to na nich bylo záleželo, že všechny věci by byly obratem ruky jinačí, a jako by všechna vina spočívala na nás. Vůči takovému přehánění, poněvadž dnes v naší veřejnosti všechno se věří, ať se tvrdí tak neb onak, jest záhodno, aby se něco řeklo. Já, pánové, dovolím si upozorniti na to, že pokud se týče toho mnoho mluvení ve slavném sněmu, které zde bylo vytýkáno, já osobně zajisté nemám na tom účastenství, a nemluvím tedy "pro domo mea". Nemluvil jsem ani jednou a jsem oprávněn, když jsem tak dlouho nemluvil, aspoň několik minut obtěžovati sl. sněm a žádati, aby mně dovolil, abych několik slov pronesl. Nejsem předpojat a jako nepředpojatý člověk myslím, že nebylo žádné neštěstí, když nebylo předmětu, o kterém by se ve slavném sněmu jednalo, když taková výměna myšlének se stala a stala se nesmírně důkladným způsobem, jak všichni účastníci dosvědčí, takže cokoliv ve veřejností naši bylo tutláno nebo ještě tajeno, to všechno ve slavném sněmu zde se povědělo, - takže doufáme, že aspoň širší kruhy jakéhosi upokojení dosáhnou, že sotva bude možno ve voličských schůzích něco jiného říci, než to, co ve slav. sněmu bylo pověděno. Tím soudím, že přece jenom zase na druhé straně se přispívá k vytříbení názorů a já nemyslím, že by z kterékoli strany byla příčina, aby J. J. panu maršálku z toho byly činěny výčitky, že tentokráte zejména neobyčejně liberálně si v této věci počínal a že dopřál zejména pánům z druhé strany největší svobody, aby mohli své náhledy zde pronésti. (Tak jest!)

Pokud se týče záležitosti školské, o které mně snad náleží se pronésti jakožto předsedovi školské komise a k vůli které jsem se ujal slova, dovoluji si upozorniti na to, že přece jenom slavný sněm zasedá sice 6 neděl, avšak z těchto 6 neděl skoro 10 dní bylo vlastně zabráno velkonočními svátky a zůstaly nám jen asi 4 neděle, kdy jsme vůbec mohli se raditi a rokovati, a jestliže v těchto 4 nedělích a já dovolím si školskou komisi uvésti si jako příklad - přece jenom školská komise odbývala letos 16 schůzí a mimo to subkomitét zvolený z jejího středu odbýval 6 schůzi, tedy dohromady 22 schůzí, přece se může říci o této komisi, že zajisté nelenila a že nečinila ničeho, čím by promarnila čas a protahovala celou tu záležitost. Kdo chce spravedlivě souditi, musí uznati, a doznají to pánové, kteří byli v komisi zastoupeni, že tomu tak je, že komise činila, co bylo jí možné, že vyřídila takovou důležitou, neobyčejně obtížnou záležitost, jako jest nová úprava platů učitelských, tím způsobem, že zpráva jest podána a se všemi návrhy, které z komise vyšly, do tisku dána, tak že za dva za tři dny mohla věc přijíti na denní pořádek slavného sněmu. Ze slavný sněm se uzavírá, to není vinou ani školské komise ani kohokoli z nás, nýbrž vinou té okolnosti, že má býti svolána říšská rada a že se sněmu neponechá toho času, kterého potřebuje k zralému a řádnému vyřízení svých záležitostí. (Tak jest!) (Hlas. Němci také mluvili v komisi.)

Pokud se týče mluvení ve školské komisi, nechci a nemám žádné příčiny zde se o tom zmiňovati; když však pan kolega se toho dovolává, zmíním se o tom, poněvadž důležitá taková otázka jako jest úprava platů učitelských podle nového systému, podle jednotného služného a převracující ekonomické poměry našeho učitelstva, vyžadovala velice zralé, důkladné porady a nemá se žádné strany to býti vytýkáno komukoliv, kdo ku zdárnému rozřešení otázky té jakýmkoliv způsobem byl přispěl.

