají všecko běžet a ležet a ke statku se nehlásí a když se tisíce rodin rolnických stěhuje do zámořských krajin, aby tam našli výživu, tu jest viděti bídu a nouzi; tu se podívejme na ty politické strany, jak k nám se zachovávají.

Pánové, když jsem podal návrh asi před dvěma lety na upevnění přiměřených cen obilních, hlavně chlebovin, pšenice a žita tím způsobem, aby byl obchod obilní a moučný sezemštěn, tu ten pán, který dnes hlavně láme kopí pro zlepšení platů učitelských, povídal mně na chodbě: Poslouchejte, co pak chcete s tím svým monopolisováním obilí, chcete, aby sněm ustanovoval ceny obilní? To by mohl také ustanovovat ceny kalhot. Jestli by bylo zle, kdyby se tak dálo, o tom nechci rozhodovati, ale když se někde hlásíme my, jichž existence jest již ohrožena, tak se potkáváme s posměchem. Ale jakmile se to dá využitkovati pro stranu politickou, tak se dá všechno.

Pánové, když sledujete ty zprávy v novinách, tak najdete jednu nápadnou věc a sice tu, že platy učitelů v zemích Rakouska neporovnávají s platy učitelů v Německu.

To jest nápadno, že, kdežto vždy nám Německo slouživá za vzor, v tomto ohledu se novináři nepodívali ještě za hranice, mnoholi tam v Německu má učitel platu. Já jsem se po tom také nesháněl. Až před 14 dny čtu najednou v "Hlase Národa" krátkou zprávičku, ve které se praví - nevím, jak se to místo jmenuje ale vím, že jest to blíže Berlína - že se tam vypsal konkurs pro místo učitelské na 600 mark t. j. našich peněz 360 zl., a že na dvojí konkurs se nikdo nehlásil. To může býti pravda, že se nikdo nehlásil, o to nic; ale pánové, co nám to přece jen dokazuje, když se může na místo učitelské vypsati konkurs se 360 zlatými? Přece to, že není to v celém Německu jen tento jednotlivý případ, nýbrž, že jest tam takových případů více. Že snad jest jim to též málo, to věřím; ale, pánové, kdyby u nás se někdo opovážil vypsati konkurs na 360 zl. na místo učitelské, tu nevím, co by se mu stalo.

A, pánové, to jest v tom Německu, o kterém se pan poslanec Stein zmínil, že v roce 1866 německý šulmeister přemohl Rakousko.

Tak to jest v tom Německu, které má vyšší vzdělání, a o němž se vůbec myslí, že jest tam i vyšší vzdělání školské než u nás; a tam platí učiteli 360 zlatých; to by se u nás dnes nikdo neopovážil dáti ani podučiteli.

Tak se věci mají. Když člověk také poněkud čte, tu se také něčeho dočte. Patrně to tedy není pravda, že to postavení našeho učitelstva jest tak mizerné, že by snad v Evropě mizernějšího nebylo. To není pravda!

Pánové, když někdo žádá na svém zaměstnavateli nějakého lepšího postavení anebo, když jedna strana anebo jistý stav žádá od druhého nějakých obětí, ta přece ten druhý stav může si stavěti nějaké protipožadavky. Tu řekne např.: já ti přidám konečně platu, ale za ten plat, který chceš, myslím, že "bys měl také více konati.

Rolnictvo se na mnohých shromážděních a i v mnohých peticích prohlásilo, že jest volno, a že nemá proti tomu nic, aby se učitelstvu zlepšilo, ale že by si přálo, aby zase v některých jiných věcech se jemu nějak polevilo, v takových věcech, kde zase učitelstvo má slovo, aneb kde může.

Obyčejně má býti, myslím, za více platu více muziky; takto obyčejně bývá, a tu jest otázka, jestli také učitelstvo jest volno nějakou výhodu zase poskytnouti.

A co jsem shledal? Že právě, když byl ten boj o plat učitelský největší, dostal jsem petici, aby prý prázdniny Školské byly rozšířeny, aby na místo šestinedělních prázdnin byly osminedělní. (Posl. Sokol volá: Protože chodí na chmel! Posl. Janoušek: Pro děti jsou prázdniny, ne pro učitele!)

