se dostává úplného sankciování, že v té době koná se cesta císaře rakouského do Berlína.

Velectění pánové, z jásotu německých novin a z různých hlasů, které máme příležitost slyšeti a čísti, vidíme ten pravý význam této cesty. Třeba v těch officielních přivítáních a věcech nebylo snad úplně jasno, za jakým účelem se to děje, přes to přece všechno vidíme v tom a v tom se zajisté nikdo z nás nemýli, že jest to naprosté pokoření dynastické politiky rakouské před politikou německou; a kdo stopuje události, kdo ví, jak od některé doby Němcům čím dále, tím více v jejich požadavcích se vyhovuje, ten skutečně nemůže na to jinak hleděti, než s tím dojmem, že vlastně císař rakouský přichází dnes do Berlína, aby přinesl již tu kořisť, na kterou si dělá velkoněmecká politika nárok.

Jest to, velectění pánové, velmi smutné přiznání, ale přiznání takové, které se konečně jednou musí říci, a zejména od nás dnes, když poznáváme a jsme úplně toho přesvědčeni, že u nás jazykové zápasy neznamenají zápasy o užívání našeho jazyka v tom kterém okresu, nýbrž že za těmi jazykovými zápasy se skrývá opravdu veliký plemenný zápas obou velikých kmenů, slovanského a ně meckého, že tyto jazykové zápasy jsou provázeny viditelně takovými úkazy, ze kterých jest viděti, co vlastně pod těmito jazykovými zápasy si mámo mysliti. Kdo posuzuje politiku našich německých krajanů v tak zvaném "německém uzavřeném území, " kdo vidí, pokud se týká hospodářských potřeb našich menšin, jak se jedná s nimi - nedávno měli jsme zde debatu, při které bylo poukazováno na liberecké poměry a na poměry v ostatních městech německých v uzavřeném území - ten vidí jasně, že se nejedná o nic jiného, než o vypuzení českého kmene, a tím, že se žádá, aby česká řeč byla vypuzena z úřadů a z veřejného života vůbec, přirozeně by došlo k tomu, že by česká řeč byla vypuzena i ze škol; a k tomu právě naši němečtí krajané směřují, aby i hospodářsky i kulturně udolali naše menšiny, aby očistili od nich toto území, aby toto území jako očištěné padlo pak do náručí veliké Germanie.

Odtud můžeme si, velectění pánové, vysvětliti sveřeposť tohoto velikého boje, a opravdu můžeme říci, že my jsme si vědomi toho, kam cílí, kam směřuje tato velkoněmecká politika. Jestliže, pánové, rakouská politika sama nevidí svých škod a nevidí svých prospěchů, to ovšem tím více nás musí doháněti k tomu, abychom my v čas prohlédli, abychom politiku svoji podle toho zařídili.

Velectění pánové, nám zajisté zde v království a vůbec v zemích koruny české nejedná se pouze o to, abychom, pokud se týče naší národnosti, snad udrželi svoji národní državu, anebo abychom snad udrželi svoji národní existenci, ať snad v českém území nebo také v německém území. Pánové, nám to zajisté musí býti jasno, nám se jedná o něco více, nám se jedná o to, aby to territorium, které se zove historicky a zeměpisně zeměmi koruny české, bylo podkladem pro naši státní samostatnost, aby to, čím bylo dříve, totiž samostatným státem, bylo také v budoucnosti; a my, pánové, musíme veškeré své síly vynaložiti a dle toho celou svoji politiku zaříditi, aby byly jasny tyto účele, zejména, když jsou tak jasný účele politiky velkoněmecké.

Já, pánové, mohu upřímně říci, že, pokud se týče tohoto požadavku, kdykoliv na tomto sněmě, ať již při různých příležitostech, mluví se o českém státním právu, se divím tomu, kterak jednak Němci popírají, a jednak z české strany, že se jaksi usiluje o přesvědčení německých krajanů, zdali a jak české státní právo existuje čili nic.