Avšak mohu říci, a my musíme dosvědčiti, všichni zajisté a i pánové tam té strany, kteří jsou členy školské komise, mi to dosvědčí, že zajisté se nejevila nikde žádná snaha, aby se jednání komise protahovalo, aby se snad znemožnilo, a bylo by to skutečně nespravedlivostí, kdyby zejména pánům zástupcům z velkostatkářů v tom ohledu jakékoliv se činily výtky. Já musím dosvědčiti zvláště to, že skoro žádný z těchto pánů zástupců v žádném sezení nescházel, ačkoliv jim bylo možno odejíti a leckteré usnesení, se kterým nesouhlasili, učiniti nemožným Já tedy mám za svou povinnost, když se bylo dovoláváno zde toho, že jest potřebí pravdy všude a ve všem, abych i v těchto věcech pravdu zde pověděl.

Pokud se týče úpravy platů učitelských, zajisté slavný sněm uzná, že při tak důležité otázce, při které se jedná o nový výdaj, jenž byl vypočten až na 12 millionů zlatých a který tedy snadno může 6-7 milionů obnášeti, že nemůže se žádné komise, ať už jest to odborná komise nebo finanční, lehkomyslným způsobem jednati zejména při stavu našich financí, a jest proto pochopitelné, že nebylo k této tak důležité otázce se strany školské komise přihlíženo snad pouze s odborného stanoviska, nýbrž, že k ní bylo přihlíženo též se stanoviska financí zemských, se stanoviska možného provedení celé záležitosti, a že nechtěli jsme ve školské komisi prováděti žádnou romantiku, nýbrž chtěli jsme učiniti positivní návrhy, které by mohly býti předmětem opravdového a zralého uvážení ve všech kruzích které tato důležitá otázka zajímá. Zde zajisté nezasloužíme pražádné výtky.

Račte jen povážiti, že kdežto dnes máme systém místních tříd platův učitelských, jedná se nyní o systém jednotného služného dle osob. Račte uvážiti, že jsou při tom předůležité interessy nejen učitelstva, nýbrž i mezi učitelstvem samotným, předůležité interessy učitelstva městského a venkovského, předůležité interessy učitelstva měšťanských a obecných škol učitelů vůbec a pak zase učitelek a na druhé straně račte povážiti, že při tomto novém systému přichází celá řada také jiných otázek, které při této otázce vyžadují nezbytně opravdové úpravy.

Při tom všem zajisté každý přisvědčí, že, když za tu krátkou dobu, která práci komise byla vykázána, tak důležitá otázka byla přivedena do pravých kolejí, se nemůže říci, že by kterákoliv strana se tím pobouřila, aby kladla rozhodně odpor upravení tomu, snad tím, že se ve prospěchu věci samé, ve prospěch vyřízení této předůležité otázky, učinilo, co bylo v těchto poměrech možno a já nemohu jako předseda školské komise nic jiného než s veškerou vřelostí se přimlouvati za mínění, kteréž zde vyslovil jak předseda našeho klubu, tak i velevážení páni, kteří mluvili s druhé strany a zejména pan koll. Furnier jménem klubu německých poslanců, aby zemský výbor ráčil návrhům, které ze školské komise byly vyšly, věnovati pozornost, a aby, třebas by byly tyto návrhy nebývaly ve sněmu přijaty, přece jenom sám učinil možným, by v budoucím zasedání v této důležité otázce dále se mohlo přikročiti a sice tím způsobem, že by zde byla osnova zákona, která by mohla býti předmětem jednáni, a že by zároveň finanční efekt, o který se školské komisi jedná, slavnému sněmu byl předložen a aby konečně vzal v úvahu finanční otázku úhrady a zejména s vládou začal opravdově vyjednávati, jakým způsobem by finance zemské vůbec mohly se upraviti.

Tolik měl jsem za svou povinnost zde vysloviti a sice na obhájení stanoviska komise, která na tomto předmětu pracovala.