O tom nám nepotřebujete povídati. Důvod jest uveden v peticích, a sice ten, že, jelikož v místech, kde jsou střední školy, jsou osminedělní prázdniny, proto prý mají býti tyto prázdniny všude stejné. To je důvod, prosím? Pro mne to není žádný důvod, ale žádá se to a žádalo se to, a poslala se nám k podpisu tato petice. Ovšem, že jsem ji nepodepsal.

Pánové, to se neshoduje a je to také netaktické, když někdo, kdo naléhá na větší plat, v tomtéž okamžiku žáda, aby byl sproštěn práce. To, myslím, nebylo ani prozřetelné. Ale divím se jedné věci. Náš školní řád předpisuje, mnoho li hodin se má vyučovati týdně, nikoli denně. Tam stojí, že v těch nižších školách má jich být 18, a v těch vyšších to stoupá až do 24. Mezi týdnem nastanou prázdniny nějaké, na př. svátek atd. (Posl. Březnovský: A noc! Veselost. )

Když já jsem chodil do školy, a když se něco takového trefilo, že byla nějaká překážka, tak pan učitel vždycky nahražoval. (Posl. Březnovský: To by ti kluci protestovali. )

Možná, že by protestovali. To nahražování ale vyšlo úplně ze zvyku, ač je to zákonem. Když je ustanoveno, že se má učit týdně jistý počet hodin, má se vyučovat, a když je svátek, nebo překážka, má se jednoduše nahražovati

Pánové, to, co se děje, není v pořádku, ale kdyby někdo nahražování žádal, tak je jednoduše bit. (Posl. Janoušek: A zaslouží to!)

Moje stanovisko je úplně správné, že za víc platu, víc muziky, protože může býti té muziky víc; když zahálí ve svátek nebo některý den, může se zapřáhnout zase druhý den. To není ani pro děti ani pro učitele tak namáhavé. Odpočinou si v jiný den. (Posl. Březnovský: A když jsou vedřiny, tak zas večer!)

Je to jediný úkaz, kde život týdenní rolníka neb některého občana je ferialním dnem v týdnu přetržen; vždyť nenalézáme nikde žádné ferialní dny. Opakuji, že vyučování by mělo býti stejně rozděleno na všech 6 dní týdně beze všech ferií, a když nastane nějaká překážka, má se nahraditi. Je to stanoveno zákonem, že se má vyučovati jistý počet hodin, a to se může státi beze všech obtíží. (Posl. Vollgruber: Man schickt die Kinder ohnehin nicht in die Schule, die Kinder machen sich Ferien selber. Posl. Janoušek: A jsou ještě trestány, že nechodí do školy. )

Druhý požadavek, který klade naše rolnictvo jest, aby zrušeno bylo školné.

Pánové, právě ze strany liberální, z obou stran, u Němců i Čechů, se o to bojuje, snad co sněm začal rokovat, a co přestalo staré zřízení školské; pořád se žádosti opakují, aby školné bylo zrušeno. A podivným způsobem, když ve školské komisi byl ten návrh učiněn, a byl takřka připojen k tem návrhům ostatním, objevilo se, že pánové z liberálních stran nechtějí na to přistoupiti. Tedy, oč bojovali tolik let, když teď najednou přijde okamžik, že by se to mohlo skutečně provésti, couvnou?

Já myslím, že tu zase má politická strana svoji hru, o které my ovšem nevíme, a myslím, že jsou to ohledy na velkostatkáře. Ale mám za to, že se páni velkostatkáři mýlí.

Pánové, když začalo paušalování' tenkrát hejtmani, aby dostali starosty k tomu, aby se vůbec školní plat paušaloval, udělali si smlouvy, které byly takřka osobními smlouvami se starosty. Okresní hejtman řekl: tolik a tolik mně odvedete paušálu školního; a o to ostatní se páni hejtmani nestarali; nebylo to také ani v účtech obecních. Já jsem tehdáž starostou obecním nebyl, jako nyní, ale vím, že můj předchůdce měl s hejtmanem paušál, a, když přišlo k účtování s obcí, on jednoduše řekl: Co jest obci do toho, to byli smlouva mezi mnou a hejtmanem. Tenkrát paušál vynášel, protože vybralo se více, než bylo paušalováno.