Velectění pánové, přece samostatnost království českého nebyla žádným aktem mezinárodním a vůbec žádným aktem právním zrušena. Nebylo vyzdviženo království české, není provincií a není vůbec poddáno nějakému jinému státu; král. české a jeho representant, panovník, nynější císař a král český, přece není jako souveren království Českého podmaněným některého jiného státu; nevím, jakých důkazů my máme vám ještě podati anebo proč se máme o to hádati a dokazovati, zdali existence král. českého jako samostatného státu jest čila nic. Ovšem, jest pravda, že, pokud se týče projevu tohoto faktického postavení, projevu této idee státoprávní, pokud by se objevoval v ústavě, ovšem dnes věci neodpovídají tomu stavu, avšak žádný z nás není ani na okamžik v pochybnostech že, jestliže dnes potřeby a některé věci království Českého se vyřizují na společném parlamentu státu, který jest pod žezlem jediného panovníka, doba ta jo zajisté dobou přechodnou a že, pokud, jak jsem pravil, nebyla samostatnost král. českého právě jako samostatného státu zrušena, potud nemá právo nikdo mluviti o tom, že by státního práva tu nebylo.

Já, pánové, také vždycky, kdykoli se strany německé se namáhají, aby snad nějakým slovem, ať se to jmenuje "Provinz" nebo "Verwaltungsgebiet", hledí nás, řekl bych, poškádliti, zůstávám k tomu naprosto klidným, poněvadž jest viděti, že pánové si neuvědomují jasně právní podstatu toho, co znamená samostatnost státu českého a vůbec státu každého.

Velectění pánové, my jsme si zajisté velmi dobře vědomi, a snad více vědomi, nežli celá politika vídeňská, a zejména, nežli sama dynastie, kam dospělo velkoněmecké smýšlení v lidu německém. My vidíme a nebráníme se tomu, že velikánská síla národního smýšlení a touhy po sjednocení jest zajisté tak veliká, že s ní, pánové, bude se musiti nutně počítati.

Velectění pánové! V této věci, kde zejména zahraniční politika jest úplně ve vleku politiky vídeňské, a kde to vypadá, jakoby opravdu Němci již již čekali na vhodný okamžik, mám za to, že tím více, ať již jest to na sněmu království českého, anebo ať jest to na kterémkoliv jiném místě, jest povinností české politiky, aby stále a stále kladla veliký důraz na státoprávní naše stanovisko, na právo naše k samostatnosti tohoto státu a zejména, abychom my sami se připravovali docela vážně na příští věci; neboť jest sice pravda, že asi za panujícího císaře poměry změněny nebudou, ale nesmíme se tajiti tím, že v zahraniční politice jiných států vážně se připravují na ten akt, až nynějšího panujícího císaře více nebude Zdá se, pánové, že Němci cítí se už dosti silnými, aby učinili, co jest dávno i jejich touhou. Pánové, my vidíme, že i v jiných a ne snad jenom německých kruzích.

nýbrž zejména ve francouzských kruzích politických o osudu Rakouska daleko častěji a vážněji se přemýšlí, nežli bohužel se děje u nás.

Jest to skutečně charakteristickým zjevem, že zejména ve Francii počítají s tím faktem, že po smrti nynějšího panujícího císaře dojde k velikým státním převratům. Že Němci sami dovedli se již připraviti k tomu, viděli jsme v těch nesčíslných brožůrách, které kolují po Čechách a o kterých jsem loni mluvil na sněmu zemském. Jak pan dr. kníže Schvarzenberg, tak i já jsem zde ukázal k tomu, jak v lidu německém to přesvědčení o příštím osudu Rakouska jest zakořeněno, a že právě v našich kruzích tak málo se o tom přemýšlí.

Velectění pánové! Já, pokud na věci nahlížím, myslím, že, o koho se jedná v přítomném případě, jest jedině zase Habsburská dynastie.

Pánové, zdá se, jako kdyby již přicházel čas, kdy Habsburská dynastie má pykati za chyby politické, které učinila zejména v posledním padesátiletí, za ty ohromné chyby, kterým z Rakouska chtěla učiniti německý stát, anebo aspoň stát s primátem německým, za ty velké chyby v zahraniční politice, kterých se dopustila ve svém poměru k Rusku na Balkáně, za ty veliké chyby, kterých se dopustila v zahraniční politice vůči Německu a vůči ostatním státům.