Soudím, že každý nepředpojatý následkem toho uzná, že ti, kdož pracovali na tomto díle, prokázali tím přátelství ke škole a učitelstvu a že nebyli nijakým způsobem naplněni nějakou animositou ani proti škole, ani proti učitelstvu A jestliže se dnes ve veřejném mínění již ozývají hlasy tak neb onak, jednak hlasy, které vycházejí z řad učitelských a praví, že tato úprava nedostačuje, a zase z řad poplatnických, které praví, že ta úprava je dalekosáhlou, nestranné kruhy asi shledají, že přece jen ty návrhy, které jsou zde podány, mohou býti předmětem nové další diskusse a že jsou možným základem, aby se stal kompromis v této důležité záležitosti mezi interessem učitelstva a poplatnictva, mezi interessem měst a venkova a mezi námi, kteří jsme zde zástupci celého národa a mezi zástupci toho nejdůležitějšího interessu, který je pilířem jeho vzdělanosti a jeho školy.

A tím, když se domáháme, aby školství prospívalo, dokazujeme, že přejeme školství a jeho rozvoji více než ti, kteří užívají této otázky školské jen k tomu, aby byla agitací k účelům strany, a slibují Bůh ví co, ač je dle nynějších poměrů do očí bijící pravdou, že nemohou ničeho z toho splniti, co slibují. (Výborně!)

Račte mi nyní dovoliti, abych k tomuto prohlášení jen něco ještě připojil, co se týká výkladů, které učinil ctěný p. poslanec za Kolín. Musím hned z předu prohlásiti, že na dlouhou řeč jeho nemohu reagovati a to z té jednoduché příčiny, poněvadž p. kollega mluvil tak tiše, že jej není možná i při napjetí sluchu slyšeti, takže mně se podařilo zachytiti tu a tam jen některé souvislé věty. Já ostatně šel k němu blíže, ale měl jsem tytéž obtíže, takže jsem se opět na své místo odebral. Zachytil jsem jen některé věty, na které se mně zdá, že je nutno, aby s naší strany dána byla odpověď.

Na mnoze to, co jsem slyšel z této řeči, činilo na mě dojem, že vlastně pan kollega měl připravenou řeč při návrhu p. Dra Pacáka a že nějakou nešťastnou náhodou, ač je zde zvláštním jakýmsi dozorčím, kdo navštěvuje pilně schůze sněmovní a kdo je nenavštěvuje, se mu stalo, že ji nemohl pronésti. (Veselost. ) Nevím příčinu toho, než musím říci, že tento dojem na mě jeho řeč činila, poněvadž se hlavně týkala těch otázek a věcí, které právě při návrhu Dra Pacáka byly předneseny.

Ale tím nebudiž mu ničeho vytýkáno, poněvadž to již je zde obyčejem zemským, že při rozpočtu o všech věcech může se mluviti, a on právě mluvil o všem možném, takže následkem toho, bohužel, jsem nucen tak učiniti také já.

Zaslechl jsem z jeho výkladů obšírných, které možná, když se budou čísti v novinách, vzbudí interess u širších kruhů, mnoho o tom, co poslanci smí činiti a co nesmí činiti, že musí činiti takovou politiku neb nesmí činiti takovou politiku.

Nuže já soudím, že přece politika nemůže se říditi zejména u zastupitelstva velké strany politické, která má zastoupení v nynějších poměrech celého národa, vlastně která má velkou zodpovědnost za všecko, cokoliv se děje, že nemůže se říditi takovýmto diktátem jednotlivce, nýbrž, že jako každá seriosní politika musí říditi se velmi zralými úvahami o tom, co je za daných poměrů možné a co prospívá těm, jichžto jménem se tato politika děje. A tu chci přiznati, že nebylo ještě nikdy doby tak těžké a zlé, aby někdo dobře rozeznal sám, a i ten, kdo provádí politiku, aby si byl úplně vědom toho, jakých důsledků můze míti jeho jednání, a že každé rozhodování, které se děje ať na říšské radě neb kdekoliv jinde, nebo zde ve sněmu, má veliké obtíže a musí každý přemáhati velké překážky vnitřní, nežli se rozhodne, poněvadž si každý z nás musí býti vědom, jak dalekosáhlé následky v jeho jednání leží.