Pánové, od té doby se ale věci změnily; dostali jsme exekuční novelu. Ta chrání majetek malého muže; dnes nesmí se státi tak jako jindy, že se mu sáhlo k peřině, dobytku atd. atd., zkrátka aby se nutil, aby zaplatil školní plat.

Dnes, když přijde exekutor do obce a chce něco zabaviti, tak na takové věci, ku kterým se jindy sáhalo beze všeho, dnes se nesmí sáhnouti, poněvadž to zákon zapovídá. A když i má restant více, nežli zákonem chráněný dobytek, na př. husy, nebo dva kusy dobytka, tedy ten dobytek k zabaveni schopný není doma, takže dnes nedostanete na takových lidech, kteří by mohli někdy dobře platiti, - a propíji to někdy v kořalce, čímž by mohli školné zaplatiti, - školné nedají, protože exekuční zákon je chrání, takže dnes už nedobudete na těch, kteří nemají nemovitý majetek, nic.

Dnes se ty věci obrátily. Dnes musí každý rok každá obec dosti velkou summu dopláceti na paušál. A to páni velkostatkáři přehlížejí, že oni to spolu musí krýti. Druhá věc je, že, kdekoliv možno, obec se ustanoví. že bude platiti školní plat z obecní pokladnice. To se děje všude tam, kde mohou školní plat převaliti na velkostatkáře. Obce na ně dozrály, a teď všude, kde jen poněkud mohou, to se ví, břemena taková na ně spolu převalují. (Posl. Konig volá: Bez svolení zástupce velkostatku to není možné!)

Toho zástupce velkostatku mnohdy velmi snadno dostanou, o to není, poněvadž jako obyčejně ten pán velkostatkář sám o tom neví a nemůže všude býti a svoje lidi tak dirigovat jak by chtěl. Oni tak, jako my malí, dnes přicházejí k velké Škodě, a já nevím, jestli těch jeden a půl milionu toho školného obnáší méně než všecky ty náhrady a vše to, co velkostatkáři s námi platí. Ovšem my bychom to platili také; je-li tu nějaký rozdíl, jest tak minimální že nestojí za to, aby se tomu odporovalo. (Hlas: Za ty svízele!)

Není pro obecního starostu snad již dnes horšího předmětu v jeho úřadování než právě to vymáhání školního platu. Vždyť obec může se zbaviti vybírání daní - my už u nás nevybíráme daně, přenechali jsme to berním úřadům, i přirážky školní a obecní musí berní úřady vybírati - ale školní plat, tak jest ustanoveno zákonem, musí vybírati starosta. To, kdybyste, páni velkostatkáři, ty svízele znali, z útrpnosti již byste tomu na dále neodporovali.

To zrušení Školného je jedno takové cukrle, kterým by se dalo to břímě, které se má uvaliti na občanstvo osladiti, tak že by to lid tak neroztrpčovalo, kdybyste k tomu svolili, aby byl školní plat zrušen. On jest sám o sobě vůči té nutnosti školní nespravedlivý, a já ty důvody pro zrušení Školného nepotřebuji opakovati všechny znovu, poněvadž se opakují tolik let, a konečně jest to i uloženo zemskému výboru, aby o tom aspoň uvažoval, což ovšem nedostačí, a já bych byl spíše pro to, aby přišla zároveň s předlohou stran platů učitelských předloha zákona o tom zrušení a tím, jest-li opravdu se to myslí, aby dnešní věc přišla k uzákonění, byste jí velmi pomohli. Jiné takové cukrle jest snížení povinnosti školní. Vy, pánové, když někdo dnes o tom promluví, tak hned řeknete: Ó, ten chce snížiti úroveň vzdělání. Pánové, tady my rolníci, a já myslím, i řemeslníci, stojíme v jakémsi odporu s učitelstvem samotným.