Ale, pánové, na druhé straně zdají se mi býti naděje Němců, že by se uskutečnily jejich sny v příčině království Českého, v příčině zemí koruny české, naprosto nevyplnitelné. Jest zajisté celá řada veřejných názorů, kterak asi v příští a nedaleké době bude rozděleno Rakousko, je zde celá řada návrhů právě se strany německé, kde jedni počítají severní Čechy k Prusku, jiní počítají jižní Čechy již zase k Bavorsku, anebo různým způsobem si to rozdělují. Avšak, velectění pánové, mně se zdá, že proti této německé choutce a proti tomuto usilování Němců, třeba by myšlénka národnostní u nich byla skutečně tak silná a tak pronikla, třebas to byla skutečně vulganická síla, která zde působí na ně, přes to přese všecko jejich názory a touhy stanou se nesplnitelnými, neboť proti jejich velké síle, kterou nikterak nepodceňujeme, stojí jiná síla, proti kteréž oni přece jsou a zůstanou vždy slabými a tato jiná síla jest: rovnováha celé Evropy, jelikož, i kdyby u nás došlo k tomu, že by skutečně všichni Němci rakouští si přáli, aby bylo konečně rozhodnuto o jejich osudu v tom směru, jak celá řada jejich projevů dokazuje, totiž, aby německé země byly zabrány, ať již celým Německem nebo speciálně Pruskem, aby zejména země království českého zmizely s povrchu jako samostatný stát a přivtěleny byly k říši německé, rovnováha celé Evropy tomu nedovolí, aby něco podobného se stalo, neboť tak inteligentní a hospodářsky tak vyvinutý kmen jako český, zajisté by nikdy nespokojil se ničim podobným a každý takový akt, který by se udál, nebyI by ničím jiným, než přechodním aktem. V zájmu zachování rovnováhy Evropy jest a bude, aby zde právě v době velkých převratů, které mohou přijíti a na které konečně musíme býti vždy připraveni, ať tomu již tak či onak jest, když zmizí takový stát, jakým je stát rakouský, aby zde byly menší státy; a zejména zajisté nedopustí toho rovnováha Evropy, aby tak poplatné země a tak bohaté země, jako země koruny České, připadly k Německu a rozmnožily zase sílu německého národa a sílu německého státu.

A z této myšlénky a z tohoto přesvědčení, že rovnováha Evropy toho nedovoluje, my pro sebe a pro svoji myšlenku státoprávní musíme nutně čerpati nové síly k těm velkým zápasům; neboť jestliže kdysi Palacký na př. řekl, že, kdyby nebylo Rakouska, musilo by se utvořiti, zdá se mi, že ve XX. století bude jiné heslo vydáno a jiná parola pro země ty, že totiž, kdyby nebylo českého státu, v zájmu rovnováhy Evropy, takový český stát musil by se utvořiti. -

A, velectění pánové, když právě nahlížíme do budoucnosti a zejména když srovnáme ohromnou sílu panství německého, tu velkou sílu expanse německé, a zejména když vidíme, kterak skutečně u nás v Rakousku věci ukazují se tak, jako kdyby měl rozvrat přijíti každým dnem, právě proto - opakuji ještě jednou - jest pro nás tím větší povinností, abychom nedali ni na okamžik usínati našemu požadavku státoprávnímu v žádné chvíli, v žádném okamžiku. Tak, jako právě před sedmi lety na těchto místech, pravil Dr. Julius Grégr: "Třeba na okamžik by se zdálo, že nejsou uskutečnitelná naše přání, přece jen povinností české politiky jest, aby stále, vždy a všude toto své právo reklamovala na všech místech, zejména tam, kde se mluví s rozhodujícími kruhy", jest to povinností české politiky nynější tím více.

Pánové, já o těchto věcech jsem považoval za svoji povinnosť promluviti proto, poněvadž dnes německé listy a německé hlasy nikterak se netají o účelu cesty císaře Františka Josefa do Berlína, a abych našemu panovníkovi připomenul, ať si tam mluví jakkoliv a ať si tam také počíná jakkoliv, že o nás jednati nesmí, že možná, že je v sázce osud dynastie Habsburské, ale že nikdy není v sázce osud království českého, osud zemí koruny české, poněvadž jsme si vědomi své síly a významu.