Nechť pan poslanec za město Kolín přijme ubezpečení, že ne tak lehko, jak on pronáší věci, o nichž se ihned zmíním, možno jest zástupcům našeho národa pro tu neb onu politiku se rozhodnouti, kterou on nazývá: "poslanci to a to musí činiti, to a to nesmí činiti. "

On líčil zde, pokud jsem slyšel, veliký prospěch, stálý pokrok, který činí politika velkoněmecká v naši říši, a zajisté kdo stopuje veřejné věci u nás, sotva bude v pochybnosti, třebas by i s jednotlivostmi nechtěl souhlasiti, že jest zajisté toto tvrzení v mnohém ohledu pravdivé. Je-li tomu tak, právě tato okolnost nás vybízí, abychom s největší opatrností posuzovali veřejné věci, a abychom si, každý z nás, byli vědomi velké zodpovědnosti, kterou při tom máme.

Jestliže pak pan kolega lehkým způsobem pravil, že naši nynější poslanci, na které on nedrží, nedovedou žádnou politiku více dělati, že nedovedou dělati obstrukci atd., že mají ustoupiti ihned jiným, nechť mi dovolí, že nemohu takovéto výroky nazvati ničím jiným, nežli dětinstvím. Komu dnes, kdo ví, jak velice velkoněmecká politika v této říši pokročila, napadne navrhovati, aby poslanci čeští složili mandáty, snad proto, aby v říšské radě Němci měli většinu, by mohli navésti německý státní jazyk (Výborně!) za naší spoluviny, poněvadž bychom nebyli přítomni, abychom to mohli zameziti ? Jest to rozumná řeč od politika českého, aby něco podobného českému národu namlouval? Jest to řeč zodpovědného politika českého, který jde mezi voliče a nechává přijímati resoluce, v tomto smyslu, v tomto okamžiku, který nás pobízí naopak, abychom seřadili všichni paže dohromady a hleděli se brániti pohromě a nebezpečí, které nás všechny ohrožuje? (Poslanec Krejčík: Do posledního muže! Výborně! Potlesk!)

Nazval jsem to dětinstvím, a budiž mi odpuštěno, že jsem to nenazval, nevlastenectvím. Já soudím, že v politických věcech náleží říditi se tím starým dobrým pravidlem: "Quidquid agis, prudenter agas et respice finem. " Česká politika, jestliže bude si vědoma povinnosti k národu a dbalá oprávněnosti této zásady, bude věděti, že může politiku českou jedině tenkráte přivésti dobře k místu, jestliže ti, kdo jsou přátelé vlasti, myšlénky spravedlnosti a rovnoprávnosti v této zemi, budou všichni držeti solidárně pohromadě a proto nechť se děje cokoliv, nechť nás čeká a chystá se na nás cokoliv, to jediné nespouštějme z mysli, že ne hesla, kterými se vyzývají posavadní bojovníci neb zástupcové, aby se vzdali veřejného života, povedou nás k cíli, nýbrž hesla, která povzbuzují naše nynější zástupce, která povolávají i všechny mladší svěží síly k boji, aby je podporovali a v případě potřeby nahradili jejich místa. (Výborně! Potlesk. ) To jest politika vlastenecká.

A tak, jak kategoricky velectěný p. poslanec za Kolín zde usuzoval o tom, jakým způsobem smějí poslanci čeští si vésti, nebo nesmí, - ačkoli nevyložil, jak si to představuje, aby ihned rázem jiní poslanci na jejich místa přišli, když voličové mají také trochu práva do toho co mluviti a právě při posledním jeho setkání se mnou, tito voličové také skutečně své slovo o tom promluvili, - tak také podobným kategorickým způsobem pravil, že prý smír mezi národnostmi této vlasti není možný,

Velectění pánové, litoval bych, kdyby takový pesimistický názor napořád byl mezi námi šířen, a kdybychom již naprosto se vzdávali veškeré naděje, že dojde někdy na nějakém spravedlivém a slušném základě k smíru mezi oběma národnostmi tuto slavnou vlasť obývajícími. (Výborně!) Nemohu se vzdáti, a nevzdám se nikdy této naděje, že k tomuto smíru dojde, ke kterému nás donutí veřejné poměry a zejména poměry ekonomické.