Učitelstvo hledí dnes na obecných školách všeobecného vzdělání, totiž ono chce to žactvo vzdělati ve všech oborech lidského vědění, ale, pánové, k tomu osmiletá návštěva školní nestačí, a konečně to není také účel obecné školy.

Já soudím, že účel obecné školy jest asi ten, že má připraviti co možná nejvíce žáků pro své přiští povolání, a zvláště ty, kteří po odbyté škole obecné do žádné školy více nechodí. V dřívějších letech nesla obecná škola tu pověst, že prý je to přípravka pro střední školy. Byla to více méně pravda; nevím, jest-li se to zlepšilo, ale to přec nemá býti, poněvadž to procento žáků, které přichází do střední školy z obecné školy, je aspoň po venkově hrozně malé, a kdo ví, jestli obnáší 10 pct. a myslím, že mnohdy ani ne 5 pct. Tedy 90 pct. dětí má býti připraveno pro ty tři hlavní stavy: rolnický, živnostenský a dělnický.

O těch dětech, které nikdy nepřijdou na žádnou jinou školu, se přece nemůže předpokládati, že dosáhnou někde jinde nějakého vzdělání odborného pro svůj stav, a přece ta škola obecná má ty děti připraviti pro jejich příští stav. K tomu jest třeba přece také, aby ta škola sama, ten celý duch její, byl takový, aby ty děti připravovala pro to příští jejich povolání. A tu jest velká chyba, která se stala v nynějším školství obecném, že jest jedna šablona pro děti městské a pro děti venkovské. My venkované to, pánové, nejvíce neseme, a proč? Protože má vždy převahu ten vliv městský nad tím vlivem venkovským vždyť ty děti na těch obecných školách jsou více připravovány pro ten stav, řekněme, městský než pro ten stav venkovský. A tu, pánové, se rozcházíme; já chci, aby dítky byly vzdělány v tom největším procentu pro ty stavy, kam příště vstoupí, odborně, pokud to může býti, a ne jen všeobecně. Všeobecné vzdělání může obsahovati to bývalé trivium, to jest samo sebou, a potom, co se dá na obecných školách do dítěte vštípiti bez velkého namáhaní a přemáhání, ale, pánové, hromaditi jako se to dnes děje, celou zásobu vědění, tak že to dítě nemůže ani zažiti, tomu není nic plátno. Vždyť to dítě, když by bylo náležitě připraveno v tom trivium, potom naše literatura dnešní mu dává dost a dost látky, aby se dále vzdělávalo, ale ku svému povolání má býti vzděláno dítě a proto já chci, aby po vyjití ze školy obecné dvě nebo tři léta byla věnována odbornému vzdělání, a chci, aby byly pokračovací školy zřízeny pro každou školu, pro každého žáka, kam by mohli žáci přicházeti a aby pro své povolání měli zřízeny povinné pokračovací školy hospodářské a povinné pokračovací školy řemeslnické. Když budeme míti při každé obecné škole povinnou školu pokračovací hospodářskou a povinnou pokračovací školu řemeslnickou, pak s dobrým svědomím můžeme pustiti děti po sedmi letech ze školy, a já myslím, i po šesti letech, jak touni rolnictvo chce.

O tom se ale nemluví, šikovně se o pokračovacích školách mluví, jako o tom, že je to v naší intenci, že chceme a klademe největší váhu na pokračovací školu pro dítky, které nemohou choditi do měšťanskych školy. To jest pro sedláka, to jest pro řemeslníka a myslím, že bychom pochodili mnohem lépe, kdybychom povinnost školní snížili o rok, potažmo o dvě lěta a zařídili povinné pokračovací školy

Já v tom smyslu aspoň si to dovolím navrhnouti resolučně, aby těm žákům, kteří s prospěchem za sedm let se naučili tomu, co jest pro obecnou školu předepsáno, aby aspoň těm bylo volno, aby mohli vstoupiti do pokračovacích, škol, tím bychom dosáhli, že by nám vystupovaly dítky ze školpokračovacích pro své povolání náležitě vzdělané.