A jestliže politika rakouská to přivedla tak daleko, že snad nastane rozvrat pro říši rakouskou, my jsme si vědomi, že stát český z tohoto rozvratu rakouského vyjde sesílen a že český národ snáze se za nových poměrů dočká ústavní samostatnosti českého státu, které se nemohl doposud dočkati za těchto poměrů v tomto soustátí. Tím končím. (Výborně! Pochvala).

Nejvyšší maršálek zemský: Nyní přichází k řeči pan posl. Prášek. Dávám jemu slovo.

Posl. Prášek: Slavný sněme! Přičiním se o to, abych slavný sněm dlouho neunavoval svými výklady, neboť již tolik bylo zde řečeno, že snad nezbude mně než paběrkování.

Avšak nicméně považuji za svou povinnost, abych po řečech, které jsme slyšeli, já, co účastník vídeňských konferencí, na tomto slavném sněmu alespoň dnes promluvil. Dnes máme se usnášeti o třetím provisoriu rozpočtovém. Já nebudu ve věci té dále pronášeti úsudky své, an stalo se tak již z úst povolanějších, a mne jen těší, že na všech stranách si bylo stěžováno na to, že slavnému sněmu království Českého bylo dopřáno tak málo času ku vyřízení nejen rozpočtu ale i ku rozřešení mnohých a mnohých hospodářských a politických otázek.

Velectění pánové! Sympatickým byla nám také slova Dra Engla, který se ujímal zástupců rolnického stavu, že vláda svolává sněm tohoto království českého vždycky na doba jarní, kdy skutečně téměř se znemožňuje rolníkům stav svůj náležitě zastupovati.

My zajisté nepřestaneme klásti důraz na to, že si přejeme a žádáme, aby pro sněm království Českého vyměřena byla doba vhodná, doba zimní, a doba delší. Velectění pánové, p. Dr. Schucker svaloval vinu neplodnosti tohoto sněmu království Českého na nás proto, že prý jsme dlouhými řečmi snad zdržovali jednání toto. Já odpovídám oběma pánům současně -- totiž i po něm mluvícímu p. Heřmanu Wolfovi: "Hlavně vy jste toho vinni, pánové, rozpočet ve sněmu království Českého byl by býval dávno hotov a mohl se krám zavříti" prohlásil p. Wolf, to jsou jeho vlastní slova - mimo to prý se mohlo raději něco pořádného a kloudného učiniti na říšské radě - nuže, velectění pánové, kdo snižuje význam tohoto království českého na provincii, to jste vy, velectění pánové, na této straně, vy všichni a la Wolf a comp., vy jste to, kteří snižujete snem království Českého na pouhou provincii, kteří mu ubíráte vlastně kompetence, a nevidím, že byste současně chtěli řešiti zde otázky důležitosti a významu hospodářského, které jedině spadají do kompetence sl. tohoto sněmu.

Avšak, velectění pánové, pamatujte si - a nesmějte se tomu - přijde doba, kdy voličstvo Vaše přijde k poznám, že nebude voliti politiky a la Wolf, ale že rolníci a venkovské obce postarají se o to, aby byli voleni z můžů práce, kteří budou hlásati, aby na tomto sněmu království Českého nemluvily se jen štváčské řeči, nýbrž by pracovalo se také o otázkách, týkajících se širokých vrstev, zvláště pak strádajícího rolnictva.