Ale pravím a soudím, že každý český poslanec musí doložiti, má-li k tomuto smíru dojíti, a prosím naše krajany německé, (Hlas: Oho!) aby to uvážili, že k němu nemůže se jiným způsobem dojíti, nežli na základě spravedlnosti, na základě rovnoprávnosti a rovnocennosti, (Tak jest! Výborně!) kteréžto zásady jsou základním pilířem spolubytí obou národností v této vlasti.

To jest moje krédo, kterého se nikdy nemohu vzdáti; neboť patřím k těm, kteří si z nejupřímější duše přejí, aby co nejdříve mezi oběma národnostmi k takovémuto srovnání přišlo.

Tolik jsem chtěl odpověděti a neodpovídám na nic jiného, cokoliv v řeči p. kolegy za Kolín bylo obsaženo z té příčiny, poněvadž musím se upřímně vyznati, že jsem, jak jsem již řekl, neslyšel všechny jeho výklady. Nechci tedy jednání slavného sněmu zdržovati.

Nyní račte mi dovoliti, poněvadž od vážného k veselému jest vždy jen krok, jestli chci si dovoliti učiniti návrh na konec debaty, poněvadž mám naději, že všichni pánové budou s tím souhlasiti, kteří si přejí, aby i ostatní předměty na denním pořádku byly vyřízeny. Činím návrh na konec debaty. (Výborně! Potlesk. )

Nejvyšší maršálek zemský: Není více nikdo ke slovu přihlášen.

Es ist niemand mehr zum Worte gemeldet, ich erkläre daher die Debatte für geschlossen.

Prohlašuji rokování za skončené.

Pan posl. Dr. Baxa si vyžádal slovo k faktické poznámce.

Dávám slovo p. posl. Dru. Baxovi ke krátké faktické poznámce.

Posl. Dr. Baxa: Slavný sněme! Pan prof. Čelakovský nazval zde jednání moje resp. můj výrok stran vzdání se mandátů říšskými poslanci slovem, na které mu odpovím, ovšem osobně, a vyjednáme si to mezi sebou; ale pravím, že jest to příliš kantorský ton, jakým p. Dr. Čelakovský mluvil. Pan profesor nesmí zapomínati, že já, jako poslanec jsem jemu úplně roveň a že tedy on tím tónem v této směmovně mluviti nemá a nesmí, nechce-li význam této sněmovny snížiti. (Odpor ve středu. )

Velectění pánové, pokud se týče našeho nároku, resp. našeho přesvědčení ve příčině vzdání se mandátů prohlašuji, že to, co my tvrdíme, bývá zúmyslně překrucováno. Obyčejně bývá říkáno, že chceme, aby poslanci složili mandáty, v době, kdy zasedá říšská rada, tak, že by pak mandáty ty zůstaly prázdny. Ale, pánové, musíte se rozpomenouti všichni, jichž se týče, že nežádáme toho v době, kdy se jde na říšskou radu, nýbrž požadavek ten vysloven byl již dávno, a netýkal se doby, kdy poslancové jdou na říšskou radu.

Co se týče obstrukce, vychází úsudek můj z přesvědčení, že skutečně jest celá řada poslanců, kteří obstrukci provozovati vážně nemíní a prováděti nedovedou (Odpor ve středu. ) Pánové, to se ukázalo nejlépe tehdy, když byla nejvhodnější příležitost k tomu při politickém předmětu, aby se obstrukce prováděla, ale tenkráte jste obstrukci nečinili, naopak přehlasovali těch 18 poslanců, kteří by obstrukci dovedli do opravdy provozovati, takže člověk musí se domnívati, že dotyční pánové s obstrukci to vážně nemíní.

Právě "z vlastenectví a jen z vlastenectví člověk žádá na těch, kteří v tak vážné době nemíní svou povinnost konati, aby se raději vzdali

Velectění pánové, co se tkne skládání mandátů, nečiním nárok ten, aby se snad dostaly do rukou přátel. Všichni víme, co za dnešní doby vykonávání takového mandátu znamená, netajím se tím, co znamená vykonávati mandát zemský, nad to pak mandát říšský. Ale právě proto, že jde o dobro veškerého národa, musíme učiniti tu velikou obět, tuto velikou povinnost a přinášeti oběti.