To mi nikdo neupře, že úroveň vzdělání není tím snížena, naopak že jest tím, co se týká povolání - a každý člověk má přec nějaké povolání - úroveň ta zvýšena. Vždyť přece žádného všeobecného člověka nemáme ve státu; máme lidi, z nichž patří každý k nějakému určitému zaměstnání Připraviti dítě pro příští jeho povolání má přece více smyslu, než ho vzdělávati, jak říkáme, všeobecně.

Dávám k uvážení ještě to, jestli by nebylo záhodno, aby na příště se více hledělo k tomu, aby poněkud to vyučování na venku od toho vyučování v městech dle potřeb obyvatelstva se lišilo. Narážeti takové dva ohromné rozdíly, městský život a venkovský život na jedno kopyto, to absolutně nejde. Podívejte se na život našeho venkovského dítěte a porovnejte jej se živobytím dítěte městského. Když jsou - aspoň u nás na jihu a na západě - dítěti Čtyři léta, již musí začíti hospodařiti, a síce tím, že se mu dají do opatrování aspoň husy.

Tím nechci mluviti pro pasení, které bylo v dřívějších letech moc zavrhováno, kdežto nyní se přišlo přece jen k tomu, že jest to věc takřka nevyhnutelná v mnohých krajinách. Mluvím jen o tom, co jest.

Když jsou tedy dítěti 4 léta, dávají se mu jak praveno do opatrování husy To trvá rok, dvě leta Příští rok se mu dává do opatrování, když mu jest 5-6 let, již nějaké telátko atd., a to s ním pak roste, a dítě musí pomáhati od té doby neustále při hospodaření, a kdyby  toho nebylo, tu by to na našich statcích stálo ještě hůře.

To jest to jediné, že máme tyto pomocníky od 4. roku, a to bezplatné. Veškerý čas, který to dítě po škole má musí věnovati hospodaření; než jde do školy musí pásti, a když přijde ze Školy musí opatrovati něco v hospodářství.

Nám rolníkům nedostačuje ani čas, abychom tomu dítěti mohli dáti nějaké oddechnutí; nám ani ve všední dny ani svátky nestačuje čas.

Jak jest dítěti nějakých 9-10 let, podle nynějších sociélních poměrů, již ho otec musí zapřahnouti, dá mu potah, dá mu vléci a když mu je 12 let jezdí s potahem pravidelně, zastává čeledína, a když je mu 13 nebo 14 let, oře, seče a dělá veškerá polní práce Při dnešní bídě a nouzi o čeleď jak pak se budete tomu sedláku diviti, když on tohle vš chno s dítětem svým dělá? Těm dětem to ale neškodí na zdraví; někdy ovšem zakrnějí, když se to přemáhá, to je pravda, ale v celku konečně i kdyby to poněkud škodilo, není jiné pomoci, poněvadž čeleď jest dnes těžko dostati, zejména čeleď, která by něco dělala Dnes máme čeleď jen poule jména, chce dělati jen od hodiny do hodiny, poněvadž se jí to namlouvá, že má pracovati jen od hodiny jako dělník tovární. Čeledín nechce dobytek uklízeti, nýbrž žáda, aby jiný dobytek uklidil, zapřáhl, a on aby jěn dostal bič do ruky a jel Při takových okolnostech nedivte se sedláku, že v těchto letech 13 až 14 nechce dítě posílati do školy. To jsou sociální poměry, která ho k tomu nutí. Existence jeho na tom visí; vždyť on dostane statek zadlužený, a má co dělati se samými dluhy. A teď se podívejte na dítě městské! Dítě městské, když přijde ze školy, co s ním můžete začíti ? Máte pro ně práci ? Nemáte. Tady máte pravý opak venkova Tam je práce mnoho, až se nemůže zastati, tady není zaměstnání žádné.

Zde můžete snad říkati: ať chodí dítě do 14 let do školy, poněvadž práce pro ně nemáte. Na venku je to něco jiného. Vy můžete státi na tom, aby dítě ve městě chodilo do 14 let do školy, poněvadž jest to pro vás mnohem výhodnější,