Já vás o tom ubezpečuji, neboť znám přesvědčení rolnictva německého a mluvím s nimi. To, když mluví, nemluví tak, jako jeho zástupcové, kteří zde prohlašují, že mluví jeho jménem. Rolnictvo německé přichází k tomu poznání, že když my budeme míti své státní právo, na které máme nejen právo historické, ale i podle své síly poplatnosti a své kultury, právě tak, jako my i oni přijdou ku prospěchu v ohledu hospodářském. P. posl. Wolf si stěžoval, že se zde jednalo o otázce uhelné a že se nic neprovedlo. Proč pak posl. Wolf nepřišel s vhodnými návrhy; zajisté že by mezi námi nikdo se nebyl našel, kdo by jej byl nepodporoval. Tato strana, velectění pánové, má své vlády vídeňské, které se k ní hlásí, které se o tuto stranu starají, tato strana by se mohla zasaditi spolu s námi váhou svého hlasu o nápravu a, kdyby celý sněm království Českého položil na to váhu, aby vláda zákon, o kterém se zde usneseme, nám potvrdila a k nejvyšší sankcí předložila, zajisté by se to neminulo s účinkem.

To ale p. Wolf dovedl říci jen sněmu, že prý pro to nic neudělal.

Pan K. Wolf docela pěkně a populárně chtěl polichotiti zbědovanému stavu učitelskému, že pro něj se v komisích i ve sněmu pranic neučinilo, ale já se ptám, kde pak přišel p. Wolf s návrhem, jakým způsobem se má učitelstvu pomoci, anebo jakým způsobem máme sanovati zemské finance. Proč neučinil nějaký návrh, proč pánové i této strany nezasadíte se společně, aby vlády vídeňské nechaly nás alespoň paběrkovati po sobe, abychom alespoň našli nějakých příjmů pro své potřeby, jak hospodářské tak kulturní To nejde jen kritisovat! Ale Vy zde vlastně jste příčinou toho ožebračení našeho lidu, (Oho!) a celé té mizerie, poněvadž nám znemožňujete, abychom ve prospěch širokých vrstev zákony tvořili

Neobracejte to na naši adresu, ale na adresu vlastní. Kdyby bylo dobré vůle na Vaší straně, na této (české) straně a na straně velkostatkářské jest dobrá vůle, k součinnosti řešení socialních, hospodářských a kulturních otázek, stáli bychom si jinak; ale Vy nazývate království toto stále provincií, Vy byste je rádi snížili až na úroveň provincie a chcete, aby se všechny záležitosti řešily ve Vídni.

Což, pánové, slibujete si také něco, že se ve Vídni dá něco řešiti, že se dá něco řešiti v parlamentě takové pravdě nepodobnosti; chcete tam něco udělati ve prospěch národů jednotlivých stavů a vrstev ?

Nikdy, velectění pánové, dnes potřebujete na každý rozpočet, na každé rozpočtové provisorium vždy novou vládu, a na každý zvláštní čin musí přijíti vždy nová vláda. Ovšem Vám na tom nezáleží, poněvadž jest to obyčejně jen Váda německá a poněvadž ten systém snad od doby Josefínské zůstal beze změny a potrvá tak dlouho, pokud Vy budete spoléhati na silu Německa.

Ale přijdou doby, kdy tato síla Německa se trochu sníží, a pak teprv přijde doba, kdy uznáte, že musíte s námi, se šesti mil. národem, počítati a nastane vystřízlivění.

Velectění pánové, p. Dr. Baxa prohlásil, že při rozpočtu bude státi jedině proti položce na četnictvo a na vojenství. Pánové, také já nemohu zaujmouti jiné stanovisko, nežli jako učinil p. předřečník, neboť my, specielně strana, ku které mám čest náležeti, zaujímáme stanovisko proti těmto korporacím, institucím, nejen z ohledů politických a národních, ale také hospodářských. Neboť, velectění pánové, podívejme se, jak vojenská správa počíná si vůči rolnictvu.

Slíbilo se nám, že absolventi rolnických škol budou propuštěni za dva roky na trvalou dovolenou. Ale kolik případů máme, že by absolventi rolnických škol byli po dvou rocích propuštěni na dovolenou. A stane-li se to někdy, vždy záleží to na dobré vůli onoho pána, který se honosí několika hvězdičkami a zlatým límcem, ale nikdy ne na přání lidu a projevech parlamentu. Vojenská správa jest u nás správou absulutní, která nedá si rozkazovati od parlamentu, od nikoho, nýbrž vždy dělá sama, jak za dobré uzná. (Posl. Kovářík. To je stát ve státě!)