Pan prof. Čelakovský způsobem zvláštním zde aklamoval, že prý nyní jest toho potřeba, aby všechny síly mladé se spojily, aby šly v jednom šiku proti společnému nepříteli.

Právě mladá strana, resp strana, ku které já náležím, nikdy se nevyhýbala této společné práci a zde budiž veřejně řečeno, že my jsme byli mezi prvními, kteří žádali, aby v národní radě české se pracovalo společně, žádali, aby byla svolána co nejrychleji, ačkoliv byla právě svobodomyslným klubem jakási změna na neprospěch ostatních stran učiněna, my jsme setrvali, poněvadž jsme cítili vlasteneckou povinnost ve věcech národních společně pracovati. Já tu výtku, kterou nám učinil p. prof. Čelakovský, pokud ji mínil na nás, - a patrně ji na nás mínil, - odmítám, poněvadž jest naprosto nepravdivá. Pan prof. Čelakovský, dříve nežli něco takového tvrdil, se má přesvědčiti, aby nemluvil nepravdu.

Velectění pánové, zas na konec se udělá apothesa:

Věříme ve smír národů na základě spravedlnosti.

Proč to říká p. prof. Čelakovský? Což neslyší, jak páni s německé strany smír předpokládají a si představují?

Velectění pánové, když někdo, kdo byl přítomen při debatách, při provisorním budgetu, dále při návrhu Šamánkově a a Dra Pacáka, přijde a spustí takovou limonadu, to ovšem připadá, jako kdyby ve sněmu nebyl vůbec poslouchal.

My tvrdíme, že za těch podmínek, které činí Němci, musí mladočeští poslanci uznati, že smír není možný. Nejedná se o to, co bude v budoucnosti, jedná se o to, abychom spravedlivě a otevřeně řekli, že za těch podmínek, jaké Němci činí, není možný smír, a není možno se odvolávati, že chceme spravedlivý smír To jsem považoval za povinnost odpověděti.

Nejvyšší maršálek zemský: Dávám závěrečné slovo p. zpravodaji.

Zpravodaj posl. Dr. Bedřich princ Schwarzenberg Slavný sněme! Po obšírném rozhovoru, který se byl rozvinul, zbývá mně velmi málo podotknouti.

Na jedno dovolím si poukázati, že jednu výhodu to má, že rozhovor takový byl povstal, a sice výrok, který se všech stran byl pronesen o škodlivosti kroku vládního, která zamýšlí slavný sněm nyní odročiti. Zajisté v tom ohledu nacházím se v úplném souhlasu se všemi stranami, když prohlašuji, že proti takovému kroku jako škodlivému se ohražujeme. Podobným způsobem nedá se pracovati, jak si to přejeme. Ty důvody, které byly uváděny proto, že nebylo vše možno záhy dohotoviti, jest třeba uvésti na pravou míru, na nedostatek času.

Jeden každý konal svoji povinnost, jak svědomí a srdce mu kázaly. Že nebyli jsme s to docílili toho, co nám uloženo bylo, souvisí tedy s tou okolností, na kterou jsem si dovolil hned z předu poukázati.

Více připomínati k tomuto celému rozhovoru mi nepřísluší, poněvadž proti věcnému návrhu, kterýž mám čest zastupovati jménem komise rozpočtové, žádných námitek dnes nebylo činěno. Jen na jednu okolnost dovolím si zde několika slovy poukázati.

S některých stran bylo poukazováno na to, jak žalostné jest to, že nebylo slavnému sněmu možno učiniti opatření v příčine upravení platů učitelských.

Konstatuji, že teprve před 2 nebo 3 dny celá úprava platů učitelských byla postoupena komisi rozpočtové, a že ihned v té samé schůzi učinila komise rozpočtová usnesení, které jest všem známo a které podle mého náhledu skrývá v sobě to správné postavení a stanovisko, které zaujmouti jsme musili, poněvadž na jedné straně se zásadně praví, že souhlasíme se zásadními stanovisky, která byla vytčena ve školské komisi, na druhé straně poukazujeme k tomu, že vážně před tím varujeme, aby úhrada podobného požadavku kryta byla z toho jediného zdroje příjmů, který dosud nám byl po ruce, zvýšením přirážek zemských. Neračte zapomenouti, že průběhem posledních 15 let zemské přirážky stouply o 350 proc., kdežto přirážky státní toliko o 100 proc.