Jak dlouho voláme, pánové, po tom, aby odvody nebyly konány v době nejpilnějších prací, aby kontrolní shromáždění neodbývala se v době nejnutnějších prací, dále aby podzimní cvičeni nekonala se v době žní, kdy zemědělské dělnictvo a i hospodáři sami odloudívají se od svých statků, a kdy působí se největší škody na polích.

Nemáme tedy příčiny, jak jsem již pravil, jak z důvodů politických a národních, tak také z důvodů hospodářských, abychom horovali pro tyto instituce.

Velectění přátelé, dám Vám jeden doklad, jak bezohledně si počíná vojenská správa vůči rolnictvu. Víme, že cvičení dělostřelectva ve střelbě potřebuje dlouhého terrainu a jest přirozeno, že správa vojenská měla by si vybrati terrain, kde jest půda chudá, kde se mnoho nerodí, a který jest skryt vrchy, aby se nemohlo státi neštěstí.

V takové krajině, kde skutečně jest půda pouhý písek a kamení, tam také cvičení jest na místě, když již si máme na ty vojáčky hráti.

Zejména jest to krajina obzvláště v okresu Labské Týnice, kde skutečně krajané těší se, až přijdou páni dělostřelci a to vojsko, že trochu oživne Ti rolníci dostali nějakou náhradu a živnostník výdělek a jsou s tím konečně spokojeni.

Ale považte, velectění pánové, že z Labské Týnice přeložila správa vojenská toto cvičiště, střílení do nového žírnějšího kraje, totiž do Mladoboleslavska, 10 obcí, plocha totiž nejméně 10. 000 korců je zasažena tímto střílením, tímto zaměstnáním pánů dělostřelců, právě v době žní, kdy rolník pod 12 hodin poledne nesmí šlápnouti na své vlastní pole.

A nyní považte, velectění pánové, v době žní, kdy rolník čeká na jeden nebo dva dny, kdy sluníčko se ukáže, aby mohl skliditi, mohl pracovati, a v té době se střílí na těchto polích.

A když pak jedná se o náhradu a měla by se rolníku nahraditi škoda, tu přijde komise. Jak složena jest ta komise, víte! Jsou to tři páni se stříbrnými límci jeden od berního úřadu, od hejtmanství dva znalci, kteří byli hejtmanstvím označeni, a ne zástupci poškozených rolníků, se strany těch, kteří by mohli hájiti svých zájmů.

Mám zde příklad, že jeden rolník, který měl 120 korců a měl většinu polí v tomto obvodu střelby, dostal za 20 dnů za promeškání 20 půldní 45 zl. náhrady. (Hlas: To je náhrada!) Počítejte, oč ten nešťastník přišel; kdežto šťastnější rolníci, kteří tam svá pole neměli, měli obilí již pod střechou, jeho obilí vysazeno deštům a tak veškerá jeho úroda zkažena, zničena.

Velectění pánové, mluvilo se zde, jakož i při návrhu Dra Pacáka, a dnes pan dr. Baxa se vší důkladností rozebral politiku vídeňskou, politiku českou a zmínil se o konferencích vídeňských. Já, velectění pánové, co účastník těchto konferencí považuji za svoji povinost, abych na tomto slavném sněmu a s tohoto místa také něco promluvil o tom, jaký dojem já jsem si přinesl z těchto vídeňských konferencí

Ty tužby a přání, o kterých mluvil p. dr. Baxa, že měli zástupcové českého národa hájiti na vídeňských konferencích - a to si dovolím loyalně potvrditi také nejenom snad já, ale veškeří zástupcové českých stran na těchto konferencích, jak páni z mladočeské strany, tak páni z českého velkostatku, tyto zásady, myšlénky a přání českého národa všichni měli na zřeteli a hájili zásady ty, a jestliže se to nestalo způsobem takovým, aby se o tom psalo v novinách, způsobem, který provokuje, stalo se to zajisté v nejlepším přesvědčení a úmyslu.

My, specielně já, Šel jsem, vyslán naši stranou, na tyto konference, abych se přesvědčil v této vážné době a mohl informovati stranu naši, oč se jedná, zdali jest dobré vůle u vlády a na straně této německé, abych skutečně z vlastního názoru poznal, je-li možný nějaký smír neb narovnání

Neboť co znamená smír mezi kmenem českým a německým obývajícím království České? Znamenal by to, co pan dr. Baxa pravil, první krok ke státnímu právu Českému. Neboť, kdybychom my se dohodli, mohla by vzdorovati Vídeň. Kdyby oba kmeny obývající toto království, Moravu a Slezsko se dohodli na stejném postupu, nebylo by zajisté nikoho, kdo by mohl odporovati tomu, abychom dostali úplnou samostatnost koruny svatováclavské.

Proto šel jsem do Vídně, ačkoliv jsem věděl, že to není populárním po tom všem, co se stalo se strany vlády, se strany panovníka a Němců. Šel jsem, poněvadž jsem chtěl věděti, jak věci se utváří, o čemž jsem se také přesvědčil. Přesvědčil jsem se o tom, že smír od shora volaný nikdy se neuskuteční.

Impuls pro tento smír musí býti vyvolán zdola, dříve musí býti chtění a cítění některých mas lidových, širokých vrstev, které potom budou voliti na této straně své zástupce, které vyšlou s tím posláním, aby hleděli k poctivému smíru přikročiti, jak s ohledem na státní právo, tak i na humanitu a poněvadž jest otázka státoprávní otázkou hospodářskou, také v ohledu hospodářském. Pokud bude politika v rukou na mnoze mužů professionistů, kteří jsou politiky z řemesla, potud nedocílime žádného smíru, kdyby se dělo cokoliv. (Výborně!) Jedno bych řekl, aniž bych se tím chtěl někoho dotýkati. Dvojího je zapotřebí, totiž, že poslanci musí si zvyknouti mluviti pravdu dolu a mluviti pravdu nahoru Co tím chci říci? Mluviti pravdu dolů znamená tolik, aby se tomu lidu nemluvilo o té sladké budoucnosti, ale také, aby se nestrašil, nýbrž aby se mu řekla zcela klidně pravda: Ve Vídni vypadá věc takto. Každá vláda, která tam nastoupí, až na zvláštní výminky, jest německo-centralistická, prodchnuta záštím k tomuto národu, českému a tím není vinna jen vláda, tím je vinen celý ten system, tím je vinna koruna. My vím, Že to datuje se od dob Josefinských, my víme, že ustavičně na tomto trůnu, pro který jsme tolik krváceli a tolik trpěli, posud sedí panovník z rodu Habsburského, který jest sám Němec, který sám nikdy nedopustí toho a nechce dopustiti, abychom zde byli rovnoprávní s Němci, naddržuje svým miláčkům. Musíme to tedy říci, kde vězí kořen zla, že to není jen ta vláda, že to není jen ten byrokratismus, nýbrž že to jde dále a vkše.

Cesta do Berlína, o které mluvil p. Dr. Baxa a kterou tak dobře a trefně charakterisoval, připadá nám, jako by té naší říši mělo se zvoniti umíráčkem. My zajisté všech těch strašáků, toho všeho, co se má státi a co se stane, se nebojíme, poněvadž jsme si vědomi toho, že existence naše jest zde zajištěna, o to se budou starati jiní k udržení rovnováhy v Evropě. Ty strašáky o rozpuštění říšské rady, o tom absolutismu na nás také neplatí. Rozpuštění říšské rady, myslím, že čeští poslanci nejméně se bojí, naopak jsou tam poslanci, kteří se budou báti rozpuštění říšské rady. A toho absolutismu? Máme něco jiného, než absolutismus?

Takto máme sice konstituci, vlastně ale je to rouška, aby re to mohlo na někoho smeknouti, jest to zástěrka a žádná vláda a také panovník nesáhne k absolutismu, poněvadž takto vládnouti je pohodlnější, když se absolutismus uschová za konstitucionalismus a stane-li se něco proti lidu, smekne se to na jiné.