Nechci se dále o tom zmiňovati. Pravím to na obhájení činnosti rozpočtové komise v tomto ohledu a v této otázce, a můžete býti přesvědčeni, že každý z nás v tomto ohledu, pokud je to možné, bude hleděti oprávněným požadavkům platnost zjednati. Jelikož však proti věcným důvodům, které jsem byl uvedl na podporování návrhu rozpočtové komise, ničeho nebylo přednešeno, což by mně přináleželo vyvrátiti, a zejména vzhledem k pokročilosti doby zříkám se dalšího závěrečného slova v této záležitosti a odporučuji ještě jedno slav. sněmu přijetí těchto návrhů, od kterých očekáváme ee vší jistotou odčinění oněch skutečných obav, které bychom chovati musili při pouhém odročení tohoto slav. sněmu, kdybychom opatření neučinili, aby se takovýmto obavám předešlo.

Ich erlaube mir die Anträge der Budgetcommission dem hohen Landtage zur Annahme zu empfehlen.

Nejvyšší maršálek zemský: Přejdeme k hlasování.

Wir gehen zur Abstimmung über Gegenstand der Abstimmung sind die gedruckten Commissionsanträge.

Předmětem hlasováni jsou tištěné návrhy komise.

Žádám pány, kteří tyto návrhy přijímají, by vyzdvihli ruku.

Ich ersuche die Herren, welche die Commissionsanträge annehmen, die Hand zu erheben.

Die Anträge sind angenommen.

Návrhy jsou přijaty.

Nächster Gegenstand der Tagesordnung ist die zweite Lesung des Berichtes der Budgetcommission über den Dringlichkeitsantag der Abgeordneten Dr. Setnnský, Grafen Zdenko Thun, Dr. Knoll und Genossen auf Hintanhaltung der geplanten Befreiung der ungarischen Staatspapiere von der österreichischen Rentensteuer.

Příštím předmětem denního pořádku jest druhé čtení zprávy komise rozpočtové o nutném návrhu poslanců Dra. Setunského, hraběte Zdenka Thuna, Dra Knolla a soudruhů, aby zamezeno bylo zamýšlené sproštění uherských státních papírů od rakouské daně důchodkové

Berichterstatter ist der Herr Abg. Karl Max Graf Zedtwitz.

Ich ertheile dem Herrn Berichterstatter das Wort

Berichterstatter Graf Karl Max Zedtwitz Hoher Landtag! Die formelle Behandlung des von den Herrn Abgeordneten Grafen Thun, Dr. Setunský und Dr. Knoll eingebrachten Dringlichkeitsantrages zeigt schon, dass der hohe Landtag überzeugt ist, dass die nach offiziösen Mittheilungen geplante Vereinbarung der diesseitigen Regierung mit jener der ungarischen Reichshälfte, betreffend die Aufhebung der Rentensteuer auf die ungarischen Papiere eine große Gefahr in sich schließt.

Ich will mir erlauben im Namen der Budgetcommission, welcher dieser Antrag zugewiesen wurde, einige Worte der Begründung dafür, dass diese hier vom hohen Landtage erkannte Gefahr wirklich besteht, auszusprechen.

Es ist unzweifelhaft, dass, wenn die in die Oeffentlichkeit gedrungenen Gerüchte begründet sind, diese Gefahr zunächst darin besteht, dass das Princip, welches durch die Rentensteuer zum Ausdrucke gebracht wurde, nämlich auch jene Vermögen zum Tragen der Lasten heranzuziehen, welche bisher von jedweder Verpflichtung in dieser Beziehung fiel waren, einen ganz bedeutenden Durchbruch erleidet, indem ein großer Theil des mobilen Capitales, das in ungarischen Papieren feine Anlage findet, von dieser Steuer befreit würde.

Von diesem Standpunkte allein müste schon eine diesbezügliche Uibereinkunft bekämpft weiden, da darin eine Verletzung der seinerzeit von den legislativen Factoren beschlossenen Steuergesetzgebungen erblickt werden muss. Es ist gewiss berechtigt, die Regierung sür verpflichtet zu erklären, dieses Princip aufrecht zu erhalten und derselben die Berechtigung abzunsprechen, dasselbe zu Gunsten Einzelner zu durchbrechen.

Aber, meine Herien, es ist auch eine zweite Gefahr vorhanden, welche aus der Aufhebung der Rentensteuer auf ungarische Papiere, die bei uns in Oesterreich sich in den Händen weiteter Kreise der besitzender Classen befinden, entstehen müsste

Es ist dies nämlich die Schmälerung der Einkünfte, welche aus dieser Reutensteuer dem Staate sowohl, als auch andererseits, wie ich mir zu erweisen erlauben werde, den Ländern erwachsen.

Die Rentensteuer ist mit circa 3, 000 000 Gulden in den Staatseinnahmen prälimimert. sie hat bis jetzt allerdigs diesen Betrag noch nicht vollständig erreicht, aber immerhin einen Betrag, welcher bei den heutigen Staatseinnahmen nicht so leicht zu vermissen wäre.

Entfällt nun die Rentensteuer von den zahlreichen, bei uns in Oesterreich befindlichen ungarischen Papieren, so kann mit Bestimmtheit vorausgesetzt werden, dass ein ganz bedeutender Procentsatz von den präliminierten drei Millionen der Staatseinnahmen ebenfalls entfallen wird, und es wäre nicht nur für die Regierung empfindlich, diesen Ausfall zu erleiden, sondern es würde dann für die Regierung ein weiterer Grund bestehen, die von den einzelnen Königreichen und Ländern mit Recht begehrte Hilfe zur Regelung ihrer Finanzen zu verweigern, da sie eben aus den Ausfall in ihren Einnahmen neuerlich hinweisen könnte.

Aber nicht genug daran. In dein Augenblicke, wo die Rentenfteuer durch die Be freiung einzelner Classen von Papieren sich vermindert, entfällt für die Länder ein Theil jener Steuern, welche als Umlagenbasis dienen.

Wir in Böhmen und auch andere Läuder sind ja auf die Umlagen der von den einzelnen mobilen Capitalien zu erhebenden Steuern mit angewiesen, und falls diese Steuern sich verringern, so werden wir bald wieder auf noch weite Kreise von Besitzenden hinweisen können, die das Vorrecht genießen, in gar keiner Weise zu den Beitragsleistungen für Verwaltungsauslagen herangezogen zu werden.

Auch von diesem Standpunkte, meine Herren, haben die Landtage und speciellder Landtag des Königreiches Böhmen das Recht und vollen Grund, gegen die geplante Ausbebung der Rentensteuer zu protestieren.

Aber, meine Herren, hochwichtige finanzielle Gründe sprechen dagegen, dass man eben hier Ausnahmen einführt, welche den Capitalien - allerdings des großen Verbandes der österreichischungarischen Monarchie - aber zum Schaden der diesseitigen, der anderen Reichshälfte zukommen.

Wir wissen, dass gerade von jener Reichshälfte, um deren Vortheiles sich handelt, in allen wirthschaftlichen und finanziellen Fragen gegenüber unserer Reichshälfte ein Standpunkt eingenommen wird, welcher gelinde gesagt, von irgend einem Wohlwollen in gar keiner Weise Zeugnis gibt.

Ein Entgegenkommen von der jenseitigen Reichshässte, beziehungsweise der Regterung derselben ist uns noch in gar keiner Weise zu Theil geworden und ich glaube, dass die Ausnahmen, welche von so bedeutender finanzieller Tragweite für unsere Reichshälfte sind, wohl am ganz unrechten Platze wären.

Es wäre von großer finanzieller Tragweite bei den heute bestehenden Cursen der ungarischen Papiere und den zu erwartenden Cmissionscursen, der von Seite Ungarns in Aussicht genommenen neuen Darlehen, dass wenn die Befreiung derselben von der Rentensteuer eintritt, dies einen empfindli-