Až by přišla těžká doba, až by bylo třeba finančních různých operací a jiných věcí, pak by se vidělo, že to není vláda, že jest to čin panovníka a já nevím, jestli zde bude tolik smělosti a kuráže, aby se proti těmto národům v této říši vládlo absolutně

Konečně, jak pravím, i páni z této strany se nebojí absolutismu, poněvadž předpokládají, že bude německý. Nuže dobře! Ať jest německý. Ten jazyk, který máme v ústech, ten nám žádný absolutismus nevyrve z úst, to české srdce, které máme zde, to nám také nevyrve, to vzdělání a tu kulturu nám nevyrve také Váš absolutismus. Bude to trvati krátkou dobu a po něm musí nastati něco, co musí uspokojiti nás i Vás. Když nás to neuspokojí, přijde doba, že po roku musel by nastati nový absolutismus, a tak byl by to samý absolutismus, z kterého byste se nedo táli, poněvadž bez uspokojení českého národa není myslitelný zdravý parlamentalismus a zdravá konstituce. Již jsem pravil, že musíme mluviti pravdu také nahoru.

Ano páriové, my nesmíme vždycky říkati u nás. "Bože, vždyť my jsme tak dobří, ten český národ jest veskrze loyalní, tak prodchnut, že mu v krvi a žilách lpí ta loyalita. Neříkejte to, není to pravda, nelžeme, řekněme tam nahoru, že byly doby, a ještě to nebylo dávno, kdy jsme slyšeli prostého venkovského rolníka, dělníka a řemeslníka, jak s posvátnou úctou vyslovoval slovo: "císař pán", jak posvátně pohlížel k obrazům, které měly vyvěšeny ve své světničce, jak se jim klaněl, když se mu slibovala spravedlnosť a pomoc, a když se mu řeklo, že se mu dostane toho, co mu po právu, jako člověku a Čechu náleží. A co vidíme dnes ? Nedá se to zatajiti, že dnes není tu té důvěry, a že ty obrazy, ku kterým se s takovou posvátností hledělo, počínají putovati pryč a na místo jejich věší se obrazy jiné, obrazy našich vlastenců: Husa a Žižky atd. To nechť se slyší nahoře, že v tom lidu, který měl srdce pro to, který v tom videl něco vysoce povznešeného, že v tom lidu již není těch citů, a jak divné by muselo býti to srdce českého lidu, kdyby, přes všecky ty výroky a ústrky, jichž se mu dostalo, líbal a lízal ruku tu, která ho knutou bije. Zajisté to nebude dlouho trvati. Nechci frásovítě mluviti, ale řeknu, že v lidu to vře. Potřebujeme jenom lidu našemu říci, že po dobrém v Rakousku ničeho nedokážeme, a přijde doba, že se budete koukati na ten lid, že má v sobě ještě krev Husitů (Výborně! Potlesk).

Nejvyšší zemský maršálek: Přichází nyní ke slovu p. posl. dr. Čelakovský.

Poslanec dr. Čelakovský: Slavný sněme ! Náš vysoce vážený předseda pan Dr. Engel učinil jménem naším prohlášení, že nemíníme se súčastniti rokování vzhledem k tomu, abychom ponechali času jiným ještě důležitým záležitostem, o nichž dnes má býti rozhodnuto. Já, který patřím zajisté k disciplinovaným členům naší strany, nebyl bych porušil toto prohlášení a usnesení, které se stalo, kdyby takořka nebylo nám vnuceno bývalo, abychom přece bez odpovědi nenechali některé poznámky které během posledního rokování zde byly učiněny.

Mám zejména povinnosť, jakožto předseda školské komise, abych se zmínil o tvrzeních, ano útocích, které se na tuto komisi byly shrnuly, zejména se strany dvou pánů s oné strany, kteří nejprve mluvili a kteří jako všem ostatním komisím, tak také této komisi, a ovšem také sněmu vytýkali, že prý jsme vlastně promarnili čas, že jsme nepřišli k žádnému výsledku positivnímu, a že vina toho vlastně spočívá nejvíce na zástupcích těch stran, kteří jsou na této straně sněmovny.

Pokud se týče důležité otázky úpravy platů učitelských, tak panové, jichž jménem první dva páni řečníci mluvili, věc učinili si vlastně velmi lehkou, postavivše sami sebe anebo své politické přátele do tak zvláštního světla, jako kdyby